Archiv autora: Antonín Škach

Evropská premiéra byla pro české závodníky obrovskou zkušeností

Tayac – 21. června
Minulou sobotu se Eduard Krčmář a Daniel Hádek jako první čeští závodníci vůbec představili v evropském šampionátu stopětadvacítek. Po dlouhé cestě je ve francouzském Tayacu očekával horký den a neméně chladná noc. Jak magazín speedwayA-Z informoval, těsně nad ránem skončil Eduard Krčmář čtrnáctý, Daniel Hádek po úvodním pádu odstoupil. Pojďme se na mítink podívat znovu očima hlavních protagonistů a čočkou fotoaparátu.

Česká výprava vyrazila ve čtvrtek večer ze Slaného. První zastávka byla v Chotíkově pro rodinný tým Hádkových. A pak už na slánskou dodávku čekalo takřka šestnáct set kilometrů, které zvládla za bratru sedmnáct hodin.

„Hrozná dálka,“ netají se Eduard Krčmář starší. „Ale pořád po dálnici. Zkoušeli jsme jet i mimo ně, abychom ušetřili za mýtný, ale byly to hrozný silnice.“ Češi dorazili do Tayacu na sklonku pátečního odpoledne. Jejich kroky vedly na ovál, který na první pohled nevypadal zle. A pak už na hotel spát.

Ranní program začal přejímkou úderem deváté a dění skončilo až o půl třetí ráno druhého dne. A ke všemu se nekryté depo topilo v záplavách žhavých slunečních paprsků. „Strašný vedro,“ otáčí Eduard Krčmář starší oči v sloup ještě dnes. „S mladým jsem sedmdesát euro jenom propili. Nemělo cenu odjíždět, pořád tam byl program. Přejímka, trénink, přejímka pro závod.“

Stěžejní část evropského šampionátu kolibříků ovšem vypukla úderem jednadvacáté hodiny. Díky doprovodnému programu se dráha rychle rozbila. „Díry v dráze, úplnej‘ masakr,“ komentuje její stav Eduard Krčmář starší. „Byla položená do kopce a z kopce, jedna zatáčka byla asi o deset metrů vejš. Startovalo se do kopce, osvícení dráhy bylo asi sedmdesát procent a z kopce dolů nebylo vidět.“

Evropský šampionát svedl do Tayacu sedmadvacet závodníků. Na svém pořadu měl třináct rozjížděk po osmi účastnících na čtyři kola plus trojici finále. Připočteme-li vložené jízdy, program se protahoval. „Nečekal jsem motokrosové motorky, sajdkáry a čtyřkolky,“ připouští Petr Křikava, slánský šéf a vedoucí výpravy. „Že bude nerovná dráha, na trávě to beru v rámci regulí, ale když jsem viděl tohle. Naši kluci tam byli nejmladší, ostatním bylo patnáct, šestnáct let. Už o půlnoci klimbali a to měli jet.“

Daniel Hádek odstoupil kvůli pádu už po své první jízdě. „Bylo to v nájezdu do zatáčky, která byla na konci roviny z kopce dolů,“ líčí jeho otec Bořivoj. „Vyhejbal se Edovi a tomu Němci, co to vyhrál a v sedmdesátikilometrový rychlosti z toho vystoupil.“ Bolelo ho celé tělo, takže už raději nenastoupil. By byla obava ze zlomených či naražených žeber, ve středu už startoval v Plzni v dalším pokračování šampionátu republiky. „Jenom modřina,“ mávnul rukou nad následky svého pádu.

„Drželi se ukrutně statečně,“ říká na adresu českých reprezentantů Eduard Krčmář starší. „Eda neprohrál start, ale jeho nevýhoda byla malá síla. Dostal se až do finále B. Tam dvě kola ved‘ a úplně zhasnul. Nemoh‘!“ Nicméně všichni zúčastnění se unisono shodují: „Pr kluky to byla obrovská zkušenost!“

Foto: archív rodiny Hádkových

Polští mladíci zvládli infarktovou situaci na jedničku

Diedenbergen – 22. června
Mnozí ještě máme v živé paměti semifinále mistrovství světa juniorských družstev, kde statečný boj našich mladých nadějí vyústil ve druhé místo. To vzhledem k systému soutěže neznamenalo ani postup, ani vyřazení ale nutnost čekat na výsledek druhého semifinále v Diedenbergenu a doufat, že druhý tým tam vybojuje méně než našich 38 bodů. Nutno předem dodat, že zmiňovaná naděje nabyla příliš vysoká. Zatímco v Pardubicích se čtyři mimořádně silná a vyrovnaná družstva seřadila v šestibodovém rozdílu mezi prvním a posledním, účast Slovinska plného neznámých nezkušených mladíčků neskýtala předpoklad dvakrát vyrovnaných bojů.

