Církvice – 6. září
Již třikrát v životě si vyzkoušel, jaké to je být třetím nejlepším plochodrážníkem světa. Poprvé před pěti lety, kdy dovezl bronz ze světového šampionátu na dlouhé dráze. Potom loni s nároďákem při nezapomenutelném závodě družstev v Mariánských Lázních. A nakonec krátce před nedělní půlnocí ve francouzském Morizes, kdy také neváhal aplaudovat českým kolibříkům, kteří si stejně jako on domů importovali cenné kovy. Josef Franc se však cestou ze sladké Francie magazínu speedwayA-Z svěřil, že by ve světě nechtěl být vnímán jako věčně třetí, nýbrž ideálně jako věčně první.
Žádné spekulace o bronzu
Ve čtvrtek v roli diváka při finále světových dvěstěpadesátek v Praze
Před vyvrcholením letošního mistrovství světa na dlouhé dráze už Josef Franc nemohl prakticky ohrozit ani leadera Mathieu Tresarrieu, ani Michaela Härtela, jenž se čtyřbodovým odstupem také nepřestal snít o titulu světového šampióna. Mohl však sebrat bronz Stephanu Kattovi, za nímž byl o bod pozadu stejně jako James Shanes s továrním motocyklem Jawa.
„Pomaličku jsem sbíral bodík po bodíku,“ přibližuje pražský závodník svou strategii při klíčovém podniku v Morizes. „Snažil jsem se získat náskok, kdybych něco pokazil.“
Češi po závodech realxují na písečně duně u oceánu
Opatrnost však nakonec nebyla potřeba, jelikož Josef Franc hladce proniknul nejen do semifinále, ale posléze i do finále. Stephan Katt přitom vypadl z boje o bronz již po základní části. Konečnou zastávkou Jamese Shanese se stalo semifinále. Byť se už mohl těšit na houpání bronzové medaile na krku, pražský borec si přichystal další show pro finálovou rozjížďku.
„Opatrná strategie nakonec nebyla potřeba,“ usmívá se Josef Franc. „Povedlo se, je ale pravda že jednu, dvě jízdy, ne že bych vyloženě zkazil, ale šel jsem z druhýho místa na třetí. Ve finále jsem ale Härtela předjel z třetího na třetí. Bojoval o zlato, byl ale nasranej‘, ale stejně se mu nedařilo stahovat body na Mathieu.“
Velký apetit po světovém titulu
Josef Franc se raduje i se svým týmem
A tak Josef Franc spolu se svým věrným doprovodem skládající se ze Zdeňka Schneiderwinda, Jiřího Georgieva a Jakuba Fencla naložil nejen motocykly a závodnické propriety, ale především ceny, mezi nimiž se nejvíce vyjímala bronzová medaile z mistrovství světa.
„Výbornej‘ pocit,“ je znát z hlasu Josefa France spokojenost nad třetím bronzem, který ve světě dlouhých drah získal. „Já těm medailím říkám trojčátka. Tři trojky. Musím začít shánět prostor, kam to všechno dávat. Skříně už jsou plný.“
V českém šampionátu je Josef Franc věčně druhý, dalo by se říct, že ve světě bude věčně třetí? „Je to hezkej‘ pocit,“ je Josef Franc při takové narážce hned o poznání vážnější. „Nemusí se to opakovat, ale rád bych sáhnul i po něčem lepším.“
Česká trojice na francouzském pódiu
Lepší než on ve světovém šampionátu na dlouhé dráze z českých plochodrážníků byli pouze Jiří Štancl a Aleš Dryml s dvojicí svých stříbrných medailí. „Chci spíš bejt‘ věčně první,“ říká Josef Franc upřímně. „Už kvůli tomu Zdendovi bych chtěl zkusit titul, přál bych mu to. A klukům mechanikům taky, oni by jinak se mnou přestali jezdit.“
