Archiv autora: Antonín Škach

Ostatní závody

Martin Vaculík se zapsal mezi legendy slavného závodu

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Žarnovica – 31. srpna
Jednapadesátá Zlatá přilba SNP se dostala do centra pozornosti nejen diváků, kteří zaplavili žarnovický Městský stadión, nýbrž také dešových mraků. Z nich se na konci druhé série začal snášet d隝, který proměnil ovál v kluzké bahniště. Zatímco pořadatelé losovali tradiční štědrou tombolu, v depu probíhaly diskuze o konci závodu. Málokomu ze závodníků se chtělo do nadstavbové části. Organizátoři navrhovali alespoň finálovou jízdu kvůli divákům. Promptně svolali brífink šestice nejlepších, z nichž však ano pro pokračování zaznělo pouze z úst Martina Málka a Nicolase Vicentina. Rozhodovalo pořadí po základních rozjížďkách, v nichž Martin Vaculík nepoznal hořkost porážky. Mezi vítěze nejstaršího slovenského motoristického podniku se zapsal již potřetí, přičemž více primáty se mohou pochlubit jen Antonín Kasper a Jiří Štancl.

Čas je proti všem
Muž stojící u hrany depa pečlivě dbal, aby se závodníci spouštěli na ovál k okázalému slavnostnímu nástupu přesně podle svých startovních čísel. Martin Vaculík s dvacítkou na zádech měl tudíž spoustu času. Než na něj přišla řada, dal ještě přednost svému krajanovi Michalu Tomkovi se startovním číslem devatenáct. Všem přihlížejícím bylo nad slunce jasné, že některého ze soupeřů před sebe dobrovolně pustil poprvé a naposledy.

Jenže sluníčko bylo něco, čeho se žarnovické obloze nedostávalo. Šedivá obloha neodradila spousty diváků. Jako každoročně Zlatá přilba SNP lákala početné davy, i když letecké dny na nedalekém letišti ve Sliači byly více než tvrdou konkurencí. Slavnostní nástup skončil až po čtvrt na tři a u brány stál ještě zástup lidí čekajících na vstupenky. O mnoho nepřišli, protože mítink měl zanedlouho nabrat další zpoždění.

Úvodní rozjížďky se nesly v duchu triumfů favoritů. Martin Gavenda triumfoval v první jízdě stylem start – cíl. Vzápětí jej napodobil Martin Málek, by kupředu vystřelil Ronny Weis. Němce, jenž se ulil, záhy zastavila červená světla. A Martin Málek při repete v první zatáčce odrazil nápor Mariusze Puszakowskeho, který na poslední chvíli ve startovní listině zastoupil loňského vítěze Karola Zabika. Až ve třetí jízdě musel vítěz pro čtyři body předjíždět. Kamilu Brzozowskemu to však žádné obtíže nečinilo. Rolanda Benkö v úvodním výjezdu podjel, jako když jej potká.

Obrovský aplaus slušně zaplněných tribun přivítal v rozjížďce s číslem čtyři Martina Vaculíka. Od mantinelu to měl k vnitřní stopě v první zatáčce daleko, nicméně už po pár metrech odkázal Patrika Nagyho za svá záda.

Ve druhé zatáčce Stanislav Mělničuk opustil svůj motocykl děsivým highsiderem. Pavel Kubeš na věži rozhodčího osvědčil velkou pohotovost. Ještě než Ukrajinec dopadl na ovál, blikala červená světla. Čekalo se na druhou sanitku, která by závodníka odvezla do nemocnice. Signál pro opakovanou jízdu se tím pádem rozezněl až kolem čtvrt na čtyři.

Nutno dodat, že příběh Stanislava Mělničuka skončil zaplapánbůh happy endem. Ještě před koncem podniku byl zpátky v žarnovickém depu s ovázanou rukou a sešitou pusou.

Nepřítel na obloze
V opakované jízdě Martin Vaculík naprosto stejným způsobem jako prve vyučil Rolanda Benkö. Vzápětí v rozjížďce s číslem pět zmizel Martin Gavenda z dohledu svým soupeřů stylem vesmírné rakety opouštějící kosmodrom. Stanislava Mělničuka skvělým způsobem zastoupil Adam Čarada. V první zatáčce poskočil před Ronnyho Weise a druhým místem se postaral nejen o svůj skvělý debut, ale i o nejlepší výsledek slovenského juniora v dnešním závodě vůbec.

