Vážení příznivci ploché dráhy, přeji Vám všem úspěšný start do nového roku 2013. Přeji hlavně štěstíčko, aby bylo zdravíčko! Spolupracovník magazínu speedwayA-Z Lubomír Hrstka.
Archiv autora: Antonín Škach
Martin Gavenda: „Rozhod‘ jsem se správně!“
Březolupy – 23. prosince
Ještě loni se touto dobou rozhodoval, zda pověsit svou typicky červenou kombinézu na hřebík. Nebyl spokojený s výsledky a vítr v peněžence chmury na jeho duši také rozhodně nerozháněl. Jenže na prahu čtyřiadvacátých narozenin se mu do předčasného závodnického důchodu ještě moc nechtělo. Vždy u sportu levých zatáček prožil prakticky celý svůj život a boxy českých závodů navozují spíše rodinnou atmosféru. Rozhodl se pokračovat a dnes po dvanácti měsících svého rozhodnutí nelituje. Sezóna 2012 mu přinesla skvělé výsledky, z nichž je třeba vypíchnout zejména extraligový titul, stříbra v českých dvojicích a slovenském šampionátu či sedmé místo v šampionátu republiky jednotlivců AČR. Nicméně Martina Gavenda se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že by se u těchto met zastavil jen velice nerad.
speedwayA-Z: „Letošní sezóna byla pro tebe z hlediska úspěchů poměrně přelomová. Největší překvapení jsi nastrojil při mistrovství republiky dvojic ve Mšeně. Z titulu vicemistra, který jsi dosáhl s Marcinem Jedrzejewskim, se asi budeš radovat ještě dlouho, že?“
Martin Gavenda: „Je pravda, že jsem se před sezónou rozmýšlel, jestli jezdit nebo nejezdit. Loňská sezóna nestála za nic, ale v tom sportu jsem strávil hodně času ze svého života. Plochá dráha je jako rodina, tak jsem se rozhod‘ to ještě letos zkusit. A nelituju toho. Rozhod‘ jsem se správně. Že jsme se dali dohromady s Marcinem, byla náhoda. Měli jsme rozjednaných víc Poláků z pohraniční, ale nakonec jsme se dohodli s ním. Řešil to Pepa Mizera, já se mu do toho moc nemíchal. Kývnul jsem na to hnedka. Z výsledku jsme byli hodně překvapení. Vůbec jsem ho neznal, nevěděl jsem, jak pojede. A celý závod jsem byl překvapený. Sehráli jsme se a celé závody jsme fungovali na jedničku a neměli vůbec žádné problémy. Chtěli jsme se dostat aspoň do semifinále, ve finále jsme vůbec nedoufali. Pad‘ nám ale dobrý los a to nám pomohlo. Když jsme se už dostali do finále, měli jsme chu vyhrát a porazit Mšeno. Ale to nebylo možné, byli o dvě třídy lepší, než jsme byli my. Škoda, neškoda, i tak to byl dobrý výsledek, vůbec jsme s ním nepočítali. Příští rok jedeme doma v Březolupech, tak pojedu sám, tam nikoho nepotřebuju (smích)! Ale vážně, bavit se o tom je předčasné. Určitě by nebylo špatné ten titul vyhrát.“
speedwayA-Z: „Stříbro ti patřilo dvakrát i ve slovenské Žarnovici a to při Zlaté přilbě SNP i mistrovství Slovenska. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Martin Gavenda: „V Žarnovici mi to celý rok nefungovalo. Ale při Přilbě jsem si tam spravil chu po roku 2008 (tehdy dlouho suverénně vedl finále, přičemž statečně odrážel urputně útočícího Martina Vaculíka, dokud mu nepraskl řetěz – pozn. redakce). Od té doby jsem buď nejel, nebo se nedostal do
finále. Až letos. Šlo o to dostat se tam a pak se uvidí. Od startu a celých šest kol jsem se trápil s Vaškem Milíkem. Snažil jsem se ho odrážet a nemyslel na toho před sebou. Až ve čtvrtém kole jsem se zbavil Vaška, ale nechtěl jsem tolik tlačit na pilu, abych něco nepokazil nebo nespad‘. A mistrovství Slovenska je pro mě asi nejlepší výsledek v sezóně. Co se týká konkurence, bylo to docela dobře obsazené. Ráno jsem si doma prohlížel startovku, počítal, přemýšlel a říkal si, když budu šestý nebo sedmý, budu spokojený. Ale začalo to vítězstvím v první jízdě. Říkal jsem si, že jsem měl štěstí, jenže přišlo druhé vítězství. A třetí. Šlo mi to, všechno pasovalo. Až to finále jsem si pokazil. Nemohl jsem se rozhodnout, jakou si vzít dráhu a nakonec jsem si vzal jedničku. Zprava jsem měl Gafurova. Ten si mě pohlídal, zavřel mě na lajnu a tím jsem ztratil. Celých šest kol jsem jel za ním, ale nepovedlo se mi najít rychlost, abych ho někde z výjezdu předjel. Druhé místo nebylo špatný, byl jsem určitě moc spokojený.“
