AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 13. srpna
Aleš Dryml pro letošní rok přehodnotil své priority a na žebříčku svých ambicí si mistrovství republiky jednotlivců o nějakou tu příčku posunul nahoru. V Divišově se dnes vskutku dostal do čela průběžné klasifikace, by až po pádu Matěje Kůse. Pražan upadl v rozjížďce s číslem devatenáct, když už měl na dohled patnáctibodové maximum. Nakonec ho bodově předstihl i Martin Málek a on stanul na pódiu, když v rozjezdu porazil Jana Jaroše. Smolařem se stal Filip Šitera. Na počátku mu kdosi ukradl dvě obutá kola a při pádu v jedenácté jízdě si zlomil klíční kost. Nadstavbový Memoriál Josefa Leifra se stal kořistí Václava Milíka, který jako první dokázal v osmileté historii podniku své vítězství zopakovat.

Brilantní starty stály za vznikem vedoucího triumvirátu
„Kluci tady maj‘ natrénováno,“ poukazoval Aleš Dryml na úterní trénink pražských závodníků, zatímco se po malé dráze ještě proháněly stopětadvacítky. „Mají náskok, ale já to zmáknu zkušenostma.“ Vzápětí však dodal: „To ještě nepiš, nevím, jak to dopadne.“ Nicméně pardubický borec, jemuž kromě otce asistoval i zraněný mladší bratr, rozhodně nemusel brát svá slova zpátky. A naproti tomu, kupříkladu Zdeňku Simotovi nebyly zkušenosti ze soukromého svezení příliš platné. Motor, který si dnes na jejich základě přivezl nastavený už z domova, se totiž začal přidírat. „Než jsem nastavil druhou motorku, byl konec závodu,“ povzdechl si.

Citovaná slova ovšem Zdeněk Simota vyřkl až na konci mítinku. Vrátíme-li se na jeho začátek, Aleš Dryml rozhodně nemohl být nespokojený. Rozjížďku s číslem jedna vyhrál stylem start – cíl a stejně dominantně si počínal i v páté jízdě. „První start se mi poved‘ a teď podruhý taky,“ liboval si.

Nicméně jeho vláda v prvních dvou pětinách rozhodně nebyla diktaturou jednoho jediného muže. Se šesti body ve svém měšci se mohli pyšnit rovněž Matěj Kůs a Filip Šitera. Mšeňák přišel o dvě obutá kola, než se vůbec začalo závodit, ale o body se rozhodně nechtěl nechat okrádat. A tak v rozjížďkách s čísly čtyři a šest odstartoval takovým způsobem, že se se soupeři viděl zase v depu.

Matěj Kůs zahájil triumfem nad Martinem Málkem, který mu celá čtyři kola visel za deflektorem, avšak cestičku k předjetí nenašel. Obdobně si stále ještě úřadující šampión počínal v osmé jízdě, kdy o punc neporazitelnosti připravil Jana Jaroše. Jeho pět bodů předtím vyrovnal Martin Málek. Úhelným kamenem jeho úspěchu se stal povedený startovní manévr, který byl dnes základním předpokladem úspěchu.

Minimum předjíždění totiž rámovaly mítink stejně charakteristickým způsobem jako poměrně vyšší počet pádů. Nelichotivou bilanci zahájil Eduard Krčmář hned ve druhé jízdě. Přitom na let pásky reagoval stejně jako vodík na kyslík. Vedení mu však sebral Jan Jaroš v první zatáčce. Václav Milík mezitím zpacifikoval Michala Dudka. A dral se dopředu i nadále. V posledním oblouku se sunul dopředu vnitřní stranou, jenže slánský borec se na jeho počínání vzápětí díval zpod nafukovacích mantinelů.

A jak už to v podobných případech chodí, každý z aktérů měl na incident absolutně antagonistický názor. „Neposlal jsem ho,“ dušoval se Václav Milík. „Byl jsem od něj asi metr daleko, asi se lek‘.“ Slánský lvíček, který se bolestivě praštil do ramene, popsal situaci jinak. „Jel za mnou,“ řekl. „A drobet do mě šouchnul.“ Václav Milík však upadl už ve druhé zatáčce sedmé jízdy, když se dral dopředu z poslední příčky. S povrchem dráhy se předtím seznámil i Michal Dudek, který stihnul včas odtlačit motocykl z dráhy, by by si v prvním oblouku mohl vynucovat rozsvícení červených světel.

