Kolín – 18. prosince
Na dlouhých drahách, jež se mu zalíbily již loni, kde se mu letos dařilo v reprezentaci a postoupil jak do světového challenge a evropského travnatého finále. Medaile v šampionátu republiky jej letos ještě minula, ovšem i s bolavým ramenem byl pevným článkem v národním týmu v Mariánských Lázních. Světový bronz dokonce označuje jako největší úspěch své kariéry vůbec. Krátká dráha šla trošku na vedlejší kolej, takže se omluvil z posledního finále mistrovství republiky v Plzni. Nadto jej stále častěji vídáme i v roli funkcionáře. Nicméně Martin Málek v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z říká, že vedle kravat, jež mu stejně žehlí milovaná manželka Gabriela, rozhodně nehledá pověstný hřebík pro své závodnické kombinézy.

 

speedwayA-Z: „Na konci minulého roku skončilo Mšeno v extralize a tys musel hledat nové angažmá. Projekt Žarnovica se tehdy ještě nerealizoval, takže ses stal součástí BP Teamu. Navzdory ambicím jste ovšem ani jednou nestáli na pódiu. Čím to?“

Martin Málek: „Ambice byly před sezónou větší. Bylo to taky tím, že Zdeněk Simota se zařadil do týmu až na poslední tři, čtyři závody. A mně zrovna ty poslední dva vůbec nevyšly. To byla taková bodová tragédie. Je to týmová soutěž a ten tým neodvedl takovou práci, jak se očekávalo. Byl jsem z toho víc zklamaný. Očekávání bylo rozhodně větší. Taky to způsobilo, že Honza Holub ukončil nebo přerušil kariéru. To samé Michael Hádek, v Plzni bylo asi nějaké nedorozumění, tak se extraligy nezúčastňoval. Najednou se tým rozsypal jako domeček z karet. Co se týká mých výkonů, neměl jsem zase tak špatnou sezónu v extralize. Škoda, že se ty lepší výkony nesešly s těmi od ostatních kluků tak nějak stejně. Vždycky je co zlepšovat. Je to škoda.“

 

speedwayA-Z: „Po roce ovšem BP Team skončil a ty opět musíš měnit klubové barvy. Zvažoval jsi Žarnovicu nebo Slaný, protože k oběma klubům máš z minulých let těsnější vazby. Už tedy máš jistotu, kde tě napřesrok budeme vídat?“

Martin Málek: „V tuto chvíli zatím ne. Konkrétní nabídky jsem žádné nedostal, jen se ptali, jak Milan Mach, tak kluci ze Žarnovice. To je zatím asi tak všechno, na čem to visí. Extraligu bych rád jel, protože závody extraligy jsou jedny z nejlepších tady v Čechách. A závodník se může udržovat v nějaké lepší kondici. Uvidím, jak to bude, nechávám tomu volný průběh. Chtěl bych se věnovat více dlouhé dráze a víc se na ní zlepšovat.“

 

speedwayA-Z: „Přece jen poněkud překvapivě zní zpráva o tvém podpisu v Opole. Polskou ligu jsi už nějaký ten pátek bral poměrně vlažně a doposud býval v sestavě Krosna. Cože teď taková změna?“

Martin Málek: „S polskou ligou jsem ani nepočítal, z Opole mě kontaktovali na poslední chvíli. V každém týmu je hodně závodníků, bude se vybírat asi podle sparingů a od výsledků v nich se bude všechno odvíjet. Je to spíš taková otevřená věc, jak to vyjde. A jestli to vyjde. Není to žádná nová strategie, připravím se na to jaro, jak nejlíp budu moct, a uvidíme, co se z toho vyklube. Kdyby se zadařilo, tak polská druhá liga má docela vysokou úroveň, pokud by se mi podařilo účastnit se některých závodů, byla by to dobrá příležitost, jak se udržovat na dobré jezdecké úrovni. Když se závodí s těmi lepšími, vždycky je snaha se pořád zlepšovat, než jezdit český přebor. Tam je jezdecká soupiska dost nevyrovnaná. Někdy když jedu s horšíma závodníkama, je to nebezpečnější, než jezdit na té vyšší úrovni. Z tohodle důvodu je tam ten podpis v Opole, neodmítnul jsem nabídku a podepsal. I to je taková motivace, jek se věnovat i krátké dráze.“

