Kalendář plochodrážních šampionátů Evropy je v zásadě hotov. Kromě ledů v něm chybí detaily o finálové části šampionátu jednotlivců. Jak již bylo avizováno, podniky mistrovství starého kontinentu uvidí také diváci v Liberci, Žarnovici, Plzni a Divišově.
Pardubice – 6. prosince
Řada test matchů, které viděli diváci v Žarnovici nebo k nimž slovenští závodníci vyrazili do okolních zemí, podporovaly zvěsti, že Speedway Club Žarnovici usiluje o vznik nové soutěže. Nedělní jednání v jeho klubových prostorách vskutku zformovalo mezinárodní seriál Speedway Friendship Cup. Z českých klubů se ho zúčastní Pardubice, které v sezóně 2017 zajistí také MACEC Cup a to také po pořadatelské stránce. Petr Moravec se magazínu speedwayA-Z svěřil, že extraligoví šampióni nechtějí přihlížet odjezdům rozjíždějících se vlaků s rukama založenýma v klíně.
Jadranská liga je pro Pardubice minulostí
„Myslím, že odpověď je jasná,“ reaguje Petr Moravec na otázku, proč se Pardubice objevují v roli účastníka i pořadatele Poháru přátelství. „Potřebujeme závody pro naše jezdce, když v podstatě krachuje takzvaná Jadranská liga. Loni měla pět závodů, z toho dva v Čechách a jeden na Slovensku. Pro příští rok jsme na ni rezignovali nejenom my, ale i Žarnovica a Praha. Proto musíme nastupovat do rozjíždějících se vlaků.“
O pohár přátelství se v Žarnovici závodilo již letos v září, kdy na vítězství Žarnovice nad Ukrajinou měl lví podíl také Ján Mihálik
Pardubičané však neberou svou účast egoisticky. „Zajišťujeme závody nejenom pro naše pardubické jezdce, ale můžeme je nabídnout i dalším především juniorům,“ říká Petr Moravec. „Je to deset závodů, pět individuálních, vždy dva na jednom místě. Debrecen, Rovno a Červenograd, Pardubice, Žarnovica a Swietochlowice. Takže poměrně solidní cestovní náklady. My navíc nabídneme jeden z našich závodů i jinému pořadateli u nás. Ale pokud nebude zájem, jsme připraveni udělat klidně závody oba.“
V Žarnovici spatřila světlo světa nová soutěž
V tomto ohledu se pardubické stanovisko poněkud liší od postoje pražské Markéty, jež navrhuje pro juniory více rozevřít náruč prestižní extraligy. „Myslíme si, že pro rozvoj a závodní činnost některých jezdců je dobré závodit ve vyrovnané konkurenci,“ přemítá Petr Moravec. „Ze stejného důvodu jsme vstoupili do MACEC Cupu a předtím i do jadranské ligy. Proto podporujeme u nás přebor, MACEC Cup a teď i Pohár přátelství.“
Termíny mezinárodních soutěží v Pardubicích:
29. – 30.7.
Pohár přátelství
druhý závod možná proběhne v jiné lokalitě
14.10.
MACEC Cup
Speedway Friendship Cup 2017:
Nová soutěž bude bezesporu přínosná i pro Martina Mejtského
Inspirace někdejším Pohárem míru a přátelství, jenž v letech 1978 až 1989 býval šampionátem juniorů z komunistických zemí, je u nové soutěže nabíledni. A to rozhodně nejen z názvu, odkud zmizelo slovo mír, či místech konání ve státech bývalého východního bloku.
Každý z pěti účastníků soutěže totiž bude pořádat své víkendy v rytmu víkendových klání. V sobotu půjde o závody pěti čtyřčlenných družstev dle modifikovaného rozpisu z ledové dráhy, v neděli se pojedou jednotlivci. Z každého klubu nastoupí tři, přičemž pořádající klub má právo doplnit šestnáctičlennou startovní listinu o čtvrtého borce.
S někdejším PMP soutěž spojuje také filozofie myšlenky zápolení začínajících závodníků. Horní věková hranice účastníků není stanovená, nicméně víkendové rokování v Žarnovici deklarovalo, aby závodili především senioři s malým počtem závodních příležitostí.
Pracovní kalendář zahrnuje závody v Debrecenu (27. – 28.5.), Rovnu a Červenogradu (10. – 11.6.), Pardubicích (29. – 30.7.), Žarnovici (2. – 3.9.) a Swietochlowicích (9. – 10.9.)
