Mariánské Lázně – 24. května
Když byl v Mariánských Lázních v červenci 2005 mohutně proháněl Zdeňka Schneiderwinda. A na cílové metě prohrál titul rozdílem několika centimetrů. O rok později se v západočeských lázních objevil zase. Po těžkém úraze v Argentině se neobešel bez hole, ale na mikrofon spíkra Miloslava Čmejly se svěřil se svým snem o titulu mistra světa na dlouhé dráze. K tomuto cíli napřel všechno své úsilí, avšak nyní, shodou okolností opět v Mariánských Lázních, magazínu speedwayA-Z řekl, že se už do sedla plochodrážního motocyklu nevrátí.

„Víš, co před těma šesti měsíci jsem se cejtil jinak než teď,“ pustil se nad sklenkou koly v lázeňském motelu do vysvětlování, co ho k nelehkému rozhodnutí vedlo. „Měl jsem pocit, že bych ještě moh‘. Ale za poslední měsíc se situace zhoršila. Zůstaly problémy s komunikací a krátkou pamětí. To se dá obejít, jenže se mi začíná točit hlava. A jsem nestabilní. Třeba mám problém trefit se na schod, když scházím dolů. Bavil jsem se s neuroložkou a vypadá to, že mi tohle zůstane do smrti. Proto ty doktoři byli překvapení, když jsem dělal pokroky, ale přestal jsem brát prášky a všechno se vrátilo. Když jsem viděl podobný případy, je zázrak, že dokážu mít normální chůzi, a že jsem vůbec myslel na motorku. To riziko tam však je, všichni doktoři se shodli, že jsem použil rezervu mozku. A že je obdivuhodné, co jsem dokázal, ale další úraz mozku, třeba jen otřes, by moh‘ způsobit smrt. Riziko by bylo neúměrně vysoký a kvůli dceři a manželce ho nemíním podstupovat.“

A jaké další plány Antonín Šváb má? „Problém s pamětí je,“ řekl. „Díky tomu jsem rozjel obchod, kterej‘ bych v životě nerozjel. Teď mi to myslí a dokážu pochopit, že kolem plochý dráhy u nás to nemá budoucnost. Rozprodám to všechno. Dělal jsem obchod s Wulfsportem. Udělal jsem závěry, ke kterým jsem neměl přijít. Ale už to má odkoupený novej‘ majitel ze Slanýho a lidi si to budou moci nakupovat u něho. Já si budu muset najít novou práci. A spíš dělat něco rukama.“

Nicméně za dvě desetiletí kolem plochodrážního sportu nasbíral Antonín Šváb spoustu cenných zkušeností, které by nyní mohl zúročit. „To je otázka,“ pokrčil rameny. „Osobně to vidím tak, že lidí, co dělaj‘ motory, je hrozně moc na počet závodníků. A ty nejsou. Aby tady byli čtyři ladiči na dvacet jezdců, nemá cenu. Pokud budeš dobrej‘, přijdou k tobě, ale to se musíš nejdřív zaběhnout. Co poslouchám a koukám kolem sebe, plochá dráha je na sestupu. Je to smutný, ale je to tak. Jestli je to zaviněný tou dobou? Lidi samozřejmě maj‘ plno možností dělat naplno jiný záliby, ale co se týče mladejch, není sranda začít. Nepřemejšlel jsem ani o trénování. Na Olympu je trenér Milan Špinka, Zdeněk Schneiderwind trénuje mladý a teď je tam Bohouš Brhel. Moc lidí na jedno místo.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)