speedwayA-Z: „Nedá se jednoznačně říct, že bys v extralize byl stálý a nepostradatelný inventář pražského Olympu. Avšak do sestavy ses přece jen dostával častěji než v minulosti. Navíc jsi s klubem prožil rozhodující finále, v němž Praha po devíti letech získala zlato. Jaký to byl pocit?“
Martin Gavenda: „Konečně jsem se svezl v extralize víckrát. Začátek byl nic moc, měl jsem technické problémy, ale ta druhá půlka sezóny byla lepší. To finále nešlo snad už ani zkazit. Ale těch deset bodů zase takový náskok není. Pokazit to může kdokoliv. Ale proti těm Pardubicím jsme to před tím druhým finále měli jednodušší, jeli jsme tam v klidu. Přijeli jsme tam, že vyhrajeme a na těch deset bodů jsme vůbec nespoléhali. Chtěli jsme získat titul. Povedlo se to, ty doutníku, co jsme kouřili, už byly hodně archívní (smích). Tento systém byl strašně chaotický, v tom aby se prase vyznalo. Uvidíme, ale myslím, že ten nový systém budu lepší a nebude se moc se závodníkama hýbat. Každý má svoje jízdy vypsané. A že závody nebudou vyhrávat jenom dva a každý bod bude mít cenu zlata. Ale všechno uvidím až v sezóně.“
speedwayA-Z: „Dařilo se ti rovněž v obou šampionátech republiky jednotlivců. V tom pod jurisdikcí AČR jsi skončil sedmý. V mistrovství s hlavičkou ČSMS jsi byl osmý, avšak nebýt vyloučení, dopadl jsi výrazně lépe. Všechny tyto výsledky přece nemohly být pouhým dílem náhody či příznivé souhry okolností. Co za nimi vězí?“
Martin Gavenda: „Začal jsem pít slivovici ředěnou metylem (smích). Dopasoval jsem jeden motor, co
mi seděl. Investoval jsem do něho a snažil se všechno jezdit na něm. Divišov jsem jako dráhu nemusel, ale výjimečně mi to tam šlo. Tam to všechno začalo, dostal jsem se do mistrovství světa a Evropy a to mě trošku nakoplo. Až potom ve Mšeně jsem to pokazil. Vůbec, jak ta sezóna byla vydařená, chtěl jsem ve Mšeně udělat dobrý výsledek a poprat se i o bednu. Ale jak jsem byl přemotivovaný, posral jsem to tam. Hlavně tu poslední jízdu, jinak jsem moh‘ zůstat na pátém místě. V šampionátu ČSMS mi nevyšla první jízda. Byla nula, dráha byla jinačí. Pak jsem ti to doladil, ale to blbé vyloučení mi zkazilo chu. Už jsem ten závod jen dojel. Bylo to neprávem, ani jsem se ho nedotknul. Véna do mě narazil sám, když už jsem byl před ním.“
speedwayA-Z: „Do rámce povedené sezóny by se náramně hodil nějaký reprezentační úspěch. Avšak v mistrovství světa jsi vypadl v St. Johannu, z mistrovství Evropy ve své oblíbené Žarnovici…“
Martin Gavenda: „To byly právě závody, do kterých jsem nejvíc investoval. Repase motorů byly kvůli dobrému úspěchu, ale bylo to obráceně. Peněz také moc nebylo, udělali jsme repas jen poloviční. A díky tomu motor nefungoval jak před repasí. V Johannu jsem jel až v sobotu závody, v pátek jsem kvůli práci netrénoval. Nemohl jsem na to přijít, za týden byla Evropa, s Láďou Dvořákem jsme
laborovali, jenže to pořád nefungovalo. Zkusili jsme jednu věc, ale tu chybu jsme odstranili až po těhle dvou závodech, což mi nejvíc v téhle sezóně štve. Problém byl v hlavě motoru.“
speedwayA-Z: „Ani letos se ti nepovedlo sehnat angažmá v polské lize. Nakonec ses dohodl na startech v maďarské lize a stal se z tebe Býk. Jak k tomu došlo a proč ta soutěž tak rychle skončila?“
