Praha – 10. července
Úvodní pád Matěje Kůs v prvním závodě světového poháru družstev měl naneštěstí mnohem fatálnější následky, než by se mohlo zdát. Pražský závodník si totiž poranil nohu natolik, že se mu vytrhnul šroub, který držel pohromadě jeho chodidlo poraněné v březnu. Závod sice statečně dokončil, avšak další závodění je vyloučeno. Matěj Kůs se 21. července musí podrobit chirurgickému zákroku, který všechno napraví. Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení!
Světový pohár družstev zastavil všechna nejdůležitější ligová klání až do včerejška, kdy se opět rozběhla polská ligová kola, což přivedlo na ovály i Václava Milíka a Eduarda Krčmáře. U nás neprobíhají letní prázdniny v tak poklidném tempu jako v předchozích letech, nicméně v uplynulém týdnu jsme viděli jen plzeňský přebor kombinovaný se stopětadvacítkami. A pakliže jste se ptali, kam se poděl Ondřej Smetana, další díl pravidelné pondělní kompilace magazínu speedwayA-Z přináší odpověď, že Pražan jel úvodní kolo maďarské ligy v Nagyhalasz.
Ondřej Smetana jel maďarskou ligu
„Oslovili mě v Lendavě,jestli nechci jet, tak jsem chtěl,“ vysvětluje Ondřej Smetana, kterak se dostal do sestavy Arenamoto Speedway Vasad místo startovní listiny třetího přeborového klání. „Chci sice jezdit všechno, ale teď jsem si vybral Maďarsko. V přeboru to doženu pak.“
Nicméně silný déšť přeložil sobotní utkání na neděli. Pražský závodník se dostal na ovál jednou, aby se vrátil do depa se dvěma body. Náhradní termín byl stanoven na včerejší dopoledne. Mítink skončil triumfem Nagyhalaszu, v jehož řadách Andrej Kobrin, Stanislav Mělničuk, Viktor Trofimov a Milen Manev dovezli po deseti bodech. I když Joszef Tabaka vybojoval Debrecenu jednadvacet bodů, tým zaostal za vítězem o čtyři body. Gyula skončila o bod za Debrecenem, zatímco Vasad víceméně paběrkoval.
„Byly to hodně vyrovnaný a pěkný závody,“ nechal se slyšet Ondřej Smetana (L 2 3 4* 0 0), který dosáhl na devět bodů z celkových šestnácti svého družstva. „V první jízdě jsem přejel lajnu, pak dvě jízdy dobrý a poslední dvě jsem zkazil.“
Eduard Krčmář pomáhal Gnieznu k vítězství
Včera se Wroclaw dostala na hrot tabulky polské extraligy, když doma vyhrála odložený duel devátého kola nad Rybnikem 56:34. Václav Milík dosáhl sedm bodů s třemi bonusy (1 2 1 3). Na vítězné straně byl včera rovněž Eduard Krčmář. Měl osm bodů a tři bonusy (2 1 3 2) v duelu Gniezno vs. Rawicz, jež skončilo masakrem hostů 66:24. Domácí si připsali i bonus za lepší skóre z obou duelů a v druholigové tabulce jsou druzí o dva body za Lublinem.
Plzeň – 8. července
Filozofií českého přeboru již léta je, že závodit může každý, kdo se přihlásí, přičemž dle počtu přihlášek je připraven rozpis. Protože zájem závodníků kolísá, klasická formule šestnácti závodníků na dvacet jízdě je spíše raritou. A tak se mnohdy hlavní favorité ani nepotkají. V případě třetího podniku seriálu na plzeňských Borech to však platilo jen částečně. V rozjížďce s číslem deset totiž Zdeněk Holub odvedl hned od startu Zdeňka Simotu, s nímž vedle křestního jména sdílel do té doby postavení neporaženého závodníka. Jelikož oba až do konce závodu neztratili ani bod, stejné pořadí bylo i na stupních vítězů. Tam spolu s nimi vyrazil Martin Málek, jehož ve čtvrté jízdě porazil Zdeněk Holub. Se Zdeňkem Simotou se v třiadvaceti rozjížďkách nepotkal, avšak o druhý bod jej připravil Jakub Valkovič. Slovenského mladíka zastihl počátek léta v dobré fazóně, a nebýt pádu v poslední sérii, skončil by těsně za čtvrtým Jaroslavem Petrákem. Ostatně junioři dnes v Plzni předváděli skvělé momenty. Je jen třeba litovat odstoupení Davida Pacalaje po kolizi s Jaroslavem Petrákem v dvanácté jízdě. Podle posledních zpráv je však žarnovický junior naštěstí jen potlučený. Doprovodné mistrovské klání stopětadvacítek ovládl Pavel Kuchař, který se také ujal vedení v aktuální klasifikaci.
Zdeněk Simota, Zdeněk Holub a Martin Málek na pódiu
Zdeněk Holub drží čistý štít
Rozjížďka s číslem jedna: zleva Pavel Čermák, David Pacalaj, Radek Podhadský a Zdeněk Simota
V noci skrápěly Plzeň průtrže mračen, nicméně od časného rána ani nekáplo. Dusné a lepkavé horko nebylo dráze zrovna k užitku. A když se přidal také vítr, nebylo divu, že se v počátečních fázích mítinku hodně prášilo a kropička se mohla servat, aby svlažila žíznivou trať. Těsně před patnáctou hodinou, kdy se začínalo, nikdo by se nemohl divit, kdyby se z dusna vyklubala bouřka. Avšak nakonec naštěstí ani nekáplo.
