Mladá Boleslav – 16. února
Někdo má sbírku známek, jiný odznaků a další třeba plochodrážních programů. On sbírá tituly a o každém tvrdí, že se počítá. A na české scéně se mu v tomhle směru nemůže nikdo rovnat. Loni obhájil svůj hattrick ve všech juniorských šampionátech. S Plzní triumfoval v extralize, s Libercem ve tříčlenných družstvech. Kromě toho se zapsal mezi vítěze Zlaté stuhy a Zlaté přilby SNP a stanul na pódiu Tomíčkova memoriálu. Připočtěte bronz z evropských devatenáctek a mistrovství světa juniorských družstev a bude jasné, že v rodinné vitríně na poháry vytlačuje svého dědečka. Filip Šitera v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z tvrdí, že ho apetit na zlaté kovy nepřešel ani během zimní přestávky.

speedwayA-Z: „Někdy v průběhu loňské sezony došlo k senzačnímu přestupu. Ty, který jsi měl vždy úzké vazby na divišovskou továrnu a vysloužil sis i věčné šprýmy o továrním jezdci, jsi najednou začal startovat na GM. Zároveň jsi změnil ladiče a od Oldřicha Řezníčka zamířil k Bohumilu Brhelovi. Proč?“
Filip Šitera: „Důvod byl, že jsem se nedohod‘ s lidma v Jawě. Měli jsme domluvu, že budou spolupracovat s Řezňou. Olda ví, co mi pasuje, co potřebuju. S Jawou to bylo jako v předešlejch letech. Před sezonou sliby, sliby a nebylo to ani napůl. Když to vidíš ve světě, ve finále juniorů jsme jen my s Lubošem a Pawel Hlib měli Jawu. A jeden Švéďák, ale ten měl ještě GM. Jawa mi loni pomohla jako vždycky. Ale teď už nemůžu testovat. Musím mít něco, co bude mít výkon. Není to jen v motoru, ale i v závodníkovi. Já ale dělám sto procent, a když ti pak v pěti závodech pětkrát zastaví motor, mrzí to. Vždy mi to bylo zdůvodněno, že to byla moje chyba. Když to ale někdo viděl, řekl by, že spíš jejich lajdáctví. Nemělo by se stávat, že ti do motoru vypadne šroubek. S Jawou jsem měl dost titulů, byl na ní třetí v mistrovství Evropy, nebyl důvod, že bych na ní nechtěl jezdit, ale nepohodli jsme se. Zkusil jsem proto GM a kromě Zlatý přilby byl pokaždý na bedně nebo mezi nejlepšíma třema v družstvech. Nebylo to ještě ono. Na GM jsou jiný převody a chová se jinak než Jawa. Proto jedu už teď trénovat do Goričanu, abych měl všechno pod kontrolou. Ke spolupráci s Bohoušem Brhelem došlo proto, že jsem nechtěl GM hned kupovat, kdyby nebylo dobrý. Nechával jsem si Jawy. Olda mě dostal do širší špičky, ale nevýhoda je, že GM by mi nepůjčil. Může se pak totiž stát, že mu vrátím motor úplně rozstřelenej. Od Oldy mi motor zastavil jen jednou s prasklým ventilem, což nebyla jeho chyba. Dělal pro mě první a poslední, stačilo zavolat a přes noc připravil motor. Nechci u něj úplně skončit, uvidíme, jak to v sezoně bude. S GM výrazná změna není, když vyladíš Jawu, vyjde to v součtu nastejno. Nevím, jestli mi tenhle motor GM sednul, ale měl jsem lepší starty než na jawkách…“