V rozpětí dvou jízd přišla průběžná klasifikace o dva leadery
Počátek třetí série jízd viděl prodloužení vítězné šňůry Aleše Drymla. Martin Málek se žlutým povlakem přilby stihnul v prvním oblouku pouze své mladší extraligové kolegy Michala Dudka a Romana Čejku. „Bylo to po úpravě,“ komentoval Martin Málek svou druhou prohru, která se posléze ukázala jako poslední.

Vzápětí svou neporazitelnost o další trojbodový zářez prolongoval také Matěj Kůs. Musel startovat hned dvakrát kvůli pádu Jana Holuba v úvodním výjezdu. Pavel Váňa byl vůči němu poměrně velkorysý a nechal ho jet při repete. Mšenský junior si přitom dost polepšil. Zatímco prve padal na posledním místě, nyní se držel Matěje Kůse a Zdeňka Simotu s Eduardem Krčmářem odsoudil k paběrkování. Druhá příčka se ovšem stala dnešním maximem Jana Holuba.

Triumvirát vedoucích neporažených mužů se ovšem rozpadl za nešastných okolností v rozjížďce s číslem jedenáct. Před jejím začátkem se notně zapotil Tomáš Suchánek. Ten se už v sedmé jízdě doploužil pro poslední bod jen díky předchozímu pádu Václava Milíka. Podezření padlo na vadnou cívku zapalování, ovšem pardubický závodník si nebyl stoprocentně jistý. „Cívka, ale možná guma pod karburátorem,“ spekuloval. „Jak se ohřeje, hned se roztáhne a může tam bejt‘ díra.“

Nyní mu stroj vypověděl službu hned po vyjetí na ovál. Gašpar Forgáč v úloze mechanika byl ve střehu a pohotově mu přistavil náhradní motocykl. Do startu přitom zbývalo osmatřicet sekund. Po vedoucí příčce se natáhl Jan Jaroš. Filip Šitera se ovšem po průjezdu první zatáčkou propadl z druhého místa až za Tomáše Suchánka a Pavla Pučka.

Filip Šitera se však pokoušel zvrátit názor, že se dnes za první zatáčkou už nedá předjet. Za pokusný vzorek mu posloužil Pavol Pučko, okolo něhož se přehnal v nájezdu do druhého okruhu. To mu však bylo málo a pustil se do Tomáše Suchánka. Jenže krátce po průjezdu cílem si o Pardubičana škrtnul a následný pád byl stejně nevyhnutelný jako děsivý.

„Neklapnul jsem, trošku mě nakopnul dopředu,“ vyvracel Tomáš Suchánek hlasy o svém zpomalení. Filip Šitera skončil v sanitce a nakonec i se zlomenou klíční kostí a otřesem mozku v nemocnici. Vrátil se ještě před koncem mítinku. „Byl jsem pod ním a chtěl nad něj,“ popsal událost svýma očima. „Myslel jsem, že zadřel, ale vyšlo z toho, že klapnul. Zrovna v nájezdu, v nejvyšší rychlosti. Nebyla to jeho chyba, prostě zrovna shoda náhod…“

Při opakovačce si Jan Jaroš opět sám přisoudil úlohu suveréna. Tomáš Suchánek rychle předčil Pavla Pučka a dotíral na vedoucího Mšeňáka. Jenže ten ho hlídal jako žárlivý sultán svůj harém. A s osmi body byl rázem v průběžné klasifikaci mužem číslo tři.

Třetí přestávku vyplnily finálové jízdy stopětadvacítek, což zmátlo i skvělé divišovské praporkáře, kteří si v horkém dni odskočili na zasloužené občerstvení. Jejich práci si tak vyzkoušel samotný Petr Moravec, který přitom opět prokázal, že běh mu není rozhodně cizí disciplínou. Sotva Michaela Krupičkové dovedla svůj zelený motocykl vítězně do cíle, pokračoval hlavní mítink nesmírně důležitou třináctou jízdou.

