Česká Třebová – 22. prosince
Rozhodně by rád věřil, že rčení do třetice všeho zlého, neplatí vždy a na sto procent. Letos si totiž stejně jako loni na začátku sezóny zlomil klíční kost. Jarní bodové zpoždění doháněl obtížně, ale usilovně, a rozhodně se zařadil mezi absolutní českou juniorskou špičku. Plnou polovinu podniků šampionátu do jednadvaceti let proměnil ve své vítězství, skončil druhý v devatenáctkách a měl lví podíl na zisku evropského bronzu. Václav Milík v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl, vyzdvihuje především sbírání zkušeností, nicméně neskrývá mnohem vyšší ambice na příští sezónu.

speedwayA-Z: „Mezi pardubickými závodníky jsou hodně rozšířené tréninky na šroubkách. Kde je přínos takového ježdění a nechtěl by sis své umění vyzkoušet i v podniku závodního charakteru?“
Václav Milík: „Hlavně je to zábava, páč je to lehčí než na dráze. Nedlabe to, nekouše se to, je to zábava závodit takhle mezi sebou. Přináší to, že si zvykneš na motorku, naučíš se jí ovládat a nějaký ty tríčky. Člověk pobírá víc zkušeností i z těch šroubků. Ale museli by se sejít lidi, třeba Hynek je línej‘ obout kolo (smích). Člověk se učí celou kariéru, zlepšuje se a já zas toho ještě tolik neumím, abych se neměl co učit. Určitě bych si sjel závody na šroubkách, ale tady je zatim ledu dost. Taky bychom museli udělat blatníky přes celý kolo. Lepší je svýzt se pro zábavu, ale kdyby mně někdo navrhnul závod, asi bych jel.“

speedwayA-Z: „Letošní pro tebe začala takřka přes kopírák jako loňská. Přišel duben a ty sis v Rakousku zlomil klíční kost. Její fraktura tě opět přibrzdila jako loni…“
Václav Milík: „Určitě mě to přibrzdilo. V zimě jsem se hodně připravoval. V Natschbachu jsem odjel dvě podařený rozjížďky. Ale pak jsem neodhad‘ vingl. Šel jsem na venek, přetočil se, spadnul a zlomil si klíční kost. Byl to pech, hrozně mě to zastavilo. V junioráku mi utekly dva závody. Jeden se sice odpočítává, ale druhej‘ chyběl. Tak by to letos mohlo dopadnout líp. Spěchal jsem s návratem, abych nepropás‘ ten třetí juniorák. Ale ztratil jsem sílu. A chvíli to trvalo, než jsem ji nahnal zpět. Doufám, že se to příští rok do třetice nestane, moh‘ bych na začátku sezóny odjet aspoň čtyři závody (smích). Ale to snad ne, teď už se to nesmí stát.“

speedwayA-Z: „Tvým prvním závodem po rekonvalescenci se stalo úvodní kolo juniorského mistrovství světa v Gdaňsku. Za daných okolností se postup neočekával, avšak ze semifinále evropských devatenáctek v Rawiczi jsi do finále neměl daleko. Jak na tyto závody vzpomínáš a jak se ti líbila atmosféra v Polsku?“
Václav Milík: „Před Gdaňskem jsem jezdil na soustředění v Plzni. Po zranění to soustředko bylo fakt super, osvojil jsem si jízdu a posez na motorce. Předpokládal jsem, že nezajedu, ale zas až takhle?! Tu poslední jízdu jsme jeli s Dudkýnem a bojovali jsme o poslední a předposlední místo (smích). Nakonec jsem uspěl, získal předposlední místo a byl jsem nejlepší z Čechů (smích). V Rawiczi se to vyvíjelo dobře. Měl jsem šest bodů a na postup mi stačilo uděla ještě dva. Jel jsem druhej‘, ale zadřel jsem. Byl to pech přijít o finále. Chtěl jsem postoupit, abych aspoň takhle v týhle sezóně zabodoval, nepovedlo se, snad se to povede v tý příští. Atmosféra v Polsku je lepší než tady. Diváci choděj‘ a to se pak i líp jezdí, protože je pro koho.“

