Archiv autora: Antonín Škach

Rozhovory

Tomáš Suchánek: „Byla to taková pohodová sezónička na druhý místečka!“

Pardubice – 6. listopadu
Předloni šokoval informací, že končí se závoděním. V předčasném závodnickém důchodu ovšem vydržel jen pár týdnů a znovu naskočil do plochodrážního kolotoče. Letos si dal oddechovou sezónu bez zahraničních angažmá a nakonec sklidil tři tituly českého vicemistra. Jak je to možné, prozradí Tomáš Suchánek osobně, jelikož poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Žarnovická rozlučka koncem minulého měsíce pro tebe skončila poměrně nešastně. Doufám, že zraněná noha nezanechá žádné následky a nezkomplikuje ti přípravu na následující sezónu.“
Tomáš Suchánek: „Doufal jsem, že sezóna skončí bez pádu. Večer jsem to říkal i při party pád lidem, ale porušil jsem to. Asi jsem to zakřik‘. Celej‘ závod probíhal hezky, s Vencou s Škurličem jsme jen vyhrávali. Až poslední jízda. Šel jsem od prken a Fritz Wallner byl pode mnou. Jak jsme odstartovali, šel hned loktama do mě, což jsem při rozlučce nepochopil. Gavendík byl první, Wallner to dal na lajnu. Jel jsem venek a viděl, jak jsou nalepený na sobě. Pak už jsem viděl, jak letěj‘. Mezi nima byla škvíra, chtěl jsem to vzít mezi ně. Najednou se motorky zavřely a už jsem si vybíral, přes koho to vezmu. Vybral jsem si Wallnera a už to lítalo. Saltíčka přes řidítka. Vašek mi říkal, že jsem si přitom ohnul nohu. Zlomený to nebylo, sice tam mám modřinu, ale v pohodě, jen naražený stehno a žebro. Na plánech se změnilo jen to, že musím koupit motorku. V Žarnovici jsem jel na tý černý, nechtělo se mi stavět na konci sezóny modrou, kde mám prasklý šáska. Říkal jsem si, že tu rozlučku odjedu a teď mám půlku motorky v prdeli. Kdyby to bylo na začátku sezóny a v normálním závodě, ale v rozlučce a v poslední jízdě?!“

speedwayA-Z: „V roce 2012 budeš mít určitě co obhajovat. Letos jsi dosáhnul výsledků, které snesou přídomek životní. Zdálo se, že na dráze závodí nový Tomáš Suchánek, který dokonce předjíždí zezadu, když se mu nepovede start. Jak k této proměně došlo?“
Tomáš Suchánek: „Srovnal jsem se, jak jsem si dal pauzu od Anglie, byl jsem bez lítání a stresů. V Anglii sice vyděláš, ale máš investice. Převážně jsem byl tam a tady v Čechách měl nevyzkoušený motorky. Letos jsem byl tady, měl dvě motorky, pokud jsem si nebral dědka s babkou. Měl jsem to vyzkoušený a zjistili, že Anglie pro mě nebude. Je lepší bejt‘ tady v Evropě, najít si správný lidi. Nemusíš se honit. V Anglii jsem se naučil předjíždět. Neměl jsem tam dobrý spojky, byly všechny starý. Vůbec jsem nestartoval a všechno hnal zezadu. Až loni jsem se srovnal a začal jsem víc předjíždět. Ale starty jsem ztratil, ty nemám jako dřív, když jsem byl mladej‘. Asi vypadaly s mejma vlasama (smích)! Ale oni přijdou! Bude to jako dřív, když mi bylo šestnáct, sedmnáct. Start – cíl!“

speedwayA-Z: „Během sezóny jsi odolal vábení britských promotérů, přitom v minulosti pro tebe bývala tamní liga důležitou součástí závodnického programu. Znamená to, že nyní je pro tebe britská liga už uzavřenou kapitolou?“
Tomáš Suchánek: „Úplně ne. Pořád nad ní přemýšlím, ale vypadá to, že spíš ne. Musel bych koupit minimálně další motorku plus dva motory. To by byla dost velká investice. Kdybych chtěl do toho jít, nezbudou mi peníze tady. To si spíš vezmu Polsko nebo Švédsko, připravím se na Evropu a budu se věnovat tomu tady. Na konci sezóny jsem měl nabídku z Workingtonu na posledních sedmnáct závodů. Další nabídky asi určitě budou, uvidím i podle sponzorů. Když se nějakej‘ najde, moh‘ bych si to dovolit. Ale bez kapitálu by nemělo cenu se někde jen plácat a nedělat to na sto procent.“

