Příchod jara se definitivně otočil klíčem v zámku nové sezóny. I když si u nás budeme muset počkat na stopětadvacítky do zítřka a na pětistovky ještě déle, za hranicemi se už čeští závodníci dostali do akce. Závodníci pražské Markéty a Olympu trénovali v Goričanu. Eduard Krčmář zase vyrazil do Gniezna, kde se čtvrteční trénink stal bohužel osudným Matěji Kůsovi, který si frakturu nártu bude léčit minimálně tři týdny. Protože anglické ligy po mnoha letech odstartovaly bez české účasti, právě Polsko se stalo dějištěm letošní premiéry našich jezdců v cizině.
Ondřej Smetana se prezentoval v Opole
Primát v tomto ohledu drží Václav Milík. Čtvrteční bodovaný trénink Ostrow vs. Wroclaw skončil za stavu 22:68. Pardubický závodník inkasoval deset bodů (3 3 1 3). Jedinou svou ztrátu zaznamenal v rozjížďce s číslem osm, kdy se mezi něj a vítězného Szymona Wozniaka vklínil Patryk Dolny.
Václav Milík má letos místo v seriálu Speedway Best Pairs. Společně se Szymonem Wozniakem a Maksymem Drabikem tvoří formaci Eko-Dir Speedway Team. Při sobotní ouvertuře v Toruni skončili šestí, když se pardubický závodník po úvodní nule (0 – – 2 2 2) dostal ke slovu až ke konci závodu. Triumfovala sestava Fogo Power ve složení Piotr Pawlicki, Bartosz Zmarzlik a Przemyslaw Pawlicki.
Třetí závod během týdne očekával Václava Milíka včera. Bodovaný trénink Lodž vs. Wroclaw měl výsledek 42:48. Pardubický závodník se na wroclawském skóre podílel devíti body (1 1 2 2 3).
Z českých závodníků má prozatím nejvíce závodů na svém kontě Václav Milík
Ondřej Smetana trénoval ve svém Opole ještě před odjezdem do Goričanu. O tomto víkendu se vrátil na trojzávod, v němž domácí postavili dva týmy proti švédské Griparně Nyköping. Vyhrál první celek domácích před Švédy a Opole II. Pro něho pražský závodník inkasoval tři (1 0 – 2) a Martin Málek (0 2 0 0) dva body s bonusem.
Švédové o den dříve vyhráli v Rawiczi nad domácím celkem vysoko 61:29. S medvídkem na vestě se objevil také Patrik Mikel, který získal tři body s bonusem (1 1 1). Včera se v Rawiczi konal další sparing, kde domácí porazili tým hostů 49:28. V něm opět nechyběl Patrik Mikel, který dosáhl čtyři body s bonusem (2 0 1 1 0).
Chabařovice – 26. března
Když zhruba před týdnem začal prostřednictvím sociální sítě Facebook nabízet k prodeji svou kombinézu, přilbu, chrániče a další závodnické propriety, mohlo to mít v zásadě dvě vysvětlení. Optimista by se přiklonil k tomu dobrému, že se mu podařilo najít sponzora, s jehož pomocí by si garderobu vylepšil. Nicméně sám Adam Fencl se přidal k táboru pesimistů a potvrdil, že letos závodit nebude.
Adam Fencl už nebude závodit
„Bohužel ne,“ odpovídá Adam Fencl na přímou otázku, zda bude závodit také v letošní sezóně. Podobná odpověď nemůže uspokojit nejen zvědavého žurnalistu, ale především fanoušky, které si chabařovický odchovanec ve slánské vestě musel získat. A to tím spíše, vyvolá-li spoustu otazníků.
„Za tři měsíce končím školu a musím jít někam pracovat,“ odpovídá Adam Fencl, co jej vedlo k rozhodnutí pověsit svou kombinézu na hřebík.