speedwayA-Z: „Bez tvých služeb se neobešly české juniorské národní týmy. Jejich vystoupení však bylo jako den a noc. Mistrovství světa v Plzni se proměnilo v menší pohromu, zatímco evropský šampionát pro české barvy skončil bronzem jen o chloupek za Švédy. Jak jsi to prožíval?“
Václav Milík: „V Plzni jsem čekal, že bych moh‘ zabodovat víc. Na mistrovství světa byl z dráhy beton, to se mi nelíbí, páč to nedlabe. Předtím na soustředění to bylo jiný, člověk je v Plzni zvyklej‘ stát v háku. Mně na tvrdý dráze nejdou starty, což se projevilo i tam. A tak jsem porazil akorát celou finskou reprezentaci. A jen na nich jsem dělal jedničky (smích). S novým vejfukem se motor víc hřeje, je to udušený, musej‘ se dávat větší převodníky, aby to šlo dopředu. A motor se musí mezi jízdama o to vícchladit, aby se nezadřel teplem. Člověk musí trénovat a zkoušet to, aby zjistil, co je nejlepší. Ale nějak jsme na to neměli čas a zkoušeli to jen o tom soustředění. Mysleli jsme si, že je to dost rychlý, ale pak jsme viděli ty Poláky, jak jim to jede. Divišov byl zajímavější, tam byla hodně dlabavá dráha. A to že hodně (smích)! V první jízdě byl defekt, což nám pak chybělo na druhý místo, ale za to nemůžu jen já. Polákům to jede všude, uměj‘ si to zpřevodovat, maj‘víc závodů. Stříbro by bylo lepší, ale odešlo mi to zapalko. Mysleli jsme si, že je to něco jinýho. Zkoumali jsme motorku. Na druhou rozjížďku jsem si vzal druhou, ale ta tak nejela. Nakonec jsme došli až k tomu zapalku, tak jsme ho vyměnili a už to bylo fajne. Čekalo se ode mě víc, ale to od každýho. Při soustředění bylo hodně pod kolem, ale takhle ne. Když jsem tam přijel v sobotu a viděl dráhu, myslel jsem si, že se to nepojede ani ten druhej‘ den, ale oni dokázali udělat z rybníku dobrou dráhu. Klobouk dolů. Bronzovou medaili mám doma vystavenou. Je to dobrá trofej. Doufám, že budou další a taky v jinejch‘ barvách.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky ti citelně chyběly mítinky v Pardubicích a v Plzni, které jsi musel vynechat kvůli zranění. Přesto ses vrátil ve velkém stylu, když jsi hned v Liberci inkasoval poprvé v životě patnáct bodů. Vyhrál jsi i Divišov, avšak pak to bylo horší. Čím to a jak bys hodnotil juniorská družstva?“
Václav Milík: „V junioráku mi utekly ty dva závody, ale myslím, že jsem to celkem dohnal. V Liberci patnáct bodů. Dráha byla dobrá, myslel jsem, že se umístím dobře. Ale takhle? Předtím jsem ti říkal, že bych chtěl patnáct bodů (po přeboru v Praze, kdy mu maximum sebral Martin Málek – pozn. redakce), ale nečekal jsem, že to přijde tak brzo. To se mi povedlo. Bál jsem se Musielaka, ale nakonec jsem mu dal. Patnáct bodů, udělal jsem si radost. V Divišově jsem je moh‘ mít taky, ale Hobul mě o ten jeden oloupil (smích). V dalších závodech se nedařilo. No, nedařilo, dvanáct bodů ze Mšena je nádhernejch‘, ale vítězství utekly. V Praze jsem si myslel, že bych zajel, ale taky se nedařilo. I tady je co zlepšovat a snad i bude, když si neudělám zase něco na jaře (smích). Dva roky, dvě klíční kosti a zase v dubnu… V juniorskejch‘ družstvech jsme vynechali jeden závod, a když už jsme to s Rendým jeli, tak nám ten začátek chyběl. Aspoň že jsme nebyli poslední (smích).“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky do devatenácti let v Liberci mohlo nabídnout opakování historie z jednadvacítek. Avšak tady měl vrch Jan Holub a ty jsi protnul metu finálové jízdy až za ním…“
Václav Milík: „Myslel jsem si, že když v jednadvacítkách jsem udělal komplet, stane se to zase. Ale Holubín si to jen tak vzít nenechal a hlavně mu to v tom závodě jelo, asi posnídal syrový maso (smích). Ve finále se Hobul vybral červenou dráhu. Tam to bylo nejvíc pokropený. Já si vzal dvojku. Ta byla suchá, takže odstartoval a já si držel druhý místo až do cíle. Ale druhý místo je krásný, doufám, že se příští rok to první místo povede.“