Martin Gavenda: „V Polsku jsem nic nesehnal. Ozvali se z Maďarska, že budou mít ligu. Bylo to za slušné peníze, ozvali se staří známí z Miskolce. Byly to zase závody, co mi pomohly finančně, že jsem i trošku vydělala. Byla škoda, že to skončilo, vůbec nevím proč. Asi to bylo něco s licencí, co měl Miskolc, měli problémy, jak tam byla Evropy. Letos není z Maďarska nic, že by se to mělo opakovat, a na příští rok sháním Polsko.“
speedwayA-Z: „Jakousi obdobou ligové soutěže může být jadranská liga. V ní jsi už tradičně hájil slovenské barvy a letos jste dokázali vyhrát. Avšak soutěž nemá v České republice nikterak oslnivý zvuk, k čemuž dozajista přispěla i vlažná podívaná v Pardubicích a především v Liberci. Bylo tedy vaše vítězství snadnější?“
Martin Gavenda: „Je pravda, že loňská sezóna byla možná lehčí, že soupeři byli slabší. Do Chorvatska jsme přijeli a jeli hned domů. Ve Slovinsku jsem nebyl, to byl zrovna mistrák ve Mšeně. Ale tyhle závody jsou pořád lepší než nic, než sedět doma. Hlavně jsem rád za vítězství kvůli Žarnovici. Na příští rok změnili systém, kdo ví, jestli se vůbec dostanu do sestavy. Ještě jsem to s klukama neřešil, nikdo se mi ještě ze Žarnovice neozval, asi na mě kašlou, chuligáni (smích). A ten důvod, proč to bylo letos lehčí, byl, že to není asi tak dobře placené, což bylo vidět na startovní listině. Ale v těch zemích, je to oživení pro rozvoj ploché dráhy.“
speedwayA-Z: „V první lize šly Březolupy od triumfu k triumfu a prohrály jediný závod v nejslabší možné sestavě o jeden bod s ambiciózními Pardubicemi. Jak jsi vaše tažení za přebornickým titulem prožíval a čím si takovou převahu vysvětluješ?“
Martin Gavenda: „Myslel jsem, že to už tak jednoduché nebude. Byli jsme sehraná trojka. Začali od nás opisovat, když jsme začali jezdit ve třech a s jedním závodníkem na náhradníkovi. Pak to jezdili
všichni. Měli jsme dva tisíce za bod a za ty prachy, kdo by nechtěl vyhrávat, pan Mizera z toho neměl radost, tak nám to strhnul na patnáct set (smích). Chtěli jsme vyhrát, šli jsme za tím, stáli jsme si za tím, neustoupili od toho a povedlo se nám to.“
speedwayA-Z: „V první lize 2013 pojedou Březolupy v koalici se Žarnovicí. Nebude tedy asi žádných pochyb, že bys v tomto týmu chyběl, když budeš mít podporu z obou stran. Avšak co extraliga? Už předloni jsi hostoval v Plzni, letos byl zájem o tvé služby ze Slaného.“
Martin Gavenda: „Nabídky na příští rok byly, ale z některých prostě sešlo. Rozhodl jsem se zůstat v Praze. Když jsem jim ten titul už vyhrál, tak se pokusím o obhajobu (smích). A v první lize jednání s manažerem neproběhla, tak nevím, jestli mě chcou (smích).“
speedwayA-Z: „Je těsně před Štědrým dnem, kdy se myslí na všechno možné, jen asi plochá dráha ustupuje do pozadí. Nicméně období konce roku je skvělé nejen pro bilancování, ale také pro vytčení dalších cílů. Takže co bude příští rok?“
Martin Gavenda: „Bude větší DPH. Zatím přípravu nestíhám, bylo hodně práce, jezdil jsem domů v osm večer. Až teď o svátcích na to skočím a všechno připravím. Něco málo, když jsem měl čas, jsem dělal na fyzičce, umístil si do časového programu squash nebo plavání, co šlo dělat v pozdějších hodinách. Teď toho bude míň v práci, tak se vším začnu. Co se týká těch cílů, chtěl bych zase o něco výš než letos.“
Martin Gavenda děkuje:
„Poděkujeme Petrovi Popelkovi, bráchovi a tátovi, Honzovi Šerému, panu Plzákovi, celému týmu Olymp Praha, AK Březolupy, chalanům ze Žarnovice a Aďovi Rymelovi.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Michal Kohout a Antonín Škach
Santa Cup vrcholí již dnes
Gävle – 28. prosince
Letošní ledařský Santa Cup ve Švédsku měl zahrnovat původně tři závody, avšak Avesta byla odvolána, takže tradiční vánoční seriál vyvrcholí již dnes v Gävle. Zatímco včera štípal závodníky arktický mráz, tentokrát by měl být poněkud tepleji, jak se magazínu speedwayA-Z svěřil Jan Klatovský.
