Praha – 17. listopadu
Je-li vaše maminka sestra Adriana Rymela a přítelkyně Richarda Wolffa, mohlo by se zdát, že na své cestě do sedla plochodrážního speciálu nebudete mít žádné křivolaké zatáčky. Nicméně jen jediný člověk na světě o tom může zasvěceně vyprávět. Je jím Dominik Hinner, který má za sebou dvě kompletní sezóny se stopětadvacítkou. Závodník pražské Markéty s ní bude závodit také příští rok, ale pouze na malé dráze souběžně s pětistovkou, jak se svěřil magazínu speedwayA-Z.

Hromadění zkušeností
„Poprvé jsem viděl závody z kočárku, na to si ale nepamatuju,“ vzpomíná Dominik Hinner na svá kopřivnická setkání s plochou dráhou. „Ale plochou dráhu jsem z Kopřivnice znal. Sice se jezdily jen dva nebo tři závody v roce, ale o to víc jsem se na to těšil.“

Synovec Adriana Rymela neměl logicky ke sportu levých zatáček. Ale jeho vlastní kariéra začala, když se s maminkou přestěhoval do Prahy. „V Kopřivnici by to asi nešlo, neměl bych tam podmínky jako v Praze,“ uvědomuje si intenzitu impulsu, který pro jeho závodění přinesla pražská Markéta. „Impuls?,“ přemítá. „Noo, docela velký. Máma mi sice říkala, a s tím ani nepočítám, že bych jezdil plochou, ale nakonec jsem ji přemluvil.“

Zdeněk Schneiderwind na něho upozorňoval už před začátkem loňské sezóny. Při tělocvičně tvrdě dřel, zatímco ostatní čas od času využili jeho nepozornosti a polevili v tempu. „No, nemyslím, že bych dřel o dost víc než ostatní,“ říká Dominik Hinner. „Jen jsem s nima držel krok. Samozřejmě na tom byli fyzicky lépe než já, když jsem tam přišel poprvé.“

Nicméně Dominik Hinner chtěl jezdit plochou dráhu a šel si za svým cílem. „Ano, touha byla obrovská,“ připouští. „Tak jsem se kousnul a celou zimu to vydržel, i když to není zrovna nejzábavnější.“

Přišlo jaro a s ním nová sezóna. Dominik Hinner byl v roce 2009 jediným debutantem na českých oválech. Jeho prvním závodem byl květnový Markéta Cup. Skončil v něm osmý. O týden později na klasické dráze v Plzni byl desátý.

„Jo, jo, na to si vzpomínám dobře,“ vybavuje si svůj debut v Markéta Cupu. „Byl to spíš takový trénink než závod, ale bavilo mě to hodně. V Plzni to bylo poprvé, co jsem jel na velké dráze a jako hlavní cíl jsem měl, aby mě nepředjeli o kolo a porazit Jardu Drbala, což se mi také povedlo.“

Shrneme-li jeho první sezónu řečí výsledků, skončil desátý v klasickém šampionátu republiky, šestý na malé dráze a sedmý v Markéta Cupu. „První rok byl spíše seznamovací,“ svěřuje se pražský závodník se svým úhlem pohledu zpoza řidítek. „Co se týče práce na motorkách, s tím mě přes zimu seznámil Richard Wolff. Jenomže hlavní je závodění, to mi hodně pomohl pan Schneiderwind, náš trenér. První sezóna mi dala spoustu zkušeností od prvního tréninku až do posledního.“

Nejbližší budoucnost obojživelníka obou kubatur
Letošní rok strávil Dominik Hinner znovu v sedle stopětadvacítky, avšak provázelo ho dost mechanického trápení. „Ano, měl jsem dost problémů,“ nezastírá. „Na letošní rok jsem v zimě postavil novou motorku a to s motorem Shupa. Nevěděl jsem co a jak, převody, elektrika, karburátor a tak dál. Všechno bylo jiné, než co jsem jezdil na Hondě. Prostě se mi to sralo.“

Když si však půjčil motor od Škurlů, bylo z toho rázem pódium v Plzni… „Těm bych chtěl poděkovat,“ neváhá ani na chvilku. „K této spolupráci nedocházelo častěji, protože to byl jejich závodní motor, na kterým mladej‘ jezdil. Půjčili mi ho, protože ten můj byl zadřený a Michal zrovna jezdil jiný.“

Stupně vítězů nebyly daleko ani při ostatních příležitostech. Celkově skončil Dominik Hinner pátý v mistrovství republiky na běžných oválech a šestý v obou seriálech na malé dráze. Bohužel ho přibrzdil pád při letním soustředění v Chabařovicích, kdy si poranil ruku.

„S letošní sezónou nejsem zrovna spokojený, moc se mi nedařilo“ říká na rovinu. „Pád v Chabařovicích mě hodně mrzí, byl to zbytečný pád z nezkušenosti. Ani to nebyla moc velká rychlost. Spad‘ jsem přes řidítka na rameno a zlomil si krček v nějaké štěrbině. Myslím, že mi ta pauze docela pomohla, hlavně jsem si to všechno srovnal v hlavě. A jak jsem se vrátil zpátky na motorku, myslím, že jsem po pár trénincích jel o dost lépe než celou dobru před tím.“

Shodou okolností právě v Chabařovicích dosáhl svého nejlepšího výsledku v Markéta Cupu. Na sklonku sezóny jsem Zdeněk Schneiderwind expandoval se svým seriálem a Dominik Hinner exceloval, když prohrál až ve finále A. „Ano, druhé místo, samozřejmě za Škurličem,“ směje se. „Dráha tam je perfektní, dost technická a mě to tam baví. Jsou tam dlouhé rovinky a je to docela dost za roh. Každopádně byla velmi dobře připravená. Díky chabařovickým fandům, myslím Šifalda a spol.“

Stopětadvacítka je však přece jen v suterénu s výtahem do vyšších pater plochodrážní kariéry. Dominik Hinner, který před Vánoci oslaví své patnácté narozeniny, už může příští rok regulérně závodit s plnoobjemovým strojem. Jakým směrem se vydá v sezóně 2011?

„Na bůru jsem několikrát trénoval, ale moc zkušeností na něm nemám,“ vypočítává. „Příští rok pojedu se stopětadvacítkou malou dráhu a půllitry. Na půllitrech to bude něco, jako když jsem začínal na stopětadvacítkách. Další seznamovací sezóna. Nad dvěstěpadesátkou jsem ani moc nepřemýšlel. Je to další novinka, myslím si, že hodně dobrý nápad, ale už mi bude patnáct, takže jdu rovnu na půllitra. Čím dříve, tím lépe (smích). A stopětadvacítky malá dráha. Tam mi to pořád má co dát, takže do toho jdu, ale hlavní budou pětistovky.“

Dominik Hinner děkuje
„Chtěl bych poděkovat klubu, hlavně trenérovi. A také SCM za dobře připravené soustředění a Chabařovicím za možnost tréninků a dobrého ježdění. A hlavně rodičům, bez kterých bych nemohl plochou dráhu jezdit.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Wojta Zavřel