O postup se tak podle předpokladů mělo utkat trio Německo, Austrálie, Polsko. Velké napětí bylo před závodem cítit především z depa polské družiny. Zatímco Australané pod vedením manažera Craiga Boyce, bývalého medailisty ze světového finále jednotlivců, v pohodě čekali na příjezd své největší hvězdy Chrise Holdera z Loniga a Němci pilně pracovali, z našich severních sousedů nervozita doslova kapala. I předseda polské ploché dráhy Piotr Szymañski přiznával že jsou po čtvrtém místě ve finále mistrovství Evropy družstev do 19 let v Rawiczi pod velkým tlakem odborníků i fanoušků a případný neúspěch by mohl mít fatální důsledky.

Ke cti polského žužlu dlužno poznamenat, že tým situaci zvládl na jedničku. Už po prvé sérii jízd bylo v podstatě jasné, že pokud nedojde k nějaké mimořádné a nečekané situaci, například zranění některého z jezdců, nemusejí se závodníci s orlicí na vestě o účast ve finále obávat. Polská pětice byla opravdu výtečná a zcela bez slabin. Navíc naprosto vyrovnaná, body připisovali všichni. Pouze v jedné rozjížďce dojel jejich závodník hůř než na druhém místě. Jediný moment, kdy mohl kdo o polském postupu na chviličku zapochybovat, přišla v osmé jízdě. To Polák Grzegorz Zengota nemínil nechat místo u mantinelu předjíždějícímu Australanu Aaronu Sumnerovi a následné zaháknutí obou dvou skončilo velice ošklivým pádem, po kterém se oba aktéři dlouho nezvedali z dráhy. Jeden i druhý nakonec pokračovali v závodě, by Australanův výkon byl pádem v dalších bojích rozhodně poznamenán.

Otázkou tak zůstávalo druhé postupové místo. Ke zklamání slušně zaplněných tribun to byli domácí, kdo od začátku závodu tahali za kratší konec. Australané sice museli před závodem řešit problém se zraněním své opory Troye Batchelora, ale Kozza Smith, který ho zastoupil, byl náhradou velice kvalitní. Závodníci ze zeleného kontinentu si celou dobu drželi Němce od těla a s blížícím se koncem závodu bylo zřejmé, že je jen otázkou času, kdy přeskočí našich 38 bodů. V podstatě jasné bylo vše už po čtyřech sériích, kdy nasbírali 37 bodů a nebylo asi na stadionu nikoho, kdo by pochyboval, že na zbylé dva nedosáhnou.

Ty pak zajistil Chris Holder výhrou hned v následující jedenadvacáté rozjížďce. Právě v ten moment jsme ztratili i teoretickou naději a skončilo naše účinkování i sen o obhajobě bronzových medailí v letošním šampionátu juniorských družstev…

Určitě víc se čekalo od domácího Německa. Smůlou pro ně byla ještě před závodem ztráta Tobiase Busche, zraněného v páteční polské lize. Mladičký Erik Pudel je sice nepochybně talentovaný, ale ostřílenějšího kolegu nemohl nahradit výkonem ani zkušenostmi. Na druhé straně především od kapitána Kevina Wölberta jsme určitě viděli povedenější závody, než ten, který předvedl v neděli v hessenském Diedenbergenu. Víc se rozhodně čekalo i do Franka Fachera.

