Pardubice – 11. ledna
V dřevních dobách ploché dráhy, kdy dokonalá technika nebyla rozhodujícím faktorem úspěchu, by dozajista patřil ke světovým esům. V zemi zaslíbených plochodrážnímu sportu by svým pověstným nasazením patřil k miláčkům tribun a hřál se v přízni sponzorů. Jenže on sám sebe stále pokládá za Čechoslováka. Ale i v našich podmínkách rozhodně aspiruje na místo v plochodrážní síni slávy. A že v žádném případě nežije jen ze vzpomínek na jednadvacet sezón své kariéry, svědčí loňská sezóna, v níž také on v rozhodujících okamžicích přispěl svou měrou do extraligového mlýna zlatého extraligového Mšena. Ale nechme raději mluvit přímo Vladimíra Višvádera, který opět poskytl exkluzivní rozhovor magazínu speedwayA-Z.
speedwayA-Z: „Jako jeden z mála plochodrážníků máš letos za sebou už ostré závodní zkušenosti. V sobotu večer jsi jel v německém Geisingu. Dva pády ve finále, nakonec celkové třetí místo. Jak jsi to prožíval?“
Vladimír Višváder: „Říká se, že v hale nesmíš závodit. To se lehce vypravuje, ale stejně do toho jdeš. Roman Čejka jen koukal, jak jsem ho podjel. Ve finále jsem jel z modrý a Rony mě vyšouch‘. Opakovačku jsem zaspal na startu. Pak jsem to posral a spadnul sám. Ve finále byla po letech dvě BM. Takový pekelný stroje, že jeden měl spojku z Esa z roku šedesát! Jedno ležatý, to jsem jel já, jedno stojatý, který měl Partyzán. Byl to klasickej‘ zimák. Dráha malinká, kolem nohy. Bylo to, co ti dovolej‘ kuželíky a rozměry stadiónu. Předjížděl jsem svým stylem. Musíš to pod něho narvat, aby se leknul. Tam jiná možnost není. Ale když jsem chtěl předjíždět ve finále, lehnul jsem. Ronyho jsem povodil taky z modrý. Perfektně jsem odstartoval, přikryl ho a už si jel lajničku. Chtěli, abych jezdil v brejlích, jenže u toho ledu jsou nižší teploty a potěj‘ se. Ale znáš Čechoslováky. Vychčijou se vším. A tak jsem měl brejle, ale vyndal z nich sklo (smích). Škoda, že takovouhle atrakci neuděláme v Čechách. Mohli bychom aspoň Ronymu a jeho kamarádům oplatit pozvání. Já jsem závodník. Jsem připravenej‘ s motorkama, ale závody musí zorganizovat někdo jinej‘. Kdyby třeba Slaňáci něco zorganizovali, bylo by to fajn. Chtělo by udělat třeba Čintara cirkus ve stylu jako má Travis Pastrana. S Geisingem spokojenost, udělali jsme si vejlet s panem Štěrovským a jeho Davídkem. Rony říkal, že chce udělat ještě něco na přírodním rybníku u Míšně. A my zase chceme jet s partou do Zohoru. Nevím, jestli Matys Hlaváček se připojí, ale Partyzán a David jo. Ještě to domluvím s bráchama a ten cirkus uděláme tam.“
speedwayA-Z: „Mšeno v loňské sezóně dokázalo něco, čemuž svého času věřil jen málokdo. V extralize jste vystrčili růžky už v sezóně 2008, ale loni se sápali po zlatě už od začátku. Nebylo to vůbec jednoduché a o vašem triumfu rozhodly skutečně až poslední rozjížďky. Bylo to pro tebe hodně dramatické?“
Vladimír Višváder: „Už jsem byl u prvního úspěchu Mšena, když vyhrálo svůj první extraligovej‘ závod (1. května 2002 – pozn. redakce). Rok předtím ses mě ptal, kdy Mšeno vyhraje. A já ti řekl, až pojede Tomáš Topinka, Vlado Višváder a dva Poláci. A stalo se. Teď 
