Konec sezóny je neoddiskutovatelnou věcí. A byť sobotní Srandamač v Kostěnicích nabídl skvělou podívanou, šlo přece jen o neoficiální závod. Ani zahraniční kalendáře již mnoho podniků nenabízejí. Ke všemu bylo sobotní vyvrcholení mezinárodního šampionátu dvojic v maďarské Gyule zrušeno již ve čtvrtek vinou deště promočené silnými dešti. Protože vývoj povětrnostní situace nedával naději na změnu, skončil seriál předčasně triumfem Pardubic. Účinkování Matěje Kůse v prvním finále KO Cupu skončilo bohužel pádem, ovšem Jan Kvěch se z Jawa Cupu v Toruni vrací jako vítěz.
Přitom sobotní závod družstev nevyšel českým závodníkům v sedlech stopětadvacítek zrovna optimálně. Na začátku byli vyloučeni Jan Kvěch a Milan Dobiáš a stíhačka skončila bod za třetími Němci. Jan Kvěch měl sedm bodů, Petr Chlupáč pět, Filip Šifalda s Milanem Dobiášem po čtyřech. Vyhráli Dánové, když Kenneth B. Jörgensen v rozjezdu porazil domácího Marcina Turowskeho.
Marcin Turowski prohrál v rozjezdu o prvenství také při včerejším závodě jednotlivců, tentokrát s Janem Kvěchem (14 bodů), který si přišel stoupnout na nejvyšší stupínek vítězů spolu s poraženým Polákem a jeho krajanem Wiktorem Lampartem. Petr Chlupáč (10) skončil pátý, Filip Šifalda (5) jedenáctý a Milan Dobiáš (2) třináctý.
Finále KO Cupu britské Premier League má před dnešní odvetou v Glasgowě vyrovnané skóre 45:45. Matěj Kůs však ve včerejším prvním závodě v Newcastlu nebodoval. Upadl totiž ve druhé zatáčce rozjížďky s číslem tři. Za ním jedoucí René Bach sice šel k zemi také, ale jeho motocykl udeřil Pražana do zad. Ten odešel opatrně po svých do sanitky, byl diskvalifikován a z mítinku odstoupil.
Kostěnice – 22. října
Počátkem září roku 1994 stál na pódiu Zlaté stuhy a nad sebou měl pouze Pavla Ondrašíka a vítězného Mirko Woltera a Pardubičané věřili, že jim z šikovného juniora v klubu vyrůstá šikovný závodník. Jenže osud zatočil kormidlem a Petr Pozdník se hned v následující sezóně z oválů vytratil. Vrátil se na ně až dnes, kdy suverénně opanoval plochodrážní kategorii třetího Srandamače v Kostěnicích. Na stupně vítězů jej doprovodili Dan Macl, jenž měl po výletu po polní cestě navazující na první zatáčku v rozjížďce s číslem pět spoustu starostí vůbec se do velkého finále dostat. Třetím místem svou kariéru uzavřel Richard Berger. Program slunečné soboty zahájil potěr. Jiří Jeníček se svou plochodrážní Shupou chyběl, protože ve Svítkově pořádali brigádu na sundávání nafukovacích mantinelů. Na nejvyšší stupínek se postavil Jiří Kraus. Jeho otec Jiří vzápětí sváděl srdnaté souboje v závodě flat tracku, Michala Hlouška za sebou udržel, ovšem Daniel Plecháč prodloužil sérii své neporazitelnosti ze základní části také ve finále.
Elegantní startmaršál dohlíží na start Michala Krejčího, Petra Pozdníka a Jana Vaňátky (odleva)
Revanš čtyřkolkám ve finále A
Potěr se chystá do akce
Sluníčko se opíralo do oken a probouzelo všechny spáče vyhlídkou na pěkný podzimní den. Ovšem letošní říjen je devátým nejdeštivějším desátým kalendářním měsícem od roku 1951. Členové Motoklubu Úhřetická Lhota by o tom mohli vyprávět dlouhé hodiny.