Bez lavírování mezi seriózní odpovědí a žertem by to nebyl ani Josef Franc. „Závody byly hezký,“ vrací se k sobotnímu Morizes, přičemž neváhá složit hold kvartetu českých závodníků v sedlech stopětadvacítek. „Musím pochválit prcky, jeli moc pěkně. Třeba Milan Dobiáš jako to mastil po venku, ale obrovskou pochvalu si zaslouží všichni.“
Nebesa možná tuší, ale závodník ví
Z medailí Josefa France, Pavla Kuchaře a Daniela Klímy se pochopitelně radují také Jiří Georgiev a Jakub Fencl
Pouze Antonín Šváb, Milan Špinka a Lukáš Dryml se dokázali ozdobit titulem plochodrážního mistra světa. Josef Franc bude o vítězství v dlouhodrážním šampionátu usilovat hned napřesrok, protože se jednak v seriálu udržel a jednak se sem kvalifikoval po triumfu v challenge. Nicméně portfolio medailí by se přece mohlo rozšířit ještě tento měsíc…
„Tohle nebudu komentovat,“ reaguje Josef Franc na letmou připomínku mistrovství světa družstev na dlouhé dráze, jež se v Rodenu koná předposlední zářijovou neděli. „Jestli bude medaile nebo nebude, to ví bůh.“
Nicméně závodnické srdce přece jen velí k dodatku hodícímu se materialistickému filozofickému názoru na svět. „Musíme se o to poprat!“ uzavírá Josef Franc.
Trojice nejlepších mužů dlouhodrážního světa: Michael Härtel, Mathieu Tresarrieu a Josef Franc
Foto: Karel Herman, Jiří Georgiev, tým Daniela Klímy a archív Josefa France
Žarnovica – 5. září
Ve středu nechyběl ve slánských boxech podporovat své žarnovické kolegy v šestém kole letošní extraligy. Přitom však měl být na lékařském vyšetření, jehož výsledky byly podstatné pro jeho plán vrátit se za řidítky plochodrážního motocyklu ještě letos. Michal Tomka si však popletl termíny, protože lékaře navštívil až ve čtvrtek. Datum však není podstatný jako skutečnost, že v sobotu se v Žarnovici už proháněl po ovále.
„Je jasné, že se letos do závodů už nehodlám vrátit, ale určitě jsem si chtěl ještě letos zatrénovat,“ říká Michal Tomka. „Tak jsme zašli na kontrolu v Nových Zámcích. Potvrdili mi, že je to okej, a že můžu sednout na motorku. Tak jsem se rozhodl, že si ještě tuto sezónu zatrénuju, abych to nezapomněl (smích).“
Michal Tomka svá první kolečka po dubnovém zranění obkroužil před sobotním závodem poháru přátelství v Žarnovici.
Při ZP SNP se Michal Tomka jen díval, ale už se nemohl dočkat, až sám vyjede na žarnovický ovál
Stejně jako ten předchozí byl rovněž minulý týden bohatý na události. Avšak pomineme-li domácí závody a podniky pod gescí FIM, čeští a slovenští závodníci se v zahraničí dostali poprvé do akce až včera v Polsku.
Martin Vaculík se svým bratrancem Peterem při sobotní prezentaci Vaculík Pitbike Racing při poháru přátelství v Žarnovici
U našich severních sousedů odstartovalo semifinále play – off. Wroclaw doma porazila Gorzow v těsném poměru 47:43. Pro domácí inkasoval Václav Milík osm bodů s jedním bonusem (0 2 3 1 2), Martin Vaculík přidal hostům deset bodů s jedním bonusem (3 1 3 2 0 1). Do finále vykročilo také Leszno, když doma zvítězilo nad Zielenou Gorou 50:40.
Druhá liga zná již jednoho svého finalistu. Gniezno totiž porazilo Poznaň rovněž v odvetě na své domácí dráze. Včerejší skóre 57:33 upravilo celkový závěrečný stav na 106:73. Eduard Krčmář se prezentoval sedmi body (3 1 0 3). Druhé semifinále Lublin vs. Ostrow přeložil déšť až na čtvrteční večer.
