Archiv autora: Antonín Škach

Loňská úspěšnost na mnoha frontách paradoxně svazuje Aleši Drymlovi ruce

Pardubice – 30. ledna
Mohlo by se zdát, že se stálým místem ve finálové sérii dlouhodrážního mistrovství světa a ve finále mistrovství Evropy a s postavení první rezervy Speedway Grand Prix, je všechno růžové. Ale chyba lávky. Každý šampionát zastřešuje jiný subjekt, takže se termíny navzájem kryjí. Proto se Aleš Dryml ještě nemohl definitivně rozhodnout pro své priority a k možnosti manévrování pardubického šampióna Evropy přispívá i varšavský kontrakt, který včera podepsal s Grudziadzem. Blízko podpisu je i v britské Elite League.

„Gniezno nedopadlo, byl jsem v kontaktu i s jinými kluby,“ vysvětluje Aleš Dryml svůj krok a připomíná blížící se uzávěrku polských soutěží. „Potřeboval jsem rychle něco podepsat. Zatím jsme se nedomluvili na detailech, ale abych moh‘ eventuálně přestoupit někam jinam, musel jsem podepsat do konce ledna.“

Zato v Anglii by měla být jednání finalizována během nejbližších dnů. „Jednám a jsem blízko podepsání, ale nic není oficiální,“ nechce se pardubický kapitán pouštět do detailů. Běžná praxe totiž je, že si britský klub vyhradí právo informovat o podpisu smlouvy jako první, takže závodník o ní nemluví veřejně, by by nakrásně měl oboustranně podepsaný exemplář již na svém stole.

Ovšem jeho účast v prestižních šampionátech je zašmodrchaná a pořádně ostrý meč na rozetnutí tohoto gordického uzlu nemá evidentně ani samotná FIM. „Pořád čekáme, v únoru mají mít jednání,“ krčí Aleš Dryml rameny. „Poslední informace od nich byla, že pro ně má největší prioritu moje dlouhá dráha, pak je Speedway Grand Prix a Evropy je to poslední. Ale oficiální rozhodnutí nemám.“

V tomto směru si FIM evidentně přihřívá svoji vlastní polívčičku, protože pouze v mistrovství světa na dlouhé dráze figuruje jako pořadatel. Aleši Drymlovi se takový názor nelíbí. „S tím se nechci ztotožnit, nelíbí se mi to,“ nezastírá. „Oni podělali termíny. Chtějí,aby plochodrážní závodníci jezdili dlouhou dráhu, a najednou dva termíny kolidují. A do toho je ještě jedna Evropa! Zatím teda čekám. Jak je možné, že to koliduje? V Grand Prix jsem sice náhradníka, ale kdybych nebyl a to postup byl loni blízko, neumím si to představit už vůbec!“

Foto: Wojta Zavřel a Michal Kohout

Dnešní oslavenci rozdávali radost nejen mezi pivními štamgasty

Štětí – 30. ledna
Je šílené, jak ten čas letí. A dnes bývalí jezdci ze Slaného, Pavel Mareš a Míra Rosůlek, slaví a dokonce ve stejný den významné jubileum. A to mi nedá mi to nezavzpomínat.
Oba znám od svých pěti let ze závodů v Polepech u Litoměřic.

Pavel byl nejprve v Ústí nad Labem a pak ve Slaném. Nikdy nezapomenu na jednu historku z Polep. Místní pivní štamgasti,si koupili program mistrovství republiky jednotlivců a zjistili si, kdy a v jaké jízdě se utkají Pavel Mareš a Jaroslav Volf mladší.

Pavel jezdil roviny po zadním kole a Jarda měl dobré starty. Jejich souboj byl vždy velmi očekáván, dokonce více než Antonín Kasper a Luboš Tomíček. A to byli nějací ranaři.

No, a po souboji se skupina pivařů vrátila spokojená do hospody u nádraží a pokračovala ve svém hobby. A hned bylo u stolu co probírat. Sledovat oba borce při mistrovství světa ve Slaném, byl požitek. Pavel Mareš měl nohu v sádře, takže ji nemohl dát do háku a s tímto problémem skončil u postupových bran. No fantazie.

Mirek Rosůlek je malý postavou a vždy byl velký výkonem. Jeden čas měl plechovku myslím z titanu. V životě jsem větší jiskry neviděl a bylo bezva při večerních závodech podle nich sledovat, jak se propracovával po špatném startu dopředu.