Právě v ní se totiž střetli Aleš Dryml s Matějem Kůsem. Bylo jasné, že záhy bude průběžné vedení pouze v rukou jednoho z nich. Václav Milík se v rozjížďce s číslem dvanáct namlsal porážkou Martina Gavendy, který své včerejší technické trable vyřešil poskládáním toho nejlepšího do jednoho stroje, natolik že se rozhodl vypalovat rybníky i tentokrát. Jenže Aleš Dryml ho připravil o vedení vnějškem první zatáčky.

Za zády vedoucích Pardubičanů se však odehrála naprosto nečekaná podívaná. Matěj Kůs upadl a Zdeněk Holub v roli náhradníka zaskakující za Filipa Šiteru musel k zemi také. Pražský junior se do svého boxu vrátil po ose, avšak Matěj Kůs zmizel v sanitce. Ta ho zavezla do depa, avšak jediným úkonem pardubického primáře Tomáše Brože se naštěstí stalo rozložení skládacích schůdků, aby obhájce titulu mohl pohodlněji vystoupit.

Při repete, k němuž Pavel Váňa povolal kompletní čtyřku, zopakoval Václav Milík svůj bleskový start. Matěj Kůs se záhy posunul před něho a Aleš Dryml ho napodobil takřka okamžitě. „Matěj byl rychlejší, držel si lajnu a já nejsem prasák, abych to do něj narval,“ viděl Aleš Dryml běh událostí v úvodním oblouku.

Jenže cestou do cíle přišel Matěj Kůs o přední blatník a Dryml Team se rozhodl podat protest. Dokonce se dalo dohromady nezbytných pět tisícovek, avšak kamenem úrazu se stal reglement, že v závodech jednotlivců musí protestovat přímo závodník osobně, přičemž čas má jen do začátku následující jízdy.

Věřit se musí až do posledního momentu
Hned vzápětí jsme byli svědky dalšího momentu, klíčového pro obsazení stupňů vítězů. Martin Málek by si dnes zasloužil speciální cenu pro předjížděcí manévr. Jan Jaroš sice předjel Jana Holuba v první zatáčce, avšak tentokrát neměl vyhráno. Březolupský závodník se totiž během necelých dvou okruhů dokázal povznést ze třetí příčky do čela.

Nahoru mířili rovněž Tomáš Suchánek a Zdeněk Simota, s přehledem triumfující v patnácté, resp. šestnácté jízdě. Triumf závodníka pražského juniora byl však přece jenom nespravedlivě zastíněn patáliemi juniorů. Pavol Pučko upadl v předposlední zatáčce, nicméně přesto bral bod. Michal Dudek ho na třetím místě vystřídal jen dočasně, jelikož po dvaceti metrech zajel na trávník. „Protočil se primár a vzal zuby na spojce,“ svěřoval se. „ V depu mi nadávali, mysleli, že jsem zastavil kvůli Pučkinovi.“

Aleš Dryml posléze vyhrál sedmnáctou jízdu a už se smiřoval, že se na pódium postaví na druhý post. Jenže pády neustaly ani v závěrečné sérii. Pavol Pučko svým spektakulárním pádem v předposlední zatáčce osmnácté jízdy podal pádný důkaz, že na rozdíl od ploché dráhy, flattracku a možná supermotardů, by se při stuntridingu neuplatnil. „Přilba to pobrala,“ vyvrátil Pražan nejhorší obavy, aby vysvětlil, cože to na sklonku šestnácté jízdy předváděl. „Pošteloval jsem to do rychla. Jak marodím, nemám čas na fyzičku. A po včerejšku jsem na tom lítal jak hadr na holi.“

Jenže, co se stalo v rozjížďce s číslem devatenáct, nečekal vůbec nikdo. Matěj Kůs v první zatáčce objel Tomáše Suchánka a mířil za vítězstvím nejen v jízdě, ale i celém mítinku stejně neomylně jako autopilot moderního letadla na ranvej. Mnozí diváci si už ve svých programech k jeho jménu napsali pátou trojku. Jenže Matěj Kůs v předposledním oblouku nečekaně upadl!

