Zatímco pro Chorvatsko, Slovensko a Slovinsko nahrazuje účast v jadranské lize pravidelné zápolení na kolektivní bázi, české působení funguje na zcela odlišné bázi. Milan Špinka prosazuje filozofii rozjetí juniorského reprezentačního kádru ještě před zahájením hlavní části sezóny. Z tohoto důvodu také na podzimní schůzce organizátorů soutěže odmítl možnost výjezdu našeho celku na Balkán až v letních měsících. Podobná myšlenka však není ničím novým. Před lety se podobně rozjížděli i reprezentanti před světovým šampionátem jednotlivcům, avšak s ohledem na dobu a možnosti jim stačili domácí stadióny. Vrcholem se staly seriály z let 1967 a 1968, na něž dnes magazín speedwayA-Z zavzpomíná ve své historické rubrice i s pomocí dochovaného hodnocení tehdejšího reprezentačního trenéra Jaroslava Volfa staršího.
Více znamená více
Při studiu historických pramenů z období před bezmála padesáti lety si vnímavý badatel nemůže všimnout, že česká plochodrážní pata tlačila na stejných místech jako dnes. I na sklonku šedesátých let si novináři kladli otázky, proč do ochozů plochodrážních stadiónů neproudí velký počet diváků. Už tehdy v zájmu divácké veřejnosti vedl především Slaný, zatímco pražská Markéta zůstávala na periferii jejího zájmu. Ožehavým tématem byla i snaha československých plochodrážníků prosadit se ve světových šampionátech.
V polovině šedesátých let se náš nároďák mohl pochlubit fantastickým stříbrem z Vídně z roku 1963, avšak na individuální bázi byl úspěch obdobného kalibru nedostižným snem. Úspěchem bylo už jen projít kvalifikačním sítem až do světového finále, což se povedlo jen trojici našich závodníků. Antonín Kasper v roli náhradníka v třiašedesátém do Wembley ani nevycestoval. Jaroslav Volf skončil v Göteborgu o rok později jako patnáctý a výčet českých finalistů se uzavřel stejným umístěním Luboše Tomíčka ve Wembley v sezóně 1965.
Častým steskem tehdejších závodníků byla skutečnost, že ve srovnání se světovou špičkou odjedou pouhý zlomeček mítinků. „Takoví Barry Briggs a Ove Fundin absolvují za rok přes stovku závodů, kdežto naši nejlepší maximálně tak něco přes třicet,“ povzdechl zkraje dubna sedmašedesátého novinář Svobodného slova, který se podepisoval zkratkou stk.
Nicméně právě v roce 1967 se začalo blýskat na lepší časy nejen kvůli Poháru světa motorů, jenž po pětileté absenci vrátil na české stadióny ligové zápolení, ale i v otázce přípravy reprezentantů na mistrovství světa. Různá soustředění byla obvyklá již dříve, avšak tentokrát byl vypsán šestidílný seriál kontrolních závodů.
Problematika nominace reprezentantů na mistrovství světa nebyla prozatím komplexně zmapována především kvůli absenci dochovaných písemných pramenů. Avšak je jisté, že kontrolní závody na jaře sedmašedesátého neměly zásadní vliv na určení majitelů vest s reprezentačním lvíčkem na hrudi. „V nominaci nejde o nijak zásadní problémy,“ můžeme citovat již zmiňovaný zdroj ze Svobodného slova. „V podstatě je již známo obsazení všech čtyř závodů prvního kola mistrovství světa.“
Po čtvrtém závodě v Přerově, kde se ovál vinou dešů proměnil v bezednou bažinu, se spekulovalo o dalším nováčkovi. Vedle slánského Václava Kraila, který debutoval v prvním kole v Abensbergu, se státní trenér Jaroslav Volf rozhodoval, zda do Mariboru nepošle Karla Buřiče nebo Zdeňka Fojtíka. Ten se však v Českých Budějovicích a v Plzni neobjevil, takže nakonec dostal šanci osvědčený Karel Průša.
Média, alespoň ta motoristická bývala pramálo koncepční v otázce pravidelného a zasvěceného zpravodajství z domácího motoristického sportu. A tak se dnešní historik musí zaobírat především kusými zprávami z denního tisku, jelikož motoristická média přecházela mlčením i závody, u nichž to zaráží. O to cennější je desáté číslo Světa motorů, které přináší o seriálu kontrolních závodů článeček přímo z pera Jaroslava Volfa staršího.
Trenér vyzdvihl dobrou fyzickou i jezdeckou formu Luboše Tomíčka. Antonína Švába, Antonína Kaspera, Františka Ledeckého a Miloslava Vernera, kteří se předtím zúčastnili rovněž zimní přípravy v Krkonoších. Naopak Stanislavu Kubíčkovi a Pavlu Marešovi vytýkal styl a techniku jízdy, na nichž zanechaly stopy starty na ledových drahách.
Kromě toho vysvětlil důvody vzniku seriálu. „Termíny konání prvních kol mistrovství světa obvykle nevyhovovaly našim jezdcům proto, že nebyli ještě rozježdění, kdežto jejich zahraniční soupeři měli za sebou v té době nejméně 12 až 14 kvalitních závodů,“ rozepsal se.
