Kopřivnice – 29. července
Vůbec prvním českým plochodrážním šampiónem v kubatuře 250 ccm se dnes stal Jan Kvěch. V rozjížďce s číslem pět mu sice Karol Zupinski odvedl porážku z první jízdy, avšak ve finále se pražský junior prosadil na nejvyšší stupínek pódia stylem start – cíl. Třetí příčka patří Petru Chlupáčovi, který se vypořádal v první zatáčce s Filipem Nizgorskim, avšak vzápětí se před něho vřítil Karol Zupinski řečeno Pražanovými slovy jako tank. Vedle mistrovské premiéry čtvrtlitrů bylo odpoledne vyplněno domácím šampionátem ve flat tracku. Prestižní kategorii FT1 opanoval Pavol Pučko, Jiří Kraus vyskočil na nejvyšším stupínek FT Classics a veteráni, jež ve svém finále nabídli jednu z nejúžasnějších odpoledních bitev na kopřivnickém obru, se stali kořistí Jiřího Slezáka mladšího.
Polsko – česká remíza
Na rozdíl od ostatního území republiky v Kopřivnici včera ani nekáplo. Nicméně výstavní sklápěcí tatrovka se přece jenom na ochozu za první zatáčkou dostala do potíží, z nichž jí ochotně pomohla kropička. Za ni ale práci při přípravě oválu nikdo neudělal, takže se časový harmonogram dostal do mírného skluzu. Diváci tak aspoň dostal čas navíc, aby si našli pohodlná místa na sledování závodu.
Nesešlo se jich tolik jako na červnový přebor, který měl přece jen exkluzivní nálepku prvního plochodrážního klání po devíti letech. Své sehrála i celozávodní dovolená v Tatře a konec konců dvěstěpadesátky, byť kombinované s mistrovským flat trackem možná nejsou tolik atraktivní jako půllitry se známými jmény. Kdo ví, každopádně nad tisícovkou lidí v ochozech by jásal jakýkoliv jiný český pořadatel i při mnohem etablovanějším závodě.
Nafukovací mantinely, které do Kopřivnice dorazily v první půli měsíce, byly na první pohled nejvíc viditelnou změnou na Letním stadiónu oproti přeboru. O jejich závodní křest se postarali účastníci rozjížďky s číslem jedna šampionátu republiky dvěstěpadesátek. Šlo vpravdě o symbolické spojení, protože Jan Kvěch, Jeffrey Sijbesma, Karol Zupinski a Maxmilian Pongratz psali úvodní kapitolu nejen dnešního závodu, ale čtvrtlitrovému českému mistrovství vůbec.
Jan Kvěch odstartoval natolik skvělým způsobem, že jej v první zatáčce nestihnul ani Karol Zupinski. Vítěz divišovského Jawa Cupu však do Kopřivnice nepřijel v roli outsidera. Hnal se vnějškem protilehlé roviny jako střela. Ale byť dokonce vrazil do ramene vedoucího Jana Kvěcha, do čela se nedostal.
Jan Kvěch komentuje svůj souboj s Karolem Zupinskim v první jízdě:
„On si snad myslel, že mu tam nechám místo!“
Zatímco Jan Kvěch sděloval své dojmy svému otci v boxu na kraji depa, Petr Chlupáč slavil triumf stylem start – cíl. Navzdory suverénnímu počínání na ovále, nebyl spokojený se svým motorem, protože problémy ze čtvrtečního tréninku přetrvávaly.
Ve třetí jízdě Petra Chlupáče odvedl Karol Zupinski. Seznam favoritů se rozšířil hned vzápětí, když Mateusz Adamczewski opanoval rozjížďku s číslem čtyři. Své šance posílil, když vyhrál rozjížďku s číslem šest, v níž vodu kalil Daniel Šilhán. Nedopřál si klidu, dokud ve třetím okruhu ve druhé zatáčce nepodjel druhého Maxe Pongratze.
Nicméně základní část se teprve přelomila do své druhé půle a do finále o vavříny bylo daleko. Nikdo jiný se o tom nepřesvědčil krutěji než právě Mateusz Adamczewski! Po dvou suverénních triumfech přišly totiž dvě beznadějné nuly, kdy polský závodník trčel beznadějně vzadu i za závodníky, kteří dnes na sever Moravy rozhodně nepřijeli dominovat.
