Praha – 12. června 1975
Někdy v pozdním létě roku 1969 se Pavel Kačer, tajemník sportovní komise ÚAMK ČSSR, která tehdy řídila československou plochou dráhu, zamýšlel nad dalším směřováním ligové soutěže, která se o rok dříve vrátila opět na scénu v klasické podobě dvojutkání. Za její nešvary považoval především nevyrovnanost účastníků, což nelákalo diváky a tím pádem negativně ovlivňovalo ekonomiku klubů. Vzal papír, vložil jej do psacího stroje a vypracoval návrh modelu čtyřutkání, který byl schválen pro sezónu 1971. V dobách, kdy týmy vesměs neměly personální potíže postavit osmičlenné sestavy, šlo v mnoha ohledech o nešťastný krok. Minimálně v prvních letech se snížil počet závodů a mnozí borci se do sestavy nevešli vůbec. Očekávání o všestranně vyrovnané soutěži se ve čtyřkách splnila až za času projektu Fujifilmu Michala Stárka o třicet let později, a rozpis jako by byl ušit rovnou na míru RH Praha. Porazit velkoklub z hlavního města nebylo v sedmdesátých letech rozhodně běžné a opakovaně se to dařilo jedině Slanému. A před čtyřiceti lety Slaňáci dokonce dobyli pražskou Markétu, o čemž nám bude vyprávět Miroslav Rosůlek.

 

Slaný šlape Praze na paty

Po pětileté pauze se k nám ligové zápolení vrátilo v sezóně 1967, kdy časopis Svět motorů vypsal soutěž o svůj pohár. V dramatickém prosincovém finále se na úkor RH Praha prosadila Viktoria Žižkov. Jenže smělé plány vítězného klubu začaly narážet na problémy s dráhou na fotbalovém stadiónu.

V osmašedesátém se už o mistra družstev závodilo oficiálně a Pražané navázali na sérii svých triumfů z ligového pravěku let 1956 – 1962. O rok později je však z trůnu sesadil Slaný, který měl být nejvážnější hrozbou na pražském perimetru i nadále. A při premiéře čtyřutkání měl druhý titul na dosah.

Začínalo se na svatého Jiří na slánském asfaltu, kde se pražský kvintet Jiří Štancl, Václav Verner, Milan Špinka, Zbyněk Novotný a Pavel Bušta radovala z vítězství. Jenže domácí ve složená Miroslav Rosůlek, Pavel Mareš, Jan Klokočka, Miloslav Verner a Libor Filip na ně ztratili pouhopouhé čtyři body.

Druhý den v Polepech Zbyněk Novotný přepustil své místo v sestavě velezkušenému Antonínu Švábovi, jehož skalp ten den získal jen Miloslav Verner. Pražané získali minimálně o polovinu bodů více než zbývající tři družstva. Slaný nakonec o bod ustál ústecký nápor, nicméně extraliga 1971 se v konečném důsledku rozhodla právě tady.

Slaný totiž vyhrál oba zbývající podniky v Kopřivnici a na pražské Markétě. S Rudou hvězdou se srovnal na čtrnácti mistrovských bodech, nicméně pomocné kritérium malých bodů zvýhodnilo Pražany. Nebýt prohra z Polep tak výrazná, nečekali by ve Slaném na další titul až na Milana Macha a rok 2005. V jednasedmdesátém jej prohráli o pouhých devět bodů, což je na pozadí čtyřiašedesáti uskutečněných jízd vskutku minimum.

Taková příležitost se neměla opakovat. Pražský kádr bytněl, na vojnu přišli Jan Verner a Petr Ondrašík. Naproti tomu se Miroslav Rosůlek zranil v dubnu 1972 při šampionátu jednotlivců v Chomutově a podruhé hned koncem května při mistrovství světa jednotlivců v Gorzowě. Miloslav Verner přešel do Pardubic a v třiasedmdesátém nezávodil ani Pavel Mareš.

V soutěži čtyřčlenných týmů s jedním náhradníkem neměla RH Praha problém postavit elitní tým, kde trenér Antonín Kasper uplatňoval metody naučené za léta své úspěšné kariéry. V letech 1972 a 1973 proto bez větších problémů vyhrála nejen čtveřici podniků základní části, nýbrž i finále proti Slanému.