Oficiální zpráva jako reportáž
Rok se sešel s rokem a jarní seriál kontrolních závodů tu byl zkraje sezóny 1968 opět. Z úhlu pohledu plochodrážního historika je cennější, že se zachovala zpráva, kterou Jaroslav Volf starší o soustředění zpracoval. Na pěti strojopisných stránkách státní trenér podává nejen své hodnocení zúčastněných reprezentantů, ale svěřuje se i s dalšími detaily.
Kupříkladu ve Slaném si stěžuje na kvalitu ubytování. „Připravili pro nás společnou ubytovnu na spartakiádních lůžkách, která byla rozbita a podkládaná židlemi,“ píše. „Prostě neschopné. Bylo nám řečeno, že jsou zde cizinci a Čedok jim obsadil všechna místa.“ Naopak pozitivně kvituje pardubické pořadatele, kteří v předvečer svého závodu uspořádali besedu jezdců o zájezdu do Anglie z léta předchozího roku. Zároveň však upozorňuje na pochybení delegovaných bafuňářů, kteří bezprostředně po skončení poslední jízdy zmizeli a zapomněli mu předat oficiální zprávu a výsledky.
By Jaroslav Volf doporučuje či nedoporučuje nominaci toho či onoho reprezentanta, výsledky seriálu opět neměly vliv na bezprostřední podobu reprezentace. Ani nemohly, jelikož trojice favoritů ho neodjela celý. Antonín Šváb s Lubošem Tomíčkem vynechali dva závody kvůli závodům v Německu, tehdy ještě označovaném jako Západní. Plzeňští pořadatelé, kteří obě esa předem inzerovali, vznesli proti jejich absenci dost hlasití námitky. Antonín Kasper vypadl hned v úvodním podniku v Chomutově za mnohem horších okolností, když se ve čtvrté jízdě dostal do kolize s Antonínem Švábem.
„Po odstartování zůstal pozadu jezdec Kasper se Švábem,“ popisuje incident Jaroslav Volf starší. „V nájezdu stáhl Kasper motocykl do 3/4 dráhy, Šváb v hluboké škváře nedostal do smyku motocykl tolik, kolik bylo třeba a narovnal jezdce Kaspera směrem na bariéru. V okamžiku dotyku předního kola Švábova motocyklu se zadním kolem motocyklu Kaspera se zvedl Švábův motocykl na zadní blatník motocyklu Kaspera. Šváb spadl, Kasper po nárazu na barieru zůstal ležet a Švába motocykl, který se koulel přes řidítka a kola, přirazil jezdce Kaspera k zemi a barieře. Kasper byl převezen do nemocnice v Chomutově, kde byly zjištěny těžké pohmožděniny a tržná rána na hlavě. Podal jsem zprávu o úraze rodině telefonicky.“
Jaroslav Volf starší přesto Antonína Kaspera na místo pro mistrovství světa doporučil, ovšem v případě Bohumíra Bartoňka, Miloslava Vágnera či Stanislava Kubíčka zaznělo jeho rozhodné ne. Posledně opět jmenovanému vytkl styl dle jeho názoru pokaženého starty na ledových oválech. Tvrdost trenérova úsudku komentáře přitom svou příkrostí zaskočí i po bezmála padesáti letech.
Zranění Antonína Kaspera ovšem nebylo v seriálu roku 1968 jediné. Čtvrtý podnik v Ústí nad Labem, kde protivnou zimu ještě umocňoval silný vítr, se na tvrdé a místy děravé dráze srazili nadějný mladík Václav Verner s pardubickým Bedřichem Marešem.
„Ve třetí jízdě jezdec Václav Verner po ostrém nájezdu do zatáčky najel na koleno jezdce Mareše, který si stěžoval na bolesti v koleně,“ stojí v oficiální zprávě Jaroslava Volfa staršího. Bedřich Mareš navzdory bolesti startoval ještě ob jeden den později v Plzni, avšak zběžná lékařská prohlídka ve zdejší nemocnici odhalila frakturu kolenní kosti.
Vedle reprezentantů se v sérii postupně objevovali také závodníci pořádajících klubů. Husarský kousek se povedl na konec seriálu v osmašedesátém slánskému Pavlu Marešovi. Ten se sám rozhodl po skončení předcházející sezóny rezignovat na reprezentaci. Navíc se posléze o čtyři měsíce později v dubnu vzdal první výkonnostní třídy a vypadl z mistrovství republiky jednotlivců. Na asfaltové dráze svého domácího klubu ovšem exceloval a s patnácti body napráskal všem soupeřům.
„Dle názorů jezdců má toto soustředění velký přínos po jezdecké stránce,“ uvádí Jaroslav Volf starší na závěr své zprávy. Myšlenka kontrolních závodů nezapadla a v dalších letech dokonce řešila přímo nasazení do světového šampionátu a definitivně vzala za své před šesti lety, kdy VV SPD zrušil národní kvalifikaci a zaměřil fokus reprezentace k výsledkům předcházející sezóny. Avšak už nikdy naše špička neprojela v rychlém sledu tolika českými stadióny jako v letech 1967 a 1968, což dnešní divák může svým předkům jedině závidět.
Nominovaní reprezentanti v hodnocení Jaroslava Volfa staršího po seriálu v roce 1968 versus pozdější realita:
| Miloslav Verner: |
svojí jízdou, která se zlepšila i stylově, prokázal dobrou připravenost a vzestupný výkon |
| MS 1968 |
solidní výkon v Abensbergu, kde skončil s deseti body šestý; z druhého kola ve Mšeně postupoval jako náhradník; v kontinentálním finále v Ufě se pro něho příležitost nenašla. |
| |
| Luboš Tomíček: |
velmi dobrá forma a fyzická příprava |
| MS 1968 |
v Abensbergu stál na nejnižším stupínku pódia; stupně vítězů neopustil ani ve druhém kole ve Mšeně, které vyhrál s maximálním bodovým ziskem; v kontinentálním finále v Ufě byl poslední. |
| |
| Jan Holub: |
bojovný, ale zbytečně neriskuje, klidná jízda |
| MS 1968 |
první kolo v Míšní ho zastihlo na druhém místě jen proto, že vítěz Boris Samorodov byl lepší na pomocná kritéria; z druhého kola v Rybniku odjížděl s osmým místem v kapse; v kontinentálním finále v Ufě byl z našich nejblíže postupu – skončil desátý. |
| |
| Karel Průša: |
vyrovnaná jízda, dobrá připravenost, vytknul jsem mu nedostatek bojovnosti na předchozích MS |
| MS 1968 |
vypadl v prvním kole v Abensbergu. |
| |
| Jaroslav Volf ml.: |
dostává se opět do dřívější formy před zraněním, bojuje, ztratil obavu z pádů. |
| MS 1968 |
z prvního kola v Abensbergu postoupil devátý jako náhradník; ve druhém kole ve Mšeně tuto roli skutečně plnil, by se dostal na ovál, získal jeden bod. |
| |
| František Ledecký: |
vyrovnaná jízda proti předchozím rokům a větší přehled |
| MS 1968 |
konec prvního kola ve Svetozarevu ho zastihl na šesté pozici; ve druhém kole v Rybniku vyřazen ze šestnáctého místa. |
| |
| Miroslav Šmíd: |
bojuje v dobré formě, někdy až zbytečně riskuje |
| MS 1968 |
z prvního kola v Miskolci postoupil jako osmý; ve druhém kole ve Mšeně své účinkování v šampionátu ukončil třináctým místem. |
| |
| Antonín Šváb: |
startoval pouze ve třech závodech, jel s přehledem, zbytečně neriskoval, měl potíže s motocyklem |
| MS 1968 |
pátý ve Svetozarevu; čtrnáctý v Rybniku. |
| |
| Václav Verner: |
mladý nadějný jezdec, rychlý, zbytečně riskuje, kdy odrazí spolujezdce, je třeba se mu věnovat, ve výcviku doporučuji do nominace MS a více mezinárodních závodů |
| MS 1968 |
při své premiéře v šampionátu ve svých devatenácti letech vypadl v prvním kole v Miskolci, ale v následující dekádě měl hrát v naší reprezentaci výraznou roli. |
| |
| Richard Janíček: |
zajede na tvrdé klasické dráze |
| MS 1968 |
vyřazen v prvním kole v Míšni |
| |
| Antonín Kasper: |
v prvním závodě zraněn, odstoupil, po prvním soustředění velmi dobrá výkonnost, bude-li zdráv, doporučuji nominaci na MS. |
| MS 1968 |
v prvním kole v Miskolci pátý; druhé kolo ve Mšeně ukončil jako čtrnáctý |
Nejlepší desítka seriálu kontrolních závodů 1967 a 1968:
| 1967 |
Mšeno, Pardubice, Svitavy, Přerov, České Budějovice a Plzeň v rozpětí od 2. do 9. dubna |
1. Luboš Tomíček 54, 2. Antonín Šváb 48, 3. Antonín Kasper 39, 4. František Ledecký 30, 5. Pavel Mareš 24, 6. Stanislav Kubíček 24, 7. Miloslav Verner 20, 8. Jan Holub 20, 9. Karel Průša 16, 10. Josef Blecha 9. |
| |
| 1968 |
Chomutov, Polepy, Pardubice, Ústí nad Labem, Plzeň, Slaný v rozpětí od 6. do 14. dubna |
1. Miloslav Verner 42, 2. Jan Holub 36, 3. Luboš Tomíček 35, 4. Karel Průša 30, 5. Jaroslav Volf 29, 6. Miroslav Šmíd 28, 7. František Ledecký 28, 8. Antonín Šváb 28, 9. Václav Verner 17, 10. Richard Janíček 9. |
Poznámka: stejně jako v tehdejším šampionátu jednotlivců byly přidělovány body dle klíče: 12-10-8-7-6-5-4-3-2-1.
Foto: archív autora
