Praha – 28. února
Devět malých drah má nebo bude mít česká plochá dráha v letošní sezóně. A také dost zájemců o závodění. Na každém z kolbišť se vedle jednoho mistrovského podniku jednou zastaví také Speedway Mini Cup, jež se vrací na scénu po jednoleté odmlce. Začíná se přesně za měsíc v Praze, končí se v červenci v Liberci.
Plochodrážní Speedway Mini Cup 2026:
28.3.
Praha
29.3.
Plzeň
4.4.
Chabařovice
2.5.
Divišov
15.5.
Mariánské Lázně
1.6.
Slaný
26.6.
Kopřivnice
3.7.
Svitavy
25.7.
Liberec
Speedway Mini Cup se vrací na scénu | foto Antonín Škach
Přelouč – 28. února
V závodech s finálovou nadstavbou jsou body ze základní části nakonec zapomenuty. A rozhoduje jen a jen pořadí. Nicméně ono to zas až tak černobílé není. Nebo alespoň nemusí mít. Pakliže by Lukáš Hutla v sobotu ve Varkausu získal o jeden bodík navíc… Na kdyby se ovšem plochá dráha nejezdí. Český ledař je vicemistr starého kontinentu a může osnovat smělé plány na světový šampionát, jenž startuje za čtrnáct dnů v bavorském Inzellu.
Přímý postup do finále prošel kolem velmi těsně
Do Finska je cesta dlouhá, ale díky lodní lince poměrně pohodlná. „Trénink byl v sobotu tři hodiny před závodem,“ ujímá se Lukáš Hutla úlohy vypravěče. „Nevím, proč ho neudělali dřív, čtrnáct dnů tam měli mínus pětadvacet. Řešili jsme to s FIMáky do budoucna. Hlavně to byla dráha, kde jsem ještě nebyl.“
A jaká vlastně byla? „Super, zázemí taky,“ dozvídáme se. „Je menší než Ervik. Dal jsem těžkej převod. Do pomala, do síly. Ale na to jsme brzy přišli. V závodě jsem startoval. Pak jsem ale polevil, jak mě Niklas předjel.“
Kromě Niclase Kalina Svenssona v v rozjížďce s číslem čtrnáct, Lukáše Hutlu porazil také Max Koivula v deváté jízdě. Oba Seveřané šli do finále rovnou. Fin se čtrnácti body, Švéd se třinácti. Stejné skóre dosáhl také český ledař.
Plán vyhnout se poslední šanci neklapl jen velice těsně, mít tak onen bode navíc…. „Rozhodla vzájemná jízda,“ říká Lukáš Hutla. „Šel jsem do poslední šance. Odstartoval jsem a vyhrál.“
Verdikt poslední zatáčky
Zbývala poslední rozjížďka celého odpoledne. Ta nejdůležitější. O titul mistra Evropy. A zbývající dvě medaile. Od vnitřní čáry Max Koivula, Niclas Kallin Svensson, Lukáš Hutla a Heikki Huusko.