speedwayA-Z: „Extraliga se od charakteristických českých čtyřutkání odklonila k duelům dvou týmů. Pardubice hrály úlohu favorita. Avšak v dramatickém semifinále, jenž si nikterak nezasloužilo předponu semi, podlehly Praze. Ty jsi jako junior měl místo v sestavě prakticky automaticky. Větší počet závodů ti přišel vhod, co?“
Václav Milík: „Pobíral jsem víc zkušeností, jsou tam i našlapaný jezdci ze zahraničí. Svýzt se s nima je lepší než se sobě rovnejma. Zkušenosti se pobíraj‘ pořád a extraliga je v tomhle dobrá. Semifinále bylo vyrovnaný, bylo by lepší jet finále, nezadařilo se, ale snad se nám to povede příští rok. V bahně se mi jezdí hůř než na suchu, ale je to sranda. Nejhorší je cejcha, jak je to vlhký, nejde zatáhnout za rolo a nejlepší je startovat z lajny. Nebo odevšad, ale to musíš odstartovat, což se mi nějak nedařilo (smích). Dvojutkání jsou lepší pro diváky, zajímavější, ale myslím, že starej‘ systém byl lepší, víc se bojovalo. V těch dvojicích není boj v každý zatáčce. Ale je víc závodů a čím víc závodů, tím líp.“

speedwayA-Z: „Přebor jednotlivců/družstev nabídnul pravidelné závodění nejen pro seniory výkonnostního středu, ale i pro juniory. Tobě chyběl začátek sezóny, jednou jsi musel reprezentovat, takže ses nevešel mezi nejlepší trojku, by ti pobyt na pódiu nebýval cizí. Jak se ti to líbilo?“
Václav Milík: „To jsou dobrý závody. Je to velký příjem skušeností. Nejlepší závod jsem měl asi ten z Březolup. Přebor nic moc, ale Slovácký ovál se zadařil. Odstartoval jsem z jedničky a vyhrál. Byl to dobrej‘ pocit, když vedle mě stojí Hynek, Haďas a Málos a já je porazím. To dodává sebevědomí a přivede tě to k dalším úspěchům. Ale na to, že jsem nejel pár přeborů, ještě jsem dost jezdců přeskočil. Krásný čtvrtý místo.“

speedwayA-Z: „Pro pardubické závodníky bývá vrcholem sezóny legendární dvojice závodů Zlatá stuha – Zlatá přilba. Letos se k nim přidalo ještě poslední finále juniorského mistrovství světa. Ty jsi byl ve startovní listině ve všech třech případech. Jaké jsou tvé dojmy z tohoto super víkendu?
Václav Milík: „V Pardubicích to mohlo dopadnout líp. Jsou to zkušený jezdci a jet s nima to je zkušenost do dalšího roku. To doufám, že bude lepší. Atmosféra byla dobrá, přišlo hodně lidí. To víš, že jsem v Pardubicích chtěl udělat lepší výsledek. Ale nejde mi to tam, mám radši kratší dráhy. Ale musím pomlčet, čtvrtý místo při Zlatý přilbě v Žarnovici a to je ještě delší dráha. Bylo to tam ale rozbitý a já potřeboval bejt‘ třetí. Lubík Kasalů mi slíbil, že za bednu budou nový dečky. Ale píchnul jsem a ještěže jsem dojel aspoň čtvrtej‘. Bylo paráda, že jsem byl v Pardubicích dosazenej‘ do čtvrtfinále, ale tam jsou ještě zkušenější jezdci než v juniorským mistrovství světa. Tak zase další zkušenosti pobírat, aby se to vyvíjelo a bylo to ještě lepší.“

