Archiv autora: Antonín Škach

MČR Na ledové dráze

Nudisty nikdo odhánět nebude

Přelouč – 31. ledna
Známý písák v Mělicích už v minulosti zažil ledacos. V osmdesátých letech se tu odehrávaly scény jako vystřižené ze skvělých komediích o četnících ze St. Tropez. S tím rozdílem, že tu při tropických vedrech nenaháněl nudisty Louis de Funes, ale docela obyčejní příslušníci veřejné bezpečnosti. Dopadení nevzbuzovala ani bouřlivé salvy smíchu jako ve francouzských filmech. Radost z něho neměli ani polapení naháči, kteří přišli o padesát korun, ani samotní muži zákona, kteří při honičkách tropických vedrech propotili naskrz své zelené uniformy. V sobotu tu však bude k vidění úplně jiná podívaná. Svým druhým dílem bude v Mělicích pokračovat mistrovství republiky ledařských družstev.

Návštěvníci však rozhodně nemohou čekat, že by si přestávky v závodním programu zpestřili okukováním opalujících se nahotinek. Jednak se mítink uskuteční na protější dětské pláži a proti koupání jsou samozřejmě mrazy, které uzamkly charakteristicky průzračnou vodní hladinu ledovým příkrovem.

Ten měl v sobotu sílu dvanácti centimetrů, což udělalo radost především Radku Hutlovi, jehož tým celou akci pořádá společně se ZP Pardubice. Mrazivé počasí, které je meteorology hlášeno na příští dny, hodlá využít, aby společně s hasiči kropil připravenou dráhu a pomalu ji po malých vrstvách dostal na potřebnou tloušku ledu.

„Bude to 340 metrů,“ popisuje závodní kolečko Radek Hutla. „Na rovinkách čtrnáct metrů, v zatáčkách zatím taky, ještě uvidím, jestli to rozšířím. Ale vingly nejsou tolik za roh.“

Dobrá zpráva dorazila také z Růžené, kde v neděli šampionát ledařských družstev vyvrcholí. Miroslav Topinka včera v Hamru na Jezeře působil v roli ředitele závodu, jeho bratr Tomáš asistoval jemu i obě anglickým borcům. Oba unisono hlásili, že odporná díra, která se ve čtvrtek otevřela na zamrzlé ploše rybníku Pařezitý, je už zacelena sedmicentimetrovou vrstvou nového ledu.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Rozhovory

Roman Čejka: „Doufám, že se nezastavím u čtvrtejch‘ míst!“

Slaný – 22. ledna
Nebýt zlomeného prstu ze srpnového utkání českého juniorského týmu proti Chorvatům v duelu jadranské ligy, který ho na měsíc vyřadil z aktivního závodění, mohl být s loňskou sezónou spokojen. I když… By je ve svých sedmnácti letech prakticky ještě na prahu své kariéry, touha po stupních vítězů mu rozhodně není cizí. Proto se mu série loňských čtvrtých míst nelíbí a usilovně pracuje na jejich vylepšeních. Slovní spojení získávání zkušeností se opakují prakticky ve všech odpovědích Romana Čejky na otázky, které mu magazín speedwayA-Z v exkluzivním rozhovoru položil.

speedwayA-Z: „Na rozdíl od většiny závodníků už má za sebou první závody letošní sezóny. Šroubky zkouší víc borců, ale minimum při závodních příležitostech. Myslíš, že na jaře budeš mít oproti svým soupeřům nějaké výhody?“
Roman Čejka: „Určitě to nějaká výhoda je. Ruce si zvykaj‘. Sbírám taky nový fanoušky třeba v Míšni. Píšou mně na facebook, fanděj‘ mi, posílaj‘ fotky, co si se mnou fotili. Hlavní je, že jsem v kontaktu s motorkou. Na šroubkách to je, jak když jedu na úplně prochcaný dráze. Musí se víc pracovat s motorkou, nedrží tolik, je to takový jako na vodě. Záleží na kole a tvrdosti ledu.když je dobrý kolo, dá se to srovnat s normální plochou dráhou. Jenže my jsme ty kola ještě nevychytali. Na ten úkor byly třetí místa v Oberau a Geisingu. Není to o motoru, je to o zadním kole. Moc se mi tam líbilo, super atmosféra na těch závodech, baví mě to. Chtěl bych tam jezdit dál. Škoda, že to není někde tady v Čechách, nejsou peníze. Je to nebezpečnější proti normální dráze, musí se dávat větší pozor. Nechci do toho chodit po hlavě, ale jezdím s rozumem. Sezóna je dlouhá a je přede mnou. Nechci se na šroubkách zmáknout. Ještě bychom měli jet do Drážďan na rychlobruslařskou dráhu. Těším se tam, ta dráha má čtyři sta metrů. Dá se tam parádně rozjet a bude se to víc podobat plochý dráze.“

