Archiv autora: Antonín Škach

Pavel Ondrašík to odstartoval

Bydhoš – 20. dubna
Úderem půl šesté na tiskové konferenci v rámci velké ceny v polské Bydhošti odstartoval Pavel Ondrašík prodej vstupenek na vyvrcholení světového poháru družstev na pražské Markétě. Lístek na race-off bude platit i na světové finále. Marek Cieslak v roli kouče polského družstva si ho rozhodně kupovat nebude, ale svěřil se, že by se do finále rád dostal už přes vítězství v úvodním závodě v Czestochowej. Nicméně prozatím je Česká republika jedinou zemí, která má světové finále jisté.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Ke stupňům vítězů se bylo zapotřebí prodrat sněhovou vánicí

Teterow – 6. a 7. dubna
Eduard Krčmář se postaral, aby kubatura do 250 ccm byla pokládána za českou disciplínu. Loni mu sice unikl hattrick, nicméně čtvrtlitrový plochodrážní stroj odložil jako stříbrný muž zlatého poháru. Bronzovou medailí z předloňského ročníku se mohl pyšnit rovněž Ondřej Smetana. Čeští borci patři ke špici i nadále, o čemž před dvěma týdny v Teterowě podali pádný důkaz Michaela Krupičková a Michal Průcha, mezi nimiž se o bronzu rozhodovalo až v dodatkové jízdě. Magazín speedwayA-Z si povídal nejen s nimi, ale také s manažerem výpravy Petrem Křikavou.

Nepovedené soustředění
Už loni v Goričanu přišla FIM s myšlenkou, aby zlatému poháru dvěstěpadesátek předcházela plochodrážní akademie. Jenže na Jadranu panují počátkem dubna jiné povětrnostní podmínky než v severním Německu, což se ukázalo jako kámen úrazu.

„Soustředění mělo trvat od středy a mělo skončit závody v sobotu a v neděli,“ vypravuje Petr Křikava. „Vedoucím byl Armando Castagna. Byl zpracovaný plán, který obsahoval ukázku fyzické přípravy, teorii techniky, řádů s tím, že se budou promítat situace, kdy docházelo k pádům, a závodnici budou určovat, který závodník je viník. Mělo se trénovat také přímo na dráze.“

Nicméně dlouhý program se do programu trojlístku českých reprezentantů příliš nehodil. „Zvažovali jsme účast,“ neskrývá Petr Křikava. „Závody se jely až v sobotu a v neděli a navíc naši jezdci měli po jednom motocyklu. Akorát Míša měla dva, ale to stejně nevydrží pět dnů ježdění.“

Naše výprava vyrazila až ve čtvrtek večer, aby do Teterowa dorazila v pátek nad ránem. „Celej‘ den sněžilo,“ líčí Petr Křikava. „A já byl zklamanej‘ z organizace soustředění. Když jsme přijeli do tělocvičny, kde měla bejt‘ fyzická příprava, našli jsme tam někoho jinýho. Organizátoři ji totiž zapomněli objednat. Až odpoledne byla hodina cvičení, protože trénink na dráze se kvůli počasí neuskutečnil. Odpadl i sobotní výklad o řádech, protože veškerá činnost pořadatelů byla věnována přípravě dráhy. Vyhrnuli všechno grejdrem a začali to ujíždět.“


Petr Křikava ovšem neměl obavy jenom z počasí a stavu dráhy. „Jezdci měli málo naježdíno,“ říká. „Michala byla jednou v Goričanu, Michal s Patrikem nikde. Konkurence byla dost velká, ale bohužel se dostavilo jen patnáct jezdců. V tom je potřeba hledat příčinu, proč tomu tak je. Zřejmě nedostatek motocyklů nebo náhradních dílů, na což naříkali už loni.“

Trénink se nakonec smrskl na nezbytné minimu. „Klukům byly umožněný jenom dvě minuty přípravy na dráze,“ popisuje slánský šéf. „Když jsem viděl naše, pochyboval jsem o úspěchu. Ale nakonec si vedli nad očekávání dobře. Michal se rozjel, dobře startoval. Michala taky, ale Patrik platil nováčkovskou daň, seděl na tom prvně. Jel dobře, ale nechal je ujet od startu. Druhý den se zlepšil a porazil i Míšu.“

Počáteční zaváhání bylo záhy zapomenuto
V sobotu se z našich závodníků umístil nejlépe Michal Průcha. Ten byl s dvěstěpadesátkou už při slánské premiéře zlaté trofeji v červenci 2010, kdy získal pohár pro nejmladšího účastníka. Předloni ho z účasti vyřadilo zranění z Memoriálu Jiřího Hurycha, ale loni se blýsknul pátým místem v závěrečné klasifikaci.