Samostatnou kapitolou bylo pak vystoupení slovinské ekipy. Jejich závodníci získali za celý závod čtyři body a jediný, jezdec schopný trochu držet krok se soupeři byl Matija Duh. Bez dalšího komentáře můžeme ponechat fakt, že všechny čtyři body získali po defektech, nebo pádech soupeřů, jediný vlastně na dráze nevybojovali. O lecčemž svědčí i fakt, že například Dalibor Bot jel dle slov slovinského manažera čtvrtý závod v životě…

Otázkou pak zůstává hlavně systém soutěže. Osobně se domnívám, že nejspravedlivější by bylo nechat postupovat z obou semifinálových závodů dvě nejlepší družstva a teprve poté určit zemi a dráhu, kde se finále uskuteční. Šlo by pochopitelně i ponechat stejně jako dosud finálového pořadatele dopředu s alternativou náhradníků pro případ, že se domácí nekvalifikují. Ještě nespravedlivější je však rozdílný termín semifinálových závodů. Výhoda družstva, které ví, kolik bodů k postupu potřebuje je jev naprosto nevídaný. Osobně nechápu, co vede FIM k tvrdošíjnému trvání na tomto nepochopitelném časovém rozdílu, když podobný problém dokázala odbourat například i naše kapříková fotbalová liga…

Foto: Zdeněk Flajšhanz

Adrian Rymel veze do Lublaně dělo

Kopřivnice – 27. června
Mezi diváky včerejšího třetího závodu mistrovství republiky juniorů nechyběl ani Adrian Rymel se svou rodinou. Po krátké relaxaci se už dnes opět vydává na cesty. Přes rakouských Natschbach míří do slovinské metropole Lublani, kde posílí český nároďák v jeho boji o návrat do světového poháru.

„Už je nachystáno,“ svěřil se včera s výsledky své přípravy na zítřek. „Pořádně budu ladit až na semifinále kvalifikace o Grand Prix. Ale přivezl jsem dělo z Anglie. Mám tady s sebou anglického mechanika a Pupyho. Pojedeme do Natschbachu, snad nás tam pustí na dráhu.“

Postupové dveře se v Lublani zítra otevřou pouze vítěznému týmu. „Vyhrajem‘,“ má v tomto ohledu jasno Adrian Rymel. „Kyllmäkorpi je mimo, Kolenko taky. Podle mě, jestli ne teď, tak kdy jindy. Milan Špinka to naplánoval dobře, holt je to mistr světa. A pak Coventry. Dánové, Švédové, Angličané a nazdar, jedeme domů.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Český juniorský šampionát si dnes sáhl na své sportovní dno

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Kopřivnice – 27. června
Záměr nového kopřivnického předsedy Vladimíra Kováře získat uspořádáním závodu českého juniorského šampionátu kvalitní startovní pole za malý peníz skončil dnes dokonalým sportovním fiaskem. Vidina závodění na obavami opředené fosílii mezi drahami nevyvolala mezi závodníky vlnu nadšení. A tak toho dnes na severní Moravě nebylo příliš mnoho k vidění. Technickou přejímkou prošlo pouze dvanáct borců, z toho devět našich, přičemž průběhem času tři odpadli. Diváci neviděli ani jedno předjetí a za svou padesátikorunu vstupného se dočkali pouze třech rozjížděk se čtyřmi účastníky. Do třinácté jízdy neměl vůbec kdo nastoupit. A očekávaný duel mezi Matějem Kůsem a Hynkem Štichauerem v rozjížďce s číslem dvanáct skončil už průjezdem první zatáčkou. Pražský závodník inkasoval dohromady patnáct bodů a v průběžné klasifikaci postižené absencemi opět unikl svým pronásledovatelům. Nezbývá než doufat, že se VV SPD příští rok při přidělování mistrovských podniků nenechá strhnout jednostranným pořadatelským zájmem a vytvoří juniorský šampionát, který bude jako v předchozích sezónách gradovat až v posledních okamžicích.

V září 2004 se Lumír Morys, tehdejší kopřivnický předseda, rozhodl, že se český juniorský šampionát jel na severomoravské záludné dráze naposledy. Nastolil filozofii pořádání volných závodů, kterých by se účastnil pouze ten, kdo by chtěl.

Leč časy se mění a stejně tak předsedové klubu. A protože VV SPD dnes přidělí závod komukoliv, kdo si o něj požádá, česká juniorka se do Kopřivnice po čtyřech letech vrátila. Návrat to ovšem nebyl nikterak oslnivý.

