Archiv autora: Antonín Škach

Servis

Sezóna 2009 vo svete – šampionáty jednotlivcov a juniorov

Opä po roku sa dostáva speedwayA-Z k zhrnutiu výsledkov národných šampionátov. Tento rok bol o niečo bohatší, najmä čo sa týka počtu seniorských šampionátov. Tento rok korunovalo svojich majstrov na plochej dráhe v seniorskej kategórii dvadsašes krajín sveta.
Anglicko
Majstrovstvá jednotlivcov tejto plochodrážnej bašty, ktoré vyvrcholili finálovými pretekami 20. mája obsahovali jeden bonus navyše. Jazdilo sa nielen o titul, ale najlepší Angličan mal dosta aj divokú kartu na GP do Cardiffu. Po základnej časti postupovali priamo do finálovej jazdy Lee Richardson s Edwardom Kennettom. V semifinále si víazstvom a druhým miestom zabezpečili postup Chris Harris s Tai Woffindenom. Finále nakoniec vyhral Bomber Harris. Divokú kartu pre GP si vybojoval Kennett, keď skončil druhý pred Woffindenom.

O zosadenie minuloročného juniorského krá¾a Anglicka Tai Woffindena sa postaral vlaňajší smoliar šampionátu, Lewis Bridger, keď vyhral všetky svoje jazdy vrátane finálovej. Druhý skončil už spomínaný Woffinden pred Joe Hainesom.

Argentína
Sedem kôl v Bahia Blance, dve kolá v Cordobe a Daireuxe a po jednom v Carhue a Carlos Casares rozhodli o majstrovi Argentíny, ktorý bol tradične korunovaný už začiatkom februára. Stal sa ním mladý Kanaďan Kyle Legault s ve¾kým náskokom pred dvadsapäročným Angličanom Lee Complinom a Talianom Guglielmom Franchetim. Najlepším Argentínčanom sa stal už tridsadvaročný Emiliano Sanchéz, keď obsadil štvrté miesto.

Austrália
Už desiaty titul majstra Austrálie si vybojoval v trojkolovom šampionáte Leigh Adams, keď vyhral všetky tri kolá. Za ním sa umiestnili traja predstavitelia nastupujúcej generácie v poradí Chris Holder, Rory Schlein a Troy Batchelor, ktorý až za seba odsunuli skúseného Davey Watta.

V posledný januárový deň si titul v juniorskej kategórii na dráhe v Gosforde vybojoval sedemnásročný Darcy Ward, keď stratil jediný bod práve s druhým v poradí Kozza Smithom. Spoločnos na stupňoch im robil ešte Aaron Summers.

Dánsko
Dve kolá, ktoré sa konali vo Vojense a Fjelstede rozhodli o najlepšom Dánovi v sezóne 2009. Stal sa ním so sedembodovým náskokom Nicki Pedersen, ktorý nielen obhájil titul, ale získal ho už šiestykrát. Druhý skončil Kenneth Bjerre a tretí Hans Andersen.

16. 8. na dráhe v Glumso sa najlepším juniorom v Dánsku stal Patrick Hougaard, keď odsunul za seba aj Nikolaia Klindta, ktorý štartoval v juniorskej kategórii naposledy. Tretie miesto obsadil Kenneth Hansen.

Fínsko
V prvý augustový deň sa konali v Pori finálové preteky o majstra krajiny tisícich jazier. Účas v nich si museli ôsmi pretekári vybojova najprv v semifinálových pretekoch v Seinajoki. Najlepším Fínom sa stal tridsaročný Kauko Nieminen pred ostrie¾aným Kai Kaukkanenom a prekvapením pretekov, iba osemnásročným Kalle Katajistom. Minuloročný majster Fínska Juha Hautamäki skončil až piaty.

25. 7. sa stretli dvanásti fínski juniori v Kuusankoski v boji o titul. Najlepšie si počínal sedemnásročný Timo Lahti, keď za seba odsunul celú konkurenciu. Striebro si vybojoval Aki-Pekka Mustonen pred minuloročným juniorským majstrom a dvadsajedenročným bratom Tima, Teemu Lahtim.

Chorvátsko
Bezkonkurenčný v Chorvátsku Jurica Pavlic opä dokázal získa domáci titul, keď vo všetkých štyroch kolách spoločných majstrovstiev Chorvátska a Slovinska skončil druhý za Matejom Žagarom. Druhým najlepším Chorvátom sa stal talentovaný Dino Kovačič. Tretie miesto si vybojoval Renato Cvetko. Až štvrtý skončil vekom senior Ivan Vargek.

Juniorským majstrom sa stal znova Dino Kovačič, ktorý dokázal pozbiera najviac bodov spomedzi Chorvátov v piatich kolách majstrovstiev Chorvátska-Slovinska-Maďarska. Druhý skončil Nikola Pigac a tretí Renato Cvetko.

