Archiv autora: Antonín Škach

Ve finálové rozjížďce se mšenský tandem natáhl pro vítězství

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 1. května
Jedna velká improvizace byl dnešní druhý prvoligový mítink. Personální hlavolam ještě více zauzlila včerejší zranění Martina Málka a Daniela Hádka a stejně tak poznání Jana Jaroše, že po pádu při extralize minulý týden není dokonale fit pro zranění. Když navíc dopoledne onemocněl Stanislav Pouznar, ve startovní listině se škrtalo a přepisovalo o sto šest. Přesto jsme však byli svědky strhující podívané. Až ve finále mšenský tandem Jan Holub – Filip Šitera vyřešil boj o vítězství s Prahou. Pardubice se z bronzu mohly radovat až v rozjížďce s číslem šestnáct, když už koaliční tým Březolupy a Žarnovice vystřílel veškerý prach svého jezdeckého potenciálu. Závod vyvrcholil nadstavbovým Memoriálem Emila Sovy, v jehož finále Filip Šitera oplatil Romanu Čejkovi dvě předchozí porážky.

Škatulata se hejbala
Poprvé od roku 2005 se na prvního máje ve Mšeně konal prvoligový mítink, což nebylo příliš optimální s ohledem na velký počet zahraničních mítinků, jimž naši borci dali přednost. V tomto světle byla obdivuhodná loajalita Filipa Šitery, který svému oblíbenému závodu položil na oltář závod mistrovství Evropy v Debrecenu.

Jeho gesto se ukázalo jako nanejvýš prozíravé. Jan Jaroš totiž včera při Markéta Open neobjel jediné kompletní kolo. V rukách, které si ošklivě odřel při extralize minulý týden, nemohl udržet motocykl. A raději se rozhodl vypustit i dnešní mítink. Další ranou pro domácí tým se ukázalo onemocnění Stanislava Pouznara, jehož Rudolf Grepl ještě během dopoledne raději odvezl domů.

Špatné zprávy ze mšenského tábora zněly nepříjemně také v březolupsko-žarnovickém týmu. Jeho původní tříčlenná sestava byla sice improvizací už sama o sobě, nicméně přesto působila ambiciózně. Jenže včera neskončila ještě ani první série a všechno bylo po pádech Daniela Hádka a Martina Málka vzhůru nohama.

Svit čarodějnických ohňů provázel už jen boj o splnění povinné kvóty třech závodníků, kteří prošli přejímkou. Tomáš Topinka přislíbil zapůjčení Filipa Hájka, jenž by se v pražské vestě dočkal určitě jednoho vystřídání. V koaličních barvách na něho však čekala slušná porce závodění. Alternativa s hostováním Michala Kleina totiž ve světle výše zmíněných mšenských patálií nevyšla. A Michal Průcha, jehož se včera před půlnocí podařilo narychlo zmobilizovat, předem avizoval bolesti v ruce.

Lékař závodu mu start nedoporučil, avšak slánský junior se přece jen rozhodl, že do závodu zkusí vstoupit. Rozjížďka s číslem jedna však proběhla jen ve tříčlenném aranžmá. Nejlepší start vystřihl Jan Holub, aby ho však v prvním oblouku podjel jmenovec Zdeněk. Jeho vítězství se však do cesty postavil David Štěrovský, když upadl na začátku druhého okruhu. Dočkal se diskvalifikace a po restartu už Zdeněk Holub vládl pevnou rukou od samého počátku.

Druhá jízdě viděla velké sólo Ondřeje Smetany, jehož pražský kouč operativně přesunul na post náhradníka. Praha se usadila v čele, Mšeno zůstávalo druhé, ale ve třetí jízdě nemohl na rošt žádný z jeho zástupců. Za této situace dovezl Filip Hájek jeden bod pro Březolupy, kde už bylo jasné, jakou hodnotu má. Michal Průcha skutečně ve druhé jízdě ujel jen pár metrů, než definitivně zajel na trávník.