Kopřivnický comeback do šampionátu juniorů nevzbudil v táboře závodníků žádné nadšení už po zveřejnění kalendáře loni v prosinci. A dnes celá řada z nich se otočila k záludnému oválu zády, by za cenu ztráty možnosti bojovat o mistrovské body. „Nechci se na té nebezpečné dráze zranit, mám před sebou důležité závody,“ svěřil se magazínu speedwayA-Z soukromě jeden špičkový závodník, který si nepřál být jmenován.

Horko těžko se slepila startovní listina čítající šestnáct jmen. Ale i ta se nakonec stala utopií. Nejprve se omluvil Michael Hádek, který po středečním pádu během rozjezdu Pavlem Pučkem o titul vicemistra devatenáctiletých pořád ještě nemohl došlápnout na zraněnou nohu. Adama Vandírka zase zdržely v hlavním městě pracovní povinnosti. Marcin Piekarski a Pavel Fuksa nedorazili vůbec. Oficiálně byli pokládáni za neomluvené, nicméně je otázka, zda v komunikaci s jejich klubem nedošlo k nějakým informačním šumům.

V depu se nakonec sešlo dvanáct borců a závod se stal sportovní tragédií. Vzhledem k započítávání všech výsledků se dá dokonce hovořit o pokaženém šampionátu, jenž ještě loni patřil k českému rodinnému stříbru. Ale konec konců, i extraliga jím ještě ve svém loňském ročníku bývala také, než zaplatila daň experimentu s rozpisem WTC.

Při neúčasti Martina Vaculíka a Marcina Piekarskeho se hlavní smysl závodu smrskl na otázku, zda nový druhý muž průběžného pořadí Hynek Štichauer dokáže snížit náskok dominantního Matěje Kůse. Odpověď přinesla rozjížďka s číslem dvanáct. Nebo spíše řečeno její start, protože ani duel dvou nejlepších borců nepřinesl regulérní předjetí.

Lépe odstartoval Matěj Kůs. Pardubičan zkusil atak vnějškem prvního oblouku, nicméně Pražan ho nekompromisně zavřel. „Nic horšího se mi už nemohlo stát,“ lamentoval Hynek Štichauer o přestávce v depu. Neměl však na mysli ztrátu jednoho bodu, nýbrž rozbitý zip. „Zalepil jsem to izolačkou, aspoň to větralo,“ nechal se slyšet po další sérii.

Kromě zmiňovaného duelu, který vlastně rozhodl boj o vítězství v celém závodě, a závadě na oblečení Hynka Štichauera, dnešní ostudná blamáž nic zajímavého nepřinesla. Mateusz Kowalczyk prohrál s oběma leadery a přišel si na pódium pro zelený věnec. Diváci si zabouřili pouze, když novojický Lukáš Hromádka bez brýlí po defektu Kamila Cieslara osamocený mířil vstříc prvnímu vítězství své kariéry. Na podnik ranku mistrovství republiky až katastrofálně málo zápletky.

Hlasy z depa
„Jsem spokojenej‘,“ netajil se Matěj Kůs svou radostí nad patnáctibodovým triumfem. „Zvýšil jsem náskok. Doufám, že se mi povede hattrick jako Filipovi. Žádný problémy nebyly. Po dlouhý době závody, kdy se nic nesypalo.“ Na svého nejbližšího souseda v průběžné klasifikaci Hynka Štichauera má Matěj Kůs k dobru už šest bodů. „Spokojenost,“ zopakoval. „Budu to držet dál. Mšeno a tak dále.“

„Včera jsem s Máriem stěhoval jeho dílnu a celej‘ den svářel stůl,“ začal Hynek Štichauer zeširoka. „Pak jsem se byl koupat a namoh‘ si ruce na houpačce. Ale Matěj byl lepší a tady se nedá předjet. Jak se začne prášit, není vidět na metr.“ A jak by pardubický závodník okomentoval své postavení v průběžné klasifikaci? „Stát se může cokoliv,“ řekl. „Třeba se to povede, ale nevypadá to.“

„Porazil mě Kowalczyk,“ odtušil smutně Martin Gavenda, jehož dlouhý sen o stupních vítězů v juniorce se minimálně o měsíc odsunul. „Čekal jsem víc. Chtěl jsem bejt třetí. A zase nic. Dráha na hovno jako vždycky. Kopřivnice se mi nedaří, znáš to.“