Foto: Mirek Horáček, Lenka Rejdová a Martin Mesiarik
Kalendář FIM byl dnes oficiálně doplněn o termín SGP Austrálie, která se v Melbourne bude konat 28. října. Zatímco datum závěrečného klání o titul mistra světa může být v zásadě vnímán coby formalita, novinkou sezóny 2017 jsou žluté a červené karty u podniků pod jurisdikcí FIM. A to tím spíše, setkáme-li se s ním rovněž v závodech ranku mistrovství republiky.
Opatření se týká letmého startu. Pokud bude rozhodčí cítit, že startovní manévr není regulérní, musí rozjížďku zastavit jako doposud. Nicméně nyní má právo dát najevo varování závodníkovi, který zastavení zavinil, nejen verbálně, ale i ukázáním žluté karty před restartem.
Pokud by se hříšník dopustil dalšího takového prohřešku v dalším průběhu závodu, bude diskvalifikován. To se dozví nejen z blikajícího světla v barvě svého povlaku, ale především díky červené kartě, jež mu bude ukázána. V takovém případě jej může zastoupit náhradník.
Od příštího roku se vedle červeného praporu při zastavení jízdy můžeme dočkat také pohledu na červenou kartu
Slaný – 5. prosince
S výjimkou trojkoalice s Plzní a Dak Moto neměl nikdy Divišov svůj ligový tým. Přesto však stadión pod Blaníkem závody domácího týmového šampionátu zažil. Před sedmnácti lety tady našel azyl Lubomír Vozár se svým Rackem a vedle pořádání loňské extraligy místo Mšena další divišovská klání ligy vyplynula především ze spolupráce se Slaným. Antonín Vilde se ovšem magazínu speedwayA-Z, že historický aspekt byl jen jedním z faktorů, proč bude Slaný příští rok spolupracovat na prvoligové bázi s AK Divišov.
Předloni byl divišovský stadión dějištěm české extraligy, kterou klub pořádal ve spolupráci se Mšenem
„Myslím si, že nejen český plochodrážní venkov by měl mezi sebou najít cestu, jak nastavit spolupráci, která v dávné minulosti existovala,“ uvažuje Antonín Vilde, předseda AK Slaný. „Připomenu družstvo KV Svazarmu Praha –venkov, kdy tento středočeský tým své ligové závody pořádal na stadionech ve Slaném, Divišově, Mšeně a také Kolíně. Tím v žádném případě nechci říci, že jsem příznivec starých pořádků, ale byla to pro diváky příležitost, kdy se jezdci jednoho týmu prezentovali na více stadionech, byť se nedalo vyloženě hovořit o výhodě domácího oválu. Určitě by se našly i další příklady spolupráce některých klubů, ať již po stránce jezdecké tak i pořadatelské.“
Hasičská CASka, nad níž plesá srdce milovníka starých strojů, bude upravovat ovál také pro první ligu
Osa Slaný – Divišov je toho více než výmluvným důkazem. „V devadesátých letech minulého století několik odchovanců AK Divišov startovalo ve vestách extraligového AK Slaný,“ pokračuje slánský šéf. „Jednalo se o Roberta Krále, Tomáše Uhra, Aleše Filipa a slánský klub svůj extraligový závod proti ZP Pardubice odjel na oválu v Divišově. Později ve slánských barvách startoval Jan Hlačina.“
Radek Podhadský hostoval za Slaný v Žarnovici, zatímco Adam Fencl a Michal Dudek byli stálicemi slánské prvoligové sestavy
A tak se dostáváme k příští sezóně, kdy Slaný pojede svůj prvoligový mítink v půli července v Divišově. „Nezastírám, že určitou roli na této spolupráci má i ekonomické hledisko, kdy se finanční náklady rozdělí rovným dílem,“ konstatuje Antonín Vilde. „Oslovil jsem Václava Hromase, zda by AK Divišov měl zájem o spolupráci s naším klubem, že bychom společně vstoupili do první ligy. Byly předloženy určité návrhy, aby vyhovovaly oběma subjektům a AK Divišov měl dostatek času se k dané záležitosti vyjádřit. Pan Hromad by měl být do funkce předsedy AK Divišov uveden příští pondělí a po tomto datu dojde k podpisu připravené smlouvy prvoligové spolupráce.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Čtvrtý titul mistra republiky jednotlivců, který Václav Milík získal v Plzni na sklonku září, byl v mnoha směrech výjimečný také pro nového kapitána extraligových Pardubic. K rozjezdu o zlato, jehož se účastnil pravidelně v sezónách 2012 – 2014, sice nedošlo už loni. Jenže to byl druhý finálový mítink v Plzni zrušen. A tak, i když se stal mistrem republiky s plným počtem bodů už roku 2015, sám teprve od letošního září uznává, že vyhrál nejstarší motoristický šampionát naší země bez ztráty květinky až letos. Díky trojici patnáctibodových maxim se v historických statistkách vyšvihl po bok plochodrážních veličin typu Rudolfa Havelky a Jiřího Štancla.