Bylo to tehdy krásné a nutno říct, že i díky takovým lidem, jako jsou naši oslavenci. Vždy byla s nimi zábava.

Takže milí oslavenci. Kašlete na ty roky, s tím nic neuděláme. Je čas vám oběma poděkovat za to, že jste rozdávali radost nejen svým výkonem, ale človíčkem, který ve vás je. Určitě mi nebudete mít za zlé, když si při tom vzpomínání připomeneme i Klokana, Věřím, že vám pomyslně posílá přáníčko i on.

Pavle a Míro, dovolte, aby vám zdraví popřál i ten, který vám v ochozech držel palce a který o vás někdy mluví a velmi rád do mikrofonu a také vás k němu v letošní sezoně zve. Hodně dalších šastných let, Míla Čmejla.

Pardubice zbrojí na všech frontách

Pardubice – 30. ledna
Dvakrát po sobě postoupily Pardubice do extraligového finále, avšak v něm podlehly nejprve Mšenu a potom i Praze. Včera zveřejněná soupiska dává najevo velké ambice po titulu, po němž bílý koník skončil naposledy před pěti lety. V cizineckém kontingentu zaujme především angažmá Patryka Dudka či Chrise Harrise a snaha zbroji je patrná i na juniorské scéně. Po předvánočním angažmá Michaely Krupičkové se klub dohodl i s Patrikem Mikelem, který však své patnácté narozeniny oslaví až v srpnu.

Soupiska pro sezónu 2013:

Aleš Dryml, Lukáš Dryml, Tomáš Jůza, Michaela Krupičková, Patrik Mikel, Václav Milík, Jaromír Otruba, Zdeněk Peša, Jaroslav Petrák, Tomáš Suchánek, David Štěrovský, Hynek Štichauer, René Vidner
 
Zahraniční jezdci pro extraligu: Ben Barker, Stanislaw Burza, Patryk Dudek, Chris Harris, Rune Holta, Joonas Kylmäkorpi, Scott Nicholls
 
Stopětadvacítky: Dušan Hlaváček, Josef Novák

Foto: Michal Kohout

Miroslav Rosůlek a Pavel Mareš dnes slaví sedmdesátku

Lužná u Rakovníka a Děčín – 30. ledna
Kromě slánské vesty mají společný nejen rok a den, ale jak často žertují snad i hodinu svého narození. Jak Miroslav Rosůlek, tak Pavel Mareš slaví dnes své sedmdesáté narozeniny. K zástupům gratulantů se připojuje rovněž magazín speedwayA-Z.

Miroslav Rosůlek:

Plochodrážnímu sportu se věnuje od roku 1966. Je odchovancem
slánského střediska a v barvách AMK Svazarmu Bateria Slaný
prožil celou svoji úspěšnou sportovní kariéru.

Miroslav Rosůlek byl pravidelným účastníkem mistrovství ČSSR
jednotlivců od roku 1969, nejlepší umístění ve finálových bojích
zaznamenal v sezoně 1973, kdy obsadil devátou příčku. Naposledy
jsme jeho jméno zde zaznamenali v ročníku 1977.

Slánskému prvoligovému a posléze po změně názvu soutěž extraligovému družstvu vozil body v sezonách 1968 až 1976. Nechyběl v mistrovské sestavě
Pavel Mareš, Zdeněk Majstr, Miloslav Verner, Jan Holub, Jan Klokočka,
Stanislav Kubíček a Václav Beer, která v roce 1969 vybojovala mistrovský
Titul. Družstvo Slaného posléze za působení Miroslava Rosůlka neopustilo
v extraligových bojích v závěrečné klasifikaci stupně vítězů.

V letech 1972 – 1975 reprezentoval ČSSR v mistrovství světa jednotlivců,
svého premiérového startu se dočkal 21. května 1972 v polském Gorzově, o čemž nedávno svým charakteristickým humorem vyprávěl v historické rubrice magazínu speedwayA-Z. Stavitelům národní reprezentace neunikl ani v následujících letech kdy byl nominován do prvních kol mistrovství světa.

Miroslav Rosůlek absolvoval nespočet mezinárodních závodů jak na tuzemských
Oválech, tak samozřejmě se ctí uspěl i v zahraničí, by výjezdy našich závodníků se
z velké části omezily na Polsko, Maďarsko nebo bývalou NDR.

