Racková – 3. března
Když se smůla lepí na paty, je to vždy mrzuté. Tohle platí i pro plochodrážního závodníka, pro něhož je přísun finančních prostředků úspěchem přímo podmíněný. A to tím spíše, otočily-li nové tlumiče výfuku křivku nákladů směrem nahoru. Martin Málek se o tom dopodrobna rozhovořil v exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z. Avšak vzhledem k úspěchům typu bronzu z šampionátu dvojic samozřejmě nepůjde jen o pesimistické čtení.

speedwayA-Z: „Tvou loňskou sezónu je možné charakterizovat tak trošku stylem tvého vystoupení v promoklé kvalifikaci SGP v Divišově. Velké nasazení, vidina skvělého výsledku a nakonec pech. Ztotožníš se s takovým závěrem?“
Martin Málek: „Máš pravdu, že tak vypadala celá sezóna. Závod v Divišově byl rozjetý dobře, jenomže ten d隝 udělal svoje. Pršelo celý závod a podmínky na dráze byly čím dál tím horší. Výhoda byla, že jsem začal se starty z vnitřní pozice. Pak jsem šel na dvojku, trojku a k mantinelu. Hlavně jsem spoléhal, že se závody po dvanácté jízdě ukončí. Dráha byla už dost špatná. Nakonec se to dojelo celé a já udělal chybu, že jsem nedojel tu předposlední jízdu. Zkoušel jsem na tom bahně závodit. Ale teď už vím, že se to opravdu nedá. V poslední jízdě stačil jenom bod, ale nevydržel to zadní řetěz. Roztrhl se a bylo po závodě. I po postupu. Je to škoda, těšil jsem se na mistrovství Evropy, měsíc jsem stál a tak to nevyšlo. Hlavně jsem byl z loňské sezóny hodně otrávený a ta nechu trvá ještě doteď. Potom jsem se účastnil kalendářní porady v Praze a zjistil, že lepších zítřků v české ploché dráze se letos určitě nedočkám. Největší loňské zklamání pro mě bylo, že přišly v platnost nové tlumiče, protože jsem proti nim. Sport by se měl zlevňovat a být dostupný pro všechny ostatní, ale místo toho se vymýšlí nová pravidla, která z peněženek závodníků vytahují dost velké částky na techniku. Nové tlumiče hlavně snižují výkon a motorka se potom hůř ovládá, než jak to bývalo dřív. Plochá dráha už není to, co bývala dřív. Já se s tlumičem trápil hodně dlouho, protože jak jsem měl nastavenou motorku, tak to s novým tlumičem absolutně nefungovalo. Musel jsem hledat nové nastavení motoru, převody a hlavně změnit úplně styl jízdy, protože jízda se k tomu musí přizpůsobit, abych nešel na držku. A také posez na motorce. Akorát je smutné, že o zdraví závodníků fakticky rozhodují nějací pánové u stolu a potom je na jezdcích, kteří nasazují své zdraví v rozjížďkách, jak se s tím vypořádají. Motorky také nevydrží tolik, co vydržely. Ceny náhradních dílů šly dost nahoru. Opravy se nezlevnily a musí se dělat třikrát častěji, než to bylo dřív. To jsou pak jednoduché počty. Krát počet motorů, když jeden servis stojí dvacet tisíc a musí se dělat třikrát, čtyřikrát častěji, než by se musel. Tak nevím, kde ti kluci na to chtějí brát.“

