Žarnovica – 25. března
Po závodech mezinárodního mistrovství dvojic v Praze a v Pardubicích zkraje příštího týdne odstartuje příští neděli sezóna rovněž v Žarnovici. O úvod se postará dalo by se říct již tradiční test match mezi slovenským a českým týmem, který bývá především ze strany domácích vnímán ve stylu derby. Letos poprvé se Slováci představí jen se svými závodníky bez posil z druhé strany Váhu, jak se magazínu speedwayA-Z svěřil Ján Daniel.
Ján Daniel a Lubomír Vozár budou příští neděli tahat za strategické nitky slovenského a českého týmu
„Jedeme se svými,“ pochlubí se trenér Speedway Clubu Žarnovica. „Byly tady tlaky, abychom proti Čechům byli silnější, abychom vyhráli. Ale tento klub vzniknul kvůli výchově mladých. A teď bychom stavěli cizí?“
Nicméně dosavadní měření sil mezi slovenským a českým týmem, ať již ve formě někdejších dvojutkání jadranské ligy či současných test matchů je v Žarnovici bráno poměrně prestižně. „S Čechy to bylo vždycky derby,“ konstatuje Ján Daniel. „Ať mě šlak trefí, klidně s českým týmem prohrajeme, ale pojedou naši!“
Z loňského test matche: zleva Martin Gavenda, Eduard Krčmář, Patrik Búri a Michal Škurla
Pravdou je, že je Žarnovica po více než čtvrtstoletí opět plochodrážní líhní. Pomineme-li stopětadvacítky, v přílivu nových mladíků jezdících plochou dráhu se jí v posledních sezónách nemůže rovnat žádný český klub.
Příští neděli bude chybět Adam Čarada, jenž přišel během jednoho z tréninků o motor. Divákům přijdou zamávat Patrik Búri, jenž bude necelý půlrok po svých jednadvacátých narozeninách nejstarším borcem celého klání, Michal Tomka, Ján Mihálik a debutující Jakub Valkovič.
Na rozdíl od části Čechů nejsou Slováci vesměs peciválové, takže žarnovická divácká kulisa dokáže vytvořit správnou atmosféru
„Loni začal, dostali jsme ho do stadia, že může jet závody,“ říká Ján Daniel na adresu posledně jmenovaného. Nicméně jeho týmu chybí náhradník, že by se sám stylizoval do role jezdícího kouče jako počátkem osmdesátých let v kvalifikačních duelech tekovského týmu o extraligu?
„Nemám obouvák, abych se nasoukal do kombinézy,“ směje se jeden z nejúspěšnějších závodníků slovenské plochodrážní historie, aby záhy zvážněl a potvrdil, že i pátý muž sestavy měl být součástí jeho filozofie. „Počítal jsem s Adamem Čaradou.“
Eduard Krčmář slaví v loňském test matchi triumf, zatímco Martin Gavenda odchází od motocyklu s prázdnou pneumatikou – letos účast slánského závodníka závisí od rozhodnutí Gdaňsku
S mladým týmem vyrazí do Žarnovice také Lubomír Vozár, jenž bude koučovat naše borce. „Musíme dát juniory, ať se rozjedou,“ vysvětluje. České družstvo dorazí ve složení Eduard Krčmář, Ondřej Smetana, Michal Škurla, Patrik Mikel a Josef Novák.
Ovšem start Eduarda Krčmáře limituje polská liga. Jeho Gdaňsk měl začít na výjezdu do Daugavpilsu, avšak závod byl z velikonočního pondělí přesunut před půlku června. Nicméně duel Gdaňsk vs. Rzeszow koliduje s žarnovickým test matchem a slánský závodník si předevčírem v Toruni a včera v Gdaňsku dost hlasitě řekl o místo v sestavě.
Sestavy pro test match Slovensko vs. Česká republika:
Slovensko:
Patrik Búri, Michal Tomka, Ján Mihálik, Jakub Valkovič
Česká republika:
Eduard Krčmář (nebude-li v polské lize), Michal Škurla, Ondřej Smetana, Patrik Mikel a Josef Novák
Praha a Pardubice – 25. března
Nad utkáními jadranské ligy, ať už zní její oficiální název jakkoliv, řada fanoušků ohrnuje nos. Nicméně po dlouhém zimním půstu, který ještě prodloužilo zrušení plzeňského finále šampionátu jednotlivců, je libido mezinárodního šampionátu dvojic o poznání vyšší. Každý závod je mnohonásobně lepší než trénink, navíc na Markétě a ve Svítkově, kde sezóna 2016 hned po Velikonocích začíná, budou záhy rozehrána důležitější klání, což zvyšuje motivaci českých závodníků. A co víc jarní svezení je důležité i pro cizince, takže ve startovní listině figuruje i vítěz Zlaté přilby města Pardubice.
Hynek Štichauer a Tomáš Suchánek povezou pardubického koníka napříč celou soutěží
Jurica Pavlic figuruje v sestavě Unie Donji Kraljevec, jak zní oficiální název soutěžícího, v jehož vlastnictví je stadión v Goričanu. Jeho kolegou bude Rakušan Fritz Wallner. Českému fanouškovi nebudou neznámí ani maďarští, ani slovinští závodníci. I když v sestavě jejich druhého páru se české premiéry dočká Jaka Kovačič, jehož starší bratr Žiga již svou stopu v našich závodech zanechal.
