Archiv autora: Antonín Škach

Ostatní závody

Maksims Bogdanovs zaranžoval plochodrážní premiéru lotyšské hymny

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 1. října
S bezmála hodinovým zpožděním začal dnes šestatřicátá Zlatá stuha, po dvou letech opět pod umělým osvětlením. Horkým kandidátem na vítězství se stal Artjom Laguta. Procházel závodem s absolutní bravurou. Vyhrával jednu jízdu za druhou a v rozjížďce s číslem pět dokonce zlepšil čerstvý traový rekord Tai Woffindena z 64,94 na 64,09 sekund. Skvěle odstartoval i ve finále, avšak po chybě na protilehlé rovince úvodního kola klesl za Maksima Bogdanovse a Lasse Bjerreho. Místo ruské hymny se tak hrála lotyšská, v Čechách při ploché dráze vůbec poprvé. Nejlepší z našich byl Michael Hádek, jenž protnul metu finále jako pátý.

Premianti české juniorky postupují
Účastníci finálové části mistrovství světa juniorů se rozdělili do dvou skupin. Početnější, do níž se zařadili také Matěj Kůs a Martin Vaculík dnes absolvovala pouze trénink, zatímco ta druhá se pustila do bojů o Zlatou stuhu.

Prudké slejváky se negativně podepsaly na stavu dráhy. Pořadatelé se ovšem ze všech sil snažili dostat ji do regulérního stavu. Své dočasné pracoviště opouštěli mnohdy až těsně před rozbřeskem. Václav Milík starší dokonce neváhal přijet ze svého statku s vlastním traktorem.

Povrch oválu měl na konec hodně daleko do své proslulé takřka betonové tvrdosti. Závodníci s ním měli problémy, stál za řadou pádů, ale také za dvojnásobným překonáním osm let starého rekordu Lukáše Drymla. Ten při extralize objel čtyřikrát svítkový ovál v čase 67,15. Tai Woffinden to dnes v rozjížďce s číslem tři zvládl za 64,94. O dvě jízdy později byl Artjom Laguta ještě rychlejší a hodnotu nového rekordu posunul na 64,09.

Právě ruský závodník, který si triumfem v challenge otevřel dveře do elitní společnosti SGP 2011, se zdárně jal plnit úlohu favorita dnešního klání. Po třech sériích byl jediný, na jehož kontě se skvělo dvanáct bodů. Mimo jiné se vypořádal také z oběma nejlepšími Čechy dnešního podniku, Janem Holubem a Michaelem Hádkem.

S jednobodovým odstupem mu však na záda dýchala hned čtveřice pronásledovatelů. Maksims Bogdanovs prohrál s Tai Woffindenem, který podlehl Lasse Bjerremu, jemuž zase sebral bod Michael Hádek. A Plzeňan se musel sklánět před Artjomem Lagutou, který na něho v rozjížďce s číslem pět odstartoval.

Artjom Laguta prodloužil sérii své neporazitelnosti i ve třinácté jízdě. Tai Woffinden se zapletl do duelu o druhé místo s Ludvigem Lindgrenem a ve svůj prospěch ho vyřešil až ve třetím kole. Nicméně celá trojice byla za semifinálovou vodou. V rozjížďce s číslem patnáct Maksims Bogdanovs odvedl Michaela Hádka. Ale i on se mohl chystat na semifinále, stejně jako Jan Holub, jenž prve prohrál s lepšícím se Rakušanem Lukasem Simonem. Staršího Plzeňan bodově předčil ještě Lasse Bjerre, když v poslední rozjížďce základní části vyřešil Tobiasze Musielaka.

Znovu nejlepším Čechem a tentokrát i se vzpomínkami
Z šesti českých reprezentantů našli cestu mezi nejlepší desítku pouze oba Plzeňané. Velikánské ambice dravého Václava Milíka naneštěstí vzaly za své už v rozjížďce s číslem dvě. V úvodním výjezdu se mu motocykl vzepjal na zadní a Ludvig Lindgren se mu už nestačil vyhnout.

„Natáhlo mě to, ubral jsem, ale šlo to ještě víc a šel přes mě ten Lindgren,“ vyprávěl pardubický junior, jenž byl jako viník kolize diskvalifikován. Připouštěl, že ho pád psychicky rozhodil. V desáté jízdě se ovšem blýsknul, když odstartoval za Michaelem Hádkem a z výjezdu šel se zvednutým předním kolem před něho.

Ve třetím okruhu se v zatáčce u depa dostal příliš daleko z ideální stopy, čehož plzeňský závodník nemohl nevyužít. Kvůli pádu Dina Kovačiče se stejně musela rozblikat červená světla. Při repete si už Michael Hádek ohlídal mladého Pardubičana, jemuž posléze k postupu scházel jeden jediný bod.

Roman Čejka si koncem srpna na svítkovském ovále zlomil prst u ruky. O zítřejší finále juniorského mistrovství světa však nechtěl přijít. Stejně tak o Zlatou stuhu, která po zrušení posledního kola juniorských družstev ve Slaném odstartovala jeho závodnický comeback. Vzhledem ke stavu dráhy a dlouhé pauze bylo dvanácté místo úměrným výsledkem. Michal Dudek se předvedl hlavně v osmé jízdě. Dlouho vodil Lukase Simona. Poté z druhé příčky vypadl Dino Kovačič bezmocně kroutící plynovou rukojetí. Jenže Rakušan slánského soka na cílové metě předčil. A ke všemu motor Michala Dudka nepřežil třetí sérii. S technickými trably sváděl boj i René Vidner.

