Archiv autora: Antonín Škach

Rozjetý český stroj zastavil v Holandsku až spadlý řetěz

Staphorst – 19. srpna
Jako rozjetý rychlík řádila česká reprezentační dvojice Franc – Wolff při semifinále mistrovství Evropy na travnaté ploché dráze v nizozemském Staphorstu. Prvně jmenovaný Josef Franc splnil roli favorita, vynikal zejména rychlými starty a s přehledem si zajistil postup mezi první čtyřku a tím i jistý lístek na Evropské finále. Richardu Wolffovi naopak starty vůbec nevycházely, dokázal si však jako jeden z mála poradit s těžkou dráhou a s ohromným nasazením vyhrával jeden souboj za druhým. Prakticky v každé jízdě se musel probíjet z úplného chvostu na přední příčky, což se mu dařilo více než dobře, a po třech odjetých sériích mu s dvanácti body patřila skvělá čtvrtá příčka, pak však zasáhla vyšší moc a defekt v poslední sérii udělal čáru přes rozpočet pražského závodníka.

Již odpolední trénink na 460 metrů dlouhé travnaté dráze ve Staphorstu ukázal, že postupové ambice si mohou oprávněně činit pouze zkušenější závodníci. By se nad pohledným areálem závodiště smálo Slunce a vytvářelo krásnou odpolední pohodu, na dráze se důkladně podepsalo deštivé počasí předchozího dne. Hluboká dráha ztěžklá deštěm úporně odolávala bohatému programu, který v sobě krom závodů ME a vložených jízd plochodrážních stopětadvacítek zahrnoval i v Holandsku tak oblíbené motokrosaře. Organizátoři však neponechali nic náhodě a odvedli výbornou práci. Start o devatenácté hodině, který po nedávném fiasku při závodě Grand Prix v Gronningenu vyvolával chmurné myšlenky, zažehnal pohled na mobilní umělé osvětlení kolem dráhy. Hluboké koleje, které na dráze pravidelně zanechávaly nájezdy motokrosových motocyklů, upravovalo do regulérního stavu po každé sérii až osm strojů.

Josef Franc toho od svého dlouhodrážního comebacku v loňském roce zatím příliš nenajezdil, přesto si díky svým výkonům v Grand Prix a letošní kvalifikaci MS získal u soupeřů již značný respekt. I ve Staphorstu byl spolu s Martinem Smolinskim a domácím Jannickem de Jongem představen jako jeden z hlavních favoritů závodu. Z tréninku si sice odnesl pošramocené rameno po nepříjemně vypadajícím pádu, s vylétnutím startovní pásky své první jízdy však rozptýlil všechny obavy. Po bleskovém startu si bez větších obtíží připsal svůj první triumf před Mitchem Goddenem a René Lehtinenem. To Richard Wolff se na svůj bodový příděl nadřel o poznání více. Start se mu vůbec nepovedl a o každou příčku musel srdnatě bojovat. Ve druhém kole si poradil s Dennisem Noordmanem, aby se vzápětí pustil do Torbena Praestgarda. Výsledkem bylo druhé místo za Jannickem de Jongem a 4 body na kontě.

Asi nejkrásnější jízdu předvedli oba čeští borci ve vzájemném duelu v páté jízdě. Franc šel opět po startu do čela, zatímco Richard Wolff se musel nejprve prokousat na třetí příčku, aby pak po dvě kola sváděl boj s Rene Lehtinenem. Finův skalp mu však nestačil a proto si v posledním kole vyšlápl i na vedoucího France. Po dvou odjetých sériích se čeští reprezentanti dělili o senzační druhé místo za neporaženým de Jongem. Smolinski si značně zkomplikoval situaci ve své druhé jízdě. Po rychlém startu složil v nájezdu do první zatáčky svůj stroj pod neudržitelným úhlem a v okamžiku ležel na dráze. Jeho motocyklu se však již nedokázal vyhnout Mitch Godden, výsledkem čehož byl hrůzostrašný pád, který se naštěstí obešel bez zranění. Smolinski byl z opakované jízdy vyloučen a vidina přímého postupu do finále se mu vzdálila.

