Archiv autora: Antonín Škach

Extraliga

V sestavě Olympu bude debutovat Grzegorz Zengota

Praha – 31. srpna 10:45
Deset, čtyřicet a padesát. Těmito procentuálními hodnotami včera Vladimír Vopat označoval vyhlídky, zda se dnes na doposud prázdném startovním čísle čtrnáct objeví Nicki Pedersen, Michal Mitko či Grzegorz Zengota. Před malým okamžikem se pražský kouč svěřil magazínu speedwayA-Z, že bude mít v týmu muže, který loni za pět minut dvanáct obrátil českou extraligu vzhůru nohama.

Soupeři ovšem podobný scénář očekávali již včera, když na naši federaci dorazilo startovní povolení Grzegorze Zengoty. „Podal včera výborný výkon ve Švédsku,“ vysvětil Vladimír Vopat své rozhodnutí. „Je vidět, že se po zranění dal už dohromady.“

Takřka přesně před rokem dokázal Grzegorz Zengota na plzeňských Borech připravit Aleše Drymla v poslední zatáčce posledního kola poslední jízdy. Díky tomu Plzeň o bod předčila Pardubice a řešení postupujících pro play-off se zdramatizovalo.

„Loni dělal důležité body v důležitých utkáních,“ vzpomíná pražský kouč nejen na pardubický výjezd do Plzně, ale také na semifinálový duel Západočechů ve Mšeně. Zároveň připomíná, že polský závodník je ještě na cestě ze Skandinávie. „Jede ještě ze Švédska, stát se na cestě může cokoliv,“ svěřuje se.

Postavení Slaného, který je odhodlán porvat se o svou záchranu, se maličko zkomplikovalo. „Myslel jsem si to, Nicki má jet dneska v Anglii,“ říká Milan Mach, že ho angažmá Grzegorze Zengoty příliš nezaskočilo. Jedním dechem však dodává, že se svých ambicí vůbec nesleví. „Nic se nemění.“

Slánská cesta do play-off ovšem není prosta křivolakých zákrut, jelikož dle kuloárních zpráv proti nim zítra Mšeno nasadí svou obvykle silnou sestavu se dvěma cizinci.

Foto: Jiří Brummer st.

MS Na dlouhé dráze

Český nároďák se v Scheesselu nadřel bez odměny

Scheessel – 21. srpna
Ještě nikdy v dosavadní pětileté historii světového šampionátu družstev na dlouhé ploché dráze nebyl český reprezentační tým tak blízko medailovému úspěchu jako právě letos. Přítomnost dvou silných jezdců, jakými jsou Josef Franc a Aleš Dryml, v kombinaci s děravými sestavami důležitých soupeřů hrála našim do karet více než výmluvně. Všichni cítili, že medaile je na dosah, ta bronzová v docela reálných obrazech, o stříbru radši nikdo nemluvil nahlas.

Změny, které doslova překopaly startovní listinu světového finále družstev, postihly asi nejvíce finský reprezentační výběr. Zranění Joonase Kylmäkorpiho při Grand Prix Challenge ve švédské Vetlandě znamenalo pořádnou čáru přes rozpočet. Ztráta kapitána a úřadujícího mistra světa v jedné osobě odsoudila tým, který mohl být černým koněm závodu, do role outsidera. Tím spíše, že Finové nedokázali sehnat náhradního jezdce a do závodu vstupovali pouze ve třech. O svého kapitána přišli i Britové v podobě Richarda Halla, citelně chyběl i David Howe. Přesto byla sestava Appleton, Phillips, Cooper, Godden připravena hrát v závodě vysokou hru. Naopak s Holanďany po vypadnutí Dirka Fabrieka počítal v boji o medaile málokdo. Jannick de Jong sice právě jezdí v excelentní formě, ale dvojice Stijkema-Woortman nepatří na kilometrové dráze k nejsilnějším a o Sjoerdu Rozenbergovi se určitě nedá hovořit jako adekvátní náhradě za světového medailistu Fabrieka.