Místo triumfálního wheelie mu nezbylo, než hodit myšku do otevřených vrat depa a jít zpytovat své svědomí. V tom okamžiku se Aleš Dryml stal vítězem a zároveň leaderem průběžné klasifikace. „Tak by se závody neměly vyhrávat,“ glosoval pardubický borec své nečekané dědictví.

Martin Málek si v poslední jízdě vypracoval bratru třicetimetrový náskok a po průjezdu cílem věděl, že je celkově druhý. Jaroslav Petrák, který, nepočítáme-li včerejší trénink, usedl za plochodrážní řidítka poprvé od svého červencového úrazu v Liberci, ztratil třetí místo kvůli pádu v posledním výjezdu. „Na hovno,“ odtušil a všem bylo jasné, že svým hodnocením míní celý dnešní závod ze svého úhlu pohledu.

Matěj Kůs musel do rozjezdu s Janem Jarošem o třetí místo, kde si triumf už nenechal vzít. „Bylo to o startu a Matěj odstartoval dobře,“ vyprávěl mšenský závodník. „Já zkoušel venek, v jedný zatáčce jsem se mu přiblížil, ale o už mě viděl. Dneska to bylo o startu a ujet první kolo, moc se nepředjíždělo.“

Rozjezdem ovšem nabitý program na divišovském stadiónu neskončil. Zdařilou tečku učinil již osmý ročník Memoriálu Josefa Leifra. Vlivem předchozích událostí ovšem museli jeho pořadatelé z fanouškovského uskupení HBC&Vrates improvizovat se startovní listinou a Filipa Šiteru, Pavla Pučka a Matěje Kůse nahradit jinými borci.

Úvodní semifinále přineslo jednoznačný postup pro Václava Milíka a Martina Gavendu. V tom druhém zvítězil Zdeněk Simota, když ve třetím kole předjel Martina Málka. Program Leifrova memoriálu bohužel zhubnul o malé finále, takže se rovnou bojovalo o stupně vítězů. Václav Milík jako první v osmileté historii celého klání dokázal obhájit předcházející triumf, když ho po skvělém startu útočící Zdeněk Simota a Martin Málek nedostihli.

Hlasy z depa
„Jsem rozčarovanej‘,“ pokrčil Aleš Dryml rameny. „S Matějem to bylo nakropíno a ještě mu ulít‘ blatník. Předtím spad‘ sám v kaluži, nevyloučili ho. To mě naštvalo, protestovali jsme. Byl to zbrklej‘ závod. Přijel jsem na pásku, nebylo připravený startovací zařízení. Lovil se praporkář, dvě minuty přitom běžely a zbejvala jen jedna. První start se mi poved‘, druhej‘ taky a do tý čtvrtý jízdy jsem si myslel, že vyhraju. Pak byl rychlejší Matěj, držel si lajnu a já nejsem prasák, abych to do něj narval. Matěj nakonec spadnul, to mě mrzí, takový věci se nepřejou, tak by se závody neměly vyhrávat. Jsou ještě dva závody, dřív jsem mistrák nebral, letos jsem si ale dal na žebříček, že ten titul zkusím.“

„Dneska to bylo úplně suprové,“ zářil Martin Málek. „Trošku se štěstím, ale to k tomu patří. Nebýt Matějova pádu, jsem až třetí. Ale jsem rád, že se mi letos už konečně povedla bedna. Dvakrát jsem prohrál. S Matějem to vypadalo slibně a s Álou dost špatně, bylo to po úpravě. V depu šlapalo všechno, jak má, až na drobné, zanedbatelné problémy. Jsem hrozně šastný za tu bednu.“

„Na rovinu, dneska nic neřeknu,“ říkal Matěj Kůs, který také dodržel slovo.