speedwayA-Z: „Dokladem dobré formy nejen tvé, ale i juniorských závodníků se stal výkon národního týmu do jednadvaceti let v mistrovství světa. Bronz z Abensbergu byl skvělým výsledkem, a to tím spíše, zůstali-li na vašem štítě Dánové a Švédové…“
Filip Šitera: „V semifinále v Debrecenu to vlastně táhnul Luboš. My dělali nějaký body, ale on byl ten, kdo znal soupeře z Anglie. My jsme nevěděli, jestli to jsou venkaři a tak. Po závodech jsme všichni seděli v autě a čekali, jak dopadne Poznaň. Měli jsme ale dost bodů. Ve finále jsme si řekli, že do toho musíme jít naplno. Nebylo co ztratit, mohli jsme maximálně vyrovnat čtvrtý místo z Pardubic. Začali jsme třema nulama a jednou trojkou. Lepší začátek jsme mít nemohli (smích). Ale chytli jsme blbý rozlosování. Dráha jak stůl a my měli trojky a čtyřky. Do zatáčky to bylo dál a chtělo to tam bejt o půl motorky dřív. Pak jsme se chytli a jednu chvíli nám chyběly dva body na první. Potrápili jsme hodně Angličany i Poláky. Jak je vidět z našich jízd, bylo to hodně zajímavý. Fungovali jsme jako tým a pomáhali si. V Maďarsku byl cíl postoupit, a proto jsme se soustředili, abychom vozili body. Tady jsme do toho dávali všechno. A bylo to vidět. Někdy ti bylo jedno, jestli skončíš za mantinelem (smích). Letos nám odpadne Luboš. Ale semifinále se jede v Pardubicích. Hynkovi to tam jde, Kůsákovi taky. Mně ne, ale na Zlatý stuze se to zlepšilo. Junioři se mi tam vždycky povedli. I při Přilbě to bylo lepší, a kdyby se nezastavil motor, možná bych postoupil. Pokud by nám vyhověli s dráhou, mohlo by to vyjít. První věc je postoupit do finále. A potom uděláme vše, abychom byli minimálně zase třetí.“

speedwayA-Z: „Úspěšně sis počínal také v ostatních juniorských šampionátech pod jurisdikcí FIM a UEM. Zaznamenal jsi finálové postupy jak v devatenáctkách, tak jednadvacítkách a bronz v mladší kategorii. Jsi spokojen nebo jsi přece jenom v koutku duše očekával víc?“
Filip Šitera: „Devatenáctky byly před mistrovstvím světa a finále republiky. Ne že bych do toho nešel naplno. Chtěl jsem hrozně bednu, protože jsem v týhle kategorii končil. První dvě jízdy dobrý. Pak mě trenér z Polska popíchnul, jestli nechci zkusit druhou motorku. Když za tebou někdo takhle přijde, začne ti to vrtat hlavou. Tak jsem ho poslech‘ a byl čtvrtej. Do posledních jízd jsem šel už bezhlavě a nakonec byl rozjezd ve čtyřech. Byly to nervy jako sviňa. Víš, že máš poslední rok a na bedně je jedno místo. Když jdeš na start, nechceš udělat chybu. Přemejšlíš, kterou kolej si máš vybrat. Dobře jsem odstartoval a byl druhej. Nechtěl jsem bláznit. Říkal jsem si, že ho musím předjet a ujet mu, abych byl v klidu. Nakonec se to povedlo a byl jsem rád. Pak přišlo mistrovství světa. Je mi divný, že lidi z vedení dali českej mistrák dva dny předtím. Do budoucna by stálo se nad tím zamyslet. Když je mistrovství světa, musíš mít motor připravenej špičkově. Nevím, co bych dělal, kdyby se mi ve Slaným stalo co Lubošovi, že se mu zastavily dva motory. Tady to nechodí tak, že ti někdo udělá špičkovej motor přes noc. Proto nejde dát dva vrcholný závody za sebou. Poláci po deštích připravili dráhu dobře. V první jízdě jsem chtěl předjet ze třetího na druhý. Nevyšlo mi to a byl jsem poslední. Pak jsem dojel čtyřikrát druhej. Moh‘ jsem bejt sedmej, ale kvůli tomu, že jsem neměl vítězství jsem byl při rovnosti bodů devátej‘. Rád bych udělal výsledek už letos a nenechával to na poslední rok. Doba strašně utíká. Vzpomínám si, když jsem jel v Pardubicích kvalifikaci na první závod a teď končím juniory. A za chvíli budu ve čtyřiceti prodávat motorky po kariéře (smích). Co potřebuješ, je štěstí. Bez toho to nejde. Připravenej, doufám, jsem. Finále je v Pardubicích. Hlavně se tam dostat a pak teprve přemejšlet, co bude.“