Bernardov – 2. září
Finále mistrovství republiky jednotlivců vyvrcholí dvojicí podzimních závodů v Divišově a v Březolupech. Favorit se zdá být jasný, jelikož Václav Milík již třetím rokem v nejstarším motoristickém šampionátu naší země neztratil ani bod. O pátý titul v pořadí by jej však mohl připravit seriál velkých cen, kam byl dodatečně nominován jako stálý náhradník, a jehož zastávky ve Stockholmu a Toruni se termínově kryjí s mistrovstvím republiky. Sám pardubický kapitán se magazínu speedwayA-Z svěřil, že na rozdíl od loňska dostane přednost světové klání, protože divoká karta na sezónu 2018 by z něho učinila nejšťastnějšího člověka na modré planetě.
Jaký je Váš názor?
Loading ...
Minulý týden v Gorzowě jel Václav Milík svou první velkou cenu mimo Markétu
„Jestli bych měl jet Grand Prix, jedu Grand Prix, ne mistrovství republiky,“ říká Václav Milík jednoznačně. „Nepovedlo se mi challenge v Rusku, kdybych dostal divokou kartu, bojoval bych, abych se v seriálu udržel a bojoval o medaile. Je to ale dlouhá práce.“
Loni však byl přístup pardubického závodníka opačný, byť svou úlohu, proč startoval v domácím šampionátu místo velkých cen sehrály i logistické důvody. „Chci jít naproti BSI ve všem naproti, aby šli naproti i oni mně,“ netají se. „Kdybych jezdil celej‘ seriál Grand Prix, byl bych nejšťastnější člověk na zemi.“
Pakliže Václav Milík dostane pozvánku do Stockholmu, do Divišova v roli leadera průběžné klasifikace dorazí Josef Franc. Pražan v dubnové Praze ztratil dva body na Václava Milíka, ale najel bod na Hynka Štichauera a dva na Eduarda Krčmáře.
„Už jsem říkal parnu Moravcovi, že Pepe než skončí kariéru, měl by vyhrát mistrovství republiky,“ usmívá se Václav Milík, že by svou neúčastí ulehčil Josefu Francovi útok na zlomení prokletí věčného vicemistra. „Teď je to skoro můj soused, bydlí v Církvici. Ale kdybych jel mistrovství republiky, zadarmo bych mu to zase nedal!“
Všechno už tu jednou bylo:
Jaroslav Volf se svým otcem na tandemu
Bohatá česká plohcodrážní historie již pamatuje okamžik, kdy leader průběžné klasifikace vinou termínové kolize s finále mistrovství světa jednotlivců. Jak se to roku 1964 seběhlo, vyprávěl sám Jaroslav Volf mladší v historické rubrice magazínu speedwayA-Z.
V akci v Gorzowě
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a archív Jaroslava Volfa
Václav Milík by v elitní společnosti nejen rád zůstal, ale postupně by v ní rád také udával tempo
Úhřetická Lhota – 1. září
Byť se letošní závodní program v Kostěnicích uzavřel před čtrnácti dny třetím Srandamačem, místní oválky rozhodně neosiřely. Minulou neděli proběhnul trénink, na němž trenérské rady rozdávali také Aleš Dryml se svým synem Alešem. O nadcházejícím víkendu zde bude soustředění flat trackerů, které pořádají samotní závodníci Aleš Plecháč a Jiří Kraus. V sobotu mezi šestnáctou a osmnáctou hodinou bude také vložený trénink plochodrážníků a program s opékáním buřtů a pivem bude pochopitelně i večer.