Kanada
Jediné preteky 18. 7. vo Wellande rozhodli o majstrovi tejto krajiny. S náskokom štyroch bodov sa víazom stal už štyridsaročný veterán Jeff Orosz, ktorý prehral jedinú zo šiestich jázd práve s druhým v poradí Aaronom Hesmerom. Bronz pripadol Chrisovi Hesmerovi.
Lotyšsko
Krajina s jedinou dráhou pre tento šport darmo čakala na svoje majstrovstvá pre tento rok. Ich termín 17.10. bol dos neskorý a preteky, ktoré mali ma medzinárodný charakter boli zrušené týždeň pred ich konaním. Dôvod doteraz nie je jasný.

Maďarsko
O titul najvyšší v Maďarsku bojovali pretekári v troch kolách. Miskolc, Gyula a nakoniec Debrecen, rozhodli, že majstrom sa stáva opä slovinský Maďar Matej Ferjan. Tentoraz to však nemal také ¾ahké, keď mu celý čas na päty stúpal Norbert Magosi, ktorý vyhral prvé kolo. Nakoniec mu však na titul chýbali tri body. Tretí skončil nádejný junior József Tabaka pred ostrie¾aným borcom Sándorom Tihányim, ktorý sa v tejto sezóne pod¾a vlastných slov lúči s aktívnou kariérou.

Desa pretekárov sa predstavilo v päkolovom juniorskom šampionáte v Maďarsku. Suverénom sa pod¾a očakávania stal József Tabaka, ktorý vyhral všetky preteky. Druhý skončil minuloročný víaz, štrnásročný Roland Benkõ s bezpečným náskokom pred bronzovým Attila Lõrinczom.

Nemecko
V Nemecku videli diváci opä dodatkovú jazdu o domáci titul v senioroch. 19.9. v Landshute mal od začiatku na majstra najlepšie nakročené Christian Hefenbrock. Jediný dokázal porazi Martina Smolinskeho, ale prekvapujúco pod¾ahol vo svojej poslednej jazde Frankovi Facherovi. To využil Smolinski a v dodatkovej jazde vrátil prehru Hefenbrockovi, vďaka čomu sa po ročnej prestávke opä stal majstrom Nemecka. Tretí skončil už spomínaný Facher.

Juniorského majstra Nemecka korunovali 13.9. v Nordene. Vo vyrovnaných pretekoch si premožite¾a darmo h¾adal Frank Facher. Titul mu nedokázal zobra ani strieborný Kevin Wõlbert, či bronzový Max Dilger. Na Tobiasa Buscha zostala až štvrtá priečka.

Nórsko
29. 8. dokázal v nórskom Oslo Rune Sola, že stále nemá doma konkurenciu. Štvrtýkrát v rade dokázal tento dvadsapäročný jazdec vyhra domáci titul. Tentoraz bez prehratej jazdy. Druhé miesto ostalo Henrikovi Bauerovi Hansenovi, tridsaročnému pretekárovi. Bronz si vybojoval Inge Bjerk z Elgane.

Nový Zéland
Piaty titul si na tomto ostrovnom štáte vybojoval Angličan Jason Bunyan. Už v piaty deň roku 2009 dokázal v Palmerston North porazi všetkých. Strieborný veniec si vybojoval dvadsajedenročný Jade Mudgeway. Tretím najlepším Novozélanďanom sa stal pädesiatštyriročný Larry Ross, ktorý za celú sezónu absolvoval len štyri preteky.

Dva dni predtým sa juniorským majstrom Nového Zélandu už tretíkrát stal Grant Tregonning pred Kody Tocherom a Jamie Moohanom.

Po¾sko
25.7. boli po¾skí kibici svedkami vyrovnaných a napínavých pretekov v Toruni. Finálové preteky o majstra tejto plochodrážnej ve¾moci mávajú totiž atmosféru jednodňového finále MS jednotlivcov. Titul s poradovým číslom osem si v poslednej jazde zabezpečil Tomasz Gollob. Druhé miesto po dodatkovej jazde ukoristil Krzysztof Kasprzak pred Januszom Kolodziejom. Tesne pod stupňami skončili Grzegorz Walasek a Wieslaw Jaguš.

Až dodatková jazda s dos prekvapivým obsadením rozhodla o držite¾ovi titulu majstra Po¾ska juniorov. Preteky v Leszne nakoniec vyhral Patryk Dudek pred domácim Slawomirom Musielakom. Bronz si odniesol Dawid Lampart. Až za nimi skončili najväčší favoriti pretekov Grzegorz Zengota, či Przemyslaw Pawlicki. A dokonca až ôsme miesto ostalo na vlaňajšieho majstra Macieja Janowskeho.