Změn nebyl ušetřen ani náš reprezentační výběr. Za Michaela Hádka musel narychlo nastoupit Pavel Ondrašík, který se přesouval ze závodů v Hertingenu. Josef Franc se ještě před koncem tréninku stihl dopravit z Britských ostrovů, kde plnil ligové povinnosti. Manažer Milan Špinka tak mohl být spokojen, že má všechny silné ovečky pohromadě. V nezměněné podobě se představily pouze celky domácích, kteří ve složení Katt, Speiser, Tebbe a Smolinski nenechávaly nikoho na pochybách o obhajobě titulu, a také stříbrní medailisté z loňského roku Francouzi, jejichž dva pilíře bratry Mathieu a Stéphana Tressarieu doplňovali stále se lepšící Jérome Lespinasse a Theo di Palma.

Naši nevstoupili do závodu nejlépe. Z jízdy, která nám měla relativně hrát do karet, se vyklubala porážka 9:6 od Francouzů. Dvojice bratrů Tressarieu odlétla od startu jako raketa a naše trojice měla co dělat, aby s nimi udržela krok. Zchladit žáhu jsme si mohli hned v další jízdě, v níž proti nám stál papírově nejslabší celek – tým Finska. Všechno ale bylo jinak. Aleš Dryml najel do pásky a byl z jízdy vyloučen. V opakované jízdě sice Josef Franc předvedl jeden ze svých dokonalých startů a ujal se vedení, za ním však dvojblok Lehtinen – Mustonen držel na uzdě Pavla Ondrašíka. Štěstěna se ale rozhodla nastavit svou vlídnou tvář naší straně a Lehtinen se poroučel z druhého místa s defektem. Stalo se tak asi půl kola před cílem. Finský jezdec seskočil z motocyklu a dotlačil jej pro poslední darovaný bod. Hubená výhra našich 8:7 nás po dvou sériích sice řadila na třetí příčku za Němce a Brity, ale důvodů k radosti bylo pramálo, zbytečně ztracené body chyběly a těžší soupeři byli teprve před námi. Poslední byli v tu chvíli Holanďané, kteří se museli sklonit před oběma vedoucími celky. A Angličané už čekali v další jízdě na nás. Po startu šel do čela Andrew Appleton, který se předváděl na Eichenringu ve skvělé formě. Za ním se usadili Franc s Drymlem. Štěstí však bylo i tentokrát na naší straně, když ve třetím kole Britův motor odmítl poslušnost. Přestože Richard Wolff nenašel recept na Paula Coopera s Mitchem Goddenem a dovezl pouze jediný bod, celková výhra 10:5 nás poslala na druhou příčku průběžného pořadí vyrovnaného závodu.

Jak už to ale bývá, štěstěna je povahy vrtkavé a ani našim se problémy nevyhýbaly. O tom by mohl vyprávět Aleš Dryml, který ve dvanácté jízdě místo bleskového startu zůstal stát na roštu. Nakonec motocykl přiměl k poslušnosti, soupeři však byli ti tam. Aleš se pustil do stíhací jízdy, ale marnost jeho snažení byla korunována spadlým řetězem. Na čele se zatím odehrával urputný boj našeho tahouna Josefa France se svým nizozemským protějškem de Jongem, který český závodník dotáhl do vítězného konce. Prohru 9:6 však odvrátit nedokázal. Zásluhu na tom měl zejména Jeffrey Woortman, který svému kapitánovi dokázal dokonale krýt záda a přivážel Holnďanům cenné bodové zisky.