Adéla Táborská dobře zná termín full gas – na snímku před svým bratrem Tomášem
Minulou neděli se třetí letošní Srandamač nemohl konat kvůli dráze poničené dešti a také osud dnešního náhradního termínu visel dlouho ve hvězdách. Byť potvrzení rovnou od kostěnických oválků dorazilo už během čtvrtečního pozdního odpoledne, faktem zůstává, že pořadatelé nad vodním živlem zvítězili až včera pozdě večer.
Jakub Jirout v plném tempu
Pokud se někdo divil, na co byly potřeba tři kubíky pilin, měl jasno už při příchodu. Polní cesta byla plná bahna, a pokud si někdo obul elegantní polobotky jako na běžný plochodrážní mítink, se zlou se potázal. Nicméně lidé znalí poměrů se vybavili spíše jako na motokros. Ostatně terénní stroje hrály v improvizovaném depu uvnitř dráhy prim.
Odleva Richard Soukup, Vincent Vaňátka a Jiří Kraus
V závodě potěru nebyl plochodrážní motocykl vůbec. O pár kilometrů na západ totiž ve Svítkově sundávali po sezóně nafukovací bariéry. Tím pádem nemohl jet ani Josef Novák závod plochodrážníků, ani Jan Jeníček podnik pro mladé naděje.
Těch se sešlo devět, avšak zelená kroska Denisy Maclové stála bezmocně opřená o přívěsný vozík za dodávkou jejího otce Dana. Jednatel klubu měl s organizací mítinku tolik starostí, že zapomněl opravit píchlou zadní pneumatikou. Prekérní situaci vyřešilo její střídání s Vincentem Vaňátkem či Richardem Soukupem v sedle jejich strojů.
Zatímco Jiří Kraus se snaží uvést svůj motocykl do chodu, obě čtyřkolky se dostávají do čela rozjížďky s číslem čtyři
Souboje dětí, které na menším oválku kroužily jízdy po šesti kolech, nepostrádaly nejen nadšení, ale i urputnost velkých plochodrážních hvězd. Kupříkladu Adéla Táborská za řidítky čtyřkolky dávala jasně najevo, že termín full gas jí rozhodně není cizí.
Neméně suverénně si počínal Matěj Lát s druhou čtyřkolkou ve startovním poli a také Jiří Kraus sedlající větší motokrosový motocykl. Ten také vedl rozjížďku s číslem čtyři, kde narazil na obě čtyřkolky. Jenže někdy na začátku třetího okruhu mu zhasnul motor.
Denisa Maclová se prohání po malém oválku
Zoufale našlapoval motocykl, avšak neuvedl jej do chodu dříve než Matěj Lát a Adéla Táborská vjížděli do posledního kola. Nicméně v deváté jízdě zamířil ihned od startu k vnitřní čáře a díky třem bodům si otevřel šanci na nápravu ve finále A.
Petr Pozdník v odpovědi na otázku, proč se roku 1995 z plochodrážních kolbišť vytratil:
„Dostal jsem rozum… Ale jen nakrátko… (bouřlivý smích ze všech stran).“
Tomáš Kňava vede finále B úřed Tomášem Táborským
Revanš za předchozí prohru vyšel Jiřímu Krausovi dokonale. Stylem start – cíl se před zraky Matěje Láta a Adély Táborské stal prvním vítězem dnešního dne. Ani finále s nižšími čísly z abecedy nepostrádaly bojovnost. V béčku se Tomáš Kňava musel bránit neustálým nájezdům Tomáše Táborského, jehož motocykl ještě předtím ve finále C osedlala Denisa Maclová.
Jiří Kraus se nakonec radoval z triumfu
Za jeho řidítky ukázala záda Richardu Soukupovi. Jako první však dojel do cíle Vincent Vaňátka, potomek dalšího borce, kteří se už nemohli dočkat, až se startovací zařízení přesune na velký ovál kolmo umístěný tomu menšímu.