Jak Josef Novák (bílá), tak Petr Chlupáč (modrá) doplatili ve druhé jízdě na poruchy, takže se smál třetí vzadu Jan Kvěch (žlutá)
Sedmnáct přihlášek od závodníků si vynutilo užití rozpisu pro osmnáct borců. Ten se skládá z třiadvaceti jízd a kromě dvou rozjížděk, v nichž na startovní rošt přijedou programově jen tři účastníci, se vyznačuje také nevyvážeností účasti jezdců v jednotlivých sérií. Všichni zúčastnění mají stejný počet pěti výjezdů na ovál až na samém konci závodu. Nicméně taková je filozofie přeboru, že závodit může, kdo chce, a je na VV SPD, aby na jezdeckou poptávku odpověděl rozpisem.
Zdeněk Simota nevybočuje z rutiny posledních dnů:
„Zase jsem tam dal dva jiný motory. Pořád zkoušíme a laborujeme.“
Filip Hájek vodí za sebou Jaroslava Petráka
Byť se však do konce druhé série dvakrát na ovál dostalo jen čtrnáct ze sedmnácti přítomných, už bylo jasné, že se na hrotu průběžné klasifikace nebude hřát více než dvojice závodníků. Zdeněk Simota vyhrál rozjížďku s číslem jedna, zatímco David Pacalaj se stačil posunout pouze na druhou pozici před Radka Podhadského. Zdeněk Holub po raketovém startu triumfoval ve čtvrté jízdy stylem start – cíl, byť mu celá čtyři kola dýchal na záda Martin Málek.
Martin Málek (bílá) se pokouší objet Zdeňka Holuba
Tito dva borci své vítězství jako jediní dokázali obhájit. Zdeněk Simota byl hodně suverénní již v páté jízdě. Jakub Valkovič, který v ní vstoupil poprvé do závodu, v první zatáčce objel Martina Mejtského, který prve v rozjížďce s číslem tři uhájil vedení před dravým Filipem Hájkem. Nyní urputně usiloval o záchranu alespoň třech bodů. Jeho útok závěrečnou zatáčkou byl hodně slibný, avšak Jakub Valkovič jej vyhnal hodně ven.
Zdeněk Simota (modrá) má za sebou Martina Mejtského (žlutá), Jakuba Valkoviče (červená) a Sindy Weber (bílá)
Zdeněk Holub poté kraloval rozjížďce s číslem osm. Šanci Jana Kvěcha na prodloužení vítězné šňůry sebral defekt už na startovním roštu. „Prasknul mně primár,“ nechal se slyšet, sotva dotlačil svůj motocykl do depa. Přitom sám tři body ve druhé jízdě inkasoval díky smůle svých rivalů.
Radek Podhadský (bílá) v souboji s Václavem Kvěchem
Dlouho vedl Petr Chlupáč, který měl užuž na dosah vítězství v první jízdě, do níž se vydal v sedle pětistovky. Jenže povolený šroub v ovládání plynu jej nakonec odsunul dozadu. Z nabytého vedení se Josef Novák těšil jen na začátek čtvrtého kola, kdy mu prasknul primární řetěz, takže Jan Kvěch byl oním třetím vzadu, který se smál naposled a nejlépe.
Zdeněk Holub jede první před Filipem Hájkem a Pavlem Čermákem
Po skončení desáté jízdy Zdeněk Holub na čele průběžné klasifikace osaměl. Už s letem pásky k plzeňskému nebi získal vrch nad Zdeňkem Simotou. Domácí závodník se snažil ze všech svých sil, nicméně musel zaknihovat svou první dnešní prohru. „Byl jsem rychlejší, ale Holubína jsem nepředjel,“ konstatoval. „Jel dobře a nenechával mi místo.“
O vítězi rozhodla poslední jízda
František Klier (vlevo) s Jakebem Valkovičem
Za neporaženým Zdeňkem Holubem a jeho jmenovcem Simotou, který ztratil jediný bod, se vytvořila řada dalších pretendentů umístění na pódiu. Jaroslav Petrák hodně překvapivě skončil na úvod až třetí. V rozjížďce s číslem tři zůstal trčet vzadu a mohl jen sledovat, kterak se Filip Hájek pokouší sebrat vedení Martinu Mejtskému.
Zdeněk Holub (modrá) porazil také Zdeňka Simotu
„Pletli se mi tam a dnes se tady horko těžko předjíždí,“ vysvětlil pardubický matador. Nicméně vzal si ponaučení a rozjížďku s číslem sedm vyhrál stylem start – cíl. Do dvanácté jízdy nejrychleji vypálil David Pacalaj, jemuž ale vnějškem první zatáčky sebral vedení Martin Mejtský. Ve výjezdu se spodní stranou před slovenského juniora protáhnul i Jaroslav Petrák.
David Pacalaj se ujímá vedení před Jaroslavem Petrákem a Sindy Weber
Oba dva ovšem ve druhé zatáčce skončili v děsivém pádu. Jaroslav Petrák odjel do depa, pro Davida Pacalaje svištěla sanitka. Nakonec však podpírán otcem z jedné a dědečkem z druhé strany dokázal odejít sám. Propíchnutý vak představoval největší škodu celého incidentu, nicméně účinkování Davida Pacalaje v dnešním závodě bylo u konce.
Souboj Jaroslava Petráka (modrá) a Davida Pacalaje skončil kolizí
Repete se posléze neslo výhradně v režii Jaroslava Petráka, jehož skóre se zaokrouhlilo na hranici sedmi bodů. Stejným počtem po třech startech disponovali rovněž Filip Hájek a Martin Málek. Pražský junior po úvodních prohrách s Martinem Mejtským a Zdeňkem Holubem vyhrál jedenáctou jízdu, když se Radek Podhadský za jeho zády musel spíše koncentrovat na dravé mladíky Jana Kvěcha a Petra Chlupáče za svými zády.