Praha – 31. srpna
Finále světového šampionátu dvěstěpadesátek v sobě zahrnovalo vlastně dva závody. Ten první jeli pořadatelé proti dešti. Katastrofální předpověď je nejprve vyděsila, ale nakonec vedla k rozhodnutí začít mítink bez nástupu o tři čtvrtě hodiny dříve oproti časovému harmonogramu. Zdálo se, že vítězí. Za hodinu stihli šestnáct rozjížděk. Především však přestalo pršet. Jenže západní obzor záhy splnil svou temně šedou hrozbu. Okolo rozjížďky s číslem dvacet už zase lilo jako z konve. Intenzita dešťových kapek houstla a houstla a před finálovou jízdou byla Markéta již nesjízdná. Semifinále se proto škrtla a o pořadí rozhodovala základní část světového závodu. V ní nepoznal hořkost porážky Jonas Knudsen, jenž svou vítěznou šňůru prodloužil i v semifinále. Na stupně vítězů si s ním vykročili také Karol Zupinski a Philip Hellström – Bängs. Petr Chlupáč, který dostal divokou kartu, přišel o motor, zmeškal závěrečnou tiskovou konferenci a skončil patnáctý, nicméně aspirace na budoucí úspěch v sedle čtvrtlitru rozhodně neztratil. Daniel Šilhán se coby druhý náhradník na ovál ani jednou nedostal.
Karol Zupinski, Jonas Knudsen a Philip Hellström – Bängs stojí na stupních vítězů
Kdo na závody pozdě chodí, sám sobě škodí
Henrik Lorentsen míří za vítězstvím v rozjížďce s číslem jedna před Aleksanderem Kajbuševem (modrá), Keynanem Rewem (bílá) a Leonem Flintem (žlutá)
Všichni, kdo si dnes na pražskou Markétu pospíšili, nalezli na autech zaparkovaných v okolí stadiónu dešťové kapky. Ale také vyhráli svůj vlastní závod o to, aby první světové finále dvěstěpadesátek spatřili úplně celé od začátku až do konce. Pořadatelé totiž u vědomí katastrofální předpovědi počasí nejen zrušili autogramiádu a nástup, ale především posunuli start rozjížďky s číslem jedna už na 17:15.
Diváků se, pravda, v ochozech moc nesešlo. Našly se však i případy, kdy si cizinci sedící u kiosku s občerstvením myslil, že se na ovále teprve trénuje. Přitom však už probíhal vlastní závod, z něhož oni neviděli první sérii.
Petr Chlupáč napínal nervy svých příznivců ještě před startem rozjížďky s číslem čtyři
Po smolném úterku měla česká plochá dráha ve startovním poli víceméně jednoho a půl zástupce. Petr Chlupáč dostal od Markéty divokou kartu. Daniel Šilhán se dočkal nominace na náhradníka, nicméně s osmnáctkou na zádech nemohl doufat, že bude projíždět vraty z depa příliš často. A závodník domácího klubu bohužel nevozil Fortunu na svém tandemu ani dnes.
Karol Zupinski se po útoku Jedda Lista ocitnul na zemi
Když Petr Chlupáč najížděl na startovní rošt rozjížďky s číslem čtyři, ozvalo se z jeho motocyklu hlasité zarachocení. Co čert nechtěl, stalo se tak přímo před zraky jeho fanoušků, kteří se s českou vlajkou postavili do druhé zatáčky. Jejich hrdina sice bleskově vyměnil stroj, avšak v jeho sedle dovezl jediný bod, který sebral Viljamu Lappimu.
Celina Liebmann (modrá) v souboji s Dawidem Lampartem (žlutá)
Ani další průběh večera nepřinesl zlepšení. A to ještě Petr Chlupáč přišel o další třetí místo, když zůstal stát na začátku posledního okruhu šestnácté jízdy. Patnácté místo před Sebastianem Blakkitem a dvěma náhradníky, kteří se vskutku ani jednou nesvezli, se stalo odrazem dané situace. Nicméně když už jsme v podtitulku citovali české přísloví, zůstaňme u nich ještě jednou. Zítra je přece také den.
Přichází průtrž mračen
Petr Chlupáč vybojoval svůj první bod na úkor Viljama Lappiho
Záměrem jury se stalo uskutečnit nejvíce rozjížděk, co bude možné. Nápory deště měly dorazit někdy kolem šesté, takže se spekulovalo o konci po třech sériích. A to tím spíše, když už po první sérii začalo pršet. Nikdo ze závodníků proto nemohl spoléhat na šanci dohnat cokoliv v semifinále či finále. Muselo se bodovat naplno.