Dan Macl se k nádraží nedostal
Start první rozjížďky plochodrážníků: zleva Petr Pozdník, Michal Krejčí a Richard Berger
Jezdit na regulérním ovále u nás bez licence může být problém, ostatně i Václav Milík starší si na letošní rok musel pořídit licenci, aby během tréninků ve Svítkově mohl zajíždět motocykl pro svého syna. Možnost prohánět se na plochodrážním stroji na amatérské nebo spíše neoficiální úrovni byla jedním z motivů, proč dráha v Kostěnicích vyrostla.
Dan Macl opět osedlal motocykl s dlouhodrážním rámem
Ani dnes nestartoval žádný ze závodníků, s nimiž se běžně potkáváme při závodech. I tak se ovšem sešla povedená sestava. Čtyři místní mušketýři Dan Macl, Michal Krejčí, Jan Vaňátka a Stanislav Buňka dostali společnost třech dalších borců.
Richard Berger ze Svitav se tady definitivně loučil se svou aktivní kariérou. Naopak na jejím prahu stojí Jan Hlačina. Přivezl si dvěstěpadesátku, která jej dle slov jeho otce Jana zaujala natolik, že se mu nechce do sedla stopětadvacítky. A konečně po jednadvaceti letech se zrakům širší veřejnosti za řidítky plochodrážního motocyklu představil Petr Pozdník, někdejší nadějný junior ZP Pardubice.
Petr Pozdník v plném tempu
Hned v první jízdě ovšem ukázal, že ze svého umění neztratil vůbec nic. Od startu ulétl jako zdivočelý kanec a rychle zmizel Richardu Bergerovi a Michalu Krejčímu, který nakonec neviděl cíl. „To se skoro stydím říct,“ odpovídal o chvilku později, cože se to přihodilo. „Zapomněl jsem si otevřít metyl…“
Richard Berger jel poslední závod své kariéry
Oči pro pláč měl také Stanislav Buňka. Karel Kadlec mu domluvil skvělou kombinézu po Johnu Hartleyovi, jelikož žádný jiný z plochodrážníků nemá tak vysokou postavu. Ve druhé jízdě, v níž Dan Macl odvedl Jana Hlačinu, chyběl. A nechystal se ani do dalších rozjížděk.
Stanislav Buňka vysvětluje svou absenci:
„Nechytá to, nemám to nervy…“
Jan Hlačina se svou dvěstěpadesátkou
Třetí jízda přinesla triumf Richardu Bergerovi. Jan Vaňátka se v úvodním oblouku dostal spodem pod Michala Krejčího, aby si po průjezdu cílem šel s elegantním startmaršálem vysvětlit, kolik jsou tři, a kolik čtyři. Nešlo však o neznalost elementárních počtů, ale o nedorozumění a informační šum. Každopádně třetí jízda byla poslední, kde účastníci obkroužili čtyři kola. Od té chvíle se každopádně už všechny plochodrážní rozjížďky dnešního Srandamače jezdily výhradně na tři okruhy.
Dan Macl si výletem k nádraží zkomplikoval život
Petr Pozdnik však neřešil matematiku a ve čtvrté jízdě ujel čtvrtlitru Jana Hlačiny. Vzápětí Dan Macl se nejprve odrazil Jana Vaňátku, aby se rovnou pustil do Richarda Bergera. Tomu nebyl platný skvělý start, protože už v prvním výjezdu se díval na záda jednatele pořádajícího klubu.
Michal Krejčí v plném tempu
Jenže ve druhém kole Dan Macl nezahnul v prvním výjezdu, ale ve stylu vladyka Horymíra se nevydal k Neumětelům, nýbrž polní cestou ke kostěnickému nádraží. Na rozdíl od bájného hrdiny nesedlal věrného Šemíka, ale plochodrážní stroj s odpruženým dlouhodrážním rámem. Nicméně počátek jeho anabáze byl jen o poznání méně dramatický než skok do Vltavy z vyšehradské skály.