Rozjížďka s číslem pět přinesla další zdrcující triumf Martina Vaculíka. Po skvělém průjezdu první zatáčkou měl již na počátku protilehlé roviny bratru pětimetrový náskok. Zpočátku měl za sebou Martina Málka, jenže březolupský borec záhy klesl za Kamila Brzozowskeho a Mariusze Puszakowskeho. Sotva se vrátil do depa, zvuky z jeho motoru podaly o pravé příčině lepší svědectví než záplava slov.

Na hrotu průběžné klasifikace osaměli Martin Vaculík s Martinem Gavendou. Žádný status quo neplatil, jelikož oba se ocitli na startovním roštu rozjížďky s číslem devět. Zatímco Martin Vaculík zahrál další elitní sólo jako z partesu, Moravan se neprobil před Kamila Brzozowskeho.

Obloha záhy dala najevo, že nad hlavami přítomných nepředstavuje jen planou hrozbu. Někdy při druhé úpravě dopadly na zem první kapky a před rozjížďkou s číslem jedenáct už d隝 snesl všechny možné přídomky nejhoršího zrna.

Dráha se změnila ve smyklavé kluziště. Na zemi se ocitl Adam Čarada, a protože navzdory vší snaze nestačil uklidit motocykl do bezpečí, jedenáctá jízda se zastavila. Stejně tak další rozjížďka. Michal Tomka hájil třetí příčku před Jernejem Pečnikem tak vehementně, až se ve třetím okruhu dostal na mokrý venek druhé zatáčky. Uklouzl a skončil v nafukovačkách, z nichž se naštěstí zvedl.

Černou sérii slovenských mladíků završil Patrik Búri. V osmé jízdě nejenže nepustil před sebe Richarda Geyera, ale v jejím druhém kole za sebe poslal i Patrika Nagye. V jedenácté jízdě se pral jako lev, inkasoval mohutnou cejchu, ale bez brýlí nakonec na metě udolal Richarda Geyera.

A v rozjížďce s číslem třináct najel do pásky! „Spojka mi táhla,“ metal v depu mrazivé pohledy, před nimiž by bájná antická Medúza zbledla závistí. Každopádně vystoupení trojice žarnovických teenagerů nesklidilo sympatie jen jejich trenéra Jána Daniela.

Předčasný konec
Nejhorší však bylo, že d隝 nechtěl odejít tam, kam jej každý z přítomných posílal. Martin Gavenda v třinácté jízdě ustál všechny útoky Stanislawa Burzy. Vzápětí se Žiga Kovačič svým sólem zachránil pro semifinále.

Rozjížďku s číslem patnáct vyhrál Martin Vaculík opět ve stylu start – cíl. Ronny Weis se v krutých podmínkách v poslední zatáčce dostal před Mattiu Carpanesse. A pak se rozpršelo ještě víc. Nicolas Vicentin v úvodním nájezdu rozjížďky s číslem šestnáct podjel Mariusze Puszakowskeho, leč ve výjezdu je oba spodem minul Kamil Brzozowski.

Základní část skončila a vyhlídky na pokračování byly v hustém dešti stále mizivější. Martin Vaculík volal Pavlu Kubešovi, že je dráha nebezpečná. „To je škoda motocyklu,“ přisadil si Mariusz Puszakowski. K telefonu mířil i Kamil Brzozowski se stejným stanoviskem. Sudí poděkoval za informace, že se jury poradí.

Pořadatelé mezitím losovali tradičně štědrou tombolu. D隝 konečně ustal, a proto přišli s kompromisním nápadem, aby se kvůli divákům uskutečnila alespoň finálová jízda. Martin Vaculík, Martin Gavenda, Martin Málek, Kamil Brzozowski, Nicolas Vicentin a Mariusz Puszakowski, kterých by se týkala, zmizeli v místnosti jury.

Když se vynořili zase zpátky do depa, bylo jasné, že se dnes v Žarnovici nepojede vůbec nic a konečné pořadí bude korespondovat s výsledky základní části. „Já a ten malinkej‘ Ital jsme chtěli jet,“ vysvětloval Martin Málek. „Gavendík, Poláci a Mao ale řekli ne.“

Hlasy z depa
„Jsou to sračky, mokrý beton,“ komentoval Martin Vaculík stav dráhy, přičemž však radost ze svého triumfu neskrýval. „Mám radost, škoda, že počasí vyhrálo nad závodem. Je to tak, co naděláme?! Těším se, že jsem vyhrál před domácím publikem. Děkuji divákům, přišlo jich velmi hodně, při takové návštěvě je radost jezdit. Startoval jsem, to byl klíč k úspěchu, předjíždění bylo o držku.“