speedwayA-Z: „Celý náš rozhovor se vlastně točí okolo tvého sbírání zkušeností a nadějí na jejich zúročení v příští sezóně. Proto se tě zeptám, co bys v ní rád dosáhnul a jak se na ni připravuješ?“
Václav Milík: „Myslím, že do příštího roku s podporou CS MV, za což děkuju, by to mohlo bejt‘ lepší. Chystám se na šroubkách. Taka mi pomáhá , chodí se mnou do posilovny. Je to dobrá podpora, bez něj bych tam ani nešel (smích). Ale teď vím, že síla je potřeba a tak tam zajdu i sám, ale lepší je, když tam je taka. Ten mi poradí, pokecáme. Motorky jsou rozebraný. Snad klapnou nový dečky, sháníme peníze a snad je seženeme. Pavučina tam nesmí chybět. Každej‘ má nějakej‘ styl, pavučina má dobrej‘ tvar a odmalička se mi líbila. Rozhodně udělám všechno proto, abych udělal mistra jednadvacítek a devatenáctek. A chtěl bych se dobře umístit do desátýho místa v mistrovství Evropy juniorů. Uvidíme, co příští sezónu podepíšem‘, určitě bych se rád svez‘ v nějaký lize. Ale zatím ještě nevím.“

Václav Milík děkuje:
„Především děkuju mechanikovi Radimu Janouchovi za pevný nervy se mnou a nejlíp prováděnou mechaničinu. Tátovi za cenný rady, bez něho by to zkrátka nešlo. JRM za techniku, Fuchs Oil za oleje, M.A.Autoservis za vše, co potřebuju, Vladimíru Šandovi a Jiřímu Hrubešovi za finanční podporu. Rodině za psychickou podporu. A Lubímu Kasalovi (Kaslík Style) za webový stránky.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Jiří Havlíček

Česká Třebová – 22. prosince
Letošní sezóna pro něho začala slibně. Po návratu ze zimního turné v Argentině se etabloval v britské Premier League. Slušně bodoval v české extralize a vítězně prošel oběma kvalifikačními stupni mistrovství republiky jednotlivců. V jeho prvním finále ve Svítkově skončil se stříbrným věncem okolo krku. Jenže přišel červenec. Zakletý červenec, jak by dodal. Loni si v sedmém měsíci zlomil obratel, letos upadl při výjezdu svého Stoke do Scunthorpe tak nešastně, že si polámal ruku. Po dvou měsících se ovšem vrátil. A ačkoliv nebyl ještě perfektně zpátky ve své kůži, skončil jako třetí nejlepší závodník naší země. O tom si ostatně můžete přečíst sami, nebo Hynek Štichauer poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Loňskou zimu jsi s Adrianem Rymelem strávil na turné v Argentině. Bylo zimní závodění znát, když ses na jaře posadil do sedla a nebo to chtělo spíše delší pauzu na odpočinek?“
Hynek Štichauer: „Kdybych to shrnul, celkově to byl přínos. Nevím, jestli se ještě vůbec někdy podívat do Jižní Ameriky. Nic to nestálo a strávil jsem zimu v teple. Na druhou stranu, když je člověk doma až koncem února a v březnu jede do Anglie, je to náročný. Možná se to nezdá, ale aklimatizace do našich podmínek je po dvou a půl měsících znát. Má to negativa, ale pozitiva převažujou. Letos jsem měl nabídku na Novej‘ Zéland, ale dal jsem přednost bejt‘ doma s rodinou a připravit se na sezónu. Ale příští rok bych něco takovýho zvažoval. V Argentině mám dveře otevřený, ale spíš bych bral ten Novej‘ Zéland, abych se podíval někam dál. V Argentině bylo teplo, pád dnů až ke čtyřiceti stupňům. Nedalo se ani chodit ven, až večer jsme zamastili squash nebo si dali tequilku. Mínus bylo, že jsme neměli svý auto, ale stejně jsme se podívali po Argentině. Poznal jsem zemi i lidi. Žije se tam jinak než u nás. Lidé nejsou tak uspěchaní jako u nás. Samá siesta, uděláme to maňána a s lidma se musí umět vycházet. Ale občas bylo docela komplikovaný s nima vyjít. Chvílemi to opravdu nebylo jednoduchý.. Byli jsme i v Brazílii na vodopádech a kvůli tomu nestihli jeden závod, ale ne svou vinou. Pozitiva převažujou, byl to super zážitek, měl jsem tam super paráka a je na co vzpomínat. Museli jsme se učit nový pravidla závodění. Zkusil jsem, jaký to bylo dřív, když se čekalo patnáct metrů před páskou a pak se hned startovalo. Aďa je mistr na letmák, tak vyhrával (smích). Když zvednou žlutý prapory, znamená to ‚pozor, nebezpečí na trati‘. Musíš ubrat a koukat, kde kdo leží, ale když ubereš moc, místní okurka tě vopere. A dřevěný mantinely s ostnatým drátem. Důležitý je, že choděj‘ lidi. Do Bahia Blanca jich chodí dost a je pro koho závodit.“