Po skončení úspěšné sportovní kariéry se Miroslav Rosůlek začal věnovat
trenérské činnosti, v první polovině osmdesátých let minulého století po boku
Antonína Kaspera. Posléze se taktovky nad slánskými plochodrážníky ujal sám a
tuto nelehkou a nevděčnou funkci ukončil před třemi roky.

Miroslav Rosůlek na plochodrážní sport nezanevřel a vídat jej můžeme i nadále
v prostředí, kterému věnoval převážnou část svého života. A v současné době vedení AK Slaný jedná s Miroslavem Rosůlkem o obnovení trenérské spolupráce.

Pavel Mareš:

Karieru plochodrážního jezdce nastartoval v roce 1959 v Ústí nad Labem, kde se pod
taktovkou Jaroslava Volfa staršího rychle zařadil mezi přední tuzemské závodníky.

Ve finále mistrovství ČSSR jednotlivců se Pavel Mareš pohyboval v letech 1963 až
1971, by některé ročníky především po roce 1968 vynechal. Největší úspěch zaznamenal v sezoně 1965, kde až na pomocné kriteria obsadil druhé místo za Lubošem Tomíčkem.

Od sezony 1966 Pavel Mareš startoval v barvách AMK Slaný a okamžitě se stal významnou osobností tohoto klubu. V roce 1969 pomohl slánským barvám k mistrovskému titulu.

Významný úspěch zaznamenal jako reprezentant tehdejšího Československa. Premiéru v reprezentační vestě absolvoval 13. Května 1962 v prvním kole světového šampionátu jednotlivců, které se konalo v Ostravě. Čtyřikrát se dokázal kvalifikovat do kontinentálního finále mistrovství světa jednotlivců – 1964 Slaný, 1965 Wroclaw, 1966 Slaný, 1967 Kempten. V roce 1971 společně s Václavem Vernerem startoval ve finále mistrovství světa dvojic v polském Rybniku. Náš pár se sedmnácti body obsadil čtvrté místo.

Enfant terrible naší ploché dráhy po sezoně 1972 se rozhodl definitivně ukončit svoji
úspěšnou sportovní činnost, by zanechat ploché dráhy chtěl již mnohem dříve.

Lavor plný sněhu a ledové tříště poznamenal švýcarský závod

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Flims – 26. ledna
Radek Hutla dostal pozvání na závody ve švýcarském Flimsu, které slibovaly zajímavý zážitek. A podle povědomí českých ledařů a aktuální výkonnosti švýcarských jezdců i naději na slušný úspěch. Start byl potvrzen, motocykly v týdnu vyzkoušeny a nic nebránilo v účasti. V pátek se jelo mistrovství Švýcarska, takže jsme vyrazili ve čtvrtek večer, abychom se aklimatizovali. A hlavně okoukli dráhu v akci a případně doladili svoje stroje.

Mráz pomáhá svérázné úpravě
Dráha je umístěna ve sportovním areálu na okraji města na dně údolí spolu s krytou halou. Na tartanovém podkladu je nastříkáno asi třicet centimetrů ledu. Diváci mohou sledovat závody z tří stran z okolních svahů, na poslední otevřené straně je příjezd, prostor depa a zmiňovaná hala.

Samotná dráha má méně než tři sta metrů, v rovinách asi osm metrů a v zatáčkách zhruba dvanáct metrů. Žádný velký prostor na předjíždění ani vyhýbání není. Za zmínku stojí postup pořadatelů. Po tréninku poničenou dráhu asi hodinu před startem hlavního závodu nastříkali vodu na dr a mráz odhadem kolem patnácti stupňů zařídil, že se na tom dalo jet.

Na startu pátečního závodu se začátkem v osm večer se objevili mimo švýcarských jezdců dva juniorští reprezentanti Ruska, Josef Kreuzberger a Thomas Rathgeb z Rakouska, známí také ze startů u nás. Samotný závod nijak nenadchl, rozdíly ve výkonnosti jezdců byly propastné. Otázku švýcarského mistra pořadatel vyřešil po svém. Čtyři nejlepší Švýcaři spolu odjeli finále o titul, čtyři nejlepší jezdci měli finále o vítěze závodu.

Nebezpečná dráha
Dráha nic moc, ale závod se odjel bez problémů. Zato v sobotu se děly věci. Druhý závod, jeden ze série Golden Spikes,přivedl na start podstatně kvalitnější startovní pole a sliboval velké boje. Dráha po sobotním závodě vypadala obnovená, mráz byl snesitelnější. Ale na škodu úpravě dráhy.