„Chtěli jsme to zkusit ještě naposled,“ svěřuje se, co ho s otcem Karlem vedlo, aby se zúčastnili také letošního ročníku. „Honzík Hlačinů nám udělal motor. Nejel jsem na tom ani jednou. Počítal jsem, že se svezu v pátek v Teterowě, ale tam bylo sněhu jako nasráno. Trénink se zrušil a v sobotu jsem měl jenom dvě minuty. Říkal jsem si, že snad ani nezatočím. Jak jsem netrénoval, byl jsem úplně rozházenej‘.“

Z českého trojlístku se do kontaktu se závodním motocyklem dostala pouze Michaela Krupičková. „Byla jsem dva dny v Goričanu, ale na půllitru,“ přibližuje. „Závodila jsem tam s Dánama. Vrátili jsme se a udělali dvěstěpadesátky. Neměli jsme ani jeden motor zajetej‘, říkali jsme si, že je zajedeme až v Teterowě a bude to v pohodě.“

Začátek vypadal jako vystřižený z chmurných obav Petra Křikavy. Michala Krupičková jeden bod, Patrik Mikel také, avšak v jízdě bez čtvrtého závodníka. Michal Průcha vyšel bodově naprázdno, což se ho nakonec mělo sakramentsky mrzet.

„První jízda byla na hovno, byl jsem ještě rozhozenej‘,“ nebere si slánský borec vůbec žádné servítky. Vše ovšem nabralo úplně jiný směr. „Druhou jízdu jsem vyhrál, spadlo to ze mě a všechno bylo OK. Když jsem ale v sobotu ráno viděl tu dráhu, myslel jsem, že to nedaj‘ dohromady. Naházeli tam slámu a zapálili ji. Jelo se od šesti a bylo to tvrdý jako beton.“

V rozjížďce s číslem dvanáct Michal Průcha prohrál s hlavním favoritem Danielem Spillerem, ale od té doby už jenom vítězil. „Od třetí jízdy bylo všechno bez problémů,“ popisuje. „Mířil jsem na bednu. A to jsem měl těžký jízdy, byla tam Míša a ten druhej‘ Rusák (Roman Lakbaum – pozn. redakce). Odstartoval jsem a vyhrál, to byla pecka.“

Skóre Michala Průchy se nakonec zastavilo na dvanácti bodech, stejně jako měl Sandro Wassermann. „Startovalo mi to, Honzík Hlačinů mi to naladil parádně,“ líčí okolnosti, které ho první den nakonec přivedly na nejnižší stupínek pódia. „Odstartoval jsem a pohoda. Start – cíl, bylo to pěkný, ale neděle už nebyla taková.“

Rozjezd v ryze českém podání
Zatímco Michal Průcha bral body s chamtivostí afrického revolucionáře, Michaela Krupičková se svým otcem Jaroslavem řešili technické záležitosti. „Měli jsme problémy, že to nechtělo startovat,“ říká dívka, jíž zdobí nezaměnitelné zelené barvy. „Sice to odstartovalo pěkně, ale hned to zvadlo. Až druhej‘ den jsme šli na nízký trysky, to bylo super, jelo to nádherně. Dráha byla divná, docela měkká, ale jinak super. Nic se nám nezlomilo, všechno makalo, nic neprasklo, pohodička.“

Nicméně den české reprezentantky měl ještě teprve přijít, protože sobotní večer pořádně prosil startovní listinu. „Ital odstoupil už po tréninku,“ ujímá se role vypravěče opět Petr Křikava. „A Jordan Dubernard si zlomil kličku. Pád měl i Onno Rykena a pro druhej‘ závod zbylo jen dvanáct jezdců.“