K nim však rozhodně patřil Karol Zupinski. V rozjížďce s číslem pět vypálil dopředu jako raketa a za sebou měl Filipa Nizgorskeho, přes něhož Jan Kvěch proniknul po vnitřku úvodní zatáčky. Vedoucí Karol Zupinski už nebyl k dohnání. Jan Kvěch sice zaknihoval první prohru, nicméně jeho plány na postup do finále se rozhodně nehroutily jako domeček z karet.
Pražan o tom přesvědčil v sedmé jízdě, kdy se již po vylétnutí pásky k prosluněné kopřivnické obloze usadil před Petrem Chlupáčem. V rozjížďce s číslem osm si Karol Zupinski nejprve poradil s Jeffreyem Sijbesmou, který se po podjetí Mateusze Adamczewskeho sápal po ještě vyšších příčkách. Poté stahoval náskok vedoucího Filipa Nizgorskeho. Nakonec jej ve čtvrtém kole objel v první zatáčce a skončil základní část s jedenácti body.
Stejným skórem se mohl po vítězství v rozjížďce s číslem devět prezentovat také Jan Kvěch. Lépe odstartoval Filip Nizgorski, avšak pražský závodník se do čela nezadržitelně prosadil vnějškem první zatáčky. Nakonec vyhrál s náskokem obrovské kopřivnické rovinky a mohl se soustředit na finále.
V něm už jednou nohou byl také Filip Nizgorski. Jeho sedm bodů totiž mohl vyrovnat již jen Maxmilian Pongratz, pakliže by ovšem v desáté jízdě vyhrál. Po startu se vskutku vydal za naplněním této ambice. Jenže Petr Chlupáč se postavil proti. Odstartoval současně s Němcem, jehož však v prvním oblouku předčil. A s deseti body si měl volit finálový rošt jako třetí.
Podařené spojení ploché dráhy a flat tracku
V původním kalendáři mistrovství republiky ve flat tracku byly dva závody ve svitavské Cihelně. Nicméně s renesancí oválu na kopřivnickém Letním stadiónu byl jeden z těchto podniků přesunut právě sem, aby se do seriálu dostalo co nejvíc drah.
Těžko soudit, zda plochodrážní dvěstěpadesátky doprovázely flat tracky či zda flat trackeři byli doplňkem plochodrážníkům. Každopádně oba mítinky fungovaly v úžasné symbióze a nemohly nechat ani toho nejkritičtějšího diváka neuspokojeného.
Všem třem flattrackovým kategoriím dlouhý ovál náramně pasoval. A byť se nakrásně závodní pole v jednotlivých jízdách rozdělilo do skupinek, předjetí o kolo, tolik obvyklé na kratších drahách, dnes bylo poměrně vzácné.
Jako první se v závodním tempu představila prestižní kategorie FT1. Pavol Pučko ještě před její první rozjížďkou se zaujetím líčil, jaké to bylo, když tady závodil na ploché dráze. Záhy nato měl dát najevo, proč k němu ostatní závodníci mnohdy vzhlížejí jako indiáni k totemu ve své vesnici. Rozjížďka s číslem jedna se musela opakovat, když Aleš Plecháč opustil vedoucí pozici díky pádu ve druhé zatáčce.
Flat trackové zvyklosti kážou, že se v tomto případě postižený závodník při repete postaví na samotný chvost startovního roštu. Pavel Váňa dnes však soudil po plochodrážnicku a Aleše Plecháče diskvalifikoval. Když šla páska nahoru, ujal se vedení Jiří Kraus, který prve sekundoval svému klubovému kolegovi v růžovém tričku. V nájezdu do druhého oblouku ho však podjel Andreas Kehr, rakouský závodník, který do kopřivnického depa dorazil předem neohlášen.
Pavol Pučko využil přerušení, aby si vyměnil zašpiněné brýle. A nyní se dral startovním polem nezadržitelně kupředu. Do čtvrtého kola z osmi vjížděl jako třetí. Vmžiku za sebe poslal Jiřího Krause, aby nakonec připravil o vedení Andrease Kehra. V dalších dvou jízdách se už Pavol Pučko nemusel prodírat dopředu tak dramaticky. V rozjížďce s číslem dvě odstartoval za Andreasem Kehrem, jehož o vedení připravil vnějškem první zatáčky již ve třetím kole.