speedwayA-Z: „Loňská sezóna byla bezesporu ta nejlepší ve tvé dosavadní kariéře. Mezi tvá aktiva patří i čtvrté místo v mistrovství republiky jednotlivců. Jak vnímáš své umístění a celkové účinkování v seriálu?“
Roman Čejka: „Určitě je to úspěch, nečekal jsem to. K tomu čtvrtýmu místu jsem snad odsouzenej‘. Několikrát jsem byl čtvrtej‘ a celkově čtvrtej‘. Měl jsem pád (při utkání jadranské ligy v Pardubicích – pozn. redakce) a stál a tím přišel o bednu. Může za to ten Chorvat. Byla to zbytečnost. V junioráku to doteď bylo dobrý. Byla konkurence, dalo se závodit. Udělali jsme změny v motorech a myslím si, že by to mohlo bejt‘ lepší. Uvidíme, snad se nepřihodí nic špatnýho v sezóně, třeba pád nebo nedostatek financí. Mohlo by to bejt‘ lepší, jestli to vyjde, jak má, koupíme GM. Kluci, co na to jezděj‘, říkaj‘, že je to lepší jak Jawa. Ale může se stát, že to nevyjde, je to o štěstí, jak to trefím, může se stát, že ten motor bude špatnej‘. Uděláme pro výsledek všechno. Řek‘ bych,že čtvrtý místo je úspěch, ale doufám, že se u toho nezastavím a půjde to dopředu.“

speedwayA-Z: „Na stupně vítězů ses nedostal ani při mistrovství republiky do devatenácti let v Liberci. Tady ovšem rozhodla jedna jediná finálová jízda. Je pro tebe lepší seriál a nebo jedna rozjížďka stylem hop trop?“
Roman Čejka: „Se svým týmem jsem si vybíral pozici na startu. Poradili jsme se a ono to nějak nevyšlo. Vybrali jsme špatně. Neodjel jsem a skončil čtvrtej‘. Je to špatnej‘ systém závodu. Jak říkám, jsem odsouzenej‘ na to čtvrtý místo. Seriál by byl lepší, kdyby se to jelo na víc závodů. Tady se snažím celej‘ závod vyhrávat a pak se dostanu do finálový jízdy, kdy mi to může zrovna nevyjít. Může se stát cokoliv, nervy, odejde technika. Letos by to mohlo bejt‘ lepší. Uvidíme, naladíme to, jede se to v půlce sezóny a mám šanci to v Pardubicích ještě odzkoušet a připravit se na ten závod. Snad to bude o ten stupínek lepší.“

speedwayA-Z: „Spolu jste s Michalem Dudkem jste v šampionátu juniorských družstev byli jedinými, kdo mohl ohrozit fenomenální Plzeňany na jejich cestě za titulem. Srpnový závod v Pardubicích sis ale bezesporu představoval jinak, že?
Roman Čejka: „Měli jsme docela velký šance ty dvojice vyhrát. Připletly se do toho závody s Chorvaty, kde se mi přihodil ten pád. Zlomil jsem si prst, měl otřes mozku, bolesti zad a další věci k tomu. S tím se nedalo jezdit, nechali jsme to Plzeňákům zadarmo. Tady to bylo o něco lepší než čtvrtý místo, ale je to škoda, mohli jsme bejt‘ mistří. Já bych byl poprvé na pěu mistr republiky. Je to škoda, nevyšlo to, letos to snad bude lepší. Do týmu nám přijde ještě Eda. To je docela dravec, je to pro nás plus. Myslím si, že budeme lepší!“

speedwayA-Z: „V květnu ses na poslední chvíli objevil v sestavě národního týmu pro semifinále mistrovství světa juniorských družstev v Plzni. Záskok to byl jako hrom, protože ses stal nejlepším českým jezdcem.“
Roman Čejka: „To byl nečekanej‘ závod. Byl jsem nasazenej‘ na poslední chvíli, ani jsme se nepřipravovali. Po soustředění, který před tím bylo v Plzni, jsme udělali úpravy na motoru. Když jsem to zkoušel, myslel jsem, že sedím na raketě. Úplně jsem se toho bál, ale pořád jsem si myslel, že stejně nepojedu. A nakonec jel. Od startu to letělo jako sviňa a na rovince to byla šílená raketa. Nečekal jsem, že by to s takovejma‘ jezdcema‘ vyšlo, ale bylo to dobrý. Osm bodů je velkej‘ úspěch, bylo to nejvíc z českýho týmu. To je můj největší úspěch z celý sezóny. Takovejch‘ závodů by mohlo bejt‘ víc, tohle byl asi nejlepší nebo nejúspěšnější závod kariéry. V českým týmu se domlouvalo, že pojedeme padesát sedm a pak maximálně o tři zuby vejš‘. My jsme řekli, že ne, že se mi to nezdá. Jeli jsme podle sebe, vyšlo to, fungovalo a bylo to super. Každej‘ má motory nastavený jinak a nikdo nám do toho nemůže kecat. Výsledek byl super, kdyby se jelo na starejch‘ vejfukách, bylo by to taky jiný. Vůbec jsme na ně nebyli připravený a určitě by to bylo lepší.“

