Archiv autora: Antonín Škach

Historie

Letos si připomínáme sedmdesáté výročí tragické smrti Františka Hladěny

Pardubice – 15. května
Při letošní jubilejní třicáté mezinárodní Veteran Ralley Pardubice, která se koná v sobotu 19. května, si určitě pardubická veřejnost i soutěžící za volanty a řidítky historických automobilů a motocyklů určitě připomenou legendu pardubického motocyklismu a motorismu vůbec, Františka Hladěnu, který dal městu Pardubice dva velké motocyklové závody, což bylo jeho velkým přáním. Jeho osobnost připomíná i výstava, která probíhá v informačním středisku vedle Zelené brány až do soboty 19. května

František Hladěna se narodil v Praze na Letné. Po studiích byl přijat tehdejším výrobcem motocyklů J.F.Koch ve dvacátých letech minulého století, později konstruktérem motocyklů Praga 500 ccm a 350 ccm. Krátce pracoval u firmy ITAR, výroba motocyklů v Praze.

Do Pardubic jezdil často za svým strýčkem Františkem Hladěnou, který měl v Pernštýnské ulici obchod a výrobu speciálních koňských sedel pro žokeje. Mladému Hladěnovi se v Pardubicích líbilo a tak si pořídil motodílnu v Pernerově ulici a převzal zastoupení motocyklů Scott, Ariel, Lewis a Grizzly. Výroba motocyklů Grizzly začala roku 1926 v autodílně Josefa Matyáše ve Familii (dnes Slovany) ve Spojilské ulici. Zde se stal František Hladěna zajížděčem těchto strojů.

Svůj první závod Zbraslav – Jíloviště jel na motocyklu značky Grizzly 250 ccm a dojel na druhém místě. V roce 1929 jel Hradeckou hvězdicovou a závod na Kunětickou horu. V témže roce byl Hladěna spoluzakladatelem společně s Adolfem Trnkou závodu motocyklů na travnaté dráze dostihového závodiště v Pardubicích. Hladě dal také tomuto závodu jméno Zlatá přilba Československa a zúčastnil se prvního ročníku, kde ve finále obsadil čtvrté místo na motocyklu značky Ariel.

V roce 1933 koupil pro sebe a mladičkého Hugo Rosáka, kterého podporoval, dva závodní speciály DKW 175 ccm a při 5. Zlaté přilbě porazil Rosák na tomto stroji těsně svého učitele. V roce 1932 prosadil František Hladěna také uspořádání ploché dráhy na škvárovém oválu fotbalového stadiónu S. K. Pardubice, prvního ročníku Memoriálu J. K. Lobkowicze. Opět spolupracoval s Adolfem Trnkou a také s Františkem Podlešákem z Lázní Bohdaneč, ředitelem tohoto závodu do roku 1938.

V roce 1934 jel František Hladěna závod Ostravský okruh, Ždírecký trojúhelník a Lochotín u Plzně. V témže roce vyhrává plochou dráhu v Liberci a v Mariánských Lázních.

V roce 1936 převzal zastoupení osobních a nákladních vozů značky Škoda v Pardubicích pro pardubický kraj. Zároveň zakládá v autodílně bratří Tycových v Dražkovicích (dnes Sýkora Mitsubishi) ŠKODA SERVIS, kde se prováděly garanční a servisní opravy těchto automobilů. Díky svým známostem vysílá v témže roce dva mladé jezdce Hugo Rosáka a Karla Rykra, oba z Rábů u Pardubic, do továrny Autfit Ogar Praha Strašnice, kde oba společně získávají zkušenosti od zkušeného závodníka Jana Lucáka. V roce 1938 získává oba závodníky tovární tým Jawa. Hugo Rosák při deváté Zlaté přilbě Československa obsadil ve finále páté místo na Jawě 250 ccm.

Druhá světová válka způsobila mnoho zla a neštěstí. V roce 1942 zahynul i František Hladěna, velký vlastenec, který se zúčastnil československého odboje a pomáhal parašutistům skupiny Silver A. na památku tohoto pardubického závodníka a propagátora motorismu v Pardubicích uspořádal ČSL AUTOKLUB Pardubice, později AMK Zlatá přilba Pardubice, od roku 1946 do roku 1973 sedm plochodrážních závodů s názvem Hladěnův memoriál. V nich byl několikráte tajemníkem jeho bývalý spolupracovník Adolf Trnka z Prahy. V roce 1946 při prvním Hladěnově memoriálu zvítězil jeho žák Hugo Rosák na Japu 500 ccm, který v roce 1947 vyhrál jubilejní desátou Zlatou přilbu Československa.