speedwayA-Z: „Řada závodníků by absenci zahraničních angažmá prožívala jako noční můru. Ty jsi závodil prakticky jen v Čechách, trénoval zejména pouze při první lize, a přesto jsi sklidil úrodu medailí. Čím si to vysvětluješ?“
Tomáš Suchánek: „Řek‘ jsem si, že se nebudu nikam hnát. Dám se do kupy, srovnám se. Sice jsem na Polsko čekal, byly i nabídky, ozvalo se Krosno a asi dva další kluby. Ani s jedním jsem se nedomluvil na penězích. Abych někam jezdil, honil se a po závodech zjistil, že jsem na svejch‘, to radši budu doma leštit mašiny a připravovat se. Takhle jsem si krásně odpočinul, jel na vejlet, kdy jsem chtěl, protože jsem měl čas. Je to nevýhoda, že nemáš závody. Třeba jsem čtrnáct dnů neseděl na motorce. Na trénink jsem nešel, v Pardubicích to mám najetý, nebylo, co testovat. Byla to taková pohodová sezónička na druhý místečka. Když máš čistou hlavu, jedeš na závody s úsměvem, s radostí, ne že musíš zabodovat, protože máš někde dluh za motor nebo něco dalšího. Byla to zábavná sezóna, spíš jsem se bavil. A vyplatilo se. Teď mi vlasy zase začínaj‘ růst, takže možná začínám mládnout (smích).“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky jednotlivců nabídlo strhující thriller se závěrem, který se ti musel líbit. Po pátém místě v Divišově jsi po Praze skočil na třetí příčku a ze Mšena odjížděl s titulem vicemistra. Jak jsi to celé prožíval?“
Tomáš Suchánek: „Ten Divišov se mi nelíbil. Moh‘ jsem dopadnout líp. Bod chyběl, moh‘ jsem bejt‘ klidně druhej‘. Měl jsem problém s motorkou. Všechno jsme tam měnili. Zapalování, svíčky, ale pořád to nejelo. Pak jsme na to přišli až doma. Kabel na fajfce. Jak tam máš kolínko, bylo to prasklý. Jak se to chvělo, vynechávalo to. A já pořád měnil svíčky jak debil! Druhá motorka byla prostě druhá. A podle toho taky jela. V Praze jsem to ani nečekal. Když jsme tam jeli extraligu a zkoušel jsem si motorku a motory, nic nefungovalo. Je to tam suchý a tvrdý. Já to mám silný a kolo se nechtělo přilepit na dráhu. Vzal jsem si druhou motorku, co jsem tam nikdy nezkoušel. A zjistil, že není špatná. Startovala, krásně jela. Byl jsem spokojenej‘ a pak jsem měl ve Mšeně zgenerálkovanou jedničku. Jdu s ní na trénink. Start, zatáčka a začalo to bouchat do hlavy. Takže když to tak vezmu, všechny tři finále jsem odjel na dvojce. Kdybych jel jedničku, byl jsem první, takhle jsem skončil druhej‘ (smích). Škoda toho Edy, měl jsem ho předjet. Honil jsem ho, ale on mi vždycky dal zadní kolo do nájezdu. Navíc to byla první jízda, nebyl ještě vyházenej‘ materiál, byla to zatím jednokolejka. Pak to šlo dobře. Příští rok půjdu na mistra. Letos byl určitě dobrej‘ krok zpátky do svý bývalý formy, ale mám předsevzetí bejt‘ příští rok první.“