„Měl jsem zavřenej‘ kohoutek od metylu,“ vyprávěl Dan Macl, který svým kouskem rozesmál všechny přítomné. „Jedeš složenej‘. A motorka najednou úúú…“
Triumfy dvou suverénů
Richard Berger vodí Jana Vaňátku
Poté, co Dan Macl emigroval rovnou z rozjeté rozjížďky s číslem pět, tři body zdědil Richard Berger. S osmi body celkem byl prvním jasným účastníkem velkého finále. V šesté jízdě k němu přibyl i Petr Pozdník, o jehož rychlosti se znovu přesvědčili jak Michal Krejčí, tak Jan Hlačina.
Na ostří nože – Dan Macl, Richard Berger a Jan Vaňátka
Naději na jízdu o pódium živil také Jan Vaňátka. Jenže podobné choutky měl i Dan Macl, který opanoval rozjížďku s číslem sedm právě před neméně ambiciózním vousáčem. Do akce se konečně dostal také Stanislav Buňka.
Neopakovatelná atmosféra kostěnického depa
Jenže se evidentně inspiroval u Dana Macla. V úvodním výjezdu druhého kola totiž zopakoval jeho spanilou jízdu po polní cestě. Aby si vynahradil smolnou sobotu, vrátil se na ovál a dal si ještě jedno kolečko navíc. Skončil však na zemi. Inu, cože se to říká, že spadne na nešťastníka, který nestihne včas doběhnout na toaletu?!
Stanislav Buňka prožil den blbec
Díky porážce od Dana Macla šel Jan Vaňátka pouze do malého finále. V něm se ujal vedení a zdálo se, že při vyhlášení bude stát těsně vedle pódia. Ovšem Michal Krejčí si nabrousil tužku, aby to byl právě on, komu se podaří sepsat úspěšný scénář pro happy end třetího Srandamače.
Michal Krejčí ve finále B objíždí vnějškem Jana Vaňátku
Neustále snižoval svou ztrátu od Jana Vaňátky. Ve druhém oblouku druhého kola udeřil, avšak prozatím zůstával druhý. V předposlední zatáčce se mu už manévr povedl dokonale, aby záhy proburácel pod šachovnicovou vlajkou jako vítěz.
Petr Pozdník nenašel sebemenší důvod, proč by neměl opanovat také velké finále. Triumf si připsal stylem start – cíl. Dan Macl pojal průjezd první zatáčkou velkoryse. A vnější stopa jej vynesla před Richarda Bergera, jemuž se už nepovedlo se na druhé místo dostat.
Richard Berger na téma své poslední jízdy v životě:
„Příjemný zakončení kariéry. Jezdit už nemůžu, není čas, je toho moc, něco musí pryč.“
Velké finále: odleva Dan Macl, Richard Berger a Petr Pozdník
To už se ovšem o slovo hlásili flat trackeři. Stěžovali si, že během dlouhého čekání od dopoledního tréninku vychladli. Nicméně Dan Macl je nechtěl kombinovat jejich mítink s plochodrážníky v obavě, že by drapákové pneumatiky některých z nich fatálně poškodily deštěm zkoušenou dráhu.
Flat trackeři se konečně dočkali svého vlastního závodu
K závodu flat tracku nastoupila sedmička závodníků. Souboj o hrot čtveřice jízd sváděla čtveřice známá z mistrovství republiky v kategorii Classic. Prim hrál liberecký Daniel Plecháč, který si ve Svitavách vyzkoušel i prestižní FT1. Pokaždé se ubránil nájezdům, jimiž jej častovali Jiří Kraus, bývalý cyklista z Náchoda, který se v posledních letech zaměřil na motocykly, Michal Hloušek a Martin Hakl, další z liberecké stáje.