Hluboká brázda v české plochodrážní historii:
Divišovské pódium pohárových stopětadvacítek v Divišově v září 2011 patřilo Michaele Krupičkové, ostříhanému Michalu Škurlovi a vlasatému Zdeňku Holubovi – Adam Fencl je úplně vpravo
Svátek všech Václavů v září roku 2011 lákal české fanoušky především na extraligové finále, v němž Mšeno na svém stadiónu změřilo své síly s Pardubicemi. Jenže ještě dopoledne předtím pokračoval Speedway Mini Cup svým devátým dílem v Divišově.
Chabařovice se v něm prezentovaly nejen s Jakubem Ondrouškem a Filipem Šifaldou, jenž se v pohárovém seriálu kolibříků snažili šlapat na paty Michalu Škurlovi, Zdeňku Holubovi a Michaele Krupičkové. Vůbec poprvé se širší plochodrážní veřejnosti prezentovala také trojice Václav Verner, Milan Dobiáš a právě Adam Fencl.
Adam Fencl za řidítky pětistovky
Jeho debut tehdy skončil ve finále C, kde dojel mezi Václavem Vernerem a dalším Chabařovičanem Zdeňkem Halaszem. Napřesrok byl v celkové klasifikaci Speedway Mini Cupu na třetí příčce a křivka jeho výkonnosti si zachovávala stále vzestupný trend. Pod svá křídla si jej vzal Roman Gaksch, jenž s chabařovickou vestou závodil v devadesátých letech.
Roku 2013 se Adam Fencl stal vicemistrem českých stopětadvacítek, když za vítězným Romanem Mádym nakonec zaostal o pouhopouhý bod. V následující sezóně se ozdobil především druhým místem ve světovém poháru stopětadvacítek v deštivém Bad Hersfeldu, čímž si také vysloužil rytířský meč AČR.
S Filipem Hájkem skončil oni třetí v šampionátu juniorských družstev
V září stál na pódiu Jawa Cupu dvěstěpadesátek, avšak to už se o slovo hlásily pětistovky, i když jej potíže s technickým parkem roku 2016 čas od času donutily postavit se na startovní rošt s motorem s o polovinu menším zdvihovým objemem. Po boku Filipa Hájka mu o chlup unikla bronzová medaile v divišovském šampionátu republiky juniorských družstev, pro niž se však loni v Pardubicích natáhli.
S osobou Adama Fencl bohužel z českých oválů odchází další slibný závodník
Pardubice – 18. března
Za řidítky plochodrážního motocyklu prožil prozatím dvě ostré sezóny. Jednu jako junior, aby se už loni věkem přehoupnul do společnosti seniorů. Nicméně svůj přechod nevidí tolik dramaticky jako borci, kteří závodí už od patnácti. Martin Mejtský se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil mimo jiné, že také letos bude ochotně brát každou příležitost k závodění.
Martin Mejtský poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor
speedwayA-Z: „Patříš k závodníkům, kteří již v této sezóně vrčeli motorem. Využil jsi mrazů a jezdil šroubky. Dokonce jsi byl vyhlášen nejlepším borcem při tréninku na Ohrádce. Co ti vlastně tato disciplína přináší?“
Martin Mejtský: „Ty šroubky, to je nejlepší příprava na sezónu. Není to v takový rychlosti, ale člověk dostane rytmus, hraje si s tím plynem a je to pěkná příprava na sezónu. Složil jsem něco z pod ponku, a když to šlo, jezdil jsem trénovat. Jak říkám, je to nejlepší příprava. Pořád tam je kontakt s motorkou. Jezdili možná měsíc, možná dýl, zima se fakt po dlouhý době vyvedla. To říkaj‘ i ledaři.“
speedwayA-Z: „Samotné ledové tréninky by ovšem byly pramálo platné, abys získal potřebnou kondici pro sezónu. Jak ještě probíhala tvá zimní příprava?“
Šroubky jsou vynikající průprava na novou sezónu