„Kopřivnice,“ vystihl dnešní závod jedním slovem Pavel Pučko. „Je to na hovno. Je to Kopřivnice a jinak to nemůže bejt. Až v půlce závodu, když jsem jel za Honzou Holubem, jsem pochopil, jak to jet. Měl jsem cíl dojet, to se povedlo, tak co?!“

1. Matěj Kůs, Praha 3 3 3 3 3 15
2. Hynek Štichauer, Pardubice 3 3 2 3 3 14
3. Mateusz Kowalczyk, Slaný (PL) 2 3 3 3 2 13
4. Martin Gavenda, Praha 3 2 3 1 2 11
5. Jan Holub, Plzeň 2 2 3 2 1 10
6. Pavel Pučko, Praha 2 2 2 1 3 10
7. Kamil Cieslar, Kopřivnice (PL) 3 1 2 2 E 8
8. Michal Dudek, Slaný 2 1 1 2 2 8
9. Lukáš Hromádka, Mšeno 1 0 2 – 3 6
10. Jakub Fencl, Praha 0 3 – – – 3
11. Miroslav Horák, Mšeno 1 2 F ex – 3
12. Grzegorz Strozyk, Kopřivnice (PL) 1 1 – – – 2

  PCE PHA KOP TOT
  12.4. 10.6. 27.6.  
1. Matěj Kůs, Praha 15 14 15 44
2. Hynek Štichauer, Pardubice 13 11 14 38
3. Martin Vaculík, Slaný (SK) 14 13 27
4. Martin Gavenda, Praha 8 7 11 26
5. Marcin Piekarski, Mšeno (PL) 12 11 23
6. Jan Holub, Plzeň 5 7 10 22
7. Pavel Pučko, Praha 7 5 10 22
8. Michal Dudek, Slaný 8 6 8 22
9. Mateusz Kowalczyk, Slaný (PL) 7 13 20
10. Adam Vandírek, Praha 8 10 18
11. Michael Hádek, Plzeň 8 9 17
12. Filip Šitera, Plzeň 15 15
13. Kamil Cieslar, Kopřivnice (PL) 8 8
14. Jakub Fencl, Praha 1 3 3 7
15. Lukáš Hromádka, Mšeno 6 6
16. Petr Babička, Slaný 0 6 6
17. Pavel Fuksa, Mšeno 6 6
18. Miroslav Horák, Mšeno 2 3 5
19. Rastislav Bandzi, Žarnovica (SK) 4 1 5
20. Grzegorz Strozyk, Kopřivnice (PL) 2 2

Foto: Antonín Škach

Milan Špinka míří do Lublaně s jasným cílem

Praha – 27. června
Loňský ročník světového poháru družstev se poprvé ve své historii odvíjející se od roku 2001 musel obejít bez účasti českého nároďáku. Pro naše barvy se stalo konečnou kvalifikační kolo v italském Lonigu, kde byly za nešastných okolností vyřazeny ruským týmem. Šance na návrat mezi elitu se otevírá v neděli ve slovinské Lublani. Reprezentační manažer Milan Špinka se exkluzivně magazínu speedwayA-Z svěřil se svými plány.

„Postoupit,“ odpovídá jednoznačně na otázku po ambicích na nedělní mítink. „Už jsem pro to udělal dost. Je to dlouhodobá záležitost. Jen se trošku bojím, že ještě před Lublaní jsou závody. Matěj Kůs jede v Kopřivnici, Lukáš Dryml má Grand Prix v Cardiffu. Máme to posichorvané, s Petrem Moravcem jsme vypracovali různé strategické plány.“

Ty se týkají hrozby, že by Lukáš Dryml při svém přesunu z Britských ostrovů nestihl přestoupit ve Vídni na druhé letadlo do Lublaně. V takovém případě bude připraveno rychlé vozidlo jako náhradní řešení, čemuž nahrává i začátek závodu pozdě odpoledne.

Do světového poháru družstev vede cesta jedině přes nejvyšší stupeň vítězů. „Žádný soupeř se nesmí podceňovat,“ vidí Milan Špinka české naděje.