Pražský tým poprvé zakolísal až roku 1974. Třetí závod na plzeňských Borech skončil třicetibodovým patem mezi Pražany a Slaným. Rozjezdy se tehdy nevypisovaly. Oba celky si do tabulky zapsaly po čtyřech mistrovských bodech, zatímco za normálních okolností by vítěz bral pět a druhý v pořadí tři.

Slaňáci se zase jednou měli zažít těsnou prohru! Devět mistrovských bodů měla na konci soutěže i Plzeň. Zatímco oni museli do kvalifikace o udržení se v extralize i na rok 1975, Západočeši pod taktovkou Jaroslava Lucáka zahájili finále extraligy senzační porážkou Prahy v poměru 58:50. Při odvetě na Markétě si však na nich Pražané dokonale zgustli a po výhře 77:30 opět obhájili titul.

Vzhledem k nepřízni říjnového počasí se kvalifikace o extraligu protáhla až do března. Nakonec v ní svou příslušnost mezi elitou potvrdily nejen Slaný a Pardubice, ale vůbec poprvé a zároveň naposledy se v ní objevil Liberec. Vzhledem k rozšíření extraligy postupovala tři družstva a Severočeši o jeden mistrovský bod předčili Kopřivnici, která paradoxně měla skóre z jízd vyšší o devatenáct bodů!

 

Do vany možná blondýnku a šampaňské, ale určitě Klokana

Zvýšení počtu účastníků extraligy 1975 přineslo vyšší počet mítinků, jelikož každý klub pořádal na svém stadiónu dva. Přesto se však soutěž nerozprostřela po celé sezóně, jelikož úvodní dvě kola byla na programu počátkem června. v Pardubicích vyhrála Praha před domácími, Slaným a Libercem. Druhý den ve Slaném Pražané svůj triumf zopakovali, zatímco na dalších příčkách se umístily Slaný, Plzeň a Liberec. Ve čtvrtek 12. června si vybíral volno Liberec a na pražské Markétě byli domácímu celku soupeři Slaný, Pardubice a Plzeň. A to už je čas dát slovo Miroslavu Rosůlkovi, který tenkrát jezdil ve vestě s desítkou na zádech.

„Když si napustím večer vanu a v klidu se položím, je mi moc krásně,“ začíná Miroslav Rosůlek své vyprávění poněkud netradičně. Někdo si do vany bere láhev šampaňského, někdo knihu a jiný zase dvě blondýnky.

„Blondýnku klidně, ale jenom jednu, dvě už nezvládnu, to šampáňo bych ještě vymlask‘,“ nezapře Miroslav Rosůlek svou veselou náturu, ale jedním dechem připouští, že jej při koupeli obklopují zážitky z plochodrážních oválů získané za půl století.

„V hlavě se mi začnou honit vzpomínky na mladá léta, která jsem prožil se svými plochodrážními kamarády ve slánském klubu,“ svěřuje se. „Jsou to moc hezké a veselé vzpomínky, i když nebylo pokaždé tak veselo. Plochá dráha je tvrdý sport, přináší hodně zranění, ale to k tomuto sportu patří.“

A vybaví si Miroslav Rosůlek na husarský kousek, kdy ve vrcholné éře Rudé hvězdy vyhráli extraligový závod na její Markétě? „Letos je to už čtyřicet let, jak jsme dali rudokožcům na frak, měli jsme extraligu hezky rozjetou,“ reaguje okamžitě, byť ve svých Kristových letech musel řešit i jiné starosti než ligové body.