Zdeněk Holub má z pražského tria jako jediný odjeté dva závody
Žarnovica stejně jako loni staví na vlastních odchovancích. Adam Čarada, který se vrací po roční pauze zaviněné vážným úrazem, řeší problémy technického rázu. A tak se na nástupech v Praze i v Pardubicích objeví trojice Patrik Búri, Michal Tomka a Ján Mihálik v úloze náhradníka.
Filozofii mladého týmu vyznává rovněž Praha. „Beru to jako závody pro juniory, aby se rozjeli,“ svěřil se Tomáš Topinka. Do svého družstva nominoval Zdeňka Holuba, který už má za sebou dva podniky s vestou Scunthorpe, Ondřeje Smetanu a Michala Škurlu.
Patrik Búri a Michal Tomka tentokrát nebudou moct spoléhat na zkušeného Martina Málka
„I Zdeněk se potřebuje rozjet,“ doplnil pražský kouč. „A hlavně má v Pardubicích mistrovství světa juniorů. A na konci dubna se jak v Praze, tak v Pardubicích jede mistrovství republiky jednotlivců.“
Pardubice plánují v rámci celé soutěže stavět na tandemu Tomáš Suchánek – Hynek Štichauer, pakliže jim to jejich případné zahraniční aktivity dovolí. Východočeský tým je tedy na nejlepší cestě za obhajobou svého triumfu, avšak Lubomír Vozár odmítá automaticky přidělovanou roli favorita.
„Slovinci, Chorvati, jede Pavlic a kompletní maďarská reprezentace, budou to pěkný závody,“ vypočítával včera po obědě, přičemž směroval svůj zrak vzhůru k obloze. „Pokud bude dráha, začíná pršet.“
Startovní listiny:
Praha, úterý – 18:00:
SC Žarnovica:
1 Patrik Búri, 2 Michal Tomka, 15 Ján Mihálik
SK Unia Donji Kraljevec:
3 Jurica Pavlic, 4 Frtiz Wallner (A)
Slovinsko 1:
5 Nick Škorja, 6 Matic Ivačič
AK Markéta Praha:
7 Ondřej Smetana, 8 Zdeněk Holub, 18 Michal Škurla
SC Gyula:
9 Norbert Magosi, 10 Roland Benkö, 19 Jozsef Tabaka
AMK ZP Pardubice:
11 Tomáš Suchánek, 12 Hynek Štichauer
Slovinsko 2:
13 Žiga Kovačič, 14 Jaka Kovačič
Pardubice, středa – 18:00:
Slovinsko 1:
1 Nick Škorja, 2 Matic Ivačič
Slovinsko 2:
3 Žiga Kovačič, 4 Jaka Kovačič
SC Gyula:
5 Norbert Magosi, 6 Roland Benkö, 17 Jozsef Tabaka
AMK ZP Pardubice:
7 Tomáš Suchánek, 8 Hynek Štichauer
AK Markéta Praha:
9 Ondřej Smetana, 10 Michal Škurla, 19 Zdeněk Holub
Slaný – 5. března
I když zmizel ze saské šroubkařské série, rozhodně neplánuje ústup z plochodrážních kolbišť. Ba právě naopak. V zimě nezahálel a příští měsíc chce vstoupit do sezóny připravený na sto procent. Michal Dudek o tom přesvědčí naše čtenáře sám, protože poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Letošní zima je pro tebe možná poněkud netradiční. Na teploty, které mají arktickým mrazům pořádně daleko, jsme si již zvykli. Tvá nepřítomnost ve šroubkařském seriálu Drift-on-Ice je ale přece jenom překvapením. Co se stalo a nechybí ti ve tvé zimní přípravě řidítka v rukou?“
Michal Dudek poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor
Michal Dudek: „Mám krosku, jezdím na ní. Ronny si za to moh‘ sám. Neshodli jsme se na Stříbrný botě a od tý doby se mně neozval. Zavolal, až když potřeboval. Tak jsem si řek‘, že se na něj vykašlu. Když on na mě takhle, tak já na něj taky tak. Myslel jsem si, že máme dobrý vztahy. A asi nemáme. Když člověk jezdil šroubky, byl v kontaktu s motorkou. Chybí mi to, ale zima uběhla rychle, měl jsem, na čem jezdit. A budu se do toho zase dostávat. Na krosce jsem jezdil, když počasí dovolilo. Blbnul jsem pořád někde, když nemrzlo, protože když necejtíš prsty, je to špatný. Začal jsem taky hrál florbal a squash. Chodil jsem do posilovny. Mluvilo se o hokeji, přišel Kuba Růžička (bývalý mechanik Eduarda Krčmáře ze Slaného – pozn. redakce), že chodí chytat. Ptal se, jestli to nechci zkusit. Tak jsem si koupil hokejovou výbavu a začal. S tělem pořád něco dělám, nechci bejt lůzr jako loni. Dá se říct, že jsem ready na sezónu.“
speedwayA-Z: „Duben roku 2014 se ještě nestačil zlomit do své druhé půlky a tys mířil na den otevřených dveří do Mariánských Lázní. Kilometrový ovál byl pro tebe velkou neznámou. Co jsi prožíval, když jsi poprvé projel jeho vraty na dráhu, a jaké jsi měl pocity po návratu do depa?“