Ošemetné mistrovské alias tabulkové body
Václav Milík se letos v září stal v Plzni teprve třetím mužem, který dokázal vyhrát šampionát jednotlivců v seriálové podobě bez ztráty jediného bodu
„Super, mám radost, předloni jsem si to v Březolupech posral, letos jsem to podržel a zkompletoval třikrát patnáct bodů,“ radoval se bezprostředně, sotva se se soškou plochodrážníka v rukou vrátil ze stupňů vítězů. „Konečně jsem udělal maximum.“
Nicméně jako mistr s plným počtem bodů se do historie zapsal již o rok dříve. „Jenže to jeden závod zrušili,“ připomněl smutný osud říjnového finále. A mimoděk se dotknul problému mnoho srovnání napříč desítkami let, protože pokaždé panovaly jiné podmínky.
Ve svých pětašedesáti ročnících zažilo mistrovství republiky jednotlivců nejen 237 finálových podniků, ale také bezpočet modelů. Především kolísal počet závodů. V živé paměti máme především jednodenní finále, nicméně ve třech případech bojovala československá elita o prestižní titul dokonce osmkrát.
Hugo Rosák vyhrál první titul, ale své maximum získal v klasifikaci domácích jezdců
Navíc až do poloviny sedmdesátých let fungovaly ve všech československých šampionátech mistrovské body, které známe z dnešního přeboru jednotlivců. K maximu bylo potřeba vyhrát nejen všechny závody, ale také všechny rozjížďky.
Něco takového se odehrálo hned v prvním ročníku mistrovství republiky roku 1949. Tehdejší pětidílný seriál se odbýval v rámci mezinárodních závodů, přičemž mistrovské body do konečné klasifikace bralo prvních deset Čechoslováků. Hugo Rosák sice nevyhrál všechny mítinky, nicméně v konfrontaci se svými krajany byl pokaždé nejlepší a tak inkasoval maximum.
Bohumil Brhel vyhrál titul s maximálním započteným ziskem třikrát – a jako jediný v jednom finále i v seriálu
Něco podobného zažila česká plochá dráha o půl století později, kdy se individuální šampionát inspiroval světem velkých cen. Roku 2000 spatřil světlo světa rozpis vyřazovacího KO systému, v němž s nebodovalo vůbec. Bohumil Brhel vyhrál titul s maximem padesáti tabulkových bodů. Učinil tak nejúspornějším způsobem, kdy ani v Praze, ani v Kopřivnici nemusel do žádné opravy. Dohromady absolvoval jen osm jízd, avšak v Praze ho jednou porazil Adrian Rymel.
Rozpis nepřežil sezónu 2000, avšak filozofii Grand Prix mistrovství republiky jednotlivců neopustilo ani napřesrok. Po dvaceti jízdách základního rozpisu přišla na řadu čtveřice umísťovacích finálových rozjížděk. Ruku v ruce s tabulkovými body se šampionát vrátil do padesátých let, kdy taková formule byla na československých plochých drahách zcela běžná. Mistrem anno domini 2001 se stal Bohumil Brhel. Díky triumfům v Divišově, Praze a Pardubicích dal dohromady maximum pětasedmdesáti tabulkových bodů, avšak v jednotlivých rozjížďkách mu po bodu sebrali Antonín Šváb a Antonín Kasper.
Věčné rekordy Rudolfa Havelky a Jiřího Štancla
Rudolf Havelka vyhrál roku 1957 všechny tři závody, všechny jízdy a ještě všude vylepšil traťové rekordy
Po dvou ročnících organizovaných pod hlavičkou Autoklubu republiky Československé se individuální šampionát na ploché dráze dočkal renesance v rámci svazarmovského projektu přeborů ve všech motoristických disciplínách roku 1954. Jeho styl zůstal prakticky totožný, nejlepší v klasifikaci každého závodu brali mistrovské body, ovšem účast cizinců byla vyloučena.
Prvním fenoménem se stal pardubický Rudolf Havelka ve vestě Rudé hvězdy Praha. V sezóně 1957 vyhrál nejen všechny mistrovské podniky v Žatci, Žarnovici a Kopřivnici. Ani v jedné z rozjížděk jej nikdo neporazil a navíc ve všech případech ustavil nové traťové rekordy. V tomto ohledu mu zůstane primát na věky.