Nicméně pozornost na sebe poutal Aleš Plecháč. Ve druhém oblouku za svá záda poslal Václava Geharta, jenž své postavení vzápětí neudržel ani před Romanem Janošťákem a v závěru ani před Jiřím Krausem. Třetí příčka však byla Aleši Plecháčovi málo. Nakonec uštval také Andrease Kehra, nicméně jeho závodnické štěstí bylo přece už jen poněkud unavené.
Zatímco Pavol Pučko startující ve třetí jízdě z první řady mířil nezadržitelně do čela, Aleš Plecháč za jeho závody v první zatáčce upadl. Do kolize se spolu s ním dostali také Jiří Kraus a Roman Janošťák, jehož přilbu už nezdobí známé červené čertovské rohy. Z celé padlé trojice měl přitom největší starosti. Svou KTM musel odložit s proraženou dírou v karteru na trávník a na repete, z něhož byl vyloučen Aleš Plecháč připravit záložní Hondu. V jejím sedle nakonec dojel třetí, když před ním ujížděl Martin Sulzbacher a ještě dále vpředu nezadržitelný Pavol Pučko.
Růžoví Jiří Kraus a Aleš Plecháč obsadili také kategorii FT Classics, takže se pořadatelé snažili její jízdy pokud možno co nejvíce oddělit rozjížďkami plochodrážních dvěstěpadesátek či flat trackovými veterány. Její jezdci měli s mistrovským podnikem čtvrtlitrů společný počet čtyř kol. A rozhodně si v sedlech svých nezaměnitelných motocyklů s ostatními závodníky nikterak nezadali. V jejich první jízdě Josef Franců připravil o první místo Jiřího Slezáka mladšího na konci prvního kola. Vzápětí úřadoval naplno stylem start – cíl jeho otec Jiří. Ten se ozdobil také triumfem v rozjížďce s číslem tři, v níž ale musel překonávat nejen svého vlastního syna, ale také Jaroslava Franců.
Stejně jako Pavol Pučko kraloval FT1, klasici měli své suveréna v osobě Michala Hlouška. V první jízdě měl zprvu za sebou stejně modrou Yamahu svého bratra Petra, který si musel připadat jako hráz odolávající náporu růžového přívalu. Ta ale v sedmém okruhu z osmi povolila a Aleš Plecháč s Jiřím Krausem se přesypali okolo něho.
Ve druhé jízdě stáli favorité až ve třetí řadě. Zprvu tedy vedl Petr Mrázek, nicméně od druhého kola již udával tempo Michal Hloušek. Za sebou měl Aleše Plecháče a spolu se vzdálili svým soupeřům. V pátém okruhu šel na třetí místo Jiří Kraus, avšak tlaku Petra Hlouška se nezbavil až do cíle.
Ve třetí jízdě vedl Michal Hloušek od startu až do cíle. Jiří Kraus v první zatáčce druhého kola předjel Petra Hlouška, který nakonec dojel do cíle jako třetí. Aleš Plecháč měl již za sebou druhý pád v FT1, přesto se z osmého místa prodíral jezdeckým polem kupředu. V šestém okruhu předjel Jakuba Matějíčka a skončil čtvrtý.
Flattrackoví vítězové, hrdina fair play a plohcodrážní šampión dvěstěpadesátek
Byla to právě kategorie FT Classics,která otevřela program čtveřice finálových rozjížděk. Petr Hloušek ulil start a musel se při repete postavit až na samotný konec startovního roštu. Ke svému handicapu se však postavil statečně. Už ve druhém kole jezdil pátý. Za sebou měl pět svých protivníků, ale před sebou Petra Mrázka, před něhož se nemohl za žádnou cenu dostat.
Čelo ovládly růžové dresy. Jiří Kraus a Aleš Plecháč ujížděli. Jediný, kdo se jich dokázal držet byl Michal Hloušek. V předposledním kole však Aleš Plecháč zůstal stát. Petr Mrázek nakonec neuhájil zděděnou třetí příčku před Petrem Hlouškem. Nicméně tato změna pořadí zůstala týmu zapisujícím výsledky skryta.