Rozčarování přinesly tréninkové jízdy. Přestože každý jezdec měl na vyzkoušení tři kola, hlavně vnitřek dráhy byl dost zdevastovaný. Radek Hutla usoudil, že by mohl být rychlý po vnější stopě, kde byla dráha relativně rovná. Vypůjčený motocykl od syna Lukáše byl pro tento záměr dostatečně rychlý. Měl pravdu, ale jen dvě jízdy.

Od první jízdy závodu bylo zle. V zatáčce před cílem závodníci skákali jak na motokrosu. Ve druhé jízdě jeden z jezdců po projetí lavoru těsně za cílovou lajnou přišel o závěs odpružení zadního kola a odstoupil! Pohled, jak visí na řídítkách, asi půl metru nad sedlem asi senzace chtivé diváky uspokojil.

Onen lavor mezi žlutou a bílou dráhou byl asi tři metry dlouhý a půldruhého metru široký. Hloubku přehánět, ale dokázala vyrazit závodníkům odpérované kolo z rukou. Ke všemu byl plný sněhu. Pořadatelé zřejmě ho zřejmě při úpravě pouze zahrnuli tříští a nechali to být. Podobné zákroky učinily i v zatáčkách.

I neblahé příklady táhnou
Radek Hutla svoji první jízdu zvládl dle očekávání. Dva body po souboji s Němcem Kirchnerem. Ve druhé sérii vodil asi tři kola Rusa Akulova s bezpečným náskokem asi deseti metrů, avšak soupeř ho za poslední okruh dojel a předjel.

Jenže odfláknutá úprava dráhy se stala špatným scénáristou pro další odvíjení zápletky. Charly Ebner junior ve třetí sérii trefil ten lavor za cílem. Vystoupil v plné palbě přes řidítka z motocyklu. A dál pokračoval v kotrmelcích až do balíků v nájezdu.

Přerušení závodu, prohlídka trati, porada s jezdci a rozhodnutí. Zkusí se ještě jedna runda. Skoro to klaplo. Jenomže Dirk Fricke, jeden z činovníků závodu a zároveň závodník, chytil při jednom z průjezdů okraj neustále zmiňovaného lavoru. A měl problém, aby nenásledoval nezáviděníhodný příklad rakouského mladíka.

A tak bylo po ftákách! Závod byl po rozjížďce s číslem dvanáct ukončen. Pro úplnost českého úhlu pohledu. Radek Hutla jel se střelci ze žluté. Start byl dobrý, jenže lavor byl plný tříště a do nájezdu šli všichni čtyři v lajně a ven. Takže nebylo místo, protože na rozbitý vnitřek se pochopitelně nikomu nechtělo. Byla to jedna z nejvyrovnanějších jízd, jenomže pro Radka Hutlu na nula.

Nakonec jsme dostali obálku s tři sta padesáti švýcarskými franky. A náklady? Nafta asi sedm tisíc korun, hotel čtyři tisíce, plus mezinárodní licence. A to kdoví, zda se při mírném průběhu letošní zimy ještě sveze…

Ilustrační foto: Radovan Štěrba

České ledy se nebudou konat ani o tomto víkendu

Pardubice – 28. ledna
Jako posel špatných zpráv si už dozajista musí připadat Petr Moravec, když každé pondělí pouští do světa informace o zrušených mítincích na ledové dráze v Čechách. Stalo se tak bohužel i dnes.

„Ani jeden z pořadatelů nemá dostatečnou tloušku ledu nutnou k pořádání závodů,“ vzdychá český plochodrážní šéf. „Navíc všem hrozí ještě předpovídané oteplení.“

To předvídají meteorologové již na zítřek a kromě deště má přinést teploty až deset stupňů v kladné škále stupnice pana Celsia. Verdikt je tedy nad slunce jasný. „Žádný ze závodů se ani o tomto víkendu nemůže uskutečnit,“ informuje český plochodrážní šéf.

Nezbývá než čekat, zda další pondělí přinese již konečně pozitivní zprávu. Plán je takový, že v sobotu by se v Růžené konal šampionát jednotlivců a druhý den mistrovství republiky družstev zřejmě v Holicích, přičemž velká míra operativních přesunů je samozřejmě logická.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)