Již léta totiž pořadatelé plochých drah nemusí zvát na své akce časoměřiče. Časy se tak mnohde oficiálně neměří vůbec a ve světle této skutečnosti může být řada uváděných traťových rekordů úspěšně zpochybněna.
Jiřího Štancla je obtížné předehnat i po třiceti letech od konce jeho hvězdné kariéty
Výjimečnost výkonu Rudolfa Havelky ze sedmapadesátého umocňuje fakt, že se dlouho žádnému ze závodníků nepodařilo napodobit. Finále šedesátých let měla vesměs tři nebo čtyři zastávky, až směrem ke konci dekády jejich počet stoupal, a navíc československá špička slynula vyrovnaností.
Teprve po dlouhých devatenácti letech posunul hranice nemožného Jiří Štancl. Sezóna 1976 byla první bez mistrovských bodů. Nejúspěšnější závodník celé naší historie dobyl patnáctibodová maxima v Praze, Slaném, Pardubicích a Březolupech. Na trůn usedl jako druhý mistr se všemi vyhranými jízdami jako druhý muž v historii, nicméně jako první ve čtyřdílném seriálu. A protože se i příští rok má mistrovství republiky opět tři finále, tento rekord minimálně rok vydrží.
Otec současného šampióna vyhrál s patnácti body finále v Březolupech v září 1991
Ani Jiří Štancl to v nejlepších letech své hvězdné slávy neměl se soupeři jednoduché. Sice se tradovalo, že jej není možné porážet, ale porazit ano, což zvyšovalo motivaci soupeřů. Do cesty k obhajobě čistého skóre se mu roku 1977 postavilo rovněž dvojnásobné navýšení počtu závodů.
Jenže československý plochodrážní fenomén připravil pádnou odpověď. V osmi závodech mistrovského seriálu si pro zlatý věnec nešel jen ve Slaném a v Liberci. Ke všemu v prvním závodě v Liberci, v Čakovicích, na Markétě, v Pardubicích, v Žarnovici a v Zohoru inkasoval patnáct bodů. Šest maximálních triumfů je dalším z rekordů, který Jiřímu Štanclovi evidentně zůstane navěky. Vždyť věřit, že by se u nás v dohledné budoucnosti konal alespoň sedmidílný seriál mistrovství republiky jednotlivců, nemá co do činění s nezdolným optimismem, nýbrž spíše duševní poruchou.
Příspěvek úřadujícího mistra
Aby se Lukáš Dryml stal šampiónem, musel ve Mšeně vyhrát jen pět jízd, ale i finále
Seriálová podoba vydržela šampionátu jednotlivců až do sezóny 1989. Polistopadová doba měla tendence bořit zavedené pořádky také na ploché dráze. Ještě než se ligové soutěže vrátily ke stylu dvojutkání, vůbec poprvé se na naší scéně prosadil jediný finálový závod o individuálního šampióna.
V devadesátém však Antonín Kasper musel v Praze svůj titul potvrdit v rozjezdu proti Zdeňku Tesařovi. Až Václav Milík o rok později v Březolupech triumfoval bez ztráty bodu. Jeho výkon napodobil napřesrok Bohumil Brhel v Čakovicích. Nicméně éra jediného finále nevyprodukovala žádného vyloženého suveréna, nýbrž úchvatné souboje. Jejich synonymem byla vyrovnaná elita a rozjezdy, jimiž závody vesměs končily.
Je září 2006 a Adrian Rymel (modrá) přijímá gratulace od Josefa France, jehož ve finále o malou chvíli předjel a stal se mistrem republiky bez ztráty květinky
Jak již bylo řečeno, v letech 2000 a 2001 našlo mistrovství republiky svůj vzor v cyklu velkých cen. Bohumil Brhel v nich potvrdil svou třídu, takže v seznamu mistrů s maximálními triumfy vede díky třem zápisům. A jako jediný zvítězil s plným zářezem, ať se šampionát konal jako seriál dvou či tří závodů či formou jediného finále.
Sezóna 2002 předznamenala návrat do časů jediných finálových klání. Pouze dvakrát se však nový šampión mohl chlubit čistým štítem. Výkony Lukáše Drymla ze Mšena 2005 a Adriana Rymela z Březolup o rok později podtrhuje vítězství ve finálové jízdě. Chcete-li důkaz, že to nebylo nikterak jednoduché, zeptejte se Josefa France.