speedwayA-Z: „Něco podobného se odehrávalo rovněž při mistrovství republiky jednotlivců. Po skvělém divišovském druhém místě v Praze napadl tvé motocykly nějaký železný bacil. A snad aby dva zadřené motory nebyly málo, zohýbal jsi ještě rám…“
Martin Málek: „To nebyla snad ani smůla. Ale špatný vtip. Ale útěchou bude, že se něco takového nestává závodníkovi dvakrát za kariéru. Co se týká motorů, jelo mi to tam dost dobře, ale objevily se tam dvě dost podobné závady. Nejdřív se uvolnily sedla v hlavě a ustřihlo mi to ventily. Takže z motoru se daly použít jen kartery a víčko od zapalování. No a ve druhém motoru se asi udělala velká vůle na ventilech. Taky to ucvaklo ventily a z motoru mi taky zbyl jenom obal. Příčinou toho prvního bylo, že jsem nechával předělávat sedla v Jawě. No, a prostě se to uvolnilo a vypadlo a následovala pořádná destrukce. A potom ten následný pád se Zdendou, to už byla kulturní vložka pro diváky. Ocitnul jsem se ve špatný moment na špatném místě. Když jsem se na to díval potom na videu, nic jiného by s tím stejně nešlo dělat. Jen jsem měl obrovské štěstí, že jsem si to namířil ještě na poslední metry vzduchových bariér. Je to škoda, bylo to dobře rozjeté. Po startu první rozjížďky to vypadalo dobře, i po startu druhé rozjížďky to vypadalo dobře. No a dopadlo to jinak.“

speedwayA-Z: „Do Mšena jsi původně nechtěl ani jezdit, avšak tvůj záměr udržet se ve finálové osmičce pro letošní rok se nakonec zdařil. S osmým místem asi nejsi spokojený, navíc ti to ubírá možnosti v reprezentaci, hlavně v mistrovství Evropy, na které jsi loni kvůli zranění z polské ligy musel rezignovat.“
Martin Málek: „To mě dost mrzelo, ale hlavně po té Praze mi to vzalo veškerou chu do závodění. V září jsem utratil všechny úspory za dvě nové GMy, které mi měly vydržet až do letošní sezóny. Vydržel jeden, o druhý jsem přišel stejně jako o dvě své Jawy. Jinak k tomu Mšenu, najednou jsem se ocitl bez peněz a bez motoru a ještě k tomu bez chuti do závodění. První jízda mi tam nevyšla, na tvrdé dráze se ze čtvrté pozice dalo těžko odjet. Když jsem tak závody začal, to už mi pak bylo trošku jedno, jak to dopadne. Spíš jsem počítal pořád body, abych zůstal v té osmičce a nemusel příští rok jet kvalifikaci. Jenže jsem počítal málo a nedošlo mi, že jsem takhle přišel o účast v mistrovství Evropy. To mě hodně mrzí. Jsou jenom čtyři volná místa, takže budu muset čekat ještě další rok.“

speedwayA-Z: „Ze slánského působení v extralize se stala jedna procházka dlouhým slzavým údolím. V základní části jste nezískali jeden jediný bod. Čím to? Nálepka outsidera by přitom ve vašem případě rozhodně nebyla na místě.“
Martin Málek: „Nevím, v čem byl problém. Z mých výsledků v extralize jsem byl fakt hodně špatný. Ani jednou jsem se nedostal přes čtyři body. Ze čtyř závodů, které jsem jel, je to dost velká slabot. Na o potom se to všechno sype. Já jsem nebodoval, některým klukům se nevyvedly závody a nikdy se to nesešlo v ten správný čas. Hlavně mi to absolutně nešlo na slánské dráze, trápil jsem se s nastavením motorky a dvakrát nejel kvůli zranění. Nevím, škoda dál mluvit.“