speedwayA-Z: „V Polsku jsi podepsal kontrakt s druholigovým nováčkem z Krakowa, ale příliš jsi jeho vestu neoblékal. Jaký to byl pro tebe rok?“
Hynek Štichauer: „V Polsku to byla po dlouhý době nejslabší sezóna. Na začátku to znělo moc hezky. Novej‘ klub s ambicema. Ale skončilo to, že se dostali do problémů. A když začali dlužit větší množství peněz, přestal jsem tam jezdit. Jel jsem dva závody. V Ostrowě se mi nedařilo. Byly problémy, mecháno zapomněl karburátorový lanka. Já si vozím karburátory z Anglie, poněváč mám pouze dva. Pak jsem jel jeden závod v Krakowě. Vyhráli jsme o hodně, dělal jsem osm vočí, bylo to fajn. Ale jak říkám, přišly finanční problémy a já nebyl v situaci, abych tam jezdil zadarmo. Byla tam prapodivná organizace. Volali, a přijedu na trénink. Přijel jsem, ale na dráze byly vrstvy materiálu, jak to někdo rozgrejdroval. Trénink se zrušil a já tam kempoval do neděle. Promotér klubu místo, aby organizoval svoje věci, rozhrnoval v holínkách vodu z dráhy. Nevím, jestli nesehnali peníze nebo jim to nějakej‘ sponzor nebo město odřeklo, ale nefungovalo to, jak mělo. Byl to prostě krok vedle, to se stává. Letos mám nabídku z Krosna, už tradičně. Ale tam se mě moc nelíbí dráha, to jsem vyloučil a čekám, co přijde. Polská liga se ale špatně kloubí s Premier League, je to hodně sobot a nedělí. Určitě bych chtěl něco podepsat, abych měl něco v záloze. Ale chci mít Anglii. Jak jsem jí ve svý první sezóně v roce 2009 moc neholdoval, teď jsem se do ní zamiloval a jsem tam hrozně rád.“

speedwayA-Z: „V Anglii o tvoje služby usiloval Stoke, jenž tě dokonce uváděl ve své sestavě ještě před podpisem smlouvy. Slibně rozjetá sezóna ovšem skončila osudným pádem ve Scunthorpe…“