„Pro mě to byla výhra,“ vyjádřil se Martin Gavenda na téma předčasného konce mítinku. „Mohlo to být horší, lepší, nevím, Mao byl bezkonkurenční. Ve finále by to s ním bylo složité. Radši bych s ním jel regulérně. Co se dá dělat, rozjetý to bylo pěkně, ale vodičku nerad.“

„Je to škoda, chtěl jsem jet,“ litoval Martin Málek zrušené finálové jízdy. „Tady je to sjízdné, dráha rovná, nejsou díry. Bylo to jen mokré, dráha pěkná, i když pršelo. Pády byly, protože to klouzalo a slabší závodníci s tím neměli zkušenosti. Sere mi ten motor ve druhé jízdě…“

    TOT SF1 SF2 OPR FIN
1. Martin Vaculík, SK 4 4 4 4 16        
2. Martin Gavenda, CZ 4 4 2 4 14        
3. Kamil Brzozowski, PL 4 3 3 4 14        
4. Nicolas Vicentin, I 2 3 4 3 12        
5. Martin Málek, CZ 4 1 3 3 11        
6. Mariusz Puszakowski, PL 3 2 4 2 11        
7. Roland Benkö, H 3 4 3 E 10        
8. Ronny Weis, D 2 2 3 3 10        
9. Žiga Kovačič, SLO 1 4 0 4 9        
10. Stanislaw Burza, PL 2 2 2 3 9        
11. Patrik Nagy, H 3 1 4 R 8        
12. Andrej Kobrin, UA 2 3 1 1 7        
13. Jernej Pečnik, SLO 1 0 2 2 5        
14. Mattia Carpanese, I 1 1 1 2 5        
15. Kamil Pulczynski, PL 3 E E 1 4        
16. Patrik Búri, SK 0 2 2 T 4        
17. Adam Čarada, SK (res) 3 X E 3        
18. Jannik Klein, A 0 0 1 2 3        
19. Michal Tomka, SK 1 1 X 1 3        
20. Richard Geyer, D 0 0 1 E 1        
21. Stanislav Mělničuk, UA X – – – 0        

Poznámka: nadstavbová část závodu byla zrušena kvůli dešti

Foto: Miroslav Horáček

ME Juniorů do 19 let

V Rybniku byl doopravdy rybník

Rybnik – 31. srpna
Dilema polských fanoušků, zda dát přednost premiéře světové ligy v Zielonej Goře či evropskému finále juniorů v Rybniku, vyřešila sama příroda. Nejprve byl zrušen týmový šampionát, který našel náhradní termín v pátek 18. října. Přívaly deště se záhy postavily i proti rybnickému mítinku, jenž byl přeložen na náhradní termín, který bude upřesněn dodatečně.

Foto: Zdeněk Holub starší

Grand Prix

Tomasz Gollob udělal dobře

Gorzow – 30. srpna
Hlavni zpráva před SGP v Gorzowě byla divoká karta, přidělená Tomaszu Gollobovi, největší hvězdě polské ploché dráhy. Tomasz Gollob strávil sedm sezon a i dnes působí v týmu pořadatele Stal Gorzow. Mistr světa z roku 2010 ale velkoryse propustil místo mnohem mladšímu Bartoszovi Zmarzlikovi. A udělal dobře, protože polský junior nakonec stál na nejvyšším stupínku.

Byl by to snad nejlepší závod sezóny, nebýt četných zraněni před a během závodu. Už v pátek odstoupil obhájce titulu Tai Woffinden kvůli zranění levé ruky. Statečně zkoušel jet v tréninku, ale po dvou kolech musel uznat, že bolest je silnější. Se zraněním nastoupil Nicki Pedersen a po zakončení závodu žaludeční potíže ještě v sobotu ráno přiznal i Matej Žagar. Zranění si přivodil Greg Hancock, a právě když jsem spekuloval, zda udělá komplet v Gorzowě, doplatil na kolizi se snad nejohleduplnějším jezdcem seriálu, Dánem Niels Kristianem Iversenem. Iversen dokonce dopadl tak nešastně, že poranění kolena mu ukončilo skvěle rozjetou sezónu. Nic z toho si nikdo nemohl přát, ale stalo se.