„Byl jsem až čtvrtej‘,“ argumentoval Petr Mrázek ještě o něco později, když jej volali na stupně vítězů. Petr Hloušek naproti tomu zůstal oslyšen. Ovšem gentlemanským počínáním závodníka, jehož na poslední chvíli překonal, mu třetí pozice patří aspoň v oficiálních výsledcích.
Sympatie si získal Petr Hloušek už jen tím, že po vzoru Petr Nárožného v roli závodníka za volantem modré alpinky ve skvělém českém filmu, netrval na opakování ceremoniálu. A Petr Mrázek si vychutnal divácký aplaus na stupních vítězů. Cena fair play, kterou by si zasloužil, jej bezesporu mine, protože flat track není olympijský sport s mediálním zázemím.
Avšak pojďme zpátky v čase. Po klasicích se chystalo finále veteránů, do jehož čela proniknul otec Jiří Slezák. Ještě ve druhé zatáčce jej ale ve vedení vystřídal jeho syn. Jenže zezadu se tlačil Václav Kvíz. Přišel třetí okruh z finálových šesti a on v jeho cíli minul třetího Jaroslava Franců. Útočil dál a vmžiku jel druhý před Jiřím Slezákem starším.
Nicméně pokořená dvojice si něco takového nenechala vůbec líbit. Nedopřála Václavovi Kvízů vteřinku. Jejich trojboj o druhé místo se záhy změnil ve čtyřboj ve vítězství, protože celá trojice dostihla Jiřího Slezáka mladšího, jenž si prozatím v poklidu ukrajoval metry dělící jej od cílové mety. Nikdo nechtěl slevit, ale skvělá podívaná skončila předčasně, když Václav Kvíz v pátém kole upadl ve druhé zatáčce.
Zatímco při flat tracku šlo o vítězství v dnešním závodě, plochodrážní dvěstěpadesátky ve své finálové rozjížďce měly určit mistra republiky. Předehra k němu se odehrávala v depu, kde si oba jedenáctibodoví borci losovali o možnost zvolit si postavení na startovním roštu. Štěstěna stála při Janu Kvěchovi, který příliš neotálel s pozicí až u mantinelu.
Petr Chlupáč popisuje finále dvěstěpadesátek:
„Bylo to jen taktak. S Polákama jsme se vozili po manťácích a Karol tam vletěl jako tank. Měl jsem co dělat, abych neskončil v nafukovačkách.“
Závodník pražské Markéty dobře věděl, co činí. Po vylétnutí pásky sice vystřelil do čela Filip Nizgorski stojící na opačné straně startovní čáry. Nicméně Jan Kvěch se prosadil do vedení, z něhož jej už neměl nikdo sesadit. Filip Nizgorski přitom v první zatáčce vyhnal na venek Petra Chlupáče. Z jejich souboje ale nejvíc profitoval Karol Zupinski.
Na protilehlé rovince se dostal na druhou příčku, ovšem na stíhání Jana Kvěcha už nemohl ani pomyslet. Petr Chlupáč se usadil na třetím místa, zatímco Filip Nizgorski nakonec zůstal ve čtvrtém kole stát.
Do mozaiky dnešních jízd zbýval už jen jediný kamínek v podobě finále FT1. Ani tentokrát Andreas Kehr nedojel do cíle jako vítěz, byť odstartoval nejlépe. Pavol Pučko kontroloval situaci a čekal na vhodnou příležitost. Když Rakušan ve druhém kole nechal na vnitřku úvodního oblouku více místa, než by bylo záhodno, udeřil.
Vmžiku jezdil první, zatímco Andreas Kehr jistili druhou příčku. Aleš Plecháč, jenž po závodech kulhal s bolestivými grimasy v obličeji, ke konci závodu sebral Romanu Janošťákovi pátou příčku, ovšem Martina Sulzbachera již ohrozit nemohl. O absolutní tečku se ale postaral Václav Gehart díky svému pádu v závěrečném oblouku, což jej stálo sedmé místo.