Václav Milík má potenciál lámat rekordy, byť v mnoha případech je proti němu i doba s odlišnými podmínkami
Byť v obou případech vedl, nakonec si začal budovat pověst věčného vicemistra. A milovníci statistických rarit ostrouhali, protože se tak nikdy nestalo, že by patnáct bodů ze základní části nestačilo na titul.
Další změnu v organizaci prožil prestižní šampionát roku 2008. Od té doby se konal jediný finálový závod pouze loni, kdy říjnové slejváky poničily plzeňský ovál natolik, že pořadatelé mohli zapomenout i na náhradní termíny. Václav Milík se tak zapsal mezi maximální mistry jaksi vis major. Až letošek mu dal příležitost srovnat historicky krok s Rudolfem Havelkou a Jiřím Štanclem. Byť každý patří do jiné éry, spojuje je exkluzivita neprohrané rozjížďky v celém seriálu mistrovství republiky jednotlivců.
Tituly mistra republiky jednotlivců s plným počtem bodů:
sezóna:
závody:
mistr:
1949
Plzeň, Brno, Pardubice, Ostrava, Bratislava
Hugo Rosák*
1957
Žatec, Žarnovica, Kopřivnice
Rudolf Havelka
1976
Praha, Slaný, Pardubice, Březolupy
Jiří Štancl
1991
Březolupy
Václav Milík st.
1992
Čakovice
Bohumil Brhel
2000
Praha, Kopřivnice
Bohumil Brhel*
2001
Divišov, Praha, Pardubice
Bohumil Brhel*
2005
Mšeno
Lukáš Dryml**
2006
Březolupy
Adrian Rymel**
2015
Praha
Václav Milík
2016
Praha, Pardubice, Plzeň
Václav Milík
Poznámka: symbol * označuje titul mistra republiky získaný za maximální počet tabulkových bodů, ** označuje patnáct bodů v základní části a triumf ve finálové jízdě navíc
Foto: Pavel Fišer, Karel Herman, Mirek Horáček a archív autora
Praha – 18. listopadu
Vyznává teze, že pohodlí je pro závodníka zabiják, a za třináct sezón v sedle plochodrážních motocyklů se naučil, že si plánovat může akorát, že podle plánu většinou nepůjde nic. Letošní rok toho byl výmluvným důkazem. Sotva se vymanil z kontraktu s Redcarem, kde se jeho duše cítila sevřená jako v okovech, přišlo tréninkové zranění. A prvním závodě za Newcastle druhé. Přesto se však rozjel ke své nejlepší sezóně v britské lize vůbec. Exceloval i v české extralize a během plzeňského vyvrcholení šampionátu jednotlivců se vyšvihl z šestého místa k bronzu. A když se chtěl přes zimu bez stresů připravit na plochodrážní rok 2017, BSPA změnila pravidla a on se nevešel do kádru Newcastle. Exkluzivní rozhovor magazínu speedwayA-Z s Matějem Kůsem má však daleko k pláči nad hračkami napadanými do kanálu.
speedwayA-Z: „Průlomovým okamžikem letošní sezóny, alespoň soudě dle radostných projevů, jimiž jsi doprovázel jeho oznámení, se stal kontrakt s Newcastle. Jak se to všechno schumelilo, a proč jsi chtěl opustit Redcar?“
Matěj Kůs: „S Brianem (Havelockem, promotérem Redcaru – pozn. redakce) to bylo dlouho divoký. Vlastnil můj kontrakt a diktoval si podmínky. Řekl, že budu závodit v Redcaru, nebo vůbec. Moje frustrace rostla delší dobu. Chtěl jsem se sportem bavit a nechtěl jsem, aby mi ten člověk bral do sportu nadšení. Směrem k Newcastlu to byl hodně odvážnej‘ krok. Byl to opravdu zlomovej‘ bod a věděl jsem, že se musím posouvat dál jako závodník. Proto jsem šel na dráhu, kterou nemá rád nikdo. A na technický dráze jsem se posunul dál v ovládání motorky, což bylo ideální. Samotnej‘ transfer se zakončil tejden před zahájením sezóny. Byla to nervová zima, co bude dál. Končil jsem sezónu 2015 se zraněním ze Scunthorpe. Nervozita, jestli Newcastle dopadne, byla velká. Ale klub mě podržel a dotáhl ten transfer do konce. Zaplatili Redcaru transfer, který nikdo jinej‘ nechtěl Brianovi dát. Letos jsem zakončil sezónu s nadšením, že mám jisté místo a nemusím už to řešit. Dohodli jsme se na podmínkách, týden nato změnili pravidla celé soutěže a stejnou situaci řeším zas.“
