Archiv autora: Antonín Škach

Rozhodla až předposlední rozjížďka celého seriálu

Toruň – 6. října
Chris Holder je novým mistrem světa! Antonio Lindbäck vítězem polské Speedway Grand Prix! O toto hlavně šlo v poslední letošní velké ceně. Další nespornou událostí závěrečného závodu je ukončení kariéry trojnásobného světového šampióna Jasona Crumpa ve světě SGP. Nadále se bude objevovat již jen v ligových závodech a to nejspíš pouze v Polsku a Švédsku. Při této příležitosti rozhodně stojí připomenout, že Jason Crump je prozatím posledním borcem, který dovezl mistrovský titul v sedle motocyklu Jawa.

Permanentní pískot v katedrále
Před samotným koncem sezóny rozpoutal Nicki Pedersen psychologickou válku. Obzvl᚝ po povedené nordické velké ceně ve Vojensu stupňoval tlak na vedoucího muže seriálu Chris Holdera. Kde se dalo, zdůrazňoval, jak je sám klidný a jak nervózní musí být mladičký Australan, který se v úloze leadera šampionátu objevil vůbec poprvé ve své kariéře.

Snad nebylo jediného média od internetu a tisku až po rádia a televizní stanice, jimž Nicki Pedersen poskytl rozhovory, kde by nemeditoval, jak se asi musí cítit Chris Holder, ale i velezkušený Greg Hancock po ztrátě svého obrovského náskoku. Australan mu ale nezůstal nic dlužen a zdůrazňoval, že dráha v Toruni je jeho domácí v polské lize už od roku 2008. Jen pořád usměvavý Greg Hancock zachovával odstup a nechal poslední slovo na sobotní závod. A my si museli počkat až do samotného závěru, abychom zjistili, kdo měl pravdu.

Před Grand Prix Polska se nabízelo několik variant rozuzlení. Mistrem se měl stát nejspíš někdo z vedoucí dvojice Chris Holder – Nicki Pedersen, avšak bez šancí nebyl ani Greg Hancock. Vše ostatní by bylo ze sféry science fiction, i když letošní seriál nebyl rozhodně bez překvapení a fantastických výsledků. Jedinou jistou před, během i po skončení mítinku bylo, že jakmile se Nicki Pedersen objevil, by třeba jen na obří obrazovce na stadiónu, tribuny začaly pískat. Na rozdíl od Prahy, tady dánského závodníka asi v lásce moc nemají.

Nelze pominout samotný stadión, jeho plný název zní Marian Rose Motoarena. Budova působí velice lehce a elegantně. Má kapacitu patnáct a půl tisíce sedících diváků. I když je vyprodáno a použije se i pár tisíc míst ke stání jako v sobotu, máte pocit, že je všude dost prostoru. Během úpravy dráhy se zvedne a odejde snad polovina diváků, aby se stihla vrátit v pravý čas na pokračování plochodrážního dramatu bez tlačenic a opozdilců. Pravá sportovní katedrála!

Zatím jsou kryty jen tribuny a tra, ale když zaprší a jen trošku fouká, voda se dostane i mimo trávník. Proto kritická místa jako prostor startu a vjezdy do zatáček byly zakryty plachtou až do posledního okamžiku před startem. Během prezentace účastníků začalo lejt jako z konve jakoby naschvál. Pořadatelé tak dostali možnost předvést, jak si poradí s každou krizovou situací. A když po pár minutách d隝 ustal, mohlo se rovnou startovat.

Jason Crump nemusel brát slovní hříčky doslova
Páteční losování stanovilo klíčový moment sobotního závodu až na rozjížďku s číslem třináct. Bylo se na co těšit. Chris Holder se postavil na start s Nicki Pedersenem a nezaváhal. Osud a průběžné výsledky způsobily, že se oba protagonisté znovu sešli ve druhém semifinále. Chybělo jen málo a mohli si to rozdat i do třetice v samotném finále.

V semifinále se Nicki Pedersen nedal jen tak. Nejdřív přetlačovaná mezi ním a Australanem poslala Dána na zem. Vzal s sebou i Antonio Lindbäcka. Napodruhé se už Chris Holder nenechal zaskočit, odjel Nicki Pedersenovi hned od startu. A když se mezi nimi vešel i výtečný Antonio Lindbäck, bylo o mistru světa rozhodnuto.