Dlouhá dráha se mu zalíbila na první pohled
Michal Dudek: „Dojmy byly, že jsem byl vyjukanej‘. Člověk je zvyklej‘, že jede smykem, ale tady je to velký. Nevěděl jsem, kdy to složit a jak se bude motorka chovat v zatáčkách. Líbilo se mi to. Viděl jsem dlouhou dráhu, když mi bylo patnáct, šestnáct. Bylo pár jízd veteránů, usnul jsem u toho. Viděl jsem nástup, bylo mně blbě, měl jsem horečku a spal. Pak mě probudili, že se jede domů. Ale teď mě to chytlo, líbilo se mi to, je to jiný než klasika. Jinej‘ styl a větší rychlost. A je to výhoda i pro krátkou, tam ti to přijde, že motorka stojí. Potom jsem přijel do Liberce a nemoh‘ se tam vejít. Ríša Wolff a Pepa nám v Mariánkách radili. Vysvětlovali, kdy se to má narovnávat, a kdy skládat. Takže se mi to líbilo, prosto jsem říkal, že bych se dlouhý dráze chtěl věnovat.“
speedwayA-Z: „Dlouhá dráha tě evidentně oslovila, protože již o necelý měsíc později jsi byl zpátky při mistrovství republiky. S povoleným tlumičem předního kola jsi dojel šestý ve finále B. Byl jsi sám se sebou spokojený?“
Na cestě za desátým místem v dlouhodrážním mistrovství republiky
Michal Dudek: „Hele, určitě jsem byl se sebou spokojenej‘. První důležitej‘ závod na dlouhý a skončil jsem takhle, když jsem jel první závody na krátký, byl jsem poslední. Myslel jsem si, že budu poslední i tady, že tam budu do počtu. Motorka byla půjčená, prali jsme se s tím, ale hodně mi pomoh‘ pan Dryml. Ujal se mě tam, radil mi, jaký převody. Zařídil mi půjčení motorky, za to mu moc děkuju. Mrzela mě ta jedna jízda. Jak jsem zařadil dvojku, utrhaly se mně štefty na kole. Jinak jsem dojel všechny jízdy a ve všech bodoval, takže jsem byl spokojenej‘. Tím defektem nebylo áčko, jinak si myslím, že bych tam byl, ale zazdila to technika.“
speedwayA-Z: „Desátým místem v mistrovství republiky mohlo tvé dlouhodrážní účinkování loni skončit. Jenže po zranění Martina Málka a Hynka Štichauera jsi byl rázem členem národního týmu. A v rozjížďce s číslem tři tě šachovnicová vlajka zastihla hned za vítězným Richardem Hallem…“
Dlouhá dráha ho vrátila do národního týmu poprvé od juniorských časů
Michal Dudek: „Ano, to bylo překvapení pro všechny v depu i pro diváky. Měl jsem motor od Gerdemanna. Stáli jsme na startu, v první zatáčce jsem chytnul dobrou stopu a vyplul z výjezdu jako střela a byl druhej‘. Vyprávěli mi, že v depu viděli, že projel Angličan, pak oblaka prachu a vyjel jsem já, bylo to překvapení pro všechny i pro mě. Udělalo mi to velkou radost, namotivovalo mě to, že jsem klukům přivez‘ body. Pak se dráha měnila, bylo znát, když ji nakropili moc nebo málo. Přišly krizovky. Jednou jsem dostal kamenem do brejlí a utrhlo se rolo. Musel jsem mít hlavu dolů, abych dojel. Ve třetí jízdě jsem dostal kamenem do kloubu, nemoh‘ jsem hejbat rukou. Říkal jsem panu Špinkovi, jestli by za mě nemoh‘ jet Michal Škurla, tak jsme se střídali. V každý jízdě jsem nějaký body udělal. Nestačilo to na nějaký umístění, ale ostudu jsem neudělal. A vím, že je potřeba to pilovat. Člověk se pořád učí. Bylo to povzbuzení a motivace, že mě oslovili. Pro mě to bylo dobrý.“
speedwayA-Z: „Jel jsi ještě světovou kvalifikaci v Mariánských Lázních a pouťák ve Zweibrückenu. Co s tebou bude na dlouhé dráze dál?“
Se Zdeňkem Uhlem začali pronikat do tajů dlouhé dráhy loni v dubnu
Michal Dudek: „Budu ji jezdit dál. Zalíbilo se mi to, letos v tom chci pokračovat. Pozvali mě do Zweibrückenu, bavili jsme se, že se ozvou. Když bude možnost, budu jezdit pouťáky, psal mi Martin Mále, že bych moh‘ osmadvacátýho března jet do Holandska na trávu. Na začátek sezóny bych se tam určitě jel podívat. Ale tráva je jiná než dlouhá. Přijel jsem do Zweibrückenu a koukal, že to bylo závodiště na koně. Přetáčí se to, je to spíš podobný ke šroubkům a hodně na fyzičku. Trénink dobrý, říkám, že v pohodě, že to půjde, ale v první jízdě mě museli sundávat z motorky. Bylo to rozbitý, houpáky, kolo a půl jsem se jich držel, pak to bylo znát. Odešel jsem na sílu, jednou jsem vyjel z dráhy. Odstartoval jsem ze zelený, byl první, ale motorka se postavila na zadní. I když jsem páčkoval a nakláněl se, vyjel jsem v první zatáčce z dráhy. Projel jsem křovím a vyjel ven. Porazil jsem tam i Martina Smolinskeho, odešel mu motor. Ale mně to začalo prskat a on odstoupil až v tý další zatáčce. Líbilo se mi to, je to něco jinýho, ale na fyzickou přípravu je to hodně náročný. Proto jsem říkal, že letos do toho jdu naplno.“