Michal Škurla třetím triumfem zvýšil náskok Markéty, jíž na konec úvodní série rovněž čekala plonková jízda. Nakonec jí ovládl Roman Čejka, který v prvním výjezdu před sebe nepustil divoce útočícího Filipa Šiteru. Díky jeho vítězství se koaliční celek dostal na stejnou úroveň s Pardubicemi, jelikož Hynek Štichauer z taktické rezervy vytěžil třetí místo.

Závod byl však ještě příliš mladý, aby se daly vyvozovat závěry. Rozjížďku s číslem pět opanoval Jan Holub, jenž se po raketovém startu usadil v čele. Ondřej Smetana se v prvním oblouku zvenčí prosadil přes Jaroslava Petráka. Pražané setrvávali v čele, navíc jejich pozici hned vzápětí konsolidoval Michal Škurla.

Na komplikované dráze se konečně našel a rozjel se k letos nejlepšímu výsledku. V šesté jízdě za sebou nechal Hynka Štichauera a Michala Kleina hned s vylétnutím pásky. Po nucené přestávce ve dvou jízdách konečně přišla řada i na spojené moravsko-slovenské družstvo. Roman Čejka slavil druhý triumf v řadě, když záhy zmizel z dohledu Ondřeje Smetany i Davida Štěrovského.

Avšak v osmé jízdě vyšel Filip Hájek bodově naprázdno. Zdeněk Holub se dočkal porážky od Filipa Šitery, avšak Pražané zůstávali před Mšenem o pět bodů. René Vidner již podruhé dovezl bod, přesto však v půlce základní části měla Pardubice jen dva body k dobru na personálně trápené Březolupy.

Mšenský král slavil dvakrát
Druhou polovinu mítinku však otevřela další absence pražského závodníka. Jan Holub odvedl Hynka Štichauera s Filipem Hájkem a přiblížil se Markétě na dvoubodový dostřel. Ovšem Pražané měli stále tahat za delší konec provazu. Zdeněk Holub před závodem namontoval nové lamely, ale nebyl spokojený se svými starty. A tak se vrátil ke starému složení spojky, což se mu vyplatilo hned v desáté jízdě.

Sotva vyletěla páska vzhůru, jal se úřadovat. Roman Čejka tentokrát zaostal vzadu, avšak v úvodní zatáčce druhého okruhu se ladně přenesl před Jaroslava Petráka. Za vedoucím Pražanem se však nehnal. Dobře věděl, že druhé místo ponechalo jeho celek na desetibodové ztrátě na vedoucí Prahu. A že uzrál čas na žolíkový útok.

Rudolf Grepl mu přihrál do cesty Filipa Šitery, avšak slánský junior v koaličním žoldu na něho vyzrál záhy po startu. Vítězství násobené dvěma posunulo Březolupy na třetí příčku o čtyři body před Pardubice. Dvanáctá jízda měla proběhnout jen ve dvou, proto se na jejím roštu dodatečně objevil Filip Hájek v roli taktické rezervy.

Michal Škurla zaznamenal třetí triumf v řadě. Zdálo se, že Praha s pětadvaceti body konečně kráčí za prvoligovým triumfem. A že jedinou nezodpovězenou otázkou zůstává, zda koaliční celek dokáže udržet Pardubice na své uzdě. Ale chyba lávky.

Hynek Štichauer bez větších problémů zvítězil ve třinácté jízdě. I když Filip Hájek přivezl bod za Michalem Kleinem, koalice se mohla chlubit osmnácti body proti pardubickým sedmnácti. A ke všemu vítězná šňůrka Romana Čejky se opět přetrhla.

„Nevyšel mi start, bolely mě ruce, tak jsem to vypustil a jel na jistej‘ bod,“ omlouval se v depu za své třetí místo za Janem Holubem a vítězným Michalem Škurlou, mezi něž se mu nepodařilo v první zatáčce proniknout. Jaroslava Petráka ovšem stačil nechat za sebou.

Tím se účinkování spojeného celku Březolup a Žarnovice uzavřelo. V rozjížďce s číslem patnáct Hynek Štichauer zajistil Pardubicím definitivně v dnešním závodě třetí místo. Zadání své mise neměl ovšem příliš komplikované. Na rošt s ním přijel jen Zdeněk Holub, který však navíc ještě během prvního kola zůstal stát. „Zadřel jsem motor,“ vraštil čelo.

