Třebusice – 13. ledna
Odyssea, řecký epos všeobecně připisovaný Homérovi, líčí osudy krále Odyssea, jenž si při návratu z Trojské války rozhněvá boha moří Poseidona. A ten mu dokonale zkomplikuje návrat domů do Ithaky. Díky nastraženým útrapám trvá jeho cesta neuvěřitelných dvanáct let. Česká plochodrážní scéna nabízí paralelu strastem bájného antického krále. Pražský Olymp se už od roku 2003 snaží vyhrát extraligu, v níž už triumfovaly všechny ostatní celky, které se jí účastnily. Magazín speedwayA-Z si o loňské pražské extraligové kampani povídal s koučem Vladimírem Vopatem, jenž pádně dokázal, že umí víc než rozdávat kytičky na nástupech a sponzorské příspěvky pod logem Bellis a dovedl celek z tristní pozice u dna tabulky k celkovému stříbru.
Mrazivá jistota a zrod nového týmu
Příprava pražského Olympu byla nevídaná. Klub vyrazil do Opole na test match s místním klubem. Poláci však k odvetě nepřijeli, nicméně Pražané se přesto dostali na svou dráhu ještě na konci března v náhradním klání Šmoulů a Květinářů. O týden později následoval další přátelák s Plzní. Vladimír Vopat získal i strategickou převahu, jelikož se oba závody na Markétě konaly dle nového extraligového rozpisu, který si mohl vyzkoušet přímo v praxi. A extraliga mohla začít naostro.
Na Markétu v krátkém sledu zamířily Mšeno, Pardubice a Slaný. Pražští závodníci jim byli důstojnými soupeř, avšak v závěrečných rozjížďkách strhli pokaždé hosté triumf na svou stranu. „K ideálu to mělo hodně daleko,“ vzpomíná Vladimír Vopat, jak se cítil s nulovým ziskem po téměř polovině z osmi klání základní části. „Po každém utkání jsem si to rozebral a ohvězdičkoval svoje chyby. V každém se nějaká našla. No, a 6. května jsem měl jednu jistotu – horší už to být s výsledky nemůže. Paradoxem bylo, že jsme s Pardubkama a i Slaným měli navrch a pak zkolabovali.“
Zatímco ostatní soupeři prakticky soutěž prozatím rozehrávali, Pražané se museli jedině zlepšit. „Ono to mělo počátek i v tom, že ne vše bylo tak ideální jak by bylo třeba, přece jenom jezdců je sedm, navíc ne všichni se do sestavy vejdou a zahraniční posila nám taky dvakrát nevyšla,“ vrací se pražský kouč k příčinám svých jarních proher. „Při test matchích je všechno v pohodě, prostřídání, ale – najednou je tu mistrák a je to jinak. Ale zase teď na to můžeme pohlídnout i z druhý strany – co kdybychom všechny vyhráli a pak už si neškrtli? Všechno zlý je k něčemu dobrý, záleží na tom, co si z toho vezmeš…“
Po více než měsíci vyjela Praha poprvé na dráhu soupeře. Sice jen shodou okolností klub zjistil, že dohodnutý Angličan Edward Kenneth nedorazí, nicméně na Borech smetli domácí Plzeň.
„Bohužel už si nevzpomenu, kdo vyslovil jméno Rafal Dobrucki – už se Slaným to mělo šávu, ale skřípot se ozýval,“ vzpomíná Vladimír Vopat. „V Plzni to prdlo – buď a 
nebo! Ono bylo fajn nejen sledovat jízdy, ale i depo a chování kluků. Připadal jsem si, že vedu jinej‘ tým a nebylo to jenom tím, že jsem si mohl popovídat se zahraniční posilou – Igorem Kononovem. Mimochodem byl trochu na větvi, když jsem mu rusky řekl, že Nina na stadionu bruslí a má prázdniny. Taky se nám probral Zdenda – na můj dotaz, která dráha je v Plzni nejlepší řekl, že červená, tak dostal hned v první jízdě možnost to dokázat a jako správnej‘ profík to dokázal.“
Transparent zůstal nerozbalený
Mezi přihlížejícími na Borech byl také mšenský kouč Petr Vandírek. Bleskově vyhodnotil situaci a stanovil strategii, nebo Olymp zamířil druhý den na jeho dráhu. I tady měl vrch, neměl k senzační porážce favorizovaného celku daleko, ale přišla nešastná diskvalifikace Zdeňka Simoty před startem poslední rozjížďky. Jak už to chodí, rázem se vytvořily dva tábory. Jedni tvrdili, že Lenka Felixová rozhodla správně, druzí její verdikt zpochybňovali, všichni se však shodli, že takové vyvrcholení si dramatický závod nezasloužil. Kýžený důkaz ovšem neposkytly ani televizní kamery. Krátký šot je pořízen z takového úhlu, že není vidět časomíra a jediný, kdo v něm stojí u pásky jako přikovaný, je právě Zdeněk Simota. Pro Vladimíra Vopata, který se po vyloučení svého závodníka rozběhl k telefonu na startovním roštu tempem jamajského sprintera, ovšem taková prohra musela být k vzteku.