speedwayA-Z: „Počátkem května jsi ve Slaném dvakrát porazil Filipa Šiteru a vyskočil sis na nejvyšší stupínek pódia. Pletu se, že to byl první vyhraný individuální závod od juniorky ve Mšeně v říjnu 2009?“
Při přeboru ve Slaném za sebou nechal Michala Škurlu i Jaroslava Petráka
Michal Dudek: „Já bych řek‘, že máš stoprocentně pravdu. Bylo to tak. Sedlo mi to, byl den, všechno dobře nastavený. Musel jsem jet rozjezd, Roman mě porazil v první jízdě. Filipa jsem si pěkně užil v rozjezdu. Měli jsme stejně bodů, nechal jsem ho v první zatáčce namotivovat, aby si myslel, že je první. Pak jsem ho objel, udělal jsem si náskok a vyhrál na celý čáře. To byl pěknej‘ závod, vrátil jsem mu ten pátek ve Mšeně. On vyhrál na domácí dráze, já taky.“
speedwayA-Z: „V přeboru jsi nakonec skončil sedmý, když jsi vynechal závěrečné čtyři mítinky. A ve Mšeně se balilo předčasně. Jsi se svým umístěním spokojený nebo jsi pomýšlel výš?“
Ve Mšeně před Filipem Šiterou
Michal Dudek: „Mohlo to určitě bejt‘ o hodně vejš‘. Bylo to, že sem vynechal čtyři závody. Musel jsem bejt‘ v práci a do Žarnovice jet pět set kiláků nešlo. Letos pojedu přebor i ligu. To musím jet jako tahoun týmu, nesmím je v tom nechat. Dá se říct, že to jedou skoro všichni jezdci, co jedou extraligu a mistrák. Nejsou to tak vyrovnaný závody, ale jedou tam všichni jezdci.“
speedwayA-Z: „Extraliga se vrátila k systému čtyřutkání a Slaný už nebyl tím posledním vzadu. Pro stříbro jste udělali maximum, vyhráli závěrečný závod v Pardubicích a skončili třetí za Markétou o jediný tabulkový bod. Jak jsi to všechno prožíval?“
V sestavě Slaného
Michal Dudek: „Určitě čtyřky byly lepší, potkali se všichni se všema a nehrálo se na dva nejlepší v týmu, co jezděj’ pořád. Je to lepší i pro diváky. A ukázalo se, že je to lepší i pro ty týmy. Bod od stříbra, škoda. Nedělal jsem výsledky, co bych si představoval. Ale i to pomohlo, největší tahoun byl Eda, ale když člověk udělal dva, tři body, tomu týmu pomohly. Bojovali jsme do poslední chvíle a na to, že jsme to odjezdili ve třech, dobrý. Jestli to letos bude jako loni, můžeme dosáhnout na druhý místo a klidně i vejš. Stát se může cokoliv, jak se začne jezdit, tak se uvidí.“
speedwayA-Z: „A co mistrovství republiky jednotlivců? V Plzni by bylo evidentně po červnové Markétě co napravovat.“
Vždy je co zlepšovat, což pro mistrovství republiky platí dvojnásob
Michal Dudek. „Určitě, měsíc jsem neměl závody, pak jsem jel důležitej‘. Člověk chtěl hodně, byl přemotivovanej‘ a dopadlo to jako tragédie. V Plzni počasí nepřálo, na dráze modelína, bylo to by to jako Mšeno. Odjelo by se pár jízda a zrušilo by se to stejně. A třeba by se ještě někomu něco stalo. Bylo dobrý rozhodnutí to zrušit jak kvůli jezdcům, tak pro pořadatele, aby nebyly nějaký větší problémy. Musím letos do semifinále, snad se dostanu do finále. Jednou jsem byl v pořadí až za druhým náhradníkem, pak mě volali, že budu náhradník. A na nástupu mi řekli, že jednu. Snad se to letos nebude opakovat a dostanu se do finále rovnou. Jede se doma a uvidí se, jak to bude. Ve Slaným by mi to mohlo sednout jak ten přebor.“
speedwayA-Z: „Nová sezóna bude přece jenom o poznání jiná. S největší pravděpodobností do ní nenastoupí Roman Čejka. S ním jsi vlastně prožil celou svou dosavadní kariéru, navíc jsi kvůli němu před více než deseti lety sám začal jezdit a později závodit na stopětadvacítce. Jak se tě dotýká, že už nebude plochou dráhu jezdit?“
S Romanem Čejkou prožil celou svou kariéru
