Archiv autora: Antonín Škach

Andrej Diviš zamíří na sever až v úterý

Chocenice – 13. února
Malovalo se to krásně. Odvážné tahy štětcem. Největší z malířů světové historie by zbledli závistí. A proč by ne, když mráz kreslil neskutečné vzory na okna a zamykal ledem všechny vodní plochy, které se mu připletly do cesty. Ledaři by rádi přišli na vernisáž v sobotu v Hamru na Jezeře. I na nedělní v Mělicích. Jenže soudružka obleva se projevila coby brutální cenzorka. Andrej Diviš proto pojede na sever až v úterý. Pořádně daleko, mistrovství Evropy se koná ve finském Varkausu.

 

Do Švédska pro místo stálého náhradníka mistrovství světa

V lednu bylo ledu dost, čehož ledaři ochotně využili. „V Chocenicích jsem trénoval deset dnů,“ svěřuje se Andrej Diviš, že výhodu domácího prostředí využil naplno. „Led držel. Jen škoda, že nevydržel na mistrák.“

Andrej Diviš po usilovném tréninku odjel čtyři závody | foto FIM – GoodShoot/Reygondeau

Českým termínům se do cesty postavilo Švédsko, po superpoháru natřískaném velkými  jmény přišel jednatřicátý leden se světovou kvalifikací. „Jel jsem přímo do Örnsköldsviku,“ říká. „Trénovalo se jen v pátek na dvě kola, aby šetřili ovál na závody.“

Kvalifikační mítink nabídl osm volných míst do finálové části po boku loňské nejlepší pětice. „Chybělo malinko,“ povzdechne si Andrej Diviš nad svou jedenáctou pozicí. „Je škoda, že mi k postupu chyběl jeden bod.“

Stálé divoké karty obdrželi Simon Reitsma a Ove Ledström, jež se v Örnsköldsviku před českého exmistra dostali jen díky lepším pomocným kritériím. „Jsem první rezerva,“ konstatuje na téma svého dalšího působení v mistrovství světa. „Ale do Inzellu v březnu se ještě může hodně stát.“

 

Na řadě je mistrovství Evropy

Počet závodů rozšířil odložený  švédský super pohárů Strömsundu den po světové kvalifikaci. „Nepočítal jsem, že pojedu,“ využil Andrej Diviš děravé startovní listiny. „Přišla nabídka, vzal jsem ji. Měl jsem technický problémy, upadla mi převodovka a nakonec i pád.“

Andrej Diviš si vyjel místo náhradníka v mistrovství světa | foto FIM – GoodShoot/Reygondeau

Nazpět do Čech přijel s třináctým místem a vyhlídkou na další závody. „Vrátil jsem se a přišel St. Johan,“ vracíme se k minulému týdnu. „Rychlá dráha, tam to bylo hezký jako vždycky. Bylo teplo a rychlej sněhovej led. Ale bylo to rychlý.“

Skončil šestý, ale nadcházející víkend závodit nebude. „Škoda, že led nevydržel,“ posteskne si nad zrušením Hamru na Jezeře a Mělice. „V úterý vyrážím do Finska na Evropu. „Ve Varkausu jsem nikdy nebyl, takže nevím, jestli se tam někde dá ještě trénovat.“

Startovní listina mistrovství Evropy na ledové dráze – Varkaus, příští sobota:

1 Franz Mayerbüchler, D
2 Luca Bauer, D (SMF)
3 Andrej Diviš, CZ
4 Max Koivula, FIN
5 Harald Simon, A
6 Sebastian Reitsma, NL
7 Marc Geyer, D
8 Niclas Kalin Svensson, S
9 Jo Saertre, N
10 Josef Kreuzberger, A
11 Melwin Björklin, S
12 Heikki Huusko, FIN
13 Lukáš Hutla, CZ
14 Leon Kramer, S
15 Paul Cooper, GB
16 Isak Dekkerhus, S
17 Aki Ala-Riihimäki, FIN
18 Arttu Lehtinen, FINv
Andrej Diviš má před sebou mistrovství Evropy | foto FIM – Good Shoot, David Reygondeau

