Pardubice – 2. prosince
Říká se, že co nezabije, to posílí. S tímhle bude rozhodně souhlasit. Po nešastné baráží tvrdě pykal za klukovinu a sezona pro něho začínala o měsíc později než pro ostatní. Ke všemu se zranil při nevinném tréninkovém duelu s Vladimírem Višváderem. A kvalifikační kolo mistrovství světa juniorů v německém Herxheimu, k němuž upínal všechny své naděje, mu přineslo vyřazení. Svět se však nezbořil a také Hynek Štichauer měl daleko k utonutí v hořkých slzách. Dál pokračoval v kariéře s úspěchy typu světového bronzu s juniorským nároďákem, extraligovým stříbrem či čtvrtým místem na Zlaté stuze i se závody, které se tolik nepovedly. Ale především se snažil mít ze závodů radost a dobrý pocit, jak se svěřil v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Na počátku sezony si nebyl v lehké situaci a kvůli zákazu činnosti jsi mohl jen trénovat. Ke všemu jsi měl kolizi s Vladimírem Višváderem. A pak přišel Herxheim s kvalifikačním kolem juniorského mistrovství světa, k němuž jsi upíral velké naděje…“
Hynek Štichauer: „Jak se říká, na posranýho spadne i hajzl. Předminulá sezona skončila špatně a loni se to se mnou táhlo celej rok. Přišel ještě ten zbytečnej pád o tréninku. Výron, tejden jsem chodil o berlích a motorka na šrot. V Herxheimu to bylo na postup. V tréninku jsem zadřel motor, pak vše fungovalo, ale ztratil jsem dva body. S Martinem Vaculíkem v poslední zatáčce a v první jízdě mě předjel Frank Facher. Tyhle dva body rozhodly. I kdybych pak upad‘ nebo neupad‘, bylo by to jedno. Stalo se to, byly to závody. Do Daugavpils jsem jel podívat jako náhradník. Ale sedlo mi to, při tréninku jsem obě jízdy vyhrál. V závodě jsem jel jen jednou a měl dva body. Ve třetím kole mě podjel Patrick Hougaard. Měl jsem to nastavený z tréninku, ale po devatenácti jízdách byla jiná dráha. Od startu to šlo, ale nepohlídal jsem to. O nic mi nešlo, byl jsem rád, že jsem se tam podíval. Bylo škoda, že jsem nepostoupil, ale na to se musí zapomenout. Chybama se člověk učí. Někdy je to dobrá škola. Kolikrát se ti stane něco špatnýho a ono tě to posílí.“

speedwayA-Z: „Mistrovství světa juniorských družstev ti ovšem přineslo velký úspěch. V Debrecenu to začala postupem a vyvrcholilo bronzovou podzimní nedělí v Abensbergu. Jak jsi to prožíval?“
Hynek Štichauer: „Určitě mám radost. Už byl úspěch, že mě tam pan Špinka dal. Kdyby dělal nominaci podle mistrovství republiky, moh‘ mě vynechat. Paradox je, když si spočítáme body. V Debrecenu jsem dělal pět bodů a byli jsme druhý o šest. V Abensbergu jsem měl čtyři. A ani tady, kdyby ty moje body nebyly, by se nic nezměnilo. Byli jsme úžasná parta, všichni jsme si pomáhali. Když byl problém, okamžitě zasáh‘ nějakej mechanik. A nehráli jsme si na taktiky, že bychom si neřekli ani převod. Dopadlo to bronzem. Mrzí mě, že tam nebyl Vanďa. I mojí zásluhou. Za bronz jsem rád. Je to úspěch, určitě životní úspěch. Závod jsem bral v pohodě. Nevnímal jsem, že je to první finále. Snažil jsem se udělat maximum. Když jsme přijeli a natočili motorku, bylo to jako v kovárně vedle bucharu. Utíkala komprese a píst začal bouchat do hlavy kvůli prasklýmu svorníku. Neříkám, že se ty závody optimálně povedly, ale bodoval jsem. Tuhle sezonu mě provázely problémy s motorama. Když máš pod sebou motor, kterýmu se dá věřit, cejtíš, že máš kapitál. S ním můžeš disponovat. Když vidíš, že ti to nejede, je to takový oslabující. Abensberg mi přinesl těžko popsatelnej pocit. Pocit zadostiučinění a naplnění. To člověk musí zažít, nedá se to popsat.“