Třináctá jízda: zleva Jakub Valkovič, Martin Málek, Pavel Čermák a Jan Kvěch
Martin Málek v rozjížďce s číslem čtyři nedokázal eliminovat raketový start Zdeňka Holuba, aby o pět rozjížděk později odvedl Jakuba Valkoviče a Františka Kliera. V rozjížďce s číslem třináct se však postaral nechtěně o senzační výsledek Jakuba Valkoviče. „Byl tam drobný kontakt s Honzou Kvěchem,“ líčil incident z první zatáčky.
Zdeněk Holub vede před Martinem Mejtským a Jakubem Valkovičem
Z něho profitoval Jakub Valkovič, který se ujal vedení. Martin Málek se dostal na druhou pozici, zatímco Jan Kvěch nakonec vinou pádu ve třetím kole přišel i o poslední bod. Březolupský závodník posléze tlačil na vedoucího Slováka. V poslední zatáčce útočil vnitřkem, sápal se po vedení, jenže Jakub Valkovič byl ve finiši přece jen o chloupek rychlejší.
Jakub Valkovič vypráví o svém vítězství v rozjížďce s číslem třináct:
„Dobrý souboj! Věděl jsem o Martinovi. Je to pěkný skalp, konečně někdo velký, koho jsem porazil!“
Zdeněk Simota vede před Filipem Hájkem a Petrem Chlupáčem
Čtrnáctá jízda viděla další sólo v podání Zdeňka Simoty, jenž přistřihnul křidélka ambicí Martina Mejtského a ještě více Filipa Hájka. Zato hodnota akcií Martina Málka stoupala, když ovládnul sedmnáctou jízdu. Hned vzápětí Zdeněk Holub totiž odvedl Jaroslava Petráka. Do šestnácté jízdy nejlépe odstartoval Filip Hájek.
Zdeněk Holub nepoznal hořkost porážky
Zdeněk Simota ho však podjel ještě v prvním nájezdu a se čtrnácti body na svém kontě mohl čekat, jak se vyvine situace v závěrečné trojici rozjížděk. Martin Málek vyhrál tu s číslem jednadvacet před Radkem Podhadským, který úspěšně držel na uzdě dravého Jana Kvěcha. Březolupský závodník tím pádem zaknihoval třináct bodů.
Závěrečná jízda mohla obrátit výsledky naruby jen v případě nějakého výpadku Zdeňka Holuba. Avšak žádný podobný krizový scénář se nekonal. Pražan odstartoval na Jaroslava Petráka, aby o něco více než minutu zkompletoval své patnáctibodové maximum.
Pavel Kuchař se nenechal porazit
Zleva Jaroslav Vaníček, Daniel Klíma, Lukáš Vinter a Milan Dobiáš
První slovo v mistrovské bitvě stopětadvacítek řekl Milan Dobiáš, který excelentně odstartoval do rozjížďky s číslem jedna. Jenže za sebou měl Daniela Klímu, který si nedopřál pokoje, dokud mu vítězství v poslední zatáčce nesebral.
Pavel Kuchař vede před Filipem Šifaldou a Michalem Bašteckým
Ve druhé jízdě se na vítězné vlně vezl Pavel Kuchař, když nedal šanci Filipu Šifaldovi. Ten kraloval třetí jízdě, v níž se blýsknul Michal Baštecký. Pražan v milíkovských barvách nepravil svůj nevydařený start, když se ve druhé zatáčce spodem protáhnul pod Lukášem Vinterem a Milanem Dobiášem ze čtvrté příčky na druhou.
Michal Baštecký (modrá) v duelu s Filipem Šifaldou
Hned vzápětí vykročil Pavel Kuchař na nejvyšší stupeň pódia. Nejprve ovládnul čtvrtou a posléze i pátou jízdu. Filip Šifalda byl stále o bod za ním, když vyhrál rozjížďku s číslem šest. Ta se musela opakovat vinou pádu Daniela Klímy.
I když se incident stal v první zatáčce, divišovský závodník byl diskvalifikován a přišel o šanci na stupně vítězů. K nim si to naopak namířil Michal Baštecký. Do sedmé jízdy sice nejlépe odstartoval Lukáš Vinter, ovšem ještě v nájezdu do první zatáčky jej objel Jaroslav Vaníček.
Pavel Kuchař neztratil jediný bod
Michal Baštecký následoval jeho příkladu, aby se po cílové rovince úvodního okruhu prohnal zprava okolo svého klubového kolegy do vedení. Osm bodů mu nakonec garantovalo třetí místo. Duel o vítězství došel svého vyvrcholení v závěrečné rozjížďce s číslem osm.
Pavel Kuchař opět excelentně odstartoval a zkompletoval své dvanáctibodové maximum, zatímco Filip Šifalda skončil druhý nejen v jízdě, ale i v celém závodě.