Zajímavější je popsat, co se dělo mimo televizní kamery, jejichž záběry si nechal ujít asi jen málokterý plochodrážní fanoušek. To nejdůležitější přišlo před restartem druhého semifinále. Nicki Pedersen reagoval jako obvykle, když jde k zemi nebo tam někoho pošle a je za to vyloučen. I když tentokrát měl tak trochu pravdu, i když to bylo on, kdo tvrdě zaútočil na Chrise Holdera, jenž se stejně nekompromisně bránil.

Sotva se tedy Nicki Pedersen sebral ze země, šel si všechno s Chrisem Holderem vyříkat. Skončilo to málem na pěsti,ale oba borci se nakonec uklidnili. Chrise Holdera museli držet, což by v angličtině byla nádherná slovní hříčka. To hold Holder.

Rozhodující byla zřejmě přítomnost Jasona Crumpa. Vedle svého krajana Chrise Holdera se objevil v prav čas. Vzal si ho stranou, chvíli s ním mluvil a pak se s ním vrátil na plochu. Vedle Chrise Holdera stál až do opakovaného startu. A už mu řekl cokoliv, Chris Holder nasedl na svůj motocykl a navršil své mistrovské tažení.

Start Grega Hancocka při SGP USA není zcela jistý
Mimo rozuzlení mistrovství a odchod Jasona Crumpa určitě stálo za pozornost všímat si počínání nastupující generace. Skvělý Antonio Lindbäck není nováčkem, mezi něž se rozhodně neřadí ani Emil Sajfutdinov s Fredrikem Lindgrenem. Všichni tři zajeli skvělý mítink, tmavý Švéd dokonce vyhrál a to už podruhé v tomto roce.

Tito tři společně s Martinem Vaculík a Maciejem Janowskim určitě tvoří budoucnost elitní ploché dráhy. Martin Vaculík sebral body snad každému. Je vidět, že jede-li uvolněně a bez tlaku nutnosti dosáhnout výsledku, je těžce k poražení. Maciej Janowski se dostal do semifinále. Měl ambice zopakovat sérii výborných výsledků letošních divokých karet. Stará garda se však nakonec pódiovým umístěním Tomasze Golloba a Grega Hancocka ještě ubránila, ale napřesrok se určitě máme na co těšit!

Na tiskové konferenci vzbuzovali pochopitelně největší zájem mistři světa. Starý, nový i bývalý. Nicki Pedersen gratuloval vítězi s odkazem na své předchozí mizerné sezóny, kdy dokonce dvakrát musel spoléhat na divoké karty. Prohlásil, že si druhým místem splnil svůj letošní cíl. Náladu měl překvapivě dobrou a lze mu věřit, říká-li, že se příští sezóny nemůže dočkat už teď.

Greg Hancock, jak jinak s úsměvem, oznámil, že se na rok 2013 také těší. Už nyní plánuje zvítězit. Neopominul ocenit nového mistra světa,jeho plochodrážní um a schopnost se rychle učit. Na otázku o své vlastní motivaci pokračovat dál doslova řekl, že je asi tak trochu magor. Takže co jiného, jede dál.

Ohledně možnosti Velké ceny USA však už tak optimistický nebyl. „Možná snad tak za dvacet let,“ konstatoval, ale už neupřesnil, zda se jí on sám v tomto termínu zúčastní. Chris Holder byl ještě ve větším obležení. Jak se však na mistra světa sluší a patří, trpělivě odpovídal, fotil se s fanoušky a neúnavně se podepisoval.

Oba póly SGP 2013
Letošní Speedway Grand Prix se povedla nad očekávání dobře. Omezení jednoho jezdce seriálu na jeden tým v polské elitní lize před začátkem sezóny odradilo pár skvělých závodníků od účasti v seriálu. Jeden z favoritů Andreas Jonsson nenašel formu během celé sezóny.

Kenneth Bjerre, Chris Harris, Bjarne Pedersen, Peter Ljung a Hans N. Andersen se sem tam blýskli nějakým lepším výsledkem. Celkově však zklamali, i když Brit byl jednou na stupních vítězů na atypické dráze v italském Terenzanu.

Došlo ke dvěma vážným zraněním – Jaroslawa Hampela a Kennetha Bjerreho, které je připravilo o několik startů během sezóny. A Dána jen spíše i o účast v seriálu v roce 2013. Na druhém pólu ale bylo všechno úplně jinak!