Martin Mejtský: „Snažil jsem se připravovat každej‘ den po práci. Skončil jsem v pět odpoledne. Dvakrát tejdně jsem chodil na kruháč do 2H šance, jednou tejdně plavat, s klukama na florbal, běhat a jednou do lázní. O víkendu jsem hrál přeloučskou hokejbalovou ligu za Kenyu jako Lukáš Hutla. Byli jsme ve finále, povedlo se to. Abych pravdu řek‘. Motorky nejsou ještě připravený. Pořád jsem v práci, začal jsem dělat na živnost, a když byl čas, makal jsem na sobě. Teď to doháním, chtěl bych to o víkendu dát do kupy a příští tejden snad už bude nějakej‘ trénink. Ve středu by měl bejt‘ první, jestli to počasí dovolí. Nakoupil jsem nový věci, dva karburátory, nějakou spojku. Snažil jsem se zainvestovat, aby to bylo zase o chlup lepší než loni. Dostal jsem taky nějaký věci od Pavla Fuksy a od Marka z Rybniku, moc jim děkuju, že mně pomohli s technikou.“
speedwayA-Z: „Máš za sebou dvě sezóny, přičemž každá z nich byla diametrálně odlišná. V roce 2015 jsi byl junior, loni už nikoliv. Co pro tebe přestup mezi seniory znamenal?“
Martin Mejtský nepoznal přechodem mezi seniory úbytek závodů
Martin Mejtský: „Nepocejtil jsem úbytek závodů, neměl jsem jich tolik, co bych si představoval. Začínal jsem pozdějc‘, nemůžu to tak brát jako kluci, co jezděj‘ od čtrnácti nebo patnácti. Jezdil jsem obě sezóny, co jsem moh‘. Jsem vděčnej‘ za každej‘ závod, co jsem moh‘ jet. Dělám to, protože mě to baví, a nekoukám, jestli za to jsou nějaký peníze nebo nejsou. Kdybych byl junior aspoň ještě minulej‘ rok, moh‘ jsem jezdit v extralize. Ale s věkem nic nenaděláš a lepší pozdě než vůbec.“
speedwayA-Z: „Hodně se ti zalíbilo v přeboru. A nejenže ses ho pravidelně účastnil, ale atakoval i konečné stříbro. Jenže po skvělých Svitavách přišel smolný Liberec a nakonec jsi ovšem skončil až čtvrtý…“
Před Radkem Podhadským
Martin Mejtský: „Ten přebor byl celkově dobrej‘ seriál. Bavilo mě ho jezdit. Na Liberec nevzpomínám rád, začal jsem tam závodit až od třetí jízdy. A to bylo pozdě, nedokázal jsem nastavit motorku. A v poslední jízdě jsem měl jedinej‘ defekt celý sezóny, měl jsem píchnutý. Musím to zaklepat, že jsem jinak žádnej‘ defekt neměl. Řetěz nic, motor nic. Na defekty jsem háklivej‘, ale přece jenom jsme jen lidi. Svitavy se mi předtím povedly, nevím, jestli to bylo, že jsme tam tu první sezónu jezdili trénovat, ale dost mi to pomohlo. Byla to škoda, mohlo bejt‘ o pár bodíků v celým přeboru víc, ale oproti tý první sezóně je to asi trošku skok. Přebor mě bavil víc než první liga, jel jsem všechny závody až na ten poslední v Pardubicích. Tam jsem vlastně loni nejel ani jeden závod. MACEC uchcal a místo přeboru v Pardubicích mě poslali na MACEC do Rumunska. V přeboru se mi některý závody povedly, některý ne, vždycky přemejšlím, kde jsem udělal chyby a snažím se jich příště vyvarovat. Škoda, že pokaždý není šestnáct jezdců, někdy jich je víc, někdy míň. Takhle se s někým potkáš dvakrát, s některým závodníkem zase vůbec.“
speedwayA-Z: „Přebornický titul ti však neuniknul v první lize. S Pardubicemi jste šli od vítězství k vítězství. Skutečně se ti tato soutěž nelíbila, jak jsi zmínil ve své předchozí odpovědi?“
Prvoligový titul s Pardubicemi beze jako povinnost