Pardubice uvidí mistra světa, byť o tom nebudou dost možná vědět

Mies – 12. února
Pardubice jsou se světovým flat trackem spjaté drahnou řádku let. Není divu, že jedna ze zastávek světového šampionátu bude letos opět předcházet Zlaté stuze. Sobota před plochodrážním závodem všech závodů byla hodně euforická, protože Ervín Krajčovič ve Svítkově dobyl svůj druhý titul mistra světa. Šampióna modré planety zde uvidíme také letos, ale dost možná ještě nebude potvrzen. Desetidílný seriál totiž vyvrcholí až o tři týdny později, když se vůbec poprvé dostane mimo starý kontinent a dopřeje si dvojici podniků v argentinském Totorasu.

Ervín Krajčovič má na tandemu svého otce Ervína, když se loni v Pardubicích stal podruhé mistrem světa | foto Karel Herman

 

Plochodrážní hokej jede správným směrem

Volduchy – 11. února
Sejít se s kamarády, bývalými plochodrážníky, užít si hokejové utkání. Pokecat si, vyblbnout se s hokejkou na ledě. Pak si poklábosit v hospůdce, zavzpomínat na staré časy, zjistit, co je nového, svěřit se s plány do budoucnosta. Motto plochodrážních hokejů pod taktovkou Richarda Wolffa přináší ještě jeden aspekt navíc. Pomáhat potřebným. V tomto případě dětem s poruchou autistického spektra. Poslední lednový den pro nadaci Za sklem vybrali skoro padesát tisíc. To přece dává smysl!

 

Plochodrážní hokej má smysl | foto Pavel Fišer

Pro dobrou věc se v rámci akce Za sklem III vybralo přesně 48 727 korun. „Fakt ten koncept funguje,“ děkujeme září Richard Wolff. „Všichni jsou spokojení, paní Halina Trsková z nadace Za sklem i hráči. Zaplatili i ti omluvení.“


Richard Wolff děkuje:

  • V první řadě všem hráčům i omluveným, protože zaplacené startovné šlo na charitu.

  • Ve druhé řadě našemu rozhodčímu panu Milanu

    Pavel Balej sbírku, která přinesla rekordní výtěžek, nastartoval | foto laskavostí Richarda Wolffa

    Bílkovi. Nejenže se vzdal honoráře, ale i přitlačil penízky do naší sbírky.

  • Ve třetí řadě sponzorům, kteří podporují RIKY PD Team a realizaci plochodrážních mačů: Vision Reality, Auto Musil, Umělecké truhlářství Svoboda a Ice Arena

  • Ve čtvrté řadě sponzorům samotné akce Za Sklem III: Makra trade s.r.o., jsem rád, že vstoupila firma do této akce, můj zaměstnavatel, a Pavel Balej za dar a zároveň start sbírky

  • V páté řadě synáčkům Adámkovi a Sebíkovi za nezbytnou pomoc při organizaci, v neposlední řadě Gábi Wolffové za veškerou promo akci, Pozor: již 10té hokejového utkání, Davidu Markovi za foto a výrobu reklamních předmětů

  • A na závěr všem, co akci podporují jen třeba náštěvou! Moc si toho vážím Richard Wolff, na závěr Káčovi Káča klap!


Sport levých zatáček se bude na charitativním poli zviditelňovat také nadále. „Náš projekt nekončí,“ souhlasí Richard Wolff. „Blíží se běhání, čísla přihlášených plochodrážníků rostou a nejsou to čísla konečná. A v listopadu zase hokej.“

Plochodrážní hokeje ani charita nekončí | foto Pavel Fišer

Ačkoliv si zima dává oddech, plochodrážníci si ji užívají

Zadov – 10. února
Soustředění pro mladé plochodrážníky, které Zdeněk Schneiderwind organizuje na šumavském Zadově, patři do českého termínového kalendáře stejně tradičně jako stopětadvacítky. O tomto týdnu si jej užívá desítka mladých českých závodníků. A pražský trenér si nemůže vynachválit týmového ducha.