Pády na hluboké a těžké dráze pronásledovaly i ostatní jezdce. K nejhorším patřil karambol hned tří závodníků, kteří se nesrovnali do první zatáčky deváté jízdy. Naštěstí ani tentokrát nemusel zasahovat sanitní vůz a trojice Klasson, Nyström a Paul Cooper mohla pokračovat v závodě.

Ve třetí sérii jízd potvrdil Pepe Franc svou formu a dalším triumfem se přiblížil finále. Richard sice ztratil dva body v souboji s Goddenem a stále se lepšícím domácím borcem Jeffrrey Woortmanem, přesto jej dosavadní skóre dvanácti bodů stále řadilo mezi první čtyřku.

Pohroma přišla v poslední sérii. Zatímco Franc třetím místem za Woortmanem a de Jongem jistil postup do finále, od Richarda Wolffa bojujícího se Smolinskim a Eijbergenem se štěstí odvrátilo. V momentě, kdy předjížděl nizozemského jezdce a bodově se už viděl mezi přímo postupovou čtyřkou, mu spadl řetěz a rázem bylo po nadějích.

Poslední šancí pro Richarda bylo umístit se mezi prvními dvěma ve finále B, ti mají podle nestandardního rozpisu evropského šampionátu právo utkat se s nejlepšími čtyřmi jezdci základní části ve finále A. Stejné plány jako český reprezentant však měli i ostatní účastníci B finále v čele se Smolinskim a ostříleným domácím dravcem Erikem Eijbergenem. Právě oni dva opanovali asi nejdůležitější jízdu závodu a uzavřeli tak našemu jezdci cestu do letošního finále evropského šampionátu.

Vyvrcholením závodů natažených vloženými jízdami a častými úpravami dráhy až do pozdních hodin bylo finále A. Josef Franc po celý večer vynikal brilantními starty, v posledních jízdách však jel na jistotu a do zatáček najížděl pomalu a opatrně. To jej stálo vítězství nejen v poslední jízdě základního rozpisu, ale i ve finále A. Tam předvedl opět excelentní start. Od mantinelu vystřelil jako raketa a vnějším obloukem se hnal do čela. V nájezdu do druhé zatáčky však ubral a přes něj se přehnali Smolinski s de Jongem. Náš jezdec se postupně propadal, aby nakonec rezignoval a stáhl se na poslední šestou příčku. Triumf si odnesl Smolinski před Jannickem de Jongem a Mitchem Goddenem.

Spokojenost i zklamání v českém depu byly vystřídány plány nad blížícím se světovým finále družstev. Nabitý závodní program Josefa France však místo přesunu do nepříliš vzdáleného Scheesselu odvál na britské ostrovy, aby tam pomohl svému týmu z Berwicku k vítězství nad hosty z Newcastle. Británie bude na pořadu dne i o nadcházejícím víkendu, respektive v neděli 28. srpna, kdy se na dráze ve Wainfleetu (Skegness) pojede finále mistrovství Evropy na travnaté dráze. Tam se po bok Josefa France postaví reprezentační kolega Aleš Dryml, který postoupil druhým místem z kvalifikace ve Francii.

Hlasy z depa:
Richard Wolff: „Starty mi nešly, něco se stalo se spojkou, nevim co. Bylo mi líto toho jednoho bodu, co jsem ztratil s Goddenem a to jsem ještě netušil, že přijde defekt – řetěz, a to bylo ve chvíli, kdy jsem předjížděl Eijbergena. V béčku to už nešlo, nebylo pořádně vidět na dráhu a Eijbergen jel takovou divnou stopu, pořád se mi tam pletl. Jinak takový dráhy mi vyhovujou, motorka jela super, ale v takovým závodě si nemůžeš dovolit defektovat.“

Josef Franc: „ Já to prostě neumím tyhle dráhy, ale jel jsem si sem pro postup, to finále už byl jen trénink.“

Foto: Jiří Bayer

Tomasz Gollob předával českému týmu pohár za první místo

Wawrow – 21. srpna
V pátek 19. srpna přivítal domácí polský team GUKS WAWRÓW hostující Speedwayclub Chabařovice na svém malém oválu měřícím asi 130 metrů. Od dvanácti hodin se konečně kluci dostali na dráhu a dvě hodiny nacházeli styl jak tuto dráhu přeprat. Nejvíce překvapil malý Roman Herzina, který vypadal, jako kdyby zde trénoval každý den. Odpoledne byl na programu Aquapark, kde se kluci pořádně unavili.