Klasické rozjížďkové schéma by za těchto okolností připomínalo spíše noty na buben. „Jury rozhodla, že se pojede dle rozpisu pro dvanáct jezdců,“ pokračuje Petr Křikava. „Provedla korektury, že páté jízdy se prakticky opakovaly z první série. Bylo to nekorektní, někteří jezdci měli vyloženě lehké jízdy, někteří zase těžké. Jako Michal Průcha, který se třikrát utkal s Danielem Spillerem a dvakrát s Arslanem Fajzulinem, ale ani jednou s Michalou, která to měla trochu lehčí.“

„Bylo to těžší, ale nemůžu si vybírat,“ krčí Michal Průcha rameny. „V tu neděli mi to nevyšlo. Měl jsem těžší jízdy, to se nedá nic dělat…“

Zato na mlýn Michaely Krupičkové proudila správná voda. „Sobota byla takové rozjížděcí, zjistit co a jak,“ vrací se ještě k prvním závodu. „Dopadlo to na šestý místo, takovej‘ normální výsledek. V neděli to ale jelo dobře a nakonec jsem jela rozjezd o bronz.“
Jejím protivníkem v rozhodující rozjížďce o celkový bronz nebyl shodou okolností nikdo jiný než Michal Průcha. „Vylosovala jsem si vnitřek,“ líčí kmenová závodnice Divišova. „Byla jsem ráda, už to bylo jenom na mně. Start mi vyšel dokonale, zvedlo se to a do první zatáčky jsem jela krásně po zadním. Pak jsem si už tvrdě držela lajnu. Věděla jsem, že už to udržím. Prostě pohoda. Michal se mi to dvě kola snažil vrátit, ale pak jsem mu poodjela.“

„Je to ostuda, porazila mě holka,“ trošku se stydí Michal Průcha, jehož neutěšuje ani fakt, že i jeho staršího brášku Miroslava Fencla před dvanácti lety při pardubickém finále devatenáctek prohnala Dánka Sabrina Bogh. „Neodstartoval jsem. Pak jsme na tom byli stejně. Snažil jsem se co nejvíc, ale neměl jsem, kudy ji předjet.“

Rozdílný vztah ke čtvrtlitrům i dlouhé dráze
By se českému nároďáku nepovedl hattrick v umístění na pódiu v ledařských družstvech, úvod sezóny medaili české reprezentaci medaile přece jen přinesl. „Dosažené výsledky byly pro mě velkým překvapením,“ nezastírá Petr Křikava. „Kdyby mi to někdo řek‘ před závodem, myslel bych si o něm, že je úplně pitomej‘!“

Na adresu mezinárodní motocyklové federace ovšem slánský šéf tolik pozitivních slov neodeslal. „Byl jsem moc a moc zklamanej‘ s úrovní soustředění pod záštitou FIM,“ říká bez obalu. „Je potřeba zvážit vhodnost termínu na začátku sezóny a celkové počty jezdců. Avízovaný Greg Hancock ani nepřijel. Když akademii loni vedl on, bylo to perfektní, ale letos v tom Armando Castagna plaval. Jak moh‘.“

Michaela Krupičková samozřejmě měla obrovskou radost, nicméně červíček pochybností přece jen hlodá. „Škoda, že jsme první den ty trysky nechali,“ povzdechne si. „Druhej‘ den mi špatně vycházely jízdy. Myslím, že jsem to měla stejně těžký jako Michal. Jeho likvidoval Spiller, mě Rusák. Medaile je parádní.“

Dvěstěpadesátkářská část kariéry Michala Průchy se v Teterowě uzavřela. „Teď dvěstěpadesátku odevzdáme,“ plánuje. „Dlouhá mi nic moc neříká, jsem rád, že jedu na pětistovce. Na ni jsou plány, uvidíme, co bude dál. Chci dojet sezónu živej‘ a zdravej‘.“

V tom se výrazně rozchází se svou přemožitelkou, kterou láká nejen kubatura 250 ccm, ale i dlouhá dráha obecně. „Na dvěstěpadesátce jedem‘ devátej‘ měsíc svět na dlouhý,“ vypočítává. „Pouáky ale mezitím nebudeme hledat. Už prvního května jedu na dlouhánu v Německu, poprvý na něm budu trénovat koncem dubna v Mariánkách. Uvidí se, jak to půjde. Myslím, že půjde. Je to lepší než klasickej‘ půliitr. Víc mě to baví a je vidět, že asi i víc sedí.“