Po osmi jízdách na tom v tomto ohledu byl nejlépe Jonas Knudsen. Do závodu vstoupil stylem start – cíl v rozjížďce s číslem dvě a své velké sólo zopakoval i v páté jízdě. V prvém případě byl prvním poraženým Karol Zupinski, který před třetí sérií patřil k trojici závodníkům s pěti body.
Filip Hájek v roli obsluhy vrat z depa
V rozjížďce s číslem šest jej ve druhé zatáčce srazil Jedd List, který byl ovšem za svůj skutek diskvalifikován a přišel o možnost obhajoby svého vítězství ze čtvrté jízdy. V repete v proudech sílícího deště Karol Zupinski nezaváhal a odvedl Philipa Hellströma-Bängse.
Švéd syrského původu prve ve třetí jízdě až v posledním okruhu rozhodl ve svůj prospěch duel s Dawidem Lampartem a nyní se dostal na pět bodů. Ty měl posléze i poražený Polák, když v osmé jízdě náhlým útokem v nájezdu do třetí zatáčky třetího kola vrátil Viljamu Lappimu podjetí v úvodním výjezdu.
Déšť komplikoval život všem nejen Benu Ernstovi
V půlce třetí série déšť ustal, nicméně po bratru pěti minutách se rozpršelo ještě více. Závody se začaly podobat bahenní lázni. Boj o titul však hořel dál. V rozjížďce s číslem deset Jonas Knudsen podjel Dawida Lamparta v nájezdu do druhého kola. Dalších dvou těsných pronásledovatelů se ale nezbavil. Karol Zupinski vyhrál stylem start – cíl devátou jízdu, Philip Hellström – Bängs zase kraloval rozjížďce s číslem dvanáct.
Fenomenální Dán vyhrál ještě semifinále, byť již byl mistrem světa
Jonas Knudsen šel od vítězství k vítězství
Byla přesně minuta po osmnácté hodině, když skončila třetí série. Uběhla čtvrt hodina, během níž jsme dle původního plánu měli vidět slavnostní nástup, a další čtveřice rozjížděk přešla do plochodrážní historie. A na čele zůstával stále neporažený Jonas Knudsen.
Phillip Hellström – Bängs si našel cestu do finále, které nakonec muselo být zrušeno
V rozjížďce s číslem patnáct sice zprvu musel odrážet nájezd Philipa Hellströma – Bängse, jemuž však ujel. Samotný Švéd se navíc dostal do křížku s Aleksanderem Kajbuševem. Ten se na druhé místo dostal nakrátko již v prvním nájezdu třetího kola. Rozhodující nájezd na druhé místo však podnikl v posledním výjezdu, aby na cílové rovině proburácel okolo Philipa Hellströma – Bängse.
Dawid Lampart jezdí před Keynanem Rewem a Madsem Dalumem
Vedle něho ztratil další bod i Dawid Lampart, jehož Jedd List objel v prvním oblouku třinácté jízdy. Za vedoucím Jonasem Knudsenem však o jediný bod pozadu zůstával Karol Zupinski. Ve druhém oblouku šestnácté jízdy podjel Bena Ernsta. Důležitým momentem se také stala skutečnost, že se déšť umoudřil.
Jonas Knudsen ve dvacáté jízdě vede před Jeddem Listem
A závod pokračoval dál, dokonce s vidinou uskutečnění své finálové části. Philip Hellström – Bängs se v sedmnácté jízdě vrátil na dráhu favorita a po velkém sólu nechal své skóre zastavit na dvanácti bodech. Podobně nezaváhal ani Karol Zupinski. V devatenácté jízdě objel Dawida Lamparta již v úvodní zatáčce. Zatímco mířil ke čtrnácti bodům, jeho krajana na konci druhého kola předčil rovněž Keynan Rew.
