Archiv autora: Antonín Škach

Vladimír Višváder nešetří odhodláním

Živanice – 18. ledna
V sedmnáctičlenné startovní listině zítřejšího vůbec prvního rakouského mítinku v hale, který se uskuteční ve Wiener Neustadtu, hrají početní prim čeští závodníci. V konkurenci borců z Rakouska, Německa, Velké Británie, Polska, Nizozemí, Slovinska a Maďarska se představí čtyři naši. Pořadatelům se splnilo přání mít na startu Matěje Kůse a Tomáše Suchánka, k nimž posléze přibyli ještě Hynek Štichauer a Vladimír Višváder. Posledně jmenovaný je ovšem trošku rozčarovaný z náhradnického černého Petra. A to tím spíše, protože se mu pod střechou už tradičně daří.

„Buď nenastoupím, nebo vyhraju,“ staví Vladimír Višváder své ambice do ostrého kontrapunktu. „Na halách dělám výsledky a oni ze mě udělají náhradníka! Ale beru to sportovně.“

Pořadatelé slibují udělat všechno, aby se nakonec dostal do hlavní šestnáctky. Až se však dnes o půl páté ráno bude Vladimír Višváder loučit v Živanicích se svou rodinou, nebude vědět, zda cesta do Rakouska nebude jen výletem s malým startovným pasivního rezervisty a noční návštěvou u rodičů a bratrů ve slovenském Zohoru.

„Jezdil jsem na šroubkách,“ vypráví o svém tréninkovém programu, by led vzal rychle za své. „Svez‘ jsem se asi čtyřikrát. A dokonce s Kubou Hejralem, Rendou Junou a Patrikem Linhartem. Fyzičku jsem ladil i na krosce. Měl jsem dokonce i silvestrovský závody v Záboří. Takovej sranda mač. Byl jsem osmej z deseti, takže v pohodě.“

Arena-Nova v dolnorakouském městě, za časů císaře pána proslulém svou vojenskou akademií, už nyní v sobě skrývá technické kolečko o délce 136 metrů. Na diváky čeká dnes od dvanácti hodin bezplatný trénink. Hlavní menu, mezinárodní klání na dvacet jízd a tři zvláštní rozjížďky ÖAMTC Trophy pro osm nejlepších večera, se ovšem začne servírovat až zítra v podvečer.

Halové účinkování Vladimíra Višvádera:

místo povrch výsledky
Hradec Králové led v březnu 1992 nepovoleně coby vojín základní služby opustil kasárna na pardubickém letišti, aby byl u derniéry šroubků pořádaných ZP Pardubice. Neměl ani plochodrážní boty, startoval v teniskách a o finále jej připravil jen pád.
 
Debrecen parkety s motocyklem obutým do normální pneumatiky neměl v březnu 2003 na hrubých dřevotřískových prknech konkurenci. Vyhrál pět základních jízd a také finále.
 
Unna led v deseti ročnících populárních šroubků Ace on Ice startoval celkem šestkrát. V posledních dvou ročnících výrazně zklidnil svůj dravý styl a dočkal se stupňů vítězů. Dvakrát po sobě skončil třetí. Letos se závod nekoná kvůli celkové rekonstrukci zimní haly.

Foto: Zdeněk Flajšhanz

Jiří Štancl: „Svou kůži nikdy neprodávám lacino!“

Newcastle – 17. ledna
Když se dnes ohlíží za svou třináctou sezonu ve Velké Británii, jeho hodnocení je záporné. Skvělý úvod se v půlce sezony obrátil k horšímu, díky čemuž nakonec přišel o angažmá v Glasgow. Nicméně s nabídkou práce přišly další kluby. V barvách Edinburghu se mu dostalo zadostiučinění po triumfu ve Skotském poháru právě na glasgowském ovále, který vzápětí podtrhlo vítězství v Ashfield Classic. Za kanálem La Manche žije se svou anglickou přítelkyní, chodí do práce, takže ho loni čeští fanoušci v akci neviděli. O exkluzivní rozhovor však nebudou ochuzeni, by se v prosinci v Praze jen mihnul. Místo tradičního setkání tedy musela přijít ke slovu elektronická forma komunikace. Jiří Štancl si otázky vytiskl, v letadle do Anglie si do bloku poznamenal odpovědi, které jeho skotská kamarádka přepsala do češtiny.