speedwayA-Z: „Podepsal jsi polskou extraligu za Tarnow. Moc příležitostí se ti tam však nenaskytlo. Nebylo lepší závodit v některé z nižších lig?“
Hynek Štichauer: „V zimě to bylo složitý, jelikož jsem byl v trestu. Dokud nebyla aférka uzavřená, bylo zbytečný něco podepisovat, což kluby věděly. Pawel Ruszkiewicz mi Tarnow zajistil za pět minut dvanáct. Rychle jsem ho podškráb‘ a byl rád, že těsně před uzávěrkou jsem vůbec něco měl. Nemoh‘ jsem si vybírat, ale nelituju. Svez‘ jsem se v extralize. Jet s Holtou a Gollobem je fajn. Když máš v rozjížďce Holtu, Jaguse a Žagara, nemůžeš dělat tři body. V klubu se mnou jednali fair play. Zvali mě, jak mohli. Byli tam další dva junioři, Andrzej Gluchy a domácí Kamil Zielinski, Danil Ivanov už od půlky sezony nejezdil. Poláky jsem velkým způsobem nepřevyšoval. Na tréninku jsem dvakrát porazil je, dvakrát oni mě a tak se není moc divit, proč zvali domácí. Říkali, že Zielinski musí jet, protože je hodně oblíbenej. Poznal jsem super lidi, provozují mi tam fan klub. Přijeli za mnou do Pardubic, mám od nich internetový stránky. A za to jsem vděčnej. Jeden z důvodů, proč plochou dráhu jezdím, je, že to jezdím pro ně. Kdybych v Tarnowě nepodepsal, nikdy bych takový lidi nepoznal. Teď jednám s dvěma kluby, Rawicz a Miskolc. Zatím jsem nepodepsal. Nechci předbíhat, třeba se naskytne ještě něco novýho. Ještě je brzy, a tak budeme dělat trošku tajemný. Pan Erban se mi snaží naplánovat ještě Švédsko a víc soutěží. Vypadá to nadějně, ale přesnějšího nic nevím. Uzávěrky jsou až koncem prosince. Pokoušíme se i o německou bundesligu. Myslím, že by mi udělala dobře. Je to kvalitní soutěž a není daleko. V týhle situaci to je pro mě lepší než Anglie.“

speedwayA-Z: „Domácí juniorský šampionát pro tebe začal až druhým závodem, kde jsi dokonce musel do kvalifikace. Ke všemu se letos neškrtal žádný výsledek. Jsi za těchto okolností s celkovým sedmým místem spokojený?“
Hynek Štichauer: „Ale jo, hlavně jsem spokojenej, že pojedu svět. Vydupali pro mě šestý místo. Chtěl bych za to poděkovat. Jinak bych byl v poslední juniorský sezoně odstřiženej. Z junioráku nejsem zklamanej, neřeším to. Bez prvního závodu šance na lepší umístění nebyla. Snažil jsem se, i když jsem neměl formu. V Pardubicích jsem moc chtěl a skákal z motorky na motorku. Přišlo mi, že ta první couve. A ta druhá… V Chabařovicích se mi v rámci možností zadařilo. V Plzni jsem byl po pádu s Vanďou. To se na mně podepsalo. Nebyl jsem to já. Když na to nemáš fyzicky, dá se to přemoct spíš než psychicky. Když tě něco bolí, na motorce na to zapomeneš, ale pokud to nemáš v hlavě v pořádku, je to špatný. Nedopadlo to, brečet kvůli tomu nebudu. Život je náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře (zpívá).“

speedwayA-Z: „Zatímco loni prožívaly Pardubice úplně extraligové martýrium, letos opět aktivně zasáhly do boje o titul. V rozhodujících fázích se však Plzeň ukázala lepší. Proč?“
Hynek Štichauer: „Protože prostě byli lepší. Zabrali a vyhráli pět závodů v řadě. K tomu se nedá nic říct. Měli skvěle zorganizovanej tým. Juniora, Zdenda Simota jel svůj standard a dobrý hosty. My na podzim neměli dvakrát Lukáše, protože jel finále švédský ligy, a do Plzně nám nepřijel Matej Ferjan. Nedařilo se, ale druhý místo je pěkný. Nemáme se, za co stydět. Zabrali jsme ve Slaným. Ukázali jsme, kam patříme. A v příští sezoně by to chtělo titulek. Dlouho jsme už žádnej neměli, naposledy v roce 2004. Slaný hrál doma na taktiku, že to udělaj bez boje. Dráha se ale ukázala sjízdná a rozhodlo se, že se pojede. Plzni to přeju. Poprvé jeli v extralize v roce 2005 a najednou jsou mistři. Je to možná kravina, ale já jim fandím a ten tým se mi líbí.“