Naši se sice udrželi na stříbrné pozici za Němci, ale Francouzi s Holanďany se dotáhli na dostřel jediného bodu. Pramálo důvodů k radosti, když nás čekala jízda proti výběru Německa. Aby toho nebylo málo, Dryml nedokázal uvést do chodu svůj motocykl, proto jej musel v jízdě zastoupit Pavel Ondrašík. Vypadalo to na pořádný výprask, ale to by nesměl být na startu Pepíček Franc. Jako jediný dokázal svést s Němci vyrovnanou partii, po startu se pověsil za Stephana Katta a Smolinskému s Tebbem nezbylo po celá čtyři kola nic jiného než polykat písek od zadního kola pražského závodníka. Statečná prohra je však i přesto prohra a skóre 10:5 pro Němce nás sesadilo z druhé až na čtvrtou pozici. Holanďané si poradili s Finy a Britové využili defekt Mathieu Tressarieu k výhře nad francouzským výběrem. Pro nás to znamenalo jediné, stříbrný sen se rozplynul, zbývá bojovat o bronz. Do finále A jdou s Němci Holanďané, nás čekají v béčku Britové.

Porazit Angličany znamená porazit Appletona, tuto podmínku však naši splnit nedokázali. Andrew vylétl po startu do čela, za ním Franc a ten se ještě musel bránit útokům Glenna Phillipse. Dryml s Ondrašíkem za sebou drží Coopera. Aleš se marně snaží bojovat, ale spíš se utápí v gejzírech těžkého písku. Nic naplat, medaile je ztracena.

Finále A je jasnou záležitostí, domácí se už jen potřebují ukázat v tom nejlepším světle a Holanďané nejsou letos rovnými soupeři. Němci je drtí v poměru 12:3 a ziskem šestého titulu potvrzují svou hegemonii. Katt je králem, jen v jediné jízdě před sebe pustil Speisera a soupeřům urval 24bodů. Ani Speiser v závodě jedenkráte nezaváhal a týmu přidal 22 bodů. Smolinski plnil domluvenou úlohu a za vedoucí dvojicí dokonale zametal, spolehlivý byl i Tebbe. Jen jeden jezdec má v závodě víc bodů než německá esa, nutno dodat že s jednou jízdou navíc, ale i tak je nejlépe bodujícím mužem závodu – jeho jméno je Josef Franc.

Hlasy z depa:
Milan Špinka: „Jak to shrnout: nepříjemnost ve 2. jízdě – páska u Aleše, klika v jízdě s Angličanama, průšvih ve 12. Jízdě, kdy Alešovi klekla rychlostní skříň. Stejná situace byla v prvním roce šampionátu v Morizes s Francouzi, tehdy nám to uteklo taky o bod. Pozitivum je výkon Pepíčka France, kterej jede druhej rok.“

Josef Franc: „Je to o náhodě, štěstí jsme měli, akorát jsme ho trošku prosrali.“

Aleš Dryml: „Pustím spojku a rozlítla se převodovka, pak jsem tam nějak dostal dvojku, ale když jsem se začal dotahovat, spadnul mi řetěz. Předjíždět se dneska nedalo, cejcha byla hrozná, úplná tma, slídu jsem musel strhnout v zatáčce a v další zatáčce znovu tma. Moc mě to dneska nenadchlo.“

Foto: Jiří Bayer

Extraliga

Bez vítězství není žádná budoucnost

Slaný – 30. srpna
V české extralize rozhodně neplatí olympijské heslo, které preferuje pouhou účast před vítězstvím. Dva tabulkové body mají vysokou hodnotu v každém utkání. A navíc, jde-li o střetnutí týmů, pro něž je jejich další existence v soutěži vítězstvím podmíněna. Přesně do této kategorie spadá zítřejší duel Slaného a Prahy.

Může to být jedině lepší
Slaný musí vítězit pro svou záchranu. Aby v konečné tabulce základní části přeskočil pražský Olymp, musí ho zítra porazit alespoň o šest bodů. A pak potřebuje přetavit ve dvojbodový zisk také svůj čtvrteční výjezd do Mšena. Potom bude za vodou play-off a čeká ho semifinále v Pardubicích. Jenže lákavá teorie má jeden háček. Slaný letos nevyhrál jediné utkání.