Rakúsko
V Rakúsku už po siedmykrát získal titul majstra svojej krajiny Manuel Hauzinger, keď zvíazil v Murecku ako aj v Natschbachu. Striebro si vybojoval Friedrich Wallner a tretie miesto obsadil dos nečakane Christian Pelikan, keď využil neúčas Manuela Novotneho a Lukasa Simona v druhom kole šampionátu.

Juniorské majstrovstvá Rakúska sa v tomto roku neodjazdili.

Rumunsko
Štyri preteky rozhodli o majstrovi Rumunska pre rok 2009. Všetky mali iného víaza. Nakoniec sa z titulu tešil víaz posledného kola Andrian Gheorghe, dvadsaročný pretekár, ktorý sa v tejto sezóne predstavil aj vo švédskej 1. divízii. Druhé miesto ostalo pre minuloročného majstra, Bulhara Milena Maneva, ktorý do poslednej chvíle viedol predbežné poradie.

Juniorským majstrom sa po štyroch pretekoch stal opä Andrian Gheorghe.

Rusko
8.9. sa v Balakove korunovali Rusi svojho šampióna, ktorým sa stal Renat Gafurov. Druhé miesto si vybojoval skúsený Roman Považnyj a až tretí skončil Emil Sajfutdinov. V prípade tretieho najlepšieho jazdca sveta v tejto sezóne treba na obhajobu poveda, že neby poruchy v prvej jazde, pravdepodobne by mu domáci titul neušiel, keďže v ďalších jazdách nepoznal premožite¾a.

V Togliatti sa z juniorského titulu tešil vlani strieborný Artjem Laguta pred iba pätnásročným Alexandrom Loktajevom a osemnásročným Andrejom Kudrjašovom.

Slovinsko
Kto iný ako Matej Žagar mohol získa slovinský titul v senioroch? V spoločných majstrovstvách s Chorvátskom, nepoznal Žagar horšie ako prvé miesto vo všetkých štyroch pretekoch za čo si vyslúžil ôsmy titul v rade. Druhý skončil Maks Gregorič a tretie miesto ostalo pre Alexandra Čondu. Večne druhý Izak Šantej skončil až na šiestom mieste.

V junioroch sa na najvyšší stupienok po ročnej prestávke postavil opä Matija Duh pred tohtoročným navrátilcom Samom Kukovicom a Ladislavom Vidom.

Švédsko
V Malille sa 25.7. stretla najlepšia šestnástka jazdcov zo Švédska, aby bojovali o domáci seniorský titul. Po dvadsiatich jazdách základného rozpisu sa do finále kvalifikovala najlepšia štvorica jazdcov. Sem sa nedostal minuloročný majster Magnus Zetterström, ktorý obsadil až ôsmu priečku. Finále ovládol najlepší pretekár základnej časti Andreas Jonsson. Z titulu vicemajstra sa mohol teši Fredrik Lindgren. Tretie miesto sa ušlo švédskemu talentu Thomasovi H. Jonassonovi. Posledný vo finálovej jazde skončil veterán Peter Karlsson.

Deň pred šampionátom seniorov vyvrcholili v Malille aj majstrovstvá juniorov. Takisto aj tu rozhodla o konečnom poradí najlepšej štvorky finálová jazda. Tú vyhral po základnej časti druhý Thomas H. Jonasson pred víazom základnej časti Dennisom Anderssonom. Bronz si vybojoval Linus Sundström.

Taliansko
Po dva preteky v Lonigu a Giavera del Montello a jeden v Terenzane rozhodli o držite¾ovi talianskeho titulu v senioroch. Guglielmo Franchetti dokázal z trónu zosadi trojnásobného majstra Mattia Carpaneseho, ktorý sa musel uspokoji so striebrom. Tretí tak ako vlani skončil Andrea Maida.

Juniorské majstrovstvá Talianska sa v tomto roku nekonali.

Ukrajina
Až dodatková jazda musela rozhodnú o majstrovi Ukrajiny v senioroch. 12.9. ju v Rivne vyhral Andrij Karpov pred Rusom naturalizovaným na Ukrajine, Vladimírom Dubininom. Bronz si vyjazdil osemnásročný Kyril Cukanov pred čerstvým tridsiatnikom Alexandrom Borodajom.

Pomerne prekvapujúco sa ukrajinským juniorským šampiónom v Červenograde stal Michail Oneško, keď za seba odsunul aj talentovaných Kyrila Cukanova a Alexandra Loktajeva.

USA
Podobne ako kra¾uje Tomasz Gollob v Po¾sku, zbiera domáce tituly aj Greg Hancock v USA. Tento rok sa mohol pochváli už svojim ôsmim titulom v senioroch. V troch pretekoch šampionátu nepoznal premožite¾a. Druhý skončil vlaňajší víaz Billy Janniro pred vlani strieborným, štyridsadvaročným Bartom Bastom.