Oba čeští semifinalisté se dostali do jedné skupiny. V té první si postup hladce vyjeli Maksims Bogdanovs a Lasse Bjerre. Nakonec i Tobiasz Musielak, když v nájezdu do druhé zatáčky podjel Simona Nielsena. Druhé semifinále opanoval Artjom Laguta. Michael Hádek profitoval z chyby Tai Woffindena a ve druhé zatáčce druhého kola poskočil z třetí příčky na druhou. V dalším okruhu Angličan vyrobil na stejném místě prakticky stejnou chybu. Stála ho postup, nebo z ní tentokrát vytěžil Ludvig Lindgren.

Zatímco Jan Holub skončil celkově devátý, Michael Hádek se chystal na svůj finálový start. Dával si na čas. Na rošt přibyl jako poslední, když z časového termínu zbývalo pouhých sedmnáct sekund. Po vylétnutí pásky vystřelil kupředu Artjom Laguta. Chyba na protilehlé rovince ho ovšem stála vedení a nakonec i vítězství.

Maksims Bogdanovs a Lasse Bjerre jeli okamžitě před ruským borcem, jenž se dočkal své první porážky celého dnešního večera. Michael Hádek se nakonec probil na páté místo před Tobiasze Musielaka. Nejlepším Čechem se stal už předloni, kdy shodou okolností skončil rovněž pátý. Jenže po závodech skončil s těžkým otřesem mozku v nemocnici a vzpomínky na finále s kolizí s Hynkem Štichauerem mu jaksi vymizely z paměti.

Hlasy z depa
„Nejlepší Čech jsem byl už předloni, ale nepamatuju si to,“ vrátil se Michael Hádek o dva roky zpátky, kdy se po karambolu ve finálové jízdě dostal do nemocnice s otřesem mozku. „Dnes jsem se zezačátku nemoh‘ srovnat, ale pak dobrý. Jakž takž mi to šlo. V Pardubicích je pro mě každej‘ závod dobrej‘. A co jezdím trávu a dlouhou, už mi ani nevadí, že tady není betonka.“

„Dráha byla zajímavá, ale dalo se na tom jet,“ vyprávěl Jan Holub. „V semifinále jsem neodjel. Od prken jsem s tím nic nevymyslel. Byla to těžká skupina, možná v tý druhý by to bylo lepší.“

„Po tom pádě jsem byl rozhozenej‘,“ připouštěl Václav Milík. „Natáhlo mě to, ubral jsem, ale šlo to ještě víc a šel přes mě ten Lindgren. Ke konci závodu to už bylo lepší, ale starty pořád stály za prd. Aspoň jsem v tý konkurenci dostal nějaký zkušenosti.“

„Jel jsem až tady bez tréninku,“ komentoval Roman Čejka svůj závodní comeback. „A na takový dráze. Bylo to hodně hluboký a tahavý na ruce. A já s tou rukou měsíce necvičil.“

      SF1 SF2 FIN
1. Maksims Bogdanovs, LAT 3 4 4 4 15 1.   1.
2. Lasse Bjerre, DK 3 4 4 4 15 2.   2.
3. Artjom Laguta, RUS 4 4 4 4 16   1. 3.
4. Ludvik Lindgren, S 3 3 2 2 10   3. 4.
5. Michael Hádek, CZ 4 3 4 3 14   2. 5.
6. Tobiasz Musielak, PL 2 3 3 3 11 3.   6.
7. Tai Woffinden, GB 4 4 3 3 14   4.  
8. Lukas Simon, A 2 3 3 4 12 5.    
9. Jan Holub, CZ 3 2 1 3 9   5.  
10. Simon Nielsen, DK 2 2 2 2 8 4.    
11. Václav Milík, CZ X 1 3 2 6      
12. Roman Čejka, CZ 1 2 1 2 6      
13. Josh Auty, GB 4 E – – 4      
14. Joe Jacobs, GB 1 0 2 1 4      
15. Matija Duh, SLO E 0 2 1 3      
16. Michal Dudek, CZ 1 2 E – 3      
17. Dennis Pedersen, DK 1 1 0 1 3      
18. Vadim Tarasenko, RUS 2 F – – 2      
19. René Vidner, CZ E 1 E E 1      
20. Dino Kovačič, CRO X E X – 0      

Poznámka: Vadim Tarasenko byl vyloučen ze závodu, protože se odmítl podrobit lékařskému vyšetření po svém pádu.

Foto: Martin Búri

Extraliga

Mšeno má druhý titul své extraligové historie

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 30. září
Po čtyřech dnech vytrvalých dešů si mšenští pořadatelé s přípravou dráhy pořádně mákli. I proto se jim triumf domácího celku ve finále extraligy stal jistou formou odměny. Pražané mu zpočátku vzdorovali a po třech jízdách dokonce vedli o dva body. Jenže nejprve přišli o Josefa France, který zůstal otřesený po svém pádu v rozjížďce s číslem tři. Podobný osud stihl o šest jízd později také Rafala Dobruckeho, jenž si poranil ruku. Mšeňákům se problémy prakticky vyhýbaly a díky skóre 54:39 získali druhý extraligový titul historie klubu.

Psychologická válka a těsné vedení Olympu
Tah Mšena, které pro finále místo Vladimíra Višvádera, jemuž se obnovilo zranění ruky, angažovalo pardubického Aleše Drymla, vyvolal řadu spekulací. Rodák ze slovenského Zohoru za celou letošní sezónu absolvoval jednu jedinou rozjížďku. V Plzni ji vyhrál, aby vzápětí odstoupil se stejnou omluvou na zraněné zápěstí.

Díky tomu měl average 3,00 a tak ho mohl nahradit prakticky jakýkoliv jiný Čech s platnou licencí. V tomto směru bylo liteře reglementů učiněno zadost. Pár hodin před utkání však Praha napadla důrazným protestem samotné řády. A především skutečnost, že bodový průměr by měl být kalkulován na dlouhodobějším základě a k hostování závodníka z jiného klubu by mělo dojít až po personálním vyčerpání celé soupisky.