„To už jsem půl roku bydlel v Lužné u Rakovníka, kde mi sehnal člen slánského výboru pan Loskot byt a zaměstnání v lesním závodě, kde sám pracoval jako nákupčí,“ vypráví Miroslav Rosůlek. „Nemohl jsem čekat dva roky na byt ve Slaném, potřeboval jsem bydlet hned. Bylo to pro mě úplně něco jiného. Začátky byly těžké. Od soustruhu do lesa.“

Nicméně přísloví, že v nouzi poznáš přítele, nevymyslel žádný teoretizující hlupák. „Měl jsem velké štěstí,“ pokračuje Miroslav Rosůlek. „U lesního závodu pracoval v dílně František Dykast, několikanásobný mistr republiky v motokárách. Ten mi hodně zezačátku moc pomohl. Pociťoval jsem, že už to nebude tak lehké, jako když jsem bydlel v Knovízi. To jsme byli na stadiónu každý den a teď nic. Začal jsem mít problémy s dojížděním a tréninky. Ale během času jsem si zvykl a začal být v pohodě. No, to jsem se zas rozkecal, vrátíme se raději k roku 1975.“

Za těchto okolností byl pozdější počátek extraligy pro Miroslava Rosůlka výhodou. Slaný byl po dvou závodech druhý s pěti body, Rudá hvězda měla dvakrát tolik a vedla. Pardubice a Plzeň prozatím odjely jediný závod za tři, resp. dva mistrovské body. Liberec uzavíral tabulku se dvěma jedničkami za čtvrtá místa. Extraliga byla ještě přespříliš mladá na konečné soudy, nicméně každý se chtěl vyhnout posledním dvěma příčkám, které znamenaly nutnost podzimního boje o záchranu s nejlepšími celky první ligy.

„Jak jsem říkal, extraligu jsme měli dobře rozjetou, a čekal nás další závod u rudokožců v Praze,“ překonává Miroslav Rosůlek časové rozpětí čtyř desítek let s rutinou protřelého kapitána stroje času. „Den před závodem celý den pršelo, myslel jsem, že se určitě nepojede, ale volali ze Slanýho, že jo. Dráha byla hrozná, hluboká a rozbitá. S Klokanem (přezdívka Jana Klokočky – pozn. redakce) jsme si řekli, že to bude těžký.“

Jenže i na Hanibalovy legendární válečné slony se našla zbraň. „Věděli jsme, že Pražáci jsou zvyklí jezdit doma lajnu, což pro nás na tý hluboký dráze byla výhoda,“ pokračuje Miroslav Rosůlek. „Jak jsme tak na Markétě stáli a kecali, kousek dál stáli fandové Prahy a říkali si, jak to dopadne. ‚To vyhrajeme, druhý Pardubice, no a pak Plzeň se Slaným.“

Jenže o křehké nátuře podobných předpokladů se přesvědčily již celé generace plochodrážních fanoušků po celém světě. „Honza povídá ‚slyšel jsi to, Rosole?‘ a pak jsme se na sebe podívali,“ je slyšet zadostiučinění z hlasu Miroslava Rosůlka ještě dnes. „A Klokan povídá ‚tak to se ještě uvidí‘. Já jsem svou jízdu vyhrál. Klokan a Venca Čiviš taky a Karel Voborník skončil druhej‘.“

Slaný byl logicky s jedenácti body po první sérii v čele a soupeři tak daleko jako rovníková Afrika. Jan Holub, Jiří Hladík a Václav Hejl skórovali třemi dvojkami pro Plzeň a Pardubičané končili shodně třetí. A Praha? Jiří Štancl vyhrál jízdu, ovšem Jan Verner a Zdeněk Kudrna skončili nulou a Václav Verner pádem.

„Bylo to prima, ale to jsme ještě nevěděli, co nás čeká,“ graduje vyprávění Miroslava Rosůlka. „Ve své druhé jízdě spadl Karel Voborník a už dál nejel. Místo něj nastoupil mladý junior Jiří Loskot. Pro něho to byl první závod v lize.“

Dvě nuly Jiřího Loskota nebyly žádným překvapením. Avšak jeho kolegové Jan Klokočka, Václav Čiviš a Miroslav Rosůlek znali jen vítězství nebo maximálně druhá místa. Pražané přeskočili Plzeň, ale jejích trápení neustávalo. Jan Verner se po druhé nule dokonce dočkal vystřídání, avšak ani Emil Sova nepřinesl obrat. Pardubický Petr Kučera, který o dva měsíce později slavil stříbro z šampionátu jednotlivců, vyhrál svou třetí jízdu. Evžen Erban také, navíc přidal ještě další trojku v poslední čtvrté sérii.