Díky dnes již dávné myšlence Františka Hladěny, který byl obklopen několika schopnými funkcionáři, vznikl v Pardubicích legendární závod o Zlatou přilbu, který se jezdí dodnes, a závod na škvárové ploché dráze Memoriál J. K. Lobkowicze, který se jel naposledy v roce 1948, další ročníky byly zakázány.

V letošním roce si připomínáme 99. výročí narození Františka Hladěny v Praze a sedmdesáté výročí jeho tragické smrti v roce 1942 v Pardubicích.

Ostatní závody

Češi v akci 14

DOPLNĚNO

Uplynulý týden byl na českých plochodrážních stadiónech doslova hektickou záležitostí. V zahraničí se ovšem čeští závodníci nedostali ke slovu tak často. Martin Málek přivezl náhradnický postup z evropského semifinále z Rovna a český tým byl v utkání jadranské ligy v Žarnovici slovenským družstvem rozdrcen doslova na prach. Těmto tématům se magazín speedwayA-Z věnuje systematicky v původních příspěvcích, takže nyní je čas na kompilaci z ostatních drah, jenž se vzhledem ke kraoučké dovolené na Slovensku dostává na řadu až o den později oproti svému klasickému pondělnímu termínu.
Pondělí 7. května mělo v britské Elite League přinést souboj Belle Vue proti Eastbourne, ale bylo odloženo na prozatím neurčený termín. Bratři Drymlovi tak před úterním finále šampionátu jednotlivců AČR a středeční domácí extraligou s Olympem zůstali doma.

Podobně dopadlo i utkání Swindon vs. Eastbourne ve čtvrtek, takže se Lukáš Dryml mohl přijet podívat do Mšena. A když už sledujeme divácké aktivity pardubických bratří, oba si v sobotu dopoledne nenechali ujít ani jadranskou ligu v Pardubicích.

Zato Josef Franc se pořádně nalétal. V pondělí byl v Ipswichi, kde domácí v utkání Premier League porazilo jeho Sheffield 54:42. Josef Franc skóroval sedmi body se dvěma bonusy. Druhý den se Pražan vrátil do Čech, absolvoval český šampionát a exceloval při SGP na pražské Markétě.

V neděli večer usedl na letadlo a od přistání měl hodinu, aby nastoupil za Sheffield ve výjezdním utkání Premier League v Sheffieldu. Domácí sice dominovali 54:38, avšak Josef Franc exceloval dvanácti body.

Čtvrteční střetnutí Premier League mezi Redcarem a Ipswichem bylo zrušeno a Matěj Kůs nemohl pomáhat Medvědům ani při jejich sobotní návštěvě Berwicku, jelikož plnil pramálo vděčnou úlohu náhradníka české velké ceny a v sestavě figuroval jako střídaný rider replacement. Na vysoké výhře Banditů 65:28 se Luboš Tomíček podílel pěti body se třemi bonusy, když jednou neviděl cíl kvůli defektu.

Odložený duel švédské nejvyšší ligy mezi Hammarby a Vetlandou viděl v akci rovněž Martina Vaculíka. Slovenský závodník v předvečer mšenské extraligy skóroval třemi body s jedním bonusem. Domácí prohráli těsně 44:46. Z vítězství svého celku se těšil i v neděli, by tragický osud Lee Richardsona oblékl do černého plochodrážní veřejnost po celém světě. Tarnow porazil doma Leszno 56:34 a slovenský závodník inkasoval osm bodů se dvěma bonusy.

Konečně se v lize našich severních sousedů dostal ke slovu český závodník. Václav Milík prožil debut jako hrom, když jeho Krakow porazil Pilu na jejím domácím stadiónu 49:41. Pardubický junior získal dvanáct bodů s jedním bonusem.

Protože se René Vidner kvůli změně rozpisu na pouhých pět závodníků nedostal do sestavy českého týmu pro dvojutkání českého družstva se Slováky, nebránil se pozvánce na společný juniorský šampionát Rakouska, Maďarska, Slovinska a Chorvatska. V sobotu v rakouském Natschbachu skončil se sedmi body sedmý, když na stupních vítězů stanuli Matič Ivačič, Dino Kovačič a Nejc Malešic.

Okamžitě po závodech se přesunul na další pokračování do Krška. V neděli ráno však byla dráha v hrozném stavu, předpověď počasí neslibovala nic pěkného a telefonáty s místními funkcionáři jakbysmet. Pardubický junior proto zamířil na cestu domů, aby ho zpráva o změně situace zastihla už na rakouském území.

A na závěr našeho dnešního ohlédnutí se musíme vrátit ještě do předminulé neděle do polského Wawrova. Výsledky z mezinárodního závodu stopětadvacítek ani dorazit nemohly, protože byl mítink kvůli dešti poničenému oválu zrušen.

Doplněk:
Nedělního mítinku v Kršku se zúčastnil Ondřej Smetana. Získal deset bodů, přičemž o další přišel díky diskvalifikaci za najetí do pásky, a skončil pátý. Sobotního klání v Natschbachu se nemohl zúčastnit s ohledem na pořadatelské povinnosti při SGP České republiky.

Foto: Wojta Zavřel a Michal Kohout

Polsko

Lee Richardson nežije

Wroclaw – 13. května
Krutá zpráva dorazil z Polska. Při nedělním výjezdu Rzeszowa do Wroclawi upadl Lee Richardson. Třiatřicetiletý Angličan byl převezen do nemocnice, kde podlehl vnitřnímu krvácení. Juniorského mistra světa 1999 si dobře pamatují také čeští fanoušci a to nejen ze seriálu Speedway Grand Prix. Několikrát startoval na Zlaté přilbě a pardubickou vestu oblékal i v extralize. Čest jeho památce!

Foto: Karel Herman

Minirozhovor

Eduard Krčmář vstoupil do reprezentace s pětistovkou vskutku impozantně

Slaný – 13. května
Od té doby, co se Eduard Krčmář poprvé posadil do sedla plochodrážního motocyklu, stále čekal na splnění nějakého věkového limitu. Letos padla poslední komplikace spojená s jeho datem narození a fenomén nižších kubatur mohl debutovat v reprezentaci i s pětistovkou. Jeho vstup do šampionátů pod křídly FIM a UEM byl vskutku impozantní.

„Až na ten Červenograd to jde,“ bilancuje Eduard Krčmář své dosavadní reprezentační starty, aby vypíchl především druhé místo v juniorském semifinále v Pfaffenhofenu. „Tam to bylo suprový, povedlo se to. Dráha byla rozsekaná jako hovado a ještě do toho pršelo. Nemělo cenu ani trénovat. Asi se jim tam nespojil materiál a trhalo se to. Akorát jsem ještě chtěl v poslední jízdě porazit Pawlickiho, ale druhý místo taky jde.“

A jak hodnotí svá vystoupení s juniorským nároďákem? „Rovno byly nervy,“ nezastírá. „Jeli jsme všichni, ale v Červenogradu nic moc. Dělali jsme málo bodů, nevyšlo to, ale to se stane.“

Milan Špinka vesměs uznává zásadu neměnit vítěznou sestavu, takže se Eduard Krčmář může připravovat na semifinále světového šampionátu v Arena-Essex. „Už se těším,“ říká. „Prej‘ je to malinký a hrozně za roh. Musíš to přetočit a pak tam lítáš.“

Foto: Pia Lachmann

Speedway cestopisy

Vzpomínky od protinožců – dráhy

Dnes poslední část minireportáže z nejmenšího kontinentu. Představí dráhy, které jsme během cesty potkali, či našli a v případě, že je máme k dispozici i pár nejzákladnějších informací k nim.
Parramatta
První zastávka byla ještě cestou v australském Sydney. Tady je drah, či bývalých drah spousta. Nás s Petrem Makuševem trápil jak čas, tak omezené možnosti pohybu, které nabízí veřejná doprava, či taxi. Nakonec jsme navštívili vlastně jen poměrně známý stadion ve čtvrti Parramatta. Ten zažil spousty plochodrážních bitev, v posledních létech se zde ale prohánějí spíše midgety. Právě díky tomu je ovšem dráha i zázemí ve velice dobrém stavu.

Olympijský stadión
Jen pár kilometrů od Parramatty je Olympijský stadion. Ten hostil závěrečný podnik seriálu Grand Prix v roce 2002. Mnozí příznivci ploché dráhy si jistě vzpomenou na vítězství Grega Hancocka, či účast našeho dua Lukáš Dryml – Bohumil Brhel. Vysoké náklady i nájemné ale znamenaly stop dalším závodům.

Dnes je na uvnitř jen zelený pažit a fotografii lze nabídnout pouze zvenčí, na vstup do jeho útrob rezignujeme spíše z časových, než finančních důvodů. Možná byla jen sedmdesátiminutová prohlídka, kterou z důvodu blížící se cesty lodí vdáváme.

Nestíháme například ani historický a dnes už nefunkční Showground, kde se na jedné z prvních australských drah jezdilo už ve dvacátých létech minulého století, nebo zastavěnou dráhu v Liverpoolu. V místech dnešního obchodního centra stával ovál, na němž se odjelo mimo jiné světové finále dvojic 1982. Vítězství amerického páru Dennis Sigalos – Bobby Schwartz tehdy sekundovali i Jiří Štancl s Alešem Drymlem.

Addlington
Další dráhy jsme už viděli na Novém Zélandu. První z nich v centru Christchurch, kde je ve čtvrti Addington 1.200 metrů dlouhá dráha využívaná převážně ke klusáckým závodům. Několikrát se tu jel domácí dlouhodrážní šampionát a v roce 1996 tu startoval i Jaroslav Pták.

„Pamatuju si, že po startu jsou tam dvě zatáčky, které se ale projíždí jako jedna. Jinak na dvanáctistech metrech šílený trap, ale nádherná dráha: Hrozně jsem si tam pochutnal“, vzpomíná bývalý karlovarský závodník.

Ruapuna a Moore Park
Další dvě dráhy v Christchurch jsou západně od města a jak Ruapuna, tak Moore Park patří k těm dodnes plně aktivním a nejvyužívanějším v zemi. Obě dvě dráhy si také vyzkoušeli naši závodníci Filip Šitera a Hynek Štychauer, kteří v roce 2006, resp. letos startovali. Filip ale vzpomínal, že se nakonec závodu nezúčastnil, po tréninku pršelo a pak už se jelo jinam.

Ostatní závody

Pro české ambice mohla přijet pohřební kára

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Žarnovica – 13. května
Český kouč Lubomír Vozár neskrýval před odvetným utkáním jadranské ligy v Žarnovici skeptický postoj. Nicméně výsledek překonal jeho nejčernější sny. Naši borci měli vesměs problémy s dopasováním motocyklů, Michal Dudek dokonce kvůli závadám na motorech předčasně odstoupil. Za těchto okolností domácí vyhrávali jednu jízdu za druhou a nakonec náš předčili o pětadvacet bodů.

Oprávněná skepse českého manažera
Trojice zmrzlých mužů v kalendáři dala zapravdu starým lidovým pranostikám, ale dnes teplé sluneční paprsky žarnovický vzduch prohřály, i když studený vítr přece jen ochlazoval vzduch. Desítka závodníků se chystala v depu na nástup a Lubomír Vozár byl v otázce českého vítězství mírně skeptický.

Hned rozjížďka s číslem jedna dala českému kouči za pravdu. Michal Dudek se sice po vylétnutí pásky usadil na čele před Fritzem Wallnerem a Martinem Gavendou, avšak domácí tandem si cestu dopředu vydláždil už v nájezdu do druhé zatáčky. Vzápětí se na startu převrátil Ján Halabrín. „Mám tvrdou spojku,“ vysvětloval. „Vyspojkoval jsem a byl na zemi.“

Přerušení přišlo vhod Tomáši Suchánkovi, který minuty navíc využil ke změně předstihu. Po vylétnutí pásky se vedení ujal Roman Čejka, jenž ovšem už po průjezdu první zatáčkou klesl na Samo Kukovicu. Dopředu se dral i Tomáš Suchánek, který Slovince ve slovenských službách bezprostředně ohrožoval už od předposledního okruhu.

V nájezdu do předposledního oblouku se mu takřka podařilo vedoucího Slovince předčit, ale svůj záměr dotáhl do úspěšného konce až v poslední zatáčce. „Musíš to dělat dramatický, aby to nebylo jenom o startu,“ zlehčoval svůj boj v depu. Slovenské vedení se snížilo na dva body, ovšem Češi dnes do Žarnovice nepřijeli hrát první housle.

Ondřej Veverka s Michalem Škurlou sice bleskově reagovali na let pásky rozjížďky s číslem tři, avšak Martin Gavenda bleskově proniknul mezi nimi do vedení. Patrik Nagy útočil vnějškem, ale upadl a vzal s sebou i Michala Škurlu. Při repete byli oba čeští závodníci opět rychlí od startu, avšak z první zatáčky vyjel jako první Patrik Nagy. Martin Gavenda minul Michala Škurlu, avšak v cestě za parákova záda mu stál ještě Ondřej Veverka.

Pražský junior nájezdníkovi posílal pravidelné cejchy materiálu, nicméně Martin Gavenda se v první zatáčce závěrečného okruhu přece jen dokázal prokousat ke dvěma bodům. Čtvrté jízdě kraloval Samo Kukovica, na něhož Tomáš Suchánek nyní nevyzrál. Po odstoupení Fritze Wallnera zbyl poslední bod na Michala Dudka, avšak z českého pohledu skóre 15:9 vypadalo hrozivě. A mělo být ještě hůř.

Martin Gavenda s Jánem Halabrínem nedali v rozjížďce s číslem pět ani náznak šance Romanu Čejkovi s Michalem Škurlou. Lubomír Vozár ještě v průběhu jízdy vytahoval zelený povlak jokera, který si vzápětí na svou přilbu navlékl Tomáš Suchánek. Ten však ke zděšení kouče českého družstva zůstal trčet beznadějně vzadu.

Vedl Patrik Nagy, jehož ovšem záhy vystřídal Ondřej Veverka. Tomáš Suchánek se dokázal probít přes Samo Kukovicu, jehož vzápětí zastavil prasklý řetěz. Jenže na začátku třetího kola se Patrik Nagy vrátil do čela. Ondřej Veverka se snažil o odvetu a v zápalu boje ho ani nenapadlo pouštět před sebe kolegu, jemuž zelený povlak na přilbě garantoval dvojnásobný bodový příděl.

Čtyři české body v kombinaci se třemi slovenským rozhodně nemohly zvrátit vývoj utkání. Navíc Fritz Wallner s Jánem Halabrínem v rozjížďce s číslem sedm na hlavu porazili Romana Čejku a Michalem Dudkem. Až příliš jednoznačný průběh a ještě jednoznačnější výsledek přinesla osmá jízda. Martin Gavenda ji vyhrál stylem start – cíl a Samo Kukovica se před Tomáše Suchánka dostal už v první zatáčce.

Bez šance na zvrat
Slováci vedli už o více než polovinu. Na ukazateli skóre stály číslice 33 a 16 a Michal Dudek balil krám. „Z GM lítaj‘ špony a v jawce to taky zvoní,“ vysvětloval. „Jsou to jediný dva motory, co mám a ve středu jedu extraligu. Včera mi v Pardubicích praskla spojka a tak dnes jedu jen na tři štefty.“

Ve srovnání s Čechy startujícími na své vlastní náklady, brali domácí závodníci mítink nesmírně prestižně. Ján Halabrín v rozjížďce s číslem devět odvedl Ondřeje Veverku. Patrik Nagy se v první zatáčce druhého kola posunul před Romana Čejku, avšak jeho další útočné ambice zchladil pád v předposledním oblouku.

Nečekaná remíza však slovenskou ofenzívu pouze dočasně přibrzdila. V desáté jízdě Ján Halabrín s Patrikem Nagyem rychle vyzráli na Michala Škurlu, osamoceného po odstoupení Michala Dudka. Slováci se rozhodli dominovat rovněž jedenácté jízdě. Jenže Martin Gavenda v její druhé zatáčce upadl, když bezpečně vedl před svým kolegou Fritzem Wallnerem.

„Něco jsem tam hledal,“ žertoval sotva sprintem zmizel z dosahu lékaře, který ho hodlal podrobit vyšetření, aby posléze přiznal, jak to bylo doopravdy. „Dal jsem to moc ven. Bylo to suché a přetočil jsem se. Chtěl jsem to udržet a ustát, ale jak to bylo takové kikirikí, nešlo to.“

Repete vidělo teprve druhého vítězného závodníka českého týmu v cíli. Fritz Wallner sice mezi Ondřejem Veverkou a Romanem Čejkou pronikl do čela, jenže pražský junior mu to vrátil vnějškem první zatáčky. A pak ho krmil prachem z oválu, dokud mu v tom nezabránila šachovnicová vlajka. „Myslel jsem, že mě podjede, ale ne,“ říkal po průjezdu cílem.

Ve dvanácté jízdě dominoval Tomáš Suchánek, který se záhy dostal mimo akční rádius Fritze Wallnera a Samo Kukovici. Nominační jízdy však posléze vyznělo jednoznačně pro domácí. Samo Kukovica a Fritz Wallner jako jeden muž odstartovali na Romana Čejku a Michalem Škurlou, kteří prakticky už ve stejném okamžiku ztratili veškerou naději na rozmnožení jednobodového zisku.

Tomáš Suchánek a Ondřej Veverka však mohli mítink ukončit smírným výsledkem, když před sebe v rozjížďce s číslem čtrnáct nepustili Jána Halabrína, zatímco Martin Gavenda upaloval za svým dalším triumfem. Jenže Ondřej Veverka musel ve třetím kole odstavit motocykl, na němž kovové zvuky nevěstily vůbec nic dobrého.

„Vytrhaly se zuby z koše,“ odhalil příčinu samotný Pražan, zatímco Ján Halabrín dědil jeho bod. Slovenský tým tím pádem zaznamenal své osmé vítězství v jízdě a celkově nasbíral bezmála o plnou polovinu bodů více než Češi. Inu, kdeže loňské sněhy s vyrovnanou bitvou někdejších partnerů z federativních dob jsou. A přitom může být ještě hůře, jelikož účast českého týmu v příštím ročníku jadranské ligy se začíná zvažovat. Na vlastní náklady se nikomu ze závodníků startovat moc nechce.

Hlasy z depa
„Škoda toho pádu,“ posteskl si Martin Gavenda. „Na to, jak často nepadám, jsem ti to posral. Zezačátku jsem laboroval se starty a doháněl to zezadu. Pak to bylo dobré. Konečně jsme porazili Čechy, takže teď už můžeme všechno prohrát (smích)!“

„Svíce je u mě normální,“ usmíval se Ján Halabrín. „Ale měl jsem tvrdou spojku. Vyspojkoval jsem a byl na zemi. Dneska to jelo parádně, konečně se zadařilo i nám. Doufám, že Slovinci a Chorvati budou taky naši.“

„Viděl jsem to špatně,“ neskrýval Tomáš Suchánek. „Zkoušel jsem motor na Evropu, co se tady pojede v červenci. Každou jízdu jsem laboroval. Zjistil jsem, že to převážně nejelo. Párkrát jsem se do toho trefil, ale chce to od startu. Je problém, když je to tvrdý a není pod kolem.“

„Jednu jízdu jsem kvůli cejše ani neviděl,“ vyprávěl Ondřej Veverka. „Celej‘ závod jsme se snažili doladit motorku, aby to jelo. A povedlo se to až na dvě poslední jízdy. To jelo fakt dobře, ale pak se urvaly zuby z koše. Z druhýho fleku jsem šel málem přes řidítka. A jsem opravdu rád, že jsem Škurličovi orval taloňáckou černou rozetu (ironický smích).“

„Nevím,“ byl Roman Čejka hodně rozpačitý. „S motorkama jsem dělal věci možný i nemožný. Nedokázal jsem jim ani stačit. Tohle je taková druhá motorka, kdyby náhodou něco, ale nechce vůbec jet. Snad to bude příště lepší.“

„Úplně na hovno,“ nebral si Michal Škurla vůbec žádné servítky. „Vůbec mi to nejelo. Odstartuju, to je vždycky dobrý, ale pak to nestačí.“

1. Slovensko     55
Fritz Wallner, A (SMF) 2 E 3 2 2 2 11(2)
Martin Gavenda, CZ 3 2 3 3 X 3 14(1)
Samo Kukovica, SLO 2 3 E 2 1 3 11(2)
Ján Halabrín X 2 2 3 3 1 11(2)
Patrik Nagy, H (ACCR) 3 3 F 2   8(1)
 
2. Česká republika     30
Michal Dudek 0 1 0 – –   1(1)
Michal Škurla 1 0 0 0 1 0 2
Tomáš Suchánek 3 2 2* 1 3 2 13(1)
Roman Čejka 1 1 1 1 1 1 6(1)
Ondřej Veverka 1 2 2 3 E 8

Foto: Eva Palánová