Michal Dudek: „To je obtížný. Skončí, neskončí, sám člověk neví, nechce dělat závěry. Jezdili jsme spolku, dostal jsem se tam přes něj. Asi budu muset mít jinýho kolegu. Těžko říct, pojede, nepojede, to nemůžu říkat já. Takže uvidíme. Myslím, že jezdit asi bude, s každým sportem se blbě končí. Vydrželi jsme spolu nejdýl z tý party, co začínala, jsme zůstali jen spolu, jinak to všechno odpadalo.“
Michal Dudek děkuje:
„Poděkuju sponzorům, co mi pomohli, rodině, tátovi, přítelkyni, kamarádům, mechanikovi Zdeňkovi.“
Na dlouhé dráze chce pokračovat
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Jan Kobzáň (Bikeracing) a Antonín Škach
Babice – 23. března
Na začátek sezóny to nebylo špatné. Ale mohlo to být ještě lepší. Kdyby mu při čtvrtečním Spring Classic na domácí dráze v rozjížďce s číslem jedenáct nevyplivnul motocykl, šel rovnou do finále, zatímco takto uvíznul v semifinále. V sobotu mu zase v Rye House zastavili jízdu ligového poháru, když vedl. Tohle všechno se ovšem jeví jako malichernost ve srovnání se včerejším prohlášením managementu Plymouthu, že končí s plochou dráhou. Zdeněk Simota se magazínu speedwayA-Z svěřil, že naděje ještě neumřela.
Zdeněk Simota zatím netuší, kdy se vrátí do Plymouthu
V neděli se z londýnského Lutonu vrátil do Prahy a odtud domů do jižních Čech, avšak zabukovanou letenku na zpáteční let bude muset s největší pravděpodobností zrušit. Včera mu volal kouč Lee Trigger a se slzami v očích mu sděloval rozhodnutí majitelů klubu skončit s plochou dráhou v Plymouthu.
„Došly peníze,“ říká Zdeněk Simota, který postoj managementu dost dobře nechápe. „Divočina, první závody super. A teď ti volaj‘ todlecto. Museli to přece vědět už před sezónou, že nemaj‘ prachy. Lee brečel do telefonu, musel to nám závodníkům oznámit on. Z vedení se nikdo neozval.“
Britské kluby mohou měnit sestavu po šesti závodech, avšak tamní promotéři se závodníků nezbavují tak rychle jako v Polsku, pakliže se jim nedaří. Navíc kdyby Zdeněk Simota chtěl změnit působiště, musel by se do družstva vejít se svým average. Nicméně ani tahle kaše se možná nebude servírovat tak horká, jak se na první pohled může zdát.
„Snad to vezme někdo jinej‘ a bude to pokračovat,“ svěřuje se Zdeněk Simota, že by plochá dráha v Plymouthu nemusela končit. Bližší detaily zatím nejsou k dispozici, ale podobnému řešení by mohl napovídat i postoje BSPA. Organizace promotérů prozatím nehodlá měnit kalendář a deklaruje, že Plymouthu ještě nějaký čas bude držet místo v Premier League.
Bratři Klatovští se konečně spolu objevili ve světovém šampionátu na ledové dráze v Inzellu. Žarnovica zažila pestrý tréninkový program i s Poláky z Tarnowa. Ve čtvrtek se trénovalo v Praze, v sobotu v Chabařovicích. Nicméně na závody na klasické dráze si musíme ještě pár dnů počkat, nicméně Zdeněk Holub, Zdeněk Simota a Martin Vaculík se jich už v zahraničí dočkali.
Zdeněk Holub je prvním českým závodníkem, který letos absolvoval závod na klasické dráze
Primát prvního českého plochodrážníka v akci na škvárové dráze náleží Zdeňku Holubovi. Jeho Scunthorpe se ve čtvrtek vydal do Ipswiche k utkání ligového poháru. Domácí podlehli 41:48 a pražský junior se na výhře a čtyřbodového zápisu do tabulky podílel pěti body s jedním bonusem (0 2 1 2).
„No, pocity, paráda,“ svěřil se magazínu speedwayA-Z se svým rozpoložením po úvodním závodě sezóny. „Až na tu první jízdu, ale zkazil jsem si to sám. Hlavní je, že jsme vyhráli venku.“
V pátek se poprvé do závodní akce dostal také Zdeněk Simota. Pouťák Spring Classic v jeho Plymouthu se stal kořistí Bena Barkera, spolu s nímž se na pódium postavili ještě Todd Kurtz a Ulrich Ostergaard. Jihočeský závodník skončil sedmý, když po osmi bodech v základní části (3 2 2 1) vypadl třetím místem v semifinálové jízdě.
Sobota přinesla britským fandům rozčarování, když Memoriál Petera Cravena na novém National Speedway Stadium v Manchesteru musel být odvolán. Povrch dráhy kolbiště, kde letos vyvrcholí světový pohár nebyl způsobilý závod.