speedwayA-Z: „Na domácí juniorské scéně jsi opět nepoznal přemožitele a dosáhl už druhého hattricku, nyní okořeněného navíc ještě Zlatou stuhou. Byl tenhle výkon těžší než předloni?“
Filip Šitera: „Každej závod je těžkej. V juniorskejch družstvech jsem používal motor, o kterým jsem už mluvil. V Žarnovici se to zadřelo, v Pardubicích odletěl setrvák z motoru. Dopadlo to, že jsme nakonec vyhráli. Měli jsme smůlu, ale nakonec štěstí. Juniorák byl těžkej, Kůsák hodně šlapal na paty. Poslední závod se mnou chtěl bojovat o titul a nakonec nebyl ani druhej. Mrzelo mě to za něj. Máš rozlítanou sezonu a pak ti to nejde. Poznáš lidi, co ti chtěj‘ doopravdy pomoct. Když máš úspěchy, motaj‘ se kolem tebe, ale když potřebuješ doopravdy poradit, těch lidí tolik už není. Nejhorší je, že pak nevíš, co děláš špatně. Jestli za to můžeš ty, motorka, psychika… V junioráku jsem si to užil. V Chabařovicích byla nebezpečná dráha. Když si vezmeš Suchoše, podruhý se házelo korunou o první místo, i když to byl trošku jinej‘ šampionát (smích). Mince určitě měla dvě strany stejný, proto vyhrál Kůsák. Určitě jsem s hattrickem spokojenej, chtěl jsem to obhájit. Juniorský družstva jezdím čtvrtej rok, pokaždý s někým jiným. Haďas se rozjel, víc jsme spolupracovali a pak jsme tam nechávali Holubína. Bylo by dobrý, kdybych se jim letos do toho neplet‘. Hodně termínů se mi kreje, takže bych to ani nestíhal. Junioráky by mě měly vycházet všechny. V sezoně to ale chodí tak, že hodně termínů je přeházenejch. Doufám, že se mi to nezkříží.“

speedwayA-Z: „V extralize se stalo něco, co by před sezónou čekal jen málokdo. Plzeň vyhrála titul, k němuž dospěla především famózní sérií pěti triumfů v řadě. Soutěž jste zdramatizovali prakticky jen svým úvodním výpadkem, co?“
Filip Šitera: „Myslím si, že po prvním závodě málokdo čekal, že aspoň obhájíme stříbro. Hodně jsem překvapili klub, když jsme na domácí dráze dojeli poslední. To byl vynikající výkon (smích). Ale nakoplo nás to. Neměli jsme, co ztratit, šli do toho po hlavě, zatímco jiný týmy počítaly bod za bod. Měli jsme sérii 4 – 3 – 2 – 1 a pak Bořík řek‘, že bychom mohli všechny zbejvající závody vyhrát. Zasmáli jsme se tomu, ale nakonec to tak bylo. Před předposledníma dvěma závodama jsme věděli, že bychom mohli útočit na titul. V Plzni jsem si dával na čas. Když jedeš po tramvajovejch kolejích, dobře se ti převlíká do kombinézy. Hodně blbý bylo, že se nemůžeš dostat dozadu ohřát motorky (smích). Před Slaným jsme si řekli, že musíme vyhrát. Slaný se snažil, aby dráha vypadala, že hodně pršelo. Ale připravili dráhu pro Plzeň. Já mám takovou rád, Simoák taky a Walasek s Jeleniewskim na tom zajedou. Bojuješ o titul a pak zjistíš, že Slaný má po osmi jízdách dva body. Udělali jsme kus práce a odvděčili se lidem v Plzni, co dělaj‘ plochou dráhu z lásky. Titul si zasloužili. Uvidíme, jak to bude příští rok. bylo by dobrý, kdybychom tu vítěznou sérii nepřerušili.“