Hlasy z depa
Zdeněk Holub ujíždí svému jmenovci Simotovi
„Pěkný závody, pěkný počasí,“ nešetřil Zdeněk Holub superlativy. „Pěkně se mi jelo. Se Simoťákem to byl pěknej‘ souboj, dobrý. Nepředjel mě, hlídal jsem ho. Bylo dobrý bejt zase na bedně.“
„Zase jsem něco zkoušel,“ odpovídal Zdeněk Simota stejnou písničkou jako už několikátý závod po sobě. „Teďkom ke konci byla rozbitější dráha, zezačátku dobrý. Ty dvěstěpadesátky, co se tady jely minulej‘ měsíc, byly znát.“
Martin Málek skončil nakonec na nejnižším stupínku pódia
„Dobré,“ vystihl své pocity Martin Málek. „Posraly se dvě jízdy, spíš ta první. Neodstartoval jsem, zahrabal se v suché koleji. A tím to vzniklo. Ve třetí jízdě byl drobný kontakt s Honzou Kvěchem. Musel jsem to potom dohánět zezadu, ale aspoň jsem Kubovi udělal radost, to je taky potřeba. Nebýt těch dvou jízd, mohlo to být lepší.“
Jaroslav Petrák útočí na Davida Pacalaje
„Špatnej‘ začátek,“ povzdechl si Jaroslav Petrák. „První jízdu jsem prokoučoval a stálo mě to dva body. Neodstartoval jsem a nepředjel. Pletli se mi tam a horko těžko se tady dneska předjíždělo. Jinak bych měl stejně jako Martin Málek a pak bych musel s tím Holubínem zatáhnout. Rozjelo se to tam pěkně, ale nešlo to dopředu. Hlavně, že jsem celej‘, z toho pádu mě bolí prdel.“
„Bylo to dobrý,“ pochvaloval si Filip Hájek. „Obvykle je to tady divoký, když zaprší. Dneska to bylo trošku na ruce, ale pěkný. První start byl dobrej‘, až jsem to nedopáčkoval. Druhej‘ jsem promydlil, jak už to bylo takový hutný. Pěkný závody, ale dlouhý.“
Radek Podhadský odstartoval na Josefa Nováka
„Dobrý svezení, deset bodů, spokojenost,“ bilancoval Radek Podhadský. „Pěkný to bylo. Teď jsem si to druhý místo držel zuby nehty. Chtělo by to víc jezdit. Dostal jsem chuť, tak pojedu.“
Martin Mejtský se svěřil, že mu chybí závody
„Mohlo to bejt‘ lepší, dělám hrozně moc chyb,“ sypal si Martin Mejtský popel na hlavu. „Pomalu jako ve škole. Ten rozpis je takovej‘ zvláštní, ale musíš vyhrávat. Pěkný svezení, příští víkend bude zase.“
„Dobrý to bylo,“ usmíval se Jakub Valkovič. „Ke konci byla rozbitá dráha. Nakonec mě to nakoplo a neudržel jsem to. Jsem jen trošku odřenej‘.“
Josef Novák litoval přetrženého primárního řetězu
„Kdyby mě neprasknul primár, měl bych devět bodů,“ vracel se Josef Novák ještě ke svému úvodnímu defektu. „Stává se. Jinak takový normální, je vidět, že se všichni zlepšujou a přebor je už podívaná. Jako třeba Honza s Martinem v první zatáčce!“
„Dneska se mi nedařilo,“ povzdechl si Jan Kvěch. „S Martinem Málkem to nechtělo vůbec startovat, na něj jsme dali kolo úplně dopředu. Odjel jsem, pak mě kopla díra, vyvezlo mě to na venek a začal jsem se přetáčet. Předtím ve druhý jízdě mi ulítaly šrouby na kole, co držej‘ rozetu a spadnul mi řetěz. Jinak to bylo ale celkem pěkný.“
Petr Chlupáč jel první závod s pětistovkou
„Dobrý, super,“ konstatoval Petr Chlupáč. „Konečně jsem v nový kombinéze hodil držku, aspoň to mám za sebou. Dráha jako vždycky, hezká, ale nedalo se nic očekávat, jel jsem na půllitru první závod. Hezký závod, byly tam technický chyby, doladíme to.“
Kolize Jaroslava Petráka (modrá) a Davida Pacalaje v rozjížďce s číslem dvanáct
1. Zdeněk Holub, Praha
3 3 3 3 3
15
2. Zdeněk Simota, Plzeň
3 3 2 3 3
14
3. Martin Málek, Březolupy
2 3 2 3 3
13
4. Jaroslav Petrák, Pardubice
1 3 3 2 2
11
5. Filip Hájek, Praha
2 2 3 1 2
10
6. Radek Podhadský, Plzeň
1 3 2 2 2
10
7. Martin Mejtský, Pardubice
3 1 2 2 1
9
8. Václav Kvěch, Praha
0 1 3 – 3
7
9. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
2 2 3 0 X
7
10. Josef Novák, Pardubice
E 1 1 3 1
6
11. František Klier, Divišov
0 1 2 1 2
6
12. Daniel Šilhán, Liberec (250 ccm)
1 0 0 1 3
5
13. Jan Kvěch, Praha
3 E 1 F 1
5
14. Pavel Čermák, Praha
0 1 1 2 1
5
15. Petr Chlupáč, Praha
2 2 0 X 0
4
16. David Pacalaj, SK – Žarnovica
2 2 X – –
4
17. Sindy Weber, D – Liberec (ACCR)
1 0 1 2 0
4
Filip Šifalda, Pavel Kuchař a Michal Baštecký stojí na pódiu stopětadvacítek
Mistrovství republiky 125 ccm:
1. Pavel Kuchař, Praha
3 3 3 3
12
2. Filip Šifalda, Chabařovice
2 3 3 2
10
3. Michal Baštecký, Praha
1 2 2 3
8
4. Daniel Klíma, Divišov
3 2 X 0
5
5. Jaroslav Vaníček, Praha
1 1 1 2
5
6. Milan Dobiáš, Chabařovice
2 1 0 1
4
7. Lukáš Vinter, Praha
E 0 2 1
3
8. Jan Jeníček, Pardubice
0 0 1 0
1
Průběžné pořadí seriálu:
SLA
PCE
PLZ
TOT
3.6.
21.6.
8.7.