Kola ligového poháru se však točila dále. Rye House porazil doma Plymouth 50:40. Zdeněk Simota rozehrál své působení v Premier League pěti body se dvěma bonusy (1 0 3 1) a na pólech jeho skóre byly jak nula z páté, tak vítězství z osmé jízdy.
Martin Vaculík je v novém polském působišti spokojený
Včera se ve Scunthorpe dočkali odvety s Ipswichem, v níž se hosté částečně pomstili za čtvrteční prohru. Skóre se zastavilo na smírném výsledku 45:45. Zdeněk Holub nezačal optimálně, avšak v deváté jízdě asistoval Alexu Daviesovi při remíze a rozjížďku s číslem čtrnáct vyhrál. Suma sumárum čtyři body a bonus (0 0 1 3).
O víkendu se v barvách svého nového polského zaměstnavatele objevil i Martin Vaculík. V rámci bodovaného tréninku v sobotu jeho Toruň podlehla doma Grudziadzi 43:46 a slovenské eso se sklánělo jen před Antonio Lindbäckem a Artjomem Lagutou (2 2 3 3 = 10 bodů).
Včerejší odveta v Grudziadzi skončila smírně 45:45. Martin Vaculík přišel o body pouze v rozjížďce s číslem pět, kdy za zády Kacpera Gomolskeho porazil Antonia Lindbäcka, avšak neostrážil Petera Ljunga. Inkasoval opět deset bodů tentokrát však s bonusem (3 1 3 3).
Mladá Boleslav – 12. března
Počátkem předloňského června vzal Osud stopky. V roli časoměřiče je zmáčkl a dal mu pokyn, ať jede velkou cenu života. Vyhrál, ale rok se sešle s rokem a on se opět ocitnul v situaci, kdy body z jízd a výsledky závodů stojí na druhé koleji. Nicméně bojoval jako lev, absolvoval sérii operací a rekonvalescencí. A byť jej čeká ještě spousta práce, má v jednom jisto. Pakliže se vrátí k závodění, rozhodně si v šestém kalendářním měsíci roku bude dávat sakramentský pozor. Filip Šitera to ostatně našim čtenářům vysvětlí sám, protože je další z řady českých plochodrážníků, kteří poskytli magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Předloni jsi měl hodně krátkou sezónu. Po těžkém zranění ze Mšena ses chtěl ještě na podzim vrátit k závodění, avšak během zimní přípravy ses rozhodl naprosto vytěsnit plochou dráhu ze své hlavy. Vyplatila se na jaře taková filozofie?“
Filip Šitera poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor
Filip Šitera: „Asi to pomohlo. Zezačátku jsem byl jako na houpačce, pak se začalo dařit. Myslím si, že ten začátek byl dobrej‘. Určitě to pomohlo, že jsem si odpočinul a byl jsem namotivovanej‘. Až na začátku sezóny mi plochá dráha chyběla. A bylo to dobrý, že byla pauza, člověk si musí odpočinout. I když je pravda, že v létě jsem si odpočinul dost (smích). Připravil jsem se dobře, hokej pomoh‘, měli jsme i kruhový tréninky s trenérem, co se tomu věnuje. To myslím, taky hodně pomohlo, takže sportovně jsem měl loni zimu pestrou.“
speedwayA-Z: „Tvoje svezení na podzim 2014 bylo spíše zkušební a pomohlo hlavně tvojí psychice. Doopravdy ses vlastně vracel až loni na jaře. Jaké to bylo?“
Filip Šitera v akci
Filip Šitera: „Ten podzim jsem jel, abych nežil celou zimu v nejistotě, co bude na jaře. Poslední dva nebo tři závody na konci roku se mi povedly. Byl jsem ve větším klidu. Začátek roku byl pomalejší rozjezd. Mel jsem zpočátku sezóny dost závodů, někdy se i zadařilo, takže jsem byl rád. Na konci roku 2014 jsem si vyzkoušel, že to jde a pak už to na začátku loňský sezóny bylo stejný jako každej‘ rok.“
speedwayA-Z: „Opět jsi nepohrdnul žádným závodem, pustil ses klidně do potomka jadranské ligy či přeboru. Motivace byla nasnadě. Získával jsi zpátky závodní rutinu a sebevědomí, že?“
Filip Šitera v zápalu boje při mezinárodním šampionátu dvojic alias jadranské lize
Filip Šitera: „Bylo důležitý odjet co nejvíc závodů a bejt‘ v tom kolotoči. Když se ti nepovede jeden závod, jedeš hned druhej‘. Pořád chceš vyhrávat, i když tam není konkurence, každej‘ závod je dobrej‘. Na jadranskou ligu mě volali dva dny předem, jak říkám, každej‘ závod je dobrej‘. Můžeš si něco vyzkoušet a je dobrý, když je člověk vytíženej‘. Bylo dobře, že byly závody, člověk nemusí shánět, kde si zatrénuje a tohle byl trošičku ostřejší trénink.“