„Těsně pod bednou,“ komentoval Jan Jaroš své umístění. „Víceméně rozhodla jízda s Matějem, jak mě předjel. Škoda, chtěl jsem maximum. Holt byli kluci lepší. Dráha dobrá, jen ty body chyběly. Je dobré, že je mistrák vyrovnanej‘, s Matějem jsme na tom stejně a bude to otevřený. Jsem rád, že se poslední závod jede u nás ve Mšeně. Škoda Filipa, doufám, že bude brzo v pořádku. Vypadalo to fakt blbě.“

„Bídně,“ odtušil Tomáš Suchánek na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dneska jelo. „Po dlouhý době jsem měl defekt. Ani jsem ale na příčinu ještě nepřišel. Všechno jsem vyměnil, uvidím až doma. Ke konci jsem si zlepšil náladu. Starty byly lepší. Uvidíme v dalším závodě, na Prahu jsem si vylosoval jedničku, snad to tak bude i v pořadí.“

„Mistrák úplně na hovno,“ netajil se Václav Milík svým zklamáním. „Edu jsem neposlal, byl jsem od něj metr daleko, asi se lek‘. A druhej‘ pád? Dal jsem to na venek, dláblo to a už jsem to neustál. Memoriál byl ale dobrej‘. Zpřevodovali jsme to a byla to paráda.“

„Hrůza,“ vystihl Zdeněk Simota své účinkování v úvodním finále. „Na první motorce jsem si přivez‘ udělanej‘ motor, co jsem tady zkoušel v úterý. Teď se to zatahovalo a než jsem doladil druhou motorku, byl konec závodu. Hlavně starty, vůbec jsem nestartoval. Čekal jsem, že budu na bedně. Mám devět bodů, odskočili mě, ale uvidím, snad už to bude lepší. Na Prahu jsem si vytáh‘ třináctku, doufám, že to bude dobrý.“

„Celkem fajn,“ byl Martin Gavenda v pohodě. „Chtělo to ale aspoň deset bodů a být trošku výš. Technika fungovala, dneska ráno jsme to splácali všechno na jednu motorku. Poslední nuly je škoda, tam to chtělo aspoň bodík.“

„Doufal jsem, že vyhraju,“ posteskl si Filip Šitera po svém návratu z nemocnice. „První dvě jízdy dobrý, ale smůla se mě při republice pořád drží…“

„Na hovno,“ smutnil Eduard Krčmář. „Bolí mě rameno. A nějak to nejelo. Jednu motorku jsem přidřel, jel jsem na druhý. Tam jsem nějak spadnul, Václav jel za mnou a drobet do mě šouchnul.“

1. Aleš Dryml, Pardubice	3 3 3 2 3	14
2. Martin Málek, Březolupy	2 3 2 3 3	13
3. Matěj Kůs, Praha	3 3 3 3 F	12+3
4. Jan Jaroš, Mšeno	3 2 3 2 2	12+2
5. Tomáš Suchánek, Pardubice	2 1 2 3 3	11
6. Václav Milík, Pardubice	2 F 3 1 3	9
7. Zdeněk Simota, Praha	2 2 1 3 1	9
8. Martin Gavenda, Praha	1 2 2 2 0	7
9. Filip Šitera, Mšeno	3 3 X – –	6
10. Jan Holub, Mšeno	1 1 2 1 1	6
11. Roman Čejka, Slaný	1 1 0 1 2	5
12. Eduard Krčmář, Slaný	F 2 0 0 2	4
13. Michal Dudek, Slaný	1 F 1 E 2	4
14. Jaroslav Petrák, Pardubice	0 0 1 2 F	3
15. Pavol Pučko, Praha	0 1 1 1 F	3
16. Zdeněk Holub, Praha (res)	0 1 1	2
17. Ondřej Smetana, Praha	0 0 0 0 –	0

8. Memoriál Josefa Leifra:

		SF1	SF2	FIN
1.	Václav Milík, Pardubice	1.		1.
2.	Zdeněk Simota, Praha		1.	2.
3.	Martin Málek, Březolupy		2.	3.
4.	Martin Gavenda, Praha	2.		4.
5.	Eduard Krčmář, Slaný	3.
	Tomáš Suchánek, Pardubice		3.
7.	Zdeněk Holub, Praha		4.
	Jan Jaroš, Mšeno	E

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)