speedwayA-Z: „Další domácí titul přišel ve tříčlenných družstvech s Libercem. Měli jste silný tým, nicméně Březolupy se ukázaly jako nebezpečný rival. Jak bys váš triumf okomentoval?“
Filip Šitera: „Nám to hodně dobře šlapalo. S Věroušem vycházím skvěle od doby, co jezdím. Březolupy vypadaly silně, ale u nás dělal každej body. Hecovali jsme se a drželi pohromadě. Liberec je vlastně moje třetí domácí dráha. Už jsem tam jel dokonce i závod a výjimečně pršelo. Pocit z vítězství byl dobrej. Někdo řekne, že je to jen přebor, ale někdy to bylo zajímavější než extraliga. Bylo to vyrovnaný, vždycky se to zamíchalo a nikdo nevěděl, kdo vyhraje. Každej titul se počítá. Titul je titul, čím víc, tím líp, ne?! Trojky jsou něco novýho, zajímavější pro diváky a i Grand Prix se mění. Na druhou stranu je špatný, že se zúžil počet jezdců a odpadlo pár kluků, co maj‘ problém sehnat závody. Když jsou v týmu čtyři, nemůže jet pátej a pak je to o něčem jiným.“

speedwayA-Z: „Do úspěšné fazony tvých domácích výsledků nezapadá pouze finále mistrovství republiky jednotlivců. A to nejen loňské. Dalo by se mluvit o dlouhodobém trendu. Bude letošní seriál spíše vyhovovat tvému naturelu?“
Filip Šitera: „Doufám, že to bude lepší. Když někdo vyhraje a jede se na jedno finále, je šastnej. Ale když má někdo defekt, je čtvrtej. Seriál je dobrej a není dobrej. Bude se to sčítat a míchat pořadí a může se stát, že čtyři lidi budou mít před posledním závodem stejně bodů. Změny se musej‘ dělat, je to risk, zkusit se to může a budeme vidět po sezoně. Mistrák mi prostě nejde, nemám štěstí. Co se dělo ve Slaným, nevím. Vzal jsem z garáže špatnýho závodníka. Plánoval jsem, jak budou probíhat junioři v Polsku a měl nervy. Podělal jsem to já, ne technika. Zkazil jsem to psychikou, a to rozhodlo. Minule defekty, loni jsem to zkazil já. Jsem zvědavej, co to bude dělat letos.“

speedwayA-Z: „Už třetí sezonu jsi strávil v polské extraligové Wroclawi. Podepsal jsi tam i letos. Ceníš si své účasti vysoko?“
Filip Šitera: „Nepoved‘ se mi jen první závod, kdy jsem měl dva body. Pak jsem ale hned dělal osm plus dva a držel si průměr okolo sedmi bodů. Během posledního závodu o bronz na nás šlapali, že by měli zájem i na rok 2008. Byl tam se mnou Bohouš a on ví, jak to v Polsku chodí. Řekli, co chtějí, já řek‘, co chci já. A když si budu držet průměr, měl bych jet všechno. Měl jsem víc nabídek ze všech lig, ale jsem ještě mladej a učím se. Proto je lepší extraliga, když boduju. A nedělám nuly. Jseš v kontaktu se špičkou a rozdíl mezi extraligou a první ligou není, ale extraliga má větší jméno. Je víc sponzorů. Uvidíme. Když budu trošku líp bodovat, určitě bych tam chtěl zůstat.“

speedwayA-Z: „Na podzim jsi byl v Anglii odeslat motocykly do Austrálie a při té příležitosti ses účastnil šňůry pouáků. Oslnil jsi promotéry, ale žádný kontrakt z toho není. Proč?“
Filip Šitera: „Mám polskou, švédskou a českou ligu. Měl jsem z Anglie moc dobrý nabídky, je možná blbost, že jsem to nevzal. Bylo to lákavý. Chci dělat plochou dráhu, že chci, ne že musím. V kalendáři mi už tak asi dvakrát nebo třikrát vychází, že mám v jeden tejden pět závodů. Hodněkrát jsou čtyři. A to toho bych měl dát v pondělí Anglii a v sobotu Anglii? Pak v neděli můžeš přijít domů utahanej na oběd. K tomu máš mistrovství světa a Evropy a musíš mít čas na dělání motorek. Kdybych nestíhal Švédsko, nechal bych si tam motorky a lítal, ale na začátku chci jezdit. Neznám dráhy, budu je poznávat a všechno zkoušet. Je to o tom cestování. Přišla mi taky nabídka na německou ligu z Pfaffenhofenu. V půlce sezony bych možná do Anglie šel, ale musíš vědět, jak to budeš mít nabitý. Potřebuješ mít tým a mechanika to za tejden nenaučíš. Ozvali se z Elite League i z Premier League, akorát z Conference League ne (smích). Zezačátku bych měl velkej average. Teď snížili limit pro tým, a tak jsem se divil, že by po mně šáhli.“