speedwayA-Z: „Ostrovní závodění bylo opět tvým hlavním závodnickým chlebem. S Newcastle jste se dostali až do finále KO Cupu Premier League. Ten tedy pro tebe nebyl vůbec povedený, ale jinak jsi musel být se svou sezónou ve Velké Británii spokojený. Je tomu tak?“
Matěj Kůs v akci
Matěj Kůs: „Z mýho úhlu pohledu byla sezóna desetkrát těžší, než jsem očekával. Věděl jsem, že bude těžká, ale že se z toho vyklube tohle, jsem nečekal. Začátek sezóny byl ovlivněnej‘ operací během zimy. Dlouho jsem se nemohl dostat do formy, břišní svaly se nehojily, jak bych chtěl. Nezačínal jsem stoprocentně fit a to se podepisovalo celou sezónu. Stihnul jsem ji na poslední chvíli. Co ten nahoře nechtěl, tejden před odjezdem do Anglie mi na tréninku na Markétě vyskočilo rameno. Hned jsem jel do vojenský nemocnice a myslel, že start v Newcastle je nereálnej‘. Bál jsem se jim říct ‚bojovali jste o mě takovou dobu, zaplatili přestupné a já za vás závodit nebudu‘. Znamenalo to tejdenní rehabilitace, docházel jsem tam na čtyři hodiny denně. Od manuální rehabilitace přišla elektrika a voda, pral jsem do sebe proteiny a železo a z toho, z čeho se lidi dostávaj‘ pět tejdnů, jsem se já dostal za tejden. Měl jsem ortézu pod chráničem, sice tam bylo nepohodlí při jízdě, ale nemoh‘ jsem start za Newcastle zmeškat, závodil jsem s ortézou asi do května. Při prvním závodě v Newcastle byl pád, prask‘ mi řetěz z prvního místa a Kenneth Hansen se mi nevyhnul. A udělal jsem si druhý rameno. To bylo hodně těžký, srovnával jsem se s tím až do června. Newcastle na mě nevyvíjel žádnej‘ tlak, z jejich strany to bylo fér, to mi pomohlo srovnat se a dostat se, kde jsem byl. Během sezóny jsem to nevnímal, ale statisticky to byla moje nejlepší sezóna, co jsem tady kdy odjel. V Newcastlu doma jsem skončil s average 2,30 na jízdu. Když se koukám zpětně, vyšla spousta věcí, poznal jsem nový lidi. A hodně mi tenhle rok dal.Ani náhodou nelituju toho kroku odejít z Redcaru. Všechno se děje z nějakýho důvodu a každá prohra je zkouška.“
speedwayA-Z: „Mistrovství republiky jednotlivců pro tebe neodstartovalo vůbec optimálně. Ztracené body vinou poruchy motoru chyběly a druhý závod v Pardubicích pro tebe začal už prakticky na hradecké dálnici. Za tohoto stavu jsi přivítal formuli na tři finále, co?“
V Pardubicích se vrátil do hry o medaili v šampionátu jednotlivců
Matěj Kůs: „Za současných okolností mně to určitě pomohlo. Máš nějaký plány před startem sezóny. Ale nikdy nejde nic podle plánu a celá sezóna je vždycky jedna velká improvizace. Moje mistrovství republiky bylo poznamenaný poslední jízdou na Markétě, kde motor ztratil kompresi. To byla velká ztráta. Co jsme s Vláďou Dvořákem a Mihulkou absolvovali přes noc, toho si hrozně vážím a moc jim děkuju. Už jsem se o tom zmiňoval, ale rozhodně to ještě stojí za zmínku. Tyhle krizový momenty jsou dobrý, poznáš lidi, na který se můžeš spolehnout. S každým problémem poznáš lidi, co se za tebe postavěj‘. V Pardubkách to třetí místo bylo nejtěžší. Za normálních okolností bych s tím nebyl spokojenej‘, ale po tom všem, co se stalo, to bylo úžasný a byl jsem šťastný. Nechci, aby to vypadalo namyšleně, ať jsem v mistráku třetí, beru se jako česká dvojka. Na Mildu nikdo nemá.“
speedwayA-Z: „Při formuli třech finálových podniků pro tebe Plzeň představovala poslední naději, že udržíš sérii pódiových umístění, kterou ti od roku 2008 drasticky přetrhnul pouze Adrian Miedzinski při test matchi před třemi lety. Nakonec jsi vskutku za dramatických okolností dobyl třetí místo. Jak na tohle vzpomínáš?“