Foto: archív Michala Průchy a Michaely Krupičkové

Fanouškovský tým pomýšlí na hattrick

Slaný – 20. dubna
Slánský Memoriál Antonína Vildeho, jehož čtrnáctý ročník je na programu první květnovou sobotu, nabízí jezdecké složení dvojic, které by za okolností běžného mistrovského závodu nebylo běžně k mání. Ve stejném duchu je i sestava HBC@Vrates – Matrix, která pomýšlí na třetí triumf v řadě. Zatímco Zdeněk Simota byl již u obou vítězství fanouškovského uskupení, zatímco Hynek Štichauer v jeho barvách nastoupí vůbec poprvé.

Účinkování týmu HBC@Vrates – Matrix ve slánském Memoriálu Antonína Vildeho:

ročník: umístění: sestava:
22.5.2010 5. Jaroslav Petrák – Vladimír Višváder
21.5.2011 1. Matěj Kůs – Zdeněk Simota
5.5.2012 1. Michael Hádek – Zdeněk Simota

Foto: Wojta Zavřel

Nicki Pedersen by se v úterý měl vrátit na Markétu

Praha – 18. dubna
Měsíc duben nabízí pouze dva extraligové duely, ale oba ovšem stojí za to. Příští úterý na pražské Markétě bude v roli hostujícího týmu Mšeno, které pro letošní sezónu posílilo vskutku ve všech směrech. Po remíze s Pardubicemi bude chtít Tomáš Topinka výraznější bodový zápis do tabulky, ovšem Petr Vandírek prahne po vítězství s nemenší chutí. Oba manažery spojuje rovněž fakt, že stále řeší otázku svých zahraničních akvizic. Zatím je známo, že pražskou vestu opět oblékne Nicki Pedersen.

„Druhý cizinec se zatím řeší,“ svěřil se Tomáš Topinka dnes odpoledne magazínu speedwayA-Z, když potvrdil návrat Nickiho Pedersena na území pražské šestky. I když extraliga stojí na svém samotném prahu, v úterý se pojede o čelo tabulky.

„Hlavně, a jsou hezký závody,“ přemítá pražský kouč, jenž patří do tábora zastánců nového systému, by přináší ořezání strategických možností. Přitom samozřejmě nezapomíná na vztah vůči svému klubu a dodává: „Kdyby se vyhrálo, bylo ty to samozřejmě lepší.“

Tento týden zaskočila Markéta pardubické závodníky atypicky připraveným oválem. Tomáš Topinka připouští, že na úterní duel by mohla být podobná. „Já si zase myslím, že bude úplně jiná,“ směje se Petr Vandírek.

Mšenský kouč si nenechal první utkání extraligové sezóny ujít. A nebyl ze mšenského tábora sám, koho jste předevčírem mohli v pražských ochozech potkat. Závod sledoval i Jan Jaroš, jehož syn Honzík byl jedním z mála, koho Václav Milík zarmoutil. Po dlouhém čekání na jeho příchod z tiskové konference do depa totiž musel skousnout fakt, že si pardubický junior zapomněl své autogramkarty doma. Nechyběli ani bratři Hádkové, Michal Klein a Zdeněk Růžička.

Úterní večer je však zastihne v roli hlavních aktérů závodu, i když Petr Vandírek nemá ještě o sestavě jasno. „Nemám nic potvrzeno,“ krčí rameny nad otázkou směřující k zahraničnímu kontingentu, i když určité vodítko přece jen nabízí. „Problém je, že v úterý jedou odložený televizní závod v King’s Lynn.“

Také on by logicky chtěl ukořistit dva body do tabulky a to tím spíše, byla-li loni jediná mšenská remíza hodně slabým odvarem předchozích lukulských hodů. „Chtěl bych, abychom v Praze vyhráli,“ uvažuje Petr Vandírek. „Nikdy nejezdíme na závody s tím, že prohrajeme. Rok jsme si dali přestávku a teď se chceme nadechnout k pořádnému výkonu. Máme co odčiňovat.“