Martin Mejtský: „Abych to řek‘ na rovinu, moc se mi liga nelíbila. Radši jsem jezdil přebor. V první lize se někdy stalo, že jsem jel jen dvě jízdy. Jak nejedeš všechny jízdy, je to k prdu. Že jsme to vyhráli, to byla se Suchošem v týmu povinnost. Vážím si víc toho přeboru, tam máš svejch pět jízd, který si odjedeš, v první lize ne. Třeba v Žarnovici jsme jeli první dvě jízdy s Pepou a pak už ne.“
speedwayA-Z: „S výjimkou předloňského hostování za Mšeno jsi prozatím nestartoval v extralize, která je přitom již druhým rokem jakoby na míru ušitá Pardubicím. Sleduješ účinkování svého klubu, byť tě Lubomír Vozár ještě nepovolal do sestavy?“
Martin Mejtský v akci
Martin Mejtský: „Pardubice jsou Pardubice. Řeknu to takhle, nehodlám se cpát na extraligu, když na ni nemám výkonnost. Nezlobím se, když ji nejezdím, vím, že teď na to nemám a tak se tam rozhodně cpát nebudu. Když to jde, snažím se jet na extraligu podívat. Ale jak říkám, chodím do práce. Ta je pro mě přednější, abych si vydělal na ty motorky. A ta extraliga třeba přijde.“
speedwayA-Z: „Mistrovství republiky jednotlivců je další seniorskou soutěží, kam jsi ještě příliš neproniknul. Loni jsi vypadl v semifinále ve Slaném kvůli pádu. Letos vede do finále cesta přes přebor. Líbí se ti tato změna?“
Pád mu sebral vidinu postupu do finále šampionátu jednotlivců
Martin Mejtský: „Je to asi lepší krok. Motivuje to lidi, aby jezdili přebor. V tom Slaným jsem si semifinále loni hodně pokazil. To jsem udělal vlastní chybou. Chtěl jsem postoupit. A když jsem pak viděl, kolik lidí postoupilo, vyčítal jsem si to ještě víc. Ale praštil jsem se do hlavy a neviděl do druhý zatáčky, tak jsem to zabalil. Ale to je plochá dráha. Nevím, jak první závod v Pardubicích, tam asi bude tlačenka. Já mám první závod v Žarnovici na náhradníkovi, přebor v Pardubicích bude můj druhej‘ závod, tak uvidíme.“
speedwayA-Z: „Loni jsi pravidelně startoval v MACEC Cupu a díky němu jsi přišel i o pardubický přebor. Jaké to byly závody?“
V souboji s Petrem Babičkou
Martin Mejtský: „Byl to seriál o čtyřech závodech. Ukrajina odpadla, Pardubice uchcaly, zbylo Polsko a Rumunsko. Polsko to je sen plochodrážníka, že přijede na takovej‘ stadión. Ale tím to skončilo, spráskali mě tam jako nějakýho psa. A kluci jsou někde jinde, ne o třídu, ale o dvě nebo tři třídy. Ale bylo hezký si v Leszně zazávodit, třeba se tam už vůbec nepodívám. Pak bylo Rumunsko, to byl vejlet! Závody nebyly špatný, dráha hrozná, kolem jen pletivo. V první jízdě jsem se v nájezdu posral, ale v poslední jízdě jsem si věřil, že to vyjde na rozjezd do finále. Neodstartoval jsem a uteklo to. Mrzelo mě to. Tam to bylo, kdo podrží na rovince nejdýl. Ale nakoplo mě to na další sezónu.“
speedwayA-Z: „Letos tě čeká bohatý program. Pardubice jedou ligu, pohár přátelství i MACEC Cup. Jak vlastně bude sezóna v tvém podání vlastně vypadat?“
Martin Mejtský stojí na startu nové sezóny
Martin Mejtský: „Vůbec nevím. Hlavní cíl je ukočírovat to finančně, to je to nejdůležitější. Pak se nezranit a odjet co nejvíc závodů, co budu moc. Chtěl bych ligu, přebor, MACEC Cup, pohár přátelství. Psal jsem do Itálie, jestli bych moh‘ jet zase mistrák. Odpověděli mi, že snad jo, že ještě daj‘ vědět. Jsou to víkendy, v pátek po práci zabalím, sobota a neděle závody, pak skočit zase do auta a v pondělí zase do práce. Je to problém skloubit, ale naštěstí mě strejda (někdejší pardubický plochodrážník Petr Málek – pozn. redakce), když potřebuju, takže s tím nemám problém. V dubnu jsem psal na pouťák do Slovinska, takže bych měl mít snad každej‘ dubnovej‘ víkend závody. Kdyby bylo něco každej‘ víkend, bylo by to super.“