speedwayA-Z: „Na prvního máje jsi samozřejmě nemohl chybět při Memoriálu Emila Sovy, kterým tentokrát vyvrcholil přebor. A ty ses rozhodně nepostaral o žádné překvapení, protože ses opět dvakrát postavil na nejvyšší stupeň.“
Loni měl po startu finále Memoriálu Emila Sovy navrch Michal Škurla, ale Filip Šitera si záhy proklestil cestu k vítězství
Filip Šitera: „Bylo to super. První května je pro mě srdcovej‘ závod, pokaždý když jsem ho jel, jsem se snažil vyhrát. Děda tam míval stánek, on vlastně přived‘ Emila k závodění, proto jsem to vždycky bral jináč. Pořádal ho se strejdama, ještě když jsem nezávodil a už tenkrát jsem ho chtěl jednou vyhrát. A nakonec jsem vytvořil rekord. Letos to šlo. Kdyby to tak šlo při každým závodě, bylo by to super. Všechno fungovalo, akorát byla škoda, že Suchoš nejen Memoriál. Bylo by to zajímavější i pro diváky. Ale i tak v těch pěti je to něco jinýho a první zatáčka je ještě zajímavější. Je dobrý, že to tam v těch pěti lidech jde.“
speedwayA-Z: „Loni se Mšeno vrátilo do extraligy. Logicky jsi odložil pražský dres a vrátil se v podstatě domů. Avšak vypadá to, že jste měli mnohem vyšší ambice než výsledky…“
Filip Šitera se mšenskou vestou v extralize
Filip Šitera: „Jo, určitě jsme šli do toho, že jsme chtěli vyhrát. Nebo zaútočit na titul. Ale ta sestava se nakonec lepila různě. Myslím, že extraliga neměla úroveň nejvyšší soutěže. Moh‘ bejt‘ jen jeden cizinec. Některejm‘ klubům to nevadí, ale pro Mšeno, když nejezdil Honza Jaroš a Simoťák, to bylo znát. Doma nám utekla bedna, pár bodů nám chybělo vždycky. V našem týmu scházel druhej‘ cizince, myslím, že Slanýmu taky. Praha a Pardubice maj‘, kam šáhnout, ale nám to vadilo. Jak jsem se zranil, museli si závodníka půjčovat nebo mít prázdný místo v sestavě. Jeden cizinec vyhovoval Pardubicím a Praze, tam je na výběr, ale ve Mšeně není. Nejsou závodníci, není z čeho vybírat.“
speedwayA-Z: „Letos už Mšeno extraligu, ani první ligu nepojede a má v plánu zorganizovat jen tradiční prvomájový závod. Jak vnímáš osud svého klubu, který se pro tebe stal srdeční záležitostí?“
Při hájení postavení před Eduardem Krčmářem
Filip Šitera: „Abych řek‘ pravdu, nevím. Jsou problémy s fotbalistama, nemohli jsme pořádat ani trénink. Ve finále je to i o penězích, trénink ve Mšeně je potřeba se sanitou, jinde je to ve městě, kde si zavoláš rychlou záchranku. U náš je ale potřeba mít sanitku. Tenhle rok se odjede Memoriál Emila Sovy a pak se zapracuje na dráze. Uvidíme, jestli se něco udělá a plochá dráha bude ve Mšeně pokračovat. Nebo jestli bude tradice jen jednoho závodu. Jak extraligu jede Plzeň s Březolupama, stáhnou si svý závodníky. mšeno má jen mě a Honzu Jaroše. Půjčovat si závodníky a vyhazovat peníze? Nevím, jestli nebude lepší udělat jen jeden, dva závody. Když se to povede a udělá se dráha, bude to východisko, než plácat sestavu, že si půjčím támhle a támhle. To je zbytečný. Máš třeba titul, ale jinak nic, jak říká pan Grepl, je to jen potěšení. Ve Mšeně je těžký sehnat závodníky, když se netrénuje. Víkendy jsou fotbaly, takže se kluci na plochou dráhu nenatáhnout. Nešlo to skloubit, že bychom měli tréninky my i fotbalisti. Pan Grepl měl stopětadvacítky i pětistovky, ale nejsou lid. I když technika ve Mšeně je, nejde použít, protože nejsou lidi.“
speedwayA-Z: „Třetí červnový víkend byl poněkud hektický. V pátek jste jeli doma extraligu, kde jsi měl jedenáct bodů a Mšeno těsně prošvihlo stupně vítězů. V sobotu jsi byl druhý za Zdeňkem Holubem při Memoriálu Jiřího Hurycha v Chabařovicích. V neděli přišel liberecký přebor. V jeho poslední sérii jsi bojoval s Ondřejem Smetanou, ale o vašem duelu mohl po závodech vyprávět jen on…“
Souboj s Josefem Francem
Filip Šitera: „Nevím, ten červen mám krizovej‘. V červnu jsem si udělal i krční obratel, takže jestli budu ještě jezdit, budu si asi v červnu dávat pauzu (smích)! Byla to škoda, všechno fungovalo. Věřil jsem si. Bohužel je to sport, i takový věci se stávaj‘. Nechtělo se mi to děr, abych si nerozbil hubu. Nevěděl jsem, že to dá pode mě. Byla to škoda, těšil jsem se na extraligu do Prahy. Přemejšlel jsem, jestli tyhle závody nevynechat. Ale bylo to v Liberci, jel jsem tam kvůli Sašovi. Bohužel to takhle dopadlo.“