Jan Klokočka v rozjížďce s číslem čtrnáct dojel k šachovnicové vlajce před Jiřím Štanclem, což se ten den nikomu jinému nepovedlo. Závěrečná rozjížďka s číslem šestnáct se stala kořistí Miroslava Rosůlka, který svým vítězstvím stvrdil slánský triumf. Petr Kučera dodal jeden bod, díky němuž Pardubice srovnaly krok s Prahou. A jak již víme, rozjezdy tehdy nebyly vypisovány, takže si oba celky rozpůlily mistrovské body a podělily se o druhou příčku.

„Byly to hezké závody,“ nešetří Miroslav Rosůlek obdivem. „Pořád v jednom chumlu, to se muselo divákům líbit. Parádně jel Jirka Štancl s jedenácti body. Klokan měl taky jedenáct, já a Venca Čiviš po deseti. Vzpomínám si na Vaška Vernera. Jezdil jsem za ním celé čtyři kola a kousek před cílem jsem ho předjel. Myslel jsem, že tu motorku sežere. Vyhráli jsme závody o jedenáct bodů a to ve třech lidech! Jen nevím, jak na to reagovali ti fandové Pražáků, co jsme s Klokanem potkali před závodem.“

 

Dokázaly to až Pardubice

Slaný vyhrál v extralize anno domini ještě jednou v červenci, kdy však Pražané v Liberci pauzírovali. Praha se dočkala ještě jedné prohry, avšak na konec sezóny stejně slavila titul. A to náskokem devíti a půl bodu před Slaným.

Další podobné překvapení na pražský úkor se odehrálo až v září 1976 v Plzni, kde triumfovali domácí a celek z hlavního města zaostal ještě o bod za Slaným. V sedmasedmdesátém RH Praha nevyhrála ve dvou závodech, nicméně její titul se neotřásl ani náhodou. Až přišla sezóna 1978 a s ní památný první titul Pardubic.

Traduje se, že historie se na okolnosti neptá. Avšak historikové ano. Faktem zůstává, že Jan Verner tehdy kvůli britskému angažmá vynechal dva závody. Jeho starší bratr Václav a Jiří Štancl dokonce plných šest. Zranění potrápila Petra Ondrašíka a Milana Špinku. Přesto však Praha bojovala o titul do poslední chvíle a v závěrečném závodě ve Mšeně o něho přišla o pouhé čtyři body z jízd, protože mistrovské tabulkové body skončily sezónou 1975.

Osmatřicet titulů, které pražský klub doposud získal v naší lize, hovoří za vše. A stejně tak, pamatuje-li si soupeř vítězství nad ním celých čtyřicet let, o čemž nás přesvědčil Miroslav Rosůlek.

 

třetí závod extraligy 1975 – Praha:

1. AMK Slaný 33	Jan Klokočka 11, Miroslav Rosůlek 10, Karel Voborník 2, Václav Čiviš 10, res Jiří Loskot 0
2.-3. ZP Pardubice 22	Evžen Erban 7, Petr Kučera 6, Aleš Dryml 5, Zdeno Vaculík 4, res Zdeněk Hakl DNR
2.-3. RH Praha 22	Jiří Štancl 11, Zdeněk Kudrna 5, Jan Verner 1, Václav Verner 4, res Emil Sova 1
4. AMK ČSAD Plzeň 17	Jan Holub 3, Jiří Hladík 8, Václav Hejl 6, Jaroslav Hauptmann 0, res Jiří Hejl DNR

Konečné pořadí extraligy 1975:

	skóre	mistrovské body
1. RH Praha	295	35,5
2. AMK Slaný	217	26
3. ZP Pardubice	188	21
4. AMK ČSAD Plzeň	188	19,5
5. AMK Liaz Liberec	63	8

Poznámka: seriál se skládal z osmi podniků, každý ze soutěžících uspořádal na svém stadiónu jeden a v každém z nich měl jeden klub volný los; mistrovské body za umístění v jednotlivých mítincích byly přidělovány dle klíče 5-3-2-1

Foto: archív autora, archív Miroslava Rosůlka a Mirek Horáček