Bryce Starks dokázal 21.8. v Auburne získa domáci juniorský titul aj napriek tomu, že po základnej časti pretekov figuroval až na šiestej pozícii. V semifinálovej jazde však skončil druhý a vo finále nedal svojim súperom šancu. Druhé miesto obsadil Jason Ramirez pred Russellom Greenom.

Majstri jednotlivcov:  
Anglicko Chris Harris
Argentína Kyle Legault (CAN)
Austrália Leigh Adams
Belgicko Benjamin Borgers (NL)
Česká republika Lukáš Dryml
Dánsko Nicki Pedersen
Fínsko Kauko Nieminen
Francúzsko Stephane Tresarrieu
Holandsko Jannick de Jong
Chorvátsko Jurica Pavlic
JAR Neil Pettit
Kanada Jeff Orosz
Maďarsko Matej Ferjan
Nemecko Martin Smolinski
Nórsko Rune Sola
Nový Zéland Jason Bunyan (GB)
Po¾sko Tomasz Gollob
Rakúsko Manuel Hauzinger
Rumunsko Andrian Gheorghe
Rusko Renat Gafurov
Slovensko Tomáš Suchánek (CZ)
Slovinsko Matej Žagar
Švédsko Andreas Jonsson
Taliansko Guglielmo Franchetti
Ukrajina Andrej Karpov
USA Greg Hancock
 
Majstri juniorov:  
Anglicko Lewis Bridger
Austrália Darcy Ward
Česká republika Matěj Kůs
Dánsko Patrick Hougaard
Fínsko Timo Lahti
Chorvátsko Dino Kovačič
Maďarsko József Tabaka
Nemecko Frank Facher
Nový Zéland Grant Tregonning
Po¾sko Patryk Dudek
Rumunsko Andrian Gheorghe
Rusko Artjom Laguta
Slovinsko Matija Duh
Švédsko Thomas H. Jonasson
Ukrajina Michail Oneško
USA Bryce Starks

Foto: Martin Búri

Historie

Pan startmaršál vypráví

Startmaršál má při plochodrážním závodě klíčovou úlohu srovnat závodníky u pásky do klidu a připravit je rozhodčímu na start. I v této profesi se z člověka může stát doslova legenda. Antonín Kubíček působil v této roli na pražské Markétě více než čtvrtstoletí. Dodnes ho můžete vidět na ovále s červeným praporkem v ruce a v případě potřeby neváhá nastoupit jako nejdůležitější činovník na startovním roštu. Pro magazín speedwayA-Z sepsal své vzpomínky. A tak je nepřerušujme a začtěme se do jeho vyprávění.
Stejšnem trapem k ploché dráze
Narodil jsem se v Praze 28. května 1930. Žil jsem v krásné čtvrti Žižkov, kde byli lidé, kteří fandili motorismu. Kamarádil jsem se s Karlem Melicharem, který po svých motoristických začátcích pracoval jako mechanik závodních strojů v dílně ÚAMK Svazarmu v Milešově ulici. Mimo něj jsem poznal další motoristy jako Jardu Löffelmana, Borka Řípu, Fandu Chocholouše a další. Samozřejmě, že do známosti přišli i závodníci Antonín Kasper, Míla Vágner, Jaromír Čížek, Antonín Šváb, Jan Holub, Míla Verner, Jirka Podskalský a další. Pomáhal jsem, jak jsem mohl. Moje funkce topenáře byla využita v podobě autogenního aparátu.

V roce 1966 přišli kluci s nápadem utvořit Viktoria Speedway Club Praha za velké iniciativy Ing. Jana Nerudy. Já jsem se potom odmlčel, protože z nedostatku bytového prostoru jsem začal stavět svépomocí družstevní byt v Praze – Břevnově. Po dobu tří let jsme prakticky všechen volný čas věnoval jeho výstavbě. Po nastěhování do nového domova už sedím v klidu a zaslechnu známý hlas motorů. Mé uši i oči se zaměřily v onen směr – a koukám přímo ze svého okna rovnou na stadión Markéta.

Nadráždil jsem stejšna a vyjel vstříc svému milovanému sportu. V té době trénoval RH Praha Toník Kasper starší. Kouká na mě a povídá: „Kde se flákáš? Koukej mi píchnout!“ No a od té doby jsem byl členem ředitelského sboru a startmaršálem. Na tomto postu jsem pomáhal ploché dráze pětadvacet let. Při třicátém výročí Memoriálu Luboše Tomíčka v roce 1998 jsem tuto funkci slavnostně předal Standovi Klenovcovi. Když potřebují, zaskočím třeba i s praporkem v zatáčce nebo na jiném místě. A když byl Standa na Grand Prix, zastupoval jsem ho ve Mšeně.

