Praha – 18. srpna 1992
Petr Vandírek se nemůže chlubit největším počtem titulů v našem mistrovství dvojic. V historické tabulce jsou před ním Zdeněk Schneiderwind a Adrian Rymel se šesti a nezapomenutelný Antonín Kasper mladší s osmi zlatými medailemi. Nicméně Petru Vandírkovi už nikdo nevezme jiné obdivuhodné prvenství. Triumfoval celkem v pěti finálových závodech po sobě, na jejichž start se postavil. Naposledy se tak stalo na pražské Markétě před dvaceti lety v závodě, který vešel do historie životním stříbrem chabařovického klubu a třetím místem Slaného, o něž se zasloužil samotný Roman Matoušek. Zatímco Jan Holub se nedostal coby náhradník na start vůbec, Petru Vandírkovi sekundoval Antonín Kasper, který by se příští středu dožil padesátky.

Mezi pěti tituly byly jenom dvě finálové neúčasti
Oproti mistrovství světa, jehož první ročník se konal v sezóně 1970, měl československý šampionát dvojic poměrně velké zpoždění. O domácí titul se poprvé závodilo v sezóně 1977 s finálovým mítinkem v půli června ve Slaném. Jenže se jelo čtyřikrát a nastala pauza.

Renesance mistrovství republiky dvojic nastala až počátkem října 1986. Stejně jako ve světovém šampionátu závodilo devět dvojic se šesti závodníky na startu každé jízdy. Na nejvyšším stupínku se postavil pár pražské Rudé hvězdy Petr Vandírek – Lubomír Jedek.

„V Pardubicích jsem to vyhrál s Lubošem,“ ohlíží se Petr Vandírek. „Potom jsem pokaždý jel s někým jiným. Další titul jsem vyhrál s Romanem Matouškem. Byl to rok, kdy byl v laufu a vyhrával všechno. Pak jsem vyhrál s Bohoušem Brhelem, rok na to s Honzou Holubem, Tonda Kasper nepřijel do Svitav vůbec. A v roce 1992 stále zase Holoubek a já byl první s Tondou.“

V rozpětí sedmi let nastoupil Petr Vandírek ve finále mistrovství republiky dvojic pětkrát a pokaždé skončil jako šampión. Obdivuhodná bilance mohla být ještě lepší, protože v letech 1987 a 1989 pomáhal Rudé hvězdě vyhrát semifinále, avšak rozhodující závod jel někdo jiný. V druhém případě za to mohla jeho zlomená noha, na důvod první klubové rošády si už bohužel nevzpomíná.

Převaha pražských závodníků byla na přelomu osmdesátých a devadesátých let ještě mnohem výraznější než dnes, nicméně postavit vyrovnaný tandem ovšem dokázaly i jiné kluby. V čem tedy spatřovat příčiny takové dominantnosti?

„Dvojice byly v pohodě,“ vysvětluje Petr Vandírek dvacet let po svém pátém titulu. „Musí se spolupracovat. Je jasný, že když kluci vedou, jeden jede lajnu a druhý venek. Ten musí jet první a ten z lajny ubírat, aby se mezi ně nikdo nedostal.“

Právě smysl pro jízdu v páru Petr Vandírek u svých dnešních následovníků postrádá. „Dneska kluci dvojici moc nejezdí, ale vezmi si třeba Grzegorze Walaska a Troye Batchelora na extralize v Plzni,“ říká. „Ta doba je dnes nějaká divná. Je těžké říkat, jaké to bylo za našich časů a jak jsme to jezdili my, ale ta konkurence a rivalita byla jiná. Když jsi chtěl do nároďáku, pral ses s dvaceti dalšími lidmi. Dneska tomu chybí jiskra. Je tady občasné zajiskření, ale ta chu mi tady chybí.“

Jako kouč mšenského klubu, kde ho od roku 2008 jen na půl loňské sezóny vystřídal František Liebezeit, má pro své argumenty dostatek pádných podkladů. „To vidíš na těch cizincích v extralize, naší kluci jsou smíření s tím, kde jsou,“ vypráví. „Možná je to způsobené, že tady není konkurence. Podívej se na juniory. Kdo jede smykem, jede mistrovství světa, ale jak potom venku dopadne? Lidé říkají, že kdyby cizinci neubírali z kasy, bylo by to lepší. Ale to není pravda, nejdřív musíš něco ukázat a pak teprve natahovat ruku.“

Vyrovnaná sestava zárukou titulu, namotivovaný jednotlivec garancí bronzu
Nicméně vrame se k mistrovství republiky dvojic 1992, které se před rozpadem federativního státu jelo naposledy jako československé. Na rozdíl od silničních závodů či endura ovšem slovenští plochodrážníci nehráli na domácí scéně prakticky žádnou úlohu. Vladimír Višváder a Gašpar Forgáč působili v pardubických klubech a kariéra Antona Bluska či Jozefa Tomky končila.

