Štětí – 30. ledna
Důvěrně známý hlas Miloslava Čmejly bývá z reproduktorů slyšet především ve Slaném a Mšeně, ale uznávaný spíkr se objevuje i jinde a to nejen v souvislosti se sportem levých zatáček. Nicméně plochá dráha je jeho srdci stejně nejbližší, o čemž nás přesvědčí on sám osobně.

„No, když opomenu, že jsem během krátké doby stihl tři ledvinové koliky a kámen ještě nevyšel, tak se snažím být s vnoučaty,“ říká štětský spíkr. „Protože mám u mikrofonu občas i legendy, jako je žokej Váña nebo plochodrážníci, mistři světa Müller, Barth, Riss nebo Hancock, tak jsem si i tuto zimu pozval, než budou ledy, do Štětí také legendu, z branže hudební, mistra Václava Hudečka. Měl obrovský úspěch, asi proto, že něco umí, ale je po Váňovi a Saudkovi další, který odmítl svezení na plochodrážní mašině. Já se mu při pohledu na jeho ruce ani nedivím. Ale že se plochá jezdí, moc dobře ví.“

Za osmadvacet let Miloslav Čmejla moderoval bezpočet závodů všech úrovní. A mnohokrát zpoza svého mikrofonu vyhlašoval mistr republiky, Evropy i světa. „Statistiku si nevedu,“ krčí rameny nad otázkou, kolik jich vlastně dohromady bylo. „Odhaduji, že mistrů republiky jsem vyhlásil asi sedmdesát. Vloni také toho slovenského. Mistrů Evropy asi pět. Mistrů světa pět – Simon Wigg, Jesper B. Jensen, Tommy Dunker, Gerd Riss a Joonas Kylmäkorpi. Ve Slaném jsem jako stálý spíkr mohl vyhlásit juniorského mistra světa Lukáše Drymla, ale vyšší mocnosti to znemožnily. Stejně tak jako v sezóně 2005, kdy jsem vyhlásil v jednom roce osm mistrů republiky a chyběl mi ten poslední juniorský, který se jel na Markétě. Nakonec jsem zjistil, že se svět nezbořil. Lendl také nevyhrál wimbledon a život jde dál.“

Stejně jako každý závodník má své cíle a ambice, rovněž moderátor má své sny. „Před lety jsem jako spíkr toužil moderovat zlatou přilbu,“ komentuje toto téma Miloslav Čmejla. „Splnilo se mi to v roce 2010 v Žarnovici na Slovensku, kde jsem vyhlásil vítěze Matěje Kůse. Chci tímto klubu dodatečně moc poděkovat za tuto možnost. Moc si toho vážím, stejně jako toho, že mě na závody na Slovensko na silniční okruhy zve moderovat legenda sedmdesátých let Peter Baláž.“

Miloslav Čmejla zpovídal u mikrofonu mnoho známých osobností, ale hodně si váží těch z plochodrážní branže. „Závěrem roku to byl v Pardubicích při vzpomínkové jízdě Antonín Kasper,“ pouští se do výčtu. „Bylo to nesmírně emotivní, hlavně u pomníku, když se pan Kasper klaněl v přilbě svým bývalým rivalům, kteří tam nechali životy. Obrovský dojem ve mě zanechali pánové Váňa a Pirk, i když každý z jiného soudku. Velmi si vážím také společných chvil s Gregem Hancockem. Na prvním místě a slovenský prezident Gašparovič, kterého jsem měl u mikrofonu, nech promine, u mě je a asi to tak zůstane to, že jsem mohl několikrát přes mikrofon vyzpovídat největší legendu Ivana Maugera. Kdyby mi v letech 1970-1990 někdo řekl, že jednou budu vícekrát hostit v rozhovoru tohoto člověka, asi bych mu řekl, že se zbláznil.“

Loni vyhlašoval mistry na ledové a dlouhé dráze, šampióne jednotlivců, juniorských družstev a stopětadvacítek, ale jako dvorního hlasatele Mšena se mu v duši nejvíc zaryl třetí mistrovský titul v extralize před domácím publikem. „Všichni, každý byl něčím specifický a kvalitní,“ reaguje na otázku, kdo z šampiónů na něho udělal největší dojem. „ Ale pravda je, že hattrick je hattrick a já jsem měl úžasný pocit, když jsem viděl, jak se mi povedlo rozjet diváky. To je ta největší odměna.“
Loni se Miloslav Čmejla pustil do spisování své autobiografie. „Mám hotovo zhruba sedmdesát procent,“ svěřuje se. „Rád bych ji měl hotovou v květnu nebo červnu. Budou to hlavně vzpomínky a zážitky a hodně fotografií.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a achív Miloslava Čmejly