Pražané vedli před závodem psychologickou válku. Nechali si předložit licenci dráhy, zkontrolovat mantinely a další opatření administrativního charakteru. Na jury znovu vystoupili se svými argumenty proti řádům. Její předseda Zdeněk Felix nakonec vykázal z místnosti zástupce hostí i domácích a členové jury posléze rozhodli závod uspořádat dle znění reglementů.

V boxech mezitím všechny zaměstnávala dráha. Vydatné deště na ní byly hodně znát, avšak stejně tak nezměrné úsilí pořadatelů uvést ji do regulérního stavu. Petr Vandírek se pozdravil s Grzegorzem Walaskem, jenž nahradil původně plánovaného Piotra Protasiewicze. „Rafal Dobrucki na této dráze nezajede,“ byla jedna z informací, kterou se mšenský kouč dozvěděl z úst polského závodníka. „Dlouho jsem s ním jezdil v jednom klubu a vím, že hlubinu nemá rád.“

Vladimír Vopat postavil svůj tým ve stejném duchu jako v pardubickém semifinále, zatímco jeho sok plánoval útok až v závěrečných fázích. V první jízdě se oba soupeři rozešli smírně. Nicki Pedersen s přehledem zvrátil nájezd Aleše Drymla, zatímco Jan Jaroš ohlídal Zdeňka Simotu.

Juniorská jízda potvrdila sílu pražských mladíků. Nejprve se kvůli letmému startu musela rozblikat červená světla. Pavol Pučko si raději nechal dolít metyl, aby vzápětí s Matějem Kůsem před předním kolem inkasoval pět bodů. Povinný bod dodal Mšenu Stanislav Pouznar, protože Pavel Fuksa upadl v první zatáčce. „Zvedlo se mi to,“ odtušil domácí junior s mírným pokrčením ramen.

Dvě rány do pražských řad
Praha vedla poměrem 4:8, když na ovál vtrhly traktory. „Je to o držku,“ komentoval Vladimír Vopat častější frekvenci úpravy dráhy. „A to jeli dvacet metrů za sebou!“ Ani sám netušil, jaká prorocká slova právě vyřknul. V rozjížďce s číslem tři se dostal dopředu Nicki Pedersen. Za sebou měl Grega Hancocka s Janem Jarošem. Josef Franc se prodral mezi ně, avšak na protilehlé rovince skončil v hrozivém pádu.

„Dal jsem si do paličky,“ povzdechl si Josef Franc, pro něhož dnešní závod předčasně skončil. „Vlít‘ tam Jarošák a rozházel to tam. Umím padat, ale vždycky si dám do palice!“ Aleš Dryml musel se svým druhým startem v rozjížďce s číslem čtyři počkat, takže si našel čas na pár slov.

„Dráha je těžká,“ připustila pardubická hvězdná posila mšenského týmu. „Pereme se s tím a chce to přemejšlet‘. Ale určitě je těžká.“ Mezitím při repete třetí jízdy se Greg Hancock rozhodl udávat tempo. A stejně jako ve finále sobotní italské velké ceny ukázal výfuk Nicki Pedersenovi.

Jan Jaroš dodal poslední bod, díky němuž pražský náskok zhubnul o dva body. A hned vzápětí šlo Mšeno do čela, když Grzegorz Walasek s Alešem Drymlem odvedli Rafala Dobruckeho a Zdeňka Simotu. Praha ovšem odpověděla útokem. Po vyřazení Josefa France musel Vladimír Vopat změnit strategii. Řešení bylo nasnadě, Matěj Kůs nahrazoval svého zraněného kolegu a nikoliv Pavla Pučka.

Matěj Kůs si v páté jízdě počínal mistrovsky a odrazil soustředěný nápor Grega Hancocka. A Pavol Pučko uhlídal Pavla Fuksu. Díky nerozhodnému stavu začínalo finále prakticky znovu. Jenže oběma soupeřům se od sebe nechtělo ani nadále. Nicki Pedersen hrál velké sólo. Aleš Dryml s Filipem Šiterou, který vystřídal Jana Jaroše, odsoudili Zdeňka Simotu k třetí nule za sebou. Aby ji však získal, musel se zvednout i s motocyklem po pádu v první zatáčce posledního kola.

V rozjížďce s číslem sedm odstartovala druhá část mšenské ofenzívy. Grzegorz Walasek a Aleš Dryml už od vylétnutí pásky diktovali tempo Rafalu Dobruckemu s Matějem Kůsem. Pražský junior nakonec přímo z posledního kola zamířil rovnou ke svému boxu. Mšeno bylo rázem o čtyři body vpředu, ale Pražané dokázali reagovat pouze dvěma remízami. A navíc je neopustila smůla.

V rozjížďce s číslem osm řádil Aleš Dryml jako černá ruka. Zdeněk Simota dnes poprvé skóroval dvěma body. Pavol Pučko protnul metu hned za ním. V první zatáčce ho sice objel Pavel Fuksa, avšak v prvním výjezdu druhého okruhu mu to Pražan vrátil vnitřkem i s úroky. Z tlačenice v první zatáčky deváté jízdy nejvíce vytěžil Nicki Pedersen.

Ve druhé zatáčce ovšem upadl Rafal Dobrucki. Víc než diskvalifikace ho ovšem bolela zraněná ruka, která vysokému Polákovi zabránila v další účasti. Při opakování to Nicki Pedersen neměl vůbec jednoduché. Nejprve ho pronásledoval Grzegorz Walasek. Ke konci jízdy převzal jeho úlohu nájezdníka Jana Jaroš, takže světový exmistr neměl chvilku klidu ani k šachovnicové vlajce.

Žolíkový triumf a řada pražských proher a maximálně remízy
V rozjížďce s číslem deset se mšenské vedení znovu navýšilo. Greg Hancock skvěle odstartoval, Aleš Dryml se zařadil za jeho záda a Zdeněk Simota s Matějem Kůsem byli rázem ti druzí. „Ten výjezd z první zatáčky, jak chytneš tu kolej…?,“ komentoval Aleš Dryml stav dráhy.