Ale popořádku, v první sérii favorité začínali vesměs ze žlutého pole. V rychlém sledu vyhráli Bartosz Zmarzlik,Greg Hancock, Matej Žagar a Krzysztof Kasprzak. Shodou okolností trojice domácích, co pak obsadila stupně vítězů a smolař Greg Hancock. Jinými slovy nešlo poznat, zda je rozhodující stav čtvrte startovní pozice, anebo favorité jsou opravdu správně odhadnuti. Hancock a Kasprzak pokračovali ve vítězství, což se Zmarzlikovi a Žagarovi nepovedlo, protože je porazil právě nestárnoucí Američan. Slovinec dokonce skončil s nulou.

A pak se začaly dít věci! V jízdě s číslem devět Nicki Pedersen, Michael Jepsen Jensen, Chris Holder a Troy Batchelor ukázali, o čem že ta plochá dráha je. Nicki Pedersen projel snad všemi stezkami gorzowské dráhy, a by skončil druhý za krajanem Jensenem, předvedl celou krásu speedway. Jede-li Nicki Pedersen takhle se zraněním, tak se máme na co těšit až se zase uzdraví.

Jedna zajímavá jízda se střídala s další, až jsme dospěli k rozjížďce s číslem čtrnáct. Greg Hancock už měl komplet devíti bodů z třech jízd a náskok čtrnácti na nepřítomného Tai Woffindena v pořadí o mistrovství světa.

To mělo zůstat stejné i po konci závodu. Niels Kristian Iversen s Gregem Hancockem odstartovali dobře k velkému zklamání publika, jelikož domácí Krzysztof Kasprzak zůstal pozadu. Pak ale Dán nechtěl za žádnou cenu prohrát s Američanem. A na protilehlé rovině zvedl motocykl a neudržel ho.

Greg Hancock se už nedokázal vyhnout a při pádu se mu ruka dostala do kola motorky. Přestože se brzy postavil na nohy a odešel po svých, držel se za palec a z další účasti rezignoval. Niels Kristian Iversen dopadl mnohem hůř. Dlouho se nehýbal a nakonec ho odvezla sanitka. Sezona skvělého Dána skončila, Američan se snad za čtrnáct dnů ve Vojens objeví.

Další vývoj přinesl ještě jednou kuriozitu. Jediný zbylý náhradník Lukasz Kaczamarek startoval opakovaně po sobě v sedmnácté a osmnácté jízdě místo Nielse Kristiana Iversena, resp. Grega Hancocka. Mladík si odnesl bod už ve smolné čtrnácté rozjížďce, kde zastoupil Grega Hancocka a Niels Kristian Iversen byl vyloučen. Ten jediný bod taktéž kuriózně nezískal domácí Jaroslaw Hampel. Ten čtyřikrát za sebou skončil s nulou, a když nakonec v posledním vystoupení vedl, měl defekt. Na ten večer určitě taky bude chtít rychle zapomenout.

1. Bartosz Zmarzlik, PL 17
2. Matej Žagar, SLO 16
3. Krzyzstof Kasprzak, PL 16
4. Michael Jepsen Jensen, DK 14
5. Kenneth Bjerre, DK 10
6. Greg Hancock, USA 9
7. Chris Holder, AUS 9
8. Troy Batchelor, AUS 9
9. Nicki Pedersen, DK 7
10. Niels Kristian Iversen, DK 6
11. Chris Harris, GB 6
12. Fredrik Lindgren, S 6
13. Martin Smolinski, D 5
14. Andreas Jonsson, S 4
15. Adrian Cyfer, PL 2
16. Lukasz Kaczmarek, PL (res) 2
17. Jaroslaw Hampel, PL 0
18. Tai Woffinden, GB DNR

Průběžné pořadí seriálu:
1. Greg Hancock 112, 2. Tai Woffinden 98, 3. Nicki Pedersen 93, 4. Krzysztof Kasprzak 92, 5. Matej Žagar 91, 6. Niels-Kristian Iversen 87, 7. Darcy Ward 75, 8. Chris Holder 70, 9. Fredrik Lindgren 69, 10. Troy Batchelor 66, 11. Martin Smolinski 64, 12. Jaroslaw Hampel 63, 13. Kenneth Bjerre 60, 14. Andreas Jonsson 59, 15. Chris Harris 35, 16. Michael Jepsen Jensen 31, 17. Bartosz Zmarzlik 17, 18. Peter Kildemand 15, 19. Kjastas Puodžuks 10, 20. Peter Ljung 7, 21. Adrian Miedzinski 5, 22. Joonas Kylmäkorpi 5, 23. Kauko Nieminen 4, 24. Andrzej Lebeděvs 3, 25. Jason Bunyan 2, 26. Václav Milik 2, 27. Craig Cook 2, 28. Adrian Cyfer 2, 29. Lukasz Kaczmarek 2.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Ostatní závody

