Archiv autora: Antonín Škach

Druhé kolo přineslo tři další vítěze

Česká Třebová – 22. srpna
Druhé kolo soutěže o vstupenky na letošní Tomíčkův memoriál mělo správnou odpověď, že Jiří Štancl se do listiny vítězů zapsal poprvé roku 1970 a celkově dvakrát. Na tři vylosované čtenáře, kteří zaslali správnou odpověď, čeká po jedné vstupence do sektoru A. Vítězům z celého srdce gratulujeme. Ostatní mají poslední šanci ve třetím kole, které startuje zítra.

Vítězové druhého kola o vstupenky na Tomíčkův memoriál:

Gabriela Šrámková, Slaný
Roman Pleskot, Pardubice
Petr Petržílek, Praha

Škrtat už není co

Praha – 22. srpna
Po čtvrtém podniku české juniorky v sobotu ve Mšeně nebyla mezi borci bojujícími o stupně vítězů v celkové klasifikaci vesměs hovorná nálada. Rozličné patálie zapříčinily, že z nejlepší šestice byli spokojení pouze Jan Holub a Roman Čejka. Ostatní želeli minimálně jedné jízdy a dobře si uvědomovali, že se jejich kvóta pro škrtnutí nejhoršího výsledku právě naplnila.

Rozdíl mezi vedoucím Václavem Milíkem a jeho nejbližším pronásledovatelem Michaelem Hádkem zůstal na jediném pouhopouhém bodu. Jan Holub jim ovšem dýchá na záda a od pozice leadera ho dělí tři body. Výrazně si polepšil rovněž Roman Čejka, jenž přeskočil Michala Dudka. Situaci si zkomplikoval rovněž Pavol Pučko. Ve Mšeně se omluvil kvůli nemoci a v průběžné klasifikaci může stoupat k medailovým výšinám už jen díky nadprůměrným bodovým dávkám.

Za těchto okolností zítra pokračuje šampionát jednadvacetiletých svým pátým kolem na pražské Markétě. Opět je naplánovaná kvalifikace, a to i zásluhou účasti dvou zahraničních závodníků. Patrik Nagy už po sobotě výsledkově předčil svého krajana Rolanda Benköa. Vůbec poprvé však do šampionátu zasáhne Lukasz Sowka, jenž měl startovat již při prvním pokusu o pořádání mšenského závodu.

Šestice kvalifikantů se představí nejprve ve dvou jízdách, z nichž si přímý postup zajistí vítěz. Poslední rozjížďka nabídne šanci pro první dva. Kvalifikace se uskuteční bezprostředně po skončení oficiálního tréninku.

Startovní listina:

kvalifikace: Stanislav Pouznar, Mšeno
  Patrik Nagy, H
  Michal Klein, Mšeno
  Zdeněk Růžička, Mšeno
  David Štěrovský, Pardubice
  Lukasz Sowka, PL
 
hlavní závod: 1 vítěz kvalifikace
  2 Zdeněk Holub, Praha
  3 Michal Dudek, Slaný
  4 Václav Milík, Pardubice
  5 Michael Hádek, Mšeno
  6 Eduard Krčmář, Slaný
  7 Michal Škurla, Praha
  8 druhý z kvalifikace
  9 Daniel Hádek, Plzeň
  10 třetí z kvalifikace
  11 Roman Čejka, Slaný
  12 Ondřej Veverka, Praha
  13 Pavol Pučko, Praha
  14 Jan Holub, Mšeno
  15 čtvrtý z kvalifikace
  16 Ondřej Smetana, Praha
  17 pátý z kvalifikace
  18 šestý z kvalifikace

Foto: Wojta Zavřel

Čtvrteční večer může otázku extraligového finále vyřešit nebo odložit

Mšeno – 22. srpna
Stejně jako loni se o definitivní podobě extraligového play-off rozhodne až v posledních střetnutích základní části. Semifinále se může nakrásně konat ve Mšeně, Pardubicích i Praze. Pokud se týká finále, aspirovat na jeho pořádání zůstaly už jen Mšeno a Praha. Jejich vzájemný čtvrteční duel může finálovou otázku vyřešit nebo také ne.