Skóre utkání se vyhouplo na 34:26 a čas uzrál na nasazení žolíka. „Matěj pojede místo Pavla Pučka a Nicki místo Dobruckeho jako joker,“ organizoval Vladimír Vopat svůj tým před jedenáctou jízdou. Petr Vandírek však zachovával bohorovný klid. „Grzegorz jim stejně odjede,“ věřil svému jezdci.

V tomhle směru se ovšem mšenský manažer mýlil. Dopředu letěl Matěj Kůs, jehož v první zatáčce vystřídal Nicki Pedersen. Pražský junior nakonec v předposledním oblouku podlehl tlaku Grzegorze Walaska. Pavel Fuksa neviděl cíl a neobjevil se na startovním roštu ani po úpravě dráhy. „Zadřeno,“ konstatoval suše. „Motor má hodně nalítáno. Už při tréninku to začalo brnět.“

Strategický tah Vladimíra Vopata přinesl Praze sedm bodů. Stav utkání byl 39:36. Osamocený Grzegorz Walasek udržel bilanci obou týmů na stejné úrovni. V rozjížďce s číslem dvanáct vyhrál stylem start – cíl, by pražské barvy hájil Nicki Pedersen podporovaný náhradníkem Richardem Wolffem.

Vzápětí však Mšeno udeřilo opět plnou silou. Náhradník Filip Šitera s takticky jedoucím Gregem Hancockem za zády nepustili Pavla Pučka s Richardem Wolffem ke slovu. „Už tomu titulu začínám věřit, ale pořád se bojím,“ svěřil se Petr Vandírek se svými pocity poté, co nasadil závodníky do nominačních jízd.

Jeho obavy však byly liché. Aleš Dryml s Filipem Šiterou triumfovali v rozjížďce s číslem čtrnáct před Matějem Kůsem a Zdeňkem Simotou, by kmenový závodník domácích měl v první zatáčce plné ruce práce. „Na stojánku to vrčí, ale na dráze nejede,“ nechal se Zdeněk Simota slyšet s vyjádřením na adresu svého motoru.

Místo Nickiho Pedersena se v poslední jízdě ve vratech depa objevil Richard Wolff. „Nicki? Proč? K čemu?,“ reagoval Vladimír Vopat kaskádou protiotázek na dotaz, kde zůstala jeho hvězda. „Dva dny závodil ve Švédsku, je utahanej‘, nechal jsem ho stát, o nic nešlo.“
<br>
Poslední rozjížďka celé letošní extraligy přinesla demonstraci domácích barev. Grzegorz Walasek a Greg Hancock za sebou nechali Matěje Kůse a Richarda Wolffa prakticky zároveň s vylétnutím pásky.

Jejich pětibodový maximum upravilo konečné skóre na 54:39 a potvrdilo druhý titul Mšena v řadě za sebou. „Jsem rád, dal jsem tomu sto procent a jel jsem maximum, titul si zasloužíte,“ vzkázal Aleš Dryml divákům prostřednictvím mikrofonu Miloslava Čmejly.

Hlasy z depa
„Šestnáct bodů s bonusama, to je nejlepší výsledek,“ bilancoval Aleš Dryml. „Jsem moc rád, že jsem moh‘ přispět Mšenu k titulu. Před závodem hrály nervy, byl jsem pod tlakem, kdybych nebodoval, lidi se po mně svezou. Jsem rád, že jsme vyhráli před domácím publikem. Vlado se zradil a podle těhle pravidel se jede první rok. Pravidla nejsou dokonalý, ale moje hostování bylo v rámci regulí. Praha protestovala, ale měli by si přečíst pravidla. Vladův average je 3,00 a já jsem pod ním. Byl to chytej‘ manažerskej‘ tah. Myslím si, že některý jiný týmy by se měly učit.“

„Dobrý, myslel jsem si, že to bude horší, když mě Vanďa dal až od půlky závodu, ale dobrý,“ komentoval Filip Šitera. „Vstup jsem měl rozpačitej‘, pak mě Greg podržel, měl jsem blbej‘ převod. Ukázali jsme všem, co nám házeli klacky pod nohy, že dokážeme vyhrát, i když máme slabší juniory.“

„Super, jsme mistři,“ jásal Jan Jaroš. „Paráda. Tentokrát to bylo vostrý. Byl to boj. Ale pro nás to dopadlo dobře. Jeli se mi dobře, dráha byla dobrá. Po včerejších deštích jsem nevěřil, že se pojede. Chlapi od dráhy předvedli něco neuvěřitelnýho.“

„Jsem rád, že jsme se dostali do finále,“ přemítal Matěj Kůs. „Druhý místo je pěkný, ale pocit prohrát ve finále zná každej‘. Domácí nás rozdrtili. Byli dobří, dráha těžká, nepamatuju si, že by tu taková někdy byla. První dvě jízdy jsem měl dobrý. Ve čtvrtý jízdě to Nicki zlomil a mě to vyhodilo z rytmu, jsem po nemoci. Nelíbí se mně, jak si pomohli domácí. Dali najevo, že se nás bojí, ale z našeho pohledu nemorálně.“

„Škoda, měli jsme na to,“ litoval Pavol Pučko. „Ale zbourali se nám dva střelci. A jejich body chyběj‘. Dráha byla hodně divoká. Pak jsem se srovnala, ale to už bylo pozdě.“

„Celkově blbý,“ krčil rameny Zdeněk Simota. „Dráha byla špatná, první zatáčky rozbitá a nebezpečná. V předposlední jízdě jsem si myslel, že zadírám. Na stojánku to vrčí, ale na dráze nejede.“