 

speedwayA-Z: „Hovoříme-li o změnách, další se bude týkat tvého působení v mistrovství republiky jednotlivců. Letos jsi po dvou finálových mítincích byl osmý, ale do Plzni jsi nepřijel kvůli zapíjení svobody a spadnul na desátou příčku. Takže nejen, že nepojedeš mistrovství světa a Evropy, ale budeš muset do přeboru, aby ses do finálové části vrátil…“

Martin Málek: „Zapíjení svobody nebylo tak důležité, spíš jsem ztratil motivaci zasahovat do krátké dráhy. V letošní sezóně jsem motivaci reprezentovat Českou republiku na krátké dráze ztratil. Musel bych se věnovat daleko poctivěji přípravě a víc sedět na motorce. A mám v plánu se příští rok věnovat i jiným projektům. Začal jsem se věnovat a trénovat pár kluků v Divišově, příští rok mají být čtyři nebo dokonce pět. Plus ještě projekt JRM Team Speedway mládeže, takže práce bude dost. Osmé, desáté místo mi přišlo jedno, opravdu jsem na konci roku neměl motivaci a už jsem vzdal nějakou reprezentaci v mistrovství světa a Evropy na krátké dráze. Vím, že kdybych chtěl předvádět výsledky, které bych si u sebe představoval, musel bych se vzdát víc věcí a to mi nepřijde fair vůči ostatním. Navíc Plzeň byla na poslední termín, kdy jsem mohl uspořádat rozlučku se svobodou. A kdybych se měl rozhodovat znovu, asi bych se rozhodl stejně. Bylo dobře.“

 

speedwayA-Z: „Přebor jsi už letos jezdil, pravda hodně sporadicky. Ale pokaždé jsi stál vždy na pódiu a tak jsi díky bodovému klíči mohl v závěru ještě trošku zatopit suverénnímu Ondřeji Smetanovi. Taková představa tě nelákala?“

Martin Málek: „Ani ne. Přebor jsem už vyhrál v roce 2010. Že by to přineslo nějaké ocenění, se říct nedá. Bylo tam ještě takové malé nedorozumění s Plzní, takže jsem z toho trošku rezignoval. Navíc mi to kolidovalo se závody české reprezentace na dvěstěpadesátkách, na kterých jsem chtěl být. I z tohoto důvodu jsem se nemohl zúčastnit všech závodů. Myslím si, že u těch dvěstěpadesátkařů jsem byl asi i platnější než honit Smetyše. Pokazil jsem si to v Žarnovici i Svitavách, že jsem to celé odjel na starších pláštích. Myslel jsem si, že trošku ušetřím. Nakonec, když má někdo lepší start, je daleko těžší ho potom předjet. Tak ty druhá místa, co jsem předvedl v Žarnovici a ve Svitavách, byly spíš mojí blbostí. Jestliže se budu chtít zúčastnit mistrovství republiky, budu muset do Pardubic na přebor. Asi se zúčastním, ale jsem zvědavý na systém. Je to z jara, může tam být i třicet jezdců. Ten systém se mi nelíbí, jednou je třicet jezdců, jednou dvanáct. Chtělo by to, kdo se přihlásí do přeboru, aby ho odjel celý. Ne, že jeden závod odjedu a druhý ne. Líbilo by se mi, kdyby přebor měl pravidelnější systém. Teď se skáče z extrému do extrému. Díky bohu za ty závody pro ostatní jezdce, já tím, že moje náplň závodění je i dlouhá, zase nemám tolik nouzi o závody. Vadí mi, že v přeboru není účast těch lepších závodníků pravidelná. Ale možná jsem svou neúčastí v přeboru myslel i na ty ostatní závodníky, abych jim na té bedně nepřekážel.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi překvapil svým čtvrtým místem při mistrovství republiky na dlouhé dráze. Začal jsi dlouhé i trávy jezdit, získal zkušenosti, naskočil jsi do reprezentace. Není proto letošní stejné čtvrté místo přece jen trošku zklamáním?“