Bahno může mít také stříbrnou barvu

Bad Hersfeld – 23. srpna
Zlatý pohár FIM, tedy neoficiální mistrovství světa v kategorii 125 ccm se letos konal minulou sobotu v Bad Hersfeldu nedaleko Kasselu na pět set metrů dlouhé travnaté dráze. Nezkoumali jsme přesný překlad názvu města. Že Bad jsou lázně, je všeobecně známo, že Hersfeld znamená bahno, to jsme zjistili až v průběhu závodů.

A jak se chystal Shupateam na svou druhou letošní důležitou akci?

Technická příprava strojů, dvou čtyřventilů, a jednoho náhradního dvouventilu nebyla komplikovaná, v podstatě jen běžná údržba. Ladění a problémy s technikou, které jsme řešili před plzeňským evropským pohárem, nás tentokrát minuly a tak ke zjištění, že stroje fungují, jak je třeba, stačila běžná údržba.

K naprogramování zapalování PVL jsme použili poslední výsledky z brzdy pro co nejlepší průběh krouticího momentu. Zkontrolovali jsme funkci karburátorů, namáhané spoje, vyměnili olej, seřídili ventily a bylo hotovo. Motocykly byly připraveny pro Adama Fencla a nově pro Petra Chlupáče, který nahradil Romana Mádyho.

Spolupráce se střediskem mládeže SCM ve Slaném zafungovala k všeobecné spokojenosti a tak jsme v týdnu před závody předali oba ostré stroje určeným závodníkům. Petr Chlupáč odkroužil několik jízd v Pardubicích a na Markétě, aby se seznámil a sžil s novým strojem. Adam Fencl byl určitě vyježděný dostatečně, protože na stejném podvozku absolvuje celé letošní mistrovství republiky, a že by mohl pomýšlet na nejvyšší mety, dokazoval už v Plzni. V pátek jsme se přesunuli do Bad Hersfeldu.

S přepravou našich věcí na servis a prodej nám pomohli Chabařovičtí, a tak jsme v sobotu ráno začali v depu v klidu a pohodě s přípravou zázemí pro závodníky. Přejímka proběhla bez problémů, tedy u naší a polské výpravy, která jela celá také na motocyklech Shupa. Ostatní závodníci nevěnovali velkou pozornost předpisu o zadním blatníku. Po upozornění technickými komisaři, aby si dali vše do pořádku, se u našeho stánku vytvořila fronta a během asi pěti minut všechny předpisové zadní blatníky zmizely…

Odpoledne se kromě tréninkových jízd objevily i mraky a střídavé přeháňky přerušovaly plánovaný program a především zhoršovaly stav dráhy. Pořadatelé raději zkrátili tréninkový program o jednu jízdu a po sedmnácté hodině se konečně začalo závodit. Z našich kluků byl první na řadě s číslem osm Petr Chlupáč. V pořadí ve druhé jízdě neodstartoval a tudíž skončil bez bodu. Adam Fencl s číslem osmnáct se se startem vyrovnal velmi dobře a dovedl Shupu vítězně do cíle ve čtvrté jízdě.

V depu jsme se mezi rozjížďkami věnovali čistění strojů a vzhledem k náročnému terénu jsme kontrolovali gumihaltry, aby se neprotočila zadní pneumatika. U Adama jsme zjistili, že napětí chvíle nevydržel konec závitu jednoho ze čtyř svorníků hlavy. Naštěstí se na zbytek závitu dala chytit nová matice. Nakonec vydržela až do konce závodů pojištěná lepidlem na závity, našimi starostlivými pohledy a asi nejvíce vrstvou hutného hersfeldského bahna.

S dalšími rozjížďkami přibývaly dešové přeháňky a závod byl několikrát přerušen a do depa se nám vracely hnědé bahnem obalené koule. Naši kluci se ale s těmito motokrosovými podmínkami vyrovnali výborně a Adam Fencl nasbíral v rozjížďkách celkem patnáct bodů, nejvíce ze všech spolu s Holanďanem Jarno de Vriesem. Petr Chlupáč, který se stále zlepšoval a svou třetí jízdu dokonce vyhrál, měl bodů devět, což mu stačilo na finále B.