„Jeli jsme na výlet, ani vy jste nevěřil, že bouchne bomba – podle prognózy domácích jsme měli vyhrát juniorskou jízdu a pak dojet třikrát druhý,“ komentuje pražský výjezd do Mšena. „Myslím si, že po tomhle závodě někomu cvakala prdelka tak mohutně, že bylo třeba přijmout opatření – co kdyby Praha do Mšena přijela třeba na semifinále nebo nedej Bože na finále! Jinak ten závod měl být rozhodnutý po čtrnácté jízdě a v patnácté byl připraven pro Rafala a Zdendu transparent ‚Děkujeme – odjíždíme!‘. S tím měli přijet do cíle. Možná i proto to Zdenda neustál. Vztek tam byl, i proto jsem si otevřel vrata z depa a vyrazil ke startu. Když budu čučet z depa, tak tam nemusím bejt‘, i když vím dopředu, že toho moc nezměním.“
Čtvrtá prohra dala dalšímu pražskému působení v loňské extralize jediný možný smysl. Pakliže chtěli postoupit do play-off, nezbylo než vyhrát v Pardubicích, ve Slaném a odložené domácí s Plzní. Záměr se povedl.
„Při cestě do Pardubic jsem si říkal, že by bylo fantastické mít na konci základní části vyrovnanou bilanci vítězství a porážek,“ vrací se pražský kouč do poloviny srpna. „Věřil jsem klukům a pokud se nestane nic nepředvídatelného, že ta šance tady je. Je pravdou, že jsem to moc nerozhlašoval, ale ti, kterých se to týkalo to vzali za svoje. Při závodě v Pardubicích vrcholila pololetní krize Matese, ale objevil ‚nějaký‘ Daniel Jeleniewski, který se nedohodl v Plzni a tak měl motivaci dokázat, že na to má. Má – vyšlo nasazení a tentokrát bylo opravdu rozhodnuto ve čtrnácté jízdě…“
Pražský kouč nepodceňoval ani další své soupeře. „Ve Slaném jsme měli i trochu kliku na sestavu domácích, ale taková utkání bývají ošidná – v české sestavě jsem klukům nemohl dovolit dělat ramena a tady jim chci seknout poklonu – byl to profesionální výkon,“ vysvětluje svou filozofii. „Otázky domácích se pak točily na náš souboj s Plzní, ale my jezdíme plochou dráhu, ctíme to, že na divadelní představení jsou jiní profíci… Navíc jistota je jistota a těch závodů po tom našem posledním ještě pár bylo.“
Stříbro je fakt a ostatní už jen spekulace
Navzdory zpackanému jaru, dosáhl PSK Olymp Praha brány play-off. Jeho semifinálový duel ve Svítkově si v žádném případě nezasloužil předponu semi-. Jak Pardubice, tak Praha logicky chtěly postoupit ještě o jednu úroveň výše a jejich sestavy těmto ambicím plně odpovídaly. Pražané nasadili Nicki Pedersena a velikán světového kalibru jejich očekávání nezklamal. Pardubice kladly statečný odpor, avšak nakonec se musely smiřovat s těsným vyřazením.