„Stát se může všechno,“ nevzdává se Milan Mach předem. „Půjdeme do toho s tím, abychom vyhráli. Sezóna za moc nestála, nyní máme teoretickou šanci to před domácím publikem napravit. Bude to ale vyrovnané.“

Dva polští závodníci nejsou ve slánské sestavě rozhodně ničím novým. Zítra se ve startovní listině ovšem objeví na opačných koncích. Robert Kosciecha oblékne vestu s jedničkou, zatímco pro Adriana Miedzinskeho si Milan Mach přisoudil úlohu náhradníka.

„Většinou jsem neměl úplný mančaft,“ odmítá Milan Mach, že by se nechal inspirovat mšenskou strategií. „Proto to nešlo dřív. Chci to zkusit nyní. Je tam možnost jedné jízdy navíc.“ Nasazení Poláka na sedmičku umožňuje i comeback Luboše Tomíčka.

„Povolával jsem ho vždycky, akorát on nemohl přijet,“ vysvětluje slánský kouč jeho absence v předchozích závodech. S jeho osobou se dá vystopovat jedna paralela s celým klubem. Stejně jako Slaný má co napravovat i Luboš Tomíček. „Proti Praze jel dobře, pak už to nebylo ono a potom nepřijel,“ hodnotí Milan Mach v kostce jeho působení ve slánských barvách.

Vedle zmiňovaných závodníků nebude samozřejmě chybět ani Martin Málek, ani trojice domácích juniorů. Jejich nasazení prozrazuje, že Milan Mach o zítřejší strategii hodně přemýšlel. Michal Dudek je v základní čtveřici, Eduard Krčmář bude mít pětku, zatímco operativnější číslo šest poveze Roman Čejka. „Chci mít prostor na střídání a třeba dát Romana do hlavní sestavy,“ nechce Milan Mach příliš odkrývat své karty.

Spoléhat na těsnou prohru nikdo nechce
Pražský Olymp netouží po dobytí slánské dráhy jen kvůli definitivnímu odvrácení hrozby vyřazení z play-off. Dva tabulkové body nejen, že potvrdí jeho příslušnost mezi nejlepší trojicí, avšak umístí ho s konečnou platností na druhé místo tabulky základní části. A v neposlední řadě vyřeší otázku semifinálového kolbiště, nebo by v tom případě přijely přespříští čtvrtek na Markétu Pardubice.

„S vervou, pokorou a respektem,“ vypočítává Vladimír Vopat, s čím do zítřejšího klání půjde. „Chtěli bychom vyhrát, abychom jeli semifinále doma. Jsou to závody, šance je vždycky, reálná naděje taky. Zítra ve dvacet hodin si řekneme víc.“

Nahlášená sestava prozatím postrádá jedno jméno. „Nerad bych někoho jmenoval,“ odmítá pražský kouč jmenovat chybějícího závodníka. „Lidé by se třeba na něho přišli podívat, byli by zklamaní a já bych byl za blba.“ Naznačené indicie svědčí, že Praha zřejmě loví ve vysokých vodách, čemuž by nasvědčovala i volná pozice náhradníka. Nasazení esa s vidinou jedné jízdy navíc se mezi extraligovými manažery stává módou. A tak, či onak, Vladimír Vopat může dle reglementů v nahlášené sestavě provést jednu změnu, přičemž má čas až do zahájení přejímky.