Časy se mění
Ještě jsem se chtěl zmínit o té době, která znamenala zlom v našem životě. Byl to rok 1989, čas „sněžné revoluce“, který zasáhl do našeho sportu. Objevilo se spousta nápadů, které jsme realizovali bez finanční pomoci. Tak třeba jeden z nich, vyvěšování datumu závodu, který se měl uskutečnit, na ceduli u hlavní silnice. A nejen tam, ale i po různých podnicích.

Měl jsem kolem sebe prima partu, která byla ochotná už třeba v dubnu se sejít na závodišti a odstranit škody, které zima napáchala. Bylo to třeba. Vyčistit světla, která jsou nutná k provozu závodění, nátěry startovacího zařízení, prošetřit elektriku, aby byla schopna provozu. Třeba startovací gumy se sháněly u kamarádů na jiných pracovištích. Bylo toho dost, ale vždy se to zvládlo.

Nastala však doba, kdy někteří kluci začali soukromě podnikat a přestali docházet. Stávalo se, že jsem sháněl lidi k provozu závodu. Neměli však tu kvalitu, která byla potřeba, a chyběla jim láska k tomuto sportu.. brali to jako soukromou zábavu bez potřebné zodpovědnosti a pracovitosti.

Naráželo to někdy na nepochopení nového vedení klubu a měl jsem s nimi časté dohady. Nepochopili změny ve státě a myšlení lidí. Zůstalo jen torzo poctivých a věrných členů, kterých si velice vážím. Můj dojem je, že s obsazením oválu u některých závodů má problém i můj nástupce Standa Klenovec. Bohužel to tak je, ale on je však schopný startmaršál, který si vždy poradí.

Koho jsem měl u startovní čáry
Bylo by dobré, abych se také zmínil o závodnících. V sedmdesátých letech měly kontinentální rozjížďky mistrovství světa spíš obsazení ruskými, polskými, maďarskými a německými jezdci. Až později se začaly závody rozšiřovat o jezdce západních zemí. Své zastoupení v tomto měla také slavná pardubická Přilba, na které jsem byl vždy jako věrný divák. Zde kraloval startmaršál Ladislav Živný, s kterým jsem měl kamarádský vztah.

Z dostupných a zachovalých programů a novinových záznamů bych se chtěl zmínit o několika významných jezdců, které jsem měl u startovní čáry.

Byl to například Ivan Mauger, Ole Olsen, Egon Müller, Dán Erik Gundersen a další. Tak třeba v devětaosmdesátém při mistrovství světa družstev Švédové Erik Stenlund a Jimmy Nilsen, Australan Troy Butler, Němci Gerd Riss a Karl Maier. A nebo mistrovství světa dvojic v roce 1982 s Angličany Peterem Collinsem a Kenny Carterem, Američany Bruce Penhallem a Denisem Sigalosem a našimi Alešem Drymlem a Petrem Ondrašíkem.

To byla vzpomínka na krásnou dobu tohoto sportu. Přišly okamžiky i nepříjemné. V Holandsku 31. května 1982 zemřel Zdeněk Kudrna. Evžen Erban při pádu na našem stadiónu utrpěl vážná zranění. Bylo to 17. května 1979 v patnácté jízdě extraligového závodu a tento datum mi utkvěl v paměti nastálo.

Chtěl bych také vyprávět o chování jezdců u startovní pásky a na moje pokyny, jimiž jsem se snažil je uklidnit. Vždy jsem se pohyboval klidně a jasně a dělal, co pro tu chvíli bylo třeba.

Mohu prohlásit na své svědomí, že co kvalitnější jezdec, to ukázněnější a perfektní chování. V naší hantýrce si našel svoji parketu a jel. To samé však nemohu říct o některých našich jezdcích. . někteří, prosím,měli se mnou tak zvaně kladnou řeč, ale bylo také excelenti jedna radost. Moje nervy ale byly dobré a nenechal jsem se vytočit. Moje myšlenka byla vždy, abych odvedl dobře svou funkci startmaršála.

Dříve a nyní
Když jsem před mnoha lety očuchával tento sport, byla za prvé jiná situace ve státě. Za druhé jsme si všeobecně pomáhali, aby se motoristický sport udržel. Měli jsme upřímná přátelství, legrace a kanadské žertíky nevyjímaje. Tato atmosféra mě u levých zatáček držela a drží dodnes.