Rozpis závodu se už v jednadevadesátém vrátil k osvědčené klasice sedmi párů. O finalistech rozhodovala dvě semifinále. Ze Svitav postoupily Slaný, Pardubice A a Březolupy, z Chabařovic ve stejný den domácí, Pardubice B a Plzeň. Finále se konalo v půlce srpna na pražské Markétě, jejíž dvojice byla přímo nasazena.

Těžko si přitom představit silnější kombinace, než byl Antonín Kasper s Petrem Vandírkem a Janem Holubem v úloze náhradníka. O svém přátelství s Petrem Vandírkem v historické rubrice magazínu speedwayA-Z loni v dubnu vyprávěl Jan Holub. Nyní je tedy řada na Petru Vandírkovi, aby popsal svůj vztah s Antonínem Kasperem, jenž se nám bohužel se svými zážitky ze závodů už svěřovat nemůže.

„Byli jsme první a druhej‘ v republice,“ vzpomíná Petr Vandírek na svého klubového kolegu, jenž by nebýt zákeřné nemoci příští středu oslavil padesátiny. „Kamarádili jsme se spolu. Když jsem sehnal závody v Německu, jeli jsme tam spolu. Obráceně to fungovalo taky, on mi taky něco dohodil. Nad rámec klubové přípravy jsme spolu chodili cvičit ještě navíc. I v sezóně jsme hrávali fotbal a to dnes ti kluci nedělají. Tehdy se žilo v autě, tolik se nelítalo. Jeden rok jsem měl Polsko, naše závody, Německo a Anglii. Všechno jsem jezdil autem a bylo to pěkný.“

Tandem Antonín Kasper – Petr Vandírek fungoval dokonale i v popisovaném párovém finále. Hned v rozjížďce s číslem jedna porazili 5:1 chabařovický tandem Karel Průša – Pavel Koten, aby jim vzápětí dokázal uzmout jediný bod Roman Matoušek. Legendární postava naší plochodrážní scény přitom jela v závodě dvojic prakticky jako jednotlivec.

K výhře ve svitavském semifinále mu pomáhal Daniel Boháč, ale ten k finále nemohl nastoupit. Slaný jednal o hostování Jiřího Štancla, který tehdy ve své první kompletní sezóně působil jako volný soukromý jezdec. Jenže kamenem úrazu se stalo jeho semifinálové účinkování v týmu Čakovic. Po boku Romana Matouška působil Roman Pergler, jenže ten nastoupil pouze ve dvou jízdách, aniž by ovšem do slánského měšce přispěl alespoň jedním bodíkem. Avšak v natřískané konkurenci se stěží prosazovala absolutní juniorská špička, natož pak začínající závodník.

Od remízy s Romanem Matouškem v rozjížďce s číslem sedm, putovali Petr Vandírek s Antonínem Kasperem od jednoho triumfu 5:1 za druhým. Jejich vítěznou šňůru dokázal přestřihnout již jen Václav Milik v devatenácté jízdě. To už ovšem Pražané mohli slavit titul.

Za jejich zády se však vytvořilo vskutku nečekané pořadí. Chabařovické trio Karel Průša, Pavel Koten a Robert Ráliš dokázalo nahromadit devatenáct bodů, což v konečném součtu stačilo na stříbro. Neporažený Roman Matoušek inkasoval osmnáct bodů stejně jako pardubické áčko ve složení Václav Milík, Vladimír Kalina a Pavel Karnas.

Ti mohli litovat nejen úvodní diskvalifikace Václava Milíka za překročení dvouminutového limitu, ale také prohry s Březolupáky a uzmutého bodu od jejich kolegy Gašpara Forgáče, který však hájil barvy pardubického béčka. Inu, postavit dvě vyrovnané dvojice může být ošidné a Pardubice na svůj premiérový titul v domácí soutěži párů čekají až dodnes. Před dvaceti lety na ně nakonec nezbyl ani bronz, protože Václav Milík v rozjezdovém zápalu boje s Romanem Matouškem upadl.