Hlasy z depa
„Motorka jela, držela,“ pochvaloval si Jan Kvěch. „Byla pěkně připravená dráha, publikum bylo dobrý a fandilo. Akorát ta jedna jízda! Nevyšel mi start a už jsem Karola nedojel. Ve finále se mi ale start poved‘ a pak už jsem jen jel.“
„Po čtvrtečním tréninku jsem neměl chuť sem ani jezdit,“ nezastíral Petr Chlupáč. „Motor blbnul, nebylo to ono. Pak jsme sem přijeli a odtrénovali. Zdálo se to lepší, ale po startu to zdechávalo. Takový ty zvuky, že klesá výkon a má to nějakej‘ čas, než se to rozjede. Pak jsme to ale naladili tak, že to skoro šlo do omezovače. Dráha hezký, jsem tu poprvý, s dvěstěpadesátkou mezi pětistovkama na přeboru by byla ztráta času.“
„Celkem na prd,“ netajil Daniel Šilhán své zklamání. „Začal jsem špatně a bylo to čím dál horší. Ty starty! Pokaždý jsem se propad‘, nevím, jestli za to můžu já nebo motor. Snad příště… Ale super dráha a super publikum.“
„Když jsem na startu přidal půl plynu, začala mi podkluzovat kolo,“ posteskl si Milan Dobiáš. „Vždycky jsem si najel nahoru, pak jsem sjel a vždycky se zahrabal. Ale dobrá zkušenost, nová dráha. Je dlouhá, na takový jsem ještě nejel.“
| TOT | FIN | ||
| 1. Jan Kvěch, Praha | 3 2 3 3 | 11 | 1. |
| 2. Karol Zupinski, PL | 2 3 3 3 | 11 | 2. |
| 3. Petr Chlupáč, Praha | 3 2 2 3 | 10 | 3. |
| 4. Filip Nizgorski, PL | 2 1 2 2 | 7 | E |
| 5. Mateusz Adamczewski, PL | 3 3 0 0 | 6 | |
| 6. Maxmilian Pongratz, D | 1 2 1 2 | 6 | |
| 7. Daniel Šilhán, Liberec | 1 0 2 1 | 4 | |
| 8. Milan Dobiáš, Chabařovice | 1 0 0 1 | 2 | |
| 9. Jeffrey Silbesma, NL | 0 1 1 0 | 2 | |
| 10. Markus Maximus Lill, EST | 0 E – 1 | 1 |
Mistrovství republiky Flat Track:
| FT 1: | TOT | FIN | |
| 1. Pavol Pučko | 1. 1. 1. | 3 | 1. |
| 2. Andreas Kehr, A | 2. 3. 5. | 10 | 2. |
| 3. Jiří Kraus | 3. 5. 4. | 12 | 3. |
| 4. Martin Sulzbacher, A | 4. 7. 2. | 13 | 4. |
| 5. Aleš Plecháč | X 2. X | 20 | 5. |
| 6. Roman Janošťák | 5. 4. 3. | 12 | 6. |
| 7. Michal Špaček | 8. 8. 7. | 23 | 7. |
| 8. Tomáš Kis, SK | 9. 9. 8. | 26 | 8. |
| 9. Václav Gehart | 6. 6. 6. | 18 | F |
| FT Classics: | TOT | FIN | |
| 1. Jiří Kraus | 3. 3. 2. | 8 | 1. |
| 2. Michal Hloušek | 1. 1. 1. | 3 | 2. |
| 3. Petr Hloušek | 4. 4. 3. | 11 | 3. |
| 4. Petr Mrázek | 5. 5. 6. | 16 | 4. |
| 5. Jakub Matějíček | 8. F 4. | 23 | 5. |
| 6. Petr Kolář | 6. 7. 7. | 20 | 6. |
| 7. Jiří Mikšovský | 7. 6. 8. | 21 | 7. |
| 8. Vít Matrka | 9. 8. 9. | 26 | 8. |
| 9. Vladimír Danko, SK | 10. 9. 10. | 29 | 9. |
| 10. Aleš Plecháč | 2. 2. 4. | 8 | R |
| FT Veterán: | TOT | FIN | |
| 1. Jiří Slezák ml. | 2. 3. 2. | 7 | 1. |
| 2. Jiří Slezák st. | 4. 1. 1. | 6 | 2. |
| 3. Jaroslav Franců | 1. 2. 4. | 7 | 3. |
| 4. Roman Marek | 5. 4. E | 15 | 4. |
| 5. Jiří Wurm | 6. 5. 5. | 16 | 5. |
| 6. Václav Kvíz | 3. E 3. | 12 | F |
Foto: Radek Caga, Miroslav Klimsza a Antonín Škach
Loading ...