První šestice byla pořád na dosah, když ne titul, tak umístění na stupních vítězů. Sedmý a osmý v pořadí Fredrik Lindgren a Antonio Lindbäck každý vyhrál poprvé mítink SGP a Antonio si to dokonce zopakoval.

Poprvé se jel závod na Novém Zélandu,měl velký úspěch a ohlas. Snad se brzy vrátí i GP Austrálie. Skoro každá velká cena měla jiného vítěze a to včetně nepravidelných účastníků jako rezerva Martin Vaculík a divoká karta Michael Jepsen Jensen. Mistra určilo až semifinále posledního podniku. Pouhá jedna rozjížďka před úplným závěrem seriálu!

Překonat tohle všechno nebude v dalších letech úplně jednoduché, ale o emoce určitě nebude nouze ani v sezóně 2013.

Foto: Kiril Ianatchkov

Českým juniorům moc štěstí z nebes nenapršelo

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 12. října
Štěstěna dnes při osmatřicátém ročníku Zlaté stuhy nebyla českým juniorům příliš nakloněna. Nejkřiklavějším případem byl Eduard Krčmář. Jeho dva pokusy o start v úvodních dvou sériích pokaždé skončily přetrhanými šrouby v rozetách obou jeho motocyklů, které doposud nevykazovaly obdobné problémy. Slánský závodník musel sáhnout do své kapsy pořádně hluboko, aby před zítřejším světovým šampionátem pořídil tři zbrusu nová kola. Janu Holubovi pro změnu praskly dva řetězy, takže i on předčasně odstoupil. Roman Čejka mohl jenom litovat nepřízně počasí, díky němuž se zrušily obě semifinálové jízdy na úkor jediného finále hned po základní části. Z něho byl Zdeněk Holub diskvalifikován, když Pavel Váňa na věži vyhodnotil jeho útok na Lasse Bjerreho jako nebezpečnou jízdu. Čest našich barev zachránil Václav Milík, by také on byl ze třetího místa zklamaný a navíc předtím v desáté jízdě zadřel motor.

Kovový mor
Na rozdíl od své starší nedělní sestřičky bývá startovní listina Zlaté stuhy poměrně silnou konstantou. A vskutku z dvaceti ohlášených juniorů se dnes ve Svítkově neobjevil pouze Švéd Anton Rosen. David Štěrovský měl rázem jasno, že svůj nový motor GM provede po ovále častěji, než by se mu jinak v roli prvního náhradníka povedlo. A konec konců i René Vidner, druhý rezervista, který se poprvé představil v kombinéze po Aleši Drymlovi, se měl dočkat aktivnější role.

Ještě před rozjížďkou s číslem jedna se na sjezdu z depa ozvala hlučná rána. Jejím zdrojem se stal motor Pontuse Aspgrena. Švéd stačil ještě přesednout na druhý motocykl a vzápětí triumfovat stylem start – cíl.

Obdobné štěstí však neměl Eduard Krčmář. Na startovní rošt čtvrté jízdy se nedostal v sedle ani prvního, ani druhého motocyklu, které skončily předčasně zpátky ve Slaňákově boxu. „Na obou motorkách se utrhaly štefty na rozety,“ popisoval český juniorský šampión nešastně. To ještě nemohl tušit, že se navlas stejná situace bude opakovat rovněž před rozjížďkou s číslem sedm.

V této situaci Eduardu Krčmářovi nezbylo než předčasně stáhnout pomyslnou roletu. Jeho otec se navíc musel pořádně praštit přes kapsu, aby vůbec mohli pomýšlet na účast v zítřejším mistrovství světa. Podobně dopadl rovněž Jan Holub. Ovšem s tím rozdílem, že na rozdíl od debutujícího Eduarda Krčmáře on jel Zlatou stuhu naposledy. A to přitom plzeňský závodník mířil vstříc semifinále.

Do čtvrté jízdy sice odstartoval nejhůř, z čehož vinil své postavení na startovním roštu vzdálené od vnitřní čáry. Na počátku druhého kola však stačil předčit alespoň Reného Vidnera, jenž na poslední chvíli stanul u pásky místo nešastného Eduarda Krčmáře ještě blíž mantinelu. Ovšem rozjížďku s číslem pět Jan Holub opanoval už od samotného začátku.