„Sláva vítězům, čest poraženým,“ říkal Richard Wolff. „Dva pády, Pepe s banglou hlavou a Rafal s rukou a je to.“

1. Grepl PDK Mšeno   54
Jan Jaroš 1 1 – 2 – 4(1)
Greg Hancock, USA 3 2 2 3 2 2 14(3)
Aleš Dryml, Pardubice 2 2 2 3 2 3 14(2)
Grzegorz Walasek, PL 3 3 1 2 3 3 16(1)
Pavel Fuksa F 0 0 E – 0
Stanislav Pouznar 1 1
Filip Šitera 1 3 2 6(2)
 
2. PSK Olymp Praha   39
Nicki Pedersen, DK 3 2 3 3 6* 2 – 19
Josef Franc X – – – – 0
Zdeněk Simota 0 0 0 2 1 0 3
Rafal Dobrucki, PL 1 1 X – – 2
Pavol Pučko 2 1 1 – 1 5(2)
Matěj Kůs 3 3 R 0 1 1 1 9
Richard Wolff 1 0 0 1(1)

Konečné pořadí extraligy:

1. Mšeno
2. Praha
3. Pardubice
4. Plzeň
5. Slaný

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Extraliga

Oba manažeři stojí za svými týmy

Praha a Mšeno – 30. září 14:45
Před malou chvílí zveřejnil pražský Olymp text svého protestu proti nasazení Aleše Drymla do mšenské sestavy na dnešní finále extraligy. Magazín speedwayA-Z promptně získal vyjádření manažerů obou celků. Zatímco Vladimír Vopat stojí za argumenty z klubového dokumentu, Petr Vandírek poukazuje na ustanovení řádů.

„Podřídili jsme se pravidlům a jedeme podle nich,“ obhajuje Petr Vandírek oprávněnost nominace pardubického závodníka. „Žádné řády jsme neporušili. Nemůžeme za to, že se Vladovi obnovilo zranění. Jinak by určitě jel, protože si to zaslouží. Pražané jsou profíci a mají z nás strach? My jsme amatéři, ale možná to děláme lépe.“

„To, co tam je napsané,“ vysvětluje Vladimír Vopat důvody svého protestu s poukázáním na obsah dopisu adresovanému VV SPD. „Aspoň by to mělo sloužit, že se řády někam pohnou. Mám informace, že hodně lidí pokládá krok Mšena za znevážení ploché dráhy v Čechách. A proč bychom z nich měli mít strach? To bychom tam vůbec nejeli. Nepřísluší mi hodnotit celek Mšena, ale proč nechají stát vlastní jezdce jako třeba Tomáše Topinku?“

Extraliga

Praha protestuje proti zařazení Aleše Drymla do sestavy Mšena

Praha – 30. září 14:30
Rozhodnutí nasadit Aleše Drymla místo Vladimíra Višvádera pro dnešní finále extraligy nastartovalo různé reakce. Petr Moravec z postu předsedy VV SPD upozornil Petra Vandírka, aby při prvním dnešním zasedání jury podal důkaz o zranění Vladimíra Višvádera. Vedení AK Markéta před malou chvílí podalo k rukám šéfa české ploché dráhy protest, jenž zveřejňujeme v plném znění.

Text protestu PSK Olymp Praha zaslaný k rukám předsedy VV SPD:

Rozhodný protest proti zařazení Aleše Drymla do finálové sestavy PDK Mšeno

Vážený pane předsedo,

zařazení Aleše Drymla do sestavy PDK Mšeno je zneužití podpůrného pomoci družstvu, které se dostane do potíží z důvodů zranění svých jezdců a v tomto duchu bylo i VH PD přijato. Zneužití tohoto pravidla družstvem Mšena je v rozporu s dosud uplatňovaným pravidlem počítání průměrů v roce 2010 a navíc nese dle našeho názoru všechny znaky podvodu.

Před nahlášením povinné sestavy jsme vycházeli z posledního platného average jezdců ve které jezdec Višváder nebyl vůbec uveden.

Pravidlo o průměru se totiž vztahuje skupině čísel. Viz“Česká encyklopedie Akademie věd – Průměrná hodnota, přiřazená podle určitého pravidla dané skupině čísel.“

dále viz.:

Wikipedie

Aritmetický průměr je statistická veličina, která v jistém smyslu vyjadřuje typickou hodnotu popisující soubor mnoha hodnot. Aritmetický průměr se obvykle značí vodorovným pruhem nad názvem proměnné. To znamená součet všech hodnot vydělený jejich počtem. Z toho jasně vyplývá, že průměr musí být odvozen od sčítání čísel a ve shodných pramenech je sčítání definováno jako jedna ze základních operací v aritmetice, která nejjednodušším tvaru sčítání kombinuje dvě čísla, sčítance, do jednoho čísla, nazývaného součet. Na sčítání více než dvou čísel lze nahlížet jako na opakované sčítání; tuto proceduru můžeme nazvat sumace.

Z uvedeného je patrno, že pravidlo o průměru nelze v daném případě použití a průměr stanovit z následujících důvodů:

– Průměr není výsledkem operace vycházející z více hodnot

– Průměr není odvozen od součtu a ze samotné definice tedy není průměrem

– Průměr nevychází ani z ustálených a dlouhodobě používaných pravidel uplatňovaných o rozhodném sportovní oboru

Dále uvádíme další fakta podporující skutečnost, že se jedná o nepřípustné zneužití příslušného pravidla.

Vítězství jezdce, který dostane příležitost v pouze v jedné jízdě v závodě, jež v očích celé sportovní veřejnosti nese nádech pohrdání sportovním chováním a sportovním duchem u obou klubů a spíše připomíná, že jde to něco…. za něco…. Toto počínání vykazuje známky podvodného jednání za účelem získání neoprávněného prospěchu.