Sobota ráno patřila opět tréninku a odpoledne bylo pro SC Chabařovice připraveno pohoštění v zahrádkářské kolonii, kde na nás čekalo zhruba 150 lidí. S národní vlajkou a údivem jsme vcházeli mezi dav lidí, který nás přivítal potleskem, při kterém jsme měli doslova husí kůži. Samozřejmě, že středem pozornosti se staly naše přistavené motocykly, všichni se mohli vyfotografovat, osahat i povozit! Odcházeli jsme okolo dvacáté hodiny, ale vůbec se nám nechtělo! Fanynky nás doprovázely až k autům a chtěly vědět, kdy zase přijedeme.

No a po krátké noci nastal očekávaný den plný překvapení a dárečků, Jelikož se měl odjet závod mezi týmem z Čech a Polska. V devět hodin už bylo na stadiónu pěkně rušno, vyvěšovaly se národní vlajky a dokonce už zde byli i diváci. Je to úžasné, že i o takové malé špunty má někdo zájem, a že jejich úsilí má smysl! Pořadatelé dokonce umožnily ukázkové jízdy našemu nejmenšímu závodníkovi, na motocyklu teprve čtyřletému Davídkovi Gakschovi.

V deset hodin to mělo vypuknout, ale chybička se přeci jen vloudila, když pořadatel zjistil, že nejsou programy, ale v krátkém čase to stihl napravit a závod mohl začít. Před závodem proběhla výměna trikotů a kšiltovek na důkaz přátelství a mohlo se odstartovat. Hned první jízda nám ukázala, že to kluci berou vážně a došlo ke kontaktu při souboji o první místo – Kamila Nowackého a Jakuba Ondrouška. Náš závodník naštěstí tuto nebezpečnou situaci zvládl a s bušícím srdcem tuto jízdu dokončil na druhé pozici, ale rozhodčí tuto situaci posoudil jako nesportovní a Kamila Nowackého diskvalifikoval.

To nahrálo českému týmu, Kuba získal tři body a Kamil Nowacki se musel odporoučet za svou nekontrolovatelnou dravost bez bodu. Dalším překvapením byl malý Filip Šifalda, který jakoby připravoval tajný dárek v podobě skvělých jízd a počtu obdržených bodů – dvanáct spolu s Jakubem Ondrouškem, který měl také dvanáct bodů, se pak postavili na stupeň vítězů, aby převzali pohár a upomínkové předměty. Na tom není nic neobvyklého, kdyby samotný pohár nepředával mistr světa Tomasz Gollob osobně!

A další husí kůže na sebe nenechala čekat! To, že kluci vyhráli 48:42, i když jsem opomněla sdělit, že s pomocí dvou malých Poláků, kteří sami od sebe chtěli doplnit chabařovickou soupisku, a že je ještě přijel podpořit mistr světa, tak to mě opravdu dojímalo k slzám! Tomasz Gollob dokonce usedl na motocykl Shupa Filipa Šifaldy a dovolil udělat pár snímků. Tato věc by se komukoliv mohla zdát jako takzvaná třešnička na dortu, ale Chabařovice měly možnost si sníst i smetánku v podobě volných vstupenek na extraligový zápas domácího klubu STAL Gorzów a Lesznem. A to ještě to kotle, kde jsme zažili úžasnou atmosféru tohoto podniku!

Zhlédli jsme závod plný slavných jmen např. Pedersen, Hampel,Kolodziej,Batchelor, Žagar, Iversen, Andersen Hans a samozřejmě nesměl chybět Tomasz Gollob! Domácí vyhráli vysoko 55:34, ale to už je na jinou reportáž. Ve dvacet hodin jsme opouštěli VIP parkoviště s tolika emocemi a vědomím, že tento zážitek ze závodu nebudeme moci nikdy Wawrówu opětovat. Velmi děkujeme za vstřícnost a pohostinnost tohoto klubu.