Ve dvou se jelo rovněž v rozjížďce s číslem šestnáct. Filip Šitera odvedl Jaroslava Petráka, čímž Mšeno nastupovalo do finálové jízdy se ztrátou třech bodů na Prahu. Ty se nakonec pro tandem Filip Šitera – Jan Holub ukázaly jako maličkost. „Nepoved‘ se mi start a už jsem pak jen chytal cejchu,“ zněl komentář z úst bezprostředního svědka jejich počínání Michala Škurly. Ten se musel smiřovat nejen se svou dnešní první prohrou, ale také ztrátou vítězství svého celku stylem last minute.

Filip Šitera ovšem záhy měl další důvod k oslavám, protože opanoval doprovodný Memoriál Emila Sovy. V semifinále na něho odstartoval Jan Holub, avšak toho podjel ještě v prvním okruhu v zatáčce u depa. Druhé semifinále se stalo kořistí Romana Čejky, jehož stejně suverénně do finále doprovodil Hynek Štichauer.

Finálový start vynesl do čela Romana Čejku. Filip Šiteru mu už třetí porážku na své dráze nedovolil. Tvrdě se hnal spodkem první zatáčky, aby ukázal, kdože je ve Mšeně králem. Povedlo se mu to hned ve výjezdu, aby posléze mařil Slaňákovy nájezdy až do cíle. Po prvoligovém triumfu Mšena mohl na nejvyšším stupni rovnou zůstat.

Hlasy z depa
„Čejkin vyjel ven a já už věděl, že tam budu,“ líčil Filip Šitera rozhodující okamžiky finále Sovova memoriálu. „Chtěl jsem vyhrát, i když on jel dobře. Takže paráda, vyhrál jsem a vyhráli jsme i ligu. Bylo to dramatický až do finále. V něm rozhodoval start, byli jsme domluvený s Holubínem, jak pojedem‘. Vyhrát doma je povinnost, hlavně aby nám to vyšlo taky o extralize.“

„Včera nic moc, ale dneska byla konečně dráha,“ porovnával Jan Holub dnešní mítink s včerejším Markéta Open. „Vyhráli jsme, jsem spokojenej‘. Ve finále šlo o všechno, ale s Filipem je to vždycky dobrý. V Sovově mohlo bejt‘ líp, to je pravda, ale taky hůř.“

„Zazávodil jsem si, bylo to dobrý,“ nechal se slyšet Michal Klein. „Je dobrý, že Mšeno vyhrálo. Nepadal jsem ani ve svý zatáčce, řek‘ jsem si, že budu závodit. To je lepší. Celkem to šlo, musel ses vyhejbat dírám.“

„Dobrý, až na ty dvě poslední jízdy,“ připomínal Michal Škurla nejen finálovou jízdu první ligy, ale také semifinále Sovova memoriálu. „Ale jinak dobrej‘ den. Nastavení bylo v pohodě a dráha se mi tady líbí.“

„Ze začátku to bylo dobrý,“ vyprávěl Zdeněk Holub. „Dal jsem nový lamely, ale první dva starty mi nešly, tak jsem to dal zpátky a bylo to lepší. Škoda motoru, nevypadá to pěkně. Uvidíme, až se to otevře.“

„Dobrý závody,“ pochvaloval si Hynek Štichauer. „Další na rozjetí, ale stoprocentně spokojenej‘ nejsem. Nešly mi starty a na těžkejch‘ drahách se necejtím ve svý kůži. Aspoň jsem ale porovnal oba motory. Uvidíme, připravíme se na další závody a jedeme dál.“

„Na hovno,“ suše odtušil Jaroslav Petrák na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Dráha. Hrozná, nejhorší v republice. Kvůli svými handicapu s železem tady nechci blbnout. Chtěl jsem, snažil se, chvilku to vydrží, jenže pak to zase začne bolet. Kdyby byla lepší dráha, bylo by to daleko lepší. Nemůžu tady do toho chodit jako mladý, musím koukat na zadní kolečka. Ale závodit se mi chtělo.“