Petr Chlupáč skončil v béčku na čtvrtém místě, celkově tedy na devátém, což je pro něj při prvním startu na takhle náročném závodě určitě veliký úspěch. Ve finále A jsme měli tedy našeho největšího koně Adama Fencla, na dvouventilové Shupě jel Marcin Turowski.

Finálovou pětici doplnili výborně jezdící Kyle Bickley z Velké Británie a Holanďané Jarno de Vries, vítěz plzeňského evropského poháru, a Mika Meijer. Adam si vybral červenou dráhu a finále mohlo začít. Nejlépe odstartoval Angličan Bickley, za ním oba Holanďané a až čtvrtý byl v první zatáčce Adam.

Na protilehlé rovince to Adam perfektně podržel a oba Holanďany odsunul do pozice diváků. Meijerovi nakonec stroj vypověděl službu a de Vriese zdolal na Shupě výborně jezdící Marcin Turowski. Na Angličana to Adamovi už nestačilo, a protože ani jeden nechyboval, zlatý pohár FIM putoval do Anglie.

Adam Fencl vybojoval krásnou stříbrnou medaili a jeho druhé místo v tak náročném závodě patří mezi největší úspěchy našich kluků za poslední léta a také motocyklů Shupa. U Adama si toho obzvláště ceníme, protože závodění se může věnovat hlavně díky podpoře Davida Gacksche , který je mu víc jen než perfektním mechanikem.

Kluci, Adame a Petře, moc Vám děkujeme, byli jste perfektní. A Adamovi přejeme aby se mu stejně dařilo i v dalších věkových kategoriích.

Foto: Shupa Team

MČR tříčlenných družstev

Zdeněk Holub triumfálně vstoupil do českého přeboru

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 30. srpna
Devět závodníků mělo dnešní čtvrté kolo českého přeboru v libereckých Pavlovicích, když Patrik Mikel nemohl dorazit kvůli pracovnímu zaneprázdnění svého otce Františka a Radim Chod po čtvrtečním pádu v Praze přijel bez motocyklů. Ve svém prvním letošním přeborovém klání udával tempo Zdeněk Holub. Sérii své neporazitelnosti po základních jízdách protáhl rovněž do semifinále a posléze i do finále. V jeho počátku připravil o vedení Michala Dudka, před nějž se nakonec probil i Jaroslav Petrák.

D隝 se vrací na scénu
Svatý Petr je buď pořádně nazlobený na plochou dráhu nebo ještě nepochopil, že opakovaný vtip přestává být vtipem. Šaty promoklých diváků při včerejším pokusu závodit o body do juniorského šampionátu ještě nestačily oschnout a Ještěd se ukryl v šedivých mracích.

Úderem patnácté hodiny se rozpoutalo dešové inferno. Kapky vody končily svůj pád z nebeských výšin v efektních bublinách a zvyšovaly plochu kaluží. Věroslav Kollert se ovšem dušoval, že jeho dráha takový nápor vydrží. Optimismus do žil mu vléval pohled na meteorologický radar slibující, že řádění dešů brzy skončí.

A tak se časový program pouze posunul. Pět minut po šestnácté vyrazili závodníci vstříc tréninku. Oproti původnímu plánu vypadl Patrik Mikel, jehož otec František musel do práce, a také Radim Chod. Slánský závodník byl sice v pavlovickém depu přítomen, avšak bez motocyklů a s bolavou rukou po čtvrtečním maratónu pádů při pražské extralize.

Do bojů o tabulkové body nakonec vyrazilo devět borců. Nezapomínejme ovšem, že šlo o přebor, který umožňuje závodit především seniorům výkonnostního středu, kteří by jinak hledali závodní příležitosti jen obtížně.

Tempo jim udávala trojice favoritů, nicméně ani jejich střety v základní části nepřinášely strhující souboje a nevybočovaly z rutiny ostatních jízd s konstantním pořadím od vylétnutí pásky po odmávnutí šachovnicovou vlajkou. I když upřímně řečeno, když na sebe narazili Zdeněk Holub s Jaroslavem Petrákem a Michalem Dudkem, dráha byla stále záludná. A tabulkové body se měly rozdělovat až ve finálových jízdách.

Hlavní zápletka tudíž nebyla zpočátku příliš komplikovaná. Zdeněk Holub v rozjížďce s číslem jedna odvedl Jaroslava Petráka již po vylétnutí pásky. Navlas stejně naložil o tři jízdy později s Michalem Dudkem. Do konce základní části se již na ovále nepotkali. Pražský junior tím pádem postupoval s dvanáctibodovým maximem, pardubický matador a slánský závodník ztratili jeden bod.