1. Pavel Kuchař, Praha
12
9
12
33
2. Filip Šifalda, Chabařovice
9
12
10
31
3. Michal Baštecký, Praha
8
6
8
22
4. Milan Dobiáš, Chabařovice
10
8
4
22
5. Daniel Klíma, Divišov
9
7
5
21
6. Jaroslav Vaníček, Praha
7
4
5
16
7. Lukáš Vinter, Praha
1
2
3
6
8. Bruno Thomas, D
6
NS
NS
6
9. Bruno Belan, Slaný
4
NS
NS
4
10. Jan Jeníček, Pardubice
NS
0
1
1
11. Jakub Exler, Praha
1
NS
NS
1
12. Manuel Rau, D
1
NS
NS
1
Foto: Karel Herman, Jiřina Šifaldová a Václav Jansa
Houdkovice – 5. července
Vzduch voněl sladkými trdelníky a pečeným vepřovým a ozývaly se zvuky diabolek narážejících na plechovou stěnu pouťové střelnice. Cesta na hřiště v Houdkovicích byla přehrazena páskou. Na jejím okraji stály dva červené stany a za nimi modrý soutěžní Subaru Impreza. Vstup do ráje může mít zkrátka a dobře mnoho podob. Tímto a dvěma dalšími ve středu prošly bezmála čtyři tisícovky nadšených lidí, které čekala stovka závodních speciálů včetně plochodrážních motocyklů. A především hodiny a hodiny skvělé zábavy.
Improvizovaný ovál v Houdkovicích splnil svůj účel více než dokonale – za povšimnutí stojí zaparkovaná vozidla návštěvníků – a to bylo teprve před obědem!Akční program na terénní trati zahájily autokrosové buginy
Výstavy v Houdkovicích nejsou žádnou novinkou. V malebné vesničce na Rychnovsku zasazené do kouzelné krajiny orámované Orlickými horami na obzoru lidé mohli obdivovat vojenskou či hasičskou techniku nebo Velorexy. Závodní speciály se sem vrátily po šesti letech.
Organizace se opět ujal Sbor dobrovolných hasičů Houdkovice ve spolupráci s JCH rallye teamem Jiřího Chalupného. Jejich záměrem bylo představit návštěvníkům co nejširší spektrum automobilového a motocyklového sportu u nás.
Vedla autokrosých vozů a čtyřkolek se na terénní trati divákům představili také Jan a Pavel Boukalovi se svou sajdkárou WSP-Zabel 700
Nechtěli však exponáty nechat umístěné jen tak v klidu jako v nějakém muzeu. Proto poprosili vystavovatele, aby své automobily a motocykly postavili včetně svého zázemí, jakoby přijeli normálně na závody. Nadto na vedlejším poli vyrostla krátká trať, kde se v akci předváděly terénní stroje.
Houdkovickou novinkou se letos stal malý ovál pro plochou dráhu. „O víkendu jsme ho dvě hodiny válcovali, ale nic moc,“ uvědomoval si Jiří Chalupný jeho mouchy. „Takový ovál by se asi musel připravovat aspoň měsíc. Ale to nejde, když nedávno na tom poli ještě něco rostlo.“
Dan Macl a Sindy Weber předvádějí divákům plochou dráhu
Problém bylo také umístění oválku ve svahu, kdy se z jedné zatáčky vyjíždělo na rovinku z kopce. Regulérní závod by se tady konat nemohl, ale záměr přiblížit divákům plochou dráhu, klapnul dokonale. A tak se neznalí příchozí dozvídali, že se skutečně jezdí stále doleva, že motocykly nemají brzdy, a že na půllitru není čím řadit. Možná se někteří z nich vypraví na skutečný závod, vždyť Pardubice leží jen asi padesát kilometrů daleko.
Sindy Weber v akciSindy Weber se za asistence svého tatínka a pohledů Stanislava Buňky chystá k prvnímu výjezdu na improvizovaný plohcodrážní ovál
Sindy Weber byla první z plochodrážní branže, která houdkovickým pořadatelům potvrdila svou účast. Její bratr Ronny dostal do rukou letáček od Jiřího Chalupného během pardubické juniorky. Prohlédl si snímky, nechal si vysvětlit, o co jde. A druhý den již dlouhovlasá princezna českých oválů prostřednictvím facebooku posílala do Houdkovic jasný vzkaz: „ich komme!“
Sindy Weber si nenechala ujít šanci pořídit si snímek s Jiřím Štanclem a jednou z pěti jeho zlatých přileb
Na plochodrážním oválku se představila jen při dopolední ukázce. Její GM však zůstával k dispozici divákům po celý den. A samotná dívčina si celý den i se svým otcem dokonale užila. Nejenže běhala okolo se svým fotoaparátem, ale dokonce se mohla sama vyfotit s Jiřím Štanclem a blýskavou zlatou přilbou z roku 1976!
Tadeáš Růžička myslel při prezentaci nejen na sebe, ale i svůj klubTadeáš Růžička vyjel se svou Shupou na obě exhibice
Tadeáš Růžička na svůj ostrý závodní debut ještě čeká. V Houdkovicích však svou stopětadvacítku Shupa neukazoval pouze coby stojící exponát. Jako jediný z přítomných plochodrážníků absolvoval nejen dopolední, ale i odpolední exhibici.
Radost by z něho měl i Věroslav Kollert. Na svém stánku totiž propagoval i závod českého přeboru, který se v libereckých Pavlovicích bude konat příští sobotu. Ostatní plochodrážní kluby jinak v zásadě možnost bezplatné reklamy a prezentace své činnosti před davy lidí na houdkovické výstavě nevyužily.
Josef Novák přijel jen vystavovatU Nováků bylo mnoho k vidění
Josef Novák se už naštěstí zbavil protivné střevní chřipky, která mu zabránila startovat v kopřivnickém přeboru a posledních dvou prvoligových závodech v Praze a v Pardubicích. Minulý víkend měl sbaleno na MACEC Cup do Gorzowa, ale kvůli dešťům se nedočkal závodu ani v Polsku, a nakonec ani přeboru ve Slaném, jenž měl být náhradním závodnickým řešením.
Josef Novák také pomáhal Danu Maclovi
V Houdkovicích se prezentoval pouze stánkem s motocykly, závodnickým vybavením a vyhranými trofejemi. Sám se však nepřevlékl ze svého černého trička a exhibici svých plochodrážních kolegů jen přihlížel.
