Archiv autora: Antonín Škach

Do Plzně se vrací mistrovství světa

Plzeň – 3. srpna
Letos se v západočeské metropoli konaly jen dva závody. Naděje na třetí vzaly definitivně za své první červencový den, kdy celek předloňského mistra definitivně vypadl z finálové části extraligy. Příští rok se to však zlepší, protože do Plzně se vrací podnik ranku mistrovství světa.

V sobotu 29. května 2010 se na Borech pojede semifinále mistrovství světa juniorských družstev. Po dvou závodech v Pardubicích se tak český nároďák popere o postup do finále ve svém prostředí, což výhodné bude především s ohledem na plzeňské závodníky Michaela Hádka a Jana Holuba.

Návrat závodu mistrovství světa do Plzně se koná bezmála po půl století. Naposledy se na Borech konala středoevropská kvalifikační kola tehdy zbrusu nového mistrovství světa družstev v letech 1960 a 1961.

Tomáš Jůza za sebou nechal favority

Pardubice – 25. července
V sobotu 25. července se jel Speedway Stadion Cup – večerní závod mopedů. Pro jezdce i diváky bylo připraveno třicet postupových jízd a tři jízdy finálové. Počasí se ale postavilo proti a díky šesti silným dešovým přeháňkám byli pořadatelé nuceni rozhodnout, zda závod odjet na silně podmáčené dráze na menší počet jízd, nebo jej zrušit. Kompromisní rozhodnutí padlo po dohodě všech organizací pořádající seriál Stadion cup a znělo následovně: závod se uskuteční, ale bude zkrácen o více než polovinu jízd.

Prvními rozjížďkami bylo tedy rovnou čtvrtfinále, ve kterém byly čtyři skupiny jezdců. Tyto skupiny startovaly pokaždé dvakrát. Již během několika prvních jízd se ukázalo, že tra je skutečně obtížně sjízdná a že nebude nouze o předjíždění a dramatické situace. Ozdobou čtvrtfinálových jízd byl souboj Zdeňka Sokola s Jindřichem Ulčákem a jízda smykem Romana Hrůši.

Do semifinále postoupilo čtyřicet nejlepších jezdců, kteří byli rozděleni podle předchozích výsledků na dvě skupiny. Každá tato skupina absolvovala dvě rozjížďky na tři kola. Těžko najít ta správná slova, která by co nejlépe popsala semifinálové jízdy! Dvacet jezdců na startu, v první zatáčce obrovská tlačenice a souboje o každý metr až do cíle. Nebylo výjimkou, že do cíle dojeli čtyři jezdci najednou!

Ze semifinále postoupilo čtrnáct jezdců do malého a čtrnáct do velkého finále.
Vítězem malého finále se stal Karel Páv, čímž si zajistil poslední volné místo ve finále velkém. Velmi rychlý byl v malém finále David Mzyk, který díky poruše stroje dojel až na desátém místě v malém finále a čtyřiadvacátém celkově.

Ve velkém finále se postavilo na start patnáct nejlepších jezdců. Nejlépe odstartovali favorité závodu – Michal Sokol, Pavel Krejčí, Jindřich Ulčák a Aleš Nešetřil. Na výjezdu z první zatáčky se však do čela dostal Tomáš Jůza. Hned za ním následoval Michal Sokol, za kterým se rozpoutal souboj o třetí místo mezi Něšetřilem, Ulčákem a Krejčím.

Tomáš Jůza odrážel dvě kola útoky Michala Sokola, až si nakonec vytvořil malý náskok a v čase 2:05,3 zvítězil. Jeho průměrná rychlost byla téměř 46 km/hod, což na tak rozbahněné dráze byl vynikající výkon. Druhý skončil Michal Sokol a třetí místo pro sebe vybojoval v cílové rovině Pavel Krejčí před Jindřichem Ulčákem a Alešem Nešetřilem.