Martin Mejtský děkuje:
„Nejvíc děkuju taťkovi. Odjezdil se mnou sezónu jako mechanik, za to jsem mu moc vděčnej‘. Pak děkuju rodině, všem fanouškům, co mně fanděj‘, a lidem, co jsou ochotní poradit. A pak sponzorům: Renovace autosvětel Mejtský, Auto Pneuservis Málek, Květinářství Levandule, Nářadí Škaloud, Speedway Pro a ZAJDO s.r.o.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Eva Palánová
Praha – 24. března
Při včerejším tréninku v Gniezně se Matěj Kůs dostal do kolize s Thomasem Jörgensenem, přičemž jeho noha skončila pod motorem klubového kolegy. První diagnózy hovořily o zlomeném nártu. Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme pražskému závodníkovi co nejrychlejší uzdravení. Příští neděli jej neuvidí diváci v akci při slovenském šampionátu v Žarnovici. Místo něho se v žarnovickém depu objeví Václav Milík, s nímž se pořadatelé předběžně dohodli, a na jehož přihlášku čekají.
Pardubice a Praha – 24. března
Klasická závodní sezóna pětistovek u nás měla začít první dubnový víkend pardubickým přeborem a pražským Prague Open. Na tom se nic nemění, ovšem shodou okolností oba stadióny budou hostit závody ještě předtím.
V pondělí 3. dubna v Pardubicích a o den později v Praze se formou bodovaného tréninku uskuteční měření sil šestičlenných juniorských výběrů České republiky, Švédska a Dánska, který nebude koučovat nikdo jiný než legendární Hans Nielsen.
Juniorské bodované tréninky:
pondělí
3.4.
Pardubice
zřejmě 17:00
úterý
4.4.
Praha
16:00
Juniorské test matche se zkraje sezóny konaly již loni
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Žarnovica – 24. března
Slovensko čeká vskutku natřískaná sezóna, v níž se bude z Městského stadiónu v Žarnovici rozléhat zvuk závodních motorů s frekvencí, jakou závodiště v malebném kraji ještě nezažilo. Vzhledem k mnoha termínům musel ustoupit tradiční jarní zápas domácích s Čechy. Na programu však není nic menšího než slovenský šampionát. Tradičně jej doprovodí Memoriál Ladislava Eliáše, kdysi výkladní skříň ploché dráhy v Zohoru, jehož novou éru odstartoval Speedwayclub v Žarnovici. Mění se však formule mítinku, jehož startovní listina je stejně pestrá jako lákavá. Navíc se po sedmi letech v Žarnovici spolu opět utkají Matěj Kůs a Martin Vaculík.
Pokažený hattrick
Před sedmi lety vyhrál Matěj Kůs Zlatou přilbu SNP
Oba jsou zhruba stejně staří a vedle společných začátků je spojuje rovněž povedená kariéra a chuť po dalších úspěších. Jistě není bez zajímavosti, že Matěj Kůs jel do Žarnovice poprvé na palubě dodávky Zdeno Vaculíka. Martin Vaculík se v červenci roku 2005 ještě plochodrážní řemeslo učil a po sobotním Slaném pokračoval český šampionát juniorských družstev v Žarnovici hned nazítří. Matěj Kůs se zotavoval po pádu v pražské juniorce, ale přesto nechtěl závod zmeškat a Slováci mu nabídli společnou cestu.
Poslední srpnovou neděli roku 2010 však Matěj Kůs v Žarnovici být neměl. Do startovní listiny 47. Zlaté přilby SNP se dostal až v sobotu večer, když pořadatelé na poslední chvíli lepili díru po omluvených Dánech. Pražan nezačal rozhodně ve velkém stylu, ale už půlka základní části jej viděla ve vítězné fazóně.