jsem byl u dalšího úspěchu. Ve svých letech se potřebuju víc rozpálit. Když se mi to povede, je to vidět. V klubu je krásná atmosféra, lidi to prožívaj‘ jako na fotbale. Dal jsem to toho všechno, pan Grepl dokázal ty lidi stmelit. Na konci kariéry jsem poznal správnej‘ tým. V Praze jsem se nakonec modlil, aby našim střelcům třeba neprask‘ řetěz nebo něco. Byly to tutovky, ale přesto, je to sport, je to motorismus. Třeba i Schumacherovi došel benzín… Bylo to zmatený a přišlo mi, že soupeři měli svázaný ruce. A to my měli poruchy! Já, měl ji Filip i Honza Jaroš. Ale bylo to asi tak, jak to mělo být. Vůbec jsem si neuvědomil, že bych moh‘ přestat běžet, aby Slaný nedal žolíka. Vedení mělo dost času mě na rovince zastavit. Neběhám jako superman a nepočítám skóre. Dvě extraligy jsem jel vlastně navíc. Jedna byla ve Mšeně zrušená a v Praze jsem byl místo zraněnýho Topinky. Loni jsem si užil extraligu jako už dlouho ne. Zajel jsem si šest závodů. Mám už titul se Slaným, ale to jsem jel jen dvě jízdy. Je to můj druhej‘ titul, ale tento byl hezkej‘, byl jsem v týmu a jel víc než jeden závod.“
speedwayA-Z: „Velikánskou zásluhu na mšenském titulu má Greg Hancock. Ovšem i zbytek týmu je vskutku netradiční. Není v něm totiž ani jediný odchovanec mšenského klubu. Je dle tvého soudu cesta dopředu, že si finančně silný klub najme elitní závodníky?“
Vladimír Višváder: „Taková situace ale není jen v plochý dráze. To je třeba i ve fotbale, kde v anglickým týmu není ani jeden Angličan. Mšeno je malý městečko. Mšenský závodníci byli 
třeba Kuba Hejral nebo Matýsek Hlaváček. Byla by asi náhoda, aby se poveď rodilej‘ mšenskej‘ plochodrážník. Jde vlastně jen o příslušnost k tomu klubu. Pan Grepl s panem Kasperem se snažej‘ o vlastní závodníky, ale nedaří se to. I Filip těm novejm‘ klukům něco šoup‘. Ale jestli z nich něco bude, je otazník. A jak jednou řek‘ pan Kasper, je to sport o štěstěně a slávě. Štěstí potřebuješ a slávu získáš. Dokázali jsme se stmelit, pod Mšenem začal jezdit Honza Jaroš, v dílně v Brandejse maj‘ s Filipem pěkný zázemí. Ostatní je otázka finanční síly toho klubu a koho si dokážou vzít.“
speedwayA-Z: „A jak se ti zamlouvá podoba extraligy 2010? Jako jeden z mála aktivních závodníků pamatuješ ligu osmičlenných družstev z počátku devadesátých let i její návrat ke čtyřčlenných týmům, které jí přinesly nejslavnější období.“
Vladimír Višváder: „V tom počtu víc závodů je to určitě lepší. Kluci ze stopětadvacítek jsou jediná šance, aby ten sport přežil. Ale letos na to lidi nejsou. To jsou jednoduchý počty. Sám jsem na to zvědavej‘, jestli to kluby budou doplňovat Polákama s českou licencí. Asi tam budou hodně exotický jména a nadšenci, co maj‘ ten sport rádi. Tak to vidím já. Závodění ve dvojici nemám rád, protože jsem na kolegu ohleduplnej‘. To mi nedělá dobře a nejedu tak agresivně. Není pod přilbou ta správná tma. A ten vypínač není vypnutej‘. Co jsem koukal na utkání švédský ligy, je běžný, že kolega sundá kolegu. Je to výbušnej‘, adrenalinovej‘ sport, stát se může cokoliv. Jezdí se to ale v Anglii, Polsku, Švédsku, takže v tom nevidím problém.“
speedwayA-Z: „Tříčlenná družstva jsi opět prožíval v Liberci. Finanční problémy způsobily, že klub zůstal své pověsti ledacos dlužen. Místo útoku na titul jste nakonec byli rádi za třetí místo…“
Vladimír Višváder: „Byli. Nevím, co se dělo. Co jsme si domluvili, to jsem dostal. Pan Kollert říká, že jsem levnější než všichni. Beru to jako zábavu. Obdivuju motokrosaře, co to dělaj‘ za svý. Já tady na plochý mám cesák a ještě něco málo na řetěz. Jsem závodník tělem i duší. Šel jsem do toho naplno, chci se ale vrátit domů ve zdraví. Je to však plochá dráha, tak jseš razantní a ten prostor si uděláš nebo sedíš doma u televize. Trojky se nedaj‘ srovnat s s extraligou s Polákama a kontinentální špičkou. Je to tak. Nižší liga je pro mladý a pro nás, co nemáme závody, abychom měli motorku v ruce. Potřebuju to jako plnohodnotnej‘ trénink. Nezávodím třikrát za tejden jako ostatní v extralize.“