Mopedy v plochodrážní historii
Historie závodů mopedů na ploché dráze se začala psát počátkem šedesátých let minulého století, tedy v době vzniku mopedů Stadion. Mopedy Stadion S11 se upravovaly svépomocí na plochodrážní speciály podle různých návodů uveřejněných v dobové literatuře. Takto upravené mopedy byly schopny jízdy smykem na malých oválech.

Novodobá historie závodů mopedů na ploché dráze se začala psát počátkem tohoto století, kdy byli zváni jezdci Stadion Cupu (seriál závodů mopedů jezdící se ve východních Čechách) na pardubickou Zlatou přilbu, kde v dopoledních hodinách jezdili vložený závod mopedů a bavili tím diváky.

V roce 2004 okořenil mopeďácký závodní kalendář vložený závod mopedů na ploché dráze při pardubické Akuma rallye, ale zůstalo pouze u prvního ročníku.

Následující rok se nadšenci z veterán klubu Mšeno rozhodli, že uspořádají Mistrovství světa mopedů na ploché dráze. Závod se jel v kategorii standard a speciál. V kategorii standard startovaly mopedy v originálním stavu a v kategorii speciál byly povoleny různé úpravy včetně změny objemu válce. Závod se jel podle klasického rozpisu se čtyřmi jezdci na dráze na tři kola. Tento závod má za sebou již pět ročníků a těší se poměrně velké oblibě závodníků.

První ročník Speedway Stadion Cupu byl uspořádán 26. července 2008 na plochodrážním stadionu ve Svítkově. Pořadatelé připravili pro závodníky a diváky celkem 36 jízd a tři jízdy finálové. Závodníci startovali v postupových skupinách v duchu Zlaté přilby, kdy v každé skupině bylo až dvacet jezdců, což velice zvyšovalo atraktivitu závodu. Závod měl veliký ohlas jak ze strany jezdců, tak ze strany diváků. To bylo značným impulsem pro pořadatele, aby uspořádali další ročník tohoto závodu.

Foto: Vojtěch Štumr

V Tayacu byla na stupních i Shupa

Tayac – 26. července
Skvělý úspěch zaznamenali minulou neděli čeští stopětadvacítkáři při Zlaté trofeji FIM na travnaté dráze ve francouzském Tayacu. Jiří Brummer byl devátý a Jaroslav Hladký dostal českou trikolóru na třetí místo. Spokojeni mohou být i tvůrci motocyklů Shupa. A to tím spíše, ozval-li se jim Christophe Dubernard se slovu uznání a díků za druhé místo svého syna Jordana.

„Koupil jsem Jordanovi Shupu v provedení na travnatou dráhu letos v zimě,“ svěřuje se pyšný otec. „V Tayacu na ní dojel druhý a stal se víceméně světovým vicemistrem! Je pro mě radostí potvrdit, že motocykl Shupa jede skutečně dobře. Náš příští cíl je evropský šampionát v Haustettenu v září a doufám, že s výrobci Shupy budeme spolupracovat i nadále.“

Foto: Dubs Racing

Lukáš Dryml vyhrál a o průběžné vedení se dělí s Josefem Francem

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 1. srpna
Lukáš Dryml vykročil dnes v Divišově skvělým způsobem za obhajobou svého loňského domácího titulu. V rozjížďce s číslem třináct sice podlehl Matěji Kůsovi, avšak v poslední jízdě jako jediný dnes porazil Josefa France. Při rovnosti bodů musel ke slovu přijít rozjezd. Pražan v něm vedl takřka do poloviny, avšak Lukáš Dryml se ve druhé zatáčce druhého kola dostal dopředu. Na stupně vítězů se prosadil Martin Vaculík, by želel handicapu vinou defektu zadní pneumatiky. Dvouciferného bodového zisku dosáhli ještě Martin Málek a Jan Jaroš.

Dva suveréni
Šestnáct nejlepších Čechů pohromadě už samo o sobě dává záruku kvalitní podívané. Avšak zároveň vytváří husté síto, jímž není vůbec jednoduché projít až na stupně vítězů. Dnešní mítink o tom podal dost důkazů. A tím nejpádnějším se stala skutečnost, že jím bez výraznějších zaváhání dokázali procházet pouze dva borci. Lukáš Dryml a Josef Franc.