Foto: Wojta Zavřel a Michal Kohout

Eduard Krčmář je už po operaci

Praha – 16. dubna
Po svém nešastném pádu během úvodního dějství českého šampionátu juniorských družstev ve Slaném se Eduard Krčmář v pondělí podrobil operaci. Lékaři mu doporučili, aby své zdrátované levé klíční kosti dopřál šest týdnů klidu, na což se ovšem samotný slánský závodník netvářil příliš nadšeně.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Ani samotný osud na sebe nechtěl vzít roli spravedlivého soudce

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 16. dubna
Úvodní fáze extraligového mítinku mezi Prahou a Pardubicemi rozhodně jako oslnivá reklama na nový rozpis nepůsobily. Tomáš Topinka na tribunce nad depem radostně jásal při sledování, kterak jeho svěřenci navyšují náskok až na osm bodů. Pozměněné reglementy dali Lubomíru Vozárovi pramalé strategické možnosti, takže mohl kousat asi jako žralok v posledním stadiu zubní paradentózy. Nicméně Pardubičané se záhy srovnali s nezvykle hlubokým povrchem oválu a začali dýchat domácím na záda, i když jejich koučovi nevyšel tah s nasazením Václava Milíka k Mateji Žagarovi, jelikož Slovinec nebodoval. V poslední rozjížďce základního rozpisu však spolu s Lukášem Drymlem, jehož po oslavách dnešních dvaatřicetin čeká v sobotu svatba, nedali ani náznak šance Nicki Pedersenovi a Andreasi Jonssonovi. Do finále vstupovaly Pardubice s dvoubodovou převahou, avšak Václav Milík řešil problémy se spojkou. Na rošt nakonec místo něho putoval Lukáš Dryml. Drama však gradovalo, když Pavel Váňa musel třikrát kvůli letmému startu rozsvěcovat červená světla. Napočtvrté vše klaplo, Nicki Pedersen triumfoval stylem start – cíl. Na druhé místo se probil Matej Žagar, avšak Lukáš Dryml v zápalu boje upadl a jeden bod Josefa France stačil ke smírnému výsledku.

Nekompromisní pražský nástup
Sluníčko zaplavovalo stadión svými hřejivými paprsky a dešové kapky, které nesměle padaly na Vypichu před šestnáctou hodinou, byly dávno zapomenuty. Turnikety proudil slušný dav diváků, který si nejen chtěl pořídit zlevněné vstupenky na pražskou velkou cenu, ale vidět první extraligový duel nové sezóny.

Počáteční fáze duelu obou loňských finalistů však příliš velké drama nenabídl. Pražané rozpoutali prudkou ofenzívu hned v rozjížďce s číslem jedna. Nicki Pedersen s Matějem Kůsem po podařeném startu nechali Aleše Drymla s Hynkem Štichauerem daleko za sebou. „Dráha mě překvapila, nebyl jsem v kontaktu,“ říkal Aleš Dryml, jemuž bylo jasné, že ho čeká spousta práce při hledání optimálního nastavení.

Tomáš Topinka, který na tribunce u depa fandil jako zběsilý, měl dost důvodů k radosti rovněž v dalších jízdách. V té s pořadovým číslem dvě úřadoval Václav Milík. Zdeněk Holub a Michal Škurla ovšem nepustili ke slovu Davida Štěrovského a remízou otevřeli prostor k nástupu k dalšímu útoku.

Martin Gavenda si před nástupem stěžoval na jarní chřipku, avšak tentokrát dokonale sekundoval Josefu Francovi, s nímž rychle ujel Lukáši Drymlovi s Tomášem Suchánkem. V rozjížďce s číslem čtyři se k prvnímu výjezdu chystal Matej Žagar. Slovinec, jenž si v české extralize vybudoval renomé díky svým startům za trojkoalici, nakonec v pardubických barvách nahradil Antonio Lindbäcka.