Už na konci úvodního kola se mohl těšit z bezmála desetimetrového náskoku před nejlepším z pronásledovatelů, jímž byl úvodní vítěz Pontus Aspgren. Nedočkaví fanoušci si už k jeho jménu zapisovali čtyři body, jenže na protilehlé rovince závěrečného okruhu se Janu Holubovi přetrhnul sekundární řetěz.

Naštěstí už v úvodní zatáčce druhého kola po spektakulární svíci vypadl Nicolas Vincentin, takže Jan Holub inkasoval alespoň jediný bod. Leč v jedenácté jízdě se vystoupení plzeňského závodníka odehrálo prakticky dle shodného scénáře. Znovu nejlepší start, i když ho během druhého kola obral o vedení Ashley Birks. Na konci třetího kola se před českého borce posunul také Marcel Helfer. Pravou pohromu si ovšem osud nachystal opět do poslední zatáčky.

Jan Holub v ní opět zůstal stát kvůli přetrženému sekundárnímu řetězu. Stokrát nic umořilo slona a plzeňský závodník tentokrát k šachovnicové vlajce pro bod nemířil, by Matic Ivačič byl už dávno ze hry kvůli prošvihnutému dvouminutovému limitu. V kapkách počínajícího deště v něm uzrálo rozhodnutí odstoupit ze závodu.

„Dvakrát mi prasknul zadní řetěz,“ vysvětloval vyklízecí práce ve svém boxu. „A ten druhej‘ byl novej‘. Tak jsem se rozhod‘, že už nejedu.“

Dva čeští závodníci mezi nejlepšími šesti
Pontus Aspgren na čele průběžné klasifikace krátce po polovině závodu osaměl. V deváté jízdě vystřihnul raketový start. Hned ve druhém oblouku sestřelil Dennis Pedersen náhradníka René Vidnera, jenž opět zaskakoval za Eduarda Krčmáře. Pardubický závodník briskně vyskočil na nohy. Teatrální gesta směrem k Dánovi dala jasně najevo, že z kolize naštěstí vyvázl bez úhony.

Jenže restartu se nedočkal ani vyloučený viník, ani jeho obě. René Vidner totiž o pouhé tři sekundy prošvihnul dvouminutový limit. Pontus Aspgren vzápětí zopakoval svůj povedený start. Krystian Pieszczek, vítěz loňského Hurychova memoriálu, nedokázal ve dvanácté sérii prodloužit sérii své neporazitelnosti, když ho odvedl Lasse Bjerre. Jemu zase přistřihla křídla rozjížďka s číslem osm, v níž byl se žlutým povlakem přilby rád za poslední bod.

Třetím nejúspěšnějším závodníkem mohl být Václav Milík. Startovní manévry však byly dnes jeho slabinou, avšak nezměrná bojovnost tradiční předností. V rozjížďce s číslem dvě opouštěl rošt jako čtvrtý. Do druhé zatáčky však vjížděl jako třetí, aby v první oblouku druhého okruhu podjel Marcela Helfera. Jenže Krystian Pieszczek byl už daleko.

V šesté jízdě byl Václav Milík v první zatáčce třetí. Záhy ho vystřídal Emil Pulczynski, s nímž si však brzy poradil. Navíc spolu ve druhém kole předčili Patrika Nagyho, jenž měl nejlepší start. Do třetího okruhu najel Václav Milík už jako vedoucí závodník.

V desáté jízdě se Václav Milík zařadil hned za Zdeňka Holuba, jenže se nedostal do cíle ani v prvním kole. „Zadřel jsem ten lepší motor ze Mšena,“ svěřoval se. Rozjížďka s číslem čtrnáct se proto z jeho úhlu pohledu stala existenční záležitostí. Za řidítky druhého motocyklu jí zvládl dokonale ve stylu start – cíl.

S jedenácti body na kontě ho semifinále nemohlo minout. Jenže s ohledem na d隝, který nikterak neustával, jury dospěla k rozhodnutí přeskočit semifinálové jízdy a uskutečnit rovnou finále. To se stalo osudným mj. Romanu Čejkovi, který uzavíral první desítku. Václavu Milíkovi jedenáct bodů stačilo a druhým českým finalistou se stal Zdeněk Holub. Pražský junior byl dokonce druhým nejlepším borcem základní části. Pontus Aspgren sice v rozjížďce s číslem třináct projížděl cílem opět jako vítěz, avšak Krystian Pieszczek při vzájemné konfrontaci upadl.