Třetí finále v Plzni: Matěj Kůs (modrá) míří neomylně do čela před Adama Fencla (žlutá), Jaroslava Petráka (bílá) a Josefa France (červená)
Matěj Kůs: „Závod v Plzni beru sám pro sebe jako historickej‘ moment a navždy si ho budu pamatovat. Já po těch závodech byl na sebe hrozně pyšnej‘. Podařilo se mi realizovat, co jsem chtěl. Během závodu, kdo tam byl a kdo to zažil, ví, že jsem ukázal svou mentální sílu. Věděl jsem, že když bůh dá a budu makat, vyjde to. Došlo na rozjezd, kde se mi to třetí místo podařilo získat. Byl jsem hrozně unavenej‘, ale spokojenej‘ a šťastnej‘, vzhledem k tomu, že jsem před závodem byl šestej‘ a skončil třetí. Celou noc jsem nespal ani minutu, celou noc jsem závodil. Celý závod, kromě rozjezdu jsem válčil se sebou a motorkou, byl jsem ztuhlej‘ a uvolnil jsem se až v tom rozjezdu.“
speedwayA-Z: „Podzim tě zastihnul v evidentně excelentní fazóně, kdy jsi prohrával doopravdy jen velice nerad. V extralize jste se rychle zbavili Slaného, jemuž jste vysvětlili, že stříbro bude rozhodně vaše. Ale ty Pardubice, ty Pardubice…“
Mezi povedená závody řadí i podzimní extraligy
Matěj Kůs: „Já myslím, že druhý místo pro nás rozhodně byl úspěch na to, co jsme během roku předváděli. Pardubice jsou nejvyrovnanější tým. Letos se lidi nesázeli, jestli vyhrajou Pardubice, ale o kolik. Oni vyhráli zaslouženě, vyhráli zásluhou, jak jeli celej‘ rok. Člověk musí bejt‘ realista.“
speedwayA-Z: „Tomáš Topinka se vyjádřil, že Praha v extralize neprohrála s Pardubicemi, ale s Václavem Milíkem. Dáš svému kouči za pravdu? A čím si Pardubičanovu převahu vysvětluješ? Je mladší, dravější, ale přece ve srovnání s tebou méně zkušený.“
Na čele před Václavem Milíkem
Matěj Kůs: „V tom s Tomášem určitě souhlasím. Co Milda letos předváděl a nejen v český extralize, to je jako, když se pere David s Goliášem. A mít ho jako Čecha v týmu, je ohromná výhoda. Ale ve stejné situaci byla Praha, když se jezdily dvojky a byl jsem junior. Dobře, Venca je možná mladší, ale co umí dělat na motorce, jsem se já ve svým věku ještě nenaučil. Ve svejch‘ letech dokázal víc než já za celej‘ život. Má nade mnou teď náskok. Jeho jízda je přehlídka sebevědomí. Jede srdcem a závodění v polský extralize ho proti nám posunulo do kosmickejch‘ rozměrů. Jsem rád, že tady někdo takovej‘ je, je to pro mě motivace.“
speedwayA-Z: „Složení extraligových týmů bylo prakticky ve všech letošních případech čitelné jako písmena na obřích billboardech. Praha však strategii změnila, ty jsi šel na startovní číslo pět. Začal jsi mít raději nejistotu náhradníka než předem nalinkovaný program? Anebo jsi jako kapitán chtěl sevřít osud svého týmu pevněji do náručí?“
Porada pražské Markéty před pardubickou extraligou
Matěj Kůs: „Snažím se nekecat do strategie týmu, od toho je manažer a já abych tu práci odvedl, případně ve mě vloženou důvěru nezklamal. Jak kdo si svoji práci odved‘, poznáš po závodech pohledem do programu. Nejdřív jsem byl dosazovanej‘, a měl jízdy napsaný předem. Ale spíš mi pomohlo, že jsem šel ke konci sezóny na rezervu. Vyndalo mě to z určité fáze pohodlí. Jak se znám, tak mě tohle vyhovuje asi lépe a nemam čas přemýšlet a plánovat. Myslím, že to pomohlo i Pepovi. Ke konci sezóny neměl nejlepší formu a mít předem dané jízdy mu dalo více pohody.“
speedwayA-Z: „Vzhledem k vašemu pódiovému umístění by mistrovství republiky dvojic mohlo znít jako obehraná písnička. S Josefem Francem jste se skvěle doplňovali, navíc v Praze nelétaly vzduchem blatníky a nepadalo se. Přesto šlo zlato do Pardubic. Bude odpověď na tuto otázku opět povídáním o Václavu Milíkovi?“