speedwayA-Z: „Loni jsi se vrátil do Glasgow, kde jsi předtím jezdil čtyři roky. Jak bys sezonu 2007 v jejich barvách ohodnotil?“
Jiří Štancl: „V Glasgow jsem podepsal svůj pátý kontrakt po ročním hostování v Newcastle. Myslel jsem, že různý anebo pár věcí se změnilo, ale postupem času jsem přišel na to, že je vše při starém. Začal jsem sezonu jako rozjetej rychlík. Motory naladěné od taky šlapaly jak Švýcary a opravdu, kam jsem přijel, tam to letělo. I na větších drahách to bylo konkurenceschopný, ba ne ještě lepší, ale pak se to ňák zvrtlo. Přestalo mi to závodit a po technické stránce to bylo v bledě modrým. A když se nedaří, tak to jde z kopce všechno. Došlo to do takového stadia, že jsem byl 20. června z Glasgow vyhozen s průměrem 8,51… A nahrazen Craigem Watsonem. V té době jsem potřeboval vyzkoušet, v čem je chyba. Změnil jsem pár věcí, udělal si tři týdny pauzy, začal chodit víc do práce a hodně přemýšlel, ale pořád jsem pracoval na tom, v čem je ta chyba. Začal jsem taky spolupracovat s bývalým rivalem a jezdeckou legendou ze Sheffieldu Seanem Wilsonem. Vyzkoušelo se pár věcí a párkrát jsem trénoval v Redcaru. Tou dobou jsem dostával pět nabídek od různých klubu z Premier i Elite League. Pak jsem odjel do Čech kvůli počasí, ale i tam tou dobou pršelo… Potom mně volal Edinburgh, abych za ně jel pouze jeden závod a že se pak rozhodnou. Ovšem bohužel pro d隝 bylo rain off. Ještě v neděli jsem hostoval za Newcastle místo čísla jedna, protože můj průměr byl stále vysokej, proti Stoke. A vytvořil jsem po třech týdnech absence hned paid maximum 14+1. V úterý 12. července jsem podepsal za Monarchy z Edinburghu, kde jsem s průměrem 7,63 dokončil sezonu. Nádherný bylo, že na jejím konci jsem se vrátil do Glasgow, kde jsme jako Edinburgh vyhráli Skotský pohár a já individuální závod Ashfield Classic. Sečteno a podtrženo, třináct sezon ve Velké Británii, tohle vyhození a nahrazení v klubu jsem opravdu nečekal, ale Glasgow došla chu a trpělivost na to moje nekonečné zastavování. A tak hodnocení za oba skotské týmy je v téhle sezoně záporné.“

speedwayA-Z: „Na sklonku roku jsi podepsal do Newcastle. Předloni jsi byl trošku rozčarovaný, ze o tebe tak dlouho usilovali a pak tě hned pustili. A Glasgow tě nechal napsat smlouvu se svými podmínkami, navíc ti vyhovovala jejich racing Sunday. Co se změnilo letos?“
Jiří Štancl: „Ohledně smlouvy na rok 2008 jsem se dlouho rozhodoval, až jsem se musel rozhodnout kam. Čekal jsem na konferenci koncem listopadu. Udělaly se jiný average a pravidla a začalo se vyjednávat. Problém byl, že Glasgow vlastní můj kontrakt a nedalo nikomu povolení se mnou komunikovat. Zavolal jsem promotérům a vyjasnil situaci. Glasgow mě jako chtěli, ale oficiálně to neřekli. Já byl opačného názoru a řek‘ to hned, že nemám plány zůstat v Glasgow. Věděl jsem, že dva týmy mají zájem. Edinburgh a Newcastle poslaly smlouvy. Já i můj manager plus moje celá rodina to se mnou řešila. Já se nemohl dopracovat k závěru, až jsem se nakonec rozhod‘ znovu zůstat doma v Newcastle. I když na konci roku 2006 jsme se rozešli ve zlém…
A co se změnilo od roku 2006? Než jsme podepsali smlouvu, tohle téma padlo jako první. Co bylo, to bylo, show me the money a můžeme se dohodnout. Ale nebylo to jenom o penězích. Opět jsem musel kombinovat plochou dráhu s prací a nakonec jsem se rozhodl zůstat v Newcastle. Můj kámo, manažer, šéf a sponzor v jedný osobě Darren Bond, agent s teplou vodou, se stal spolupromotérem v týmu. A to rozhodlo, kde budu jezdit v sezoně 2008. Jak Glasgow, tak Newcastle závodí v neděli, a to je důkaz toho, že tenhle den je pro mě ideální.“