Doprovázel ho jeho otec Josef. Návštěvníkům u jejich expozice vyprávěl nejen o sportu levých zatáček, ale jistě dodal i nejednu ze svých úžasných historek ze své kariéry motokrosového a sajdkárkrosového závodníka.
Jan Jeníček nakonec místo Shupy sedlal HonduJan Jeníček si výstavu užil i se svým tatínkem a dědečkem
Na rozdíl od svého staršího klubového kolegy se Jan Jeníček pustil také do akce na oválu. Oproti původnímu plánu však nepředváděl Shupu, ale osedlal stopětadvacítku Honda. Poslední podnik klasického šampionátu kolibříků v Pardubicích pro něho totiž byl pekelně smolný.
Nejenže skončil na zemi a mítink nedokončil, ale ke všemu mu ojnice podala ruku přes blok motoru. S motocyklem Honda proto pojede i zítra v Plzni. Jistě není bez zajímavosti, že se v jeho sedle svého času proháněl Josef Novák. O přestavbu na metyl se postaral technický mág Jan Řehounek, který do Houdkovic rovněž dorazil, byť o prezentaci motocyklových dragsterů se svými exponáty postarali jiní.
Dan Macl krouží po houdkovickém oválkuStanislav Buňka v potížích
Nadšenci z Úhřetické Lhoty sehráli při plochodrážní exhibici podstatnou roli, už jen proto, že mají zkušenosti s obdobnými tratěmi, které vybudovali poblíž železničního nádraží v Kostěnicích. Jiří Chalupný hodně konzultoval stavbu houdkovického oválku s Janem Vaňátkem, který však už před víkendem vyrazil s rodinou na dovolenou na Karlovarsko.
Stanislav Buňka se za své úsilí dočkal nečekané odměny
Nicméně Dan Macl a Stanislav Buňka dorazili i se svými motocykly, které neváhali provětrat. Nicméně ovál byl pro ně příliš náročný. Ke všemu Danu Maclovi stále padal řetěz a Stanislav Buňka padal sám. Ve své snaze předvést dychtivému publiku plochou dráhu upadl hned dvakrát.
„Nebudu už tady dělat šaška,“ nechal se slyšet. Stejně jako mnozí další přijel i s rodinou a celou výstavu si vychutnal až do konce. Rozhodně nelitoval. Vždyť kdo se jako on, Dan Macl a František Chvojka může pochlubit, že jim na hlavu nasazoval pardubickou zlatou přilbu samotný Jiří Štancl?!
Zlatá přilba z roku 1976 byla skvělým exponátem výstavyJiří Štancl na autogramiádě
Jiří Štancl dorazil těsně před polednem. Bohužel nemohl vzít žádný ze svých motocyklů s sebou kvůli problémům s jeho přepravou. Vytáhl však zlatou přilbu, kterou vyhrál v Pardubicích roku 1976. Stal se vlastně nepsaným ambasadorem plochodrážního závodu všech závodů, na jehož letošní ročník zval všechny zájemce.
O JIřího Štancla byl velký mediální zájem
V Houdkovicích se stal především součástí autogramiády osobností motoristického sportu. Ochotně si povídal s fanoušky, podepisoval kartičky a poslední výtisky bestselleru Fenomén ploché dráhy a pózoval před objektivy fotoaparátů.
Doprovázela jej manželka Alena. Dobře se bavili až do konce a kraj Orlických hor neopustili s přicházejícím večerem. Přespali a druhý den si dozajista užili pěkný výlet v krásné přírodě.
Elita našeho motoristického sportu před autogramiádou – zleva Jiří Moskal, Jakub Kornfeil, Jiří Štancl a Lukáš Dryml – na snímku bohužel chybí Josef SrnskýLukáš Dryml cesty do Houdkovic nelitoval
Pořadatelé v Houdkovicích měli vskutku šťastnou ruku v otázce volby osobností, jejichž autogramiádu uprostřed výstavního programu uspořádali. Kvůli problémům se zdravíčkem se jim omluvil legendární silničář Bohumil Staša. Skvěle ho však zastoupil jeho současný následovník Jakub Kornfeil.
Na poslední chvíli se pořadatelům ozval Lukáš Dryml, který dorazil zhruba hodinu po poledni i se svou starší dceruškou Terezkou. Jiří Moskal, jehož úspěšnou závodní kariéru s formulemi Easter nakonec završilo působení v kabině liazky ať už na okruzích či v dálkových maratónech, byl přítomen už od rána. Pátým do party velikánů našeho motoristického sportu se stal Josef Srnský.
Jiří Moskal nsoí stejné vousy jako před lety v kokpitu formulí MTX či kabině kamiónů Liaz
Ten v dvaasedmdesátém spolu s Jiřím Syrovátkem dovedl kupátko Škoda 110R na druhé místo v nezapomenutelné Rallye Vltava. Mnozí na něho dodnes vzpomínají v souvislosti se soutěžemi, které absolvoval za volantem úžasné Škody 200 RS či na jeho působení v Barum Teamu. Svůj historický žigulík z této éry dovezl také s sebou do Houdkovic.
Celá pětice podepsala hromady autogramkaret, které se dozajista stanou úžasnou součástí sbírek motoristických fajnšmekrů. Nadto si vyměnila kontakty, takže je naděje, že se stanou ozdobou podobných akcí také někdy v budoucnu.
Slavná dakarská liazka řádí v HoudkovicíchNad řáděním soutěžních kamiónů se tajil dech
Charakteristicky modrý monopost MTX 1-03 formule Easter, s nímž se Jiří Moskal proháněl po okruzích na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, údajně existuje ve sbírce Radka Pavlíčka. Ten je spolupracovníkem Veroniky Vošické, která excelentně houdkovickou výstavu moderovala spolu s Jirkou Suchánkem.