Výměnný pobyt tedy skončil, ale věříme, že spolupráce klubů teprve začíná. Strašně moc se nám v Polsku líbilo, a proto máme domluvené další akce pro malé závodníky.

Foto: Jiřina Šifaldová

O titul v českých dvojicích je velký zájem

Březolupy – 26. srpna
By Plzeň odstoupila a nečekaný postup juniorského národního týmu do finále v Balakovu zkomplikoval život také ostatním týmům, o mistrovství republiky dvojic je stále velký zájem. Startovní listina mítinku, který se pojede příští sobotu v Březolupech jako osmý ročník Slováckého oválu, včera doznala definitivní podobu.

Startovní listina:

Kvalifikace: AK Slaný: Martin Málek – Robert Kosciecha, PL
  Markéta Praha: Pavol Pučko – Ondřej Veverka
  Otruba Team: Jaromír Otruba – Jaroslav Petrák
  AMK Žarnovica: Ján Halabrín – Fritz Wallner, A
  Grepl PDK Mšeno: Michal Klein – Stanislav Pouznar
 
 
skupina A: Mitas Březolupy: 1 Martin Gavenda – 2 Vladimír Višváder
  Olymp Praha: 3 Matěj Kůs – 4 Renat Gafurov, RUS
  4. z kvalifikace: 5 a 6
  ZP Pardubice: 7 Tomáš Suchánek – 8 Stanislaw Burza, PL
  2. z kvalifikace: 9 a 10
 
skupina B: HBC Vrates Divišov: 11 Jan Jaroš – 12 Zdeněk Simota
  Dak Moto Liebezeit: 13 Filip Šitera – 14 Martin Vaculík, SK
  PRO TEC Miletice: 15 Ondřej Smetana – 16 Eduard Krčmář
  1. z kvalifikace: 17 a 18
  3. z kvalifikace: 19 a 20

Poznámka: startovní čísla kvalifikace budou vylosována na místě.

Pardubice plánují další trhák

Svitavy – 26. srpna
Stejně jako extraliga se do svých rozhodujících fází blíží rovněž druhá soutěž. Na čele prvoligové tabulky se vyhřívají Pardubice. A Lubomír Vozár se netají přáním v osmém podniku své postavení ještě vylepšit. A to tím spíše, jede-li se ve skoro domácím prostředí ve Svitavách.

Pardubický kouč proto nechtěl ani slyšet, že by Václav Milík vyrazil na semifinále evropských dvojic, kam ho lanařil Filip Šitera. Na technické dráze má totiž sehrát společně s Tomášem Suchánkem úlohu buldozeru na body. Dalšími členy sestavy budou Jaromír Otruba s uzdravujícím se Jaroslavem Petrákem, kteří spolu shodou okolností nastoupí také v mistrovství republiky dvojic.

Březolupům a Plzni nezbude nic jiného, než útočit. Moravský tým přijede standardně ve třech, když k Martinovi Málkovi a Martinovi povolává Romana Čejku, který své osmnáctiny oslaví v závodním tempu. Plzeň nahlásila také Zdeňka Simotu, jenže ještě předtím, než si ho Milan Špinka ve Mšeně vyhlédl pro Berghaupten. Juniorské trio složené z bratří Hádkových a Jana Holuba by chybět nemělo.

Ve mšenských barvách se poprvé objeví Vladimír Višváder, protože po skončení libereckého přeboru našly Liberec a Mšeno společnou řeč o jeho přestupu. Ostřílený matador by svým kolegům Zdeňku Růžičkovi, Michalovi Kleinovi a Ondřeji Smetanovi mohl dělat otce jen s ohledem na datum narození, avšak své rady si rozhodně nenechá pro sebe.

Zkušená jezdecká osobnost podobného formátu zjevně chybí pražským mladíkům. Otázka, zda se Pavol Pučko, Ondřej Veverka, Michal Škurla a Zdeněk Holub konečně prosadí na pódium, zůstává jedním z témat zítřejšího odpoledne.