Typický obrázek závodu flat tracku: Daniel Plecháč na čele před Jiřím Krausem, Martinem Haklem, Michalem Hlouškem a Jakubem Matějíčkem
Větší problém nastal pouze ve třetí jízdě. Jiří Kraus mladší, jenž prve vyhrál závod potěru, neodjel, a Jakub Matějíček do něho zezadu vrazil. Do finále nakonec putovala čtveřice nejlepších. Stejně jako Petr Pozdník v závodě plochodrážníků, Daniel Plecháč sehrál roli suveréna flat tracku.
Za sebou měl Jiřího Krause, jenž musel vzdorovat Michalu Hlouškovi. Neotřesitelný vládce klasiků na úrovni mistrovství republiky se v poslední zatáčce užuž sahal po druhé příčce, avšak náchodský borec jej nakonec včas vyvezl.
Zatímco Jan Vaňátka vyjíždí na rovinku, Dan Macl musel na únikovou polní cestu kamsi k vlakovému nádraží
Potěr – menší ovál:
motocyk
TOT
C
B
A
1. Jiří Kraus ml.
MX
3 1 3
7
1.
2. Matěj Lát
čtyřkolka
3 3 3
9
2.
3. Adéla Táborská
čtyřkolka
3 2 3
8
3.
4. Tomáš Kňava
MX
2 2 2
6
1.
5. Tomáš Táborský
MX
2 3 2
7
2.
6. Jakub Jirout
MX
1 3 2
6
3.
7. Vincent Vaňátka
MX
2 1 1
4
1.
8. Denisa Maclová
MX
1 2 1
4
2.
9. Richard Soukup
MX
1 1 1
3
3.
Potěr: Matěj Lát, Jiří Kraus, Adéla Táborská, Tomáš Kňava, Tomáš Táborský, Jakub Jirout, Vincent Vaňátka, Denisa Maclová a Richard Soukup
Plochá dráha – větší ovál:
TOT
MF
VF
1. Petr Pozdník
3 3 3
9
1.
2. Dan Macl
3 L 3
6
2.
3. Richard Berger
2 3 3
8
3.
4. Michal Krejčí
E 1 2
3
1.
5. Jan Vaňátka
2 2 2
6
2.
6. Jan Hlačina (250 ccm)
2 2 1
5
3.
7. Stanislav Buňka
– – L
0
–
Plochá dráha: Dan Macl, Petr Pozdník, Richard Berger, Michal Krejčí, Jan Vaňátka, Jan Hlačina a Stanislav Buňka
Flat track – větší ovál:
TOT
FIN
1. Daniel Plecháč
7 7 7 7
28
1.
2. Jiří Kraus st.
6 6 6 6
24
2.
3. Michal Hloušek
5 5 5 5
20
3.
4. Martin Hakl
4 4 4 4
16
4.
5. Tomáš Janda
3 3 2 3
11
6. Jiří Kraus ml.
1 1 3 1
6
7. Jakub Matějíček
2 2 E 2
6
Flat track: Jiří Kraus, Daniel Plecháč, Michal Hloušek, Martin Hakl, Tomáš Janda, Jiří Kraus ml. a Jakub Matějíček
Foto: Eva Palánová
Finále flat tracku: zleva Martin Hakl, Michal Hloušek, Jiří Kraus a Daniel Plecháč
Kostěnice – 22. října
Počasí si zažertovalo s členy Motoklubu Úhřetická Lhota, kteří připravovali náhradní termín svého třetího Srandamače na oválcích vedle drážního tělesa prvního železničního koridoru u Kostěnic. Včera zde makali až do tmy. Byť šli do hajan s dobrým pocitem, definitivní jistotu jim daly až první ranní paprsky dnešního úsvitu. Vmžiku se do světa rozlétla skvělá zpráva, že se podnik určitě pojede.