speedwayA-Z: „Divišovské evropské finále týmů do devatenácti let tě už nemohlo minout. Celou dobu jste se prali se Švédy o stříbro. Vnímal jsi nakonec bronz jako úspěch, neúspěch nebo sis vzal z té dráhy i nějaké ponaučení?“
Roman Čejka: „Dne předtím pršelo, dráha se úplně změnila, než byla na soustředění. Úplně jsme s tím nepočítali, nakonec se to jelo, dráha byla hrozná. Mně se na tom jelo špatně. Kdyby nepršelo, mohlo to bejt‘ lepší. Já dělal, co jsem moh‘. Měli jsme na to porazit Švédy. Nejsou tak silný, daj‘ se porazit. My měli problém s technikou, ne všem ta dráha vyhovovala, takže jsme mohli bejt‘ lepší. Bronz byl zaslouženej‘, aspoň jsme nebyli poslední. Byla velká šance bejt‘ druhý, to by byl pro Česko úspěch za iks let.“

speedwayA-Z: „A jak vzpomínáš na svou premiéru v mistrovství světa vůbec? V německém Neustadt/Donau jsi zaskočil za Attilu Lörincze a na dráze s mantinely daleko od dráhy obsadil jedenáctou pozici. Nicméně ve finále v Pardubicích jsi se nakonec objevil…“
Roman Čejka: „To bylo taky nečekaný. Na poslední chvíli jsem se tam dostal místo Maďara. Byli tam ještě dva další český závodníci, takže jsme se mohli poradit o převodech. To bylo taky plus. Byla to moje první zkušenost s mistrovstvím světa. Nějakej‘ bod jsem udělal, ale nic moc. Třikrát jsem šel na držku, dvakrát v jedný jízdě, ale nakonec jsem v ní stejně dojel třetí. Mantinely tam jsou daleko, pro jezdce je to určitě dobře. Ale mně to na výkonnosti nic nepřidalo. Byla to zkušenost zajezdit si s takovejma jezdcema. Můžu se otrkat. Vím, kde se mám zlepšovat, co zlepšovat, kde dělám chyby. Okoukávám ty jezdce, kde jedou, jak jedou, snažím se jim vyrovnat. Je to určitě dobrý, jet takový závody. Ale kdo by čekal postup z jedenáctýho místa do finále v Pardubicích, to se normálně nestává (smích). To bylo štěstí a Pardubicím děkuju, že mě tam dosadili. Byl to můj první závod po zranění. Nevěděl jsem, jestli to můžu odjet. Žádnej‘ trénink před tím nebyl. Dojel jsem v pohodě, předtím celej‘ tejden pršelo, toho jsem se samozřejmě taky bál. Nakonec jsem to dojel ve zdraví. Zvládali jsme to v pohodě. Kdybych nebyl po pádu, výsledek moh‘ bejt‘ taky lepší, ale spíš ne. Je to další zkušenost.“

speedwayA-Z: „Podařilo se ti probít do finále mistrovství republiky jednotlivců. Jak těžké to bylo v Liberci dokázat a jak se ti líbilo být mezi nejlepšími Čechy?“
Roman Čejka: „Bylo to vydřený, do toho závodu jsem se dostal zaslouženě. V kvalifikaci jsem měl dobrý chvilky. Taky mi to dalo nějaký zkušenosti. Ve finále byla velká konkurence a nebyly žádný ambice.nepočítal jsem, že bych se dostal do osmičky. Ale zase zkušenosti. Dá se říct, že jsem byl jako jedinej‘ přímo kvalifikovanej‘ junior. A to je velkej‘ úspěch. Ve finále jsem nepočítal se žádným výsledkem, šlo o zkušenosti. A ty jsem nabral a zviditelnil se i trošku v televizi.“

speedwayA-Z: „Otázka extraligy přichází na přetřes už hodně dlouho. Faktem zůstává, že Slaný vypadl v základní části. Jak se díváš na vystoupení svého klubu a svoje vlastní? Jako junior jsi se stal klíčovým závodníkem sestavy.“
Roman Čejka: „Měli jsme smůlu. A náš kůň Martin Vaculík nejel všechny závody, což pro nás bylo mínus. Bohužel jsme se nedostali ani do semifinále. Kdyby byl na všech závodech, mohli jsme bejt‘ stoprocentně vejš‘. Já jsem pro svůj tým udělal všechno. Každej‘ bod je dobrej‘. Systém je na hovno, špatný pro týmy, že je víc závodů a stojí to víc peněz. Na čtyřutkání by to nebylo tak náročný a možná i pro lidi zajímavější. Takovejhle systém pro Čechy není moc dobrej‘. Ale pro mě je to dobrý, protože mám větší šanci, že se svezu a budu bodovat. Snad to bude příští rok lepší. Systém se nezměnil, což je pro mě dobře. Víc závodů, víc jízd, víc zkušeností. Uvidíme.“