Hynek Štichauer: „Je to tak. Zakletej‘ červenec. Byla to moje chyba, asi velká motivace. Nesmyslnej‘ pád, když už jsme stejně nemohli vyhrát. Byla to škoda, ale když to zhodnotím, sezóna v Anglii byla vydařená. Určitě vydařenější než ta první. Už jsem se v tom naučil chodit, pohybovat se tam, jednat s lidma. Hrozně rád se tam budu vracet. Potkal jsem tam skvělou rodinu, kde bydlím a mám dílnu. Už to nebylo takový komplikovaný, jako když přijdeš poprvé a nemáš žádný známý, žádný kontakty. Teď už si umím zařídit spoustu věcí a letos jsem měl i o kus lepší smlouvu, moh‘ jsem si dovolit víc. A Premier League je taková rodinná, v Elite League ti nikdo nic nedaruje. Z těhle důvodů jsem to začal enjoyovat. Anglie je jiná než Polsko. Polská extraliga je nejkvalitnější soutěž na světě, ale první a druhá liga už pokulhávaj‘. Ale v Anglii, když ti to chvilku nejde, lidi to dokážou pochopit. V Polsku můžeš dostat velký peníze, ale je to vyšpičkovaný, že jezdci nejsou na takový úrovní a všichni potřebují vydělat a tím začíná bejt‘ ta soutěž nebezpečná. V Anglii musí mít každej‘ závodník pojistku, kterou ti strhávaj‘ přímo z bodovného. Když jsem se zmáknul v Polsku, nedostal jsem nic. V Anglii lidi vědí, o co se jedná, a když máš problém, tak tě v tom nenechaj‘. Musím se začít krotit, je mně třiadvacet a nejsem terminátor. Ty pády jsou znát. Vždycky jsem si myslel, že se z toho vylížu a bude to. Trošku se ale ochladí a Hynečka začne bolet tady ta ruka, tady ten kloub. Musím začít víc bodovat a míň padat. Chci říct mladejm‘klukům, že plyn funguje i na druhou stranu. Dá se i přivírat. Ono je lepší přivézt o bod míň a těšit se na další závody. Na příští rok je těžký sehnat v Anglii angažmá s těma změnama s average a přestupem týmů z Elite do Premier a naopak. Je těžký sehnat klub. Snad to dopadne, vypadá to, že by mělo, moc se těším, že budu v Anglii zase závodit. Možná bych moh‘ bejt‘ rezerva ve Wolves v Elite League, což bych byl rád, protože by se mi zvednul počet závodů. Jednám v Premier League s Berwickem. Jednou jsem se tam byl podívat a dráha se mi líbila. Je to ale nekřesansky daleko od místa, kde bydlím. Druhý mínus je, že Berwick jezdí soboty. A Wolves v pondělky, takže si nedokážu představit mezi tím v neděli Polsko. Jsou to zatím spekulace, jak by to mohlo teoreticky vypadat. Uvidíme.“

speedwayA-Z: „Podobným způsobem jsi měl letní prázdniny komplikované už podruhé. Potíže pro profesionálního závodníka to musí přinést obrovské, co?“
Hynek Štichauer: „Určitě, závodník, když neboduje, nevydělává, když nevydělává, nemůže hradit náklady. Není to jako u jinejch‘ sportů, že si platíš jen cestovný nebo si koupíš trenky a kopačky, ale musíš mít konkurenceschopnou techniku. Závodníci by na to měli bejt‘ připravený. Každej‘ by měl přemejšlet nad zadníma vrátkama. Přijde pád desetkrát za sebou, dostaneš sádru a jedeš dál. Ale může přijít jeden pád a už nemůžeš nebo nechceš jet dál. Potřebuješ zadní vrátka, pak je to víc osvobozující a můžeš se s tím víc bavit. Kovář nebo klempíř se klepne do prstu, plochodrážník se občas klepne o prkna. Je potřeba mít pojistku, což je v Čechách problém. Když pojišovna chce docela dost peněz za údajně kvalitní pojistku, tak tě nemůže nechat dva měsíce v neschopnosti a poslat pět tisíc. Na to apeluju, aby si jezdci dávali pozor.“

speedwayA-Z: „V šampionátu republiky jednotlivců jsi ušel ze všech českých závodníků nejdelší cestu. Musel jsi začínat v čarodějnické kvalifikaci v Pardubicích, abys přes liberecké semifinále skončil celkově třetí ve dvojdílném finálovém seriálu. Jak jsi tohle své putování vnímal?“
Hynek Štichauer: „Určitě zklamání je, že to nedopadlo ještě vejš‘, ale jsem za třetí místo hrozně rád. O čarodějnicích jsem začal čtrnácti bodama a vítězstvím. V Liberci to pokračovalo stejně. V Pardubicích se ale nepoved‘ hatríček. Na to, že Praha byla po tý pauze a podcenil jsem to a neměl s sebou nikoho, kdo by mě vytáh‘ z nesnází, když jsem truchlil nad nastavením motorky, to dopadlo dobře. Kdyby mi někdo před sezónou říkal, že budu pátej‘, bral bych to a nakonec je tam z toho trojka. Obhájit bude těžší. Cokoliv horšího než třetí místo bude teď neúspěch. Nebude to jednoduchý, musíme makat, abychom stačili okurkům, co tady sedí (narážka na Václava Milíka – pozn. redakce), jde jim to a jsou správně vymatlaný. Třetí místo je nádherný, ale zase je to takový, že je to pocitovka. Člověk o tom ví, je sám se sebou spokojenej‘, ale k lepšímu kontraktu nebo dobrému sponzorovi ti to nepomůže. Na hřejivej‘ pocit je to fajn, ale jinak je to úplně… Víš k čemu (smích).“

speedwayA-Z: „Svůj plán překonat své životní šesté místo z Březolup 2006 jsi v šampionátu jednotlivců výrazně překonal. Postaral ses ovšem o dramatickou koncovku. Prakticky ještě na začátku svého comebacku po zranění jsi v dodatkové jízdě dokázal držet v šachu Aleše Drymla. Takový okamžik nejde asi zapomenout…“
Hynek Štichauer: „Ten rozjezd mám v paměti úplně celej‘. Bylo to takový, že jsem mladší a chtěl jsem asi to třetí místo víc než Ála. Asi věděl, že to nic neřeší. Vytáh‘ jsem si vnitřek a byl tam dřív. Pouštěl jsem to ven, on byl rychlejší, přišlo mě, že to zaklap‘, abychom se do nájezdu nehákli a nešli. Myslím, že kdyby tam šel natvrdo, v jednom z těch výjezdů mě asi vzal. Ale je to už jedno, nevzal. Abych to řek‘ po lopatě, kdybych jel s Lukášem, asi mě tam zamáz‘, ale Ála to neudělal. Jezdí hlavou a tu kalkulačku má v hlavě přivařenou nebo přidělanou nějakým nerozebratelným spojem. A věděl, že třetí místo zas není až taková prestiž, jak se možná zdá, a neriskoval.“

speedwayA-Z: „Jelikož jsi neabsolvoval mistrovství republiky jednotlivců 2009, nemohlo se pro tebe najít jediné místečko ani v mistrovství světa, ani v šampionátech Evropy. V reprezentaci ses mihnul prakticky jen díky pozvánce Milana Špinky dělat náhradníka pro kvalifikaci světového poháru družstev v Abensbergu, na kterou jsi nakonec nereflektoval. Je tím pádem letošní třetí místo pro tebe uspokojivé i z toho důvodu, že tě v příští sezóně reprezentace nemine?“
Hynek Štichauer: „Reprezentovat je dobrý. I kvůli sponzorům. Když jim prezentuješ svou činnost, můžeš si dát v podstatě lepší status. Když jsem třetí v mistráku, myslím, že si budu moct dobře vybrat dráhu. V mistrovství Evropy asi ne, jsou tam přede mnou čtyři finalisti, ale v kvalifikaci o Grand Prix si snad budu moct vybrat ještě Divišov. Uvidíme, jak to bude se světovým pohárem. Hrozně mě to láká, uzávěrka bude po extralize v Pardubicích, což pro mě bude výhoda. Takže doufám, že to klapne a vejdu se tam. O důvod víc k obhajobě nebo zlepšení toho třetího místa. Ale spíš by mě lákalo lepší umístění v kvalifikaci o Grand Prix. Aspoň solidní výsledek v semifinále by byl motivující a dodal by mi chu k další práci.“

speedwayA-Z: „A jak bys hodnotil nově vzniklý přebor jednotlivců/družstev? Ty ses v něm objevil jen kvůli postupu do semifinále šampionátu jednotlivců a pak až v rámci své závodnické rekonvalescence. Mají takové závody určené spíše pro amatérské nadšence nabídnout něco i tobě, profesionálovi?“
Hynek Štichauer: „Určitě je to lepší než trénink. Každej‘ závod, když si stoupneš na pásku a vnímáš jeho atmosféru, je lepší než trénink. Můžeš zkoušet motorku a nastavení, což v závodě, kde o něco jde, máš strach a nebo si netroufáš jít z extrému do extrému. Proto je to lepší tady, kde ztráta dvou bodů tolik neznamená. Nebo když zvolíš něco špatně, ještě to v tý konkurenci stačíš dohnat a vyhraješ. Ale nesouhlasím s tebou, že je to amatérská liga. Jezdí tam Málek nebo Venca. I těch jejich pár jízd udělá ten závod atraktivnější. Ale jinak ze dvou závodů to těžko posoudím, jestli je to dobrý nebo špatný, to se budeš muset zeptat tady Vency.“

speedwayA-Z: „Na sklonku roku doznívají spíše vzpomínky na letošní plochodrážní boje. Nicméně s přelomem letopočtu odstartují přípravy na novou sezónu. Jak se na ní chystáš a s jakými ambicemi do ní budeš vstupovat?“
Hynek Štichauer: „Příprava zatím probíhá odpočinkově a s doléčením zranění, který jsem v průběhu kariéry měl. Věnuju se tomu, abych byl zdravej‘. Po novým roce začnu s motorkama. Začal jsem s Honzou Kiliánem pracovat s karbonovými díly, aby splňovaly požadavky po technický stránce a byly finančně dostupný. Hodláme rozšiřovat sortiment, ale z důvodu vytížeností jeho i mojí to není ještě dotažený, ale kdyby měl někdo zájem, může nás kontaktovat. Rozjede se i e-shop na mejch‘ stránkách www.Hynek-racing.com . Ambice jsou každej‘ rok stejný. Udělat mistra světa na klasice, trávě, dlouhý a na ledech taky! Ne, to byl joke. Nemám rád stanovovat si nalajnovaný cíle, že příští rok udělám mistra světa. Chci bejt‘ spokojenej‘ sám se sebou a jezdit dobře ligový soutěže u nás, v Anglii, v Polsku a co bude k mání. A hlavně zůstat konečně aspoň jednu sezónu bez zranění. A obhájit pozici z mistrovství republiky a asi nejvíc mě láká světovej‘ pohár. Když se dostanou do nominace, což bych měl, tak zajet dobře tam.“

Hynek Štichauer děkuje:
„Tradičně rodině, tátovi za jeho čas, kterej‘ mi věnuje, prarodičům, že mám u nich pořád dveře otevřený. A pak bych chtěl poděkovat:
Láďovi Peškovi, že pro mě není jenom manažer,ale i osobním rádcem, a jeho společnosti FOMPEX GROUP,
Skalnímu sponzorovi Honzovi Joštovi a jeho realitní kanceláři JORK,
Kovošrot Šmidrkal,
Chládek a Tintěra,
MCF,
panu inženýrovi Miroslavu Štichauerovi a pardubické tiskárně Silueta,
dalším skalním sponzorům pánům Hruškovi a Tomáškovi a jejich HT KOVO,
a v neposlední řadě Mírovi Mihulemu za mechaničení a též Jindrovi, protože je kapacita ředitel.

Závěrem bych chtěl všem fanouškům a čtenářům magazínu speedwayA-Z popřát klidné, řevem plochodrážní motorky nerušené Vánoce. I když v příštím roce si budeme pravděpodobně moct nastartovat speedway motocykl s novým typem výfuku přímo při štědrovečerní večeři a ještě u toho uslyšíme i koledy… Není tady něco špatně?

Do Nového roku hodně štěstí, zdraví, lásky, pohody a všem jezdcům rychlou ruku na spojce, ale přece jen o trochu pomalejší než je ta má (smích).

Krásné svátky a žužlu zdar.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Pavel Loužecký