Na ukončení svého vzpomínání bych se chtěl dotknout některých okolností spojených s plochou dráhou. Určitě je nedostatek dorostu, který by se chtěl tomuto sportu věnovat, abychom měli dostatek výběru, protože každý jedinec nemá tu kvalitu. Zřejmě chybí i podpora rodičů. Dále pak nezájem lidí, kteří by dobrovolně pro tento sport pracovali. Jsem přesvědčen, že klubová propagace je velice malá. Jestli je nedostatek prostředků nebo odborných poradců, nevím.

Ze mého pohledu byly poslední sezóny, řekl bych, dobré. Je k poznání, že mladí jezdci se propracovávají k lepším výkonům, což ukazují výsledky z jednotlivých závodů jak doma, tak venku. Dalším dobrým momentem je účast závodníků jiných národností, kteří celkově zpestří plochou dráhu.

Minirozhovor

Slovenská plochá dráha stále získává nové akvizice

Zohor – 20. listopadu
Zdá se, že se slovenské ploché dráze stále blýská na lepší časy. Po dvaceti letech se v Žarnovici konal národní šampionát. Po jezdecké stránce zůstává Martin Vaculík stále špičkou ledovce, avšak jezdecká základna pomalu, ale jistě zbytňuje. Svůj comeback zaznamenal Ján Halabrín a v sedle pětistovky se objevil Tomáš Kis. Vedle veteránů a Lubomíra Ďurici, jenž se objevuje i v klasických podnicích, se s dalším závodníkem vytasil i Zohor. Dvanáctiletý Dominik Slezák si už tréninkově vyzkoušel stopětadvacítku i půllitra.

I když v Zohoru zanikla plochá dráha už v roce 1985, závodníci z tohoto rázovitého městečka se na oválech objevovali i nadále. Bratři Dušan a Roman Višváderovi pomáhali svému mladšímu sourozenci natolik, že se v devadesátých letech pustili do závodů veteránů. V nich se prezentoval i Jozef Slezák a Lubomír Ďurica.

„K ploché dráze mě přivedl můj strýc Jozef, který stále jezdí veterány,“ objasňuje Dominik Slezák důvody, proč si zvolil sport, který není zrovna masový. „Pomáhá mi, učí mě a říká, co dělám špatně. Jezdil jsem s ním na závody, dělával mu mechanika a učil se něco o ploché dráze.“

Mladého eléva sportu levých zatáček viděli diváci poprvé při exhibiční jízdě v Žarnovici. Nicméně to nebyla jeho jediná zkušenost, a to tím spíše, je-li v Zohoru malá tréninková dráha.

„Dá se tam jezdit jenom na krosce nebo na stopětadvacítce, ale závody tu určitě nebudou,“ říká Dominik Slezák. „Jezdil jsem i na ledě, když mi motorku půjčil David Štěrovský. Mám pětistovku a trénoval jsem s ní v Březolupech a v Rakousku.“

Dominik Slezák se rozhodně chce věnovat ploché dráze i v dalších letech. „Vybral jsem si ji proto, že mě baví a je to neobvyklý sport,“ tvrdí. „V budoucnu bych chtěl jezdit mistrovství světa, extraligu a tříčlenná družstva. A chtěl bych se jednou v životě dostat i na Zlatou přilbu v Pardubicích.“

MČR

Nafukovací mantinely přejdou na přetřes při valné hromadě

Praha – 19. listopadu
Nafukovací mantinely se staly nejvýraznějším prvkem aktivní bezpečnosti, jimiž se stadióny vydaly na dostihy za překotným technickým vývojem motocyklů. U nás jimi disponují Praha, Pardubice, Plzeň a Liberec, který je dokonce nabízí k zapůjčení. Divišov je bude mít v průběhu příští sezóny. VV SPD loni v lednu schválil standardy pro vybavení stadiónů, které předpokldají povinnost osadit bezpečnostní vaky při všech podnicích ranku mistrovství republiky počínaje 1. lednem 2010. Na posledním zasedání VV SPD vyjádřily s tímto opatřením svůj nesouhlas Slaný, jenž by chtěl dosáhnout ročního odkladu s ohledem na finanční situaci, a Mšeno jednající o svých extraligových závodech s Divišovem. Sobotní valná hromada bude v tomto směru rozhodující.

„Valná hromada může položit jakékoliv rozhodnutí VV SPD,“ komentuje situaci Petr Moravec, předseda VV SPD. „Ale i ve VV byly pouze dva proti a to Slaný a Mšeno. Myslím, že dva roky jsou dlouhá doba a pokud by teď VV SPD přehodnocoval své rozhodnutí. Byla by to i facka těm, co nafukovací mantinely sehnali a provozují je. Navíc od začátku roku existuje pro kluby nabídka na pořízení formou leasingu nebo přes rok mají od Věroslava Kollerta návrh na jejich půjčování. Ke všemu se první protesty ozývají až v posledních třech měsících. V tuto chvíli si nedokážu představit, že se od povinnosti užívat nafukovací mantinely půjde i proto, že pokud se někomu v příštím roce něco stane, při pozornosti věnované tomuto sportu, dojde-li ke zranění, tak bychom to neobhájili.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Servis