Co si v semifinále vyzkoušíš, ve finále jako když najdeš
S devíti účastníky bylo jasné, že černý Petr vyřazeného ze semifinále zůstane v rukou jednoho jediného závodníka. Nakonec jím byl Krzyzstof Nowacki, který nastoupil s bolestmi ve zraněné patě. Přitom mohl plným právem hovořit o smůle nejen vinou zdravotního stavu.

Již v rozjížďce s číslem pět zůstal stát s poruchou motocyklu, avšak mnohem více želel svého odstoupení v jedenácté jízdě. Jezdil pohodlně druhý před Danem Maclem, když jej stroj nechal v posledním okruhu na holičkách. Přestože si doběhl do cíle pro poslední bod, musel ze semifinále odstoupit. „Urval se ventil,“ vysvětloval.

Protože ze závodu odstoupil, do semifinále šel Dan Macl. Pardubický veterán se ovšem z této výhody netěšil příliš dlouho, jelikož se ocitnul polapený v pásce. Při repete Zdeněk Holub ani chviličku nezaváhal a suverénně postoupil do finále A.

Za jeho zády Petr Babička v první zatáčce objel Josefa Nováka, jemuž stejným způsobem sebral vítězství už v rozjížďce s číslem pět. Druhé semifinále se stalo kořistí Michala Dudka. Jaroslav Petrák však za jeho zády zůstával permanentně ve střehu. V poslední zatáčce se slánského závodníka pokusil podjet. I když se mu předjížděcí manévr nezdařil, přece jen měl před finálovou jízdou, o čem přemýšlet.

Ve finále B nejlepší start vystřihl Filip Hájek, ovšem Josef Novák si takové móresy nechtěl nechat líbit. Ihned po Pražanovi vytrapoval a připravil jej o vedení. Lukáš Ševčík v první zatáčce stačil překonat jen Dana Macla.

Na let pásky v áčku zareagoval nejrychleji Zdeněk Holub. Michal Dudek však mířil dopředu stejně neomylně jako střelka kompasu za severním magnetickým pólem. Jaroslav Petrák se za ním hnal venkem, ovšem v první zatáčce jej nestihl. Slaňák profitoval ze své rychlosti a na protilehlou rovinku vyjel jako první.

Zdeněk Holub však protáhl nájezd do druhé zatáčky a zbavil Michala Dudka vedení. A ve druhém kole přišla chvíle Jaroslava Petráka. Co mu nevyšlo prve v semifinále, nyní klaplo dokonale. V zatáčce u depa se dostal pod slánského závodníka, jehož měl na počátku třetího okruhu již za svými zády.

Hlasy z depa
„Pěkný závody“ nemohl být neporažený Zdeněk Holub nespokojený. „Na to jak pršelo, je dráha pěkná. Ve finále jsem musel trošku makat, ale měl jsem to pod kontrolou. Byla to rozcvička na zejtra do Rybniku. Snad se svezu a udělám nějaký bodíky.“

„Zezačátku jsem měl lufta z dráhy,“ připouštěl Jaroslav Petrák. „Bylo to takový všelijaký, ale začalo to prosychat. A mně se to začlo líbit, začlo to jít. Znáš tu dráhu, jaká byla předtím. Jinej‘ materiál, o to je to horší, nájezd po startu byl plastelínovej‘. Chtěl jsem vyhrát, ale věděl jsem, že Holoubek bude těžkej‘ soupeř. Ke konci závodu se mi to líbilo, v semifinále jsem to zkusil na Michala Dudka a jelo to.“

„Dobrý, ale mohlo to bejt‘ lepší,“ bilancoval Michal Dudek. „O devadesát procent, kdybych to ve finále udržel. Fyzička, je to se mnou bída. Jak to vypadalo zezačátku, vyházelo se to a dráha byla dobrá a tvrdá.“

„Ty vado, náročný,“ reagoval Petr Babička na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Dráha. Postupem času se zlepšila, ale jak člověk nejezdí, je to náročný. Ale dobrý. Mohla se urvat bedna, ale byl jsem rád, že jsem dojel živej‘. Chce to jezdit, musím se do toho dostat a makat na sobě.“

„Zezačátku to bylo úplně něco jinýho,“ popisoval Josef Novák. „Hlubina a docela díry, pak se ale dráha zlepšila. Jsem spokojenej‘, bavilo mě to. V semifinále jsem neměl jistotu, abych to pod něj dal. Škoda, dostat se do finále by bylo lepší. Hlavně že jsem celej‘.“

