Ylitornio a Örnsköldsvik – 13. ledna
Dvěma kvalifikačními koly odstartovalo mistrovství světa ledařů anno domini a ve své podstatě také první motocyklový šampioná planety. Lepší zprávy dorazily z finského Ylitornio,kde se Jan Klatovský po pádu v rozjížďce s číslem deset dokázal srovnat natolik, že dvěma závěrečnými triumfy odmítl scénář spojený s postupovými rozjezdy. Ve švédském Örnsköldsviku bohužel zůstali vyřazeni jak Andrej Diviš na třináctém, tak Lukáš Hutla na čtrnáctém místě.

Překousnutá řidítka ve Finsku

První ze dvou dnešních kvalifikací startovala ve finském Ylitorniu, protože polární noc ji posunula na dopoledne, takže výsledky dorazily již krátce po třinácté hodině našeho středoevropského času. „Začínali jsme už o půl jedenáctý dopoledne a oproti České republice je tam hodinovej‘ posun,“ vypráví Jan Klatovský. „V zimě tam maj‘ málo světla, rychle se stmívá. Dráha byla dobrá, mrazu bylo trošku víc, tak mínus patnáct, sedmnáct.“

V boji o šest postupových míst do finále si nejlépe počínal Sergej Karačincev. Spolu s ním se na pódium vypravili jeho krajan Dinar Valejev a Ove Ledström. Do bojů o mistra světa jde i trojka jedenáctibodových, která se poskládala v pořadí Martin Haarahiltunen, Jan Klatovský a Harald Simon. Přitom český šampión byl jediný, kdo dnes získal skalp obou Rusů. Ostatně v rozjížďce s číslem dvacet mu ani nic jiného nezbylo.

„Jsem rozbitej‘ jako cikánský hračky,“ hlásil do světa po závodě. „Bolí mě prdel, záda, chodím ale normálně a nemám nic zlomenýho.“

Na vině byl pád v desáté jízdě, po němž jeho bodové konto zamrzlo na pěti bodech, takže v závěru nemohl taktizovat žádnými kompromisy. „V poslední jízdě jsem musel odvést Rusy,“ vyprávěl o strhujícím závěru. „Překousnul jsem řidítka a opravdu je porazil. Jsem zase ve finále, je to dobrý!“

Po úspěšném kvalifikačním procesu si Jan Klatovský dopřeje jen doslova pár hodin klidu. „Teď se přesunujeme do Hallstaviku,“ říkal dnes v podvečer. „Předám tátu a mechanika Luďka Andrejovi. Já poletím domů na čtyři dny, ale pak se vracím do Švédska na ligu v sobotu a v neděli. Mám vizi, že bych na finálový závody v Kazachstánu a v Rusku odjel s Martinem Haarahiltunenem jedním autem.“

Chirurgická ambulance ve Švédsku

Také ve švédském Örnsköldsviku nechyběli na dvou nejvyšších stupíncích Rusové. S tím rozdílem, že Dmitrije Chomiceviče neporazil vůbec nikdo a Danil Ivanov prohrál pouze s vítězem. Připočteme-li dva ruské závodníky postupující z finské skupiny a Dmitrije Koltakova nasazeného jako obhájce loňského zlata, není o finálových favoritech sebemenšího sporu. Neřku-li pakliže by se komise CCP FIM nebála překročit svůj stín a ve stylu SGP přiděla divokou kartu Igoru Kononovovi a to nejen za minulé zásluhy, ale především pech v ruském šampionátu…

Ale zpátky na pevnou zem. Z örnsköldsvikského pódia mával ještě Franz Zorn a svůj postup si nenechali zpochybnit ani Niclas Svensson a Johan Weber. Na poslední volné místečko si dělali čáku rovnou tři borci. Z rozjezdu nejprve odstoupil Günther Weber, který později na svém facebookovém profilu zveřejnil snímky své nohy. Dostala se mu pod zadní kolo a chirurgové mu ji museli vyspravit osmadvaceti stehy.

Podobné fotografie publikoval také Jimmy Olsen s tím rozdílem, že jeho koleno v uvozovkách zdobilo pouze sedmnáct chirurgických mašliček. Švéd však mluví o štěstí, protože Pavel Váňa za viníka rozjezdové kolize stanovil Stefana Svenssona. Ledařský veterán byl diskvalifikován a na cestu na východní ouverturu světového šampionátu se může chystat jeho mladší krajan.

Ledařský bank se ještě nerozebral

V Örnsköldsviku se rtuť teploměru choulila okolo dvaceti záporných dílků stupnice pana Celsia. Na dráhu se zprvu nedalo stěžovat, nicméně postupem doby se led štípal a ovál se rozbíjel. Dva české reprezentanty přece jen limitoval menší počet jízdních zkušeností v aktuální sezóně. Konec konců, dnes by vám v Čechách nedalo zase tolik práce najít kvetoucí sedmikrásky nebo na jižní Moravě dokonce i kvetoucí stromy.

„Kvalifikace je pro mě zakletá,“ posteskl si Lukáš Hutla prostřednictvím svého profilu na facebooku. „První jízda skoro držka alá superman, druhá jízda nic moc, pátá jízda držka z druhého fleku alá nebe zem nebe zem nebe zem.“

Andrej Diviš se prozatím zdržel komentářů. Dal dohromady čtyřikrát po jednom bodu, když jeden sebral i Lukáši Hutlovi. Stalo se tak v rozjížďce s číslem šest, z níž se přeloučský ledař vracel do boxů po svých.

„Trošku se nám nedařilo,“ protáhl obličej Radek Hutla. „V první jízdě Lukáše kopla díra, až mu to urvalo chránič z boty. Ve druhý závada na elektrice. Pak seto rozjelo, ale v poslední rozjížďce šel na držku.“

Lukáš Hutla svůj facebookový komentář uzavírá optimisticky ve stylu, že sezóna teprve začíná a stále je, o co bojovat. A vskutku za týden se objeví při rakouských pouťácích ve St. Johann im Pongau a ve Weissenbachu, kde by měl závodit Andrej Diviš. A kdo ví, co si paní Zima v dalších dnech zamane.

Zatímco Lukáš Hutla cestou do přístavu na trajekt do Německa spal spánkem spravedlivých, otázka českých ledů přišla na přetřes. Radek Hutla, Robert Růžička a Luboš Pytloun si vybavili šest let starý zážitek, kdy s sebou z Ruska na tažné kouli přivezli tuhý mráz, který sevřel české a moravské země jako barokní feudál svými robotními dávkami…

Foto: Jan Klatovský, tým Lukáše Hutly a Andrej Diviš