Pardubice – 7. února
Již pár podzimů se řeší otázka, bude-li napřesrok opět závodit. Na jednu stranu z jeho vrstevníků nejezdí pravidelné závody již nikdo a celá řada dnešních soupeřů nebyla ještě na světě, když se postavil na start svého prvního plochodrážního mítinku. Na druhou stranu sice již nepotřebuje do sprch nosit šampón s kondicionérem, jenže jeho srdce stále buší v závodním tempu a na oválech stále dokáže říct pádné slovo. Jak to bude s Jaroslavem Petrákem letos netuší ani prozatím on sám, jak pardubický matador vyprávěl v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

 

 

speedwayA-Z: „Na přelomu let 2013 a 2014 jsi zvažoval, že pověsíš kombinézu na hřebík. Filozofoval jsi, že všemu necháš volný průběh. Nakonec jsi ovšem zjara opět vyrazil do závodní akce. Bylo by vskutku natolik těžké říct dost?“

Jaroslav Petrák: „Sice to říkám pořád, stejně jednoho dne budu muset skončit. Když to vezmu, v roce 2013 to asi vyplynulo ze situace, že jsem znovu začal. To bylo po tom bouráku, kdy jsem řek‘, že se na to vyprdnu. Znovu jsem se oklepal a znovu jsem začal. Loni jsem řek‘, že končím. Všichni mě přesvědčujou, ať nekončím, ať závodím, že nejsem tak starej‘. Ale já řek‘, že skončím. Ale teď uvažuju, jestli zase nezačnu. Pro mě je plochá dráha relax. Zapomenu na všechny starosti a pořád mi to jde. Když přilneš k jakýmukoliv sportu, bude tě to držet na hodně dlouho. Na jaře budu spíš vycházet, jaká bude situace. Jak všechno dopadne na začátku sezóny, jak všechno vyplyne, veškerý problémy a tak. Musím se dát zdravotně do kupy, začaly blbnout kolena. Jedno jsem vyléčil a ozvalo se druhý. Fyzická příprava začala. Jedna motorka je připravená už od loňska, tu druhou mám na půl rozebranou. Na jaře prostě uvidím. Uvidím, jak veškerá situace vyplyne. Buď půjdu a udělám si licenci nebo ne. Roky neuberu, u tohohle sportu jsou sakra znát. Buď začnu nebo to opravdu pověsím na hřebík. Třetí možnost není.“

 

speedwayA-Z: „Byť jsi toho na oválech od devětaosmdesátého prožil bezpočet, právě sezóna 2014 tě poprvé viděla v nových rolích. Předně jsi působil v roli jezdícího kouče pardubického družstva a také jsi zkusil závod veteránů. Byly by tohle jakési možnosti, kdybys skutečně přestal závodit naostro?“

Jaroslav Petrák: „Při závodění dělat i kouče, je stresový, musíš všechno hlídat a nemáš čas se soustředit a vymejšlet strategii. A teď nevíš, jak jedou ostatní a jak máš nasazovat svoje jezdce. Je tam dost věcí, co musíš hlídat, abys moh‘ sbírat body. Kdybych nezávodil, uměl bych si to představit, teď ale jde o to, jestli by mě někdo jako kouče chtěl. Pomáhal jsem Lubošovi Vozárovi, tak do toho pronikneš, takže by se to nechalo. Ale to nezáleží na mně. Veteráni taky hladký nebyli. Když si vezmeš, že jedeš veterány a jseš jezdec, stejně musíš koukat, abys to všechno vydržel. Někteří veteráni nejedou špatně, akorát těžíš z toho, že jsi oproti nim mladší. Řekneš si ‚pojedu veterány‘ a ve finále to je jako když tady jedeš první ligu. Veteráni jsou taková sranda, jedeš, jedeš a nějak to skončí. Ale hlavně sranda, není to jako normální klasickej‘ závod. A jestli dojedeš první nebo poslední, je jedno.“

 

speedwayA-Z: „Jenže takový scénář loni nenastal a tys opět vyrazil závodit. Přitom jsi hodně zaměstnaný člověk, máš rodinu a přesto ploché dráze věnuješ další porce svého drahocenného času. Co pro tebe vlastně speedway znamená?“

Jaroslav Petrák: „Pokavaď to vezmu, začneš jsem jezdit, přiroste ti to k srdci a je to srdcová záležitost. Máš práci, máš rodinu a pak musíš všechno skloubit dohromady. Abys byl zdravej‘, neokradl rodinu o nic a moh‘ jet na závody. A tam v tu chvíli úplně vypneš. Kluci jsou už větší, můžeš je brát s sebou a můžeš si závody udělat jako výlet. Spojíš vlastně sport i se zábavou. Plochá dráha je obrovskej‘ kůň, kdyby nebyl, tak už dávno nejezdím. Motivuje tě to, drží tě to nad vodou, baví tě to. Musí tě to bavit!“

 

speedwayA-Z: „V extralize se pro tebe v pardubické sestavě nenašlo místo příliš často, takže jsi toho více najezdil za Mšeno. Přesto jsi v Divišově věděl, kam se na pódium postavit, a byť ve vestě středočeského klubu, rovnou jsi okupoval nejvyšší stupínek. Jak pardubický extraligový titul vnímáš?“

Jaroslav Petrák: „Jak to vnímáš? Určitě kladně, protože jsem v extralize jel a podílel se na něm. Nepřišel jsem k titulu jako slepej‘ k houslím. Hřeje mě to, Pardubice udělaly titul. A ty ses sklouznul, přidal jsi ruku k dílu, může tě to i těšit. Čtyřky se jezdily i předtím, je to akorát, že to jedou čtyři plus jeden a v tu chvíli nepotřebuješ mít tolik jezdců. A pokud chceš vyhrát, musí jezdit ty nejlepší. Sedmičky nebyly špatný, dvě družstva jedou proti sobě, akorát tam můžeš taktizovat. Těžko soudit, co je lepší. Bylo by dobrý, aby se jezdily obě, ale v dnešní době je to jen o penězích. Čtyřky nejsou špatný, když přemejšlím, co je lepší, jestli čtyřky nebo sedmičky, je to jedno, hlavně aby byly pěkný závody.“

 

speedwayA-Z: „Za Pardubice jsi mohl nastoupit i v závěrečném závodě ve Svítkově, avšak dal jsi přednost dalšímu startu za Mšeno. Znamená to, že jsi měl tady lepší podmínky nebo jsi doufal, že tě Jaroslav Líbal pošle do akce častěji než Lubomír Vozár?“

Jaroslav Petrák: „Tam to bylo, že spíš půjdu do akce a svezu se víc, než kdybych jel za Pardubice. Akorát mě mrzí, že mně to nevyšlo, jak jsem měl v plánu. Jedeš doma, víc co a jak, těšíš se, abys sbíral body, ale nějak nebyl den. Se Mšenem jsme na sebe narazili úplně náhodně díky tomu, že se Filip Šiterů zmáknul, neměli jezdce. Jarda Líbalů mi zavolal, jestli nechci jet za Mšeno. Řek‘ jsem mu ‚proč ne‘. Poprvý to bylo v Praze, to ještě koučoval Vanďa. Když se s koučem domluvíš před závodem, co můžeš čekat, odjedeš to. Pak jsme se domluvili s panem Greplem, že není problém, abych hostoval dál.“

 

speedwayA-Z: „Mít si větší porci závodění je také tvou každoroční motivací, proč při Zlaté přilbě města Pardubice volíš raději pozici náhradníka před nasazením do vylučovacích skupin. Jak moc si závod všech závodů užíváš?

Jaroslav Petrák: „Určitě si to užíváš. To je to, že vím, co od sebe můžeš čekat, kdybych zářil, je to hezký, potěší tě to, že porazíš jezdce, každopádně ano. Můžeš měřit síly s těma nejlepšíma. Každej‘ ví, že tam jseš, že se od tebe neočekává, že budeš střelcům sbírat body. Když překvapíš, je to dobrý. Kolikrát jsem Přilbu už jel, nevím, ale už jsem překonal Jirku Štancla. Sice ne ve výhrách, ale v účasti. Zlatá přilba je vyvrcholení celý sezóny, těší tě to, že tam můžeš jet.“

 

speedwayA-Z: „V přeboru jsi zjara vynechal jen Plzeň a Mšeno, nicméně od té doby jsi pilně objížděl všechna jeho kola, ať byla v Žarnovici nebo Míšni, o Čechách samozřejmě ani nemluvě. Soutěž nabídla poměrně zajímavé spektrum dvaačtyřiceti závodníků, kde jsi nebyl nejstarší. Jak se ti zamlouvala?“

Jaroslav Petrák: „Když je hodně závodníků, je to dobrý. Když jich je málo, je to krácení podniku a ochuzuje to lidi, co se přišli podívat. Začal jsem dýl, byl jsem po operaci a nechtěl jsem nic pokoušet. Přebor se poved‘. Jelo se skoro všude, to bylo dobrý. Závodilo se i v zahraničí. V Míšni se to nepovedlo, ale za déšť nikdo nemůže.“

 

speedwayA-Z: „V semifinále na domácí dráze jsi měl nakročeno k postupu do finále šampionátu jednotlivců. Škoda té nuly v poslední jízdě, ale z pozice prvního náhradníka ses na pražské Markétě stejně představil. Jak své účinkování hodnotíš?“

Jaroslav Petrák: „Člověče, ani nevím, jak bych měl hodnotit loňskej‘ mistrák. Semifinále jsem měl rozjetý, ale přímo jsem nepostoupil. Říkáš si ‚náhradník, jo, dobrý‘. Ale mistrák byl zvláštní, odjel se jen jeden závod v Praze a bylo rozhodnuto. Plzně byla škoda, tam by byly pěkný závody, kdyby dráha byla normální. Ale nebyla. Bylo by to zajímavý, že by se o ten stupínek nejvyšší hodně bojovalo.“

 

speedwayA-Z: „Již dvakrát jsi zasáhl do mistrovství republiky dvojic pod hlavičkou Speedwayclubu Žarnovica. V Pardubicích jsi nastoupil s Patrikem Búrim, loni s Michalem Tomkou. Jaké to bylo?“

Jaroslav Petrák: „Jo, dobrý. Na jiný dráze by to bylo možná lepší. Slaný byla zvláštní dráha, jsou tam hupy a v nájezdech rozbitý. Je tam skok, že jsem myslel, že mě tam Michal párkrát sundá. Ale tam jsem věděl, že nejedu na výkon, že se jedu pouze zúčastnit.“

 

speedwayA-Z: „Loni zasáhla české plochodrážníky vlna zvýšeného zájmu o dlouhou dráhu, ale tebe evidentně minula. Tato disciplína tě nikdy nelákala?“

Jaroslav Petrák: „Nikdy jsem ji nejel. Dlouhá je dlouhá a nikdy mě nelákala. Třeba bych se moh‘ svýzt, ale nelíbilo se mně to. Nebo abych jel a jen to zkusil, to ne. Bavil jsem se o tom s Káčou Kadlecem, ale nějak mě to netáhne. Je to super podívaná, když vidíš tu střelbu, to je super. Ale mě to nějak netáhne. Jsou tam daleko větší náklady než na tý krátký.“

 

---

Jaroslav Petrák děkuje:

„Děkuju fanouškům, který mně fanděj‘!“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Norbert Kalous a Antonín Škach