speedwayA-Z: „Zato ostatní kolektivní soutěže – tříčlenná družstva a juniorské týmy – se obešly bez pardubického koníka na závěrečných stupních vítězů. Byla to hodně hořká pilulka, nebo s tím nešlo za daného stavu nic dělat?“
Hynek Štichauer: „Tříčlenný družstva dopadly, že se prostě nedařilo. Nedělali jsme body. Někdy to nejde. Možná, že jsme na to měli, ale velká motivace nebyla. Sám jsem bodoval, měl jsem šestnáct i osmnáct bodů, ale holt se nezadařilo. Zazávodil jsem si. Je to bez stresu a všichni si to užívaj‘. A juniorský družstva? Byli jsme čtvrtý. Třetí místo bejt mohlo, ale taky to není žádná tragédie. Ano, jezdím na závody, abych vyhrával. Ale už jsem vyrost‘ z toho, že bych si stavěl velký cíle a pak byl zklamanej. Chci mít dobrej pocit. Někdy ho mám, jindy ne. To je speedway!“

speedwayA-Z: „Jeden bod bývá na ploché dráze někdy strašlivě málo, jindy zase znamená ohromně moc. Ve finále jednotlivců jsi byl s jedním bodem patnáctý, ve dvojicích by ovšem stejný zisk navíc znamenal postup do finálové části a výraznou šanci na vavřínové věnce…“
Hynek Štichauer: „Každej bod je důležitej. Nula se nedá přičíst k ničemu, jeden bod už jo. Ve Slaným jsem byl po Mšeně podělanej a rozhozenej. V Divišově jsem byl po pádu ze Slanýho. Chybělo mi maso na zadku, díra v ruce a podvrknutá kyčel. Ale sedlo mi to. hlavní kámen úrazu byl, že jsem přijel bez paráka. Štěstí bylo, že amatér Jarda Otruba velkýmu klubu, co pořádá Zlatou přilbu, má velkej stadión a umělý osvětlení, půjčil závodníka. Jarda nás zachránil a měl by za odměnu dělat aspoň náhradníka na Zlatý přilbě. V Divišově mě ta bedna mrzela. Kdyby byl Mário, asi by to i dopadlo. Úspěch z týhle kategorie mi zatím chybí. Mám vizi jet s Tomášem Suchánkem. Asi bychom si vyhovovali, ale asi má kolizi s Anglií.“

speedwayA-Z: „Česká plochá dráha prochází výraznými změnami v oblasti organizace šampionátů. Extraliga se pojede stylem světového poháru družstev, šampionát jednotlivců jako seriál. Je to krok vpřed?“
Hynek Štichauer: „Tomu nechávám volnej průběh. Nedokážu si to představit. Jsme tam, abychom závodili, dělali pěkný závody se show. A jestli to bude vyhovovat fanouškům a pořadatelům, je jejich práce. Oni jsou od toho, aby to šlapalo. Asi to bude lepší. Nevidím výraznou změnu. Nevýhoda bude toho pátýho týmu, kterej do toho spadne. A nepojede druhou půlku. Může bejt pár dnů blbec a vypadne favorit. Uvidíme. Je to těžko si představovat. Snad to hlavy pomazané vymyslely dobře. Nezbejvá, než jim věřit. Třídílnej mistrák je spravedlivější. Když na to máš, ve dvou závodech se tam dostaneš. Pro kluky, co maj‘ závody v Anglii, Polsku a Švédsku, to může bejt problém. A finance, další dva závody, který nedostaneš zaplacený. Pro hobbisty v Čechách přibudou dva závody, ale profíci z toho asi moc nadšený nebudou.“