„Chtěl by mu poděkovat,“ nešetřil Aleš Dryml slovy díků na adresu Mateje Žagara. „Sehnali jsme ho na poslední chvíli. Pomohlo, že se mnou jezdí v Belle Vue. Komunikace byla rychlá, během pěti minut jsme byli domluvení a kontrakt ani nepodepsal.“

Při svém prvním ostrém výjezdu na ovál rychlým startem zaskočil Andrease Jonssona, za jehož záda pronikl Michal Škurla, zatímco David Štěrovský opět neinkasoval ani jeden bod. „Dramatický to teprve bude,“ reagoval Tomáš Topinka na připomínku magazínu speedwayA-Z, že očekával vyrovnaný duel a přitom má na hosty k dobru už osm bodů.

Na stejném rozdílu zůstaly týmy také po první přestávce. Václav Milík opět uletěl už od startu pražskému tandemu Matěj Kůs – Zdeněk Holub. Tomáš Suchánek už podruhé spálil spojku, takže bodové inkaso pro něj zůstávalo nedostižnou metou i nadále. Ještě loni by Lubomír Vozár už dávno odpověděl na pražský nástup žolíkovým útokem, avšak v duchu letošních pravidel by musel čekat, až jeho ztráta vzroste o další dva body.

Pardubice se dostávají do hry
Podobné vyčkávání by však mohlo předznamenat cestu do pekel. Hynka Štichauera proto v rozjížďce s číslem šest zastoupil Matej Žagar. S Alešem Drymlem po boku nedal Josefu Francovi a Martinu Gavendovi ani náznak šance už s vylétnutím pásky. Domácí ale reagovali stejně útočnou mincí. Nicki Pedersen jezdil na čele rozjížďky s číslem sedm od startu až k šachovnicové vlajce. Lukáš Dryml ovšem zvrátil pár slibných nájezdů, jimiž ho počastoval Matěj Kůs, než však od třetího kola začal na Pardubičana ztrácet až přespříliš.

Po sedmi jízdách svítilo na digitální tabuli skóre 24:18. Hosté se už vzpamatovali z počátečního šoku z netradiční dráhy a prahli být vyrovnanými soupeři domácím. Do osmé jízdy Lubomír Vozár poslal Václava Milíka místo Davida Štěrovského. Slibný záměr snížit pražský odstup ovšem vycházel jen v prvních metrech, kdy se za Václava Milíka zařadil Matej Žagar.

Jenže ani Slovinec nebyl dnes stoprocentním všelékem. Už v úvodním výjezdu se okolo něj mihnul Josef Franc a Martin Gavenda nezůstával dlouho pozadu. Matej Žagar v posledním kole zajel rovnou do depa a pražské vedení díky remíze zůstalo na šestibodovém náskoku. O smírný výsledek se vzápětí postaral Andreas Jonsson, který odvedl Aleše Drymla s Hynkem Štichauerem. Čtvrtý Zdeněk Holub ovšem musel ve druhém okruhu zůstat stát. „Přišlo mi, že to jede blbě, proto jsem pro jistotu vyměnil svíčku,“ vysvětloval ve svém depu. „A ono to nejelo vůbec.“

Před desátou jízdou si Matej Žagar dával pořádně na čas. Po startu se však tvrdě před Zdeňka Holuba dostal spolu s Václavem Milíkem do čela. Nicki Pedersen jel za nimi třetí, ale progres na lépe bodovaná místa se ukázal být nad jeho síly. Úvodní pražský náskok se smrskl na pouhé dva body a domácím nezbylo, než se bránit pardubickému náporu.

Václav Milík dával okázale najevo, že mu čtvrteční trénink na Markétě jde náramně k duhu. V rozjížďce s číslem jedenáct si opět razantně klestil cestu do čela. I když se zahákl se Zdeňkem Holubem, krizový moment ustáli bez kolize. Michal Škurla dovezl poslední potřebný bod k remíze, když ohlídal Davida Štěrovského.

Pardubický útok rozhodně nebyl u konce. Lukáš Dryml bleskově odstartoval do dvanácté jízdě. Andreas Jonsson musel vnějškem první zatáčky okolo Martina Gavendy a na protilehlou rovinku vyjel jako druhý. V nájezdu do druhé zatáčky jeho cestu zkřížil vedoucí Lukáš Dryml. Jenže Švéd se přesunul na venek a v nájezdu do druhého okruhu už vedl.