Oba se už v boji o český individuální titul mnohokrát střetli. Ve Mšeně v září 2005 vedl Josef Franc. A jeho otec, dnes už bohužel sledující závody z nebeské báně, se už už chystal na pěší cestu do Kutné Hory, aby dostál prohrané sázce. Jenže Lukáš Dryml jeho synovi titul nakonec sebral. Stejně jako o rok později v Březolupech Adrian Rymel a pak ve Slaném Martin Vaculík. Při té samé příležitosti jej Lukáš Dryml pokládal za viníka svého pádu, který ho nakonec sestřelil ze stupňů vítězů.

Dvojnásobný šampión versus trojnásobný vicemistr. I takový přídomek mohl dostat dnešní podnik, protože na štítě obou postupně zůstávalo jedno eso za druhým. Josef Franc vstoupil do závodu v rozjížďce s číslem dva. „Na startech si věřím,“ pochlubil se cestou na rošt. A vskutku, Martinu Vaculíkovi nezbylo, než se dívat na jeho deflektor.

Lukáš Dryml ve čtvrté jízdě najížděl do první zatáčky za svým bratrem,nicméně jejím venkem převzal vedení. „Už v tréninku jsem cejtil, že to je slabší,“ uváděl Aleš Dryml na adresu svého motocyklu. Po druhé sérii oba borci na čele průběžné klasifikace osaměli.

Hned po přestávce se Matěj Kůs těšil z vedení jen po první zatáčku. V ní se přihnal zezadu Josef Franc a rázem to byl on, kdo udával tempo. Vzápětí si Lukáš Dryml počínal s razancí řízené střely. Po vylétnutí pásky vypálil do čela, zatímco Martin Málek se musel smiřovat s druhou příčkou.

Ani ve třetí sérii nezaznamenali oba suveréni žádných ztrát. Josef Franc v klidu upaloval za vítězstvím v deváté jízdě, když Aleš Dryml měl plné ruce práce s útočícím Martinem Málkem. Lukáš Dryml v rozjížďce s číslem jedenáct už v první zatáčce objel Filipa Šiteru. Všem začínalo být jasné, že o vítězi zřejmě rozhodne až vzájemný duel Lukáše Drymla a Josefa France.

Leč přišla rozjížďka s číslem třináct. A v ní Matěj Kůs ukázal záda Lukáši Drymlovi už po vylétnutí pásky. „Radši jsem dojel za ním, než jít na držku,“ nechal se později slyšet pardubický závodník. Josef Franc neříkal nic. V patnácté jízdě vytěžil maximum ze skvělého startu. A o pár sekund později projížděl cílem jako leader průběžné klasifikace.

Nicméně ke konečnému triumfu mu chybělo ještě porazit Lukáše Drymla v rozjížďce s číslem dvacet. Nejprve v něm zahaprovalo startovací zařízení, aby po zjednání nápravy vypálil do čela Josef Franc. Jenže Lukáš Dryml si to namířil na venek první zatáčky. Pražan zůstal u čáry, zatímco Pardubičan z druhé strany přebíral vedení.

By se Josef Franc snažil o odvetu, recept na Lukáše Drymla už nenašel. A to neznamenalo nic jiného než rozjezd o vítězství. Josef Franc se ocitl v pásce, nicméně viníkem bylo opět startovací zařízení. Po restartu se tak mohl hřát v čele. Jenže Lukáš Dryml číhal v záloze. Ve druhém kole se v zatáčce u depa zničehonic objevil pod svým sokem a z výjezdu převzal vedení. Dnešní triumf byl jeho, avšak před pardubickým pokračováním se o průběžné vedení dělí.

Píchlá pneumatika, rána a prasklá osa
Oběma fenomenálním závodníkům, jež nakonec museli změřit své síly v dodatkové jízdě, stačil sekundovat pouze Martin Vaculík. Na úvod ve druhé jízdě prohrál s Josefem Francem, avšak pak přišla řada i na něho, aby vítězil.