Z vítězného schématu Zdeňka Holuba vyčnívala pouze rozjížďka s číslem jedna. „Z tý pětky na startu jsem to měl hrozně daleko,“ komentoval své úvodní třetí místo. V osmé jízdě však jezdil první od vylétnutí pásky až po odmávnutí šachovnicovým praporkem.

To samé v bleděmodrém v rozjížďce s číslem deset, v němž zmiňovaný defekt vzal Václavu Milíkovi naději na útok. V patnácté jízdě mu pokazil vítězné sólo pád v úvodní zatáčce. Při repete zase spadli Dennis Pedersen a Nicolas Vincentin. Teprve napotřetí se Zdeněk Holub opět ujal vlády.

Finálový start vynesl do čela Pontuse Aspgrena, jenž od té chvíle jen zvyšoval svůj odstup od Krystiana Pieszczeka a Václava Milíka. Zdeněk Holub se tvrdě propracoval na čtvrtou příčku. „Čekal jsem, že tam budu, ale pak jsem ho tam viděl,“ líčil svůj souboj s Lasse Bjerrem. „Ale natáhla mě taková kolejka a vyvez‘ jsem ho.“ Pavel Váňa jeho manévr posoudil jako nebezpečný a ze čtvrtého místo pražského juniora diskvalifikoval.

Hlasy z depa
„Dobrý, ale zadřel jsem ten lepší motor ze Mšena,“ líčil Václav Milík. „Vzal jsem si druhej‘, jel pěkně. Jenže v tý poslední jízdě nikdo nebyl a my to před finále nechali bejt‘. A měli jsme udělat změny. Chtěl jsem vyhrát, snad se to povede příští rok. Nemuselo pršet, jezdilo by se líp, kdyby nebylo mokro. Ale zejtra bych byl se třetím místem spokojenej‘.“

„Natáhlo mě to,“ vysvětloval Zdeněk Holub svůj incident s Lasse Bjerrem ve finálové jízdě. „Vyvez‘ jsem ho, ale protože mě to natáhlo. Škoda. Nečekal jsem, že mně to tak půjde.“

„V pohodě,“ zastihl konec základní části Davida Štěrovského ve skvělé náladě. „Nečekal jsem vůbec, že se svezu. O tréninku jsem zkoušel novej‘ motor. A na GM jsou jiný převody. Škoda defektu, prasknul mi úplně novej‘ primár. Škoda, mohlo bejt‘ víc bodů, ale i tak jsem spokojenej‘.“

„Špatně,“ reagoval Jan Holub na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jek se mu dnes jelo. „Bojoval jsem, ale přišly defekty. Praskaly řetězy, je to docela velká škoda, jel jsem svou poslední Stuhu. Uvidíme zejtra, bude větší konkurence. Necháme se překvapit.“

„Na hovno,“ mračil se Eduard Krčmář. „Utrhaly se všechny štefty na kolech. Nevím proč, vůbec netuším. Na zejtra jsme kvůli tomu koupili nový kola.“

    TOT  
1. Pontus Aspgren, S 4 4 4 4 16 1.
2. Krystian Pieszczek, PL 4 4 3 F 11 2.
3. Václav Milík, CZ 3 4 E 4 11 3.
4. Lasse Bjerre, DK 4 1 4 2 11 4.
5. Timo Lahti, FIN 3 3 2 3 11 5.
6. Zdeněk Holub, CZ 2 4 4 4 14 ex
7. Emil Pulczynski, PL 2 3 3 3 11  
8. Ashley Birks, GB 1 3 4 1 9  
9. Marcel Helfer, D 2 3 3 1 9  
10. Roman Čejka, CZ 3 2 2 2 9  
11. Kamil Pulczynski, PL 4 2 2 E 8  
12. Mark Riss, D 1 1 2 3 7  
13. Nicolas Vincentin, I 3 F 3 E 6  
14. David Štěrovský, CZ 2 2 E 2 6  
15. Valentin Grobauer, D 0 0 1 4 5  
16. Patrik Nagy, H (ACCR) 0 1 1 3 5  
17. Dennis Pedersen, DK 0 2 U X 2  
18. Jan Holub, CZ 1 1 E – 2  
19. Matic Ivačič, SLO 1 E M 0 1  
20. René Vidner, CZ (res) 0 0 M E 0  
21. Eduard Krčmář, CZ – – – – DNR  

Poznámka: semifinálové jízdy byly kvůli dešti zrušeny, Zdeněk Holub projel cílem finálové jízdy jako čtvrtý, ale byl vyloučen za nebezpečnou jízdu.