speedwayA-Z: „Kvílení sanitek nikdo soudný neslyší rád, jenže od plochodrážního prostředí jej bohužel nikdo neodpáře. Zprávy o tvém zdravotním stavu byly natolik pesimistické, že se člověk bál ptát na detaily.“
Po finále při Memoriálu Jiřího Hurycha v Chabařovicích
Filip Šitera: „Co s tím naděláš? Je to blbej‘ úraz, ale k tomu sportu to patří. Člověk tam leží a neví, co bude. Bylo dobrý, že doktoři mi řekli na rovinu, že nevědí, jestli budu chodit, chodit o berlích nebo budu na vozejku. Je dobrý, že můžu chodit, na vozejku by to bylo blbý. Prožil jsem si věci, co bych nikomu nepřál. Ale poznal jsem v nemocnici lidi, že jsem si říkal, že jsem ještě dopad‘ dobře. Byl jsem tam v létě, to dávalo zabrat. Pokoj bez klimatizace, Věrouš dones‘ větrák. Viděl jsem tam lidi, co na tom byli hůř, moh‘ jsem dopadnout taky tak. Byl jsem tam jedinej‘, komu se to stalo při sportu. Takový věci patří i k životu. Ve finále jsem rád, že jsem na tom tak, jak jsem dneska. I primář Brož říkal, že jsem z ničeho udělal maximum. Byl jsem dlouho mimo domov, pět tejdnů jsem jen ležel v posteli. Pak na vozejku. Zezačátku to člověk vydržel deset minut. Naštěstí je to už za mnou. Měl jsem teď dvě operace, co snad byly poslední. Teď v dubnu je kontrola, pořád tam je posun. Říkali, že teď dva první roky jsou nejdůležitější. Pak už se nic nezmění.“
speedwayA-Z: „Ty ses ovšem evidentně nevěnoval sebelítosti a stejně jako o rok dříve začal tvrdě makat. Co všechno jsi podstoupil, než ses v říjnu objevil v depu při pardubické extralize s hůlkou v ruce?“
Filip Šitera: „Bylo toho moc. Hlavní bylo, že jsem měl pravý nohy dvakrát zlomenou pánev. Tři měsíce jsem na to nesměl stoupat, proto jsem byl na vozejku. Zezačátku nešlo dělat nic, pravá noha byla slabá, že jsem ji ani nezved‘. Měl jsem štěstí, že jsem byl na spinální jednotce v Liberci, jsou zaměřený na úrazy páteře. Čtyřikrát denně se mnou někdo cvičil. Pak mě naučili soběstačnosti na vozíku. Sám se najíst, oblíknout se a dojít si na záchod. Po sedmi tejdnech mě odvezli do Kladrub. Cvičení bylo ještě intenzivnější, i když jsem zezačátku musel nosit korzet. Pak to sundali a já od tři čtvrtě na osm do čtyř cvičil. Hlavně se posilovala levá noha. Byl tam bazén a věděli, co s tebou dělat. Potom mě pouštěli na víkend domů. Učil jsem se o berlích, jak se to uměl, jel jsem se kouknout za závody. Už mi to chybělo, chtěl jsem se odreagovat a kouknout se na závody. Bylo hezký bejt‘ mezi lidma, co znáš. Pořád musím makat. Třikrát tejdně rehabilitace, pětkrát šlapat kolo. Cviky jsem nemoh‘ dělat kvůli zádům. Byla slabá, nedorost‘ obratel. Praskly mi dva šrouby, museli je měnit, pak mi dávali titanovej‘ čep do obratle. Nemoh‘ jsem cvičit, trochu mě to šouplo zpátky. Nevydržím ještě se zádama, musím doufat, že bude líp. Že budu fungovat a třeba bych se ještě svez‘ na tý motorce.“
speedwayA-Z: „Svezení na motorce nezmiňuješ poprvé. Znamená to, že si pohráváš s myšlenkou svého dalšího plochodrážního comebacku?“
Při souboji s Václavem Milíkem
Filip Šitera: „To je hrozně daleko. Důležitý je uzdravit se, abych moh‘ fungovat v normálním životě. Abych chodil bez berlí. Věci na plochou dráhu si chci nechat, prodat to můžu vždycky. Teď mám motivaci makat. Kdybych se vrátil, nebude to na top, ale nechtěl bych skončit kariéru tím, že jsem upad‘. Třeba odjedu pár závodů nebo jen trénink a řeknu, že už nejedu. Teď je důležitý, abych makal, a pak se uvidí.“
Filip Šitera děkuje:
„Hlavně manželce a celý rodině, že při mně stáli. Zase jsem jim další rok přidělal starosti. Sašovi Kopeckýmu, Rimini, SPS Bakov nad Jizerou, panu Sladkýmu Sýsovi, firmě Motopoint, Gardinia, panu Greplovi, Autokomplex Menčík, Stuha, Hromoservis Liberec, FH logistic, Martinu Švestkovi. Honzovi Janů a Vdolkovi, že za mnou v Liberci chodili do nemocnice skoro každej‘ den. Pánům Šťovíčkovi a Janákovi a KŠD legal, panu primáři Brožovi. A všem, co mi drželi palce.“
Filip Šitera v akci
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Petr Makušev, Eva Palánová a Antonín Škach