O sedmou z osmi remíz se nechtěně postaral Martin Gavenda. Po průjezdu cílem třetího kola zůstal stát a jeho bod zdědil Hynek Štichauer. K pražské smůle šlo však o planý poplach. „Měl jsem pocit, že mám defekt gumy,“ líčil pražský závodník. „Plavalo to, párkrát jsem v nájezdu cítil, jako bych jel po tvrdým.“ Nicméně pneumatika byla v naprostém pořádku.

Remízu brali nakonec s uspokojením všichni
Až šestý start dnes večer nevynesl Václava Milíka do čela. V rozjížďce s číslem třináct, kde nahrazoval Tomáše Suchánka, opouštěl rošt až jako poslední. V nájezdu do druhé zatáčky však ve druhém kole podjel Matěje Kůse. Boj mezitím zuřil také na čele, které si po vylétnutí pásky uzurpoval Aleš Dryml.

Josef Franc však dlel v bitevní vzdálenosti. Ve druhém okruhu útočil vnějškem úvodní zatáčky a ve výjezdu se skutečně dostal do čela. Pardubický kapitán se v následujícím oblouku pokusil spodní stranou o odvetu. Ačkoliv měla úspěch, v nájezdu do třetího kola byl Pražan zase první. „Škoda, probendil jsem to,“ litoval Aleš Dryml po průjezdu cílem.

Jeho tým si však stejně našel cestu před Olymp. Ve čtrnácté jízdě předvedl nejlepší start Nicki Pedersen, jenže v prvním výjezdu kolem něj proburáceli Matej Žagar a Lukáš Dryml. Díky triumfu 5:1 vedly Pardubice o dva body. Tomáš Topinka měl pravdu, drama skutečně přišlo. Utkání měla rozhodnout jeho poslední jízda, jejíž na události nabitý průběh jasně zastínil skoro všechno, co se doposud na pražském ovále dnes odehrálo.

Shon u boxu Václava Milíka se stal neblahým prorokem, že se děje něco zvláštního. Prasklé spojkové štefty přinutily nejlepšího muže domácích začít chystat druhý motocykl. Jenže Lubomír Vozár pod tlakem ubíhajících sekund raději poslal na ovál Lukáše Drymla.

Sotva páska letěla nahoru, rozsvítila se červená světla kvůli letmému startu. Sotva se závodníci znovu seřadili u pásky, historie se opakovala takřka na vlas přesně. Za letmým startem stál tentokrát Matej Žagar. Napotřetí se ulil Josef Franc. Po třetím přerušení vypukl mnohem větší shon, než poprvé kdy se na ovále s kanystrem paliva objevil pouze Michael Gregor. Dráha se tentokrát zaplnila mechaniky. „Když jsem to viděl, byl jsem z toho víc hotovej‘, než když jsem předtím závodil,“ komentoval situaci Aleš Dryml.

Čtvrtý start byl naštěstí v pořádku. Vpředu jeli Nicki Pedersen a Josef Franc, avšak Pardubičané útočili. Ve druhé zatáčce se Matej Žagar nekompromisně dostal pod Josefa France. Na něho si dělal zálusk i Lukáš Dryml, avšak na začátku druhého kola upadl. Tentokrát červená světla nesvítila a pardubický závodník se naštěstí dostal do bezpečí včas. Drama dnešního večera skončila remízou, díky níž spadl kámen ze srdcí v obou táborech. „Před poslední jízdou jsem doufal, že to dopadne aspoň takhle,“ nechal se za všechny slyšet Tomáš Topinka.

Hlasy z depa
„Chtěli jsme vyhrát doma,“ vyprávěl Nicki Pedersen. „Ale byl to první závod, nebyl jsem si stoprocentně se vším jistý. Mohl jsem do toho přidat víc, ale zatím testujeme motocykly. Příště do toho půjdeme víc a bude to lepší. Na pražské dráze se většinou v minulosti dalo závodit jen na venku, dneska to šlo i na vnitřku.“

„Dneska to byla fuška,“ nezastíral Josef Franc. „Neměl jsem problémy s dráhou, ale testoval jsem sám sebe. Trénovali jsme tady jen dvakrát a to byla dráha tvrdá. Člověk proto musel dnes přemejšlet, kudy jezdí. Byla to paráda. Až na patnáctou jízdu, kde jsem pustil bod, to bylo dobrý.“

