Steingaden – 6. ledna
Zatímco mrazivé počasí posledních dnů přináší mnoha lidem starost a vrásky na čele, jezdci, pořadatelé a příznivci ledové ploché dráhy jsou ve svém živlu. V úterý na Tři krále, jen pár dnů po českém mistrovství v Růžené se řada závodníků představila na volném podniku v bavorském Steingadenu.
Prehistorie tohoto závodu sahá do poloviny sedmdesátých let minulého století. V roce 1976 zde Kurt Westlund vyhrál premiérový ročník. Pak nastala dlouhá pauza vyplněná občasným pořádáním motoskijöringu. Až v roce 1992 vyburcovaly úspěchy člena místního klubu Michaele Langa, dvojnásobného medailisty individuálního mistrovství světa, k uspořádání dalšího závodu. V něm se na stupně vítězů se vešel i Antoním Klatovský starší.
Od té doby se pořadatelé snaží uspořádat závod každý rok, pochopitelně pokud počasí dovolí. Ten letošní tak byl už jedenáctý. Nejezdí se na rybníce, nýbrž na postříkané louce za obcí, která pak slouží i již zmiňovanému motoskijöringu, nebo obdobné disciplíně, kdy lyžaře táhne auto. Ač jsou podmínky provizorní, vše probíhá s německou důkladností. Dráha je oplocena, za věž rozhodčího slouží maringotka, depo tvoří velký stan a většina diváků stojí na návěsech, či přívěsech okolních dopravců.
Ve startovní listině byl jediný český zástupce, čerstvý vítěz z Růžené a vedoucí muž českého šampionátu Jan Klatovský. Konkurenci měl více než kvalitní, polovina startovního pole se může pochlubit zkušenostmi z ledové Grand Prix a ve většině případů jde o pravidelné účastníky toho vrcholného seriálu.
Závodu předcházela kvalifikace o dvě volná místa. Ta se stala kořistí nám z Růžené dobře známého Floriana Fürsta, který si třemi výhrami zajistil místo v hlavním závodě. O smůle mohou naopak mluvit další borci, kteří byli v sobotu k 
vidění na rybníku nedaleko Milevska. Rakušana se švýcarskou licencí Charly Ebnera a jeho krajana Johanna Brücknera o druhé místo připravilo uknutí do pásky, respektive pád. Poslední volné místo tak zaplnil další domácí Johann Weber.
Závodu naprosto dominoval Rakušan Franz Zorn. Loňský medailista MS a mistr Evropy nepoznal přemožitele v žádné rozjížďce a jasně potvrdil pozici nejlepšího nerusky mluvícího jezdce světa. Na druhou příčku si dělalo nárok trio Antti Aakko, Harald Simon a Günther Bauer. K radosti domácího publika ji pro sebe získal posledně jmenovaný, slavící navíc v den závodu sedmatřicáté narozeniny. Fin Aakko se pak postavil na nejnižší stupínek, zatímco Rakušana připravila o možnost boje o zelený věnec nečekaná porážka od kvalifikanta Fürsta. Tradičně vysoký standart odvedl také šedesátiletý exmistr světa Per – Olov Serenius, či Rakušan Markus Skabraut. Ve velmi dobrém světle se představil i u nás známý Holanďan René Stellingwerf, či na kontinentě dosud málo startující Peter Koij, Sereniusův spolubojovník a kamarád ze švédského Gävle.
Jan Klatovský obsadil se šesti body jedenáctou příčku. Sám přiznával, že ne vše nebylo zcela optimální a závod bral především jako přípravu sebe i techniky na nedělní semifinále mistrovství světa v Saalfeldenu, kde už půjde opravdu do tuhého. Navíc nemohl být příliš spokojen se starty, které jsou i na ledech základem k dobrému výsledku. Z pěti vystoupení se mu vydařil jediný ve čtvrté sérii, kdy však posléze podlehl Bauerovi.
Foto: Zdeněk Flajšhanz