„Dobrý,“ těšil se Roman Čejka. „Dneska super, nejlepší trénink. To je sranda, samozřejmě. Ale jsem maximálně spokojenej‘. Motor, co jsem nevěřil, jel suprově. Poved‘ se mi i Memoriál, vezu si pohár, akorát nevím, co budu dělat s tou dětskou sedačkou, co jsem taky vyhrál. Jednou mě opral Zdeněk Holub na startu. Nechtěl jsem něco zkoušet, abychom mohli jet v další jízdě žolíka. A ten se mi poved‘. Pak mi ale vůbec nevyšel start a vypustil jsem to. Bolely mě ruce, tak jsem se na to radši vyprd‘ a dojel si pro bod.“

1. Grepl PDK Mšeno     30
st.č. 1 – neobsazeno      
st.č. 2 – neobsazeno      
Michal Klein 2 1 0 2   5
Jan Holub 2 3 3 2 3 13
Filip Šitera 2 3 2 3 2 12(1)
 
2. Markéta Praha     29
st.č. 13 – neobsazeno      
Zdeněk Holub 3 2 3 E   8
Michal Škurla 3 3 3 3 0 12
st.č.16 – neobsazeno      
Ondřej Smetana 3 2 2 1 1 9
 
3. ZP Pardubice     22
Jaroslav Petrák 2 1 1 0 2   6
st.č.10 – neobsazeno      
René Vidner 1 1 0 –   2
David Štěrovský X 1 2 –   3
Hynek Štichauer 1 2 2 3 3   11
 
4. AK Březolupy/SC Žarnovica     19
st.č.5 – neobsazeno      
Michal Průcha R – – –   0
Roman Čejka 3 3 2 6* 1   15
Filip Hájek 1 0 1 1 1   4

Aktuální prvoligová tabulka:

  bilance malé body velké body
1. Mšeno 1-0-1-0 51 6
2. Březolupy/Žarnovica 1-0-0-1 53 5
3. Pardubice 0-1-1-0 51 5
4. Praha 0-1-0-1 47 4

14. Memoriál Emila Sovy:

    SF1 SF2 FIN
1. Filip Šitera, Mšeno 1.   1.
2. Roman Čejka, Slaný   1. 2.
3. Jan Holub, Mšeno 2.   3.
4. Hynek Štichauer, Pardubice   2. 4.
5. Ondřej Smetana, Praha 3.    
  Michal Klein, Mšeno   3.  
7. Michal Škurla, Praha 4.    
  Filip Hájek, Praha   4.  

Foto: Eva Palánová

Lotyši jsou v hlavní části SWC

Daugavpils – 1. května
Lotyšský kvartet využil domácího prostředí v Daugavpilsu, aby dominoval úvodnímu závodu světového šampionátu družstev a s naprostým přehledem postoupil do hlavní části světového poháru družstev. Na jeho štítě skončily celky Slovinska, Německa a Ukrajiny.

1. Lotyšsko 45 Maksim Bogdanovs 13, Vjačeslav Giruckis 6, Kjastas Puodžuks 11, Andrzej Lebeděvs 15
2. Slovinsko 30 Matej Žagar 20, Aleksander Čonda 4, Maks Gregorič 3, Matič Voldrih 3
3. Německo 28 Martin Smolinski 13, Kevin Wölbert 8, Max Dilger 2, Tobias Busch 5
4. Ukrajina 22 Andrej Karpov 7, Stanislav Mělničuk 4, Andrej Kobrin 2, Aleksander Loktajev 9

České trio skončilo bez postupu

Debrecen – 1. května
Jurica Pavlic vyhrál semifinále evropského šampionátu jednotlivců v Debrecenu, když v dodatkové jízdě porazil Roberta Miskowiaka. Další rozjezd se konal o místo náhradníka a Peter Karlsson v něm protnul metu před Christianem Hefenbrockem a Tomášem Suchánkem. Nakonec se však ukázal jako zbytečný, jelikož po protestech závodníků bylo zrušeno omezení o postupu maximálně dvou zástupců jedné země. Do Žarnovice tak postoupil i Janusz Kolodziej, původně pátý, jenž měl být původně jako třetí polský závodník vyřazen. Tomáš Suchánek skončil devátý, Matěj Kůs jedenáctý a Martin Gavenda dvanáctý.