„Byl to první extraligový závod,“ připomínal Matěj Kůs. „Musím se trošku rozjet. Dělal jsem pár chyb. Neměl jsem taky zrovna lehký číslo. Ale kluci jeli super.“

„Pěkný čtyři jízdy,“ bilancoval Zdeněk Holub. „Ale výsledek moh‘ bejt‘ o bod lepší u všech. Ale stačilo vlastně u jednoho. Přišlo mi, že to jede blbě, proto jsem pro jistotu vyměnil svíčku. A ono to nejelo. Škoda toho rozhodujícího bodu.“

„Je to moje druhé pořádné svezení na motorce v letošním roce,“ svěřoval se Martin Gavenda. „A je to celkem překvapivě dobré. Ale dobré je jen za tři, aspoň něco se povedlo.“

„Fajné,“ odpovídal Václav Milík na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu jelo. „Čtyři rozjížďky jsem vyhrál. Byla to paráda, začal jsem, jak jsem chtěl. Porazil jsem velký jména. Kdyby se tak dařilo dál, jsem spokojenej‘. Trošku mě mrzelo, že jsem nejel patnáctou jízdu. Spálili jsme spojku a druhou motorku jsem neměl připravenou a vyzkoušenou. Upadly dva štefty a byl to fofr. Hlavně jsem porazil Nickiho. Loni jsem na něj v Pardubicích odstartoval a byl tak vyjukanej‘, že jsem šel do prken. Nemůžu si stěžovat až na ty štefty, viděl jsem to fantasticky, bylo to super.“

„Mám dobrej‘ pocit,“ říkal Aleš Dryml. „Před závodem bych remízu bral všema deseti. Dráha byla úplně jiná, překvapila mě. V první jízdě jsem měl bod, ale nebyl jsem v kontaktu. Nastavení jsem vychytal až v závěru.“

„Minulej‘ rok tady byla betonka, teď jsme museli jít o tři zuby jinam,“ popisoval Lukáš Dryml. „Začátek byl slabší, jak jsme laborovali s motorkou. Dráha byla dobrá, určitě lepší než jinde, ale neznali jsme to a trvalo nám dvě série, než jsme to doladili. V patnáctý jízdě byl záměr nasadit Vencu. Já už relaxoval, ale nakonec jsem musel jet. Mockrát se opakoval start, to není dobrý pro spojku. Čtyřka byla nejhorší dráha, nemoh‘ jsem se tam prodrat. Dostal jsem se na třetí místo, potom ho Matej Žagar vyvez‘, ale já to přepísk‘. Klouzalo to. Snažím se bejt‘ fér, sebral jsem to a odešel, abych nedělal kašpara. Byl to krásnej‘, vyrovnanej‘ závod.“

„Na hovno,“ nemohl Tomáš Suchánek najít pozitivní slova. „Dvakrát mi shořela spojka. Asi jsem jí moc nakládal při tréninku. Teď to jenom hořelo. Horší to už bejt‘ nemůže. Táhli to ostatní, hlavně Venca.“

1.-2. PSK Olymp Praha     45
Nicki Pedersen, DK 3 3 1 1 3 11
Matěj Kůs 2 2 1 0   5(1)
Josef Franc 3 1 2 3 1 10
Martin Gavenda 2 0 1 E   3(2)
Andreas Jonsson, S 2 3 3 0   8
Michal Škurla 1 1 – 1   3(3)
Zdeněk Holub 2 1 E 0 2   5(1)
 
1.-2. Zlatá přilba Pardubice     45
Aleš Dryml 1 2 2 2   7(1)
Hynek Štichauer 0 – 1 1   2(2)
Lukáš Dryml 1 2 2 2 F 7(1)
Tomáš Suchánek R 0 0 –   0
Matej Žagar, SLO 3 3 R 3 3 2 14
Václav Milík 3 3 3 2 3 1   15(2)
David Štěrovský 0 0 – 0   0

Aktuální extraligová tabulka:

  závody skóre tabulkové body
1. Praha 1 45:45 1
1. Pardubice 1 45:45 1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Michal Kohout