Jiřímu Štanclovi je dnes šedesát

Praha – 18. listopadu
Významného jubilea se dnes dožívá Jiří Štancl. Závodník, který během své kariéry nastavil laky rekordů do prakticky nepřekonatelné výšky, spatřil světlo světa přesně před šedesáti lety v Žatci. Ke gratulantům se připojuje také magazín speedwayA-Z.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Minirozhovor

Jiří Brummer se za dva roky pořádně zviditelnil

Benešov – 17. listopadu
Protože nepochází z plochodrážní rodiny, jeho jméno ještě loni na jaře nikdo okolo speedway neznal. Jeho tatínek Jiří však pracoval s Hynkem Veverkou, nyní mechanikem pražské Markéty. Slovo dalo slovo a společně se zašli podívat na trénink na malou dráhu. Došlo k dohodě, že si vyzkouší stopětadvacítku a pokud ho to nebude bavit, pokus stát se plochodrážníkem skončí. Leč sport levých zatáček mu učaroval natolik, že se loni stal jedním z nejlepších nováčků. A dnes je Jiří Brummer mistrem republiky stopětadvacítek na malé dráze, vítězem Markéta Cupu a má zkušenosti i s pětistovkami.

Král malé dráhy
„Líbilo se mi to moc,“ říká Jiří Brummer na adresu závodů stopětadvacítek na malé dráze. „Pan Schneiderwind to organizoval a připravoval suprově. Hodně jsem se tam naučil a to musím přenést na pětistovku. Jezdilo se někdy pořádně na tělo, což k tomu patří.“ Ve druhé polovině sezóny je ovládl natolik, že jen stěží hledal přemožitele. „Něco zvláštního tam není,“ prozrazuje recept na úspěch. „Záleží na startech a pak si držet ideální stopu, aby mě nepředjel. Receptem taky bylo, že jsem tam měl už něco najeto. Chce to jezdit a jezdit a nebát se toho.“

Markéta Cup byl v podání Jiřího Brummera vcelku jednoznačnou záležitostí. Z deseti závodů jich vyhrál plnou polovinu, přičemž ve třech nepoznal hořkost porážky. Ovšem republikový šampionát na malé dráze byl dramatický až do konce. Jeho úvodní dvě kola ovládl Jaroslav Hladký s maximálním bodovým ziskem. Jiří Brummer zaostával o šest bodů.

Jenže s létem se karta otočila. Dosavadní leader doplatil na uvolněný kabel zapalování, zatímco Jiří Brummer slavil triumf. Přesto mu však k průběžnému vedení chyběly tři body. I ty v posledním podniku dokázal najet, aby posléze svého klubového kolegu odvedl v rozjezdu o zlatou medaili. Předtím ho porazil nejen v základní části, ale také ve finále A.

„Vůbec jsem nevěřil, že mu to prvenství vezmu,“ vzpomíná. „Byly to tři body. A tak jsem po každé jízdě počítal, kolik zbývá. Musel jsem se na ty jízdy s Járou hodně soustředit, abych neudělal nějakou chybu. I když se tam vyskytly, tak to vyšlo. Když Jára spadnul, myslel jsem, že tu jízdu zastaví, proto jsem nejel dál. Potom, co se rozjel, jsem se rozjel taky a v tu chvíli jsem si uvědomil, že kdybych ho předjel, nebude rozjezd. Ten však byl úspěšný. Vůbec jsem nečekal, že ho třikrát porazím za jeden závod. Járovi ale zlobila motorka, tak se s tím blbě vyrovnával. Já na tom byl už lépe, protože náš ladič Hynek Veverka motor připravil skvěle a také mu za to děkuji.“

Narychlo do Francie
Se stopětadvacítkou se dostal také do reprezentace. V deštivém libereckém šampionátu stopětadvacítek, který nakonec nebyl kvůli řádění vodních živlů, ukončen, upadl Zdeněk Vrba. A rázem se hledalo, kdo ho nahradí ve Zlaté trofeji FIM ve francouzském Tayacu.