speedwayA-Z: „Během pár dnů dokončíš motorky a začneš tréninkový program. Záhy se rozběhnou první závody. Co od nadcházející sezony čekáš?“
Filip Šitera: „Řek‘ bych spíš, co nečekám. Hlavně žádný zranění. Ale určitě čekám dobrý výsledky. Nebo doufám. Polsko, Čechy, Švédsko, určitě je to nabitý. Doufám, že budu bojovat a pomáhat těm týmům. Uvidíme, až si o tom budeme po sezoně zase povídat, jak to dopadlo.“

Filip Šitera děkuje:
„Určitě chci poděkovat dědovi, Řezňovi, Bogasovi a všem sponzorům, což je Rimini, Kohút, Autokomplex Menčík, SýS, Přikryl, Gardinia, Scandic CNC, espeedway.pl, ČSOB pojišovna, SPS Bakov nad Jizerou. Mechanikům Jarynovi a Romanu Dolečkovi. Dave Tappovi za skvělou sérii v Austrálii. Rodině Chrise Holdera a těm, co mi pomohli v Austrálii. Redmond Motorport za pomoc s prodejem motorek. A všem lidem okolo.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach

Zruč nad Sázavou – 9. února
By oslavil pětačtyřicetiny, stále se může počítat mezi užší světovou špičku dlouhých a travnatých drah. A mohl by být živoucím důkazem, že muži nestárnou. Loni jej však provázel smůla. Na jaře si při rutinním tréninku s kluky na stopětadvacítkách zlomil klíční kost. V Mariánských Lázních se předvedl s fungujícím strojovým parkem, nicméně během pár dnů se stádečko jeho koní zatoulalo neznámo kam. Přišla nemoc a ke všemu zranění ramenních vazů v klíčové fázi sezony. Zdeněk Schneiderwind však v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z říká, že v žádném případě nehází flintu do žita. Vedle závodění se stal také duchovním otcem seriálu stopětadvacítek na malé dráze.

speedwayA-Z: „Začátek sezony sis zkomplikoval frakturou klíční kosti při tréninku se stopětadvacítkáři na malé dráze vedle pražské Markéty. Už sis odvykl malým oválům nebo je to důkaz, že i mistr tesař se utne?“
Zdeněk Schneiderwind: „I to, že se mistr tesař utne. Chtěl jsem klukům ukázat, jak se to má dělat. Když se to stalo, byl jsem naštvanej sám na sebe. Přesně jsem věděl, co to bude, měl jsem to poněkolikátý. A že to budu muset tři, čtyři neděle nechat v klidu. Když jsem si kličku zlomil poprvý, za sedm dnů jsem jel závody. Ale teď už to nesrůstá. Kluci z toho byli víc paf než já. Jeden tam dokonce brečel, jestli pojedu do nemocnice. Sundal jsem si kombinézu, viděl, že mám zlomenou kličku, a řek‘ jsem, že trénink pokračuje. Ale štvalo mě to. Nebylo to poprvý, co jsem skočil na motorku a projel tu dráhu. Teď jsem odstartoval a za dva metry šel přes hák. Sekly se řetězy a štorclo se to. A tak jsem klukům ukázal, jak to nemá bejt. Přes zimu člověk maká a najednou je měsíc mimo.“