speedwayA-Z: „Loni jsi se snad poprvé za celou kariéru, pokud si dobře vzpomínám, neobjevil v žádném závodě v Čechách. O tvém postoji k mistrovství republiky jsme už hodněkrát mluvili, ale proč jsi nebyl ani v jediné extralize?“
Jiří Štancl: „Extraligu jsem nejel pro to, páč jsem začal chodit v Anglii do práce a bohužel stíhám pouze jednu ligu v Británii. Se Slaným a hlavně s Milanem Machem jsem byl a jsem pořád v kontaktu a dokonce málem vyšlo, abych přijel i na tu extraligu. Ale přehazovali závody kvůli rain-off, tak to zasejc padlo. Jak říkám, bydlím s přítelkyní Lauren a chodím do práce v Newcastlu. U toho trošku závodím a nic mně neschází. Máme se skvěle. Odpadlo cestování a já žiju úplně jiný život než předtím. Otevírám si zadní vrátka na odchod z kolotoče plochý dráhy, a až jednou skončím, ani mě to nepřijde a budu pokračovat život kterýhokoliv človíčka na zemi bez závodění.“

speedwayA-Z: „Slaný je pořádně handicapovaný novými pravidly, které mu zabraňují používat Martina Vaculíka v kombinaci s další dvojici Poláků. Navíc při konci kariér Miroslava Fencla a Patrika Linharta by se jim další český závodník náramně hodil. Ale musel bys mít licenci ACR, což je zřejmě problém…“
Jiří Štancl: „Dříve jsem jezdil s českou licenci a byl jejím držitelem asi devět let. Pak se pár věcí změnilo a mě to odradilo. Začal jsem mít německou licenci, páč pravidla dovolovala být domácím jezdcem v německé lize. Po třech, čtyřech letech jsem až pak měl anglickou od ACU až do teďka. A extraliga je pro mě konečná do té doby, než bych se vrátil zpět do Čech nebo až skončím nebo podle situace. V žádném případě jsem definitivně neskončil s naší extraligou. Dávám si pauzu, ale kdyby se naskytla situace a já mohl přijet, dlouho se rozhodovat nebudu a Milan Machů ze Slaného to ví. Třeba se to povede na pohár evropských zemí, ale to ukáže čas…“

speedwayA-Z: „Hodně jsme v posledních letech mluvili také o tvém plánovaném testimonialu. Pohnula se celá záležitost někam dopředu?“
Jiří Štancl: „Testimonial bude nejdřív až v roce 2011. A to už jezdit asi nebudu. Začalo to v sezoně 2000 a až koncem roku 2001 jsem požádal o přestup. Chris van Straaten, můj bývalý zaměstnavatel a promotér Wolverhamptonu, mě nechtěl pustit do Readingu na hostování a pak v půlce sezony nabízel místo v teamu Vlků, a že má možnost sehnat pracovní provolení na tři roky. Odmítl jsem jeho nabídku, páč v tom roce jsem se trápil a jezdil jsem českou, německou a švédskou ligu a koncem sezony zvažoval skončit svou závodní kariéru. Skrz zimu jsem se zkontaktoval s Glasgow a byl zapůjčen na hostování k Tygrům. Ti potom chtěli, abych podepsal přestup, ale já nezrušil žádost o přestup z roku 2001. A teď jsem z kola ven…. Snad udělám jen závod na zakončení kariéry, třeba mi tenhle dovolej realizovat.“