speedwayA-Z: „V portfoliu tvých letošních výsledků se hezky vyjímá také Zlatá prilba SNP v Žarnovici. Skončil jsi druhý a za svá záda poslal místního miláčka Martina Vaculíka. Jak na tenhle závod vzpomínáš nyní?“
Hynek Štichauer: „To byl jeden závod, co mi sed‘. Je to typ delších závodů, kde je na všechno dost času. Nenastupujou stresy, že nestíháš. Byl jsem rozhozenej z Pardubic, kde jsem na extralize sesmolil dva bodíky. Hodil jsem to za hlavu, tak jdem se bavit! Druhej den v semifinále v Březolupech jsem měl základ z Kopřivnice. Bavil jsem se a užíval si to. Jel jsem s Filipem. Šli jsme na pivko a bavili se, jak to chodí na Novým Zélandě. Byla dobrá náladička a přišla Zlatá prilba. První jízda na prd. Prasknul mi řetěz. Byl jsem vytočenej a hádal se s tátou. S devíti bodama jsem se záhadně dostal do semifinále. Pomoh‘ mi Alessandro Milanese. Hodil mi starší řetěz, že mu za to při Zlatý přilbě v Pardubicích koupím drink. V poslední šanci jsem podjel Kugelmanna a postoupil. Před finále jsem si řek‘, že mám už splněno. Zbyla na mě jednička. Jezdil jsem třetí, ale upad‘ Izak Šantej a jelo se znovu. V první zatáčce pak šlo na Filipa něco vymyslet. Jenže po třech závodech ve třech dnech už nezbejvalo mnoho fyzický síly. Navíc se mi povolily šrouby na řidítkách. Spodní držáky jsou přidělaný osmičkama šroubkama, na nich jsou teprve řidítka šestkama. Škoda, ten motor za vítězství by se mi hodil (smích). Dráha byla děravá. U nájezdu do depa jsem skákal hodně vysoko. Nechci si přestavit, že by mi ty řidítka zůstaly v ruce.“

speedwayA-Z: „Když jsi ve finále Zlaté stuhy projel cílem jako čtvrtý, tvá bezprostřední reakce zněla, že by šesté místo bylo lepší. Vidíš to dnes také tak? A jak bys ohodnotil své účinkování ve Zlaté přilbě?
Hynek Štichauer: „Samozřejmě ne. Pro mě je čest jet Zlatou stuhu a Zlatou přilbu. Nejhorší místa jsou druhý a čtvrtý. Druhý je jen kousek od vítězství a čtvrtý oje bramborový. Po Stuze bylo zklamání. Bedna v Pardubicích je pro Pardubáka citová záležitost. Jsem rád, že jsem se do finále dostal. Aspoň na Stuze a Přilbě jsem vyrovnal výsledky roku 2006. Dokázal jsem si, že i když ostatní šli nahoru s výsledkama, já taky. Užil jsem si závody a nic nehrotil. Byl jsem bez stresu a bavili jsme se. Neříkal jsem si, že když teď nevyhraju, bude konec světa. Kdybych byl ve Zlatý stuze šestej ve stylu start – cíl, asi bych byl naštvanej. Ale takhle, že jsem jel z nejmíň výhodný pozice a od startu byl šestej, je to úspěch. Pokud bychom se mleli, byl bych druhej a nakonec šestej, mělo by to pro mě větší hodnotu. Byla by to jízda jako bič, v každý zatáčce bychom se vyměnili. To by byla bomba, i kdybych z toho vyšel jako poslední. Příští rok mě čeká v juniorech poslední růček a Zlatou stuhu většinou lidi vyhrávaj‘ v jednadvaceti. Hefenbrock, Suchoš, Lukáš. Akorát Filip je trochu výjimka.“

speedwayA-Z: „Na nástěnných kalendářích je poslední list letošního roku. Už záhy začneme psát letopočet 2008. S jakými plány budeš na jaře vstupovat do nové sezóny?“
Hynek Štichauer: „Těžko říct, co bude. Připravuju se co nejlíp po technický a fyzický stránce. To už začalo. Vymejšlíme novinky a brzo bude zpracovanej tréninkovej plán. Chtěl bych jezdit na hory. Cíle si nedávám. Je lepší nechat se překvapit dobrým výsledkem. Chci jezdit dobře, bejt dobrej a vyhrávat. Jako každej. Musím z toho mít dobrej pocit. Když mě to bude těšit, je to to nejdůležitější.“