speedwayA-Z: „Konečně jsi také prolomil smůlu při mistrovství republiky dvojic. Se Stanislawem Burzou jste v Březolupech skončili druzí. Co bylo rozhodujícím faktorem úspěchu?“
Tomáš Suchánek: „Na bedně jsem byl naposledy ještě s Jardou Petrákem v Kopřivnici v roce 2002. Tohle byl pro mě úspěch, po letech jsem se na druhej‘ stupínek vrátil. Hynek byl zraněnej‘, Lukáš taky, ten to ani nejezdí, Aleš nevím, asi se nedomluvil s Pardubicema, nebo jestli měl závody. Jarda Petrák to měl vyjednaný s Jardou Otrubou a já si to domluvil se Staszkem Burzou. Napadlo to tátu nebo Řezňu, že je taky na soupisce Pardubic. Měl čas, jsme i kamarádi a jako parák se mi líbil. Rozuměli jsme si dobře. Bylo vidět, že Matěj s Renatem Gafurovem byli suverénní. Gafurov startoval, měl to rychlý a Matěj taky není pomalej‘. Ve finále odjeli oba dobře, my hůř a tak si nás už oba pohlídali. Staszek nejel špatně, akorát byla škoda, že oni byli o kousek lepší. Když už jsme se dostali do finále, chtělo to víc zabodovat. Bylo to pěkný závody a výherci vyhráli zaslouženě.“

speedwayA-Z: „Stříbrem skončila také pardubická kampaň v letošní extralize. Jak na ni vzpomínáš? A není ti líto, že okolnosti nakonec neposadily na trůn bílého pardubického půlkoně?“
Tomáš Suchánek: „Škoda byla už v průběhu základní části. Docela se nám dařilo, byly ale malinký smůly. Mohlo to skončit jinak, finále by se třeba jelo u nás. Ale skončilo to, jak to skončilo. Štěstíčko jsme měli v Praze. Aspoň někde. Zorro dal dobrý nastavení. Od půlky závodu bylo vidět, že to má dopasovaný. Jel hezky, rychle a v čistý stopě. Už jak šel do rozjezdu, věřili jsme, že to vyhraje a postoupíme my. Ve Mšeně jsme byli ve vedení, měli náskok, což nebylo špatný. Ale holt Mšeno, kamkoliv přijeli, měli štěstí. Asi jim to bylo přáno, aby ten titul měli potřetí. Uvidíme, jaký štěstíčko budou mít příští rok, nebo jestli ho budeme mít my.“

speedwayA-Z: „Do koncepce úspěšné sezóny zapadalo rovněž tvé vystoupení při Zlaté přilbě. Na ploché dráze se samozřejmě na žádný kdyby nehraje,ale zkusme to porušit. Co by se stalo, kdyby ti v poslední semifinálové jízdě neodešel motor?“
Tomáš Suchánek: „Ty vole, nevím, jestli bych postoupil. Bjerre pustil Lasseho, takže ten měl pětku. Nesměl by ho pustit a pak bych se tam dostal já. Nebo kdyby mě Aleš třeba pustil v prvním kole, byl bych bez problémů. Brzdil by je a já bych si jel v klidu svoje. Ale to je právě to ‚kdyby‘. Každopádně je to škoda, byl by to můj nejlepší úspěch ve Zlatý přilbě. Zrovna se to dalo, jelo to, jak mělo až na ten motor. Zadřenej‘ a nejhorší je, že to bylo zrovna fungl nově udělaný. Všechny součástky vyměněný a vydrželo to jen čtyři jízdy. Byla to moje jednička, ale s jedničkama jsem měl smůlu celou sezónu. V mistrákách a v Přilbě v tý nejdůležitější jízdě. Jediný závody, kde mě vydržela, byly dvojice. Tam vydržela celej‘ závod. Na Zlatou přilbu se dá čekat dál, ale já čekat nechci. A ještě když jsem letos cejtil‘ šanci, že bych tam moh‘ bejt‘.“