Startovní listina:

ZP Pardubice: 1 Tomáš Suchánek, 2 Jaromír Otruba, 3 Václav Milík, 4 Jaroslav Petrák
PK Plzeň: 5 Jan Holub, 6 Michael Hádek, 7 Daniel Hádek, 8 Zdeněk Simota
Markéta Praha: 9 Pavol Pučko, 10 Michal Škurla, 11 Ondřej Veverka, 12 Zdeněk Holub
AK Březolupy: 13 Martin Málek, 14 Martin Gavenda, 15 Roman Čejka
Grepl PDK Mšeno: 17 Vladimír Višváder, 18 Zdeněk Růžička, 19 Michal Klein, 20 Ondřej Smetana

Foto: Wojta Zavřel

Trojlístek pro evropské semifinále dvojic je kompletní

Praha – 26. srpna
Zítra se čeští závodníci vydají na obhajobu evropského titulu ve dvojicích. V semifinále na superkraoučkém ovále v Berghauptenu je očekávají Němci, Angličané, Italové, Dánové a Lotyši. Milan Špinka už dříve nominoval Matěje Kůse a Filipa Šiteru. Se třetím závodníkem váhal až do včerejší extraligy, kde ho z možných kandidátů nejvíce oslovil Zdeněk Simota.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Mechanický mor a černočerná smůla rozežraly pražské ambice

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 25. srpna
Až do poloviny dnešního extraligového mítinku se Praha držela na čele před Mšenem. Jenže zastavení Grzegorze Walaska kvůli závadě na elektrickém okruhu byl jen začátek. Následovaly další defekty, pád Zdeňka Simoty a nakonec Grzegorz Walasek odstoupil kvůli bolestem zad. Mšeno nabylo vrch. A když domácí proměnili střetnutí s žolíkem Michalem Mitkem v rozjížďce s číslem čtrnáct, bylo definitivně rozhodnuto. Greg Hancock ani nenastoupil do poslední jízdy a Mšeno si pojistilo finále na svém ovále na státní svátek 28. září.

Pražané začínají útokem
Na první pohled to zní podivně, ale o dnešním výsledku se o dnešním výsledku mohlo rozhodnout už včera dopoledne. Kvůli tropickému vedru přeložili Pražané svůj trénink z odpoledních hodin na dobu, kdy sluneční paprsky nejsou tak žhavé. Ondřej Veverka upadl a Michal Škurla, který jel těsně za ním, raději spadl také, aby svému kolegovi neublížil.

Celý incident se naštěstí obešel bez následků. „Mladej‘ má spálenou prdel,“ říkal Tomáš Škurla na adresu svého syna, který se během pár týdnů od svých patnáctých narozenin dokázal dostat až do pražského výběru pro extraligu. Mezitím Vladimír Vopat v tropické výhni rozvíjel teorie pravděpodobnosti ve spojení s potenciálním desátým triumfem Mšena na domácí dráze. „Jednou se to už zlomit musí,“ doufal pražský kouč a odvolával se na loňský rok s nešastnou diskvalifikací Zdeňka Simoty.

Petr Vandírek logicky zastával opačný názor a podpořil ho skóre, které by dle jeho propočtů měl dnešní utkání mít. „Vychází mi to o šest,“ svěřil se, aby se smyslem pro drama dodal. „Bez Hancocka.“ V boxech mšenského Američana se pohyboval Marcel Gerhard. Švýcarský mistr světa z dlouhých drah je dnes úspěšným ladičem a ve Mšeně se zastavil na své cestě na Grand Prix v Toruni.

Greg Hancock sršel sebevědomím, když prostřednictvím mikrofonu Miloslava Čmejly sděloval do ochozů své jednoznačné poselství. „Přijel jsem, abych vyhrával.“ Zato Filip Šitera, který se dvakrát otočil na Britské ostrovy kvůli laserové terapii své zlomené klíční kosti, zachovával opatrnější postoj. „Uvidíme, jak to půjde,“ říkal. „Kost je prasklá, hlavně abych nespad‘.“

Pokud se týká správnosti prognóz, byl Filip Šitera doma opravdu úspěšným prorokem. Matěj Kůs ve spojení se Zdeňkem Simotou už od prvních metrů excelovali v rozjížďce s číslem jedna, kde Filip Šitera s Janem Jarošem hráli role statistů. Vzápětí všem vypálil rybník Ondřej Veverka. Perfektně odstartoval a usadil se na čele před Michaelem Hádkem a Janem Holubem, když Michal Škurla uzavíral řadu.