speedwayA-Z: „Nicméně ses dal do pořádku a počátkem května opět exceloval při mistrovství republiky v Mariánských Lázních. Zdá se, že na tenhle primát máš permanentku.“
Zdeněk Schneiderwind: „To vůbec ne. V Mariánkách to bylo suprový, proto nechápu, proč mi to po nich přestalo jet. Tam to fungovalo všechno. Motorky jely a já si myslím, že jsem jel taky dobře. Jsou to závody, ale když na to objektivně koukáš, bylo to dobrý. To, že tě někdo povodí, patří k tomu. Když dojedu třetí nebo čtvrtej a vím, že jsem bojoval, jsem vnitřně spokojenej. Nebyl jsem zklamanej, že jsem nevyhrál všechny jízdy. Rozhod‘ jsem se, že ještě pojedu a budu bojovat. Myslím, že s tím Schützbachem jsem měl kliku. Možná si titulu cením o to víc, že konkurenty znám. Bylo to samý, jako když jsem skončil třetí nebo čtvrtej v mistrovství Evropy. Každej říká, že to jedou samí důchodci. Jenže to trvá dlouho, než se dostaneš do finále. Lidi si neuvědomujou, co to obnáší.“

speedwayA-Z: „Diváci v Mariánských Lázních tě viděli i druhý den při mistrovství světa. Jako finalista jsi kvalifikační kolo nemusel jet. Byla to pojistka pro všechny případy, nebo máš západočeský ovál tolik rád?“
Zdeněk Schneiderwind: „Víš co, jsou to závody. Neviděl jsem důvod, proč to nejet. V mysli jsem doufal, že bych ve finále moh‘ do osmýho místa bejt. Jel bych, i kdyby to bylo jinde. Ale chtěl jsem se představit publiku v Mariánkách. Kolik lidí mě volalo, jestli tam pojedu! Rád jsem pomoh‘, aby ty závody měly úspěch. A rád jsem byl v tom týmu. Věděl jsem, že Bacher bude lepší. Můžu s ním závodit na trávě, ale v Herxheimu, Pfarrkirchenu nebo v Mariánkách ne. Jede mu to o čtyřicet kiláků víc. Jede dobře, ale zklamanej jsem zase nebyl. Jel jsem s ním víckrát, odstartoval na něj, ale on mě předjel. Byl lepší, absolutně bych to ničemu nepřisuzoval. Musel bych bejt o hodně rychlejší, abych ho porazil, ale to jsem věděl, že nebudu.“

speedwayA-Z: „Bohužel finálová série mistrovství světa ti nepřinesla umístění v první osmičce. V Pfarrkirchenu jsi byl čtrnáctý, ve St. Macaire desátý, v Marmande opět čtrnáctý a čtrnáctý i celkově. Jak bys to okomentoval?“
Zdeněk Schneiderwind: „V Pfarrkirchenu jsem byl hodně naštvanej. Nechci se vymlouvat, když se nepovede závod, jede závodník, ale nejedou motorky. Ale doopravdy jsme motorky nepřinutili, aby jely rychle. Nefungovalo to a dostal jsem se jen do céčka. Měl jsem větší ambice a byl zklamanej sám ze sebe. Nepřišel jsem na to, proč to bylo tak pomalý. Vyměnili jsme asi čtyři motory, ale nedošli jsme k závěru, počínaje výměnou motoru a konče výměnou převodníku. Je to nevysvětlitelný. V Mariánkách to fungovalo, o pár týdnů pozdějc ne. St. Macaire si už přesně nevybavuju. Víc jsem si věřil. Upad‘ tam Jörg Tebbe, dráha byla hodně náročná. Hodně pršelo a nezvládal jsem to. Jezdilo se tam po prknech a zkrátka jsem to nezvlád‘. To samý Marmande. Rozbitý a nebyl jsem ve formě. Měl jsem v obou závodech podat lepší výsledek. Tím jsem šel do challenge. Před Marmande bylo La Reole (semifinále mistrovství Evropy – pozn. redakce) a tam jsem postoupil rovnou do áčka. Tam jsem jel dobře. Bylo to v sobotu večer. Zůstával jsem tam a chytil nějakou chřipku. V neděli jsem se vzbudil v autě a nevěděl, co se mnou je. Nemoh‘ jsem ani hnout rukou. Koupil jsem si léky a vitamíny. Byl jsem hodně vyřízenej, chřipka, klouby a nevěděl o světě. Doufal jsem, že to bude dobrý. V neděli po Marmande jsem měl jet Bad Zwischenhahn. Ve středu jsem to odvolával, protože jsem věděl, že budu rád, když odjedu to Marmande. Celkově čtrnáctej, zklamanej jsem nebyl. Zezačátku jsem měl větší ambice, ale takovej je už život. Bral jsem to, jak to je. Věřil jsem, že uspěju v challenge. To jsem ale netušil, že si na pitomým guláši ve Francii rozbiju držku.“