Hynek Štichauer děkuje:
„Určitě firmě HT KOVO, která při mně stojí v dobrém a zlém. Už s nimi spolupracuju čtvrtou sezónu. Určitě takovi, že se mnou jezdí a má nervy. Divím se, že mi někdy jednu necákne. I když máme rituál, že mě ze srandy švihne, když mě chce zdravě nasrat. Zasmějeme se, není to nic bolestivýho. Chtěl bych poděkovat všem fanouškům. Kamilu Hynkovi a Mariuszi Szczepaniakovi, co mi dělaj‘ stránky. Pak firmě JORK realitní kancelář, kteří mě snad podpoří a vytvoří slušný zázemí pro příští sezónu. Pak vzdělávací agentuře METIS, že mě zapůjčila finanční prostředky, abych si pořídil dopravní prostředek. Úrokem však bude vánoční úklid, z čehož nejsem vůbec nadšenej (smích). Určitě děkuju AK ZP Pardubice především panu Evženu Erbanovi, že mi pomáhá, a firmě JRM za případnou podporu. Všem fandům, kteří choděj na plochou dráhu a líbí se jim to. Všem lidem, co se motaj‘ okolo plošiny v Pardubicích a všem, co mi pomohli nebo pomůžou. Fandovi Kaldovi, Martinu Kratochvílovi, mechanikům Jiřímu Havlíčkovi, Petru Málkovi a Radimu Lamberskému a celý rodině.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach

Březolupy – 1. prosince
Loni na podzim se stal závodníkem pražské Markéty. Na nové prostředí si musel zvykat nejen on, ale také otec Jaroslav. Společně s dalším mechanikem Martinem Šerým cestovali do hlavního města s frekvencí, jako nikdy předtím. Martin Gavenda sám připouští, že změna zavedených pořádků mohla mít vliv na jeho letošní výsledky. Přesto se dostal do sestavy juniorského nároďáku, který v září v Abensbergu získal bronzové medaile, posunul hranice svých životních výsledků v jednadvacítkách a devatenáctkách a s březolupským týmem hrál aktivní roli při duelu s Libercem v přeboru tříčlenných družstev. O tom všem, ale i o mnohém dalším, hovoří v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Právě před třinácti měsíci jsi ze svých rodných Březolup přestoupil do pražské Markéty. Splnila změna klubových barev tvá očekávání?“
Martin Gavenda: „Zatím jsem se tam první rok zabíhal a sledoval, jak to funguje. Určitě to bylo něco jiného než v Březolupech, kde jsem byl sám. Okoukal jsem tam něco nového od kluků, takže nějaké věci mi pomohly. Byla i lepší technika. Dostal jsem novou motorku a novej motor GM. Začal jsem ho jezdit asi od půlky sezóny. Podstatný rozdil oproti Jawě tam není. Ale možná bude něco na tom, že se na GM jede lehčejc než na Jawě. Když jsem si potom sedl na Jawu, cítil jsem, že v nájezdech se chová jinak. GM tam jde do zatáčky líp. Jiný rozdíl tam asi není. Po výkonnostní stránce jsem proti loňsku nahoru nešel. Nebylo to, co jsem čekal. Možná to byl ten první rok. A tak chci, aby to v příští sezóně bylo mnohem lepší než letos.“

speedwayA-Z: „Největší úspěch nejen letošního roku, ale celé kariéry přišel v září v Abensbergu. V sestavě českého juniorského nároďáku jsi na poslední chvíli zastoupil Adama Vandírka a byl u naší první medaile v této soutěži. By jsi jako náhradník do bojů přímo nezasáhl, jak bys závod zhodnotil?“
Martin Gavenda: „Byl to můj první velký světový závod. A první start v reprezentaci. A všechno na poslední chvíli. Rozhodovalo se to týden předtím, jestli pojedu já nebo ne. Pan Špinka se rozhodoval mezi mnou a Michalem Hádkem. Po junioráku v Plzni řekl, že já. Čekal jsem, že bych se v Abensbergu svezl aspoň jednu jízdu. Všichni ale byli rozjetí dobře. Škoda toho začátku, myslím, že se dalo i na druhé místo. Kluci všechno vychytali a na mě řada nevyšla. Nebyla ani potřeba, když problémy nebyly. Skončili jsme třetí a nikdo mi to ze statistiky nesmaže. Kdybych tam ale zasáhl a pomohl bodama, cejtil bych to asi jinak. Může být repete. Budu se o to snažit, abych byl v sestavě. Určitě to bylo něco jiného než tady, mistrovství světa je úplně o něčem jiném. Fakt krásné závody.“