Michael Hádek útočil ze všech sil, ale vedoucí Pražan byl pořádně tvrdým oříškem na rozlousknutí. Až v předposlední zatáčce došla vytrvalá snaha domácího juniora úspěchu. „V nájezdu jsem udělal chybu,“ přiznával Ondřej Veverka o chvíli později ve svém depu. Michael Hádek ji nemohl nechat bez trestu a na poslední chvíli zajistili remízu.

Řádění mechanických šotků
Smírné výsledky charakterizovaly mítink i nadále. Ve třetí jízdě se Jan Jaroš dostal do křížku s páskou. Chytil se o ni kšiltem své přilby a musel o třicet metrů zpátky na trestnou čáru. Pražský tandem Josef Franc a Matěj Kůs jakoby se shlédl v počínání svých kolegů v první jízdě. Jenže Matěj Kůs začal mít na začátku druhého okruhu problémy, díky nimž se propadl až na chvost.

Zdeněk Simota před startem rozjížďky s číslem čtyři prohnal Františka Irmiše, jenž s ním dnes přijel jako mechanik. Nezbylo mu, než skákat přes mantinel se správným žlutým povlakem, jelikož jeho závodník si na své přilbě nechal bílý ze svého úvodního startu. Na roštu trošku zlobil Sebastian Ulamek, který stál u mantinelu poněkud zešikma.

Po sjednání nápravy ovšem nekompromisně vystřelil do vedení Grzegorz Walasek. Z prvního výjezdu však na čele vyjel domácí Sebastian Ulamek. Filip Šitera držel třetí příčku navzdory bolesti zraněného ramene i útokům Zdeňka Simota. Pražan se na třetím místě letmo mihnul již na začátku třetího okruhu, leč Filip Šitera dokázal kontrovat. Avšak v závěrečném kole se pro jeden bod přece jen natáhl Zdeněk Simota. A Miloslav Čmejla se znatelným smutkem v hlase uznale komentoval jeho drtivý nájezd.

Ani první nasazení náhradníka Grega Hancocka v páté jízdě nepřineslo zvrat ve vývoji utkání. Američan perfektně odpálil, ale když se ve druhé zatáčce druhého kola ohlížel, viděl za sebou pražskou dvojku. Ondřej Veverka se totiž hned na protilehlé rovince úvodního okruhu přenesl přes Jana Holuba za záda Josefa France.

V šesté jízdě zaútočila Praha naplno. Matěj Kůs se vracel do svého depa a při spěšném návratu na ovál málem uklouzl na šikmém asfaltu. Po vylétnutí pásky se ovšem ve spojení se Zdeňkem Simotou ujali vedení. Filip Šitera znovu bojoval jako lev. Chvilku se mihnul dokonce na čele, ale do druhé zatáčky mířil jako druhý v pořadí. Ve třetím kole se však znovu propadl za Zdeňka SImotu. „Neměl jsem sílu, bojoval jsem dvě kola, ale pak už to nešlo,“ připouštěl po závodě.

Skóre popoběhlo na stav 15:21 a Petr Vandírek opět místo Stanislava Pouznara poslal do akce Grega Hancocka. Ten se spolu se Sebastianem Ulamkem rychle dostal do čela. Grzegorz Walasek v pražské vestě jim nedokázal čelit, jelikož kvůli závadě na elektrickém okruhu neobjel ani jediné kolo. A osamocený Josef Franc mohl jen mudrovat, čím to je, že jsou zahraniční hvězdy o tolik rychlejší.

Trable hostujícího celku všuměly teprve začít. Ondřej Veverka v rozjížďce s číslem osm už už osnoval útok na třetího Filipa Šiteru, avšak neviděl cíl jediného kola vinou spadlého sekundárního řetězu. Mezitím se v nájezdu do druhé zatáčky Zdeněk Simota protlačil před vedoucího Michaela Hádka. Ten se pral jako o život, avšak Zdeněk Simota neomylně mířil do posledního oblouku.