speedwayA-Z: „V depu se po tvém boku objevuje zkušený mechanik Antonín Polák. Jak došlo ke spolupráci a jak velká výhoda je mít takového borce ve svém týmu?“
Roman Čejka: „Pro náš tým je pan Polák nedocenitelnej‘. Moc si toho vážím, on to dělá zadarmo z lásky k plochý dráze a kvůli mně. To jsou hodiny, hodiny a hodiny, co trávíme na motorkách. Plochý dráze se pan Polák věnuje celej‘ život, takže tomu hodně rozumí. Moc mi poradil, hodně mě toho naučil a dost svých porychtunků nám vyrobil nejen pro naladění motorů. Pracuje jako nástrojář, takže některý věcičky vyrobí po pracovní době v práci. Takový možnosti doma nemáme. Naposledy jezdil s Petrem Babičkou a už tenkrát nám občas poradil. A když Bába skončil, neváhali jsme. Oslovili jsme ho a skočili po něm. Moc se mu nechtělo, chce mít svůj klid, ale přemluvili jsme ho a moc nám pomáhá. Lepšího člověka už nenajdu, což je paráda. Doufám, že s náma bude jezdit dlouho. Až do mýho plochodrážního důchodu (smích). Do tý doby se od něj chci naučit ty jeho fígle a vychytávky co nejvíc. On je pro nás velký plus. Je s ním strašná sranda, ty zážitky, co vypráví. Naladí tě do pohodičky, i před závodama tě uklidňuje, což je taky plus pro psychiku. Kdyby pan Polák na plochou dráhu zanevřel, budeme poloviční tým. Třeba by koukáme, jak světoví jezdci ladí motor, chtěli bychom to zrealizovat, ale pan kolega jen řekne ‚takhle to nebude‘. Udělá to obráceně a funguje to líp. Co by za něj dali jezdci Grand Prix!“

speedwayA-Z: „Obligátní otázka na konec každého rozhovoru je stejná. Takže ani tebe se nemohu opomenout zeptat, jak se chystáš na novou sezónu a co bys v ní rád dosáhnul.“
Roman Čejka: „Na sezónu se chystám intenzivně. Každou sobotu a neděli, někdy i v tejdnu makáme na motorkách a všem, co se motá kolem toho. Dávám do toho moc, co se týče techniky. Udělám všechno pro to, abych v další sezóně byl o krok lepší. Chodím třikrát tejdně do posilky. Makám na sobě moc, zbrojím. Moje cíle jsou nejhůř na bedně ve všech soutěžích. Děláme pro to všechno. Teď už záleží jen na mně.“

Roman Čejka děkuje:
„Hlavně panu Polákovi a jeho manželce, takovi a celý rodině, pomáhaj‘ mi strašně moc. Všem sponzorům Autodíly Češka, Speeddrill, Zemní práce Vratislav Pokorný, Altmanmoto, Šrámek Elektro, Milan Mach, Stuha a obec Ledce. Omlouvám se občanům za věčný rachot a rušení klidu. AK Slaný a SCM AČR za podporu. Pak chci poděkovat fanouškům a všem, co mi pomáhaj‘ a podporujou mě.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach, Jiří Havlíček a Wojta Zavřel

MČR Na ledové dráze

Andrej Diviš a Petr Klauz vyfoukli domácím triumf

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Hamr na Jezeře – 30. ledna
Úvodní kolo českého šampionátu družstev na ledové dráze zahrnoval maratón osmadvaceti rozjížděk, jenž vyvrcholil až v oranžové záři sluníčka zapadajícího nad siluetou Ralska. Z osmi dvojic na začátku jich však závod v kompletní sestavě ukončila polovina. Nejhůře dopadl René Dünki, jehož sanitka odvezla na rentgen zraněné nohy. Po jejich kolizi už nepokračoval ani jeho parák Markus Birn. Pádem skončil i Lukáš Hutla, který si stěžoval na bolet ruky. po dvou rozjížďkách odstoupil i Charlie Ebner, jenž se s hamerským ledem seznámil při sobotním tréninku. Jana Klauze zase vyřadila zadřená převodovka. Na nejvyšší stupínek vystoupili Andrej Diviš s Petrem Klauzem, když o bod předčili domácí duo Jan Pecina – Lukáš Volejník.

Slunce prohřívá mrazivý vzduch
Jedna vlaštovka jaro ještě nedělá. A stejně tak ani první obleva, by zelené stráně mohou připomínat březen. Zatímco před třemi týdny trápila pořadatele v Hamru na Jezeře voda na zamrzlé hladině, nyní se životodárná kapalina projevovala výhradně ve skupenství pevném.