Srdce všech pamětníků rozbušil dakarský speciál Liaz 100.55 D 4×4 s legendárním číslem 627, s nímž Jiří Moskal roku 1985 pomáhal rozepisovat první kapitolu české účasti v legendární soutěži, která tehdy skutečně začínala v Paříži a končila v senegalském Dakaru.
Tuhle Tatru před čtvrtstoletím vedl do Dakaru Karel Loprais
„Podívej, tohle je ta liazka, co jsem jí fandil jako kluk!“ bylo možné slýchat v mnoha obměnách z úst tatínků, kteří provázeli své ratolesti houdkovickou výstavou. Slavný vůz se i s Jiřím Moskalem na palubě předloni do Dakaru podíval znovu. A v akci se předvedla i v Houdkovicích.
Hvězdnou společnosti jí dodala Tatra 815, s níž jela roku 1992 posádka Karla Lopraise, a jež se dnes nachází ve sbírce nákladních tatrovek Milana Horky. Na ovál s nimi vtrhly i další soutěžní a trialové náklaďáky. Při jejich burácení a ekvilibristických kouscích musel i ten nejortodoxnější plochodrážní fanoušek rychle nechat stranou, zda letošní extraligu vyhraje Praha nebo Pardubice.
Skvělé věci umí i trialová Tatra 815 8×8
A ještě k Jiřímu Moskalovi. Řekl si jen o symbolický cesťák, a když jej vyfasoval, ještě modrý papírek ztratil. Mnoho vystavovatelů dokonce jakoukoliv finanční odměnu odmítlo se slovy, že rádi podpoří takovou úžasnou akci.
František Chvojka v akciFrantišek Chvojka pózuje v improvizovaném depu
Avšak zpátky k oválům! František Chvojka se sice s aktivním závoděním rozloučil, ale Houdkovice si nenechal ujít. Shodou okolností se stal jediným zástupcem flat tracku.
S velkým mistrem a jeho přilbou
Svůj historický Pérák dával na odiv zrakům přihlížejících a nakonec jej osedlal a předvedl na plochodrážním oválku v ostré akci. Na závěr ani on neodolal a na vlastní hlavě si vyzkoušel pardubickou zlatou přilbu z šestasedmdesátého.
Drag 3000 o sobě dal pořádně vědět
Václav Hutla si vzal k srdci doporučení pořadatelů a do prostoru houdkovického hřiště dorazil již večer před výstavou. Vyložil dva exponáty. Ani ledařský speciál, ani jeho třílitrový dragster se pochopitelně divákům v pohybu vlastní silou nemohly ukázat.
Ledařský speciál Hutla Teamu se v Houdkovicích do akce pochopitelně nedostal
Nicméně natočení dvouválcového motoru vlastní konstrukce sprinterského stroje se stalo jednou z atrakcí. Kdo zmeškal, mohl litovat. Václav Hutla opozdilce častoval otázkami, zda jeho exhibici aspoň slyšeli. Odpověď byla pochopitelně zbytečná. Pakliže si někdo ve vesnici dal po obědě šlofíka, při řevu přeloučského motoru Drag 3000 už oka ani nezamhouřil.
Za svým otcem přijel i Radek Hutla. Mimoděk rozšířil řady exponátů. Byť jeho cestovní Honda Gold Wing nezapadala do koncepce výstavy závodních speciálů, pozornosti a objektivu návštěvníků rozhodně neunikla.
Pestrá expozice SULKAR Teamu s dragsterem, Škodou 130 RS a buginouTomáš Sulek mladší krotí autokrosovou buginu
Přeloučský Drag 3000 Václava Hutly nebyl jediným motocyklovým dragsterem na výstavě. Opodál si hověl zelený Kawašimi 1300, který v osmdesátých letech postavil Jiří Kašpar z Holic, a jenž je dnes chloubou muzea v Šestajovicích.
Jaroslav Sulek se svým vnukem Tomášem
Spolu s nimi sprinty na čtvrt míle jezdíval i Jaroslav Sulek z Hradce Králové, který rovněž svou konstrukci ukázal na odiv. Používal plochodrážní pětistovky Jawa, což jej sblížilo s prostředím svítkovského stadiónu. Jeho syn Tomáš dokonce na ploché dráze svého času závodil a dodnes je potkáte v pardubickém depu takřka při všech závodech.
Tomáše mladšího vedli také k motocyklům. „Jenže jak se svezl v autě, bylo rozhodnuto,“ komentoval Jaroslav Sulek přítomnost autokrosové buginy se jmenovkou desetiletého Tomáše Sulka juniora.
Dragster Jaroslava Sulka
Vnuk je dnes na české špičce své autokrosové kategorie. A tím pádem musela jít stranou šla i dědova nádherná Škoda 130 RS, která rovněž svou přítomností ozdobila výstavu.
Úchvatná ŠKoda 130 RS Jaroslava Sulka
Nicméně tým umí i podobné kousky jako letos, kdy Tomáš Sulek v sobotu jel autokros Poříčí nad Sázavou, odkud přes noc zamířili do Šternberka. A tady na trati legendárního závodu Ecce Homo zase řádil děda se svým er-esem. Vedle dalších aktivit Jaroslav Sulek chystá také renovaci soutěžní Škody Favorit skupiny A.
Výstavu si užila i Terezka Drymlová stejně jako její táta LukášVýstavu si naplno užívaly také děti
O středeční výstavě závodních speciálů v Houdkovicích by šlo psát prakticky donekonečna. Každý ze stovek exponátů má svou barvitou historii stejně jako muži a ženy, kteří je přijeli ukázat návštěvníkům.
O ně bylo vskutku skvěle postaráno. Soutěž střídala soutěž, takže si lidé vedle zážitků odváželi s sebou i výhry hmotné podstaty. V plochodrážním prostředí je naprosto unikátní dětský koutek, kde si nejmladší návštěvníci mohli nejen vyhrát, ale třeba si nechat vyzdobit tvářičku krásnou kresbičkou.