Včera večer se v Kostěnicích makalo
„Pomocí asi třech kubíků jemných pilin se nám podařilo dráhy vysušit tak, že to i prášilo,“ vyprávěl před půlnocí Jan Vaňátka, který kvůli spoustě starostí dokonce poněkud odsunul přípravu svého vlastního motocyklu. „Byla to poslední možnost, tak se to zkusilo.“
Vedle instalace startovacího zařízení totiž dostal za úkol zajistit občerstvení. „Mám devět kilo klobás,“ pochlubil se. „Bude pivo, grůček, svařák a nějaké to limo.“
Mnohem důležitější informace se však týká kvality závodních drah. „Už večer to vypadalo fajn,“ svěřil se Jan Vaňátka. „Ráno jsme to začali trošku roztahovat. Žádná hitparáda to není, ale jede se.“
S dnešním rozbřeskem vyrazily na pomoc také sluneční paprsky
Pardubice – 22. října
Před týdnem přijel do Svítkova jako druhý muž aktuální klasifikace českého přeboru. Bylo mu jasné, že udržet druhou příčku i po skončení devítidílné série nebude jednoduché. S Michalem Škurlou si sice před měsícem ve finálové rozjížďce pohrál jako světem protřelá kočka s vyjukanou myší, avšak na druhou stranu si uvědomoval Pražanovy kvality, rychlost a formu, do níž se v podzimních měsících dostal. Aby toho nebylo málo, musel v závěrečných výsledcích skončit před ním. Ztrácel dva body a bodový klíč přeboru odměňuje umístění na pódiu mnohem většími dávkami. Nakonec si stříbro odvážel Michal Škurla, zatímco Jaroslav Petrák opouštěl stadión v sanitce.
Zakletá sobota
Jaroslav Petrák nakonec opouštěl Pardubice se sádrou na ruce
„Docela mě to mrzí, že jsem šel domů dřív,“ usmívá se s odstupem celého kalendářního týdne. Nicméně minulou sobotu vraštil čelo. Zatímco Michal Škurla po třech startech prohrál jedinou rozjížďku, on mohl konkurovat pouze trojicí třetích míst.
„Celej‘ ten den byl takovej‘ zvláštní,“ povzdechne si. „Nedařilo se. Motorky předtím jely. A najednou jako, když se jim nechce. Čím to bylo nevím. Abych řek‘, pravdu, zatím jsem se k tomu nedostal. Říkal jsem si, že nejhůř budu třetí, Michal letěl, udělal víc bodů.“
Avšak přišla rozjížďka s číslem dvanáct, v jejíž první zatáčce se Jaroslav Petrák ocitnul nejprve na zemi a vzápětí i na palubě sanitního vozu. „Stalo se to, že mi Patrik Mikel sebral přední kolo,“ odpovídá vyrovnaným hlasem, cože se to krátce po vylétnutí pásky přihodilo. „Já to normálně složil. On mi sebral kolo a já po jeho zadním vyjel nahoru. Nasměrovalo mě to rovnou na prkna.“
Při tréninku Jaroslav Petrák ještě věřil v šanci na stříbrnou medaili
Jaroslav Petrák si to namířil vstříc nafukovacím vakům s předním kolem ve vzduchu. „Motorku jsem už dolů nedostal,“ vzpomíná pardubický matador. „Tak jsem si říkal, že je lepší motorku zahodit, než sní jít do prken. Myslel jsem, že tam jen dokloužu, ale bylo to divoký. Musím se ještě zeptat Topase, proč ho nevyloučil. Ptal jsem se potom i Patrika, o co mu šlo. Jelo mu to dobře, byli jsme tam jen sami dva. A on mě moh‘ předjet na protilehlý rovince, kdyby byl rychlejší… On mi říkal, že mě neviděl.“
Zranění ve špatný čas
Pro odpovědi na podobné otázky se musíme vrátit do desáté jízdy. Václav Milík snadno kroužil pro tři body před Janem Kvěchem, který v sedle své dvěstěpadesátky ujel Sindy Weber. Mezitím se v depu na nejvyšší stupeň vítězů posadil Adam Fencl, který si vyprávěl s Patrikem Mikelem, jenž si našel pohodlné místečko po jeho boku.