Po zrušení sobotní Růžené, proběhl v Hamru v sobotu bodovaný trénink na narychlo vybodovaném okruhu na protější dráze jezera. Zúčastnili se ho prakticky všichni účastníky prvního kola šampionátu ledařských družstev. Chyběl Andrej Diviš, který pod hrad Děvín dorazil pozdě.

Tréninkovému svezení dominoval Charlie Ebner toho jména druhý. Jeho otec však po mistrovství světa v St. Johannu předminulý týden prošel dalším pádem. Asistovali u něho záchranáři. Jakmile však Rakušan zaslechl slovo krankenhaus, hbitě vyskočil na nohy. A hned warum by prý měl do nemocnice gehen, když má na druhý den závody!

Ráno se všichni probudili do mrazivého rána. Naštěstí svítilo sluníčko, jehož zlatavé paprsky házely z oblohy záchranná lana prokřehlým divákům. A hřály je více než obligátní červený svařák či horká medovina.

Profesor Jan Pecina se svým nadaným žákem Lukášem Volejníkem neskrývali ambice právě na svém domácím ledu co nejúčinnějším způsobem. Hned v rozjížďce s číslem jedna narazili na rakouský tým rodiny Ebnerových. Otec Charlie zůstával v bitevní vzdálenosti za párem z Osečné, aby v předposledním oblouku udeřil a zvýšil své bodové konto na úkor Lukáše Volejníka.

Vzhledem k maratónskému rozpisu na osmadvacet jízd s úpravami po čtyřech se Osečňané dostali ke slovu až v rozjížďce s číslem osm. Společně s nimi najel na startovní rošt Polák Miroslaw Daniszewski. Jeho parák Jan Klauz se na závod mohl už jen dívat a pomáhat svému synovi Petrovi. „Mám zadřenou převodovku,“ vysvětlil onen přechod z role závodníka. „Včera při tréninku lítáš celej‘ den, dneska jedeš jednu jízdu a je to v prdeli!“

Na ledě se mezitím opakovala historie z úvodní jízdy. Jan Pecina s Lukášem Volejníkem se usadili na čele. Jejich postavení se zdálo pevné a neotřesitelné. Avšak Miroslaw Daniszewski podobnými pocity neoplýval. Ve druhém kole se vnitřní stranou druhé zatáčky posunul před oba domácí střelce. „Moje chyba,“ kál se Jan Pecina ve svém depu.

Až v deváté jízdě zabodovali obhájci titulu naplno. Už po vylétnutí pásky ukázali záda švýcarskému tandemu. René Dünki prve dvakrát vyhrál. Nejprve s Markusem Birnem ve třetí jízdě odvedli Martina Běhala, když Robert Růžička nejel při repete kvůli pádu. Někdejší účastník silničního mistrovství světa poté svedl úžasnou bitku s Markem Uzzellem, který ho ohrožoval, když překonal Markuse Birna. Nyní však účinkování týmu helvétského kříže vzalo rychlý konec.

René Dünki upadl už v prvním oblouku. Markus Birn mu v nastalé mele přejel přes třísla. Obrýlený Švýcar potřeboval lékařské ošetření a nakonec byl převezen do nemocnice. Markus Birn kulhal po depu okolo poničeného motocyklu a spřádal myšlenky na víkendový mítink ve svém Flimsu.

Rodinné záležitosti
I když Jan Pecina s Lukášem Volejníkem nemohli při opakování deváté jízdy skončit bez pěti bodů, na čelo průběžné klasifikace jejich maximum nestačilo. Andrej Diviš s Petrem Klauzem totiž při svých třech úvodních vystoupeních přišli jen o jeden jediný bod. A to si ještě Petr Klauz v cíli třetího kola zaměnil vlajku s křížem za šachovnicovou a polevil. Připravil je o něj Radek Hutla.

V rozjížďce s číslem čtyři sice nejlépe odstartovali oba mladší závodníci, avšak přeloučský matador se záhy dokázal vklínit mezi ně. Všichni tři se prali až do cíle, avšak Radek Hutla dokázal druhou příčku uhájit. Nicméně syn Lukáš ho tentokrát nemohl podpořit, protože už ve druhém kole zůstal stát vedle trati.

„Vypad‘ karbec,“ vysvětloval otci příčinu, když se objevil v depu i se svým ztichlým strojem. „Ale stejně to nejede. Hádá se to na cílový čáře, ujeli jste mi.“ V té chvíli ovšem nemohl ještě nikdo tušit, že paní smůla začíná v kauze rodiny Hutlových teprve úřadovat.