speedwayA-Z: „Nikdy ses netajil svou kritikou vůči současnému extraligovému systému. Je pravda, že Slanému evidentně nechutná, když se už podruhé nepodíval do play-off. Jak se díváš na vývoj soutěže v letošním roce?“
Martin Málek: „Taky se mi to moc nelíbí, ale o tom už snad také nemá cenu ani mluvit. Raději na tím ani nepřemýšlím. Je to prostě klasika. Další rok, další nový systém. Spekulace co by kdyby, stejně se to za rok zase změní.“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky dvojic v Březolupech ti ovšem muselo výrazně zlepšit náladu, obzvl᚝ týden po nepříjemném prvoligovém pádu ve Svitavách. A nebo jsi s Robertem Kosciechou po boku mířil výš než na třetí místo?“
Martin Málek: „Na dvojice jsem se těšil. Jel jsem doma,i když za Slaný. Ale ono je to nakonec jedno, co má jezdec na vestě. V Březolupech jsem vyrůstal, tam to znám nejlíp. Měl jsem perfektního paráka. Já si myslím, že mi to nejelo špatně, jen jsem pokazil semifinále. Nepovedl se mi start a nedostal se mezi první tři místa ve výjezdu. A pak už s tím šlo těžko něco dělat. Předjíždět se moc nedalo, snažil jsem se, ale pokazil jsem ten výjezd. Trošku jsem ubral plyn, protože jsem si nebyl jistý, jestli bych se tam vešel. A to byla ta chyba, stačilo jen zavřít oči. Potom ta jízda o třetí místo je už jen taková rozjížďka útěchy. Bedna byla, aspoň něco. Letos je to ještě hodně daleko. Zrovna se to jede ve Mšeně a to nepatří mezi moje oblíbené dráhy, tak uvidíme.“

speedwayA-Z: „A co česká první liga? Zdá se, že zapadala do tvých plánů a zaplnila ti diář dalšími závody. Nicméně z předloňského trůnu Březolupy sesadily Pardubice.“
Martin Málek: „No, abych byl upřímný, z loňské první ligy jsem byl dost otrávený. Vůbec se mi nelíbil systém závodů a rozpis rozjížděk. Už jsem to kritizoval v zimě na kalendářní poradě, nakonec stejně všichni zjistili, že to není to pravé ořechové. Ale byla to zase další příležitost se svézt někde na závodech. S Pardubicemi se dalo závodit, ale my jezdili ve třech a většinou se dvěma dařilo a třetímu to moc nešlo. Letos pojedu, je to moje klubová povinnost, ale taky se na to vůbec netěším. Moc se mi ten systém, co jsme schválili, nepozdává. Proč, to každý pozná sám zase po prvním závodě. Problém je v tom, že každý klub má trošku jiné představy o těchto závodech. Tak uvidím, jak se to letos bude líbit divákům.“

speedwayA-Z: „Tvůj poměrně vřelý vztah k Žarnovici se loni ještě prohloubil tvým pravidelným účinkováním v jadranské lize. S trochou nadsázky se dá konstatovat, že už pouze licence SMF a vítězství při Zlaté přilbě SNP ti chybí, aby ses stal ozajstným slovenským pretekárom.“
Martin Málek: „Do Žarnovice jezdím rád a moc Martinovi Búrimu a Kubovi Zliechovcovi fandím. Fakt jsou dobří a snaží se plochou dráhu na Slovensko oživit. Dělají spoustu akcí a besed na školách, dají tréninky v sezóně a spoustu reklamy pro plochou dráhu. Snaží se klub prezentovat všelijakým možným způsobem, shání sponzory, hledají nové mladé závodníky. Hodně to v Žarnovici ožilo, navíc ze Žarnovice mám toho nejlepších mechanika, co můžu mít, Rudyho, takže do Žarnovice jezdím docela často. Mrzí mě, že jsem v jejich závodech tak neexceloval. Zvolili mě kapitánem týmu. Mrzí mě, že můj bodový zisk nebýval takový, jako by měl kapitán mít. Snad to letos bude lepší, jestli mě po těch mých horších výsledcích nechají v nějakých závodech svézt, tak se tam už moc těším. Konečně jsem loni prolomil na mistrovství Slovenska smůlu čtvrtých míst a po několika letech dosáhl na první bednu. Přilba byla loni po tom pádu ve Svitavách, ze kterého si uvědomuju až cestu domů, hodně daleko. Ale zkusil jsem to a bylo to těžké. Nad slovenskou licencí jsem uvažoval, ale to bych se asi nesvezl u nás v extralize. To by mě tady musel stačit pas, aby mě brali jako Čecha. Ale to by nás asi potom bylo daleko víc.“

speedwayA-Z: „Krosno je už léta tvou tradiční polskou druholigovou štací. Nakolik je pro tebe důležité mít angažmá v Polsku?“
Martin Málek: „Mít angažmá v Polsku a bodovat tam, je hodně důležité vůbec pro existenci závodníka. Protože v Česku se peníze moc vydělat nedají, co se týká závodění. V polské lize tam závodníkům po závodech aspoň něco zbude. Z toho se pak dá investovat do náhradních dílů, oprav a auta. No, a když se v Polsku závodníkovi daří a dělá body, fanoušci to dokážou skvěle ocenit. Ze svých výkonů jsem byl vysloveně zklamaný. Hlavně na začátku sezóny přišlo zranění. Těšil jsem se na polskou ligu už z důvodu, že měli schválené staré tlumiče. Mohl jsem jezdit tak, jak vím, že mi to jede a to, co tam funguje. Přišlo zranění a pak nařízení používat nové tlumiče. Pak jsem se chvilku trápil a nevím, jestli to bylo rozhodnutí klubu nebo jenom trenéra, ale co se jezdívalo na měkké a hlubší dráze, tak najednou začali připravovat tvrdé dráhy, na kterých mi to zrovna moc nejde. Je škoda, že začátek sezóny se mi docela vydařil, ale ten konec mi vůbec nevyšel. Uvidíme, jak se bude dařit letos. Asi jsem vzhledem ke svým loňským výsledkům ani žádné jiné nabídky neměl a s podpisem smlouvy jsem vůbec neváhal.“

speedwayA-Z: „Dlouho jsi kombinoval školu, nejprve střední a posléze univerzitu, se závoděním. Nyní už máš inženýrský titul v kapse. Změnilo se tedy něco na tvé zimní přípravě a případně i v ambicích na novou sezónu, která začíná příští měsíc?“
Martin Málek:„Školu už mám za sebou, dělám tak všechno možné. Po tom pražském výbuchu motoru a zničeném rámu jsem neměl nic našetřené, tak zimu přežívám dost špatně. Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl, že ještě jednu sezónu na ploché dráze vydržím, jsem se nenechal ani nikde zaměstnat, protože by určitě v žádné firmě ježdění netolerovali. To nejde nastoupit do firmy a říct šéfovi, že bys potřeboval mít v sezóně čtyřicet dnů volno. Dělám tak všechno možné, pomalu chystám motorky a přežívám do začátku sezóny. Čekal jsem na nějaké peníze z Polska, dorazily trošku později, tak zima pro mě byla komplikovaná. Zase cvičím, snažím se posilovat. O ambicích se bojím mluvit dopředu. Doufám, že ty výsledky budou daleko lepší než v loňské sezóně. A že dobře rozjeté závody budu dotahovat až do konce s dobrým výsledkem. Jsem rád, že mám hotovou školu, zranění tomu taky asi hodně prospělo. Uvidím, jak dlouho zůstanu v ploché dráze, protože jsem nestudoval proto, abych měl titul, ale abych se věnoval tomu, co jsem studoval, kontruktérské činnosti.“

Martin Málek děkuje:
„Chci poděkovat opět rodičům, že mě ještě nikdy nenechali ve štychu a vždy jsem se na ně mohl spolehnout. Velký dík taky patří panu Němcovi, strejdovi Petrovi, panu Vopatovi a hlavně Sašovi Kopeckému za pomoc a za finanční a technickou podporu! Děkuji za pomoc taky klukům do Slaného Milanovi Machovi, Ládovi Šímovi a Mirkovi Rosůlkovi. Taky moc děkuji panu docentovi Dvořákovi, že měl se mnou ve škole velkou trpělivost při práci na diplomové práci. Hlavní poděkování taky patří mému mechanikovi Rudymu, že si na mě vždycky najde čas a jede se mnou na závody. Ale nejsou to jen tito jmenovaní skvělí človíčci, ale další spousta fanoušků, známých a kamarádů, kteří si to taky budou číst, tak děkuji i vám… Kdyby nebylo vás všech, tak mě na dráze už nikdo nevidí.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach

Mladá Boleslav – 29. února
V loňském roce spolu se mšenskými specialisty na obhajobu završil zlatý extraligový hattrick. Avšak s dalšími svými výsledky nebyl zas až tak spokojený. Nicméně přes zimu se pilně připravoval a nyní na prahu nové sezóny tvrdí, že jeho ambice jsou stejně vysoké jako v předchozích sezónách. Kromě toho se Filip Šitera v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z svěřuje s vírou, že se jeho plány už o další rok přesunovat nebudou.

speedwayA-Z: „Před rokem jsi tvrdil, že druhá obhajoba mšenského extraligového titulu bude ještě složitější než první. Přitom s takovou lehkostí jako loni Mšeno už dlouho nikdo nevyhrál. Obavy zkraje sezóny tedy byly naprosto liché?“
Filip Šitera: „Lichý nebyly. Vypadalo to jednoduše, ale jednoduchý to nebylo. To, že jsme vyhráli všechny závody v základní části, bylo o štěstí. Hlavně v Pardubicích, tam nám to vyhráli Greg Hancock s Martinem Vaculíkem. Ale plochá dráha je o štěstí, a když ho nemáš, máš defekty a tak. To štěstí znamená, že jsme ty defekty nebo blbý vyloučení neměli a nestálo nás to vítězství. Když vyhraješ titul, můžeš si říct, že to nebylo tak těžký, ale v průběhu sezóny se může stát cokoliv. Štěstí bylo důležitý, to potřebuješ, abys moh‘ vyhrávat. My ho měli a tím vyhráli i ten titul. Finále nebylo jednoduchý, Pardubice byly silnej‘ tým celou sezónu. A štěstí je, že ve Mšeně je pan Grepl a díky němu může bejt‘ tým, co máme. Dokázal přivést člověka jako je Greg Hancock. Pomáhá klubu jak bodově, tak je i kolega, že dokáže poradit s převodama nebo stopou, kudy jet, kde jsou díry a tak. Klobouk dolů před ním, dokáže pomoct každýmu jezdci v týmu. Dráha je pokaždý jiná, každej‘ má jinej‘ motor, to jo, ale Greg má obrovský zkušenosti. Řekneš mu, co ti to dělá, jaký máš nastavení a on ti řekne, co bys měl dělat. A v devadesáti devíti procentech to funguje, ne-li ve stech. A plochá dráha jsou všude dvě rovinky a dvě zatáčky. Nervy jsou při finále vždycky. Nechceš vypadnout na blbou závadu, všechno kontroluješ. Je to finále a nervy k tomu patřej‘. Naštěstí se nám podařilo obhájit. Domácí prostředí je, když víme, že druhýmu dráha nevyhovuje a nám jo, proto se taková dráha připravila. Nebudem‘ dělat dráhu rovnou jako stůl, aby to vyhovovalo Pardubicím. Připravovala se narychlo, ale podle mě to za limitem nebylo, dráha je někdy i v horším stavu. Ale bylo to domácí prostředí. Každej‘ chce vyhrát, ale myslím si, že rozhodlo, že jsme měli dráhu, co nám vyhovovala. To byl ten kousíček navíc, co nám pomoh‘. Pocity jsou rozhodně dobrý, ale teď se už musím soustředit na novou sezónu.“

speedwayA-Z: „Na obhajobu titulu je Mšeno už vyhlášený specialista. Jaké to bude letos, když se ve hře objevil pátý celek, který ti dokonce házel udičku?“
Filip Šitera: „Určitě je to o jeden tým víc. Budou dvě dráhy, my máme jen jednu, ale uvidíme, jestli to pro nás bude výhoda. Chtěli bychom určitě obhájit. Změnila se pravidla jako každej‘ rok, když Mšeno vyhrálo titul. Zatím se nám to podařilo vyhrát pokaždý, uvidíme, jestli se to vyjde i počtvrtý. Za Plzeň jsem jezdil, nikdy jsem neřek‘, že bych se nechtěl vrátit, ale nemám sebemenší důvod odcházet ze Mšena. Nic mi tu nechybí. Ztratil jsem sice sponzora DaK Moto, ale i vzhledem k tréninkům je pro mě Mšeno výhodnější. A bude to domácí dráha na všechny kola a vím, co tam čekat. Neměl jsem proto jedinej‘ důvod ze Mšena odejít. Do každý sezóny vstupuješ jako favorit, sice máme tři tituly, ale je nová sezóna a máme o Haďase a Holubína míň. Někdo si může myslet, že jsme favoriti, někdo ne. Já se musím soustředit na každej‘ závod. Sezóna začne odznovu, doufám, že budu z Anglie rozjetej‘. A zase půjdu za největšími cíly. Člověk musí věřit, že to půjde.“

speedwayA-Z: „Do mistrovství republiky jednotlivců jsi vstoupil naprosto famózně dvěma vítězstvími v Divišově. Jenže křídla ti přistřihnul pád, navíc ve Mšeně přišel defekt a tys skončil celkově šestý. Jak toto umístění vnímáš?“
Filip Šitera: „Tak do jednotlivců jsem šel získat titul. Po Divišově jsem věděl, že to nedopadne. Cíl se změnil na osmý místo, abych se udržel ve finále a nemusel jet kvalifikaci. Šestý místo není první. Zklamání to je, je jedno za jakejch‘ okolností to bylo. Škoda Divišova, musím jezdit širším obloukem, i když nevím kudy (smích). Byl to pech, ale stane se, to je plochá dráha, a to bylo za jakejchkoliv okolností. V tak krátkým seriálu to nejde dohnat. Chtěl jsem se na to vykašlat, ale dojel jsem to, abych se udržel ve finále. V Praze už bylo vidět, že na titul není, jel jsem tam odznova. Ve Mšeně jsem chtěl vyhrát, ale kleklo to. Ale při republice mám smůlu už kolik let, takže je to tak nějak jedno. Ale další rok do toho půjdu znova. Letos je to na dva závody, je to trošku charita, ale k republice by měl člověk přistupovat tak, aby vyhrál. Ten cíl zůstává na letošní rok a snad ho už nebudu přesouvat na další sezónu.“

speedwayA-Z: „Šampionát dvojic už jednou zažil kombinaci Filip Šitera – Richard Wolff – Březolupy. A také tentokrát nebyl důvod k oslavám, i když jsi nezapomněl na bonbóny gumídky. Je snad toto spojení osudově zakleté?“
Filip Šitera: „Asi jo. Měl jsem domluvený, že pojedu s Martinem Vaculíkem. Ten nemoh‘, Franta sháněl náhradu na poslední chvíli. Asi je to zakletý, že jsme se sešli s Richardem podruhý, znova v Březolupech a zase to nevyšlo. Byla to škoda, že jsme nepostoupili do semifinále, kde by se bojovalo o finále. Smůla to byla, ale nic se s tím neudělá. Letos nevím, určitě bych rád ve Mšeně jel za Mšeno. Nezáleží to na mně, ale když přijde s nabídkou, určitě rád pojedu před domácím publikem za Mšeno. Je to ale až v srpnu, času dost a závodů je taky dost.“

speedwayA-Z: „Loni ses vrátil do sestavy českého národního týmu. V Lonigu jste vyhráli, avšak v prvním závodě hlavního turnaje v King’s Lynnu opět vypadli. Je letos vyšší šance na postup do race-off?“
Filip Šitera: „Myslím, že postup do race-off jsme propásli loni. Rusům vypadly hvězdy a jeli jen ve čtyřech. Všichni vědí, jaká je plochá dráha u nás a ve světě. Je úspěch, že v tom world cupu vůbec jsme. Bylo to vidět už v tom Lonigu. V půlce závodu jsme prohrávali se Slovinskem asi o tři body a otočili to až na konci. Aspoň z pohledu jezdce při závodech to tak vypadalo. I Lotyši tam tahali, ale měli mladej‘ tým. Teď je na nás, abychom se dali dohromady a bojovali o race-off, i když to nebude jednoduchý. V King’s Lynn jsme měli štěstí, že nejeli Sajfutdinov a Lagutové, což jsou špičky. Jeden jim chyběl, dvě rozjížďky nemohli jet, a přesto jsme je nedokázali porazit. Tak to je, když v pěti nedokážeme porazit tým ve čtyřech. A když se dostaneme do race-off, tam budou týmy, co nás porazí o třicet bodů. Proto se musíme soustředit nejen na to, abychom se tam dostali, alte také abychom tam byli konkurenceschopní. Uvidíme ze začátku roku, kdo bude rozjetej‘, ale world cup jedou nejlepší borci světa. Postup je reálnej‘, ale letos to bude těžší, jestli tam pojedou špičky. Je úspěch postoupit, ale byla by ostuda postoupit a udělat v race-off pět bodů.“

speedwayA-Z: „Velká očekávání se tradičně vkládala do českého týmu v mistrovství Evropy dvojic, které vždy bylo zdrojem cenných kovů. Z Berghtauptenu jste postoupili, ovšem co se dělo v Pile?“
Filip Šitera: „Bylo to začarovaný. Prostě to nevyšlo. Z mý strany to byl propadák. Měl jsem technický problémy. A když se ti nedaří, psychika je hned někde jinde. Nebejt‘ Aleše Drymla, jsme poslední. Milíček je mladej‘, já měl psychiku dole a nechal radši jet jeho. Byl to černej‘ den, dařilo se jen Alešovi, nám ne a tak nám to bohužel nevyšlo. Dalo se čekat, že Poláci chtěj‘ jet na vítězství. Měli Hampela a oba Pawlický, pro který to byla domácí dráha. To je zase otázka k world cupu. Jestli chceme postoupit do race-off, tyhle závodníky bychom v Evropě měli porážet, což se nám v posledních letech nedaří.“

speedwayA-Z: „Portfolio tvých reprezentačních startů uzavírají mistrovství světa v Terenzanu a mistrovství Evropy v Plzni. I v těchto případech bude letos co zlepšovat, když se naskytne šance, že?“
Filip Šitera: „Myslím si, že pro mě by byla zajímavější Evropa. Ale udělali to nový, jede se to na čtyři kola a je to rozlítaný. A podle tabulek tam nejsem. Když bude nabídka, budu o ní přemejšlet. Ale hrnout se tam nebudu, soustředím se na ligy. Všichni vědí, jak to dopadlo letos. Ti, co se dostali do Grand Prix, to odřekli. To není můj případ, ale je třeba se nad tím zamyslet. Ale když nejseš první, příští rok chceš bejt‘ první zase. Co si budeme povídat, je to o financích. Druhá věc však je, že kdyby se ti Evropa zrušila, přeloží se ti na druhej‘ den, kdy se jezdí ligy. Ty jsou pro tebe důležitější a musíš je oželet. A je to hrozně daleko, třeba vejlet do Balakova ti sebere závody za celej‘ tejden. Nevyděláš si, uděláš si jméno, ale tejden stojíš jinde. A já nejsem takovej‘ dobrodruh, abych každej‘ rok jezdil do Ruska. Seberou ti pas kvůli vízům. Teď sice můžem‘ jezdit na občanku, ale zabere ti hodně času vyřizování formalit.“

speedwayA-Z: „Loni jsi v britské Elite League rozšířil řady týmu King’s Lynn. Jak jsi byl za kanálem La Manche spokojený?“
Filip Šitera: „Určitě jsem byl v King’s Lynn maximálně spokojenej‘. Nebylo to jen o závodění, ale ty lidi ti vyjdou ve všem vstříc. Nebyl problém s tréninkama. Byli jsme dobrej‘ tým a vycházeli spolu dobře. Pomáhali jsme si s motorkama a s cestama na letiště. Dráha tam je výborná a na každej‘ závod suprově připravená. Nejde na to říct jedinou negativní věc. Když jsem tam zůstával, šli jsme se kouknout třeba na fotbal. Na stadiónu se pořád něco dělo, měli tam závody aut nebo driftování na betoně, kde nás třeba taky svezli. Byl jsem tam spokojenej‘ úplně maximálně. Zezačátku sezóny byl problém, že byla jiná dráha než v Coventry, ale rychle jsme to doladili. Chtěl bych poděkovat Topasovi, kterej‘ tam už nějakej‘ pátek je. Kdykoliv jsem něco potřeboval, hned jsem volal jemu, protože jsem dobře věděl, že u něj vždycky dobře pochodím.“

speedwayA-Z: „Letos jsi podepsal kontrakt s Berwickem na Premier League a dál budeš jezdit Elite League za King’s Lynn. Co to bude obnášet? A co další ligy, jezdíval jsi Švédsko a Polsko, to už je konečná?“
Filip Šitera: „Bude to obnášet hodně závodů, ale s tím jsem do toho šel. To je pro mě priorita vyjezdit se. V Premier League je víc závodů než v Elite League. Děkuju King’s Lynnu, že mi to zařídili. Uvidíme po sezóně, ale bych se vyjezdil a poznal nový dráhy v Anglii, to bude ideální. Když jedeš do Polska, není to daleko, ale časově to vyjde, jak když přejedeš celou Anglii. Budu mít bydlení i dílnu v Berwicku i v King’s Lynn. Když chceš hodně závodit, musíš hodně cestovat, to k plochý dráze patří. To víš, že by bylo nejlepší mít sto závodů za rok ve Mšeně (smích)! Chtěl bych v sezóně podepsat jako do Švédska, tak Polska. Minulou sezónu jsem nebyl vytíženej‘ a myslím, že mi to ublížilo ve výkonnosti. Ale v Polsku maj‘ average na tým a je těžký se tam dostat. Přes známýho jsem loni zkoušel Švédsko, ale nedopadlo to, ani Dánsko přes Madse Korneliussena. Tam jsou kategorie A, B a C. teď budu mít hodně závodů v Anglii, nebudu to dalších kontraktů tak tlačenej‘, ale uvidíme, jak to dopadne.“

speedwayA-Z: „Sezóna je pro tebe už prakticky přímo za dveřmi. Jak ses na ní chystal a jaké cíle sis stanovil?“
Filip Šitera: „Cíle jsou jako minulej‘ rok, vyhrát extraligu a republiku. Plus když pojedu dvojice, tak zazářit tam. A hlavně bodovat v ligách. A když se najde místo ve world cupu, prolomit tam smůlu. Motorky jsou zatím jen vyleštěný a chromovaný. Ještě nic nepřišlo, ani blatníky. Technická příprava je hotová. Honím jen poslední maličkosti. Příští tejden jedu do Anglie. Po fyzický stránce jsem na tom, myslím, dobře. A po psychický stránce jsem se, doufám, zahojil.“

Filip Šitera děkuje:
„Dědovi a celý rodině. Ze sponzorů určitě velký díky Marcelu Váňovi z firmy MITRANS, firmám Rimini, Autokomplex Menčík, FH logistik. SPS Bakov nad Jizerou, panu Greplovi a firmě Grepl Gestav, Dak Moto Liebezeit, Gardinia, Motopoint, EK Chains, Kohút, SýS a Scandic CNC.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Michal Kohout