„Odstartoval jsem poslední,“ povzdechne si Lukáš Hutla. „Nebylo tam místo, všichni mi ujeli. Najednou jsem slyšel něco nalevo. 5íakl jsem si, co se děje. A byl jsem třetí.“
Niclas Kallin Svensson vyjel z trati, ve druhém kole zastavil Max Koivula. „Něco se mu urvalo,“ vysvětluje český ledař. „Ulomil se kohout, jak ho otevíráš, udělal se otřepek a přicpalo mu to trysku.“
Informace o soupeřově smůle se obhájce loňského titulu dozvěděl až po závodě, nyní byl v půlce finále druhý za Heikko Huuskem. „Najednou jen já a on,“ líčí. „Ty kráso, má náskok dvacet metrů, dvakrát jsem ho ten den porazil. Ale už jsem nemoh‘. Oni si dvacet minut odpočali, já musel jet poslední šanci.“
Naděje ale ještě neumřela. „V poslední zatáčce jsem řval do helmy, že ho podjíždím,“ vrací se nazpět do Varkausu. „Ale nakopalo mě to. Zaplaťpánbůh za druhý místo. Teď Inzell, ten jsem v životě nezajel. Jdeme do nich, to jsem psal loni, nevyšlo, snad to vyjde letos. Motory jsem poslal na repas, krk držel, v Inzellu bych měl bejt v cajku, budu chodit do posilky.“
Lukáš Hutla, Heikki Huussko a Max Koivula na pódiu | foto tiskový servis FIM Europe
Uherčice – 25. února
Někdy kolem roku 2002 si Roman Andrusiv od Alexandera Kopeckého v Českém Dubu zakoupil jeho motor BM s vyraženými číslicemi 300 009 na karteru. Stejnu jednovačkovou pohonnou jednotku tehdy užívali třeba Michal Makovský, René Juna či Patrik Linhart. Provázel jej až do konce kariéry. Skončila v květnu 2008 pádem o tréninku před úvodním dílem šampionátu juniorských družstev na Markétě. Nyní je dost možné, že se objeví v Kostěnicích na některém ze Srandamačů.
Motor BM v rámu motocyklu Romana Andrusiva v jeho typických barvách | foto Roman Andrusiv
Motor zůstal Romanu Andrusivovi dodnes. „Má ho brácha,“ upřesňuje svého času třetí nejlepší junior republiky. „Koupil jsem ho někdy v roce 2002 a celou dobu byl pojízdnej. Na něm jsem si zlomil ruku a pak skončil. V zatáčce mě to vykoplo a já jsem přeletěl ven.“
Motory BM alias Bohemia Modell od Alexandera Kopeckého z Českého Dubu:
Severočeský technický mág jejich vývoj rozběhl v první půli devadesátých let spolu s nejlepším českým plochodrážníkem všech dob Jiřím Štanclem. Jejich spolupráce skončila, ale on je ve svém podniku produkoval dál. Netisknul žádné prospekty, ani tiskové informace. Na rozdíl od běžných zvyklostí typy motorů BM neoznačoval ani jmény, ani čísly. Čas od času se mezi přáteli pochlubil, že vývoj pohonné jednotky mu nezabere ani měsíc. Na oválech se postupně objevily stojáky, ležáky, jednovačky, dvouvačky. V lednu 2011 jje produkce motorů BM uzavřenou kapitolou. Alexander Kopecký uváděl, že jich stvořil asi osmdesát. Neměly žádnou technickou dokumentaci, všechno držel jen ve své hlavě. Největší problém spatřoval v zajištění adekvátního servisu.
Jeden z posledních funknčních motorů BM | foto Roman Andrusiv
Během letošní zimy jej bratři Andrusivovi dali do rámu. „Doufám, že bychom se mohli objevit v Kostěnicích,“ dozvídáme se. „Saša měl motory technicky pefektně udělaný. Ale já je neuměl naladit, nejelo mi to.“
Praha – 24. února
Jaro udeřilo s plnou svou silou. Až s takovou, že se nikdo neptá, co bude s náhradním termínem českého ledařského šampionátu o tomto víkendu. V tomto ohledu je naprosto jasno. Stejně jako mají plochodrážníci Olympu. Na tradiční soustředění do Goričanu vyrážejí již v neděli, tedy o dva dny dříve.
„Trénovat budeme pondělí a úterý,“ svěřuje se Tomáš Topinka. „Chtěli jsme o dva dny později, ale už tam jsou Poláci. Mělo by tam být dobře, ještě uvidíme, jestli dají dohromady dráhu v Žarnovici, že bychom soustředění protáhli tam. Jde o kluky, aby se rozjeli.“
Do Chorvatska nevyrazí Jan Kvěch, jenž se stále připravuje ve Španělsku, ale k tréninku se určitě dostane v Praze. „Teď vysvitlo sluníčko na dva dny,“ nechce se Tomáš Topinka pouště do žádných termínových prognóz. „Markéta je ještě zamrzlá. A jsou tam zápasy ragby, ale doufám, že v půlce března už trénovat budeme.“
Goričanu bude svědkem tréninku Olympu | foto Tomáš Topinka
Led se bude v plochodrážním zpravodajství ještě držet. A přinášet skvělé zprávy i nadále. Jako v sobotu minulý týden. Lukáš Hutla se ve finském Varkausu stal evropským vicemistrem na ledové ploché dráze. O pár hodin později si Hynek Štichauer vyjel třetí místo v závodě saské šroubkařské série Drift-On-Ice. Ale přicházející jaro se pozná nejen podle stále zelenějších luk.