speedwayA-Z: „Zato mistrovství světa byl skvělým počinem nového nároďáku. Bylo pro tebe čtvrté místo překvapením nebo i trošku zklamáním? Vždy bronz nebyl zas až tak daleko…“
Zdeněk Schneiderwind: „Věděl jsem, že nemůžeme uspět, a překvapoval mě optimismus všech okolo. Po tom průběhu závodu jsem byl hodně zklamanej, že se bronz nepoved‘. Byl opravdu blízko. Myslím, že tahle šance na medaili se nemusí povést pět, deset let. Je to škoda pro nás, co jsme to jeli, i pro celej sport, že jsme medaili nezískali. Po finále jsme si dokonce mysleli, že třetí jsme, ale doopravdy nám jedno umístění chybělo. Šlo mi to jak za starejch mladejch časů. Jak kdyby mi bylo o dvacet let míň. Od startů jsem tam byl, a když ne, protáh‘ jsem se venkem. Fakt mě štve, že medaile nebyla. Ve třech čtvrtinách závodů jsem si říkal ‚kurva, kdyby bylo štěstí, můžeme mít bronz‘.“

speedwayA-Z: „Tvoji kolegové z pražského Olympu Richard Wolff a Pavel Ondrašík se chtějí dlouhé dráze věnovat víc. Objevil se Antonín Klatovský, své záměry s touhle disciplínou má i Jan Jaroš. Věříš v dobrou budoucnost českého nároďáku i naší dlouhé dráhy?“
Zdeněk Schneiderwind: „Když budu upřímnej, úplně moc ne. Všem bych to přál, ale Němci maj‘ víc závodů. Je to jejich národní sport. Holandsko to samý. Porážel jsem je, ale léta běžej‘. Třeba se mýlím, ale kluci budou muset přidat. Uvidíme letos. Úspěch by byl, kdyby se udrželi v osmičce. To byl ne půl krok, ale tři čtvrtě krok dopředu. Je to hodně práce. Pepe Franc chce jet mistrák, motorku chce půjčit i Patrik Linhart. Moje teze je, že musí bejt základna. Když bude mezi sebou soupeřit víc lidí, je špička kvalitnější. To je pro mě spojitost i se stopětadvacítkama. Udělat víc závodů a pak dva nebo tři vyskočej‘ víc než doteďka. Jsem přesvědčenej, že když bude dvanáct závodů na malý dráze na Markétě, sto lidí půjde kolem, ale dva se zastaví a jeden to zkusí. Věřím tomu, že když do dlouhý půjde malej Hádek, Bořík ví co a jak. Potřebuješ na to chtění, ne zkušenosti. A pak to pojede třeba i Adam Vandírek a další kluci. Začnou spolu závodit a budou závody. Mariánky v tom hrajou taky svoji roli. A až se vrátí Tonda Švábů, bude to obrovská motivace pro všechny.“