Do rozjížďky s číslem sedm sice lépe odstartoval Aleš Dryml. Slovenský závodník se však vehementně dral do čela. Ve druhé zatáčce navedl svůj motocykl na spodní stranu. A by se Pardubičan bránil, nakonec musel přece jen kapitulovat. Ve dvanácté jízdě pak Martin Vaculík triumfoval ve stylu start – cíl před Janem Jarošem.

Rozjížďka s číslem třináct nepostavila do cesty nesnáze jen Lukáši Drymlovi, který projel cílem až za Matějem Kůsem. Martin Vaculík jel těsně za oběma, nicméně unikající vzduch ze zadní pneumatiky mu bránil v útoku. Nakonec byl rád, když kvůli poruše neviděl cíl ani Tomáš Suchánek.

Příděl jediného bodu měl zásadní vliv na podobu průběžné klasifikace. Josef Franc a Lukáš Dryml se Martinu Vaculíkovi vzdálili. Na druhou stranu, jeho devět bodů vyrovnali Martin Málek a Aleš Dryml. Ten vyhrál dvakrát start šestnácté jízdy,za což mohlo startovací zařízení, což byl jediný zádrhel v bezchybné organizaci.

Martin Málek patřil k největším senzacím dnešního mítinku. Už v zimě avizoval, že se letos bude věnovat ploché dráze a dá si lehčí úlevu od svých univerzitních studií. Investoval do techniky nemalé částky a výsledky se dostavily. Upřímně řečeno, nikdo však nečekal, že se v rozjížďce s číslem jedna prožene cílem jako první v čase jen těsně zaostávající za traovým rekordem Piotra Protasiewicze!

Na jeho štítě skončili Richard Wolff a Matěj Kůs, když Adrian Rymel zastavil už ve třetím kole. „Nejede mi motorka,“ postěžoval si. Zato Martin Málek byl v laufu. V šesté jízdě dokonce trápil vedoucího Lukáše Drymla. V desáté zase nedopřál klidu jeho staršímu bratru Alešovi, ale ani tentokrát se nedočkal předjetí.

To přišlo až v rozjížďce s číslem čtrnáct. Nebylo však jednoduché, protože v první zatáčce se po souboji s s ním ocitl na zemi Filip Šitera. „Nebylo to čistý,“ vzkázal na adresu Martina Málka. Ten však oponoval. „Nebylo to schválně, dláblo mě to v koleji a už s tím nešlo nic dělat.“ Filipa Šiteru překvapil verdikt sudího Karla Voborníka, který nechal opakovat se všemi čtyřmi. „Ve světě se za první zatáčky nevylučuje, když jdou do sebe loktama, ale když někdo někoho sestřelí, tak jo,“ konstatoval.

Při repete úřadoval Martin Málek, který nepustil vedení z rukou ani na okamžik. Filip Šitera dlouho trčel za Martinem Gavendou. A teprve na konci druhého okruhu se prokousal na druhé místo. Rutinní prohlídka jeho motocyklu v depu odhalila prasklou osu zadního kola.

Spokojenost i zklamání
Poslední série měla kromě řešení tajenky vítěze závodu definitivně určit i závodníka, který se postaví na nejnižší stupínek. Z trojlístku pretendentů Martin Vaculík, Martin Málek a Aleš Dryml nejprve vypadl posledně jmenovaný. Z první zatáčky s číslem sedmnáct vyjel až jako poslední a své postavení si už nedokázal vylepšit.

Zařadil se do okruhu favoritů, jimž dnešní mítink vůbec nevyšel a s nadějemi vyhlížejí pokračování šampionátu v Pardubicích a ve Svitavách. Zato Jan Jaroš byl spokojen. Solidní výkon zdůraznil právě triumfem v rozjížďce s číslem sedmnáct, kdy se v první zatáčce probil ze třetí příčky do čela. „Konečně jsem začal plnit, co táta říkal na začátku,“ zářil.