„Semifinále – to bylo pro mne utkání roku a to nejen pro vítězství,“ svěřuje se Vladimír Vopat. „Myslím si, že kromě počasí ten závod měl všechno. Bylo jasné, že to do sestavy bude chtít eso. A i to se povedlo. Vyšli jsme z toho, že v květnu jsme byli většině diváků pro srandu a teď se otevřela šance. Zkusili jsme i psychologii – podle našeho názoru po odebrání licence Martinu Vaculíkovi mělo následovat anulování jeho výsledků a semifinále bychom jeli doma. Nakonec i tady se potvrdilo, že ze všeho se dá vzít to lepší – Nicki si zatrénoval a pak v pěti jízdách odvezl domů zlatou přilbu.“
V semifinále šlo o hodně, o nic méně než o všechno a každý detail mohl sehrát klíčovou úlohu. „ Jen tak mimochodem – i takového profíka musíte hlídat,“ říká pražský kouč na adresu Nickiho Pedersena. „Naučil jsem se perfektně dvě slova ‚white‘ a ‚yellow‘. Stejně mi na jednu jízdu frknul, ale má hrozně rychlého mechanika. I tady se to neobešlo bez emocí v patnácté jízdě – chtěl jsem po pádu pro Matěje prohlídku od doktora, stěžoval si na rameno, ale rozhodčí Pavel Kubeš byl rychlejší. No, a po závodě? Kdy se mi povede dát hobla trojnásobnému světovému šampionovi, kterej‘ byl z nás možná nejšastnější. A prožitky – na ty není moc času, prasklo to až na dráze po té poslední jízdě.“
Následující týden Mšeno na svém ovále porazilo Plzeň a mohlo se připravovat na domácí finále proti pražskému Olympu. To ale muselo pro Pražany být hodně hektické s protesty proti hostování Aleše Drymla a smolným průběhem, když po pádech přišli o Josefa France a Rafala Dobruckeho.
„Finále je finále a pro nás bylo fantastické už v něm účinkovat,“ reaguje Vladimír Vopat. „O divadle už jsem tady mluvil a tedy se sluší říci jediné – ten večer byli domácí prostě lepší a my jsme měli šanci pouze při kompletní sestavě, což padlo už první jízdou 
Pepy France a pak ještě odchodem Rafala Dobruckeho. Možná bychom prohráli i s nimi, to už jsou jen spekulace. K těm protestům – mně osobně vadily dvě věci. Jednak způsob výpočtu průměru, statisticky je nesmyslem počítat průměr z jedné jízdy a jednak to, že VV SPD jakýmkoliv rozhodnutím před závodem jednoznačně celou záležitost neusekl. Vzpomněl jsem si na to při lize mistrů, kdy José Mourinho nechal na Ajaxu vykartovat svoje dva hráče, aby je měl na osmifinále a řídící orgán jemu i hráčům vymetl takovou pokutu za znevážení soutěže, že nikdo nestačil ani protestovat. A je po ptákách…“
Rodný list Matěje Kůse je v pořádku
Poučení se ale dá vzít i z neúspěchu. „V závodě samém byli domácí lepší a je potřeba týmu Zlatá přilba Mšeno sportovně k titulu popřát,“ konstatuje Vladimír Vopat. „Ponaučení si beru z každé porážky, ale nečekejte, že se s ním budu svěřovat. Ještě si dovolím pár slov k pisatelům poznámek o protahování závodu častými úpravami dráhy: po čtyřdenních deštích ta dráha nebyla zrovna dvakrát a úpravy se dělaly vyloženě na přání Grega Hancocka a Nickiho Pedersena kvůli bezpečnosti jezdců. Chce-li někdo tyto dva napadat za protahování závodu…“
Olymp protestoval proti postupu jury finálového závodu po skončení soutěže a přitom apeloval především na budoucnost pravidel. Navíc otevřel otázku posílení pravomocí a práv manažera klubu, aby byl kupříkladu jako v duchu polské ligy vyrovnaným partnerem oficiálním činovníkům závodu.
„Naše protesty a odvolačky směřovaly právě i k rozhodnutí jury při finále, kdy nebyla dodržena všechna kriteria,“ vyjadřuje se na toto téma pražský kouč. „Právě to, jak by to 
mohlo vypadat v budoucnu třeba i podpisem manažerů pod zápis nebo sepsáním připomínek do zápisu, čímž by se mohlo spoustě nedorozumění předejít, chceme navrhnout, ale já jsem přesvědčen, že VV SPD už na takových opatřeních pracuje.“
A co čeká pražský Olymp v nejbližší době? Je tady otázka Luboše Tomíčka, který byl na podzim vyřazen z extraligového kádru. A konec konců i záležitost juniorů, kteří byli silným trumfem celku, avšak Matěj Kůs oslavil jednadvacetiny. Podnikl klub nějaké kroky získat nějakého mladíka z jiného klubu, jenž jezdí s podporou CS MV? Logicky se nabízí Jan Holub, jehož mateřská Plzeň v letošní extralize bude scházet.