„Obvolávali spoustu mladých závodníků, ale ty tu šanci prostě nevzali a to udělali chybu,“ říká Jiří Brummer. „Já jsem byl až třetí na řadě. Pan Schneiderwind mi zavolal v sobotu a já mu řekl poprvé ne, protože na stopětadvacítce na velké dráze nejezdím. V pondělí jsem přišel na Markétu si připravit motorku na závody. Hlaďas a jeho táta mě přemlouvali, a jedu s nima, ale já pořád říkal, že ne, že se mi nechce. Po delší době přemlouvání jsem se zamyslel a popřemýšlel, že se budu moci podívat do Francie a jet mistrovství světa. Tak definitivní slovo bylo jo. Ještě třikrát jsem ho musel trenérovi zopakovat, jestli si jsem jistý.“

Odjezd byl dílem okamžiku. „Rychlý telefonát tátovi, a jede domů pro oblečení, chrániče a trochu toho jídla s sebou,“ vybavuje si. „Cesta byla dlouhá, jeli jsme více než den, protože jsme nikam nepospíchali. Pan Schneiderwind byl na nás hodný a zajistil nám trénink. Na něm jsme doladili nějaké problémy a vyzkoušeli si jet na trávě, abychom na to byli připraveni. Když jsme dorazili na závodní dráhu, byla pustá noc, tak jsme zaparkovali a šli spát. Ráno jsme si byli projít dráhu a zjistili, že to je jako speedway. Tak jsme si vyložili věci a připravili depo. Následoval trénink, kde nám trenér měřil časy na kolo a zjistil, jak nám to jde. Jenže Jára při tréninku zadřel. Tak se pan Schneiderwind domluvil s Robertem Barthem a ten Járovi půjčil motor.“

Dobrodružství pokračovalo nazítří. „Další den byl den D,“ vypráví Jiří Brummer. „Technickou přejímkou jsme prošli s nadhledem a tudíž nám nestálo nic v cestě k závodění. Úvodní dvě jízdy se nám povedly. Nasbírali jsme pár bodů. Oba jsme řešili problém s přetáčením. Dráha byla tvrdá a suchá. V průběhu dalších jízd se Járovi dařilo trošku lépe, také má stopětadvacítku na normální dráze více v ruce než já. Nikdo nečekal, že by se někdo mohl dostat do finále. Jára se tam dostal a mně chybělo jedno lepší umístění a byli bychom tam oba. Jára skončil na vynikajícím třetím místě. Všichni jsme byli šastni, že to tak dopadlo. Cesta domů byla rychlejší, ale na dálnici jsme píchli, tak naši tátové a trenér a organizátor naší výpravy museli měnit zadní kolo. Řidiči se střídali, takže to ubíhalo. Když jsme dorazili do Prahy, vyložili jsme věci a jeli to oslavit domů. Bylo to nádherné. Jsem rád, že jsem se toho zúčastnil. Byla to pro mě velká zkušenost.“

Budoucnost je v pětistovkách
Jiří Brummer paralelně s malou dráhou vodil i půllitr. Čas od času se vyskytují kritické hlasy odmítající podobné sezení na dvou židlích a argumentující, že pro šestnáctiletého borce je stopětadvacítka už jen ztrátou času.

„Oni si mohou myslet co chtějí,“ svěřuje se Jiří Brummer se svým názorem. „Já začal závodit později a nebyl tolik vyježděnej‘, tak jsem něco potřeboval najezdit. Ztráta času to pro mě nebyla, ba naopak jsem se hodně věcí naučil a získal cenné trofeje a dary od různých sponzorů.“

Nicméně budoucnost leží v pětistovkách a loňský nováček se ani v silnější kubatuře neuvedl špatně. V juniorce mu patří čtrnáctá příčka, v devatenáctkách jedenáctá. Jezdil juniorská a tříčlenná družstva, v nichž oblékl vesty s nápisy Praha, Liberec, Slaný a Pardubice. A při zářijovém Memoriálu Luboše Tomíčka ochutnal atmosféru velkého závodu.

„Tato sezóna se mi povedla podle mého názoru skvěle,“ netají se. „Na měsíc jsem měl pauzu kvůli pádu při soustředění ve Slaném. S výsledkama jsem hodně spokojenej‘, protože to byla moje první sezona na půllitru. Závody jsem bral jako tréninky na další roky a učil se pořád něco nového. Jsem moc rád, že jsem mohl jet Tomíčkův memoriál, bylo to úžasné.“

Na oválech zatím závodí vítr se spadaným listím, nicméně na jaře začne závodní kolotoč nanovo. „Příprava na příští rok začala už 27. října na soustředění v Divišově na kolech,“ vytušil Jiří Brummer směr našeho dalšího povídání. „Jako pražští závodníci budeme chodit cvičit na Stromovku do posilovny a tělocvičny. Občas bude squash a lezecká stěna. Budu rád, když příští sezóna bude alespoň stejně úspěšná jako tahle.“

Jiří Brummer děkuje:
„Chtěl bych poděkovat hlavně mému otci za veškeré úsilí a čas, co mi věnuje a také za finanční podporu. Našim trenérům za naši přípravu a zimní nebo na motorkách. Držím palce všem, kteří jsou zraněni. A se brzy vyléčí a každému co nejvíce úspěchů.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Jiří Brummer st.