speedwayA-Z: „Loni jsi debutoval v polské lize za druholigový Miskolc. Letos jsi logicky hájil pražské barvy. Šlo by oba kluby porovnat?“
Martin Gavenda: „Srovnat? To by se vůbec nedalo. Letos to byl úplně slabý tým. S touhle sestavou jsme tam ani neměli, co dělat. Všechno to bylo i finančně náročné, což v Miskolci nebylo. Dobrý moment byla remíza s Daugavpilsem. Pepa nám pomoh‘, ten den sme jely v nejsilnější sestavě. Když jsme jeli bez Pavla nebo Ríši, už se to nedalo stáhnout. Soupeři byli hodně silný. Rawicz, Daugavpils a Opole taky. Aspoň ten závěr, že se nám podařil a porazili jsme Miskolc. To jsem ani nečekal, že by se nám povedlo. Měli jsme někdy i smůlu. Třeba s tím Daugavpilsem by ten jeden bod navíc šel utrhnout, ale jinak ty závody byly slabý. Příští rok bych chtěl polskou ligu jet taky. Ale za jinej klub. Mám na stole kontrakt s Miskolcem. A čekám, jak se všechno vyvine. Kdyby to klaplo, tak asi zase Miskolc. Tam jsme slabí nebyli.

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců ses za svitu čarodějnických ohňů hladce dostal do semifinále. Finále ti však uteklo vícemně kvůli hubenému bodovému zisku z Kopřivnice. Je tento obr mezi drahami rodinným prokletím? Vždy i tvému otci se na něm nedařilo a kupříkladu v dubnu 1991 tady vypadl z domácího šampionátu dvojic…“
Martin Gavenda: „Bude to spíš tou drahou. V Kopřivnici jsem byl asi třikrát, čtyřikrát, ale ani jednou jsem tam neudělal výsledek. Geny s tím asi nemajjí nic společnýho. Teda doufám, že ne, a že se ta smůla prolomí. Byla to škoda, pak jsem chtěl zatáhnout v Březolupech. Potřeboval jsem dělat body, abych dohnal tu Kopřivnici. Ale hned v první jízdě sem spadnul a to se podepsalo na celým výsledku. Byl jsem vyloučenej, body chyběly a po tom pádu mi nebylo moc nejlíp. Škoda, možná by se ve Slaným něco udělat dalo. Příští rok je motivace. Doufám, že se do finále dostanu. Dvojice byly letos slabé. Ale po letošní sezóně je všechno, co zlepšit, když se na to dívám.“

speedwayA-Z: „V extralize ses objevoval v duchu nového pravidla o druhém náhradníkovi české národnosti a juniorského věku vcelku pravidelně. Většinou si však jen seděl v depu. Hodně si ale užil závodění ve tříčlenných družstvech, že?
Martin Gavenda: „Tříčlenný družstva byl snad jedinej závod, na kterým jsem vydělával. Bodoval jsem a byly to dobré závody. A vyrovnané. Chybělo jen pár bodů a mohli jsme vyhrát. Bylo to dramatické, škoda. Vyhrál ten lepší. Měli jsme vyrovnaný tým a Liberec to samé. Vždycky jsme prohráli o bod nebo dva. Mrzelo mě, že v extralize mě nepustili na dráhu víckrát. Byl jsem tam snad jen dvakrát za celý rok. Když mě tam dali, tak na poslední jízdy.