speedwayA-Z: „Sezona 2008 začíná za kanálem La Manche už počátkem března. S jakými plány do ní vstoupíš?“
Jiří Štancl: „Plány, plány na 2008? Jelikož začnu sezonu s číslem pět jako třetí nejlepší v týmu, chtěl bych jezdit s jiným číslem a budu o to usilovat. Náš tým tvoří Christian Henry, Pepe Franc, Ben Powell, Jason King, Sean Stoddart, Jamie Robertson a já. Nejsme nejsilnější, ale špatný taky nejsme. Sedmnáct klubů v Premier League. Top čtyři do play off o účast v Elite League a Newcastle bude usilovat o co nejlepší výsledek. Do čtvrtýho místa to bude bomba, do šestého místa super. Do osmého místa ok, a nad osmé zklamání. A můj cíl je z průměru 7,55 bez bonusu si ho vylepšit nad 8,5. Mým tajným přáním je zůstat zdravý. Proč to říkám, na začátku sezony 2007 se mi zabil kamarád z Glasgow, Kenny Olsson ze Švédska. Pak ochrnul můj kámoš Garry Stead z Anglie, který za nás ve Slaným jezdil extraligu v roce 1997. A ve finále David McAllan, můj bývalý kolega z Glasgow, chodí o berlích, ale nemá žádný cit v nohou. Bylo víc zranění a ta mě víceméně odrazují od mého milovaného sportu. Protože až skončím, ani po mně pes neštěkne a budu chtít pokračovat život jako každý jiný. Takže milí závodníci, začínající adepti tohoto sportu, dokud jste dobří a něco znamenáte, nechte si pořádně a dobře zaplatit. Když se to pak zlomí a nejde to, jak chcete, nakopnou vás takovým způsobem do zadku a veškerou slávu a loajalitu rychle zapomenou. Nemluvím jen o tomhle našem sportu, ale všude je to stejný a je úplně jedno, s jakou vestou jezdíš na hrudi. Tohle neznám jen z vyprávění, tohle jsem si prožil na svou kůži a tu nikdy neprodávám lacino.“

speedwayA-Z: „Tvoje příprava na nadcházející boje na oválech je jistě už v plném proudu. Jak probíhá?“
Jiří Štancl: „Diky tomu, že se Daz (Darren) stal spolupromotér v Newcastle, měl jsem možnost víc nahlédnout do tajů sestavy týmu, organizace sponzorů a vymýšlení různejch nápadů a designu, jak zkvalitnit reprezentaci klubu jak pro sponzory, ale i pro diváky. Newcastle mají nove logo, staronový management plus staronový tým na sezonu 2008. Nový webový stránky www.newcastlespeedway.net a uvidíme, kam to dotáhnem‘ jako tým. Pavel Ondrašík dělá nějakou propagaci ohledně týmu, aby to nějak vypadalo po profesionální strance a já v garáži připravuju biky na novou sezonu. Můj mechanik Flinty bydli v Berwicku a proto mám dalšího pomocníka Baziho, mechána Pepeho, který bydlí a pracuje rovněž v Newcastle. Taka zařizuje sponzory v Čechách a dává dohromady motory GM na novou sezonu, které by měly dorazit v půlce února. Letos se začíná už o něco dříve a první trénink je načasovaný kolem 24. února. Press and practise v Newcastle je naplánovaný na 2. – 3. března a první challenge závody na 8. – 9. března proti Berwicku.“

Jiří Štancl děkuje:
„Poděkování mamce a takovi, přítelkyni Lauren a její rodině, sestře Alice s rodinou, Darrenovi s rodinou, mým věrným sponzorům v UK a České republice, i když tady nezávodím, tak mně stále věří a podporují, kamarádům, mechanikům, známým a všem fandům. Vše nejlepší v Novém roce 2008 přeje GEORGE.

PS: Velký dík Wendy, která přepisovala můj škrabopis z bloku na e-mail. I přesto, že je ze Skotska, její čeština je mnohem lepší než ta moje!“

Foto: archív Jiřího Štancla

Požár byl založen úmyslně

Milevsko – 16. ledna
S překvapivým zjištěním přišla švédská policie, která vyšetřuje páteční požár dodávky KLABO týmu. Příčinou nebyl elektrický zkrat, jak se původně domnívala, ale sabotáž. Požár byl založen úmyslně, policisté našli všechny jejich doklady asi kilometr od ohořelého vraku.

Foto: KLABO Team

Matyáš Hlaváček nastrojil další překvapení

Telford – 16. ledna
Matyáš Hlaváček se loni postaral o neuvěřitelný comeback. Po více než dvouleté závodnické pauze naskočil do českého šampionátu dvojic, aby hned svou první rozjížďku proměnil ve vítězství. By se podle závodníkových slov podobné speedway léto nemělo opakovat, závodnická kariéra mšenského juniora není zřejmě u konce. Včera se magazínu speedwayA-Z svěřil, že 24. února nastoupí v halovém závodě na šroubkách ve slavném Telfordu.

„Jo, jo, zní to, že tomu nemůžeš věřit,“ reagoval Matyáš Hlaváček na jistou dávku překvapení poté, co sdělil magazínu speedwayA-Z neuvěřitelnou novinku. „Ale jo, v pondělí jsme doladili podmínky. I když nejsou podle mých představ, chci tam závodit za každou cenu, tak jsem to přijal. Moc se tam těším a udělám všechno možný, abych vyhrál.“

Matyáš Hlaváček má se šroubky nepřeberné zkušenosti z mnoha let tréninků na zamrzlých vodních plochách v okolí Pardubic. Birminghamský promotér pořádající halový mítink v Telfordu má z českých závodníků ještě zájem o Josefa France.

Foto: Antonín Škach

Fanoušci mohou pomoci KLABO Teamu

Milevsko – 15. ledna
Když Jan Klatovský v sobotu dopoledne ve Stockholmu líčil Pavlu Fišerovi požár jejich týmové dodávky, povzdechl si, že by jihočeský ledařský klan nyní potřeboval podpůrnou sbírku. Slovo dalo slovo a akce, která je v zahraničí v plochodrážním prostředí běžná, je na světě také u nás. Prohlédněte si fotky ohořelého vraku, vzpomeňte, kolikrát jste byli nadšeni uměním Antonína a Jana Klatovských, a zkuste zvážit svou případnou pomoc.

Finanční podporu je možné směrovat do Komerční banky na účet číslo 569145271/0100 pod variabilním symbolem 13.

Foto: KLABO Team

Útok na nervy rakouských fanoušků skončil nakonec happy endem

Saalfelden – 13. ledna

Stoprocentním triumfem ruských barev skončilo druhé kvalifikační kolo mistrovství světa na ledech v rakouském Saalfeldenu. Nastupující generace ruských ledařů nenechala nikoho na pochybách, kdo je zde světovou velmocí číslo jedna. Daniil Ivanov s Pavlem Čajkou bez velké námahy obsadili nejvyšší příčky a jen potvrdili, že o budoucnost tohoto sportu nemusejí mít v nejrozlehlejší zemi světa pražádné obavy.

Nápor na rakouské nervy se šastným koncem
Tradičně slušně zaplněné ochozy sice původně očekávaly, že místní hvězdy Rusům více znepříjemní život, ale nakonec mohli být diváci spokojeni. První trhlinu dal domácím ambicím už volný závod v St. Johannu minulý tyden. Tam se zranil Markus Skabraut. Ve startovní listině ho nahradil Martin Posch, od kterého ale postup rozhodně nikdo nečekal. Pomocí berlí se pohybující Skabraut pak s trpkým úsměvem mluvil o tom, že by rád stihl alespoň Pohár Reolofa Thijse v březnu v Assenu.

Další nápor na domácí nervy pak přinesla hned první jízda dne. Největší divácký tahák, bývalý vicemistr světa Franz Zorn, perfektně odstartoval a okamžitě si vytvořil slušný náskok, aby pak nikým neatakován skončil v nájezdu do druhého kola po několika saltech za ochrannou bariérou těsně pod přírodní tribunou plnou diváků.

Po napjatých chvílích mrazivého ticha stadion konečně vydechl úlevou a ztěžka se zvedající závodník odkráčel po svých do depa. S vědomím, že jakákoliv další ztráta už by byla fatální. K Zornově cti ale nutno říci, že složitou situaci zvládl stoprocentně a jen potvrdil skvělou formu, kterou má od počátku sezony. Ve zbývajících jízdách nepoznal pokořitele, jako jediný ukázal v závodě záda vítěznému Ivanovovi a v dodatkové jízdě se probil až na stupínky vítězů.