Nešťastná kolize s Patrikem Mikelem
Na otázku, proč nepřijel na startovní rošt, reagoval s bohorovným moravským klídkem, že má čas, protože jede až v desáté jízdě. Teprve na připomínku, že rozjížďka s číslem deset právě skončila pod šachovnicovým praporkem v rukou Jaroslava Kocka, vyskočil jako čertík z krabičky.
Série jízd, v nichž někteří závodníci museli z depa hned dvakrát, zmátla dokonale nejen březolupského juniora, ale i celý jeho doprovod. V té chvíli se hroutil svět, planeta brzdila svou rotaci, Měsíc se utrhnul z oběžné dráhy a Patrik Mikel přišel o vidinu stupňů vítězů. Nepomohlo by ani vítězství v oné nešťastné desáté jízdě, ovšem mladá krev se uklidní stejně snadno jako dravá horská říčka.
Dramatický konec sezóny pro Jaroslava Petráka
„Byly to vykloubený prsty,“ říká o čtvrtstoletí starší Jaroslav Petrák, že se původní zprávy o fraktuře ruky zaplaťpánbůh nepotvrdily. „Mám ještě naštíplou druhou kůstku za kloubem. Prostě je to v prdeli, v prdeli…“
Konec sezóny je již několik let lemován otázkami, zda třiačtyřicetiletý pardubický matador pověsí kombinézu na hřebík, jak už ostatně jeho všichni ostatní vrstevníci učinili. „To nevím,“ krčí rameny Jaroslav Petrák. „Zranění mě stálo závody. Teď nemůžu jet do Gyuly, kdyby mě zase chtěli Slovinci. Teď nevím, musím postavit novou motorku. Peníze jsou potřeba, prostě uvidím. Ještě jsem neřek‘, že končím…“
Při vyhlašování přeboru zastupovali Jaroslava Petráka jeho synové se svou babičkou
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Divišov – 21. října
V devadesátých letech neměl Jawa Cup dlouhé trvání. V květnu 1995 závod na Markétě propršel, takže nezapomenutelný Simon Wigg slavil vítězství předčasně. Napřesrok se už vedle názvu Velká cena Prahy místo názvu divišovského producenta plochodrážních motocyklů dostal titulek Memoriál Franty Juhana. Jawa Cup doznal své renesance až s kubaturou dvěstěpadesátek, s níž předloni začal doprovázet pardubickou Zlatou stuhu. O víkendu se však o pohár Jawy pojede v polské Toruni a Martin Málek vysvětlil magazínu speedwayA-Z proč.
Petr Chlupáč, Filip Šifalda a Milan Dobiáš se v Toruni fotili už při květnovém zlatém poháru 125/250 ccm
„O organizaci se postaral pan Chudzikowski a pan Zabik,“ vypráví Martin Málek o pozadí vzniku Jawa Cupu v Toruni. Choutky přesunout závod do Polska s obrovským plochodrážním tržním potenciálem měl divišovský management už před dvaceti lety, kdy dospěl k rozhodnutí nerozvíjet tradici svého závodu na území České republiky.
„Chtěli navázat na Jawa Cup v Pardubicích a mít pro své závodníky více závodů,“ pokračuje Martin Málek. „Tato myšlenka byla už od loňského roku, kdy před Jawa Cupem v Pardubicích se uspořádal ještě jeden závod ve Slaném jako podnik jednotlivců. V plánu bylo uspořádat více závodů i v jiných zemích, ale bohužel se nenašel tady v Česku dostatečný počet jak závodníků, tak i organizátorů. Proto zatím Jawa Cup jen v Pardubicích a v Toruni.“
Své místo v českém výběru má pochopitelně také Jan Kvěch
Program v Toruni je naplánován na dva dny. Zítra se pojede závod čtyřčlenných družstev O pohár předsedy PZM Andrzeje Witkowskeho mezi týmy České republiky, Dánska, Německa a Polska. V neděli se koná individuální mítink O pohár prezidenta města Toruně Michala Zaleskieho. Český čtyřlístek Jan Kvěch, Filip Šifalda, Petr Chlupáč a Milan Dobiáš najde ve startovní listině povědomá jména. S řadou z nich se utkával ještě ve svých stopětadvacítkářských časech na našem území, což může být vnímáno, že je česká plochá dráha se svým programem nižších kubatur na stejné cestě jako plochodrážní velmoci.