Klíčem pro rébus je samozřejmě výsledek. Jednodušší zadání mise má Mšeno, které se prozatím hřeje neporažené na čele tabulky s osmi body. Pokud tedy ve čtvrtek udrží svou neporazitelnost a na domácím ovále zvítězí už v desátém extraligovém mači v řadě za sebou, dostane se v tabulce na deset bodů, které už žádný jiný klub nebude mít šanci překonat. K vítězství v základní části mu postačí i čtvrteční remíza.

Pražský Olymp ovšem musí pro vítězství v základní části a přímému postupu do finále na své vlastní dráze na obvodu pražské šestky splnit více podmínek. Za prvé, především musí ve čtvrtek zvítězit nad Mšenem. Protože se v případě tabulkové rovnosti dvou družstev bere v potaz vzájemné skóre z domácího a výjezdového utkání a Mšeno v červnu vyhrálo na Markétě 48:44, je nezbytnou podmínkou mít alespoň o pět bodů více.

Triumf ze stadiónu s majestátním královským Bezdězem v pozadí však sám o sobě pražanům na finálové pořadatelství stačit nebude. Poslední prázdninový den musí stůj co stůj zvítězit i ve Slaném a obratem se stát slánskými fanoušky. Slaný totiž na začátek školního roku zamíří do Mšena a třetím předpokladem pro pražské vítězství v základní části je jeho vítězství nad Mšenem.

Postavení Prahy je ovšem zapeklitější. Celek z hlavního města může skončit na čele tabulky základní části, ale klidně může skončit i s černým Petrem vyřazeného družstva ve svých rukou. Vedle obou prohraných klání by ovšem Slaný musel zvítězit ještě ve Mšeně.

Možné alternativy finále extraligy:

datum a místo: podmínka:
28.9. – Mšeno Mšeno vyhraje čtvrteční duel s Prahou nebo se se svými hosty rozejde nerozhodně. V nejhorším případě prohraje o méně než tři body. Naznačené alternativy platí bez ohledu na výsledek utkání Mšeno vs. Slaný za týden, v němž by vítězství obhájců titulu zajistilo finále doma tak či onak.
 
15. nebo 22.9. – Praha Praha ve čtvrtek porazí Mšeno alespoň o pět bodů a příští středu si odveze vítězství rovněž ze Slaného. Mšeno musí posléze na druhý den prohrát i se Slaným.
 
5.10. – Pardubice pasé
 
28.9. – Slaný pasé

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Bronz nám utekl o jediný bod

Scheessel – 21. srpna
Němci získali v Scheesselu takřka povinný titul v mistrovství světa družstev na dlouhé dráze, když druhá příčka patřila navzdory citelným oslabením Nizozemcům. Češi jeli finále B o třetí příčku, ale rozdílem jediného bodu podlehli Angličanům.

1. Německo 56+12 Stephan Katt 19+5, Richard Speiser 18+4, Jörg Tebbe 7, Martin Smolinski 12+3
 
2. Nizozemí 38+3 Jannick de Jong 21+2, Sjoerd Rozenberg 1, Mark Stiekema 4+0, Jeffrey Woortman 12+1
 
3. Anglie 36+8 Paul Cooper 7+0, Andy Appleton 17+5, Glenn Phillips 10+3, Mitch Godden 2
 
4. Česká republika 35+7 Josef Franc 21+4, Aleš Dryml 7+2, Richard Wolff 2, Pavel Ondrašík 5+1
 
5. Francie 34+8 Stephane Tresarrieu 8+0, Mathieu Tresarrieu 17, Jerome Lespinasse 6+5, Theo di Palma 3+3
 
6. Finsko 26 +7 Aki Pekka Mustonen 14+2, Rene Lehtinen 10+4, Simo Pulli 2+2

Rusko vyhrálo zvláštní devatenáctky

Lendava – 21. srpna
Evropský šampionát do devatenácti let je letos poněkud zvláštní soutěží. Náhradní tým byl potřeba nejen v semifinále, ale i ve finále v Lendavě, protože reprezentační výběr nedokázali dát dohromady ani domácí Slovinci. A jejich sestava posílená o Chorvaty jela mimo soutěž. Na trůn nakonec zasedli mladí Rusové před Dány a Švédy.

1. Rusko 42 Vitalij Bjelousov 13, Maksim Lobzenko 0, Ilja Čalov 10, Vladimir Borodulin 12, Vadim Tarasenko 7
 
2. Dánsko 36 Nikolai B. Jakobsen 2, Jonas B. Andersen 4, Mikkel Michelsen 11, Mikkel Bech Jensen 6, Michael Jepsen Jensen 13
 
3. Švédsko 26 Joel Larsson 5, Oliver Berntzon 4, Jacob Thorsell 10, Victor Palovaara 1, Matthias Thörnblom 6
 
mimo soutěž – náhradní tým Matič Ivačič 6, Jasmin Ilijaš 4, Ladislav Vida 0, Kristian Revinšek 0, Dino Kovačič 6

Jan Holub byl tím třetím vzadu, který se nakonec smál nejlépe

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 20. srpna
Jan Holub byl prozatím poněkud opomíjeným hercem v dramatu letošního juniorského šampionátu. Jenže dnes ve Mšeně nejprve Václav Milík najel do pásky a pak Michael Hádek zastavil kvůli zadřenému motoru. Ten sice vyhrál v rozjížďce s číslem dvacet, avšak triumf v ostatních případech stále vítězícímu Janu Holubovi už nemohl sebrat. Na druhou příčku se prosadil Roman Čejka, který si pro cenu v juniorce přišel vůbec poprvé v kariéře.

Patálie favoritů
Už dvakrát dal Michael Hádek přednost reprezentační vestě před českou juniorkou. Loni vycestoval na mistrovství světa na dlouhé dráze a na sklonku sezóny litoval, že ho absence možná připravila o titul. Historie se opakovala i letos s travnatým semifinále v La Reole. Jenže o pár set kilometrů východněji nad Mšenem lilo jako z konve, a proto byl mítink přeložen na dnešek.

Michael Hádek figuroval v sestavě českého národního týmu pro světový šampionát družstev na dlouhé dráze jako náhradník, avšak nakonec ho na poslední chvíli zastoupil Pavel Ondrašík. „Je to až nad Hamburgem,“ vysvětloval. „A trénink je tam už o půl devátý ráno.“

Poslední juniorská sezóna je holt poslední. A Michael Hádek vyslal jasný signál, jak moc po titulu prahne. V rozjížďce s číslem jedna nedal nikomu šanci. Ani Eduardu Krčmářovi, jenž o tréninku přišel o svůj GM a tak společně se svým otcem musel dumat nad optimálním naladěním rezervního JRM.

Mezi favority se vzápětí pasovali Michal Dudek, s absolutním přehledem triumfující v rozjížďce s číslem dvě. Loktovačka Michala Kleina s Davidem Štěrovským vynesla bod domácímu mladíkovi, zatímco Pardubičan v posledním oblouku upadl a narazil si nedávno zhojenou ruku.

Šok ovšem přinesla už rozjížďka s číslem tři. Václav Milík se chytil do startovní pásky a nezbylo mu, než zmizet ve svém boxu. Ondřej Veverka využil nastalé přestávky. Přeskočil na druhý motocykl. A v jeho sedle dokázal v první zatáčce objet Patrika Nagyho. Syn slavného otce v české juniorce dnes debutoval a rázem skončil na patnáctou příčku průběžné klasifikace.

Favorité neměli ustláno na růžích ani nadále. Jakub Růžička, mechanik Romana Čejky, před pátou rozjížďkou sprintoval jako o olympijskou nominaci, aby svému závodníkovi včas donesl správný červený povlak. V závodě proti časovému limitu byl úspěšný. A Roman Čejka, který o jízdu dříve podlehl jen Janu Holubovi, zaznamenal důležitý triumf stylem start – cíl.

To Michal Dudek, jenž mu měl být více než zdatným soupeřem, dopadl mnohem hůře. Nedojel ani ke startovnímu roštu a už musel zpátky do depa. „Prasknul mi řetěz,“ vysvětloval. Když si vzal druhý stroj, byl kvůli chybějícímu krytu zastaven technikem. Než s mechanikem Zdeňkem Uhlem sjednali nápravu, bylo už pozdě.

Václav Milík se vítězstvím v sedmé jízdě vydal dohánět úvodní bodové manko. Michael Hádek byl ovšem v klidu. Zatímco Ondřej Veverka za jeho zády rychle vysvětloval Ondřeji Smetanovi, že jeho místo je skutečně vzadu, Plzeňan ve mšenské vestě neomylně úřadoval na čele.

Po dvou startech se Michaelu Hádkovi mohl vyrovnat jen Jan Hádek. „Jsem rozhodnutej‘ to zlomit,“ nešetřil odhodláním dostat se ve výsledkových listinách opět na vyšší mety. A jak řekl, tak udělal. V rozjížďce s číslem čtyři o tom přesvědčil Romana Čejku, v šesté jízdě zase Daniela Hádka, který si myslel, že cesta před úřadujícího šampióna vede vnějškem první zatáčky.

V rozjížďce s číslem jedenáct Jan Holub odstartoval na Eduarda Krčmáře. Stále upíral své zraky k závěrečné jízdě, v níž měl narazit na Michaela Hádka. Jenže otázka průběžného vedení a v konečném důsledku i osoby dnešního vítěze se prakticky zodpověděla dvanáctou jízdou.

Kvůli pádu Zdeňka Holuba v úvodním nájezdu se rozblikala červená světla. Pražan dostal šanci v repete a nádavkem i dvojnásobný časový limit, aby stačil z pokrouceného motocyklu přezout označenou pneumatiku na druhý. Klaplo to, ovšem s jedinou vadou na kráse. Zdeněk Holub si nepustil metyl a po vylétnutí pásky se vůbec nerozjel.

Na čele vládl Michael Hádek. Jenže ve třetí kole zůstal stát. „Motor,“ odtušil smutně v depu. „Rána a nic.“ Pakliže se mohl radovat z náskoku na leadera průběžné klasifikace, nyní na tom byli oba stejně. A kvůli svým tučným bodovým ziskům z předchozích kol věděli, že dnešní výsledek se jim bude ze šampionátu škrtat, protože horší skóre si nepřejí ani v těch nejčernějších snech.

Vyrovnanější hrot průběžné klasifikace
Po třech sériích tedy Jan Holub na čele průběžné klasifikace osaměl. Na záda mu dýchali Roman Čejka a Ondřej Veverka. Slaňák profitoval z nepěkné rány, která se ozvala z útrob GM Michaela Hádka. Předtím si ovšem musel ohlídat Michala Škurlu, který v sedle pětistovky ještě nedokázal zklamat. Pražan zase zářil v desáté jízdě, kdy odvedl nejen Daniela Hádka, ale i Michala Dudka.

„Nemám chu závodit,“ stále se nemohl vyrovnat s prošvihnutým dvouminutovým limitem další favorit, jemuž se dnešní zisk coby nejhorší výsledek prozatím bude škrtat. Ztracený apetit našel až v patnácté jízdě. Sice odstartoval až třetí, avšak po vnější stopě vyvinul takový tlak na Michala Škurlu a Ondřeje Smetanu, že do druhého kola vjížděl už před nimi.

Zato Jan Holub zářil. S neskutečnou lehkostí zaznamenal v rozjížďce s číslem třináct další sólo. Ondřej Veverka dlouho trčel za Zdeňkem Holubem, avšak v poslední zatáčce se mu ho podařilo předčit. S deseti body mohl směle pomýšlet na stupně vítězů.

A stejně tak Roman Čejka, který svým dlouhým čekáním na vavřínový věnec už začínal připomínat Martina Gavendu, jenž se dočkal až ve svých jednadvaceti. Slánský závodník však nechtěl čekat tak dlouho. V rozjížďce s číslem čtrnáct předvedl start jako z učebnice a Václav Milík se mu celá čtyři kola musel dívat na záda.

Sen o premiérovém pódiu byl s jedenácti body na prahu reality. Chtělo to jen slušný výsledek v rozjížďce s číslem devatenáct. Se stejnými aspiracemi k ní vzhlížel i Ondřej Veverka, jenž měl v kolonce u svého jména o jeden bodík méně.

Jenže jeho sny se rozplynuly, když se přední kolo jeho motocyklu dostalo do křížku s páskou. „Nervy,“ nehledal žádné výmluvy, přičemž své čtvrté místo okomentoval pořádným zaklením. Mohl jen sledovat, jak Eduard Krčmář krouží jedno kolo za druhým na první příčce. Nula z patnácté jízdy však byla velkým handicapem. Zato druhý Roman Čejka měl jasno, že dlouhé čekání na pódium je u konce.

Rozjížďka s číslem dvacet, v níž se pravidelně střetávají čtyři nejlepší z průběžné klasifikace, přinesla nejlepší start Václavu Milíkovi. V prvním zatáčce ho předjel Jan Holub, ale okolo obou se jako blesk z čistého nebe přehnal Michael Hádek. Václav Milík si něco podobného nechtěl nechat líbit.

Avšak jeho útok v první zatáčce druhého kola skončil pádem. Pardubičan se bleskově zvedl a odtlačil motocykl z dráhy. V depu byl zamlklý natolik, že by mu každý skautský vedoucí okamžitě potvrdil zisk bobříka mlčení.

Jan Holub už Michaela Hádka nedohonil. „Jel jsem na jistotu, abych dojel a nešel na hubu,“ svěřil se později. Čtrnáct bodů mu však pojistilo zlatý věnec a v průběžné klasifikaci přiblížilo oběma rivalům, kteří s ním už možná ve svých strategických záměrech ani nepočítali.

Hlasy z depa
„Byl jsem odhodlanej‘ to přelomit,“ vysvětloval Jan Holub náhlý obrat se svých výsledcích. „Pomohlo mi štěstí, ale tomu se musí jít naproti. Poslední jízda byla spíš na jistotu, abych dojel a nešel na hubu. Líp to ani nemohlo dopadnout, teď jen, abych vyhrával všechno. Doufám, že to Hadovi s Milíkem ještě znechutím. Prahu nechám osudu, ale snad zase první!“

„Dneska se mi to moc líbilo,“ pochvaloval si Roman Čejka. „Konečně na bedně! Dráha byla hezká, předtím jsem byl v Krosnu a proti tomu je tohle super. Jsem spokojenej‘, všechno chodilo. Měl jsem i štěstí, Hádkovi odešel motor, Venca najel do pásky. Záleželo na startech a ty se mi ve dvou jízdách nepovedly. Nevadí, snad příště.“

„Mohlo bejt‘ líp,“ netajil se Michael Hádek. „Zradila technika. Zrada, zrada a zas‘ zrada. Najednou rána, pprsklo to a nejelo. Bylo lepší, než kdyby se to jelo minulej‘ měsíc. Třetí místo je dobrý, hlavně že body ztratil i Milíček.“

„Dobrej‘ závod,“ bilancoval Ondřej Veverka. „Prohrál jsem jen s lepšíma. S Hadem a Holubínem to není ostuda. Akorát ta poslední jízda. Neudržel jsem nervy. Moje chyba, jsem debil.“

„Nejel jsem GM, ale Jawu, o tréninku to klepalo jako kráva,“ svěřoval se Eduard Krčmář. „Jak na tom nejezdím, vychytali jsme to až v poslední jízdě.“

„V poslední době se to sere,“ povzdechl si Michal Dudek. „Od druhý jízdy jsem neměl už chu závodit. Prasknul mi řetěz, ani jsem se nerozjel. Na druhý motorce mě technik nepustil bez krytu a nakonec jsem nestihnul dvě minuty. Pak jsem už neměl ani náladu. Snad se to otočí.“

„Šlo to, ale mohlo to bejt‘ víc,“ přemítal Daniel Hádek. „Závody suprový. Dráha se mi líbila, byla dobrá. Mšeno, Plzeň a Pardubice jsou pro mě nejlepší. Kdybych to potáh‘ po venku, moh‘ jsem udělat Veveho. Holubína bych asi nedal, ale teď se Smetanou, to zase bylo!“

1. Jan Holub, Mšeno 3 3 3 3 2 14
2. Roman Čejka, Slaný 2 3 3 3 2 13
3. Michael Hádek, Mšeno 3 3 E 3 3 12
4. Ondřej Veverka, Praha 3 2 3 2 T 10
5. Eduard Krčmář, Slaný 2 2 2 0 3 9
6. Michal Škurla, Praha 1 1 2 2 3 9
7. Václav Milík, Pardubice T 3 3 2 F 8
8. Michal Dudek, Slaný 3 M 1 3 1 8
9. Ondřej Smetana, Praha 1 1 2 1 3 8
10. Daniel Hádek, Plzeň 1 2 2 1 2 8
11. Patrik Nagy, H 2 2 1 2 0 7
12. Zdeněk Holub, Praha 2 1 E 1 1 5
13. Michal Klein, Mšeno 1 0 0 0 2 3
14. Zdeněk Růžička, Mšeno ex 1 0 0 1 2
15. David Štěrovský, Pardubice F 0 1 1 E 2
16. Stanislav Pouznar, Mšeno T 0 F 0 X 0

Poznámka: Zdeněk Růžička byl v rozjížďce s číslem jedna předjet o kolo. Jelikož nedorazili Pavol Pučko a Dominik Hinner, kvalifikace odpadla a její účastníci – Zdeněk Růžička, David Štěrovský, Patrik Nagy, Michal Škurla a Stanislav Pouznar – byli nasazeni přímo.

Průběžné pořadí seriálu:

  SLA PLZ DIV MŠE TOT
  23.4. 25.5. 16.7. 20.8.  
1. Václav Milík, Pardubice 13 15 14 (8) 42(50)
2. Michael Hádek, Mšeno 14 13 14 (12) 41(53)
3. Jan Holub, Mšeno 13 12 (12) 14 39(51)
4. Roman Čejka, Slaný (8) 11 12 13 36(44)
5. Michal Dudek, Slaný 10 11 13 (8) 34(42)
6. Pavol Pučko, Praha 13 8 8 29
7. Ondřej Veverka, Praha (8) 9 9 10 28(36)
8. Eduard Krčmář, Slaný 10 9 (6) 9 28(34)
9. Daniel Hádek, Plzeň 7 9 8 24
10. Ondřej Smetana, Praha 4 (1) 4 8 16(17)
11. Zdeněk Holub, Praha 6 5 (2) 5 16(18)
12. Michal Škurla, Praha 5 9 14
13. Dominik Hinner, Praha 2 6 5 13
14. Stanislav Pouznar, Mšeno 3 3 2 (0) 8
15. Patrik Nagy, H 7 7
16. Michal Klein, Mšeno (0) 3 1 3 7
17. Jaroslav Hladký, Praha 3 DNR 4 7
18. Zdeněk Vrba, Praha 7 7
19. Roland Benkö, H 4 1 5
20. Zdeněk Růžička, Mšeno 2 0 2 4
21. David Štěrovský, Pardubice 2 2
22. René Vidner, Pardubice 2 2

Foto: Eva Palánová