„V nejbližší době nás čeká stabilizace sestavy a jednání se zahraničními posilami,“ prozrazuje Vladimír Vopat. „Máme představu, ale čekali jsme i na systém extraligy pro rok 2011, který byl potvrzen v Pardubicích. Já osobně jsem rád jako Středočech, že Slaný pojede extraligu, i když to nebudou mít jednoduché – ale to asi nikdo. Luboš je členem AK Markéta, není členem CS MV, takže z toho budeme vycházet, aby do 30. ledna bylo jasno. Zkusil jsem dotaz u mámy Matěje, jestli nedošlo k nedopatření při vyplňování jeho rodného listu a, bohužel, nedošlo. Samozřejmě jednáme a zkoušíme, ale ruce v rukávech ještě nejsou, tak nechci předjímat. V jednání je i několik překvapení ze zahraničí, ale právě teď se jedná i o tom, zda dát příležitost více jezdcům nebo stabilizovat základní kameny. Koncem ledna bych byl asi sdílnější.“
Vladimír Vopat děkuje:
„Za loňskou sezonu bych chtěl poděkovat všem klukům, kteří nastoupili s vestou Olympu-Bellis v extralize, ale i jejich mechanikům a lidem okolo, kteří nad námi nezlomili tu pomyslnou hůl a věřili. A všem, co to myslí s plochou dráhou dobře.“
Dlouhé pražské čekání na titul v české extralize:
| 2004 | Po zisku titulu v roce 2003 prožíval pražský Olymp nejhorší sezónu své dosavadní historie. Po úvodním druhém místě v Pardubicích se tým potácel na posledním místě průběžné tabulky. Až závěrečné vítězství ve Slaném, jediné za celou sezónu, ho dostal před Mšeno a odvrátil tak hrozící baráž s prvoligovou Plzní. |
| manažer: | Milan Špinka |
| 2005 | Nejdramatičtější extraligu české historie rozehráli Pražané dubnovým triumfem na své domácí dráze, kdy na poslední chvíli sebrali vedení Slanému. Na další vítězství si ovšem Olymp musel počkat až do září, kdy na Markétě opět těsně předčil Slaný. Středočeský celek nabyl vrchu a v závěrečném kole v Plzni po šestatřiceti letech získal svůj druhý titul. Pražané neuhlídali ani Pardubice, které je v konečném účtování sebrali stříbro větším počtem malých bodů. |
| manažer: | Milan Špinka |
| 2006 | Slaný obhájil svůj titul už v předposledním závodě před zraky svého pražského publika. Olymp mu rozdílem jediného bodu podlehl v dubnu v Praze. Vzápětí vyhrál v Pardubicích, ale od té chvíle to s ním šlo prudce dolů. Propad kulminoval posledním místem na Markétě v září. O týden později ve Slaném ovšem Pražané dokonale rozválcovali konkurenci, zvedli se ze čtvrtého místa na třetí a do baráže se Mšenem musely Pardubice. |
| manažer: | Antonín Kasper ml., od druhého závodu Radomír Semela |
| 2007 | Extraliga rozšířená na pět týmů vešla do historie jako rok Plzně. Západočeši se po úvodním čtvrtém místě na svých Borech vzchopili k mohutnému trháku, jenž vyvrcholil pěti vítěznými závody v řadě a zaslouženým titulem. Pražané nevyhráli ani jednou a nakonec skončili bez medaile jako čtvrtí. |
| manažer: | Radomír Semela |
| 2008 | Extraliga se jela poprvé dvojkolově, kdy po první půli vypadl poslední celek. Rozpis dle světového poháru družstev přinášel vesměs vítězství dosažená stylem vedení v průběžné klasifikaci od první do poslední rozjížďky. Praha suverénně vyhrála první půli, druhou tak začínala náskokem čtyř tabulkových bodů. Stačila však dvě poslední místa a byla ráda za bronz. |
| manažer: | Radomír Semela, od druhého závodu Bohumil Brhel |
| 2009 | Historie se opakovala stejně jako systém soutěže. Ani tentokrát celek dominující první části nevyhrál celkově. Pražané postoupili z druhého místa do finále. V něm však ani jednou nešli na stupně vítězů, takže jim čtvrté místo patřilo i v závěrečné klasifikaci. |
| manažer: | Bohumil Brhel |
| 2010 | Loňskou sezónu, v níž se Olymp po třech úvodních prohrách vzepjal ke stříbrné medaili, popisuje nejlépe tento článek. |
| manažer: | Vladimír Vopat |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