„Je zvláštní, že si pamatuju dvojice s Lubošem Jedkem a Matesem,“ pátrá Petr Vandírek ve své paměti po podrobnostech svého pátého titulu v československých dvojicích, aby se mu to nakonec povedlo alespoň částečně. „Maas odešel rok předtím z Markéty. Bylo znát, že chce. Jel sám a tak ho nikdo nehlídal, protože bylo jasné, že vyhrát nemůže. Myslím, že ho zničil Petr Ondrašík. Vyhodil ho a Maas si myslím, že se už nedokázal zapojit do života. Vrcholoví sportovci se těžko dostávají do pracovního procesu a myslím, že hodně lidem se to nepovede. Jsem rád, že jsem z Markéty odešel. Překážel jsem tam, bylo potřeba udělat místo jiným. Když to vezmu zpátky, jsem rád. Funguju normálně a mám před sebou spoustu krásných věcí.“

Jen jedinkrát bez pódia:
Po pěti po sobě jdoucích výhrách v letech 1986, 1988, 1990, 1991 a 1992 se Petr Vandírek už na nejvyšší stupeň v domácím šampionátu dvojic nepostavil. V Plzni roku 1993 se po patnácti letech vrátili na trůn domácí. A když se šampionát vrátil na Bory ve čtyřiadevadesátém, on dal přednost volnému závodu v Německu, což se stalo roznětkou pro odchod z Markéty.

V letech 1996 a 1997 ustoupily klasické dvojice dlouhodobému mistrovskému seriálu tříčlenných družstev. I když se záhy párový šampionát dvojic vrátil na scénu, on do něho zasáhl jen už jen sporadicky.

V sezóně 2001 v barvách Štancl Racing Teamu spolu s Jiřím Štanclem skončili pátí. Byl to nejen první, ale také zároveň poslední závod ranku mistrovství republiky dvojic, v němž Petr Vandírek nestál na stupních vítězů. Při své derniéře v tomto šampionátu počátkem července 2004 totiž skončil s o generaci mladším Zdeňkem Simotou třetí. Mladý borec, který teprve o měsíc později vybojoval ve Mšeně titul v českých devatenáctkách, měl oči jen pro pohár, který mu Petr Vandírek velkoryse přenechal.

Petr Vandírek navíc letos v srpnu ve Mšeně v roli kouče pomáhal zvítězit domácímu tandemu Przemyslaw Pawlicki – Mads Kornelliusen, jejichž titulem se Mšeno alespoň částečně revanšovalo svým fanouškům a sponzorům za nepovedenou sezónu.

Mistrovství ČSFR dvojic 1992:

1. PSK Olymp Praha	26	Antonín Kasper 13, Petr Vandírek 13, Jan Holub DNR
2. AK Chabařovice	19	Karel Průša 5, Pavel Koten 11, Robert Ráliš 3
3. AK Slaný	18	Roman Matoušek 18+3, Roman Pergler 0
4. ZP Pardubice „A“	18	Václav Milík 18+F, Vladimír Kalina 6, Pavel Karnas 0
5. ZP Pardubice „B“	17	Gašpar Forgáč 11, Jan Schinágl 6, Jiří Šovíček DNR
6. AMK Březolupy	15	Jaroslav Gavenda 8, Vlastimil Červenka 7, Miroslav Dohnal DNR
7. AK ČSAD Plzeň	13	Bořivoj Hádek 9, Jan Hádek ml. 3, Jan Hádek st. 1

Poznámka: Jiří Štancl plnil úlohu traové rezervy. Nebyl mu povolen start za Slaný s odůvodněním, že v semifinále startoval za vyřazené Čakovice. Na dráhu se dostal čtyřikrát, ale nebodoval.

Účinkování Petra Vandírka ve finále mistrovství republiky dvojic:

rok	finálové dějiště	tým – umístění	kolega
1986	Pardubice	RH Praha „B“ – 1.	Lubomír Jedek
1988	Pardubice	RH Praha „A“ – 1.	Roman Matoušek
1990	Praha a Slaný	RH Praha „B“ – 1.	Bohumil Brhel a Jan Holub
1991	Svitavy	PSK Olymp Praha „B“ – 1.	Jan Holub
1992	Praha	PSK Olymp Praha – 1.	Antonín Kasper a Jan Holub
1993	Plzeň	PSK Olymp Praha „A“ – 3.	Antonín Kasper a Antonín Šváb
2001	Mšeno	Štancl Racing Team – 5.	Jiří Štancl
2004	Mšeno	Plzeň – 3.	Zdeněk Simota

Poznámka: v sezóně 1987 vyhrál s Janem Holubem semifinále v Praze, avšak ve finále byli v týmu RH Praha „A“ zastoupeni Antonínem Kasperem a Bohumilem Brhelem; obdobná situace nastala roku 1989, kdy s Romanem Matouškem vyhrál v barvách RH Praha „A“ semifinále v Praze, jenže ve finále místo nich jeli opět Antonín Kasper a Bohumil Brhel; v sezóně 1994 vyhrál s Antonínem Švábem semifinále v Divišově, avšak na finále nepřijel kvůli zahraničnímu startu, což způsobilo roztržku s klubem – v letech 1996 a 1997 se klasický šampionát dvojic nekonal na úkor dlouhodobějšímu šampionátu republiky tříčlenných družstev.

Foto: Lubomír Hrstka, Antonín Škach a archív autora