S Josefem Francem skončili v šampionátu dvojic druzí
Matěj Kůs: „Ve finálový rozjížďce byl chytřejší než já. Vyhrál jsem start, ale zvolil lepší stopu. Kdybych se dostal dopředu z první zatáčky, určitě bychom jim to více znepříjemnili. Byl jsem rychlej‘, vyhrával jsem ten den s velkým náskokem. S Pepou jsme jeli dobrý závody. Začátek závodu měl lepší on, pak se to otočilo a závodem až do finále jsem ho táhl já. Snažili jsme si pomáhat a ve finále to byla sázka na jednu kartu. Dráha strašně ztvrdla, musel jsem na motorce něco změnit. Jednu jízdu to vyšlo, druhou taky, bohužel to nevyšlo ve finále. Závody dvojic jsou o tom nedojet poslední, ve finále se to povedlo mně.“
speedwayA-Z: „V Polsku jsi regulérně nepůsobil již drahně let. Jenže v pondělí 14. listopadu vešel v širší známost tvůj kontrakt s Gnieznem. Jak si něco takového vysvětlit, když Newcastle závodí v neděli, která je polským ligám tradičně vyhrazena?“
Na čele extraligové rozjížďky
Matěj Kůs: „Jak bych chtěl kombinovat Gniezno s Newcastlem, když oba závoděj‘ v neděli, je dobrá otázka. To, že závodění na Ostrovech, je pro mě priorita, není tajemstvím. Do Polska jsem se nehrnul, i když v koutku duše jsem se chtěl vrátit. Ale nepřikládal jsem tomu žádnou velkou váhu. Snažil jsem se dělat krok za krokem v Anglii, kde můžu závodit dvakrát, třikrát týdně a nijak se tím nestresovat. Pak přišlo snížení bodového průměru na tým přes anglickou federaci a plány byly tatam. Moh‘ jsem si přes zimu zamakat a v klidu se připravit. Jenže klid trval jen, než byl mítink BSPA, kde se rozhodli úplně změnit pravidla všech britských lig. Zmenšili average týmu o 2,5 bodů, akorát Glasgow a Newcastle byly proti. Sezónu jsem ukončil s average skoro osm bodů. Teď je pro mě hrozně těžký, abych se vrátil do Anglie. Proto je to Gniezno dobrá strategie mít stále nasmlouvané závody. Problém v Anglii byl, že dozvědět se to o tejden dřív, měl bych kontrakt v ten stejný den za někoho jiného, ale teď už jsou týmy plný a já musím čekat na začátek sezóny. Ozvaly se čtyři kluby, co by mě chtěly, ale všechno ztroskotalo, že mám vysokej‘ bodovej průměr.“
speedwayA-Z: „Nyní na sklonku listopadu je k nové sezóně ještě daleko. Jak strávíš zimu a nakolik tvá absence v jarních závodech Premier League změní tvoji přípravu?“
S mechaniky Milanem Mihulem a Jiřím Sedláčkem na své společenské akce v pražském Hooters
Matěj Kůs: „Připravuji se s nejlepším vědomím a svědomím. Na motorkách pracujeme každý den a do konce prosince budu mít motorky hotové na další rok. Snažil jsem se zamyslet nad nedostatky a podle toho přizpůsobit také přípravu. Co z toho vyjde, vám určitě na jaře předvedu.“
Matěj Kůs děkuje:
„Děkuji mé rodině, všem fanouškům, kteří mně chodí fandit, a v neposlední řadě sponzorům. Děkuji mechanikům a přátelům: Jirka Sedláček, Milan Mihule a Andy Dale. Moc děkuji Michal Stárek MPM Párty Stany, Vladimír Vopat Květiny Bellis, Zdeněk Stuchl a Josef Vild FOXINTERIER, pan Cholenský s Petrou Vargovou a panem Heršálkem ve FUCHS OIL Česká republika, Alan Zubr LZ TRADING s.r.o., Centrum Sportu Ministerstva Vnitra, vedení AK Markéta, Martin Kurz, Colin Poole a Allyson Poole, John McCreanor RECOMMENDED FREIGHT LIMITED a JOHN BULL TYRES, Graeme Wilson MEDIA PRIMA, Alan Hedley SAPPHIRE ENGINEERING, John Courtney MAINTENANCE NETWORK. Také bych rád zavzpomínal, jako je u mě zvykem, na pana Kohúta, chtěl bych mu opět nahoru vyřídit: ‚děkuji‘.“
Matěj Kůs v akci
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Norbert Kalous a Antonín Škach