 

Zatím se dá jezdit ne běžkách | foto Zdeněk Schneiderwind

Konkrétně jde o pražské Jaroslava Baroka, Matěje Tůmu a nováčka Jaroslava Novotného, Plzeňany Víta Kubala a Jana Dědka, slánské Bruna Berana, Matyáše Rysku a Jakuba Hejkala a mladé pardubické hřebečky Dominika Suchánka a Matyáše Lišku.

„Jsem nadšenej z těch, co stoje poprvý na běžkách,“ usmívá se Zdeněk Schneiderwind. „Zkušenější makaj‘, bezvadně se starají o ty mladý. Jsme tu od pondělí do pátku, podmínky jsou na hovno, ve středu má pršet, ale máme náhradní plán.“

Desítka mladých plochodrážníků si užívá Šumavu, byť jim zima není příliš nakloněná | foto Zdeněk Schneiderwind

Češi a Slováci v akci 577

Sobota by mohla prasknout pýchou sama nad sebou, kterak byla nejdůležitějším dnem domácího plochodrážního týdne. Kdo by jí bral iluze?! Nafoukanci si je stejně nenechají vzít, jenže jí patří sláva plným právem. Sedmý únor anno domini 2026 totiž vešel do dějin sportu zatáček coby průlomový. Nejen proto, že poskytl exkluzivní materiál dnešní tradiční kompilaci magazínu speedwayA-Z jako den, kdy se začalo nedostávat ledu.

Sobota přišla se zprávou o zrušení českých ledů, ale v Hluboké nad Vltavou viděli v akci ledařský speciál – na snímku v rukou Jiřího Petráska | foto Antonín Škach
Jan Kvěch trhá hlubocký led | foto Antonín Škach

V zimě nebývá pražádná potíž smrsknout plochodrážní dění do jediného dne. Avšak málokdy jde o tam strhující dění. V sobotu po desáté informoval Petr Makušev, že si Hamr na Jezeře naordinoval drastickou dietu. Z jednadvaceti centimetrů bylo rázem patnáct.

Meteorologové jsou navíc krutí jako lidové soudy v padesátých letech. Mistrovský závod na ledech plánovaný na čtrnáctého padl. Ptát se na jeho dvojče v nedělních Mělicích by bylo stejně účinné, jako pustit se do řešení kvadratury kruhu po stovkách marných staletí.

Zdeněk Simota bavil publikum svým uměním poprvé od předloňské rozlučky Josefa France v Kopřivnici | foto Antonín Škach

KUKI aréna ale měla ledu dost, aby nechala české plochodrážníky napsat poslední kapitolu své současné historii, než jí nahradí moderní stánek. Linda Schlixbierová a Vendula Zátopková na motokrosových strojích a Jan Kvěch, Zdeněk Simota, Jan Hlačina a Jaroslav Petrák s plochodrážními šroubky vrátili po jedenácti letech sport levých zatáček nejen do Hluboké nad Vltavou, ale potažmo do celých jižních Čech.

Stovky rozzářených očí za plexiskly nad hokejovými mantinely se staly svědky úchvatné reklamy na plochou dráhu, jež mimo její výsostné vody dlouho neměla konkurenci. A také dost možná viděly a slyšely u nás letos naposledy pravý ledařský speciál, o jehož řidítka se dělili Jiří Petrásek a Adam Nejezchleba.