Martin Málek: „Určitě trošku zklamáním to bylo, když to tak řeknu. Před závody jsem měl ambice na bednu. Přípravě jsem věnoval hodně času, financí a všeho kolo. V Mariánkách jsem předtím v rámci přípravy za dva dny najezdil kolem čtyřiceti ostrých kilometrů a při tom jarním tréninku se tam fyzicky úplně odrovnal. Přípravě jsem věnoval asi nejvíc ze všech závodníků. Bylo to určitě znát i na výkonu při mistrovství republiky. Přehnal jsem to však taky trošku s technikou, že jsem ne úplně důmyslně připravil motor. Jel úžasně dvě kola, pak se zadřel. Byla to moje nedůslednost při montáži. Takže to čtvrté místo nebylo zase tak špatné. Jsem vlastně druhý nejlepší Čech. A ten den jsem na víc neměl, když mi zbyla jen jedna motorka. Snažil jsem se předvést co nejlepší výkon.“

 

speedwayA-Z: „Roku 2010 jsi byl v sestavě českého nároďáku pro světový pohár družstev. Do reprezentačního družstva ses dostal zase až letos na dlouhé dráze v Mariánských Lázních. Srovnávat obě soutěže nelze, už jen proto, že v západočeských lázních jste získali světový bronz. Jaké to bylo?“

Martin Málek: „Jak jsem už několikrát říkal, den před závodem v Mariánských Lázních jsem nevěděl, jestli se vůbec zúčastním. Do té doby se čtrnáct dnů se mnou táhlo zranění z mistrovství Evropy v Tayacu. Co se týká fyzičky, opravdu jsem na tom nebyl úplně nejlíp. Laboroval jsem s ramenem. Měl jsem nabídku jet ještě před Mariánkáma na volný závod do Marmande, ale to jsem už před Evropou odřeknul, abych byl čerstvý, odpočatý a dobře technicky připravený na mistrovství světa, protože jsem tam chtěl předvést nejlepší výkon z českých závodníků. Technicky jsem se připravil dobře, jen s tím zdravotním stavem to bylo horší. Jinak to byl po závodech moc krásný pocit. Je to můj nejlepší výsledek vůbec na celou mou závodní kariéru. Ale nebýt výkonů Pepy France a Hynka, ti předvedli luxusní výkon, by ten bronz určitě nebyl. Opravdu kluci jeli suprově, já se snažil jim to tolik nekazit a dovézt taky nějaké body, aby ten výsledek byl co nejlepší. Je to prostě bomba, musíme to minimálně zopakovat. A já bych byl moc rád, kdyby se to podařilo i vylepšit. Uvidíme, jaký výkon předvedeme v Rodenu. Radši bych bral ale klasickou dlouhou dráhu než trávu.“

 

speedwayA-Z: „V kvalifikaci dlouhodrážního mistrovství světa v Bielefeldu jsi těsně vypadl. Challenge v La Reole jsi nakonec jel a skončil dvanáctý. Jak daleko je ještě k postupu do finálové části?“

Martin Málek: „Co se týká reprezentace, jen Mariánky byly technicky perfektní. V Bielefeldu mi chyběl bod, doplatil jsem na zadřený motor. Přijde mi, že ten systém mistrovství světa je nespravedlivý. Zadřel jsem motor v jedné jízdě a pak mi jeden bod chyběl, abych sbíral body ještě v semifinálové a finálové jízdě. Byla to navíc moje druhá tráva v kariéře a zezačátku jsem se s tím pral. Jak se postupně závody blížily ke konci, docela jsem se zlepšoval a podařilo se mi dojet před Andy Appletonem a Jörgem Tebbe. Doplatil jsem jen na defekt a nedostatek zkušeností. Co se týká challenge, kde jsem před závodem byl v pozici prvního náhradníka, hrozně se mi v La Reole líbilo. Opravdu to bylo tak krásné svezení. Ale tím, že jsem jel jen s jednou motorkou, naskočil do závodu až od třetí jízdy a nedostal ani příležitost v tréninku si odstartovat s ostatními jezdci, tak dostat se do Grand Prix, by bylo velké překvapení. Kdybych startoval hned od začátku, tak nereálné by to, myslím, nebylo. Ve dvou posledních jízdách jsem dojížděl na druhých místech, ale pak se mi před cílem roztrhl řemen a další dva mě předjeli. Ale v těch posledních dvou jízdách jsem špatný výkon nepředvedl. Příští rok jsem zvědavý na kvalifikaci v Mariánských Lázních, challenge je pak na trávě v Berghauptenu. Hodně jezdců si tu dráhu chválí, takže uvidíme, jak se s tím poperu příští rok. Postoupit do finálové části je můj takový cíl, kterého bych chtěl dosáhnout. Hlavně bude potřeba doladit spoustu malých detailů, co mi chyběly letos. A mít taky štěstí.““