V rozjížďce s číslem šest čekal Hutlovy duel s Ebnerovými. Rakušané šli po vylétnutí pásky dopředu, avšak Radek Hutla se vnitřkem druhé zatáčky vklínil mezi ně. Charlie Ebner v depu sundal přilbu, zapálili si cigaretu a zelený jako sedma kvůli bolestem žeber naražených předminulou sobotu v St. Johannu na svou další účast rezignoval.

Jako logická náhrada se nabídnul Thomas Rathgeb. Mladý Rakušan, jenž měl na svém kontě pouze jediný mítink v Heidenreichsteinu, dnes nejprve startoval po boku Marka Uzzella. Jeho krajan Kevin Rowand na cestě do Hamru na Jezeře zabloudil, navíc ho zdržela celní policie, takže se jeho dodávka objevila na jezerní pláži až dvě minuty před nástupem.

Než Angličan vyložil své vybavení a převlékl se, na dráze ho zastoupil právě Thomas Rathgeb. Dva body vybojované na úkor Jana Klauze se ovšem britské dvojici stejně nepočítaly. V duchu pravidla, že každý závodník může bodovat pouze za jeden tým, mu byly škrtnuty.

Avšak jezdecká výměna šla Rakušanům náramně k duhu. Jako první se o tom mohl přesvědčit Miroslaw Daniszewski. Polský borec dnes exceloval a porazil každého. Ovšem s výjimkou mladých rakouských střelců v rozjížďce s číslem deset. Sice skvěla reagoval na pohyb startovací pásky, ale než se stačil v nájezdu do první zatáčky rozkoukat, díval se svým soupeřům na záda.

Pět bodů hodně posílilo ambice rakouského družstva. Zato Hutlové museli bohužel své ambice revidovat. „Mrzen, je to tvrdý, štípe se to, dělají se koleje a díry,“ popisoval Radek Hutla stav dráhy těsně před rozjížďkou dvanáct. V ní stínoval syna Lukáše, když společně ukázali výfuk Martinu Běhalovi s Robertem Růžičkou.

Jenže ve druhé zatáčce druhého kola vedoucí Lukáš Hutla upadl. A jeho otec, aby ho neporanil, lehnul také. Lukáš Hutla si stěžoval na bolesti ruky a už se v dalším pokračování neobjevil. Radek Hutla vyhrál s přehledem repete. A by motal hlavu soupeřům až do konce závodu, při sedmi jízdách v rozpise nemohl sám konkurovat ostatním dvojicím. To byl ostatně i případ Miroslawa Daniszewskeho. Většina vítězných jízd by mu v klasickém rozpise na sedm párů s přehledem garantovala pódium, avšak s osmi týmy to bylo vyloučeno.

Těsno na pařezech pro vítěze
Při vyřazení Jana Klauze a Lukáše Hutly se boj o místo na pařezech nahrazující klasické pódium smrsknul na tři páry. Okolo poloviny mítinku za nejdelší konec tahali Rakušané. Charlie Ebner mladší a Thomas Rathgeb v rozjížďce s číslem čtrnáct hravě vyřídili Martina Běhala a Roberta Růžičku. A ani duel s nestartujícími Švýcary jim v osmnácté jízdě nemohl přinést nic jiného než pětibodové maximum.

Jako klíčová se ukázala rozjížďka s číslem patnáct, kde na Osečnou čekali vedoucí muži průběžné klasifikace. Domácí hráli zpočátku prim. Leč během jediného kola odsunuli Petr Klauz a Andrej Diviš Lukáše Volejníka za svá záda a záhy tlačili na Jana Pecinu. Domácí matador jim ujel, avšak na sklonku jízdy měl Petra Klauze znovu za krkem.

Mladý borec cítil šanci a udeřil tvrdě spodní stranou poslední zatáčky. Šachovnicový praporek přivítal se zvednutým předním kolem. Jan Pecina proburácel cílem takřka současně, avšak přece jen o dva, tři mžiky oka později. „Ve třetím kole jsem polevil a to byla chyba,“ zpytoval své svědomí, aniž by ještě tušil, že mimo jiné tento bod jim s Lukášem Volejníkem bude chybět na zlatý věnec. „Naplno se musí jet čtyři kola.“

Vzápětí se na ovále objevil osamocený Miroslaw Daniszewski, aby oslavil snadné vítězství stylem start – cíl. Kvůli absenci Švýcarů neměl, s kým závodit, ale vše si vynahradil hned vzápětí, protože se na něho chystali Andrej Diviš a Petr Klauz. Jak již bylo řečeno, polský borec neměl šanci sám stanout na pařezových stupních vítězů, ale mohl zamotat postavením na nich.

Dopředu letěl Andrej Diviš. Miroslaw Daniszewski ohlídal Petra Klauze. Ve druhém okruhu protáhl nájezd do úvodního oblouku a spodem převzal vedení. Petr Klauz ho následoval. Stejně jako v případě Jana Peciny bojoval až k cílové metě, leč předjet Poláka se mu nepovedlo.