„Včera při závodech bylo mínus dvacet, dnes hlásí jen kolem mínus pět,“ tvrdí úřadující český šampión, aby vzápětí okomentoval včerejší mítink v Örnsköldsviku. „Tonda jede pěkně a hlavně rychle. Vítězství bylo super výsledek. Já se zatím trochu trápím s technikou, ale jinak pohoda. A tak dneska v Gävle uvidíme.“
Foto: Jan Klatovský
Češi v akci 39
By do konce roku zbývají prakticky již jen hodiny a většina českých závodníků se v tom lepším případě pouze pilně připravuje na nadcházející sezónu, závodit se nepřestává. A ke slovu se dostávají i naši borci. Matěj Kůs pobývá v daleké Argentině a bratři Klatovští vyrazili do Švédska na tradiční Santa Cup, do něhož starší Antonín nemohl včera vstoupit lépe.
Santa Cup začal včera v Örnsköldsviku. Antonín Klatovský v rozjížďce s číslem šest prohrál s Per Anders Lindströmem, avšak šlo o jedinou jeho porážku během celého závodu. Stejně jako on šel od vítězství k vítězství rovněž Stefan Svensson, s nímž se ovšem jihočeský matador vypořádal už v první jízdě.
Ke slovu tedy přišel rozjezd o vítězství a v jeho cíli byl Antonín Klatovský dříve než Stefan Svensson. Přitom však lepší start předvedl domácí matador. Rozbitá dráha, kterou přirovnal k motokrosové trati, ovšem byla proti němu. Po chybě ve druhé kole se dopředu stěhoval Antonín Klatovský.
Na stupně s nimi vystoupil ještě nestárnoucí Per Olof Serenius. Jana Klatovského přibrzdila v rozletu nula z úvodní série, avšak nakonec nasbíral devět bodů, aby s nimi skončil šestý.
Na opačné straně zeměkoule neměl Matěj Kůs tolik příležitostí ke svezení jako jihočeští ledařští bratři. Tamní šampionát odstartoval prvním kolem minulé pondělí v Bahia Blanca. Zatímco z triumfu se radoval Nicolas Covatti, pražský závodník nastoupil jen v první jízdě. Dojel v ní poslední, pak už se v akci neobjevil, ani v dalším podniku v neděli. Ten byl totiž kvůli dešti přeložen na zítřek.
Ilustrační foto: Renata Topinková
Nový rok přinese verdikt
Růžená – 28. prosince
Příští týden by na rybnících v Růžené a v Nepomuku měly odstartovat oba české ledové šampionáty. Jenže teplé počasí s deštěm vzbuzuje oprávněné obavy. I Miroslav Topinka je mírným skeptikem, i když nechce prozatím dělat žádné předčasné závěry. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že verdikt musí padnout nejpozději na Nový rok.