I když je v rekonvalescenci po operaci ušního bubínku, Adam Nejezchleba neodolal v Hluboké nad Vltavou vábení ledu a motocyklu KLABO | foto Antonín Škach

V Rakousku ale ještě stihli předběhnout oblevu. Mezinárodní pouťák na plochodrážním oválu ve St. Johannu im Pongau ovládl Franz Zorn. Po pěti triumfech projel vítězně rovněž cílem finálové jízdy před Lukášem Hutlou, Johanem Weberem a Jasperem Iwemou.

Lukáš Hutla (E 3 2 3) se na startovní finálový rošt dostal přes vítězství v poslední šanci, v níž za sebou nechal Jaspera Iwemu, Haralda Simona a Christopha Kirchnera. Harald Simon posléze vyhrál finále B o celkové páté místo před Andrejem Divišem (1 1 1 2), Christophem Kirchnerem a Lucou Bauerem.

Úspěšný tým ze St. Johannu im Pongau – Martin Běhal, Lukáš Hutla a Radim Lamberský | foto laskavostí Martina Běhala

Lukáš Tlapák se nechal inspirovat Václavem Milíkem

Pardubice – 8. února
Trend současné výchovy mladého plochodrážního potěru jsou malé ovály. Kdo je nemá, jakoby stál opodál. Ani ve Svítkově mini dráha není. Jenže v nedalekých Kostěnicích ano. A právě odsud se rekrutovala většina juniorů, která zápolí s bílým půlkoněm na vestě. Mrazy trať u drážního tělesa prvního železničního koridoru upravily do sjízdné podoby. Lukáš Tlapák využil okolností k tréninkům. Jimi by se rád přiblížil svému velkému vzoru, jímž není nikdy menší než Václav Milík.

 

Lukáši Tlapákovi pomáhá Dan Macl | foto laskavostí Lukáše Tlapáka

Čtrnáctiletý Lukáš Tlapák se v sedle stopětadvacítky v Kostěnících prohání díky Danu Maclovi, jenž jej sem nasměroval a pomáhá mu s ježděním. „S plochou dráhou teprve začínám,“ říká čtrnáctiletý aspirant sportu levých zatáček. „I když jsem se k ní dostal o něco později, motorky a závodění mě přitahovaly už odmalička. Mým velkým vzorem byl vždy Václav Milík. Hodně mě k ploché dráze inspiroval a posílil ve mně chuť se jí jednou věnovat naplno.“

Sport Lukášovi Tlapákovi nebyl cizí nikdy. „Než jsem se dostal přímo k ploché dráze, jezdil jsem na horských kolech,“ dozvídáme se. „Ale v hlavě jsem měl pořád jasno, plochá dráha byl můj sen od dětství. Jakmile se naskytla možnost začít, ani chvíli jsem neváhal a šel do toho naplno.“

Lukáš Tlapák při zimním tréninku v Kostěnicích | foto laskavostí Lukáše Tlapáka

Kostěnice opět posloužily jako skvělý odrazový můstek. „V letošní sezóně se chci hlavně zaměřit na závody ve třídě 125 ccm,“ plánuje Lukáš Tlapák, jenž si vyřizuje oficiální závodní licenci. „Zároveň ale chci postupně sbírat zkušenosti na motorce 250 ccm, abych se mohl dál posouvat.“

Chtít neznamená mít, což si Lukáš Tlapák uvědomuje a maká na cestě za svým cílem. „Jelikož to bude moje první sezóna v ploché dráze, dám do ní maximum a chci odjet co nejvíc jízd, abych nasbíral co nejvíc zkušeností,“ zamýšlí se nad nadcházející závodní kampaní. „Snažím se učit z každého tréninku a závodu a inspirovat se jízdou zkušenějších jezdců kolem sebe. Možná jsem začal později než ostatní, ale věřím, že díky tvrdé práci, poctivému tréninku a odhodlání se jim postupně dokážu vyrovnat.“

Lukáš Tlapák bere plochou dráhu vážně | foto laskavostí Lukáše Tlapáka