Hynek Štichauer na sobotních šroubkách v Niesky | foto Antonín Škach
Martin Vaculík vyrazil se svým novým polským týmem Lublin do Španělska. V Marbelle poblíž Malagy piluje formu i hlavu v sedle svého oblíbeného silničního kola.
Martin Vaculík se připravuje ve Španělsku | foto Vaculík Racing Team
Niesky – 21. února
Krajina se houfně zbavuje bílých tónů ve své šatníku. V módě je zelená. Paní Zima se ale nevzdává své vlády. Ani v plochodrážním kalendáři. Městečko Niesky nevyjímaje. Saská série Drift-On-Ice má mezi lidmi zvuk. Její hlavní organizátor Ronny Weis kraluje i na ledě, takže si včera připsal další triumf. Hynek Štichauer si jasně řekl o vítězství v rozjížďce poslední šance. Postoupil do finále, kde čtvrtá pozice na roštu nebyla nikterak výhodná. Po odstoupení Richarda Geyera se nakonec podíval na nejnižší stupínek pódia.
Sergej Malyšev, Ronny Weis a Hynek Štichauer na pódiu | foto Antonín Škach
Šroubkařský Mount Everest
Niesky. Hornolužickosrbsky Niska. Česky Nízké či Nízký. Ono je vlastně jedno, jak nejmladší město zhořeleckého okresu, jenž moravští bratříci založili před polovinou osmnáctého století, nazvete. V sobotu by mu slušel termín metropole plochodrážních šroubků. S přídavným jménem jediná. Podobnou podívanou, jakou Ronny Weis se svým týmem předvádí ve své sérii Drift-On-Ice totiž neuvidíte nikde jinde na celém světě.
Skromný stadión v Niesky hostil světový unikát | foto Antonín Škach
Saská šroubkařská série baví diváky již od roku 2010. Niesky viděly její letošní třetí podnik. V celé historii unikátního projektu již dohromady sedmdesátý podnik. Původní plán pracoval s verzí devíti závodníků ve startovní listině. Nakonec by jich bylo pouze sedm. Takové díry by neprospěly startovní listině, proto jsme dnes neviděli Petra Marka, který se postavil na pódium v listopadu ve Freitalu.
V časném předjaří na šroubky
Jaro visí ve vzduchu. Sníh taje, všude venku jsou louže, jimž se chodci snaží všemožně vyhnout. Kdo by si chtěl ostatně také nabrat ledovou vodu do bot? Hodinky se dostávají k páté odpolední. Oranžové sluníčko se snaží mezi sloupy zastřešení zimního stadiónu, cože se to na ledě děje.
Otřít zapocená plexiskla patří k začátku každého Drift-On-Ice | foto Antonín Škach
Zatím nic moc, ty naše milá hvězdo. Pořadatelé čistí zamlžená plexiskla nad mantinely. Přichází první diváci. Dávají si pití nebo něco malého na zub. A snaží se najít místa co nejvýše na betonových stupních ochozu. Rychle se plní, byť teoreticky do začátku zbývá dost času. Jenže zájemců jsou mraky. A sníst si párek v rohlíku a vypít si svařák se dá i nahoře, odkud vám neunikne jediný detail z dění na hokejové ploše.
České palačinky v improvizovaném depu
O půl šesté vidí jen světélka, která závodí na stropu haly. Které bude rychlejší než to druhé. Sluníčko je už o poznání dále na západ. Zbytky sněhu se marně snaží oddálit konec dne. Depo je v plochodrážní terminologii ve druhém výjezdu. Na hokejovém stadiónu v místě, odkud vyjíždí rolba.
I mistr šroubkař někdy uklouzne aneb Hynek Štichauer před svou první jízdou | foto Antonín Škach
Objeví se Hynek Štichauer. Jediný český zástupce ve startovním poli. Na své vousaté tváři má úsměv. Ale na rtech a v očích otazníky coby odpovědi na otázky, jak se jeho další kariéra letos vyvine.
V dalekém finském Varkausu se Lukáš Hutla chystá na finále evropského šampionátu ledařů. V Niesky se show teprve chystá. Malí kluci se opírají o zábradlí, vedle něhož stojí motocykl pardubického závodníka. Tschechische Jawa, dozvídají se od jeho majitele. Ujišťují se, že jeho majitel je the best. Jeden z nich vyhrkne, že do Čech jezdí rád, protože mu chutnají naše sladké palačinky.
Přes pád k bodu
Je tu osmnáctá. Lukáš Hutla ve Finsku slaví titul evropského vicemistra. V Niesky se jde na nástup. Prckům na malých kroskách musí tátové pomáhat. Brát jim řidítka z malých ruček do svých tlap a manévrovat je ven, aby se vyhnuli mohutným čtyřkolkám. Konečně přijdou na řadu i plochodrážníci. A záhy jdou do akce coby první.
Nejmladší závodníci patřili k nejvděčnějším divákům | foto Antonín Škach
Richard Geyer si jako první připisuje dva body, když v rozjížďce s číslem jedna triumfuje ve stylu start – cíl. Hynek Štichauer vstupuje do klání ve druhé jízdě. Zkouší ovál. Do slova i do písmene. Zvedne se, přijede na rošt. Ronny Weis se spoilerem v předním kole připomínajícím devadesátá léta kraluje. Pardubičan uhlídá Sergeje Malyševa.
Jediný suverén
Podobný příběh píše rovněž čtvrtá jízda. Richard Geyer odletí a Hynek Štichauer opět nechává Sergeje Malyševa, ať si na něm vyláme zuby. Sedmá jízda je prubířská zkouška. Pardubičan v ní stojí na vnějšku. Nejnevýhodnější pozice? Pchá!
Čtyřkolky se na start málem nevešly | foto Antonín Škach
Hynek Štichauer vede. Nechá za sebou Niklase Clausena. I Sergeje Malyševa, který mu ovšem nakonec vrátí dvě předchozí prohry i s úroky. Právě mezi nimi dvěma půjde o to, kdo s koho. Ronny Weis s ohledem na sílu ledu před sedmou jízdou posune vnitřní čáru dovnitř. Pak jej odvede Richard Geyer. Ten vzápětí v rozjížďce s číslem devět poráží Sergeje Malyševa a Bruno Thomase. S deseti body je vítězem základní části.
Hynek Štichauer na téma šroubků v Niesky:
Hynek Štichauer – na snímku s mechanikem Ondřejem Kucharíkem – se chystá na ovál | foto Antonín Škach
„Užil jsem si to. Proto sem jezdím, abych si to užil. Pokud možno co nejvíc. Před finále jsem se jel podívat na rošt z druhý strany, protože ze čtyřky je tam vždycky víc sněhu, když jedeš po čtyřkolkách. A zahrabeš se. Ze čtyřky se proto nedalo nic čekat, Ricthieho ale zradila technika. Tak mám bednu. Letos první. A jestli poslední? Na šroubkách určitě.“
Cesta vede dál přes poslední šanci
Hynek Štichauer má před sebou poslední rozjížďku základního rozpisu. Desátou v pořadí. Ronny Weis v ní svým bleskovým startem zhanbí i samotný blesk. Stejně jako prve Richard Geyer postupuje rovnou do finále. Hynek Štichauer s bílým povlakem trčí vzadu a nepřekoná ani Niklase Clausena. Má čtyři body. Stejně jako Sergej Malyšev, jemuž ale pomáhá lepší skóre. Takže rozjížďka poslední šance.
Richard Geyer (červená) má za sebou Hynka Štichauera (modrá) a Sergeje Malyševa (bílá) | foto Antonín Škach
Publikum baví také doprovodné kategorie. Malé děti rychle odkládají malé motocykly, aby jim neunikla ani sekunda z hlavního závodu. Ostatně mají zde velký vzor. Bruno Thomas. Jak je to dlouho, co v seriálu Drift-On-Ice sám proháněl malou KTM? A pak čtyřkolky. Ve čtyřech se sotva vejdou na startovní rošt. Nadšení vzbudí jen svým burácením okolo mantinelů. Natož pak svými souboji.
Rozdané karty pro finále
Pro nadstavbovou část si závodníci své postavení na startovním roštu volí postavení pro obě finálové jízdy. Hynek Štichauer jako první. Pro malé finále není co řešit. Rychle ukáže na půvabnou blondýnku, která drží v rukou červenou přilbičku. Niklas Clausen volí modrou, na Bruna Thomase zbývá venek.
Ronny Weis posunuje vnitřní čáru | foto Antonín Škach
Pak volba pro velké finále. Richard Geyer nad červenou příliš dlouho neváhal. Ronny Weis si naproti tomu dával na čas. Modrá byla ovšem stejně nakonec jeho. Sergej Malyšev vyšle jasnou zprávu vítězi malého finále. Bílou si beru já, na tebe zbude žlutá.
Smůla jednoho, štěstí druhého
Před malým finále vyjel na led jako první Hynek Štichauer. Startmaršál Mayk Sander mu ukázal všech pět prstů na znamení, kolik okruhů se pojede. Nejlepší start vystřihne Niklas Clausen. Hynek Štichauer se drží vnitřní čáry. V nájezdu do druhé zatáčky udeří. Sedmadvacetiletého Dána podjíždí, vyhrává a postupuje do velkého finále.
Hynek Štichauer se pod dohledem startmašála Mayka Sandera připravuje na start poslední šance | foto Antonín Škach
V něm byl Hynek Štichauer venku z depa opět jako první. Objel celé kolo. Zkoumal, co se startovním roštem provedly čtyřkolky při svém finále. Prim hrál Ronny Weis. S rutinou mistra se usadil na čele před Richardem Geyerem. Jeho technické problémy zkraje předposledního kola jej dostaly ze hry. A tak tedy, Sergej Malyšev druhý, Hynek Štichauer třetí.
Po startu velkého finále vede Ronny Weis (modrá) před Richardem Geyerem (modrá), Sergejem Malyševem (bílá) a Hynkem Štichauerem (žlutá) | foto Antonín Škach
TOT
LCH
FIN
1. Ronny Weis, D
2 2 1 2 2
9
1.
2. Sergej Malyšev, RUS
0 0 2 1 1
4
2.
3. Hynek Štichauer, CZ
1 1 1 1 0
4
1.
3.
4. Richard Geyer, D
2 2 2 2 2
10
E
5. Niklas Clausen, DK
1 1 0 0 1
3
2.
6. Bruno Thomas, D
0 R 0 0 0
0
3.
Klíčový moment poslední šance – Hynek Štichauer (červená) se dostává před Niklase Clausena | foto Antonín Škach
Junioři 50 ccm:
1. Vincent Weber
2 2 2 2 2
10
2. Max Anderlik
1 1 1 1 1
5
3. Jamie Forkeret
0 0 0 0 0
0
Ronny Weis míří za triumfem ve finálové jízdě | foto Antonín Škach
Quad 500 ccm:
TOT
FIN
1. Alexander Hauswald
3 2 2 3 3
13
1.
2. Leon Sochor
2 3 3 1 2
11
2.
3. Thomas Kramer
1 1 1 2 1
6
3.
4. Laura Krämer
0 0 0 0 0
0
x
Drift-On-Ice je také hra světel | foto Antonín Škach