speedwayA-Z: „Závěr sezony ti bohužel zkomplikovalo další zranění. Při pouáku ve Francii sis pochroumal rameno. Jak k tomu došlo?“
Zdeněk Schneiderwind: „V Miramontu je nová dráha, její manažerka to dřív pořádala ve St. Colomb. Měl jsem jet v Berghauptenu, ale neozývali se, tak jsem se přihlásil sem. Když jsem přijel, byl to den blbec. Dráha, ale na to se nevymlouvám, z kopce do kopce. Vyjeli jsme na trénink a oblaka dýmu. Nestačili to ukropit. I když jsi byl první, neviděl jsi. Najela tam kropička a hned to bylo jako na ledě. Padal jsi už cestou na startovací zařízení. Ve třetí jízdě jsem blbě odstartoval a jel třetí, čtvrtej. Předjel mě mladej Tresarrieu. Po rovině, jak když mě potká. Říkal jsem si, kudy to chce jet. V nájezdu sestřelil dva přede mnou. Nevyhnul jsem se motorce, trefil ji a šel rovně do prken. Hned jsem věděl, že jsem v hajzlu. Finále mistrovství Evropy přede mnou, challenge přede mnou. Bok mě bolel, do dneška se to nevstřebalo, zlomenýho nic, jen vazy v rameni. Nepohod‘ jsem se s doktorama. Nechtěli mi udělat magnetickou rezonanci. O Barošovi se píše, že mu ji dělaj‘ třikrát tejdně, jestli se mu to hojí, a já ani nevěděl, co s tím mám. Na rentgenu mi řekli, že nemám nic zlomenýho, ale to jsem věděl už předtím sám. Nejhorší je, že ti je tolik let. Každej říká, že jsi starej, ale kdyby nebyla takováhle blbost, můžeš bojovat. Vyrovnal jsem se s tím, ale je to blbý. Štvalo mě to. Šlo mi to, celkem mi to jelo, v Anglii bych určitě dvacátej nebyl. A bejt zdravej, ve Vechtě bych měl dost velký šance s nima bojovat.“

speedwayA-Z: „Na vrub zranění lze připsat i tvé účinkování v mistrovství Evropy. Semifinále v La Reole ti přineslo hladký postup, leč ve finále ve Swingfieldu jsi musel odstoupit…“
Zdeněk Schneiderwind: „Lítal jsem celej tejden po doktorech a léčil to. Ještě v pátek jsem nevěděl, jestli pojedu. Nemělo to cenu. Bavil jsem se s Milanem Špinkou, že když nastoupím, mohli bychom pomoct Pavlovi. O tréninku jsem objel půl kola a věděl, že to vůbec nejde. Nešlo to udržet.“

speedwayA-Z: „Ve stejném duchu se neslo také challenge ve Vechtě. Vypadl jsi z elitní společnosti finalistů mistrovství světa. Věříš, že se ti podaří mezi ně vrátit přes rozjížďku poslední šance v Mariánských Lázních?“
Zdeněk Schneiderwind: „Tejden jsem chodil na lasery. Co mám známý ve Stromovce, všichni se mi věnovali. V tý Vechtě jsem ve druhý jízdě odstoupil. Přijel jsem na start, dal půl plynu a otevíralo se mi zápěstí. Tím sezona skončila. O poslední šanci neuvažuju. Abych o tom přemejšlel, to ne. Rozhod‘ jsem se, že pojedu. Makám dost, ale víceméně se věnuju stopětadvacítkám. Určitě budu chtít připravit motorky, abych uspěl. Zatím nemám na čem. Chci zajet do Jawy, jestli bude ještě nějaká spolupráce. Začnu se připravovat, ale v současné době mě zajímá příprava stopětadvacítek. Jestli v Mariánkách pojedu, budu bojovat. Vypad‘ taky Tebbe, Rudolf, Tresarrieu. To jsou dobrý závodníci a budou je tam chtít dostat. Jednoduchý to nebude.“

speedwayA-Z: „A s čím půjdeš do letošní sezony? Nebude to trvat dlouho a rozběhne se opět kolotoč závodů.“
Zdeněk Schneiderwind: „Na to, abych si dělal ambice vyhrát mistrovství světa nebo Evropy, určitě nemám. Chtěl bych, aby se dařilo a byl z toho spokojenej. Aby to fungovalo a byl zdravej. Úrazy nepřidaj‘, hlavně v tomhle věku. A aby fungovaly stopětadvacítky, rozjel se seriál a nebylo to závislý jen na mně. A mělo to smysl. Přihlásilo se hodně kluků a těším se, že se budu zase vídat s Vencou Milíkem, protože jeho syn tam je taky.“

Zdeněk Schneiderwind děkuje:
„Jsem strašně rád, že se ke mně nikdo neotočil zády. Spolupráce s MPM trading, Fuchs Oil, paní Vikovou z firmy Pinelli, Semtex a JRM funguje dobře. Děkuju jim za to. A děkuju PSK Olymp Praha, kde mi vytvářejí podmínky na závodění i trénování kluků, a AČR.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach, Radek Fanta a Jiří Bayer