speedwayA-Z: „Asi jediné, co se ti letos nepovedlo, byly reprezentační starty. V kvalifikaci o SGP jsi po postupu z Terenzana vypadl v Lonigu, šampionát Evropy ti vystavil stopku už v kvalifikačním kole ve Stralsundu. Tady bude asi velký prostor pro zlepšení v příštím roce, protože jako vicemistr republiky budeš mít hodně možností.“
Tomáš Suchánek: „Určitě. Kvůli tomu jsem chtěl skončit v mistráku do čtvrtýho místa, abych si moh‘ vybírat. To se povedlo. Reprezentace je důležitá, chci jet hlavně světovej‘ pohár a dostat se do challenge. Měl jsem to rozjetý i letos. V Terenzanu se to povedlo, ale v Lonigu jsem trošku vyhořel. Už postup jsem ale bral jako úspěch. Vždycky jsem vypadnul už ve čtvrtfinále a ještě končil předposlední. Teď jsem postoupil do semifinále a ještě v něm skončil dvanáctej‘. Uvidíme příští rok, co si vyberu. Ve Stralsundu jsem opět vyhořel na motor jedna. Při tréninku jsem si ještě zkusil start při červenejch‘ světlech a rozhodčí mě z tréninku vyloučil. Až když jsem se mu omluvil, pustil mě na dráhu po tréninku. Už jsem byl převlíknutej‘, hnal jsem se zpátky a na dráze jsem měl málo času. Byl jsem rozhozenej‘. Bylo teplo, dráha suchá, pořád se měnila a já nemoh‘ dopasovat motorku. Když se mi to povedlo, byla poslední jízda a to už nic nedoženeš. Evropu pojedu taky, pojedu všechno, co půjde a co se vyplatí.“

speedwayA-Z: „V současné době ve vzpomínkách stále dožívá uplynulá sezóna, nicméně brzy přijde čas pomýšlet na tu nadcházející. Jak se na ní chystáš a co bys v ní rád dokázal?“
Tomáš Suchánek: „Motorky umyl táta. Umyl, rozebral a začal na nich dělat. Díky, co jsem v poslední jízdě naohejbal, se objednávaj‘. Já si užíval, teprve skončila sezóna, příprava teprve začne. Posilovna, nějaký hory. Chtěl bych Alpy, tam jsem nikdy nebyl. Jinak to bude probíhat jako každej‘ rok. Poskládat, leštit, pojede to jako na pásu. Shánět sponzory, je jich rok od roku míň. Možná se trošku změní design na rámovinách. Asi dám eloxovat černý ráfky, abych měl celýho černýho monstrovýho ďábla. Deky budou stejný, sponzoři jsou stejný, nikdo nepřibývá, takže není potřeba zatím měnit design. Cíle? Určitě světovej‘ pohár družstev. Udělat pěknej‘ výsledek z hlediska mýho i celýho týmu. Další cíl mám dostat se do challenge, udělat mistra republiky, to je samozřejmý. I ve dvojicích a v extralize taky. No, a za evropskej‘ titul bych se taky nezlobil. Tohle kdyby vyšlo, asi by ten novej‘ design byl!“

Tomáš Suchánek děkuje:
„Musím poděkovat tátovi, celou sezónu se staral o motorky, připravoval je a dělal na nich úplně všechno. Všem sponzorům, co mi pomáhali, všem lidem, co mi fandili a podporovali mě. A celý rodině.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach

Historie

Miroslav Rosůlek vzpomíná na Jana Klokočku

Slánští závodníci Miroslav Rosůlek a Jan Klokočka tvořili léta nerozlučnou dvojici, se kterou bylo pořádně veselo. Jejich přátelství neskončilo koncem závodní kariéry a trvalo do 17. května roku 2007, kdy Jan Klokočka podlehl těžké nemoci. Miroslav Rosůlek nezapomíná a prostřednictvím magazínu speedwayA-Z se svěřuje se svými vzpomínkami na svého velkého kamaráda.
Na Honzu Klokočku mám krásné vzpomínky. Bydleli jsme ve vesnici Královice u Slaného. Jak děti jsme se moc nestýkaly, protože byl o šest let mladší a já měl jiné kamarády. Nechci říct, že jsme spolu vůbec nekomunikovali. Hráli jsme na hřišti fotbal nebo v zimě na rybníce hokej. Ale prakticky jsme se dali dohromady, až když jsme se odstěhovali do Knovíze.

Tam jsem začal svou činnost na ploché dráze. Za slánský klub jezdil Tonda Duda a ten mě k tomu dostal. Říkal, že mám na plochodrážníka postavu, nejsem žádnej‘ obr. Asi po dvou letech po mě začal jezdit i Honza.

Znali jsme se z dětství a tak jsem mu v jeho začátcích pomáhal. Dělali jsme spolu i v ČKD Slaný a tak jsme spolu byli každý den. Na tu dobu rád vzpomínám. Petr Křikava už pracoval ve výboru ploché dráhy a v ČKD byl na stejném středisku jako já a Honza.

Byl kontrolor a měl hroznou radost, když nám mohl něco vyhodit. Označil nám výrobky žlutou barvou a to znamenalo, že to jsou zmetky. Jednou si nás zavolal k sobě. Přišli jsme a on takovým gestem mávnul rukama a řekl, že tohle všechno jsou zmetky.

Je pravda, že jsme mu neudělali nic dobrého. Vždycky jsme si na něj něco vymysleli. A tak jsme mu nyní řekli: „Hele, když to nevezmeš zpátky, tak si pojedeš v neděli ligu sám!“ Chvíli se kroutil, ale za chvíli jsme viděli, jak už tu žlutou barvu zase smazává. Co šlo, vzal zpátky.

S Honzou jsme přemýšleli, jak mu to oplatit. V kanceláři na kontrole měl telefon, tak jsme mu namazali vazelínou. A šli jsme mu od mistra zavolat. Samozřejmě zvednul sluchátko a měl všechnu vazelínu na uchu. Nepřišel na to hned a hezkou chvilku s tou vazelínou chodil.

Potom s námi nemluvil, protože hned věděl, kdo mu to provedl. Jindy jsme mu dali fouknout do větrníku. Řekli jsme mu, že tam stupnice tlaku, a že mi to nesfoukneme. Přemlouvali jsme ho dlouho, protože byl přesvědčený, že je to zase nějaká blbost.

Sešlo se už víc kluků, kteří ty legrácky už znali a čekali, jak to dopadne. Petr do toho nakonec fouknul. No, a svítily mu jenom oči, protože jsme do toho větrníku nasypali saze. Petr to s námi neměl lehký, ale nakonec to bral s humorem. A vždy se nám snažil v rámci možností v práci pomáhat.

Podobných zážitků by bylo hrozně moc, ale abych se dostal dál. Když Honza začínal, já měl už auto, tak jsme jezdili spolu a tím začalo naše velké kamarádství. Když jsme někam přijeli, všude byla velká sranda. Byli jsme jako dvojčata a všichni čekali, s čím zase přijdeme. Vyprávěli jsme zážitky z dětství nebo, co jsme spolu prožili. Utahovali jsme si jeden z druhého, ale byla to vždy pěkná zábava.

Prožili jsme spolu prakticky celou dobu, co jsem závodil. Když jsme skončili, Honza trénoval velký kluky a já juniory. Přátelství nám zůstalo i v době, kdy jsme každý dělali něco jiného. Honza měl dílnu na obrábění kovů. Oba jsme byli soustružníci, a když jsem šel do důchodu, začal jsem mu pomáhat. Plánovali jsme, jak nám to půjde, ale bohužel osud to chtěl jinak.

Byl jsem s ním až do posledního dne, než umřel. Honza odešel a teď na mě zezhora kouká, jestli to tady dole dělám dobře. Neboj se, kamaráde, ostudu nedělám, ale chybíš mi. Když jsem teď v dílně sám a vzpomínám, co bylo. Někdy se začnu smát, a kdyby mě někdo viděl, řekne, že jsem blázen.

MČR Jednotlivců

Na první titul se může čekat dlouho – Aleš Dryml

Na průběh letošních českých šampionátů si rozhodně nemohl stěžovat ani ten největší škarohlíd. Strhující drama vesměs došlo svého rozuzlení až na poslední chvíli. Vedle napínavé podívané měly domácí mistráky ještě jednoho společného jmenovatele, a sice delší dobu, po níž vítězové usilovali o premiérový primát v dané disciplíně. Aleš Dryml se svého prvního vítězství v mistrovství republiky jednotlivců dočkal ve svých dvaatřiceti letech.
Grand Prix otevřela brány do mistrovství republiky
Zní to k nevíře, ale Aleš Dryml debutoval v mistrovství republiky až ve svých pětadvaceti letech. Řešení záhady není ovšem tak zapeklité. Společně s mladším bratrem Lukášem se od svých závodnických prvopočátků objevovali s německou licencí, která jim umožňovala startovat v závodech už ve čtrnácti letech. Pro zajímavost, v České republice byla věková hranice snížena na patnáct let až v sezóně 1999, ovšem pouze pro juniorské podniky.

A protože regule zakazovaly start v šampionátu republiky držitelům jiné licence než české, oba pardubičtí bratři zápolili v mistrovství Německa, které pro ně bylo také bernou mincí pro nominaci do mistrovství světa. Zlom nastal v sezóně 2001. Počátkem října se Lukáš Dryml ze slovinského Krška kvalifikoval do seriálu Grand Prix. AČR si závodníka v prestižním šampionátu nechtěl nechat ujít a počínaje rokem 2002 se Lukáš Dryml objevoval s českou licencí.

Jeho starší bratr zůstával nadále pod křídly DMSB, avšak o dva roky později se historie opakovala v bleděmodrém. Aleš Dryml se probojoval do Grand Prix 2004 a období jeho závodění s německou licencí skončilo. Pardubický závodník debutoval v nejstarším českém šampionátu ve středu 16. června 2004. Závěr semifinále na pražské Markétě ho zastihl na třetím místě, když se lépe umístili pouze jeho bratr Lukáš a neporažený Josef Franc.

Postup do finále v Kopřivnici byl neoddiskutovatelný. Na rozbité dráze se bez větších potíží dostal do finálové jízdy. V ní dominoval Bohumil Brhel, zatímco Aleš Dryml nebezpečně stahoval druhého Adriana Rymela. Jeho kromě unikajícího vzduchu ze zadní pneumatiky paradoxně přibrzdili i domácí fanoušci. Když viděli svého souseda v úvodním oblouku útočit na první příčku, zapálili římské svíce. Jenže byly červené a Adrian Rymel se jich lekl. Přesto udržel druhé místo, by Aleš Dryml byl v posledním výjezdu nebezpečně blízko.

„Třetí místo je dobrý, ale ještě jedno a mohlo bejt‘ druhý,“ reagoval bezprostředně po závodech. „Bylo to docela divoký, dráha byla špatná, hodně děravá. Ze začátku se snad na to nedalo okem diváka snad ani koukat. Pak se to ale vytříbilo a materiál se začal posouvat na venek.“

Dolů, zpátky na pódium a zase znovu pod něj
Rok se sešel s rokem a Aleš Dryml se bez problémů kvalifikoval z pražského semifinále do finále, které tentokrát hostilo Mšeno. V původním červencovém termínu se však na městečko pod Kokořínem snášely husté provazce deště a o titul šampióna se bojovalo až koncem září.

Aleš Dryml s přehledem směřoval vstříc finálové jízdě, která v letech 2002 až 2007 byla jediným určujícím kritériem pro pořadí na prvních čtyřech místech v celém šampionátu. V ní však na něho zbyla jen nevděčná čtvrtá příčka. Až příliš blízko od medaile.

„Všelijaký,“ reagoval Aleš Dryml tehdy na dotaz, jaké pocity prožívá, zatímco si jeho bratr Lukáš premiérově vychutnával pocity mistra republiky. „Do finále to bylo v pohodě. Ztratil jsem jen dva body. Před startem finálový jízdy mi prasknul šteft u spojky. Začalo to klouzat a ve dvou posledních kolech jsem se cejtil pomalej. Na startu navíc někdo stál u zelenýho světla a já ho neviděl. Tak zas příští rok…“

Jenže příští rok dopadl úplně jinak. Aleš Dryml se počátkem července vážně zranil během utkání britské ligy a společně s bratrem zvažovali, zda se do závodního kolotoče vůbec vrátí. Na tiskové konferenci počátkem listopadu potvrdili, že ano.

Sezóna 2007 viděla poslední ročník českého individuálního šampionátu, v němž o mistru rozhodovala jedna jediná finálová jízda po dvaceti základních rozjížďkách jediného finálového závodu. Zadřený motor na pístu na začátku třetího kola jeho úvodní jízdy a utržené sedátko ve třinácté jízdě při duelu s Josefem Francem však Aleši Drymlovi přinesly obrovské bodové manko. „Špatnej‘ den, to se stává,“ krčil rameny. „Zapomeneme na to a jedeme dál!“

Osmička na konci letopočtu vskutku vynesla Aleše Drymla dál a výš. By třídílný seriál v Praze rozehrál nejlépe Luboš Tomíček, hned druhý den v Pardubicích se přes něho posunul Lukáš Dryml. Vyvrcholení proběhlo v Liberci. Aleš Dryml přišel v tréninku o motor, ale jeho mladší bratr mu půjčil svůj pohonný agregát, který si připravil na pražskou Grand Prix.

Šlo o povedený krok, Aleš Dryml vyhrál svůj první mistrovský závod a celkové body mu v závěrečném součtu stačily na post vicemistra. Napřesrok nezačal vůbec optimálně v Divišově. V Pardubicích sice vyhrál, avšak ve Svitavách mu důležité body sebrala prázdná palivová nádrž. Loni se finálové série jela jen na dva závody. V Pardubicích zastavila Aleše Drymla prázdná zadní pneumatika. Třináct bodů za třetí místo v Praze donutilo jury vypsat rozjezd o bronz. Hynek Štichauer v něm letěl za životním úspěchem a Aleš Dryml se podruhé v řadě za sebou musel spokojit s bramborovou medailí.

Leaderem od začátku až do konce
Květnové zranění z britské ligy letos Aleše Drymla přinutilo změnit řadu plánů. Zatímco dříve nekladl svůj výsledek v mistrovství republiky zas až tak vysoko, nyní se na seznamu jeho cílů posunul pořádně vysoko. A to tím spíše, dostal-li se o prázdninách na marodku i jeho bratr.

Svůj premiérový titul vyhrál Aleš Dryml vskutku ve velkém stylu, když se na čelo průběžné klasifikace dostal už po prvním finále v Divišově. Matěj Kůs ho sice připravil o bod, avšak svým pádem v prakticky vyhrané devatenácté jízdě si svou pozici zkomplikoval.

V Praze Matěj Kůs dominoval. Prohrál jen s Tomášem Suchánkem, odvezl si pohár za první místo a svou ztrátu na Aleše Drymla snížil na jediný bod. Ve Mšeně se oba vydali mílovými kroky za zlatem. Vyhrávali jednu rozjížďku za druhou, avšak Matěji Kůsovi zlomila vaz dodatečná diskvalifikace za ztrátu krytu primárního řetězu z rozjížďky s číslem jedenáct, kterou s přehledem vyhrál.

Přišel do boxu, svého soka, objal ho a jako první mu gratuloval k titulu, o něhož ho pardubický závodník připravil nezávisle na výsledcích dalších jízd. Aleš Dryml dotáhl své počínání do vítězného konce. Zaznamenal svůj čtvrtý vítězný finálový závod ranku mistrovství republiky jednotlivců. A nejvyšší stupínek neopustil ani při vyhlašování celkových výsledků.

„Bude mi dvaatřicet, tenhle titul mi chyběl,“ přemítal Aleš Dryml na mikrofon Miloslava Čmejly. „Všechno ostatní by bylo neúspěch. Nebylo jednoduchý vyhrát. Ved‘ jsem jen o bod a tohle byl úplně nový závod. Teď se pokusím titul obhájit“.

Rodinné srovnání:
Od soboty 15. října 2011 figurují v historických přehledech mistrů republiky jednotlivců jak otec Aleš Dryml, tak i jeho synové Lukáš a Aleš. Aleš Dryml starší se poprvé na trůn posadil 20. června 1982, když v Březolupech v konečném součtu o jeden bod předčil fenomenálního Jiřího Štancla. Stalo se tak deset dnů po jeho devětadvacátých narozeninách. Lukáš Dryml premiérového vítězství dosáhl ve Mšeně v pátek 24. září 2005, kdy mu necelého půlroku bylo čtyřiadvacet.

Pokud se týká počtu titulů mistra republiky jednotlivců, Lukáš Dryml má ve své sbírce tři (2005, 2008 a 2009), Aleš Dryml starší dva (1982 a 1984) a Aleš Dryml mladší prozatím jeden. Nutno ovšem připomenout, že otec Aleš Dryml nemohl od roku 1986 startovat kvůli tzv., komerčním stykům, které mu sice umožňovaly profesionální působení za západní hranicí, ale na druhou stranu zapovídaly domácí šampionáty a reprezentaci.

Aleš Dryml v mistrovství republiky jednotlivců:

2004: semifinále Praha – 3.
  finále Kopřivnice – 3.
 
2005: semifinále Praha – 2.
  finále Mšeno – 4.
 
2006: semifinále Liberec – nestartoval kvůli zranění
 
2007: semifinále Svitavy – zrušeno po sérii pádů
  semifinále Liberec – 2.
  finále Slaný – 6.
 
2008: udržel se ve finálové sérii
  finále 1 Praha – 5.
  finále 2 Pardubice – 3.
  finále 3 Liberec – 1.
  celkově – 2.
 
2009: udržel se ve finálové sérii
  finále 1 Divišov – 6.
  finále 2 Pardubice – 1.
  finále 3 Svitavy – 5.
  celkově – 4.
 
2010: udržel se ve finálové sérii
  finále 1 Pardubice – 4.
  finále 2 Praha – 3.
  celkově – 4.
 
2011: udržel se ve finálové části
  finále 1 Divišov – 1.
  finále 2 Praha – 3.
  finále 3 Mšeno – 1.
  celkově – 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Extraliga

Rozšíření extraligy 2012 je na dobré cestě

Plzeň – 10. listopadu
Dnes uplynula lhůta, během níž se Plzeň měla vyjádřit ke své účasti v extralize 2012. Leopold Klíma, předseda klubu, magazínu speedwayA-Z prozradil, že comeback šampiónů z let 1994 a 2007 ve spolupráci s Františkem Liebezeitem je skutečně na dobré cestě.

„Rámcově jsme se domluvili,“ říká Leopold Klíma. „Ještě není všechno učesané, ale mělo by to klapnout. Fanda dostal za úkol projednat rozpočet a bodovné. Chceme závodníkům dobře zaplatit a odstupňovaným bodovným je motivovat k lepším výsledkům. V prosinci je kalendářka, do konce listopadu by se všechno mělo doladit při druhém jednání.“

Během letošní přestávky plzeňští závodníci hostovali v jiných extraligových klubech, což by nyní samozřejmě mělo být minulostí. „Určitě u nás bude Michael Hádek a Jan Holub, ty bychom už do Mšena nepustili,“ komentuje plzeňský šéf personální otázku. „Uvažujeme také o Zdeňku Simotovi, ale vzhledem k lidskosti bychom ho měli nechat v Praze, má tam plat. Kdyby projevil zájem, může jet za nás, ale o tom ještě musíme jednat.“

Alfou a omegou úspěchu v extralize jsou ovšem cizinci, avšak Leopold Klíma se nechce prozatím pouštět do žádných spekulací na toto téma. „Ronny Weis má českou licenci, byl by na soupisce,“ odhaluje. „Uvažovali jsme také o Martinu Gavendovi, ale jestli budeme mít Zdeňka Simotu, určitě by nám ho z Prahy nepustili.“

Jasné je rozdělení pořadatelství. „Fanda se nedohod‘ s Věroušem Kollertem o závodech v Liberci,“ svěřuje se Leopold Klíma. „Proto bychom jeli dva závody tady v Plzni a dva závody v Divišově.“

Případné play-off by se s největší pravděpodobností konalo rovněž v Divišově a jisté je, že v případě extraligového comebacku by Plzeň neobsadila první ligu.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

Markéta Cup 125 ccm

Továrna na úspěchy se představí v Lysé nad Labem

Praha – 10. listopadu
By se Zdeněk Schneiderwind se svým pojetím závodění se stopětadvacítkami nesetkává se stoprocentním souhlasem, neustává v propagaci své myšlenky. Na výstavě Rychlá kola, která se bude konat v Lysé nad Labem od zítřka až do neděle, se však představí nejen se svou stopětadvacítkovou továrnou na reprezentační úspěchy.

„V neděli budeme mít předváděcí akce,“ říká. „Možná tam bude i Pepe Franc, jestli se stihne vrátit z Anglie. Beru tam naše kluky na stopětadvacítkách a přijedou i Eda Krčmář a Ondra Smetana, aby předvedli své medaile z dvěstěpadesátek.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Servis

Dušan Kšír nežije

Plzeň – 9. listopadu
V úterý 1. listopadu zemřel ve věku nedožitých devětatřiceti let Dušan Kšír, někdejší plochodrážník Plzně a pražského Olympu, který působil jako mechanik Antonína Švába. Poslední rozloučení se zesnulým se koná v pátek 11. listopadu v 10:00 ve Velké obřadní síni na Ústředním hřbitově města Plzně. Čest jeho památce!