Pohár jezdců na dlouhé dráze:

1. Richard Wolff, CZ 5 5 4 5 19
2. Sjoerd Rozenberg, NL 4 4 5 4 17
3. Attila Biro, H 3 2 3 3 11
4. Karel Kadlec, CZ 2 3 2 2 9
5. Mathias Flick, D 0 1 1 1 3
6. Michaela Krupičková, CZ (250 ccm) 1 X – – 1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Byl jsem opět při tom, když Václav Milík kraloval

Mšeno – 6. října
Kolem ploché dráhy se pohybuji téměř půl století a byl jsem u korunovace celé plejády našich nejlepších jezdců. A proto jsem nechyběl ani druhou zářijovou neděli roku 1991 při finále jednotlivců v Březolupech. Zde jsem shlédl zajímavý finálový závod, na jehož konci vystoupil na stupeň nejvyšší jezdec s číslem pět Václav Milík starší. Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl s vítězem svést do Pardubic a být u prvních neformální ch oslav jeho vítězství.

A tuto sobotu jsem po druhé vítězné jízdě Milíka juniora přišel za jeho tátou do boxů mšenského plochodrážního stadionu a připomněl mu jednadvacet let starou historii, kdy on tehdy vyhrál a já byl u toho!

Krátce jsme zavzpomínali a protože atmosféra finále rychle houstla, nechtěl jsem dále rušit. Při odchodu mu tak trochu odvážně řekl: „Dnes tvůj mladej‘ vyhraje!“

A pak vše probíhalo jak probíhalo a Venca mladší čaroval. Po dvaceti rozjížďkách plný počet bodů a rozjezd o mistra.

Drama vrcholilo a nakonec k obrovské radosti obou Václavů to vyšlo!

Foto: Lubomír Hrstka

Světový šampionát začíná připomínat otevřené české mistrovství

Pardubice – 11. října
Když FIM vyhověla pardubickým návrhům na přidělení divokých karet a míst náhradníků pro sobotní páté finále juniorské světového šampionátu, které v zásadě vycházely ze situace poplatné českému mistrovství, mohli jsme se těšit na pět domácích závodníků na nástupu. Z poslední verze startovní listiny je však navýsost jasné, že účinkování celé pětice neskončí jen slavnostním zahájením.

Na vině je vlna zranění, která zasáhla polské juniorské řady. Ze hry dle očekávání nakonec vypadli také Tobiasz Musielak, Damian Adamczak a Piotr Pawlicki, takže červenobílé barvy ponese do boje pouze Maciej Janowski.

Vzniklé díry byly zalepeny jednak povýšením Romana Čejky a Zdeňka Holuba z postů rezervistů do hlavní šestnáctky, a jednak dodatečným povoláním lotyšského talentu Andrzeje Lebeděvse.

Kdo bude nakonec náhradníkem, rozhodne jury závodu na svém zítřejším zasedání.

Aktualizovaná startovní listina:

1 Aleksander Loktajev, UA
2 Dakota North, AUS
3 Mikkel Michelsen, DK
4 Michael Jepsen Jensen, DK
5 Jan Holub, CZ
6 Pontus Aspgren, S
7 Maciej Janowski, PL
8 Zdeněk Holub, CZ
9 Václav Milík, CZ
10 Mikkel B. Jensen, DK
11 Nicolai Jakobsen, DK
12 Eduard Krčmář, CZ
13 Sam Masters, AUS
14 Nicklas Porsing, DK
15 Andrzej Lebeděvs, LAT
16 Roman Čejka, CZ

Foto: Wojta Zavřel

Veteráni míří do Svitav

Svitavy – 11. října
Pondělním šampionátem ČSMS na pražské Markétě letošní plochodrážní sezóna v Čechách rozhodně nekončí. Na její závěr nás čekají tradiční rozlučkové podniky. K chabařovické Závěrečné a pardubickému Poháru Jana Bechera letos přibude setkání veteránů a přátel ploché dráhy ve Svitavách naplánované na příští sobotu 20. října.