Kromě Aleše Drymla za ním dojeli i Filip Šitera a Matěj Kůs. Oba při svých hodnoceních používali spíše negativa. Paradoxem je, že pražský junior jako jediný dokázal porazil Lukáše Drymla. Samotnému však patřila až sedmá příčka, když jej nejvíc zaskočila porážka od Michaela Hádka. Ta však nezvedla náladu ani jejímu aktérovi. „Kéž by těch vítězství bylo víc,“ přál si. „Dneska jeden dobrej‘ start, ale nic víc. To je kámen úrazu.“

Martin Málek a Martin Vaculík měli o svých pozicích na pódiu rozhodnout ve vzájemném duelu v rozjížďce s číslem osmnáct. Zatímco Luboš Tomíček letěl dopředu, oni v první zatáčce upadli. „Dvakrát jsem mu uhnul, ale potřetí to nešlo, mávalo to s ním pěkně,“ viděl kolizi Martin Málek.

Při repete dostali šanci oba dva. Tentokrát byl Martin Vaculík pánem situace a díky svému velikánskému sólu si mohl jít stoupnout na třetí příčku pódia. Martin Málek projel metou hned za ním. Vedle potlučených zad a materiálních škod na strojovém parku si z Divišova odvážel především životní umístění v mistrovství republiky.

Hlasy z depa
„Jsem spokojenej‘,“ liboval si Lukáš Dryml. „Čtrnáct bodů nebylo zadarmo. Jel jsem na jistotu, měl špičkově nastavenou motorku. Užíval jsem si to a nejel na doraz. Radši jsem dojel druhej‘ za Kůsáčkem, než jít na držku. Dráha byla těžká pro mladý kluky, ale já problémy neměl. Byl to povedenej‘ závod, jen jsem byl trošku zaskočenej‘, že jsem musel jet rozjezd. Při závodě nesleduju body. Byl jsem malinko unavenej‘ a nešel do toho úplně naplno. Bylo to trošku vyčerpávající. Třicet stupňů teplíčka a tak jsem do toho nešel na krev, ale baví mě závodit. Snažím se vyhrát a tak byl rozjezd zpestření pro diváky. Na titul nemyslím, to je ještě hodně práce. Třeba brácha umí Pardubice dobře a je třeba s ním počítat.“

„Závod byl super, jak jsi viděl,“ hodnotil Josef Franc. „Motorka byla dobře připravená. Čtrnáct bodů je super. Nevyhrál jsem jen jednu rozjížďku, předjel mě venkem, já byl na lajně. A rozjezd? Na startu si věřím, ale teď jsem to kurvil. Jezdil jsem v dírách a takhle to dopadlo. Ale když to takhle půjde s bodama dál, bude to pohodička. Na Pardubice nemám dobrý motorky, ale zatím je to rozjetý dobře.“

„V rozjížďce s Matějem a Lukášem jsem dostal defekt gumy,“ odtušil Martin Vaculík. „Kdyby toho nebylo, možná by byl můj výsledek lepší. Ale co. Hlavně to zavinil defekt, že nejsem lepší než třetí. V první jízdě jsem ještě neměl dopasovanou motorku. Začátek je dobrý, ale bude těžké dohánět ztrátu.“

„Bolí mě záda jako sviňa,“ postěžoval si Martin Málek. „S Filipem to bylo nechtěně, on mě zavřel. Vzadu je velká kolej a já do ní vjel. Dláblo mě to a už s tím nešlo nic dělat. Sice nadával, ale já bych řekl, že nemá pravdu. Schválně to nebylo. S Martinem jsem se mu už dvakrát brzo uhnul, ale potřetí mně nedal šanci. Mávalo to s ním hezky. Čtvrté místo je fajn, ani jsem nepočítal, že to tak dobře jelo. Hlavně dát zase do pořádku motorky. Teď mám jeden a půl motorky a jeden dobrý motor. Jezdecky se daří, ale s technikou je to horší.“