Před sedmi lety byl Matěj Kůs rychlejší už od startu než Martin Vaculík, který startoval s červeným povlakem přilby
Do finále se dostal rovnou přes hladký triumf ve druhém semifinále. Martin Vaculík prozatím prohrál jen s poruchou motocyklu. A protože projel vítězně cílem semifinále s číslem jedna, volil si postavení na finálovém startovním roštu jako první. Jistě si vzpomněl, jak jej při ZP SNP před dvěma lety zaskočil Martin Gavenda z vnitřní dráhy, což napřesrok zopakoval Tomáš Suchánek v prvním ročníku obnoveného mistrovství Slovenska.
Martin Vaculík nakonec tleskal Matěji Kůsovi
A tak Martin Vaculík nakonec zvednul červený terč. Matěj Kůs si vybral čtvrtou dráhu. Po vylétnutí pásky z ní vystřelil do čela, aby v průběhu celých šesti následujících okruhů mařil jeden nájezd domácího miláčka, dokud nepřehřměl pod šachovnicovou vlajkou v novém traťovém rekordu.
Krásná trofej se tak blýskala na hlavě Matěje Kůse. Martin Vaculík, jenž si po dvou předchozích vítězstvích dělal čáku na její trvalé držení, skončil druhý. A musel čekat až do loňského srpna, kdy hattrickem z let 2014 – 2016 a zároveň pátým triumfem v řadě splnil naráz obě podmínky, aby si slovenskou přilbu mohl dát do své síně slávy jednou provždy.
O slovenský titul opět až po Memoriálu Ladislava Eliáše
Uběhlo sedm let. Martin Vaculík a Matěj Kůs jsou největšími hvězdami startovní listiny letošního mistrovství Slovenska. Bylo by však chybou soustředit pozornost jen na ně. Mítink totiž bude kvalifikací pro mistrovství světa a Evropy, což zvyšuje apetit domácích borců. A ti ostatně umí doma kousat jako vyhladovělý žralok, jehož předtím bolely měsíc zuby.
Ján Daniel a Vladimír Tomka své slovo v historii slovenského šampionátu řekli
Za soupeře jim budou závodníci z osmi dalších zemí, přičemž jejich jména odráží vazby pořadatelského klubu. Z Čechů nebudou chybět ještě Martin Málek a Martin Gavenda, přičemž Martin Mejtský se stane náhradníkem.
Do loňského roku se mistrovství Slovenska bojovalo v rozpise Zlaté přilby. Pořadí její základní části určilo výsledek Memoriálu Ladislava Eliáše, aby se pak v nadstavbovém klání jelo o slovenský titul. Příští neděli však diváci ve svých programech najdou klasický rozpis šestnácti závodníků na dvacet rozjížděk.
Místa v reprezentaci zvyšují apetit slovenských závodníků
„Změnili jsme rozpis,“ vysvětluje Martin Búri, předseda SC Žarnovica. „Ten na dvacet jezdců je nespravedlivý, protože se v něm nestřetne každý s každým. Navíc se někteří závodníci potkají až třikrát. A to potom dost ovlivňuje výsledek závodu.“
Filozofie, že Memoriál Ladislava Eliáše končí po základní části, kdy ještě slovenský šampión nebude známý, ovšem zůstává. „Vítěz memoriálu a druhý a třetí budou po základní části,“ přibližuje Martin Búri. „Po ní bude následovat finálová jízdě nejlepší pětice o titul.“
Účastníci mistrovství Slovenska, příští neděle – 2. dubna 15:00:
Slovensko:
Martin Vaculík, Patrik Búri, Michal Tomka, Ján Mihálik, Jakub Valkovič, David Pacalaj
Česká republika:
Matěj Kůs, Martin Málek, Martin Gavenda, náhradník Martin Mejtský
Bulharsko:
Milen Manev
Lotyšsko:
Jevgenij Kostigovs
Maďarsko:
Jozsef Tabaka
Polsko:
Stanislaw Burza
Rakousko:
náhradník Anton Wannasek (SMF)
Rusko:
Roman Lachbaum
Ukrajina:
Marko Levišin, Andrej Kobrin
Poznámka: startovní čísla budou zveřejněna zkraje příštího týdne