Výpadek Andreje Diviše a Petra Klauze však ze strany domácího týmu nedošel adekvátního trestu. Jan Pecina se sice v devatenácté jízdě ujal vedení sledovaný Lukášem Volejníkem, jenže toho lišácky přelstil Radek Hutla. Nečekaně se v nájezdu do druhého oblouku objevil po jeho levici a posunul se dopředu.

V jednadvacáté jízdě se ale Jan Pecina a Lukáš Volejník dočkali pěti bodů, které uloupili Martinu Běhalovi s Robertem Růžičkou. Mark Uzzell prve proháněl Martina Běhala až do cíle, ale nakonec slavil triumf domácí. Angličan kvitoval i druhé místo, ale nemohl vůbec čekat, že se dvou bodů dočká rovněž v souboji s oběma Rakušany. Jenže Thomas Rathgeb upadl z vedoucí pozice v poslední zatáčce před cílem.

Z jasného 5:1 byla rázem plichta znamenající handicap v boji o zlato. Zato Petr Klauz a Andrej Diviš zpevnili hodnotu svých akcií, když se v rozjížďce s číslem dvacet čtyři osamocení proháněli po hamerském jezeře koupajícím se v záplavách paprsků zapadajícího slunce po zadních kolech.

Šlo však o rozcvičku před klíčovým duelem s Rakušany. Andrej Diviš se v šestadvacáté jízdě dostal do čela. Ve druhém kole ho v nájezdu do druhé zatáčky podjel mladší Charlie Ebner. Ale Thomas Rathgeb trčel vzadu za Petrem Klauzem. A remíza stačila na stupně vítězů, zatímco Rakušané museli čekat na poslední start Osečné.

„Už je to rozmydlený jako prase,“ varoval Martin Běhal své kolegy, kteří vyráželi vstříc poslední jízdě dne. Jan Pecina s Lukášem Volejníkem ovšem bez větších patálií porazili Angličany 5:1. Tím pádem se umístili jako druzí, přičemž od vítězů i třetích je dělil jediný bod.

První zatáčce třetího kola vyjel z dráhy Mark Uzzell. Otázka, zda mu hlas z navigace neřekl, že má zahnout doleva, u něho vzbudila výbuch hurónského smíchu. Anglický světoběžník usídlený ve Švédsku si posléze nechal na nepříliš podrobné mapě svého autoatlasu ukázat that place, kde se v sobotu pojedou dvojice, nebo hláska ě ve slově Mělice je pro něho nevyslovitelná. U takových báječných závodů přece nemůže chybět!

Hlasy z depa
„Dneska to bylo o štěstí,“ oddechl si Andrej Diviš před cestou na nejvyšší stupínek pódia. „V půlce závodu mi odešel tlumič. Štěstí nám přálo. V dalších závodech se budeme snažit, bez toho by to ani nešlo. Chtěli jsme ale dneska utrhnout větší náskok na Pecku.“

„Bylo to dobrý, mohlo to bejt‘ lepší,“ přizvukoval Petr Klauz svému kolegovi. „Rakušáci byli dobrý. Mně začal týct olej a musel jsem to dolejvat každou rozjížďku. Budeme se snažit o titul, když to půjde, bude to dobrý.“

„Jelo se dobře,“ líčil Jan Pecina. „Ale dva bodíky jsem prokoučoval. S Polákem to byla moje chyba. S Klauzíkem jsem polevil ve třetím kole a to byla chyba. Musí se jet naplno čtyři kola. Máme jeden bod ztráty, to doženeme, Lukáš škubne.“

„K čemu?,“ odmítal Lukáš Volejník gratulace. „Jestli půjdu na bednu, ani si to nezasloužím. Problém je ve mně, dráha je super. Jestli odešla forma? Všichni na tom jeli, jak kdyby se nic nedělo. Nevím, co je špatně. Nebyl dobrej‘ den, doufám, že to bylo naposledy. Sice napadám, ale jedu hovno. Nevím, co je lepší, jestli si rozbít držku nebo dojet celej‘ a nemít zase body. Doufám, že už příští tejden to bude lepší.“

„Kromě těch děr se jelo dobře,“ svěřoval se Radek Hutla. „Po první rundě to bylo děravý. Zaplapánbůh, že mrzlo, ale v den závodu by bylo dobrý, kdyby už nemrzlo. Mladej‘ má něco s rukou, doufám, že příští tejden bude v pohodě.“

„Jedenáct bodů jsem ještě nikdy neměl,“ pochvaloval si Martin Běhal. „Jelo se mi dobře, mechanik byl perfektní. Jsem rád, že jsem toho Marka porazil. Soustředil jsem se na to a jsem rád, že to vyšlo. Hlavně, že se závodí.“