Jistý je už ovšem ruský plochodrážník Renat Gafurov. A také česká část týmu, v němž figurují Matěj Kůs, Josef Franc, Zdeněk Simota a junioři Ondřej Veverka a Pavol Pučko. Ten se v extraligovém závodě objevuje, by se při včetší juniorce ještě necítil zcela zdravotně fit. „Vsadil jsem na nejsilnější juniory, co máme,“ svěřuje se Vladimír Vopat. „Ondra se mi líbil ve Mšeně, proto dostal přednost. Pokud bude problém, naskočí Pavel.“

Indicie pro zítřejší závody jsou nalinkované pěkně. „Bude to vyrovnané,“ uvědomuje si Vladimír Vopat. „Stačí nám prohrát o čtyři body, ale na to bych nespoléhal. Jednoduché to mít nebudeme, Slaný jede doma.“

Historické okénko:
Slaný, 24. září 2003 – Slaný chutnal Pražanům sladce, domácím hořce
Název středočeského královského města inspiroval novináře k titulkům pohrávajícím si s přídavnými jmény popisujícími chutě už tolikrát, že jakékoliv pokračování v tomto trendu zavání laciným klišé. Nicméně pro poslední zářijovou středu před osmi lety slůvko sladký nejlépe vystihuje pocity, které měli Pražané po zisku extraligového titulu.

Pražané se v předposledním utkání, které se o tři týdny dříve konalo v Pardubicích, dostali díky vítězství do čela průběžné tabulky. Slaňáci odjížděli ze Svítkova jako bez vavřínů se sklopenou hlavou. Kolize s Bohumilem Brhelem vyřadila jejich hlavní eso Wieslawa Jaguse ještě před tím, než stačil inkasovat vůbec nějaké body.

Milan Mach se svým asistentem Miroslavem Rosůlkem však nesložili zbraně. Sestavili optimální sestavu, jejímž úkolem se stalo porazit Pražany alespoň s pětibodovým rozdílem. Tehdy by oba kluby měly stejný počet tabulových bodů a pomocné kritérium bodů z jízd by rozhodlo ve prospěch domácích.

Jenže kolik na extraligových hodinách bije, si uvědomoval také Milan Špinka. Jeho pětice Bohumil Brhel, Josef Franc, Luboš Tomíček, Pavel Ondrašík a v roli náhradníka nasazený Antonín Šváb opanovali celý závod. „Jeli jsme tak, jak jsme měli jezdit celou sezónu,“ uvědomoval si Josef Franc po závodech. „Jedinou chybu, kterou byl můj vypadlý kabel na zapalování, jsme odstranili během dvou vteřin.“

Když mítink končil nadstavbovou Velkou cenou Královského pivovaru Krušovice, Pražané slavili titul. Tehdy nikdo nemohl tušit, že se na dlouhou dobu stane nedostižným milníkem. Slaňáci smutnili, nevyšlo jim vůbec nic a nakonec byli rádi za třetí místo v závodě před Mšenem. I oni se však dočkali cinkotu zlatých medailí v letech 2005 a 2006. A jistě není bez zajímavosti, že tehdejší kolegové Josef Franc a Luboš Tomíček nastoupí zítra proti sobě.

Sestavy nahlášené dnes k 17:30:

AK Slaný: 1 Robert Kosciecha, PL
  2 Michal Dudek
  3 Martin Málek
  4 Luboš Tomíček
  5 Eduard Krčmář
  6 Roman Čejka
  7 Adrian Miedzinski, PL
 
PSK Olymp Praha: 8 Matěj Kůs
  9 Josef Franc
  10 Zdeněk Simota
  11 Renat Gafurov, RUS
  12 Ondřej Veverka
  13 Pavol Pučko
  14 bude nahlášen dodatečně

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Extraliga

Existenční duel zná své sestavy

Slaný – 30. srpna
Jak Slaný, tak Olymp před svým zítřejším vzájemným utkání na stadiónu středočeského královského města netuší o své extraligové budoucnosti prozatím vůbec nic. Mohou klidně vypadnout z play-off nebo v případě přízně hvězd skončit s titulem. Oba soupeři se dohodli, že oproti původním záměrům začne duel o půl hodiny dříve, tedy v 17:30. Po závodě vystoupí kapela Pražský výtěr.