Startovní listina:

Slovinsko 1 Denis Štojs, 2 Izak Šantej, 3 Matej Žagar (C), 4 Maks Gregorič, 5 Aleksander Čonda – manažer Franci Kalin
Itálie 1 Mattia Carpanese, 2 Alessandro Milanese, 3 Daniele Tessari, 4 Marco Gregnanin, 5 Andrea Maida (C) – manažer Armando Castagna
Česká republika 1 Matěj Kůs, 2 Aleš Dryml (C), 3 Adrian Rymel, 4 Lukáš Dryml, 5 Luboš Tomíček – manažer Milan Špinka
Finsko 1 Tomi Reima, 2 Juha Hautamäki, 3 Kauko Nieminen, 4 Tero Aarnio, 5 Kaj Laukkanen (C) – manažer Jyri Palomäki

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Hrot juniorského šampionátu přišel o dalšího žhavého favorita

Kopřivnice – 27. června
Letošní juniorský šampionát přišel vinou posunu pravidel k započítávání výsledků všech odjetých závodů o dalšího kandidáta na titul. Nejprve se vidiny obhajoby musel vzdát Filip Šitera, který v termínu prvního závodu v Pardubicích dal přednost polské lize. Dnešní třetí kolo, jenž je na programu od sedmnácti hodin v Kopřivnici, se zase bude muset obejít bez Martina Vaculíka.

Na čele průběžné klasifikace tak ve své podstatě osaměl Matěj Kůs. Po patnáctibodové výhře ve Svítkově se sice v Praze musel sklánět v jedné rozjížďce před Filipem Šiterou, ovšem na své pronásledovatele najel další body. Při dnešní absenci Martin Vaculíka hodlá své vedení ještě zvýšit, jak magazínu speedwayA-Z potvrdil po svém středečním triumfu v šampionátu devatenáctiletých na plzeňských Borech. Hynek Štichauer, faktický prozatímní vicemistr, na něho ztrácí už pět bodů, Marcin Piekarski ještě o jeden bod více.

Kopřivnický obr mezi drahami přivítá šestnáct závodníků, kteří svou účast potvrdili do včerejšího dopoledne. Personální úbytě české ploché dráhy však po relativně bohatších letech zasáhly také juniorskou scénu. Klasický rozpis na dvacet jízd se dočkal své spásy jedině díky čtyřem polským posilám. A tak jsme svědky jistého paradoxu. Zatímco angažmá polských závodníků v extraligovém výběru Slaného se dočkalo kritiky dokonce z nejvyšších míst motoristického sportu, v juniorském šampionátu je účast závodníků našich severních sousedů vítaným jevem.

Startovní listina:

1 Marcin Piekarski, Mšeno (PL)
2 Miroslav Horák, Mšeno
3 Mateusz Kowalczyk, Slaný (PL)
4 Hynek Štichauer, Pardubice
5 Jan Holub, Plzeň
6 Jakub Fencl, Praha
7 Grzegorz Strozyk, Kopřivnice (PL)
8 Kamil Cieslar, Kopřivnice (PL)
9 Michal Dudek, Slaný
10 Michael Hádek, Plzeň
11 Martin Gavenda, Praha
12 Pavel Fuksa, Mšeno
13 Matěj Kůs, Praha
14 Adam Vandírek, Praha
15 Lukáš Hromádka, Mšeno
16 Pavel Pučko, Praha

  PCE PHA TOT
  12.4. 10.6.  
1. Matěj Kůs, Praha 15 14 29
2. Martin Vaculík, Slaný (SK) 14 13 27
3. Hynek Štichauer, Pardubice 13 11 24
4. Marcin Piekarski, Mšeno (PL) 12 11 23
5. Adam Vandírek, Praha 8 10 18
6. Michael Hádek, Plzeň 8 9 17
7. Filip Šitera, Plzeň 15 15
8. Martin Gavenda, Praha 8 7 15
9. Michal Dudek, Slaný 8 6 14
10. Jan Holub, Plzeň 5 7 12
11. Pavel Pučko, Praha 7 5 12
12. Mateusz Kowalczyk, Slaný (PL) 7 7
13. Petr Babička, Slaný 0 6 6
14. Pavel Fuksa, Mšeno 6 6
15. Rastislav Bandzi, Žarnovica (SK) 4 1 5
16. Jakub Fencl, Praha 1 3 4
17. Miroslav Horák, Mšeno 2 2

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)