Pardubice – 9. července
Česká ligová historie se nese v duchu střídání systému dvojutkání a čtyřutkání. Čtyřčlenné týmy přitom pokaždé dostaly prostor prakticky jako z nouze ctnost, když osmičky zabředly do krize, z níž se zdálo, že nemohou vybřednout. Stejná situace nastává letos, kdy mnoho indicií nasvědčuje, že se duely dvou týmů jedou naposledy. Tábor jejich zastánců totiž opouštějí Pardubice, paradoxně dodnes pevná bašta zastánců utkávání dvou družstev.
Letošní extraliga se evidentně nenarodila pod šastnou hvězdou. Když se Mšeno rozhodlo nepřihlásit, zbyla jen trojice účastníků. Ani za této situace nemusela být úroveň soutěže beznadějně ztracena. Za více než padesát let existence české ligy totiž generace fanoušků shlédly dramatické i nudné závody a to nezávisle, bojovala-li v nich čtyři nebo dvě družstva.
Důležité je, aby systém udržoval úroveň napětí soutěže, pokud možno až do poslední chvíle. V předchozích čtyřech ročních extraligy se to v modelu dvojutkání povedlo, letos nikoliv.
Hlavní cenou základní části letošní extraligy je postup rovnou do finále play-off. Vítěz ušetří za dva semifinálové závody, zatímco oba zbývající celky nezískají nic. Ve své podstatě však ani po sportovní stránce příliš neztratí. V semifinále play-off jsou tak či onak.
Navíc letos padl i bonus pro druhého v pořadí, a sice domácí dráha, protože se semifinále pojede dvoukolově. Pakliže tedy někomu nevyjde vstup, může základní část prakticky dopinkat. Anebo kulantně řečeno nevěnovat základní části přehnanou pozornost a šetřit síly a finance na semifinálový úder.
Letos podobnou filozofii zastává Praha. Účast Nicki Pedersena v dubnovém duelu s Pardubicemi vzešla spíše z přání slavného Dána otestovat si Markétu před květnovou SGP, čemuž odpovídají kuloární informace o startovném ve výši odpovídající spíše režii.
Od té doby však úřadující vicemistr, který od comebacku dvojutkání v roce 2010 přivedl do své sestavy bezpočet exkluzivním cizinců, staví výhradně na českých jezdcích. Na povolání Tomasze Chrzanowskeho je nutno pohlížet optikou nešastného zranění Filipa Šitery, jenž by jinak v sestavě Tomáše Topinky dozajista nechyběl.
„Od začátku jsem říkal, že chceme základní část extraligy odjet jenom s našimi kluky,“ hájí se Tomáš Topinky. Na odpověď na přímou otázku, zda bude ve stejném duchu uvažovat v souvislosti se svým výjezdem do Pardubic a domácím srpnovým střetnutím se Slaným, říká jen neurčitě: „Nech se překvapit!“
V nešastném světle se jeví i limity average, které letos byly zavedeny, aby garantovaly duely vyrovnaných týmů. Myšlenka jistě chvályhodná, nicméně absence vyrovnanosti družstev není rozhodně tím podstatným, co by vyšší českou soutěž v posledních letech trápilo. A to dokonce ani po větším svázání rukou manažerů omezením strategických prostředků.
Tlustá část pod součtem average může být ke všemu velice snadno zneužitelná. Nastoupí-li slabý tým proti silnému average klíčových střelců poskočí hodně vysoko. A pak se všichni nemusí do sestavy vejít jako Piotr Swiderski minulý týden Milanu Machovi. Další přepočítávání bodových průměrů bude předcházet bezprostředně play-off. Reakce v podobě předstíraných defektů, která by mohla přijít jako jediná možná forma sebeobrany, by bezesporu šla na vrub atraktivity.
Petr Moravec koncem minulého měsíce na VV SPD seznámil přítomné, že Pardubice budou podporovat systém soutěže minimálně se čtyřmi účastníky, v němž velké nasazení družstva od začátku až do konce bude klíčovým předpokladem úspěchu. Ve stejném duchu hovoří i komuniké ZP Pardubice uveřejněné minulý týden v programu závodu se Slaným.
Za současného stavu je jasné, že dvojutkání nemají potenciál tato očekávání naplnit. Historie z konce šedesátých let a roku 1995 se evidentně opakuje a cesta ke čtyřutkáním se jeví jako vhodné východisko. Přitom česká jezdecká základna je stále nižší a počet závodních příležitostí se adekvátně sníží.
Přitom Pardubice byly ještě na podzim připraveny na alternativu závodit v extralize jen s Prahou, pakliže by se Slaný zaujal stejný postoj jako Mšeno. „Měl jsem o extralize úplně jiné představy,“ konstatuje Petr Moravec smutně. „Byl jsem a zůstanu zastáncem toho, že utkání dvou družstev je to nejlepší, ale v českém systému to nějak nejde. V Pardubicích jsme si mysleli, že se bude bojovat o přímý postup do finále, že to bude mít náboj a také, že právě proto bodové průměry nebudou to nejdůležitější.“
Prohlášení ZP Pardubice z 2. července:
Automotoklub Zlatá přilba vede extraligu, podoba této soutěž mu vyhovuje a dlouhodobě současný formát podporuje. Měli jsme především absolutní snahu, aby všichni čeští jezdci, kteří mají výkonnost a v této soutěži mohli nacházet své uplatnění, měli možnost startu v souboji s kvalitními soupeři. Proto jsme se v některých chvílích dostávali i do rozepře s ostatními týmy startujícími v českých soutěžích. Udělali jsme i několik ústupků, abychom podobu této soutěže udrželi. Začátek letošního ročníku soutěže nás však výrazně zaskočil. Mnohé reakce, rozhovory a i činy některých jezdců a účastníků soutěže nás zaskočily a dá se říci, že nás donutili zamyslet se nad další podobou soutěže. Přesto, že jsme stále přesvědčeni, že pro jezdce a příznivce je závod dvou družstev to pravé ořechoví a prospěšné, většina z členů pardubického výboru dospěla k názoru, že divákům patři skutečná sportovní zábava a tu ne všichni nabízejí. Proto byli členové VV SPD AČR na posledním jednání ve Slaném (25. června – pozn. redakce) seznámeni s tím, že další jednání o podobě extraligy družstev povedeme tak, aby se v příští sezóně mohly zúčastnit nejméně čtyři týmy a soutěž musel každý tým, který chce uspět absolvovat od začátku do konce naplno. Myslím, že naše stanovisko je jasné.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