speedwayA-Z: „Konec juniorského šampionátu tě zastihnul na konečném pátém místě. K vavřínům v celkové klasifikaci jsi neměl daleko. Sen o stupních vítězů se však musí realizovat až za rok. Nejblíž jsi k nim měl v Plzni, kde ses rozjížděl s Matějem Kůsem a Michaelem Hádkem o třetí místo.“
Martin Gavenda: „Konkurence je tvrdá. Šest kvalitních jezdců chce na bednu. Ale na ní jsou jen tři místa. Pokud si dobře vzpomínám, nejméně vydařený byl závod v Pardubicích. Jel jsem poprvé na GM a myslel, že bude fungovat dobře. Problém byl nastavení. Nemoh‘ jsem předjet ani Petra Babičku! Motor šel každou rozjížďku výkonově dolů. A druhý den se nakonec na tréninku v Kopřivnici zadřel. Tam jsem určitě ztratil hodně bodů, které by mě zase posunuly výš. Motor jsem pak začal dávat Bohoušovi Brhelovi. Naladil ho, jak má být, a fungovalo to dobře. Páté místo nějaký úspěch přece jenom je. Vešel jsem se do výběru mistrovství světa pro příští rok.“

speedwayA-Z: „V devatenáctkách ti pódium neuteklo. Divákům jsi mával ze třetího místa, by to před první zatáčkou finálové jízdy vypadalo ještě lépe. Byl jsi se svou derniérou v této věkové kategorii spokojený?“
Martin Gavenda: „Jo. Zakončil jsem devatenáctky bednou. Zezačátku to vypadalo, že bude velký boj o první tři místa. Docela mě ale překvapil Holoubek v první rozjížďce. Jel velice pěkně a určitě by se dostal do finále. Nijak jsem se ale netrápil, že byl přede mnou. Nechal jsem tomu volný průběh až do semifinále. Tam už víc přituhovalo. Postupovali jen první dva. Startoval jsem zvenku. Pavel Fuksa mě hodně vytláčel, ale já byl rychlejší a udržel to. Ve finále na mě zbyla jednička. Říkal jsem si, že to bude těžké. Letos to na Markétě nebyla optimální pozice. Ale podařilo se mi snad poprvé tento rok najít místo, kde se z ní dalo odstartovat. Po startu byla lajna tvrdá. Snažil jsem se to vytáhnout ven a vytlačil kluky. Ale byli rychlejší. Filip mě objel a Matěje jsem držel půl kola. Ale byl jsem spokojený.“

speedwayA-Z: „Po přechodu Martina Málka a Richarda Frištenského mezi seniory nepostavily Březolupy juniorský tým. Tuto soutěž neobsadila ani Praha. Našel sis místo v Žarnovici, nicméně vaše spojenectví se v půlce šampionátu rozpadlo. Mohl bys to komentovat?“
Martin Gavenda: „Když to vezmu, tahal jsem celej tým sám. Raso přijel na jeden závod, Dominikovi to nejelo. A tak jsem neměl partnera. Čekal jsem, že Raso bude jezdit a snažit se pomoct. A bojovat. Ale nic. Jeden nebo dva závody jsem jel sám a to byly úplně vyhozené peníze. Nemělo to žádnou budoucnost, že bychom to dotáhli třeba na třetí místo nebo tak. Na to, že jsem to jel zadarmo, jsem čekal, že do toho půjdou víc a budou se snažit to táhnout taky. Měl jsem slíbené, že pojedu Zlatou prilbu SNP. Očekával jsem, že slib dodrží, ale ne. Tak jsem ty poslední dva závody vypustil. Vadilo to i na Markétě, že bych se třeba den před polskou ligou mohl zranit. Tak jsem jeden závod pustil Pavlu Pučkovi, aby si zajezdil. Pro něj to mělo větší cenu než pro mě.“

speedwayA-Z: „Do konce roku zbývá již jen necelý měsíc. Do začátku nové sezóny ještě o čtvrtletí déle. Nicméně s jakými plány do ní vstoupíš?“
Martin Gavenda: „Čeká mě debut v mistrovství světa juniorů. Tam bych chtěl zatáhnout určitě. V českém junioráku bych chtěl pomýšlet na stupně vítězů a dostat se do nejlepší trojky. A tak dále a tak dále. Zlepšovat je tam toho hodně.“

Martin Gavenda děkuje:
„Když to vezmeme konkrétně, Markétě Praha za podporu. OSMV. Pak samozřejmě tatovi. Bohoušovi Brhelovi, Martinu Šerému a sponzorům Petru Machovi a ADD COMPATION a.s. Panu Plzákovi a AK Březolupy.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach