AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 23. srpna
Semifinále šampionátu republiky ČSMS přineslo strhující podívanou, při níž se o obsazení stupňů vítězů rozhodovalo až ve dvojici dodatkových jízd. Na nejvyšší stupeň se nakonec postavil Jan Jaroš, čímž překvapil i sám sebe, protože se po otřesu mozku se mšenské extraligy stále necítil dokonale ve své kůži. Předtím musel ještě porazit Eduarda Krčmáře, který před odjezdem na sobotní finále juniorského šampionátu Evropy musel do svého rámu namontovat motor, jenž používá během zimy na šroubky. Přesto však prohrál jen dvě jízdy, v nichž želel nepovedených startů. Martin Gavenda ve druhém rozjezdu vyzrál na Slovince Makse Gregoriče, jehož v rozletu zbrzdil pád v rozjížďce s číslem třináct.

Prolamovači blokády, která vlastně nebyla
Panenský šampionát se v české ploché dráze nerodí každý rok. Tomáš Topinka proto musel řešit, jaký klíč zvolit, když mistrovství republiky jednotlivců pod hlavičkou ČSMS ještě nemělo žádného předchůdce. Startovní listina se rodila s problémy, o čemž magazín speedwayA-Z přinášel pravidelné informace.

Jména účastníků postupně přibývala a ubývala. Jako poslední ze závodu zmizeli mšenští junioři. „Pan Grepl nám start nezakázal,“ vysvětloval Michal Klein, který dnes dorazil na pražskou Markétu v civilním oblečení, aby pomáhal Janu Jarošovi jako mechanik. „Ale řekl nám, že můžeme jet jenom na svojí technice.“

Účast svým závodníkům výslovně nezakázaly ani Pardubice. I když se všichni čtyři původně přihlášení závodníci postupně omluvili, ani jeden neuvedl obstrukce ze svého klub. Není těžké si představit, že slůvka Zlatá přilba a Zlatá stuha by v případném nátlaku byla silnými argumenty, jenže jako funkcionáři, tak závodníci se dušovali, že k ničemu podobného nedošlo.

A pokud by Pražané respektovali přání Plzně, aby její závodníky kontaktovali výhradně přes klubový e-mail, minimálně Zdeněk Simota a Jan Holub by dnes v pražských boxech nechyběli. Striktní ne by se tak týkalo pouze divišovské Michaely Krupičkové.

„Jsem rád, že zvítězil sport nad politikou,“ říkal Tomáš Topinka po tréninku. „Chtěl bych poděkovat panu Křikavovi a všem dalším manažerům, kteří svým závodník start v našem závodě nezakázali.“ Po všech uzávěrkách více než týden po oficiální uzávěrce mohl pražský kouč, v jehož kompetenci dnešní závod byl, počítat s osmnácti jmény. Nakonec nedorazil Steven Mauer, díky čemuž byla benjamínkovi Filipu Hájkovi přidělena náhradnická vesta, zatímco Dominik Hinner, Michal Průcha a Karel Kadlec si volná místa v hlavní šestnáctce rozebrali bez kvalifikace.

Po dvou sériích jízd měl závod jediného leadera, kterým byl Luboš Tomíček. Pražský závodník se na svou cestu do čela průběžné klasifikace vydal v rozjížďce s číslem čtyři, v níž uletěl Maksi Gregoričovi. V páté jízdě na Luboše Tomíčka čekal Eduard Krčmář, který si hned v rozjížďce s číslem jedna hravě poradil s Martinem Gavendou, Romanem Čejkou a Patrikem Nagyem. Slánský junior se však nyní musel dívat na záda Luboše Tomíčka, který na protilehlou rovinku vyjel s pětimetrovým náskokem.

Pět bodů Eduarda Krčmáře hned vzápětí vyrovnal Maks Gregorič, když odvedl Michala Dudka. Martin Málek v rozjížďce s číslem tři jezdil dlouho třetí, aby se v nájezdu do třetího kola posunul dopředu před Ronnyho Weise, jenž vzápětí odpadl pro mechanickou závadu. Jan Jaroš, který v oné druhé jízdě předčil Ronnyho Weise už v první zatáčce, přišel o punc neporazitelnosti v osmé jízdě. V ní se skvělým startem blýskl Patrik Nagy, zatímco Jan Jaroš musel krotit Ondřejem Smetanu útočícího vnějškem první zatáčky.

Drama se zašmodrchává
Z vítězů první série dokázal na šňůrku svých vítězství navázat druhou šňůrku pouze Luboš Tomíček. Martin Málek a Jan Jaroš skončili druzí a na pětibodové hranici je dotáhli Eduard Krčmář a Maks Gregorič. Ovšem nejhůře se z úvodních výjezdů vedlo Zdeňku Holubovi. Ten si vítězství v rozjížďce s číslem čtyři uhájil, když tvrdě zazdil útočícího Michala Dudka na mantinel.

„To se nedělá,“ láteřil slánský závodník a ukazoval bílé stopy od mantinelu na své kombinéze. „Nalít‘ do mě a šel jsem na prkna!“ Zdeněk Holub se ovšem hájil. „To samý mi udělal on včera ve Slaným,“ říkal. V páté jízdě však nejenže svůj triumf nezopakoval, ale nedosáhl na body vůbec.

I když postup do říjnového finále mělo pojištěno hned jedenáct závodníků, boj o stupně vítězů hořel s neztenčenou intenzitou. Eduard Krčmář se v rozjížďce s číslem devět dočkal triumfu stylem start – cíl. Z okruhu pětibodových však ve třetí sérii dokázal zvítězit již jen Jan Jaroš, který si se stejnou suverenitou jako slánský mladík počínal v rozjížďce s číslem jedenáct. V ní si však život zkomplikoval Maks Gregorič. Po nepovedeném startu v první zatáčce útočil na druhého Romana Čejku, avšak propadl se až na chvost za Ondřeje Smetanu.

Slovincova stíhací jízda skončila pádem v první zatáčce třetího kola. Z dráha se stačil odklidit včas, takže ruka sudího Tomáše Topinky nemusela stisknout tlačítko červených světel. Ve dvanácté sérii protáhl Luboš svou neporazitelnost Luboš Tomíček, jehož by se dění za jeho zády jakoby vůbec netýkalo.

Martin Málek se hnal vnějškem úvodního oblouku dopředu, avšak Michal Dudek se mu nekompromisně postavil do cesty. A než svého mladšího kolegu z extraligy neméně tvrdě vyhnal ve druhé zatáčce ven z ideální stopy, bylo na stíhání Luboš Tomíčka již pozdě. Zatímco on a Maks Gregorič body ztratili, Martin Gavenda stoupal průběžnou klasifikací směrem vzhůru.

Moravský Pražan začal druhým místem ve druhé jízdě, aby se posléze trápil v rozjížďce s číslem šest. Po prachbídném startu zachránil alespoň jediný bod, když protáhl nájezd do druhé zatáčky, aby v ní podjel Michala Škurlu. V rozjížďce s číslem deset ovšem překonal Ronnyho Weise již v první zatáčce.

„Sral jsem se s nastavením motorky,“ omlouval svůj vlažnější úvod. „A tak jsem teď všechno udělal obráceně.“ Že nešlo o změnu dočasnou, ukázal hned další Moravanův start v rozjížďce s číslem čtrnáct. Jan Jaroš byl v prvním nájezdu dříve, ale Martin Gavenda mu nedopřál klidu až do cíle. Luboš Tomíček do jejich bitvy nemohl zasáhnout, protože se kvůli zadřenému motoru ani nerozjel. Druhý motocykl neměl připravený, takže mu nezbylo, než předčasně vyklidit box.

Osmnáctá jízda zajistila druhý rozjezd
Boj o stupně vítězů se odstoupením Luboše Tomíčka ještě více zašmodrchal. A to tím spíše, pakliže Eduard Krčmář poznal ve třinácté jízdě svou druhou porážku. Maks Gregorič se sice takřka dostal do křížku s dvouminutovým limitem, avšak po vylétnutí pásky se usadil na čele před slánským závodníkem. „Start na hovno,“ vysvětloval Eduard Krčmář. „Šel jsem ze žlutý, byly tam koleje a pak už nešlo moc předjíždět.“

S deseti body dýchal na záda Janu Jarošovi, který měl na čele průběžné klasifikace jen o jeden bod více. V rozjížďce s číslem sedmnáct však jejich skóre bylo srovnáno po vzájemném duelu, který Eduard Krčmář ovládl už od startu. Bylo jasné, že se oba střetnou v rozjezdu o zlato. Zbývalo jen vyřešit otázku, kdo je na stupně vítězů doprovodí jako třetí.

Z kádru uchazečů, který se rozšířil po odstoupení Luboše Tomíčka, vypadl jako první Michal Dudek, který právě v sedmnácté jízdě skončil až třetí. Klíč k řešení bronzu nabídla hned rozjížďka s číslem osmnáct, jejíž průběh si všichni přítomní promítali v paměti ještě dlouho po jejím skončení.

Start vynesl do vedení Zdeňka Holuba, který přitom mohl hovořit o obrovském štěstí. Po odjezdu z depa si nevšimnul zavřeného kohoutku přívodu metylu. Palivo z karburátoru mu ovšem došlo ještě na roštu, takže promptní náprava se stala dílem okamžiku.

Pražský junior v první zatáčce vyvezl vnějškem útočícího Martina Málka na mantinel. Tím pádem za jeho záda pronikl Martin Gavenda. Všichni tři závodníci od sebe udržovali minimální vzdálenosti, což dávalo tušit, že bitvu nepokládají za uzavřenou. A vskutku.

Ve druhé zatáčce třetího kola se Martin Málek posunul spodní stranou na druhé místo, avšak v následujícím oblouku byl Martin Gavenda zpátky druhý. Na rovince nabral rychlost, snažil se opět protáhnout nájezd do poslední zatáčky. Jenže se dostal do koleje, která ho nasměrovala rovnou do Zdeňka Holuba.

Ten se z bodyčeku vzpamatoval velmi rychle, a by se z dané situace snažil vytěžit maximum i Martin Málek, Zdeněk Holub protnul metu o chloupek před ním. To už se však Martin Gavenda mohl radovat ze zisku třech bodů. „To jsem vůbec nechtěl,“ odmítal Martin Gavenda myšlenku, že by se Zdeňka Holuba snažil odstavit záměrně. „Do Holubína mě postrčila kolej.“ Pražský junior jeho omluvu přijal, i když připouštěl, že ho překvapivý nájezd zaskočil. „Slyšel jsem ho, ale vůbec ho tam nečekal,“ líčil. „Najednou tam přilít a uk‘ do mě.“

Martin Gavenda si svým manévrem pojistil stupně vítězů. Maks Gregorič sice vyrovnal jeho jedenáct bodů, když triumfoval v rozjížďce s číslem dvacet ve stylu start – cíl. V rozjezdu o třetí místo měl však moravský borec navrch už při startu. Ve druhé zatáčce bleskově přejel zevnitř na střed, čímž se svého slovinského pronásledovatele zbavil jednou provždy. Ještě předtím se v další dodatkové jízdě rozhodlo o vítězi. Jan Jaroš měl lepší start než Eduard Krčmář, navíc Slaňákům nájezde vnějškem první zatáčky zmařil hned v zárodku.

Hlasy z depa
„Nemyslím, že by to bylo tím, že jsem se nepřevlík‘,“ žertoval Jan Jaroš nad otázkou magazínu speedwayA-Z, zda není jeho triumf zapříčiněn tím, že se dnes v průběhu závodu nepřevlékl do své staré modré kombinézy jako obvykle. „Nebyl k tomu důvod. Díky tátovi, pomoh‘ mě s nastavením motorky. Byl jsem nejrychlejší, cejtím se ale ještě potlučenej‘ po tom otřesu mozku ze Mšena. Celej‘ závod jsem se hledal, zkoušel nastavení, takže jsem sám překvapenej‘, jak to dopadlo. Ale semifinále přece vyhrávám vždycky (smích)!“

„Motor ze šroubků šlapal,“ smál se Eduard Krčmář. „S tím Lubošem jsem na hovno odstartoval a nedalo se moc předjíždět. Se Slovincem jsem šel ze žlutý, byly tam hluboký koleje a potom mi nevyšlo ho předjet. Škoda toho rozjezdu, neodstartoval jsem, ale druhý místo je dobrý.“

„Začátek byl na hovno,“ rozhovořil se Martin Gavenda. „Sral jsem se s nastavením motorky. Po dvou jízdách jsem udělal všechno obráceně a bylo to úplně jiný. V osmnáctý jízdě jsem chtěl, pořád jsem se snažil předjet Zdendu. Byl jsem rychlejší, dal jsem to na venek. Bylo to nachcaný, podjel mě Martin Málek. Pak jsem nabral rychlost, chytil kolej a ta mě postrčila do Holubína. To jsem vůbec nechtěl. V rozjezdu jsem měl už všechno pod kontrolou.“

„Dobrý, akorát jsem to sral,“ sypal si Zdeněk Holub popel na hlavu. „Dudek mi to samý udělal včera ve Slaným, ale spíš jsem to posral v poslední jízdě. Tři a tři čtvrtě kola perfektní, ale pak tam přilít Gavoš. Slyšel jsem ho, ale vůbec ho tam nečekal. Najednou tam přilít‘ a uknul do mě. Ale dnes byl hlavní postup.“

„Viděl jsem to dobře,“ odpovídal Martin Málek. „Hlavně jsem měl nový motor a potřeboval ho odzkoušet. Perfektně jsem si ho zkusil. Na poslední jízdu jsem skočil na druhou motorku, abych to porovnal. Bylo to vcelku únavné, dneska mám za šest dnů pátý závod. Ale bylo to dobré, dneska jsem si to užil.“

„Bylo to dobré, jelo se v pohodě, až na Holuba,“ nemohl Michal Dudek stále zapomenout na rozjížďku s číslem tři. „Prej‘ jsem mu to samý udělal ve Slaným, ale nejsem si toho vědomej‘. To se nedělá, nalít‘ do mě a šel jsem na prkna. Bejt‘ tam nezkušenej‘ jezdec, je rozsekanej‘. Ale hlavní je postup.“

1. Jan Jaroš, Mšeno	3 2 3 3 2	13+3
2. Eduard Krčmář, Slaný	3 2 3 2 3	13+2
3. Martin Gavenda, Praha	2 1 3 2 3	11+3
4. Maks Gregorič, SLO	2 3 F 3 3	11+2
5. Luboš Tomíček, Praha	3 3 3 E –	9
6. Zdeněk Holub, Praha	3 0 1 3 2	9
7. Martin Málek, Březolupy	2 3 2 1 1	9
8. Michal Dudek, Slaný	2 2 1 3 1	9
9. Michal Škurla, Praha	1 0 2 2 3	8
10. Roman Čejka, Slaný	1 2 2 E 2	7
11. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	0 3 0 1 2	6
12. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)	E 1 2 2 1	6
13. Michal Průcha, Slaný	1 1 1 1 0	4
14. Ondřej Smetana, Praha	T 1 1 0 1	3
15. Karel Kadlec, Kadlec	1 0 E 1 0	2
16. Filip Hájek, Praha (res)	0 0 0 0 0	0
17. Dominik Hinner, Praha	M – E – –	0

Poznámka: o dvou místech ve startovní listině měla rozhodovat kvalifikace ve složení: Dominik Hinner, Michal Průcha, Karel Kadlec a Filip Hájek. Protože nedorazil nasazený Steven Mauer, kvalifikace odpadla a Filip Hájek plnil úlohu náhradníka.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)