Keynan Rew projíždí okolo padajícího Jedda Lista ve druhém semifinále
Jonas Knudsen nepoznal hořkost porážky ani v závěrečné jízdě. Triumfoval stylem start – cíl a své působení ukončil patnácti body. Deset minut po půl sedmé dostala nadstavbová část zelenou, nicméně znovu se rozpršelo. Nepolapitelný Dán záhy triumfoval s náskokem roviny v prvním semifinále, v němž Dawid Lampart v posledním oblouku před cílem sebral postup druhému Aleksandru Kajbuševovi.
Při repete druhého semifinále Keynan Rew neodolal tlaku Karola Zupinskeho, nicméně finále se nakonec nejelo
O chvilku později Jedd List mířil zpátky k depu a zoufale signalizoval mechanikům, že potřebuje vyměnit motocykl. V jeho sedle nejlépe odstartoval, ovšem záhy nabyli vrchu Philip Hellström – Bängs a Keynan Rew. O něho Jedd List ve druhé zatáčce zachytil a upadl. Pochopitelně se dočkal diskvalifikace a repete opanoval Philip Hellström – Bängs.
Keynan Rew na něho útočil a mnohdy byl rychlejší než vedoucí Švéd. Předjet ho však nedokázal a nakonec za to pykal. V nájezdu do cílové rovinky se totiž před ním zničehonic objevil Karol Zupinski, celou dobu vyčkávající v pozadí.
Radost v podání Jonase Knudsena
Jenže déšť nabíral na stále větší intenzitě. A tak nezbylo než minutu před sedmou hodit ručník do ringu, ačkoliv paradoxně pořadatelé nestihli kompletní program jen o finálovou jízdu. Semifinále se pochopitelně škrtla. Jonas Knudsen vlastně to první vyhrál zbytečně, jelikož vzhledem k okolnostem byl mistrem světa již po dvaceti rozjížďkách.
Hlasy z depa
Petr Chlupáč v akci
„Dávali jsme těsně před závodem novej‘ motor,“ vyprávěl Petr Chlupáč. „Nebyl zajetej‘, ale věřili jsme mu. A před smrtí to jede vždycky nejlíp. Udělali jsme maximum, ale vyšlo to jinak. Všem děkujeme, našemu klubu. Všem, co nám pomáhali, a všem sponzorům. Hlavně ať vydržej‘, ať nad náma nelámou hůl.“
Petr Chlupáč dokončil závod jako patnáctý
TOT
SF1
SF2
FIN
1. Jonas Knudsen, DK
3 3 3 3 3
15
1.
NS
2. Karol Zupinski, PL
2 3 3 3 3
14
2.
NS
3. Philip Hellström – Bängs, S
3 2 3 1 3
12
1.
NS
4. Ben Ernst, D
1 2 3 2 3
11
4.
NS
5. Jedd List, AUS
3 U 2 3 2
10
X
6. Dawid Lampart, PL
2 3 2 2 1
10
2.
7. Aleksander Kajbušev, RUS
2 1 1 2 2
8
3.
8. Keynan Rew, AUS
1 2 1 2 2
8
3.
9. Celina Liebmann, D
0 3 1 3 F
7
10. Mads Dalum, DK
2 1 2 1 0
6
11. Viljami Lappi, FIN
0 2 2 0 0
4
12. Henrik Lorentsen, DK
3 0 0 0 0
3
13. Colton Hicks, USA
1 0 0 0 2
3
14. Leon Flint, GB
0 1 0 1 1
3
15. Petr Chlupáč, CZ
1 1 0 E 1
3
16. Sebastian Blakkit, DK
0 F 1 1 1
3
17. Sebastian Palmese, USA
DNR
18. Daniel Šilhán, CZ
DNR
Finále nakonec proběhlo pouze na světelné tabuli
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Karel Herman
Při vyhlašování se už všichni diváci museli schovávat pod stříškou tribuny
Loading ...