Těsně pod nimi pak skončil k už zmiňované spokojenosti publika jeho krajan Harald Simon a poslední, kdo si zajistil účast v prestižním seriálu Grand Prix, Dmitrij Čačin. Dvacetiletý Němec ruského původu žije od dětských let v Pasově nedaleko našich hranic, finančně i radami mu výrazně pomáhá exmistr světa Sergej Kazakov. Narůstající zkušenosti a slušné technické zázemí doplněné tradiční ruskou zarputilostí znamenalo pro mladičkého jezdce největší úspěch dosavadní kariéry. Získal ho na úkor svého kamaráda Grigorije Laguty.

S lotyškou licencí jezdící Rus původem z Vladivostoku byl dosud známý spíše z klasických oválů, kde se velmi dobře prezentoval například v loňské Grand Prix v Daugavpilsu. Tam s divokou kartou dosáhl až na semifinále. Přes zjevnou nevyježděnost a nezvyklý styl s nohou na zemi jako motokrosaři byl díky obrovské bojovnosti a bleskovým startům dlouho blízko senzačního postupu mezi pětici účastníků finále. Bohužel ho nakonec zradil právě start a uknutím do pásky v rozhodující čtvrté sérii s Čačinem přišel po vyloučení o možnost přímého postupu. I tak je místo náhradníka jeho vynikajícím úspěchem.

Velmi slušně se v Saalfeldenu prezentovali i Fin Kai Lehtinen, či stále se lepšící mladíci, Němec Andreas Roth a Sven Holstein z Holandska, který se zas může pochlubit titulem evropského šampiona sidecarů.

Zklamáním naopak bylo pro většinu přítomných vystoupení Johnnyho Tuinstry. Na obhajobu sympatického Holanďana je ale možné uvést, že prodělal velmi vážná zranění loni v Berlíně a možná dosud ze svého podvědomí zcela nevytěsnil zlé vzpomínky. Především v soubojích na krev byl tím, kdo první zaklapl plynovou rukoje, což u něho nebývalo dříve zvykem.

Velmi vlažné byly i výkony švédského tria. Všichni skončili hluboko v poli poražených a potvrdili, že země tří korunek má vedle dvou excelentních veteránů sice širokou jezdeckou základnu schopnou naplnit několik ligových týmů, ale kvalitativně zeje za Sereniusem a Svenssonem nadále obrovská propast.

Hlasy z depa
Daniil Ivanov: „Jako vítěz musím být spokojen. Postup byl bez rizika a bez velké námahy. Dráha pro mě nebyla až tak úplně dobrá, u nás jsem zvyklý na tvrdší led, to je pro mne lepší. Motorka se na něm líp ovládá, lépe pak drží stopu. Podmínky ale byly pro všechny stejné. Kde bych chtěl být v Grand Prix? No, každý by chtěl být nejlepší, každý by chtěl být mistr světa. Udělám všechno, co bude v mých silách.“

Pavel Čajka: „Mým cílem byl postup a ten jsem splnil. Motor byl slabší, nejel úplně k mé spokojenosti, ještě na něm bude potřeba zapracovat. Dráha mi vyhovovala, prostředí je tu pěkné. Jak to bude v Grand Prix uvidíme, chci udělat co nejlepší výsledek.“

Franz Zorn: „Pád v první jízdě byla jen moje chyba. Jel jsem jasně vpředu a chytil díru. Bolest ještě cítím, ale díky bohu nemám žádnou zlomeninu. Zcela jsem zničil svoji první motorku motorku, ale ta druhá jela stejně dobře. Po tom pádu jsem se soustředil hlavně na postup, byl důležitý kvůli dalšímu průběhu sezony, ale také kvůli sponzorům. Pro diváky tady jsem zase rád, že jsem uspěl v rozjezdu a byl na stupních vítězů. Teď si trochu odpočinu a začnu se chystat na mistrovství Evropy v Polsku.“

Foto: Zdeněk Flajšhanz