„Svou účast potvrdilo dvanáct závodníků, u pěti máme otazníky a lanaříme další,“ říká Richard Berger,který letos společně se Zdeňkem Pešou nastartovali ve svitavské Cihelně regulérní tréninkovou činnost. Mezi těmi dalšími, jejichž bezprostřední přítomnosti na ovále by se pořadatelé mohli dočkat, je také Marián Jirout. „Slíbil, že svou účast potvrdí do pátku,“ dodává Richard Berger.

Začátek akce je stanoven na 10:00ů končit se bude o pět až šest hodin později. Podmínkou svezení se na ovále, který letos korunoval mistra českých devatenáctek, je vklad 200 korun a vlastní palivo.

„Kdyby nás bylo okolo dvaceti, zkusíme udělat mini závod,“ plánuje Richard Berger. V této souvislosti jistě není bez zajímavosti, že jediný plnohodnotný závod veteránů na českém území zorganizoval pardubický nadšenec Jiří Šmída v září 1994 právě ve Svitavách.

Foto: Wojta Zavřel

Václav Milík má jedinečnou šanci na mistrovské double

Praha – 11. října
I když se před třemi lety Tomíčkův memoriál rozešel se Zlatou přilbou, Pražané udržují i nadále zaběhnutou tradici, že se na Markétě závodí i v pondělí po pardubickém super víkendu. Tentokrát tady vyvrcholí mistrovství republiky jednotlivců pod jurisdikcí ČSMS. Václav Milík v něm má jedinečnou možnost získat dva mistrovské tituly ze soutěže jednotlivců v jediné sezóně, což naše bohatá historie doposud nepamatuje. Nebude to mít ovšem jednoduché, by Tomáš Topinka se při doplnění startovní listiny pěticí nasazených pořádně zapotil.

Původní záměr byl vyhradit finálová místa členům českého národního týmu, který se letos dostal do play-off světového poháru družstev. Na tuto nabídku ovšem pozitivně reagovali pouze Josef Franc, Matěj Kůs a Václav Milík. První dva závodí za pražský klub, pardubický junior je na seznamu závodníků podporovaných prostřednictvím Centra sportu Ministerstva vnitra.

„Poslali jsme pozvánku i bratřím Drymlovým,“ říká Tomáš Topinka. „Oficiálně se ještě nic nevrátilo, ale co jsem s nimi mluvil, tvrdili, že se toho účastnit nebudou.“

Tomáš Topinka se přitom nechtěl vydat cestou, že dvojici pardubických bratří nahradí závodníci, kteří se v srpnovém semifinále umístili níže než na jedenácti přímo deklarovaných postupových místech.

„Začali jsme ty místa nabízet klukům, co byli v době semifinále zranění,“ svěřuje se Tomáš Topinka. „Postupoval jsem podle výkonnosti. Nabíd‘ jsem to Tomáši Suchánkovi, ten to odmít‘ taky. Hynek Štichauer měl víceméně tu samou odpověď. Honzovi Holubovi to bylo zakázáno. Tomu nerozumím, je to poslední závod sezóny a jede se o slušný peníze.“

Nakonec na nabídku svého trenéra kývnul Ondřej Veverka. Na druhé volné místo se posunul Ronny Weis a semifinále produkovalo také dva náhradníky, jimiž se stanou Michal Průcha a Ondřej Smetana.

S výjimkou pardubických a trojkoaličních závodníků se v pondělní večer na pražské Markétě utká kompletní česká špička. Boj o titul nebude jednoduchou záležitostí a protáhne se bezesporu až do závěrečných fází, o čemž svědčí i skutečnost, že Matěj Kůs a Josef Franc na sebe narazí teprve v rozjížďce s číslem čtrnáct, kde se jim o společnost postarají Eduard Krčmář a Patrik Nagy.

Startovní listina:

1 Václav Milík, Pardubice*
2 Eduard Krčmář, Slaný
3 Roman Čejka, Slaný
4 Michal Škurla, Praha
5 Zdeněk Holub, Praha
6 Ondřej Veverka, Praha*
7 Jan Jaroš, Mšeno
8 Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)
9 Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)
10 Martin Málek, Březolupy
11 Josef Franc, Praha*
12 Luboš Tomíček, Praha
13 Matěj Kůs, Praha
14 Michal Dudek, Slaný
15 Maks Gregorič, SLO
16 Martin Gavenda, Praha
17 Michal Průcha, Slaný
18 Ondřej Smetana, Praha

Poznámka: přímo nasazení závodníci jsou označeni *.

Foto: Eva Palánová