speedwayA-Z: „Letos soutěž tříčlenných družstev dostává podobu individuálních klání. Jak tento posun vnímáš a může to dle tvého soudu vyřešit nedostatek závodních příležitostí pro seniory u nás?“
Vladimír Višváder: „Zkraje jsem byl rozžhavenej‘, že to nemá smysl, ale teď se mi to líbí. Promyslel jsem si to. Máš jistejch‘ pět jízd a to ve trojkách nebylo. Až se se udělá součet i pro družstva, nevidím na tom nic špatnýho. Je to jako v extralize, kde jezdili jednotlivci a body se sčítaly. Tady budeš pětkrát na dráze. Nemá to chybu, kdy se ti to podaří? Vidím to jak dobře. Klidně bychom mohli jet pohár za nějakýho starostu nebo pivovaru.“
speedwayA-Z: „V semifinále mistrovství republiky jednotlivců jsi tentokrát vypadl, ale vzhledem k absencím jsi nakonec ve finále přece jen startoval. Jaká to byla zkušenost?“
Vladimír Višváder: „Na podzim jsem měl motivaci chytnout se v extralize. Potřeboval jsem si udělat nějaký skalpy. Dostat se do formy. Proto jsem měl radost, že jsem se svez‘ v Pardubicích a ve Svitavách. Jawka jel líp než GM. A nakonec jsem byl lepší než předloni, když jsem to finále jel regulérně. Letos buď postoupím nebo ne (smích). Jsou to závody na rozjetí, co jinýho pro mě? Mistra neudělám a chci poznat, jestli na ně mám nebo nemám. Pro mě je každej‘ závod na rozjetí. Už patnáct let jich mám dvacet za rok.“
speedwayA-Z: „V šampionátu dvojic tě klub dal dohromady s Dariuszem Lowickim. Jenže pramalá poptávka po účasti z předchozích let byla loni vystřídána mohutnou poptávkou a ke slovu musela přijít kvalifikace. A ta se vám stala osudnou…“
Vladimír Višváder: „Ani tři dny předtím jsem nevěděl, že pojedu. Pořád byly nějaký změny. A nakonec jsem jel s ním. Každej‘ závod, dobrej‘ závod. Když člověk cejtí šanci, jde do toho na sto dvacet procent. Věrouš Kollert ho vyhecoval a dopadlo to, jak to dopadlo. Jsem rád, že jsem Darkovi neublížil, jednou jsem brzdil i ušima.“
speedwayA-Z: „Jsi držitelem vskutku ojedinělého primátu. Absolvoval jsi neuvěřitelných dvacet ročníků Zlaté přilby SNP v Žarnovici. Co pro tebe tento závod znamená a budeš do budoucna svůj rekord ještě vylepšovat?“
Vladimír Višváder: „Je to závod na Slovensku, kde je jeden z mála. Pořád se pořádá. A já jako Čechoslovák jsem inventář startovky. Závod je to jako každej‘ jinej‘. Snažím se uspět, někdy to přeženu. Velký dráhy mě ale už nesvědčej‘. Mám už nějakou váhu a taky nemám techniku. Za těch dvacet let se nezměnilo nic. Pořád je to o tom, že se iděme zabíja. Loni byla dráha dost kamikadze. Viděl jsem tam klapnout i Filipa. Vidět to bylo ve finále. Do budoucna nevím. Můžeš si naladit kondičku, motorky, ale přijde blbej‘ blbej‘ pád… Ale i přesto jezdit budu, dokud nebudou bolet záda.“
speedwayA-Z: „I když dnes Pardubice zasypaly nevídané záplavy sněhu, z tvého povídání je patrné, jak moc se už těšíš na novou sezónu. Jak se na ni chystáš a co bys v ní rád dokázal?“
Vladimír Višváder: „Motory jsem ti ukazoval před chvílí, viděl jsi je naživo. Dvě Jawky po 
Vladimír Višváder děkuje:
„Poděkujeme Ládíkovi Štěrovskýmu, který mi pomůže s dopravou, když mi teče do bot. Kamarádovi Luboši Hromádkovi z Nemošic, že jsem ho zblbnul a on mi věnuje část života. Bratrům a Oldovi Řezňovi za ochotu s motorama. Jak jsem už vzpomínal CK Stopa Tomáše Rambouska a Petru Makuševovi, vždycky mi pomůžou. A panu Greplovi, vyšel mi vstříc vždycky, kdy jsem něco potřeboval.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach
