Archiv autora: Antonín Škach

Extraliga

Zdravý optimismus převládá na obou stranách

Mšeno – 25. srpna
Šanci vyhrát základní část extraligy a s tím získat i nezanedbatelný bonus v podobě přímého postupu do finále na vlastní dráze, mají v současné době již jen Mšeno a Praha. Oba celky se střetnou dnes večer na středočeském oválu. Lepší výchozí pozici pro splnění svých cílů mají domácí, avšak zdravě optimistické názory zaznívají z obou stran.

Vyhrávat se má
Pakliže Mšeno dnes vyhraje, v průběžné tabulce ho už nikdo nepřeskočí. Na druhou stranu ani ten nejkatastrofálnější scénář nevypadá strašlivě. Kdyby nakrásně obhájci dvou předchozích titulů prohráli jak dnes s Olympem, tak za týden se Slaným, přesto by nemuseli opouštět pozici leadera a rušit plány na pořádání finále. Pražané by jim ovšem nesměli odskočit v konečném skóre o více než tři body. I kdyby ve středu zvítězili ve Slaném, měli by stejně bodů jako Mšeno, avšak vzájemné skóre by jediným bodem hovořilo ve mšenský prospěch.

O podobném vývoji ovšem nechce Petr Vandírek ani slyšet. „Vyhrávat se má,“ tvrdí. „Bylo by hezké vyhrát doma, ale Praha bude zlobit. Filip, i když je po zranění, jede dobře, Honza Jaroš taky. Máme lepší i juniory. Měl jet i Tomáš Topinky, ale po dvou pádech v Anglii nepřijede, necítí se.“

Česká část mšenské sestavy zůstává beze změn. Filip Šitera, Jan Jaroš a Stanislav Pouznar figurují v základní čtveřici a juniory nemůže být nikdo jiný než Jan Holub s Michaelem Hádkem, který bude mít na své vestě operativnější šestku. Síla domácího celku spočívá především na zahraničních posilách, o čemž nejvýraznější přesvědčil výjezd do Svítkova. Dnes tým posílí Sebastian Ulamek a opět Greg Hancock, jehož Petr Vandírek opět poslal na pozici náhradníka.

„Osvědčilo se to,“ vysvětluje mšenský kouč. „Nejdřív jsem myslel, že ne, ale může jet sedm jízd. To jsou tři body navíc, při žolíkovi dokonce o šest. Vyhrát extraligu se dvěma závodníky, je ostré. Ale je to odraz ploché dráhy u nás. Spousta lidí argumentuje, proč brát cizince, když jsou tady naši a nemají závody. Ale aspoň je, na co koukat. Spousta našich by měla jít do sebe a něco dělat.“

Pokud se dnes Mšenu podaří porazit Olymp, půjde o jeho desáté nepřetržité vítězství na domácím ovále. „Chtěl bych, aby se vyhrálo,“ nezastírá Petr Vandírek. „Desáté vítězství by bylo hezké. Ve Mšeně je spousta lidí, co pro to hodně dělají. A takovou domácí atmosféru nenajdeš nikde jinde.“

Náhoda je blbec
Pražané mají na své cestě k přímému postupu do finále mnohem větší počet protivných slůvek kdyby. Musí především vyhrát oba své zbývající závody a ten dnešní dokonce o více než pět bodů. A pak musí věřit, že Slaný bude za týden opouštět Mšeno se štítem, na němž bude ležet neporazitelný domácí tým. Ovšem Vladimír Vopat není labilním člověkem, protože jinak by ležel na psychiatrické léčebně jako beznadějný případ už po loňské sérii třech proher na domácím kolbišti.

„Půl na půl, buďto vyhrajeme nebo prohrajeme,“ odpovídá na otázku magazínu speedwayA-Z, jaké má prognózy na dnešní duel. „Bereme i remízu, ale ta nestačí na finále, ale na postup ano.“ Právě jeden tabulkový bod by totiž definitivně pohřbil slánské naděje na zázračný postup do play-off.

Matěj Kůs, Josef Franc a Zdeněk Simota tvoří trojici českých seniorů, ovšem na juniorských postech se vedle Ondřeje Veverky premiérově objeví patnáctiletý Michal Škurla. „Situace vznikla ve zdravotním stavu,“ vysvětluje Vladimír Vopat chybějícího Pavla Pučka. „Včera jsem s ním ještě mluvil a viróza se ho nechce pustit. Nominace vykrystalizovala také na juniorkách ve Mšeně a v Praze.“

Ani Praha se neobejde bez zahraničních posil. Vedle Grzegorze Walaska nastoupí Michal Mitko, by by za daného stavu člověk očekával spíše akvizici formátu Nicki Pedersena. „Zvažovali jsme to a nakonec se rozhodli takto,“ svěřuje se manažer pražského celku. „Nicki má před Toruní a jde mu minimálně o osmičku.“ Greg Hancock ovšem může z pozice náhradníka proti hostům nastoupit sedmkrát a v kuloárech se předvídalo, že Vladimír Vopat vyzkouší stejnou fintu. „A jede sedmkrát, to je pořád jednadvacet bodů a to samo o sobě nestačí. Já vsadil na skoro stejnou sestavu, která tam loni mále odpálila bombu. A neradi se opičíme, vyhrajeme i takhle.“

Pražské odhodlání je evidentní, by cesta na hrot průběžné tabulky základní části je ještě pořádně dlouhá. „Finále je trošku nereálné, ale ve sportu je možné všechno. Šance je hodně malá, ale pořád ještě žije. Uvidíme. Loni tam byl Protas a to měli namále. Stačí dva defekty a všechno je jinak. Samozřejmě ho nikomu nepřeju, ale je to tak. A náhoda je blbec.“

Historické okénko:
Praha, 26. září 2001 – oba dnešní soupeři tehdy litovali
V našem historickém okénku už byla řeč o tom, jak Mšeno narychlo v extraligovém ročníku 2001 nahradilo Březolupy, které ztratily strategického partnera, a Miloš Plzák nechtěl riskovat své renomé klubu hazardním zadlužením.

Tehdy extraliga vyvrcholila na Markétě, tedy dráze dnešního mšenského soupeře. Mšeno ve svém prvním ročníku především sbíralo zkušenosti. Série osmi posledních míst toho byla nanejvýš přesvědčivým důkazem. Ani v závěrečném kole se středočeský tým nedostal na stupně vítězů, by mu Tomáš Topinka přivezl deset bodů. Piotr Dym a Vladimír Višváder měli po pěti, Patrik Linhart dodal jeden a René Juna vyšel naprázdno. V konečném součtu to bylo o osm bodů méně, než získal třetí Slaný.

Naproti tomu Praha bojovala o titul. Jenže ten jim po roční přestávce znovu chtěli sebrat Pardubičané. Aby zlatá medaile zůstala na Markétě, musela by Zlatá přilba skončit až třetí s patnáctibodovým propadem za vítěznými domácími. Něco podobného se ovšem nestalo.

Východočechy sice zklamal Leigh Adams, jenž sice dvakrát vyhrál, jednou dojel za Bohumilem Brhelem, ale dvakrát skončil s nulou. Náhradník Michal Makovský však přesto nemusel vjíždět na ovál, z čeho měl největší radost jeho bratr David. Jako jeho mechanik totiž nemusel posléze čistit motocykl od nánosů bahna. Bratři Drymlové a Marián Jirout skórovali dvoucifernými hodnotami. A Pardubice třetím vítězstvím v řadě zpečetily titul.

Sestavy nahlášené včera ke 20:00:

Grepl PDK Mšeno: 1 Jan Jaroš
  2 Stanislav Pouznar
  3 Filip Šitera
  4 Sebastian Ulamek, PL
  5 Jan Holub
  6 Michael Hádek
  7 Greg Hancock, USA
 
PSK Olymp Praha: 8 Matěj Kůs
  9 Josef Franc
  10 Zdeněk Simota
  11 Grzegorz Walasek, PL
  12 Ondřej Veverka
  13 Michal Škurla
  14 Michal Mitko, PL

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Extraliga

Praha si dala trošku více na čas

Mšeno – 24. srpna 15:00
Zítra je ve Mšeně na programu důležité klání mezi domácími a Pražany. Zatímco Petr Vandírek měl o své sestavě jasno prakticky už včera, Vladimír Vopat ji nahlásil až dnes odpoledne. Časový limit samozřejmě stihnul. Obě družstva spojuje nasazení cizince na místo náhradníka, by v pražském případě neponese hlavní tíhu výsledku.

Sestavy zítřejšího klání:

Grepl PDK Mšeno: 1 Jan Jaroš, 2 Stanislav Pouznar, 3 Filip Šitera, 4 Sebastian Ulamek (PL), 5 Jan Holub, 6 Michael Hádek, 7 Greg Hancock.
 
PSK Olymp Praha: 8 Matěj Kůs, 9 Josef Franc, 10 Zdeněk Simota, 11 Grzegorz Walasek (PL), 12 Ondřej Veverka, 13 Michal Škurla, 14 Michal Mitko.
Ostatní závody

Tři účastníci SGP 2011 se vrátí na Markétu

Praha – 24. srpna
Přípravy startovní listiny na 43. ročník Memoriálu Luboše Tomíčka, který se uskuteční už přespříští pondělí, jsou v plném proudu. Již nyní jsou potvrzeni tři stálí účastníci letošního seriálu velkých cen, protože se s pořadateli domluvili Nicki Pedersen, Greg Hancock a Andreas Jonsson.

„Zkvalitní to závod,“ říká Petr Ondrašík. „A čeští závodníci budou mít problém dostat se do finále.“ Kvůli zranění ze sobotního challenge vypadl Jonas Kyllmäkorpi, zatímco jednání s Martinem Smolinskim stále probíhají.

Memoriál Luboše Tomíčka opět proběhne v rámci oslav dne městské části Praha 6. Vstupenky na večerní závod jsou již v předprodeji a až do pondělního večera můžete soutěžit o lístky do sektoru A hlavní tribuny rovněž ve společné soutěži AK Markéta Praha a magazínu speedwayA-Z.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Juniorů

Žhavé drama nepřineslo změnu na postu leadera

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 23. srpna
Pátý závod letošní české juniorky v tropickém odpoledni na Markétě rozehráli Václav Milík, Michael Hádek, Jan Holub a Roman Čejka ve vítězném rytmu. Prvních osm jízd neznalo jiného vítěze, ale do poslední série si punc neporazitelnosti udržel pouze slánský závodník. Rozjížďka s číslem dvacet dokonale zapadla do formátu mítinku plného zvratů. Původně to vypadlo na tříčlenný rozjezd o vítězství, ale nakonec Jan Holub předjel Romana Čejku. Slaňák mu to v dodatkové jízdě o třetí místo vrátil. Václav Milík porazil Michaela Hádka v rozjezdu o vítězství, avšak spíše kvitoval udržení své jednobodové převahy v průběžné klasifikaci.

Sedmkrát start – cíl po sobě
Co nevyšlo v sobotu ve Mšeně, stalo se realitou dnes. Lukasz Sowka opět nedorazil, nicméně pět přítomných mimo první dvanáctku znamenalo nutnost kvalifikace o čtyři místa v hlavním klání. Nejpřímější cestou vyřešili kvalifikační záležitost David Štěrovský a Patrik Nagy. Pardubičan vyřešil mšenské závodníky v rozjížďce s číslem jedna ve stylu start – cíl, maďarský závodník ho napodobil hned vzápětí.

V hlavním podniku se ovšem nevedlo ani jednomu z nich. David Štěrovský v rozjížďce s číslem pět zastavil vinou přetrženého primárního řetězu a napáchané škody nestačil opravit včas před devátou jízdou. Nakonec mítink nedokončil, když spadl ve kvůli předchozímu pádu Michala Kleina v poslední jízdě. A Maďarovi jakoby tropické vedro vysálo veškerou chu a bojovnost, které ho zdobily ve Mšeně.

Ve třetí kvalifikační rozjížďce dlouho vedl Michal Klein, aby ovšem Stanislav Pouznar využil jeho chyby na sklonku druhého okruhu. Zdeněk Růžička zůstal v úloze náhradníka, avšak příležitost ke svezení se mu naskytla už v rozjížďce s číslem tři. Běžely dvě minuty a Stanislav Pouznar nikde. Objevil se, až když už bylo příliš pozdě. „Chyt‘ mě průjem,“ vysvětloval svou nepřítomnost.

Jak už je to v závodech české juniorky obvyklé, první čtyřka z průběžné klasifikace se utká až navzájem v rozjížďce s číslem dvacet. A v prvních fázích má víceméně snadnější práci. Dnešní mítink poskytl pádný důkaz, když po osmi jízdách byla na čele top čtyřka, aniž by ztratila jediný bod.

Rozjížďku s číslem jedna zcela opanoval Václav Milík, zatímco Michal Dudek jakoby po Mšeně ještě nenašel ztracenou motivaci. Pardubičanovo velké sólo vzápětí napodobil Michael Hádek. Eduard Krčmář přišel v tréninku o své čerstvě repasované GM a teď ho vedle Michaela Hádka odvedl i Michal Škurla.

Roman Čejka odvedl v rozjížďce s číslem tři Ondřeje Veverku a čtveřici neporažených posléze zkompletoval Jan Holub, když záhy zmizel Pavlu Pučkovi. Ten už měl sice ukončenou neschopenku, nicméně na následky nemoci si stěžoval pořád. A tak po první přestávce ani příliš nekousal a byl rád za druhou příčku za Michaelem Hádkem.

V rozjížďce s číslem šest si Jan Holub prodloužil svou neporazitelnost na úkor Eduarda Krčmáře. Vzápětí měl Roman Čejka příležitost zazářit svým excelentním startem hned dvakrát. Michal Škurla vehementně útočil na druhou příčku Michala Hádka, avšak ve druhé zatáčce se přetočil a upadl. Při repete si však Roman Čejka počínal stejně neohroženě a svou druhou trojku přivezl stylem start – cíl.

Až rozjížďka s číslem osm nenabídla pohled na vedoucího suveréna. Václav Milík sice perfektně odstartoval, avšak Ondřej Smetana ho v první zatáčce objel. Pardubičan zůstával ve střehu a v nájezdu do druhého kola se do vedení vrátil. Ondřej Smetana nepolevoval v nájezdech, avšak pod šachovnicovou vlajkou mu přece jen pár centimetrů chybělo. Ondřej Veverka, v jehož boxu se v průběhu mítinku objevil také Josef Franc, skončil až třetí.

Patent na bodové maximum neexistuje
Řádění neporažené čtveřic ovšem pro ostatní soupeře bylo stejně motivující jako červený hadr v rukou toreadora na rozzuřeného býka. Roman Čejka inkasoval svůj třetí triumf v rozjížďce s číslem devět ještě docela v pohodě. Michael Hádek už ovšem měl za svými zády Ondřeje Veverku, který se zdržel, než v prvním oblouku podjel stále lepšícího se Michala Kleina.

První nečekaný výsledek ovšem přinesla rozjížďka s číslem jedenáct. Nejrychlejší reakci na let pásky měl Patrik Nagy, jenže ještě v nájezdu do první zatáčky se okolo něho jen mihnul Daniel Hádek. Jan Holub jel s ním, útočil na vedoucí příčku až do cíle, ale nakonec se musel smiřovat s porážkou. „Z dvojky to jelo hrozně,“ popisoval mladý Plzeňan své vítězství. „Odved’ jsem Holoubka, odstartoval jsem a nenechal mu místo.“

Na bodovou ztrátu svého bezprostředního soupeře zíral i Roman Čejka, který zamířil do šatny i v průběhu mítinku. „Byl jsem se koupat, je hrozný vedro,“ nechal se slyšet. Dvanáctá jízda se vrátila do výsledkového normálu, když Václav Milík jezdil první od startu až do cíle. Michal Škurla posílil své vyhlídky na pozvánku do extraligového týmu na čtvrteční výjezd do Mšena. Sice zapomněl vestu, s níž přiběhl bývalý závodník Michal Šnajberk, ale v úvodním výjezdu překonal Pavla Pučka.

Po přestávce odčinil Jan Holub svou porážku. Nyní rychle pronikl do čela a přehradil Ondřeji Veverkovi slibnou dráhu do čela. Hned nato Roman Čejka rychle přeskočil Zdeňka Holuba, přes něhož se dral i Pavol Pučko. Když Slaňák projížděl vítězně cílem, nemohl tušit, že před poslední sérií zůstane na čele průběžné klasifikace opuštěný jako Robinson Crusoe po ztroskotání své plachetnice.

Podobnému scénáři nic nenasvědčovalo ani po vylétnutí pásky v rozjížďce s číslem patnáct. Vedení se ujal Michael Hádek. Jenže ve druhé zatáčce se nechal vynést příliš daleko a otřel se o nafukovací mantinel ve výjezdu. V čele jel rázem Ondřej Smetana před Michalem Dudkem, zatímco Michaelu Hádkovi komplikoval pronásledování ucházející vzduch ze zadní pneumatiky. „Kdybych nebyl debil, vyhrál bych, protože mi to úplně ušlo, až když jsem projel cílem,“ označil Michael Hádek za největší příčinu své ztráty kočkování s nafukovacím mantinelem.

V šestnácté jízdě nejlépe odstartoval Eduard Krčmář. Václav Milík se v první zatáčce chvilku mihl před ním, avšak slánský junior ve svých rukou pevně třímal delší konec provazu. „Nedal jsem novou hranu a on na mě odstartoval, pak jsem jezdit pořád venek jako on,“ uvědomoval si Pardubičan v cíli.

Před rozhodující dvacátou jízdou ovšem nemohl nikdo velkou čtyřku ohrozit. Stanislavu Pouznarovi vítězství, které zdědil po upadnuvším Patriku Nagymu, přineslo jeho dnešní první body vůbec. Daniel Hádek se díky druhému triumfu v rozjížďce s číslem osmnáct umístil na skvělém šestém místě, ale vedoucí závodníky ohrozit nemohl. Stejně tak Ondřej Veverka, když se skvěle vypořádal s Pavlem Pučkem, Eduardem Krčmářem a Michalem Dudkem.

Před klíčovou rozjížďkou s číslem dvacet měl Roman Čejka dvanáct bodů, Jan Holub a Václav Milík po jedenácti a Michael Hádek deset. A právě on pochopil, že žádnou další ztrátu si už nesmí dovolit. Skvělý start ho vynesl do vedení před Václavem Milíkem. Toho však svým nájezdem zdržel Roman Čejka.

V prvním výjezdu šel po něm stejně tvrdě jako inkvizitor po jakékoliv známce hereze. Oba borci do sebe narazili. „Byl tvrdej‘,“ líčil Slaňák. „Já ohnul hák, ale ukočíroval jsem to a nespad‘.“ Václav Milík proháněl Michaela Hádka až do cíle. Z depa to vypadalo, že ho nakonec předčil, avšak František Kalina viděl z věže rozhodčího cílovou čáru kolmo. A vítězství přiřkl Michaelu Hádkovi. Roman Čejka ve druhé zatáčce třetího okruhu podlehl Jan Holubovi. A místo, aby se rozjížděl o vítězství, musel s ním do dodatkové jízdy o třetí místo.

V ní ovšem nedal Janu Holubovi šanci. A zatímco na první stupně vítězů čekal dlouho, nyní jakoby se jich nemohl nabažit. Během třech dnů na ně šel už potřetí. Stejně jednoznačný průběh měl i rozjezd o vítězství. „Nechali jsme to stejně nastavený,“ řekl Václav Milík cestou na startovní rošt. Po skvělém startu se usadil v čele, zatímco Michael Hádek si uvědomoval zbytečnost dalšího boje. „Jít na držku nebo ničit motor, když máme stejně bodů do celkový klasifikace?“

Hlasy z depa
„Jel jsem z bedny a hodil jsem si to za ucho,“ kroutil hlavou Václav Milík. „Dobrý, první rozjížďky jsem vyhrával, pak byla jízda s Edou. Nedal jsem novou hranu a on na mě odstartoval. Já jezdil pořád venek jako on. Jenomže nám to jelo stejně a já ho nedokázal předjet. Na poslední jízdu jsem ušetřil hranu, ale nepoved‘ se mi start. V cíli jsem si myslel, že jsem byl první já. Je to pořád o bod, třeba příště v Pardubicích…“

„Jsem mantinelová brzda,“ vracel se Michael Hádek ještě k incidentu v rozjížďce s číslem patnáct. „Jsem za to šastnej‘ (smích). Moh‘ jsem výst šampionát, ale hovno. Ještě Pardubice a Liberec. V poslední jízdě jsem ho pořád slyšel, ale nevěděl, kde je. Tak jsem jezdil jako debil a vyplatilo se. V rozjezdu o nic nešlo, tady je to o startu nebo kdo udělá chybu jako já. A jít na držku nebo ničit motor, když body stejně nestáhneš?!“

„Dneska super,“ pochvaloval si Roman Čejka, který už podruhé nesestoupil ze stupňů vítězů. „Šlo to, akorát v poslední jízdě to nevyšlo. Myslel jsem, že Milda ubere. Byl tvrdej‘, já ohnul hák, ale ukočíroval jsem to a nespad‘. Z třetího místa jsem udělal chybu a on mě předjel Holoubek. V rozjezdu jsem měl dobrou pozici a odjel. Povedlo se mi podruhý bejt‘ na bedně, doufám, že to půjde i nadále.“

„jestli jsem dneska jednou odstartoval, je to moc,“ smutnil Jan Holub. „Otočit se to dá, ale nevím jak, nevychází to vůbec. Dráha tady byla nejhorší, co jsem tady jel. Škoda bodu s Haďasem a pak ta poslední jízda. Hlavně starty!“

„Nemohli jsme nastavit správně motorku,“ tvrdil Ondřej Veverka. „V půlce závodu mi začal pomáhat Pepe Franc a bylo to vidět. Bylo to lepší a lepší a teď to bylo v poslední jízdě nejlepší. Měl jsem dobrej‘ start.“

„Dneska dobrý, ale zezačátku jsem byl nasranej‘,“ svěřoval se Daniel Hádek. „Říkal jsem, že to nejede. Bylo to o startech, odved‘ jsem Holoubka. Z dvojky to jelo hrozně. Odstartoval jsem a nenechal mu místo. Ještě jsem měl bobky, jak se to zvedlo ve druhý zatáčce. Takže to byl jinak nakonec dobrej‘ závod.“

„Na hovno,“ odtušil Eduard Krčmář na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu jelo. „Fungl nový GM po repasi se rozlítlo. Když se daří, tak se daří. Přijel jsem na dráhu a o tréninku si neudělal ani kolečko. Poslední čtyři závody úplně na hovno.“

„Nasralo mě, že jsem neporazil Pučkina,“ litoval Ondřej Smetana. „Posral jsem start. Ten rozhod‘. Vítězství bylo dobrý, ale kdyby Haďas neudělal chybu, bylo by to jiný.“

„Asi tejden prodělávám nemoc,“ svěřoval se Pavol Pučko. „Nebyl jsem ve Mšeně a pořád to není dobrý. Mám plnej‘ rypák a chyběly mi síly. Motorky nebyl dobrý, ale spíš to bylo ve mně. Ale neupad‘ jsem, to je hlavní. V první trojce už nebudu, v pětce možná, tak o co jde? Zachránit si svoji čest.“

Kvalifikace:

  I. II. III.
1. David Štěrovský, Pardubice 1.    
2. Patrik Nagy, H   1.  
3. Stanislav Pouznar, Mšeno 2.   1.
4. Michal Klein, Mšeno   2. 2.
5. Zdeněk Růžička, Mšeno 3.   3.

Hlavní závod:

1. Václav Milík, Pardubice 3 3 3 2 2 13+3
2. Michael Hádek, Mšeno 3 3 3 1 3 13+2
3. Roman Čejka, Slaný 3 3 3 3 0 12+3
4. Jan Holub, Mšeno 3 3 2 3 1 12+2
5. Ondřej Veverka, Praha 2 1 2 2 3 10
6. Daniel Hádek, Plzeň 1 1 3 1 3 9
7. Eduard Krčmář, Slaný 1 2 2 3 1 9
8. Ondřej Smetana, Praha 1 2 1 3 2 9
9. Pavol Pučko, Praha 2 2 1 2 2 9
10. Zdeněk Holub, Praha 2 1 1 1 1 6
11. Michal Dudek, Slaný 1 2 0 2 0 5
12. Michal Škurla, Praha 2 X 2 1 R 5
13. Stanislav Pouznar, Mšeno – 0 0 0 3 3
14. Zdeněk Růžička, Mšeno (res) 0 0 2 2
15. Patrik Nagy, H 0 0 1 0 1 2
16. Michal Klein, Mšeno 0 1 F E X 1
17. David Štěrovský, Pardubice 0 E – 0 F/R 0

Průběžné pořadí seriálu:

  SLA PLZ DIV MŠE PHA TOT
  23.4. 25.5. 16.7. 20.8. 23.8.  
1. Václav Milík, Pardubice 13 15 14 (8) 13 55(63)
2. Michael Hádek, Mšeno 14 13 14 (12) 13 54(66)
3. Jan Holub, Mšeno 13 12 (12) 14 12 51(63)
4. Roman Čejka, Slaný (8) 11 12 13 12 48(56)
5. Michal Dudek, Slaný 10 11 13 8 (5) 42(47)
6. Ondřej Veverka, Praha (8) 9 9 10 10 38(46)
7. Pavol Pučko, Praha 13 8 8 – 9 38
8. Eduard Krčmář, Slaný 10 9 (6) 9 9 37(43)
9. Daniel Hádek, Plzeň – 7 9 8 9 33
10. Ondřej Smetana, Praha 4 (1) 4 8 9 25(26)
11. Zdeněk Holub, Praha 6 5 (2) 5 6 22(24)
12. Michal Škurla, Praha – – 5 9 5 19
13. Dominik Hinner, Praha 2 6 5 – – 13
14. Stanislav Pouznar, Mšeno 3 3 2 (0) 3 11
15. Patrik Nagy, H – – – 7 2 9
16. Michal Klein, Mšeno (0) 3 1 3 1 8
17. Jaroslav Hladký, Praha 3 DNR 4 – – 7
18. Zdeněk Vrba, Praha 7 – – – – 7
19. Zdeněk Růžička, Mšeno – 2 0 2 2 6
20. Roland Benkö, H 4 1 – – – 5
21. David Štěrovský, Pardubice – – – 2 0 2
22. René Vidner, Pardubice 2 – – – – 2

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Ostatní závody

Soutěž o vstupenky na Tomíčkův memoriál: rekordy Ivana Maugera stále odolávají

Česká Třebová – 23. srpna
Memoriál Luboše Tomíčka se počátkem sedmdesátých let stal nedílnou součástí mezinárodního kalendáře a lákal do hlavního města velké hvězdy světové ploché dráhy. Pravidelně se mezi nimi objevoval i Ivan Mauger. Poprvé se na stupně vítězů postavil už v sedmdesátém, kdy skončil druhý za Jiřím Štanclem, ale o doposud nepřekonatelný rekord se postaral hned v následujících třech ročnících.

Pondělí po Zlaté přilbě se stalo tradičním prodloužením Zlaté přilby, kterou Tomíčkův memoriál doprovázel až do svého čtyřicátého ročníku v roce 2008. V jednasedmdesátém však ve stejném termínu v Českých Budějovicích pořádali osmý ročník Poháru Jihočeské pravdy. Část závodníků z Pardubic zamířila do jihočeské metropole, nicméně kvalitnější obsazení měl přece jen Memoriál Luboše Tomíčka.

Nechyběl mezi nimi ani Ivan Mauger, v té době už trojnásobný šampión ze světového šampionátu jednotlivců, kde triumfoval nepřetržitě v letech 1968 – 1970. Vzhledem ke smlouvě s exportním podnikem Motokov sedlal tovární Jawy a v Československu býval častým hostem.

Karlu Hrubcovi, jedné z legend mezi českými motoristickými novináři, který tehdy psal pro Stadión, vysvětlil, jak přišel ke svému křestnímu jménu, které je tolik typické pro ruské muže. „Já se zase divím, kolik Rusů se jmenuje stejně jako já,“ opáčil. „Jméno Ivan je u nás tak běžné jako John nebo Chris.“

Zvídavý žurnalista, těžištěm jehož tvorby byla především formule jedna, Ivanu Maugerovi položil také otázku, proč má na své kombinéze pět hvězdiček na každém rukávě. „Nejsem zvláštním ctitelem koňaku,“ odpovídal novozélandský plochodrážník. „Ale tolik o něm vím, že pětihvězdičkový je nejlepší. Mě to popohání k tomu, abych se snažil být nejlepším, aby můj výkon odpovídal mé vinětě.“

Při třetím ročníku Memoriálu Luboše Tomíčka své pověsti dostál dokonale. Se startovním číslem pět šel od vítězství k vítězství. Zatrnulo mu prakticky jen v rozjížďce s číslem deset. Cílovou metu protnul před Barry Briggsem, Georgijem Ivanovovem a Dieterem Tetzlaffem, ačkoliv už ve třetím kole jel se zadní pneumatikou bez vzduchu.

Pondělí 20. září 1971 vešla do historie Memoriálu Tomíčkova memoriálu tím, že její vítěz měl poprvé patnáct bodů. Ivan Mauger naložil svou Jawu do kufru bílého Mercedesu. Celý prostor osobního vozu zaplnilo další vybavení a zlatý věnec a velký pohár se do něho už prakticky nevešly.

Československým závodníkům byly tentokrát stupně vítězů zapovězeny. Petr Ondrašík, dnešní šéf pražské Markéty, který svou kariéru po březolupských počátcích směřoval rychle nahoru a začal závodit v RH Praha, byl díky pátému místu nejlepší z našich. Jiří Štancl, obhájce vítězství, skončil za ním, když mu body sebrala přetržená páska v jedenácté jízdě.

Napřesrok se na stupně vítězů Jiří Štancl vrátil. Skončil třetí se stejným počtem bodů jako Ole Olsen, který měl ovšem vyšší počet trojek. Z nejvyššího stupně mával opět Ivan Mauger, ačkoliv ho hned v rozjížďce s číslem jedna porazil Václav Verner. Stejná trojice zamířila na pódium i v třiasedmdesátém. Jiří Štancl a Ole Olsen měli opět stejně bodů, avšak pořadí si prohodili. Ivan Mauger však právě zaznamenal hattrick, když podlehl jen Jiřímu Štanclovi ve dvacáté jízdě.

Ivan Mauger vyhrál Memoriál Luboše Tomíčka ještě jednou. Stalo se tak v sezóně 1979, krátce poté, co v polských Katowicích získal šestý titul individuálního mistra světa. Podobný ojedinělý kousek zaznamenal až Tony Rickardsson bezmála o tři desítky let později.

Rekordy Ivana Maugera v Memoriálu Luboše Tomíčka však stále odolávají. Jeho čtyři vítězství celkem vyrovnal Bohumil Brhel. Ole Olsen a Antonín Kasper se k nim dokázali svými třemi triumfy pouze přiblížit. Hattrick třech vítězných Tomíčkových memoriálů v řadě za sebou nedosáhl už nikdo jiný. Českým fanouškům dozajista dělá radost, že k podobné metě má nejblíže Matěj Kůs. To by ovšem musel ke svému loňskému primátu přidat další letos 5. září a ještě jeden napřesrok.

Soutěžní otázka:
Kolikrát vyhrál Ivan Mauger Tomíčkův memoriál celkem a kdo dokázal napodobit jeho hattrick z let 1971 – 1973?

Pravidla:
Své tipy včetně adresy a telefonního čísla zasílejte od této chvíle na e-mailovou adresu vydavatelstvi@speedwayA-Z.cz.

Na odpovědi máte čas až do pondělí 29. srpna, kdy přesně v 19:00 proběhne uzávěrka vašich odpovědí. Losování třech šastných výherců se bude konat okamžitě po skončení prvního kola. Jména vítězů, kteří získají po jedné vstupence na hlavní tribunu do sektoru A, budou zveřejněna na stránkách magazínu speedwayA-Z.

Odpovědi bez jména a příjmení, kontaktní adresy, e-mailu a telefonního spojení jsou neplatné.

Z účasti na soutěži jsou vyloučeni redaktoři a spolupracovníci magazínu speedwayA-Z, zaměstnanci firmy Antonín Škach – Angličtina v České Třebové a členové AK Markéta Praha.