Startmaršál si už chystal šachovnicovou vlajku, když to z Pražanova motocyklu zajiskřilo, jak do něj narážel přetržený primární řetěz. Michael Hádek reagoval přidáním plynu. Nebyl si jistý, že už je vítězem a proto v plném tempu absolvoval ještě páté kolo. „Lepší pět než tři,“ usadil všechny škodolibé kritiky.

Verdikt čtrnácté jízdy
Pražské šestibodové vedení se rázem vytratilo jako sňatkový podvodník s penězi z tučného konta své oběti. Po osmi jízdách měly jak Mšeno, tak Praha po čtyřiadvaceti bodech. „Proč se to sere zrovna nám?,“ bědoval Vladimír Vopat řečnickou otázkou, by věděl, že není nikdo, kdo by přispěchal se správnou odpovědí. „Nikomu nic zlýho nepřeju, ale proč se to sere nám? Ondra Veverka by Filipa předešel i pěšky!“

O pár minutek později se Matěj Kůs opět vrátil z dráhy a zmizel uvnitř svého boxu, aby si nechal doladit spojku pro devátou jízdu. Jenže v ní kralovali Mšeňáci. Po ukázkovém startu jel na čele Sebastian Ulamek stínovaný Janem Jarošem. Matěj Kůs přivezl jediný bod, avšak Grzegorz Walasek zastavil už v první zatáčce.

Horší vysvětlení nemohl podat. Odstupuje ze závodu kvůli bolestem naražených zad. Vladimír Vopat tentokrát neřečnil, mobilizoval Michala Mitko a sprintoval za vedoucím depa Radkem Smetanou, aby hlásil změnu do jedenácté jízdy. Dobře věděl, že dnešní výkon Grzegorze Walaska spálil jeho ambice na uhel. A ani zdaleka nemohl tušit, že mu zlomyslný osud chystá ještě jednu ránu.

Desátou jízdu nejprve zastavil letmý start. I napodruhé zamířil do čela Greg Hancock, ale nyní za ním místo Michaela Hádka jeli Josef Franc a Zdeněk Simota na nové hraně od Michala Škurly. Jenže ve výjezdu Zdeněk Simota upadl. Běžel zpátky do depa chystat se na repete, jenže to už na světelné rampě vylučovacích světel blikala žlutá. „Zvedlo se mi to,“ líčil. „Dal jsem to dolů, ale byla tam ještě větší hrana. Z výjezdu jsem chyt‘ o nafukovačky a to mě podrželo.“

Na repete si pozůstalá trojice dávala na čas. První byl na ovále Michael Hádek, ale stejně prošvihnul dvouminutový limit, když v době jeho vypršení nestál u pásky. Greg Hancock odvedl Josefa France a náskok domácích zvýšil na pět bodů.

Michal Mitko podědil zbývající dvě jízdy po Grzegorzi Walaskovi a s nimi i jeho zadní kolo. Jedenácté jízdě ovšem vládl Sebastian Ulamek a on dojel až druhý za Janem Holubem. Nerozhodný výsledek v rozjížďce s číslem dvanáct mšenský nástup jen maličko zpomalil. Josef Franc triumfoval stylem start – cíl před Sebastianem Ulamkem a stal se tak jediným závodníkem, jemuž se polského Mšeňáka podařilo porazit. Michael Hádek dodal poslední bod k mání, zatímco Matěj Kůs skončil dnes s druhou nulou.

Pražská situace se stávala beznadějnou. Greg Hancock a Jan Jaroš nejlépe odstartovali do třinácté jízdy. Na začátku druhého kola je rozdělil Michal Mitko. S devíti body ztráty mohl Vladimír Vopat spoléhat už jen na úspěch žolíkového útoku. Obdařil jím Michala Mitka. Avšak také Petr Vandírek taktizoval. Do první nominační jízdy poslal Michaela Hádka a náhradníka Grega Hancocka.

Američan nevybočil z vítězného konceptu a triumfoval před pražským žolíkem. Michael Hádek završil večer porážkou Josefa France. Díky dvojnásobnému bodovému přídělu byla z porážky remíza, ale ta definitivně přiklonila vítězství na stranu domácích.