Takovéto jednání je mimo jiné i úmyslné poškození dobrých mravů a ve sportu, kde je proklamována čistota soupeření a určitě zde nemá co dělat. Všechny vyspělé demokracie a jejich praxe to i v plochodrážním sportu jasně stanovuji po kolika závodech či jízdách se stanovuje bodový průměr sportovce/jezdce na jízdu či závod. Tyto pravidla zároveň vycházejí i z uvedených teoretických premis a poznatků. Pokud se průměr nedá stanovit tak se používá průměr z minulého roku, anebo stanovují takový počáteční průměr, který nedovolí zneužít toto uvedené pravidlo!!! VV SPD má v případě nejasností právo dát v průběhu soutěže upřesňující výklad nejasných pravidel, které by neznehodnotilo celou soutěž.

Takto postupuje CCP FIM standardně již několik let při výkladech pravidel nových soutěží a ACCR se zavazuje takovéto jednání respektovat. Pokud však v plochodrážním sportu v ČR její řídící orgán nestojí o nastavení pravidel v duchu Fair play, tak jak je tomu u FIM, vystavuje se precedentu do příštích let s kterým náš klub nechce mít nic společného. Nese to totiž od samého začátku všechny znaky podvodu a skutečnosti že jde o promyšlený čin, který má poškodit celou soutěž a přinést některým účastníkům neoprávněný prospěch.

Je to urážka řízení plochodrážního sportu v ČR, kdy za jezdce druhé kategorie, který nedostal příležitost ani v jednom vítězném závodě PDK Mšeno je pro finále nahrazen současným nejúspěšnějším českým jezdcem. Bylo by jistou formou mezinárodního znemožnění vrcholní národní sportovní autority, kdyby ACCR se svými pravomocemi takovouto nepřípustnou aplikaci řádů, by jen mlčky připustil.

Připuštění takovéhoto zcela nesportovního jednání by významně poškodilo pověst nejen finálového závodu a celé soutěže, ale i plochodrážního sportu jako celku. Takovéto jednání by zákonitě od plochodrážního sportu odrazovalo příznivce, sponzory i další společenské sportovní instituce a autority.

Proto v zájmu pověsti plochodrážního sportu vyzíváme tímto protestem Výkonný výbor svazu ploché dráhy o přijetí řešení spočívající v urychleném rozhodnutí o obsahu našeho protestu a stanovení nepřípustnosti startu jezdce Aleše Drymla. Přijetí tohoto závěru VV svazu ploché dráhy je nezbytné do začátku zasedání JURY před dnešním finálovým závodem. V případě, že rozhodnutí VV SPD neobdržíme bude tato skutečnost zaprotokolována do zápisu jury a zároveň si vyhrazujeme právo přijmout další rozhodnutí a opatření v souladu splatným řády a ustanoveními.

S pozdravem

Ing. Vladimír Vopat

Manager teamu AK Markéta při PSK Olymp

JUDr. Petr Ondrašík

Místopředseda Auto klubu Markéta při PSK Olymp

MS Na dlouhé dráze

Česká radost i naděje vzešly z lázeňského písku

Mariánské Lázně – 18. září
Nádherný a dramatický závod hodný světového finále viděly Mariánské Lázně v sobotu 18. září. Poslední závod letošního seriálu Grand Prix na dlouhé ploché dráze pro sebe rozhodl úřadující německý šampión Stephan Katt. Vynikajícím úspěchem pro české barvy byla spanilá jízda Josefa France, který po svém návratu na dlouhé ovály dokázal obsadit skvělou pátou pozici. Mistrem světa se podle předpokladů stal Fin Joonas Kylmäkorpi. Poprvé od roku 1961, kdy na dráze v Oslo porazil Timo Laine slavného Ove Fundina a získal tak korunu krále dlouhých drah, tak mohl finský jezdec slavit triumf v tomto šampionátu, i když tehdy ještě s predikátem mistrovství Evropy.

Již před posledním podnikem v Mariánských Lázních bylo jasné, že se titul mistra světa bude stěhovat z Německa. Kromě Kylmäkorpiho na něj mohl pomýšlet už jen Theo Pijper z Holanska. Od roku 2000, kdy triumfoval Kelvin Tatum z Velké Británie, se o titul dělili pouze Gerd Riss a Robert Barth. Posledně jmenovaný už svou závodní kombinézu pověsil na hřebík a do Mariánských Lázní přijel podpořit svého odchovance Richarda Speisera v boji o světovou medaili. Letos se Barthova stáj rozrostla o další želízko, kterým je Martin Smolinski. Jezdec, který se doposud věnoval pouze klasické speedway, vlétl do světa dlouhých drah jako kometa, s národním týmem získal zlaté medaile v MS družstev a jestli si udrží letošní formu, mohl by příští rok už bojovat o světové vavříny i mezi jednotlivci. S Barthem se v depu objevil i jeho věčný rival, úřadující mistr světa, Gerd Riss. Legendární závodník, který se ve světovém finále objevuje prakticky nepřetržitě od roku 1984, měl letos po slibném úvodu seriálu hrozivý pád ve Francouzském Marmande a stále se vypořádává s následky svých těžkých zranění.

Pro letošní rok obdržel stálou divokou kartu na účast v seriálu Grand Prix pražský jezdec Richard Wolff, ten se však celou sezónu trápil, laboroval s nastavením motorů a nedokázal prokázat své kvality ani na drahách, na kterých se mu dříve dařilo. Poslední šanci na rehabilitaci za neúspěšnou sezónou měl právě na dráze v Mariánských Lázních. By kilometrové dráhy vyžadující rychlý a spolehlivý motor nejsou zrovna Richardovou specialitou, bronzová medaile z letošního mezinárodního mistrovství ČR dávala jistou naději na úspěch. V domácím šampionátu se lépe dařilo již jen jeho kolegovi z pražského Olympu Josefu Francovi, ten se vrátil k dlouhé dráze po sedmileté pauze a výkon, kterým ohromil diváky v MČR mu zajistil divokou kartu na zářijový podnik Grand Prix. S motocyklem půjčeným od Zdeňka Schneiderwinda a Francovou pověstnou bojovností bylo zaděláno při nejmenším na zajímavou podívanou. Nikdo to radši neříkal nahlas, ale účast ve finálové jízdě nebyla úplně nereálná. Pozice náhradníků plnili plzeňský Michael Hádek a velezkušený Zdeněk Schneiderwind.