„Suprovej‘ závod,“ zářil Jan Jaroš. „V první řadě bych chtěl poděkovat tátovi, s ním nejvíc probíhá příprava. Je vidět, že to funguje. A pak všem ostatním, rodině a manželce, mechanikovi za bezesné noci v dílně. První dvě jízdy jsem se hodně trápil, co se týče sžití se s dráhou. Pak se mi to podařilo dochytat a konečně jsem začal plnit, co táta říkal na začátku. Takže příští rok snad už nebudu semifinálovej‘ specialista. Jinak to byl standardní závod, záleželo, abych se srovnal a začal závodit. Vždycky může bejt i líp, ale jsem spokojenej‘.“

„Na hovno, aspoň pro mě,“ nebral si Aleš Dryml vůbec žádné servítky. „Už v tréninku jsem cejtil, že je to slabší. Myslel jsem, že dráha bude tvrdší a tak jsem si vzal slabší motor. Ale nakonec ten silnější byl slabší. Jsou ještě dvě kola, jedeme dál. Mám smůlu na blbý čísla, patnáctka jde dvakrát ze trojky. Dnes to byla nevýhoda. V Pardubicích mi je ale jedno, co mám za číslo, záleží na Svitavách.“

„Dneska to nebyl žádnej’ zázrak,“ připouštěl Matěj Kůs. „Nemám, co bych k tomu řek‘. Oba motory jsem měl po servisu, ale jeden nejede. Zkoušel jsem ho na tréninku. Budeme makat a uvidí se v Pardubicích a ve Svitavách. Mám na to, ale musím začít makat.“

„Na hovno, viděl jsi sám,“ neskrýval Filip Šitera své zklamání. „Jsou tu zvláštní pravidla. Ve světě, když tě někdo sestřelí, vyloučí ho. Tak to chodí úplně automaticky, ale u nás je to zvláštní. Nebylo to čistý, v první zatáčce se nevylučuje jen, když tam jdou loktama, ale když tě někdo sestřelí, tak jo. Ale je to za náma, jsou ještě další závody.“

„Nesedlo mi to,“ přiznával Adrian Rymel. „Problémy s technikou. Už od Vojensu to nefunguje, jak bych si to představoval. Musím na to zapracovat. Mrzí to celý náš tým. Příště to musí být lepší. Po dlouhý době jsem ale viděl rozhodčího, že nevylučuje za pády v první zatáčce. Pískal dobře.“

„Velká chvíle ještě určitě přijde,“ reagoval Richard Wolff na paralelu s loňským rokem, kdy mu úvod českého šampionátu také vůbec nevyšel. „Ale finále se mi kříží s Grand Prix. Když bude Vechta na dva dny, bude to pasé, když jeden den, jde o to sehnat kvalitní tým na řízení. Co se týče přípravy, byli jsme s přítelkyní láskyplně připravený, ale nesedlo to. Prostě to tu nestačí. Přilítnu do nájezdu, Suchoš klapne, musíš taky. A už se to nesebere. Jsem nasranej‘ na sebe, nefunguje to, ale budou Pardubice. A tam to bude vypadat jinak. Dnes ale odjíždíme kanálama.“

1. Lukáš Dryml, Pardubice 3 3 3 2 3 14+3
2. Josef Franc, Praha 3 3 3 3 2 14+2
3. Martin Vaculík, Slaný (SK – ACCR) 2 3 3 1 3 12
4. Martin Málek, Březolupy 3 2 1 3 2 11
5. Jan Jaroš, Mšeno 2 1 2 2 3 10
6. Aleš Dryml, Pardubice 2 2 2 3 0 9
7. Matěj Kůs, Praha 1 2 2 3 1 9
8. Filip Šitera, Mšeno 1 2 2 2 2 9
9. Adrian Rymel, Praha E 3 1 2 1 7
10. Luboš Tomíček, Praha 3 1 1 1 R 6
11. Michael Hádek, Plzeň 1 0 3 0 1 5
12. Tomáš Suchánek, Pardubice 0 1 0 E 3 4
13. Richard Wolff, Praha 2 0 0 1 1 4
14. Pavel Pučko, Praha 0 0 1 0 2 3
15. Martin Gavenda, Praha 1 1 0 1 0 3
16. Jan Holub, Plzeň 0 E 0 0 0 0
res Dariusz Lowicki, Liberec (PL – ACCR)   DNR
res Jaroslav Petrák, Pardubice   DNR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Greg Hancock triumfoval v Lotyšsku