Škoda 130 LR v barvách, které jezdil Jiří Sedlář
Organizace klapalo jako na drátku a z houdkovických organizátorů by si mohli vzít příklad rovněž pořadatelé, u nichž se konají podniky charakteru mistrovství světa či Evropy.
Není se tedy, čemu divit, že Jiřího Chalupného nechali lidé z večerní zábavy odejít až někdy s rozbřeskem čtvrtečního dne. „Už nikdy,“ reagoval hlavní strůjce skvělé podívané na otázku, kdy zase Houdkovice zaplaví závodní stroje.
Formule Easter MTX 1-06 patřila k hlavním tahákům
Never say never, zní anglické pořekadlo, které je stejně pravdivé jako celá škála našich přísloví. Houdkovičtí vrabci cvrlikali cosi o výstavě vojenské techniky za dva roky. Kdo ví… Jedno je ale nad slunce jasné.
Jakmile zaslechnete cosi o nějaké výstavě Sboru dobrovolných hasičů Houdkovice či JCH rallye teamu, směle škrtejte všechny ostatní plány. Tak úžasnou akci jako ve středu totiž jen tak nezažijete, na to vezměte jed!
Jiří Chalupný (zcela vpravo) odvedl kus poctivé práce
Foto: Karel Herman a Eva Palánová
Svezení v Lancii Beta bylo jednou z mnoha výher v diváckých soutěžích
Plzeň – 6. července
Český přebor neměl letos optimální vstup do sezóny s odvolanými mítinky v Pardubicích a ve Mšeně. Minulý víkend padnul také závod ve Slaném, kde ovál poničily předchozí silné slejváky. Po Chabařovicích a Kopřivnici se tak v sobotu odpoledne v Plzni pojede třetí kolo seriálu, jenž je dle nových regulí kvalifikačním předstupněm každého z finálových podniků šampionáty republiky jednotlivců. Ke slovu se dostanou rovněž mistrovské stopětadvacítky.
Zdeněk Simota nebude v domácím podniku chybět
Doposud se přihlásilo sedmnáct závodníků, v nichž najdeme obligátní jména. Ke slovu proto přichází rozpis pro osmnáct jezdců, kteří se utkají v třiadvaceti rozjížďkách. Ten nemá prostor pro finálové jízdy, takže o pořadí rozhodnou výhradně body z jízd.
Pořadatelé ovšem budou mít připraveny také tabulky s klasickou formulí individuálního klání. Dostane se ke slovu, pakliže nedorazí jeden či dva přihlášení závodníci.
Stopětadvacítek bude opět osm. Ve třetím dějství jejich klasického šampionátu se tedy pojede vložený závod s osmi rozjížďkami.
Sindy Weber je v Čechách jako doma
Startovní listina:
1 Zdeněk Simota, Plzeň
2 Radek Podhadský, Plzeň
3 David Pacalaj, SK – Žarnovica
4 Pavel Čermák, Praha
5 Sindy Weber, D – Liberec (ACCR)
6 Petr Chlupáč, Praha (250 ccm)
7 Josef Novák, Pardubice
8 Jan Kvěch, Praha
9 Martin Mejtský, Pardubice
10 Václav Kvěch, Praha
11 Jaroslav Petrák, Pardubice
12 Filip Hájek, Praha
13 Daniel Šilhán, Liberec (250 ccm)
14 Zdeněk Holub, Praha
15 Martin Málek, Březolupy
16 František Klier, Divišov
17 Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
18 neobsazeno
Petr Chlupáč jezdí velké závody s dvěstěpadesátkou
Mistrovství republiky 125 ccm:
1 Milan Dobiáš, Chabařovice
2 Lukáš Vinter, Praha
3 Jaroslav Vaníček, Praha
4 Daniel Klíma, Divišov
5 Jan Jeníček, Pardubice
6 Pavel Kuchař, Praha
7 Filip Šifalda, Chabařovice
8 Michal Baštecký, Praha
Filip Šifalda a Daniel Klíma, nejlepší z evropského poháru, nebudou v Plzni chybět
Mšeno – 6. července
Tradiční prvomájový podnik ve Mšeně byl odvolán a nakonec najde náhradní lokalitu v Plzni v sobotu 9. září. Podobně dopadl i dnešní pouťák, který pořadatelé museli zrušit již 12. června. V mšenském termínovém kalendáři zůstává ještě zářijové druhé finále mistrovství republiky jednotlivců. Jaroslav Líbal z výboru mšenského klubu se magazínu speedwayA-Z svěřil, že naděje na jeho pořádání na stadiónu s majestátní siluetou královského Bezdězu na obzoru zaplaťpánbůh stále žije.
Jarní problém s pronájmem stadiónu, který vlastní SK Mšeno, je vyřešen. „Smlouvu na nájem stadiónu máme uzavřenou,“ říká Jaroslav Líbal, přičemž nezastírá, že jde teprve o jeden z prvních kroků k pořádání závodu na mšenském ovále. „Zbývá nám ale stále nutná a nákladná rekonstrukce dráhy. Potřebujeme sehnat a dovézt materiál, vybagrovat dráhu, prosít, položit novou. Čeká nás i práce na mantinelech, kde je potřeba vyměnit i prkna. Finanční zátěž je momentálně obrovská.“
Za daných okolností není vyloučeno, že Mšeno bude pořádat finále šampionátu republiky na jiné dráze, jako tomu bylo v případě předloňské extraligy v Divišově. „Ve hře jsou zatím obě varianty,“ nezastírá Jaroslav Líbal. „Tedy jak pořádání ve Mšeně, tak i možnost uspořádat závod jinde.“
Naděje na mšenský závod v letošním roce je stále živá