Průběh závodu už od prvních jízd ukázal, že bylo stále o co bojovat. Jezdci se bili na všech pozicích, často v kompaktní skupině, což na kilometrových drahách kde bývají zvykem mnohametrové rozestupy, příjemně překvapilo. Dráha byla perfektně připravená, dávala dost možností k předjíždění, čehož k radosti početného publika nejvíce využíval právě Josef Franc. První příležitost k tomu měl ve druhé jízdě. V té šel po startu do čela Stephan Katt před Richardem Speiserem a Mathiasem Krögerem. Franc byl po průjezdu první zatáčkou na čtvrté pozici, ale brzy se posunul před Krögera, aby se v dalším okamžiku pověsil na záda Speiserovi. Jejich souboj zdobil tuto jízdu až do posledního kola, kde se nakonec prosadil český závodník.

Perfektním startem vstoupil Franc do páté jízdy. Celá čtyři kola s přehledem držel na svých zádech rychlého Herberta Rudolpha a za jásotu diváků uháněl si pro svých pět bodů, ale pak přišla pohroma. Po výjezdu z poslední zatáčky Francův motocykl náhle vypověděl službu. Publikum se zaatými palci s napětím očekávalo, kdo se stačí prohnat cílem kolem ztichlého stroje malého pražského jezdce. Nakonec mu náskok stačil na úžasné druhé místo, což znamenalo záchranu nadějí na lepší umístění v závodě. Jako třetí se cílem této jízdy prohnal Joonas Kylmäkorpi, který si právě v tomto okamžiku zajistil poslední potřebné body k zisku titulu mistra světa.

Ale zůstaňme u Josefa France. Po dvou bohatých bodových přídělech, přišla nečekaná ztráta v sedmé jízdě. Do té špatně odstartoval, soupeři mu ujeli a bylo vymalováno. Pepe se sice snažil bojovat, ale na jeho štítě zůstal pouze Mathieu Tressarieu a tak byl nakonec rád za to, že Theo Pijper odstoupil ze 4. místa pro defekt. Pokud chtěl ještě pomýšlet na přední umístění, musel v dalších jízdách bodovat naplno. Příležitost k tomu měl v jízdě s číslem deset. Soupeři mu v této rozjížďce byli novopečený mistr světa Kylmäkorpi, perfektně rozjetý Stephan Katt a znovu Pijper, který potřeboval každičký bod k uhájení stříbrné medaile v MS před dotírajícím Speiserem. Ani tentokrát se Franc příliš netrefil do startu a zdálo se, že je po nadějích, ale pak předvedl něco, co nenechalo chladným žádného z přihlížejících diváků, bez ohledu na národnost. V úžasné stíhací jízdě se v průběhu čtyř kol dokázal probojovat z posledního místa na druhou pozici. Zdrcující útoky, kterým soupeři nedokázali odolat spolu s nádherným stylem jízdy, kdy ve výjezdech ze zatáček doslova splýval s motocyklem, chytly za srdce každého fanouška ploché dráhy. Po odjetí základní části závodu se na kontě Josefa France hřálo krásných 14 bodů a mohl tak s klidem hledět vstříc semifinále.

Základní část závodu ovládlo německé duo Rudolph – Katt. Zejména prvně jmenovaný Herbert Rudolph překvapil i své reprezentační kolegy. Přestože již dlouho patří k absolutní světové špičce, zejména na kilometrových drahách, posledních pár let šla jeho forma rapidně dolů. V Mariánských Lázních, kde mimochodem absolvoval i své první světové finále v roce 1997, však ʺPeppiʺ jezdil jako pokropený živou vodou a v prvních čtyřech jízdách ztratil pouze jediný bod. Krok s ním dokázali držet pouze novopečený mistr Německa na dlouhé dráze a vítěz prvního závodu Grand Prix ve Pfarrkirchenu Stephan Katt a Angličan Andrew Appleton, leošní evropský a britský šampión na trávě, sedlající tovární speciál JRM. Po výpadku v první jízdě se vzpamatoval i letošní mezinárodní mistr ČR Němec Jörg Tebbe, který byl jediným, kdo dokázal vzít bod Rudolphovi.

Ostatní favorité, zejména trojice bojující o světové medaile, v závodě vyhořeli. Na Kylmäkorpim bylo až příliš vidět, že jede na jistotu a do Mariánských Lázní si přijel pro svých šest bodů, což u jezdce jeho kvalit, známého svou bojovností, trochu zamrzelo. Nakonec neprošel ani do semifinále a skončil na třináctém místě. Pijper měl potíže už v tréninku a v závodě přes veškerou snahu působil dost nevyrovnaně. Jako lev se naopak bil Richard Speiser. Pijperovo trápení mu dávalo jistou šanci na útok na světové stříbro, ale osud byl proti. 200 metrů před cílem šesté jízdy mu z vedoucí pozice ztichl motor. Na rozdíl od Josefa France o jízdu dříve mu však náskok nestačil a všichni soupeři jej předjeli. Jeho letmý start v osmé jízdě rozhodčímu neunikl, stejně jako stejný prohřešek Stephana Katta. Do třetího startu téže jízdy pod hrozbou vyloučení se Speiser vůbec netrefil a bylo po nadějích. Podobně jako Kylmäkorpi ani on se nepodíval do semifinálových jízd. Přesto však zanechal celkově dobrý dojem a za svůj bojovný výkon si zasloužil uznání.