Sestavy zítřejšího klání:

AK Slaný: 1 Robert Kosciecha (PL), 2 Michal Dudek, 3 Martin Málek, 4 Luboš Tomíček, 5 Eduard Krčmář, 6 Roman Čejka, 7 Adrian Miedzinski (PL)
 
PSK Olymp Praha: 8 Matěj Kůs, 9 Josef Franc, 10 Zdeněk Simota, 11 Renat Gafurov (RUS), 12 Ondřej Veverka, 13 Pavol Pučko, 14 zřejmě dodatečně na jury



Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Minirozhovor

Hynek Štichauer bude příští rok závodit i o letních prázdninách

Pardubice – 29. srpna
Pouze jediný sandál potřeboval Hynek Štichauer, aby se včera pohyboval po svítkovském depu. Levou nohu měl bosou, opíral se o berle a magazínu speedwayA-Z se svěřil se svými plány po operaci poraněných vazů.

„Vykuchali mě jako kapra,“ žertoval pardubický závodník. „Postranní vaz sešili, křížovej‘ a meniskus udělali laparoskopicky. Vypadá to, že je pro letošek konec. Než abych to dojel se zraněním, rozhod‘ jsem se, že se dám do kupy, aby netrpěla příští sezóna.“

Již potřetí si Hynek Štichauer zkomplikoval život úrazem o letních prázdninách. Vezme si tedy příští rok dva měsíce dovolenou? „Tak se nedá uvažovat,“ směje se. „To je plochá dráha, to se nedá ovlivnit. Bohužel se mi to stává v ty samý datumy…“

Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlý návrat do formy.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Extraliga

Ve hře o extraligové semifinále zůstávají tři kluby, ale jen dvě dráhy

Toto je jubilejní 5000. článek magazínu speedwayA-Z

Slaný – 30. srpna
Dva závody před koncem základní části extraligy je jasné, že finále se bude konat na svátek Svatého Václava ve Mšeně. Pakliže se týká semifinále, ve hře jsou stále ještě dvě dráhy a tři týmy. Zítřejší výjezd pražského Olympu od Slaného však už otázku semifinále může vyřešit jednou provždy.

Řešení je přitom jednoduché. Pakliže Praha vyhraje, vyrovná šest pardubických tabulkových bodů, ale zvýhodní ji lepší skóre z obou vzájemných střetnutí. Skončí druhá a v semifinále na Markétě přivítá Pardubice.

Pokud ovšem Vladimíra Vopata a jeho sedmičku ze Slaného odnesou na štítech, semifinále se uskuteční v Pardubicích. A na čtvrtečním duelu Mšena se Slaným bude, aby určilo druhého semifinalistu.

Možné alternativy pro semifinále extraligy:

datum a místo: podmínka:
7.9. – Pardubice Pardubice už v otázce svého pořadatelství nemohou více udělat. Základní část mají za sebou a s ní i jistotu semifinále. Aby se konalo ve Svítkově, nesmí Praha vyhrát své poslední klání. Vzájemné skóre ze vzájemných utkání mají totiž Pražané lepší. Pokud se týká soupeře pro případný domácí semifinálový duel, buď jím bude Praha nebo Slaný. Slaný však musí svá dvě poslední utkání dotáhnout do vítězného konce a navíc ve středu předčit Olymp alespoň o šest bodů.
 
15.9. – Praha Pakliže Praha porazí ve středu Slaný, je rozhodnuto, že pojede semifinále doma proti Pardubicím. Při stejném zisku tabulkových bodů rozhodne lepší skóre ze vzájemných utkání, které už nyní je 90:95.
 
15.9. – Mšeno pasé, Mšeno je jako vítěz základní části pořadatel finálového mítinku

 
7.9. – Slaný pasé, i když se Slaný zachrání, semifinálovou výhodu domácího prostředí rozhodně mít nebude.

Foto: Wojta Zavřel