„Zatím to nevypadá dobře,“ říká Miroslav Topinka a popisuje situaci na rybníku Pařezitý v Růžené. „Led tam sice je, ale už jsou odtáté kraje a teče voda přes led.“
Za těchto podmínek to se závody příští víkend nevypadá příliš růžově. „Dokud nezačne mrznout pořádně v noci a mírně přes den, je to zatím nereálné,“ souhlasí hlava organizačního týmu v Růžené. „K termínu 5. ledna jsem prozatím spíše skeptický. Ale ještě je dost času na jakékoliv závěry. Na Nový rok se rozhodne.“
Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
Václav Milík se chce s novou strategií dostat co nejdál
Přelouč – 19. prosince
Za uplynulou sezónou se Václav Milík může ohlížet s uspokojením. Probojoval se do finále juniorských mistrovství světa a Evropy, o debut v národním týmu ho připravil jen úraz ruky při výměně motoru a vedle dvou domácích titulů na juniorské scéně se do historie zapsal jako nejmladší český mistr republiky jednotlivců AČR. Na setkání se sponzory a příznivci minulou středu v Přelouči se však Václav Milík díval už do roku se třináctkou na konci. Magazínu speedwayA-Z se svěřil s novou taktikou na soupeře, kterou už otestoval při dvou posledních mítincích v Bahia Blanca.
„Určitě výborná,“ bilancuje Václav Milík sezónu s dvanáctkou na konci. „Štvou mě akorát ty jednadvacítky, to by se říkalo líp, že jsem trojnásobnej‘ juniorskej‘ mistr. Ale spokojenost nade vše.“
Na rozdíl od většiny plochodrážníků si pardubický junior prodloužil letošní kampaň o dvě finále juniorského mistrovství světa v Bahia Blanca. „Chtěl jsem uspět co nejvíc,“ komentuje Václav Milík své ambice na druhé straně zeměkoule. „To jsem říkal už takovi, když jsme tam letěli, abych vydělal co nejvíc na zimu. Závody se mi tam podařily, pár lidí sice chybělo, ale podařilo se mi porazit i ty, co jim šlo o tituly,“
Přitom zdravotní stav Václava Milíka nebyl zrovna optimální. „Na prvním závodě jsem měl teplotu a rýmu,“ svěřuje se. „Po závodech jsem tři dny ležel. Ale pak mi bylo už dobře, měl jsem na závodění chu. Chtěl jsem si to ještě před zimou užít. Přišel jsem na to, jak se na závodech soustředit. Měl jsem čistější hlavu na startě, takže to zkusím stejně hned od jara. Chce to pročistit hlavu, v tom mistrovství světa držej‘ všichni plnej‘ plyn a dělaj‘ všechno podobně. Pak už je to o detailech, proto bych na tom chtěl zapracovat. A nahonit fyzičku a příští rok ten titul v jednadvacítkách bude!“
Václav Milík by se ovšem rád etabloval rovněž u našich severních sousedů. „Doufám, že se ozve nějakej‘ dobrej‘ tým,“ říká. „Chtěl bych do první ligy, zatím se ozvaly jenom Krosno a Pila. A já bych potřeboval peníze za podpis, abych to vrazil do techniky a dělal co nejlepší výsledky. Ve druhý lize se za podpis nic nedává, snad se najde skulinka v první. Na post juniora může bejt‘ jenom Polák, to mi zkomplikovalo situaci. A tak se musím ukázat hned od prvního závodu, jinak se už nesvezu.“
Úřadující mistr republiky AČR logicky uvízl v hledáčku Milana Špinky, který by chtěl co nejlépe vyžít domácího prostředí nejen ve světovém šampionátu juniorských družstev, ale i v prestižním finále SWC.
„Teď měním motor jedním prstem,“ směje se Václav Milík na připomínkou události, která ho vyřadila z národního týmu pro letošní race-off. „Hlavně si už pod něj nedávám šroubovák a jde mi to už líp. Chtěl bych se dostat co nejdál ve světě a v Evropě. Letos jsem si říkal, abych bylo do desátýho místa v juniorskejch‘ mistrovství světa a Evropy, což se zadařilo. Teď chci bejt‘ do pátýho místa a na další rok na bedně. Samozřejmě udělám všechno, abych byl na bedně už teď, ale to bych do pátýho místa byl spokojenej‘. Chystám se i na seniory v mistráku, ale teď to bude těžší. Udělal jsem mistra a tak se jinej‘ výsledek od mě nebude už čekat.“
Foto: Eva Palánová