V poslední jízdě Sebastian Ulamek záhy ujel Josefu Francovi. Michal Mitko, který musel v pěti posledních rozjížďkách na start hned čtyřikrát a z toho třikrát v řadě, nestihnul včas připravit motocykl. A nahlášený Greg Hancock o to ani neusiloval. „Už by bylo zbytečné, aby jel, má jiné závody,“ vysvětlil jeho absenci Petr Vandírek.

Hlasy z depa
„Díky všem,“ jásal Greg Hancock na mikrofon Miloslava Čmejly. „Uvidíme se ve finále!“ A Sebastian Ulamek mu přizvukoval. „Ve finále se budeme snažit vyhrát a udělat mistra Čech potřetí za sebou.“

„Dneska spokojenost,“ nezastíral Michael Hádek. „Škoda dvou minut. Rychle jsem se kouk‘ na metyl, na hodinách bylo ještě pět vteřin. Když jsem zved‘ hlavu, blikalo už modrý. Nezbylo mi, než držet hubu. Veverka mi zatopil, paňár jeden (smích)! Vítězství je, jakž takž jsem bodoval, jsem rád, že jsem se tu dráhu konečně naučil.“

„Z mý stránky tam spokojenost není,“ uznával Jan Jaroš. „Trápil jsem se, ale ze strany týmu spokojenost je.“

„Myslel jsem, že to bude lepší,“ připouštěl Filip Šitera. „Neměl jsem sílu, bojoval dvě kola a pak už to nešlo. Bylo to moc, nebudu se vymlouvat. Chtěl jsem se ukázat před domácím publikem, šel jsem do toho s tím, že to bude bolet, snad to bude lepší na finále. Naštěstí se kost nepohnula, byl jsem u doktorů. Ve finále to už bolet nebude.“

„Dobrý, ale je vidět, že u grandpristů je půl zatáčky rozdíl,“ uvědomoval si Josef Franc. „Na tvrdý dráhy to maj‘ nastavený bohovksy. Zkoušel jsem novej‘ motor, spokojenost. Pěkná dráha, po dlouhý době tady byla nádherná, ale mohla bejt‘ přece jen trošku hlubší. Příští tejden‘ ve Slaným musíme bojovat!“

„Bylo to dneska lepší, ale šel jsem na hubu,“ vyprávěl Zdeněk Simota. „Zvedlo se mi to. Dal jsem to dolů, ale byla tam ještě větší hrana. Z výjezdu jsem chyt‘ o nafukovačky a to mě podrželo. Škoda toho řetězu, je tam půlpánek ve spojce a tam to prasklo. Mohlo to bejt‘ lepší, poslední rozjížďky jsem měl smůlu, trošku štěstí scházelo.“

„Dneska jsem spokojenej‘,“ svěřoval se Ondřej Veverka. „Až na tu první jízdu. V nájezdu jsem udělal chybičku a Had letěl pěkně. Jsem spokojenej‘, je škoda, že jsme prohráli.“

1. Grepl PDK Mšeno     50
Jan Jaroš 0 1 0 2 1   4(2)
Stanislav Pouznar – – – – –   DNR
Filip Šitera 1 0 1 1 –   3
Sebastian Ulamek, PL 3 2 3 3 2 3 16(1)
Jan Holub 1 0 – 1 –   2
Michael Hádek 3 2 3 M 1 1 10(1)
Greg Hancock, USA 3 3 3 3 3 – 15
 
2. PSK Olymp Praha     40
Matěj Kůs 3 0 3 1 0   7
Josef Franc 3 2 1 2 3 2 13
Zdeněk Simota 2 1 2 2 X 0 7(3)
Grzegorz Walasek, PL 2 E R – –   2
Ondřej Veverka 2 1 E 0 0   3(1)
Michal Škurla 0   0
Michal Mitko, PL 2 2 4* M 8

Aktuální extraligová tabulka:

  závody skóre body
1. Mšeno 5 251:208 10
2. Pardubice 6 286:269 6
3. Praha 5 228:212 4
4. Slaný 4 156:212 0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)