 

speedwayA-Z: „A jaký je tvůj přístup k závodům na trávě? V šampionátu Evropy jsi postoupil rovnou z Tayacu do finále, kde ti patří dvanáctá pozice. A to se jelo v atypických podmínkách britského Swingfieldu.“

Martin Málek: „Ta Evropy je kapitola sama o sobě. S Tayacem jsem už věděl, do čeho jdu, proto jsem si ho vybral. Ale zase jsem se tam trápil s hodně tvrdou a kluzkou dráhou. Vůbec jsem nepřišel, jak bych měl odstartovat, navíc ve finále B do mě Dubernard po startu poslal motorku, takže jsem se zvedal dost potlučený a moc dobře se necítil. Přece jsem zkusil sednut na motorku a zkusil dojet. V poslední zatáčce před cílem jsem si vyjel postup. Čekal jsem lepší umístění, měl to na ně rozjeté, ale důležitý byl hlavně postup. A to se povedlo. Ve Swingfieldu jsem tomu trošku přicházel na chuť. Ve druhé nebo třetí jízdě jsem ztratil větší ambice, když mi z prvního místa přestala jet motorka. Záhadným způsobem jsem si vykopnul kabel z fajfky, to se mi stalo poprvé v životě. To mě připravilo o dost bodů a tak jsem to pak už bral spíš na lehkou váhu. Hlavně dojet závod bez zranění, protože ujet čtyři kola bylo někdy dost obtížné.“

 

speedwayA-Z: „V posledních letech jsme tě vídali nejen za řidítky závodního motocyklu, ale také v roli mechanika divišovské Jawy či manažera různých stupňů. V jakém duchu se nese tvá příprava na sezónu 2017? Chystáš sebe a motocykly nebo si žehlíš kravaty?“

Martin Málek: „Všechno možné. Obojí, ale kravatu si nežehlím, tu mi žehlí manželka. Ale budu se víc objevovat i jako funkcionář při závodech. Po dohodě s panem Diatkou, majitelem JRM Speedway Factory, panem Moravcem a Vaškem Hromasem, novým předsedou AK Divišov, vznikl projekt JRM Speedway klub mládeže. V Divišově byla valná hromada, Vašek Hromas se stal novým předsedou, já se stanu členem AK Divišov, takže v příštím roce bych měl vystupovat jako manažer, trenér a učitel ploché dráhy pro nové začínající juniory, kteří přecházejí ze stopětadvacítky na půllitr. Letos jsem nestihl technické školení, to bych chtěl udělat na začátku roku v lednu. No, na příští rok to bude dost náročné připravit techniku jak na krátkou, tak dlouhou dráhu. Už to doufám, nebude tak hektické jako letos, i když se přidalo to centrum dvěstěpadesátek.“

 

---

Martin Málek děkuje:

„V první řadě bych rád poděkoval své manželce Gábi, za podporu a doufám, že se o mě bude pečovat a i v příštích sezónách. Děkuji taky rodičům, zejména taťkovi za jeho pomoc, podporu, společnost a práci a též doufám, že mu to vydrží i do další sezóny. Jinak taky velký dík pro Míšu Hádka – Kuličku za pomoc na závodech. A aby to nebylo moc dlouhé, tak díky Rodžikovi Bónovi, Ládovi Šímovi, Martinu Mejtskému, Karlovi Matuškovi, Luborovi Červinkovi, Rudymu Baniarimu, Hynkovi Štichauerovi, Káčovi Kadlecovi, Vaškovi Hromasovi, Karlu Karáskovi, Alanu Zubrovi a Jirkovi Beránkovi. A aby se to nepletlo, tak samozřejmě sponzorům JRM Speeway Factory s.r.o. – panu Diatkovi a panu Rezlerovi. Firmě Maliniak – Rafalovi a Darkovi, firmě Fuchs Oil – panu Cholenskému a panu Heršálkovi, taky panu Grossewachterovi. Rád bych taky poděkoval všem fanouškům a dalším kamarádům, co mi drží palce.“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Kiril Ianatchkov, Karel Herman, Lenka Rejdová, Eva Palánová a Antonín Škach