Do Rigy zamířily z Divišova nejen čtyři pětistovky, ale také čtyři dvěstěpadesátky
„Jsem na to sám zvědavý,“ neskrývá Martin Málek své nadšení z mezinárodního klání dvěstěpadesátek. „Hlavně jak se povede našim závodníkům, protože ke zkušeným a už skoro ostříleným závodníkům ze světových a evropských soutěží Honzy Kvěcha a Petra Chlupáče mám ve startovním poli i Filipa Šifaldu a Milana Dobiáše. Poslední dva jmenované jsem ještě neviděl jet, tak doufám, že mile překvapí. V sobotu se pojede závod týmů systémem naší extraligy nebo systému světového poháru. Krom České republiky a samozřejmě Polska pojedou ještě závodníci z Dánska a Německa.“
Zatímco stopětadvacítky se na mezinárodní scéně etablovaly poměrně rychle, dvěstěpadesátky se od prvního ročníku svého zlatého poháru FIM ve Slaném v červenci 2010 rozjížděly o poznání pomaleji. „ Co se týká těchto závodů na příští rok, tak doufám, že závody v Toruni budou mít úspěch a nezůstanou jen u jednoho ročníku,“ uvažuje Martin Málek. „Co se týká jiných zemí, zájem projevili zájem i z Rigy z Lotyšska, kde teď mají od nás osm nových motocyklů. Tak uvidíme, o výsledcích vás budu informovat.“
Startovní listina:
Česká republika:
1 Petr Chlupáč, 2 Jan Kvěch, 3 Filip Šifalda, 4 Milan Dobiáš, 17 neobsazeno
Dánsko:
5 Kenneth Bundgaard Jörgensen (kapitán), 6 Mathias Rex Hansen, 7 Rasmus Höjmark, 8 Benjamin Emil Boo Nielsen, 18 Emil Breum
Německo:
9 Celina Liebmann (kapitán), 10 Ben Ernst, 11 Tim Wunderer, 12 Max Firniss, 19 neobsazeno
Polsko:
13 Filip Nizgorski, 14 Karol Zupinski, 15 Wiktor Lampart, 16 Marcin Turowski, 17 Pawel Tyburski
Filip Šifalda a Milan Dobiáš na trávníku v Toruni
Foto: Jiřina Šifaldová a Martin Málek
Martin Málek s klubovými funkcionáři a českými motocykly v Rize
Úhřetická Lhota – 20. října
Podvečerní prohlídka kostěnických oválků, kterou podnikl Dan Macl, sice nedopadla na jedničku, avšak přece jen přinesla pozitivní verdikt. V sobotu se může závodit. Jediným elementem, který by mohl akci zrušit, ovšem zůstává déšť. Pakliže ovšem nepřijde, nestojí závodu nic v cestě.
Pouze návrat deště by mohl zrušit sobotní Srandamač
„Myslel jsem, že to bude horší,“ svěřoval se Dan Macl dnes po sedmnácté přímo z Kostěnic. „Jsou tam kaluže, jedna je velká. Ale to vyřešíme zejtra, rozhrneme je, navíc je dobrý, že fouká vítr. Pokud zejtra a pozejtří nebude chcát, bude to dobrý. Je to přece jenom pouze srandamač. Zkusíme to, uděláme to.“
Přesný harmonogram vznikne na místě podle aktuální situace, kdo ze závodníků dorazí. Potěr bude bojovat na menším oválku, větší trať bude vyhrazena kategoriím speedway a flat track. Po vyhlášení se dostane na zájemce o svezení, ať už za řidítky motocyklu nebo na tandemu. „Kdo bude mít přilbu, může si půjčit motorku,“ slibuje Dan Macl.