1. Andrej Diviš 3 3 2 1 1 2 2 14(3) 29
  Petr Klauz 1 2 3 3 2 3 1 15(2)  
 
2. Jan Pecina 3 2 3 2 3 3 3 19 28
  Lukáš Volejník 1 1 2 0 1 2 2 9(4)  
 
3. Charlie Ebner, A 2 3 – – – – – 5 27
  Charlie Ebner ml., A 0 1 3 2 3 3 3 15(1)  
  Thomas Rathgeb, A – – 2 3 2 F 0 7(2)  
 
4. Jan Klauz 1 – – – – – – 1 20
  Miroslaw Daniszewski, PL 3 3 1 3 3 3 3 19  
 
5. Radek Hutla 2 2 3 3 2 2 3 17 17
  Lukáš Hutla E 0 X – – – – 0  
 
6. Martin Běhal 1 1 2 1 3 1 2 11 14
  Robert Růžička X 0 1 0 1 0 1 3(1)  
 
7. Mark Uzzell, GB 0 2 1 2 2 2 F 9 11
  Kevin Rowand, GB – E 0 F 0 1 1 2(1)  
  Thomas Rathgeb, A 2 – – – – – – 2  
 
8. René Dünki, CH 3 3 X – – – – 6 9
  Markus Birn, CH 2 1 F/R – – – – 3  

Poznámka: body Thomase Rathgeba byly týmu Mark Uzzell – Kevin Rowand anulovány s ohledem na pravidlo, že závodník smí v šampionátu bodovat pouze za jeden tým.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Polsko

Hynkovi Štichauerovi se v Pile líbí

Pardubice – 30. ledna
V posledních dnech před uzávěrkami sestav polských ligách získali kontrakt dva pardubičtí závodníci. Aleš Dryml bude jezdit za Lodž, Hynek Štichauer za Pilu. Ten se magazínu speedwayA-Z svěřil, že svůj kontrakt pokládá za výhodný.

„V pátek večer jsem se upsal a poslal to,“ líčí Hynek Štichauer. „Ještě tam byly drobné problémy z jejich strany protože jim nešel mnou poslaný formát otevřít, ale teď už je vše v pořádku. Jsem moc rád, že mi angažmá v Pile na poslední chvíli nakonec vyšlo. Uvidíme, jak to budeme logisticky zvládat, protože v Anglii jezdím soboty, ale určitě bych chtěl odjet co nejvíc závodů jak to jen půjde.“

A jaké zkušenosti má se svým novým domácím stadiónem? „Dráha v Pile se mi moc líbí,“ nezastírá. „Byl sem tam jednou na výjezdu, když sem jezdil za Lublin a hned jedenáct bodů. Druhé plus je, že tam není podepsáno tolik jezdců, takže vidina častých startů je více než reálná.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

ME Na ledě

Pódium pro sebe zabrali Rusové

Togliatti – 30. ledna
Finálové klání evropského šampionátu na ledové dráze se stalo jednoznačnou záležitostí ruských závodníků. Titulem se ozdobil Junir Bazejev, když v dodatkové jízdě porazil Sergeje Makarova a Eduarda Krysova. Antonín Klatovský skončil pátý, jeho mladší bratr Jan čtrnáctý.

1. Junir Bazejev, RUS 3 1 3 3 3 13+3
2. Sergej Makarov, RUS 3 2 3 3 2 13+2
3. Eduard Krysov, RUS 2 3 2 3 3 13+1
4. Harald Simon, A 3 3 2 3 E 11
5. Antonín Klatovský, CZ 1 3 2 2 3 11
6. Dmitrij Koltakov, RUS 2 E 3 2 3 10
7. Danil Gološejkin, RUS 1 2 3 1 2 9
8. Maksim Korčemacha, RUS E 3 1 2 1 7
9. Fredrik Olsson, S 3 E 1 0 2 6
10. Johny Tuinstra, NL 2 0 0 1 2 5
11. Grzegorz Knapp, PL 2 E 1 1 1 5
12. Jussi Nyronen, FIN 1 2 1 T 0 4
13. Christoph Kirchner, D E 2 0 0 1 3
14. Jan Klatovský, CZ 0 E 2 0 1 3
15. Martin Leitner, A 0 1 E 2 0 3
16. Tommy Flyktman, S 1 0 0 0 E 1
17. Sergej Baltačev, RUS (res) 1 1
res Artjom Novik, RUS   DNR
MČR Na ledové dráze

Hamr na Jezeře je na dnešek připraven

Hamr na Jezeře – 30. ledna
Program šampionátu ledařských družstev začal včera tréninkem účastníků dnešního klání na třetím ovále. Pozornosti se ovšem těšila i hlavní závodní dráha, kde si Jan Pecina osobně připravil půdu pod nohama pro úspěšné vykročení za obhajobou loňského titulu. Vše objektivem svého fotoaparátu zachytil starosta obce Milan Dvořák, který zve všechny diváky na pláž severočeského letoviska.

Foto: Milan Dvořák