O nepříjemný moment se v deváté jízdě postaral devětadvacetiletý Němec Jan Pape. Po nečekaně dobrém startu se prosadil na druhou pozici, ve výjezdu z první zatáčky jej však rozhodila kolej a rázem byl na zemi. Na jeho cestě k mantinelu se mu ještě dokázali vyhnout Phillips a Janoschka, bohužel však ne ukrajinský veterán Vladimír Trofimov. Po hrozivém pádu, při kterém jezdci i motocykly létali vzduchem, byla jízda přerušena a zasahovat musely oba sanitní vozy. Trofimov vyvázl s otřesem mozku a zlomeninou kotníku, mladý německý jezdec byl však s podezřením na poranění páteře transportován do nemocnice.

Nešastný moment pustil do závodu oba české náhradníky, nejprve Michaela Hádka a v poslední jízdě základní části i Zdeňka Schneiderwinda. Mladý plzeňský jezdec vybojoval po jednom bodu v každé ze svých dvou jízd, pražský matador svou jedinou jízdu pro poruchu nedokončil.

První semifinále přivedlo na start suveréna základní části Rudolpha, spolu s ním startovali Tebbe, Franc, Janoschka, Mathieu Tressarieu a Dirk Fabriek, který se po úspěších v minulých letech letos dost trápil a marně hledal dřívější formu. Franc opět zářil a cílem projel na druhém místě za Rudolphem. Senzace byla na světě. Tři body za třetí místo poslaly do finále i Tebbeho.

Druhé semifinále ovládl Stephan Katt před Appletonem a Pijperem. Dva body za čtvrté místo stačily k postupu do finále Phillipsovi. Naopak cesta se zavřela pro zkušeného Mathiase Krögera, který v závodě podával velmi dobrý výkon. Nebýt defektu v jeho úvodní jízdě mohl se i on radovat z postupu, reparát v semifinále mu nevyšel, což pro něj mimo jiné znamenalo i vypadnutí z elitní sedmičky Grand Prix a nutnost bojovat o účast v příštím ročníku v závodě Challenge ve finské Forsse.

Do finálové jízdy nejlépe odstartoval Andrew Appleton, ale na čele jej ve výjezdu z první zatáčky vystřídal Stephan Katt, který vedoucí pozici udržel až do cíle. Třetí dojel suverén základní části Herbert Rudolph. Francovi se z červené dráhy nepodařil start a do první zatáčky odjížděl až jako poslední se ztrátou dobrých tří metrů na soupeře. Jeho útoku podlehl ve třetím kole Glen Phillips, pak se ještě dotáhl na čtvrtého Tebbeho, ale předjet jej již nestihl. I tak bylo konečné páté místo pro českého jezdce ohromným úspěchem a zároveň příslibem do dalších let.

V konečném účtování šampionátu tak nakonec nedošlo k žádným změnám, by čtvrtému Appletonovi scházel na bronzového Speisera jediný bod. Stříbro si zajistil Theo Pijper za Joonasem Kylmäkorpim.

Vítězem vloženého mezinárodního závodu o pohár autoklubu ČR se stal Sjoerd Rozenberg z Nizozemí před svým krajanem a bývalým světovým finalistou Erikem Eijbergenem. O jediný bod vyfoukl místo na stupních vítězů našemu Karlu Kadlecovi Němec Stefan Drofa.

Světová plochá dráha z Mariánských Lázní nezmizí ani v příštím roce a opět se můžeme těšit na závod světového formátu. Proslýchá se, že by to mohlo být třeba finále MS družstev. Necháme se překvapit.

Hlasy z depa:
Stephan Katt: „Letos to byla skvělá sezóna, ráno při tréninku jsem měl pocit, že bych mohl vyhrát a nakonec to vyšlo, mám z toho velikou radost.“

Herbert Rudolph: „Dráha byla perfektní, pro mě to byl dnes skvělý den. Tenhle rok mi nic nevycházelo, měl jsem dva ošklivé pády, dnešní stupně vítězů mi to všechno vynahradily.“

Joonas Kylmäkorpi: „Dneska jsem závodil pro mých sedm bodů, ale chtěl jsem závod vyhrát. Měl jsem trochu technické problémy. Zatím si ještě neuvědomuju, že jsem mistr světa, ale zítra ráno, až vstanu, myslím, že si to pořádně užiju.“

Theo Pijper: :Při tréninku mě trefil kámen do ruky a zlomil mi prst, pak mi odešly dva motory, nic nevycházelo, ale jsem druhý na světě, takže můžu být spokojen.“

Josef Franc: „Na dlouhý jsem závodil před deseti lety, vždycky jsem to měl rád, ale neměl jsem na to finančně. Dneska se mi dařilo, tak možná, že jsem zpátky. Ve finále jsem doplatil na nedostatek zkušeností, byl jsem tam spíš do počtu.“

Michael Hádek: „Jsem zbitej jako pes, těžko se naskakuje do rozjetýho závodu, ale každý svezení je dobrý.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Jiří Bayer

Grand Prix

Gorzow se může těšit na SGP 2011

Londýn – 30. září
Společnost BSI Speedway včera oznámila uzavření kontraktu s městkou radou Gorzowa, dle níž se na místním stadiónu bude v letech 2011 – 2015 konat velká cena. Po pořádání mistrovství světa juniorů v roce 2009 a letošním světovém poháru je to další krok klubu na cestě vzhůru mezi světovou pořadatelskou špičku. Polští fanoušci se tak opět mohou těšit na tři Grand Prix, nebo Toruň a Leszno budou rovněž hostit jednu ze zastávek seriálu, z něhož po letech vypadne Bydhoš.

Foto: tiskový servis IMG World