Daugavpils – 1. srpna
Po měsíci přestávky pokračovala série Speedway Grand Prix svým šestým dílem v lotyšském Daugavpilsu. Triumf si odvezl Američan Greg Hancock. Na stupních vítězů mu dělali společnost Kenneth Bjerre a Tomasz Gollob. Jason Crump skončil čtvrtý a upevnil svou pozici na čele seriálu.

1. Gerg Hancock, USA 20
2. Kenneth Bjerre, DK 15
3. Tomasz Gollob, PL 16
4. Jason Crump, AUS 10
5. Leigh Adams, AUS 11
6. Emil Sajfutdinov, RUS 10
7. Hans N. Andersen, DK 9
8. Niels Kristian Iversen, DK 8
9. Rune Holta, PL 7
10. Grzegorz Walasek, PL 6
11. Andreas Jonsson, S 6
12. Sebastian Ulamek, PL 6
13. Grigorij Laguta, LAT 6
14. Fredrik Lindgren, S 6
15. Chris Harris, GB 5
16. Scott Nicholls, GB 3
res Maksim Bogdanovs, LAT DNR
res Vjačeslav Giruckis, LAT DNR

Průběžné pořadí seriálu:
Crump 108, Hancock 79, Sajfutdinov 77, Gollob 69, Jonsson 57, Lindgren 55, Bjerre 53, Pedersen 52, Andersen 47, Adams 42, Holta 41, Ulamek 41, Harris 35, Walasek 31, Nicholls 20, Iversen 19, Lindbäck 17, Hampel 9, Laguta 6, Kennett 4, Kůs 1.

Čeští stopětadvacítkáři zaskočili favority

Tayac – 26. července
Zlatá trofej FIM v kubatuře 125 ccm na travnaté dráze přinesl skvělý úspěch pražským závodníkům. Jiří Brummer, jenž doslova za pět minut dvanáct nahradil zraněného Zdeňka Vrbu, skončil devátý. Jaroslav Hladký nakonec přinesl českou vlajku na třetí stupínek pódia. Podívejme se do Tayacu ještě jednou slovem a obrazem, přičemž průvodcem nám nebude nikdo povolanější než Zdeněk Schneiderwind.

„Kluci podali super výkony oba dva,“ září pražský trenér nad výkony obou svých svěřenců. „Udělali výbornej‘ tým, navzájem si přehazovali motorky. Jarda malinko víc poradil s převodem a jestli kolo 19“ nebo 22“. A po problémech s motorem během základních jízd se k nám ve finálové jízdě přiklonilo i štěstí. Jarda výborně odstartoval z modrý dráhy. Hlavní favority měl nad sebou a krásně se protáhl po lajně. Tři kola jezdil druhej´, ale pak se za suverénním Berge protáhl i Dubernard. Třetí místo si už ale Jarda nenechal vzít.“

Obsazení na stupních vítězů bylo poměrně nečekané. „Hlavní favorité Majewski z Německa a Francouz de Biasi skončili až na Járou,“ vypráví Zdeněk Schneiderwind. „A ještě dodatek. Právě de Biasi se přišel podívat do Miramontu, jak kluci trénujou. Bavili jsme se, jestli si myslí, že se nás má bát nebo s námi nebude moc počítat. Po finále byl asi hodně překvapenej‘. Musím říct, že oba naši kluci jeli výborně jak v tréninku, tak v závodě. Byla i skvělá týmová spolupráce. Všichni si pomáhali navzájem a tak to má bejt‘. Díky i Zdeňkovi Vrbovi. Nemohl jet, ale půjčil svůj motor Jirkovi Brummerovi, který se k výpravě přidal na poslední chvíli po trošce přemlouvání.“

Foto: Jiří Brummer st.