    TOT SF1 SF2 B A
1. Zdeněk Holub, Praha 3 3 3 3 12 1.     1.
2. Jaroslav Petrák, Pardubice 2 3 3 3 11   2.   2.
3. Michal Dudek, Slaný 3 2 3 3 11   1.   3.
4. Petr Babička, Slaný 1 3 2 2 7 2.     4.
5. Josef Novák, Pardubice 3 2 2 2 9 3.   1.  
6. Filip Hájek, Praha 2 1 1 1 5   3. 2.  
7. Lukáš Ševčík, Praha 0 2 2 0 4   F 3.  
8. Dan Macl, Pardubice 1 1 0 2 4 T   4.  
9. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) 2 E 1 1 4        

Průběžné pořadí seriálu:

  PLZ PHA MŠE LIB TOT
  26.4. 6.5. 7.6. 30.8.  
1. Jan Holub, Plzeň 18 25 22 NS 65
2. Filip Šitera, Mšeno 25 16 16 NS 57
3. Jaroslav Petrák, Pardubice NS 14 18 22 54
4. Petr Babička, Slaný 14 5 12 16 47
5. Hynek Štichauer, Pardubice NS 22 25 NS 47
6. Josef Novák, Pardubice 12 7 6 14 39
7. Michal Dudek, Slaný NS 8 8 18 34
8. Ondřej Smetana, Praha 16 18 NS NS 34
9. Michal Škurla, Praha 22 12 NS NS 34
10. Filip Hájek, Praha 7 4 5 12 28
11. Zdeněk Holub, Praha NS NS NS 25 25
12. Lukáš Ševčík, Praha 8 3 4 10 25
13. Michal Klein, Mšeno 4 6 14 NS 24
14. Patrik Mikel, Březolupy 10 1 7 NS 18
15. Radim Chod, Slaný 6 NS 10 NS 16
16. Zdeněk Růžička, Mšeno NS 10 NS NS 10
17. Dan Macl, Pardubice NS NS NS 8 8
19. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) NS 2 NS 7 9
19. René Vidner, Pardubice 5 NS NS NS 5

Poznámka: do průběžné klasifikace se počítají čtyři nejlepší výsledky, bude-li uskutečněno všech sedm plánovaných klání

Foto: Miroslav Horáček

Ostatní závody

Martin Málek se přesvědčil, že černý pátek může mít také datum dvaadvacátého

Racková – 30. srpna
Připadne-li třináctý den jakéhokoliv měsíce na pátek, pověrčiví lidé znejistí. Jenže nehorázný kopec smůly může přichystat kterýkoliv datum. Přesvědčil se o tom Martin Málek minulý pátek. Z německého poháru Baltského moře se vracel předčasně, navíc kvůli rekonvalescenci sebe sama a svých strojů musel vynechat pražskou extraligu. Zítra však nebude chybět v žarnovickém depu při jednapadesátém ročníku Zlaté přilby SNP, v níž se mu ještě ani jednou nepovedlo vyskočit na stupně vítězů.

„Začalo to už jako černý den,“ vypráví Martin Málek o svém výjezdu do Wittstocku. „Přestaly mi svítit potkávací světla. Nazpět jsme proto jeli celou cestu na dálková světla.“

Smůla pokračovala i během prvního závodu série, jejíhož druhého dílu ve Stralsundu se již nemohl zúčastnit. „V první jízdě na mojí straně nevyletěla páska,“ líčí březolupský závodník. „Já ji přerval krkem a škubnul si hlavou. V opakované jízdě se mi rozsypal motor. Pak jsem dojel s nulou a jednu jízdu se dvěma body, když jsem chvilku jel první.“

Nejhorší ovšem mělo teprve přijít. „Udělal jsem blbost,“ nezastírá. „Špatně jsem odstartoval. V první zatáčce jsem chtěl venkem, ale nebylo tam místo. Dostal jsem ještě cejchu. Nevyšlo to, rozbil jsem i druhou motorku včetně ramene.“

Naštěstí zranění není příliš vážné. „V sobotu mé nejčernější představy byly, že budu zase měsíc stát,“ říká Martin Málek. „Ale je to lepší den ode dne a v neděli bych chtěl v Žarnovici jet. Uvidíme, jak to vyjde. Dávám dohromady motorky.“

Foto: Miroslav Horáček