1. Jurica Pavlic, CRO 3 3 3 3 2 14+3
2. Robert Miskowiak, PL 3 2 3 3 3 14+2
3. Hans N. Andersen, DK 2 3 3 3 1 12
4. Sebastian Ulamek, PL 1 3 3 1 3 11
5. Janusz Kolodziej, PL 3 1 1 3 3 11
6. Nicklas Porsing, DK 2 2 2 1 2 9
7. Peter Karlsson, S 1 2 2 0 3 8+3
8. Christian Hefenbrock, D 2 1 1 2 2 8+2
9. Tomáš Suchánek, CZ 3 0 1 2 2 8+1
10. Jozsef Tabaka, H 1 2 2 1 1 7
11. Matěj Kůs, CZ 2 0 2 2 0 6
12. Martin Gavenda, CZ 0 3 0 2 X 5
13. Guglielmo Franchetti, I 1 1 0 0 1 3
14. Denis Štojs, SLO 0 1 0 1 0 2
15. Jernej Pečnik, SLO 0 0 1 0 0 1
16. Pavel Kondratjuk, UA 0 0 0 0 0 0
res Roland Bankö, H   DNR
res Robert Tabaka, H   DNR

Pražské návrhy padly

Praha – 30. dubna
Josef Franc svým včerejším počínáním na pražské Markétě dal jasně najevo, že si plně zaslouží nominaci na divokou kartu pro SGP České republiky. Představitelé pražského klubu dávali také najevo, že Markéta Open je především o určení pozice náhradníků. A vskutku návrh, který z českého hlavního města odešel na FIM obsahuje Josefa France se startovním číslem šestnáct. Zbývala tedy otázka sedmnáctky a osmnáctky.

Startovní číslo sedmnáct by dle pražského návrhu měl mít Václav Milík, čímž se naplnil hlavní smysl včerejšího klání. Na osmnáctku byl navržen Zdeněk Holub. Výsledek jednání vedení klubu bezprostředně po závodě zklamalo Romana Čejku, který pražského juniora nakonec v rozjížďce s číslem dvacet vystrnadil z finálové jízdy.

Foto: Michal Kohout

Noc čarodějnic začala famózním triumfem Josefa France

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 30. dubna
Seznam jezdeckých ztrát dnešního Markéta Open, jenž mělo s definitivní platností upřesnit minimálně obsazení startovního čísla sedmnáct při Grand Prix České republiky, nebyl bohužel ani zdaleka u konce s ranní uzávěrkou startovních čísel. Michal Průcha nestihl včas připravit své motory, avšak pravá pohroma nastala během první série. Daniel Hádek se při pádu po rozjížďce s číslem dvě nemohl postavit na levou nohu, navíc díra v přilbě dávala najevo otřes mozku. Martin Málek o dvě jízdy později utrpěl zlomeniny kůstek v kotníku, které si dle předběžných zpráv vyžádají šest týdnů klidu. Jan Jaroš zase rezignoval kvůli prstům brutálně odřeným při extraligovém pádu. Přesto mítink spěl k dramatickému vyvrcholení. Z triumfu se nakonec radoval Josef Franc, když se nebojácným způsobem propracoval do čela finálové jízdy.

Postavení favoritů není bez potvrzení
Prudké ochlazení poznamenalo dnešní podvečer. Zima jako v ruském filmu, studený vítr a ošklivé mraky evidentně odradily diváky, jichž branou stadiónu prošlo přece jen méně než při dvou extraligách. Do české metropole se však příliš nechtělo ani závodník, by organizátoři deklarovali, že výsledek dnešního Markéta Open se postará o bernou minci minimálně pro startovní číslo sedmnáct české velké ceny.

Tomáš Topinka si pohrával s myšlenkou rozpisu pro dvacet závodníků, který nakonec pod vlivem omluvy dvou Němců odložil a vrátil se ke klasice. Když se nakonec omluvil také Michal Průcha, jenž se svým otcem Karlem nestihl dát dohromady zadřené motory, technickou přejímkou prošlo přesně šestnáct borců.

Jenže první sérii bylo naneštěstí souzeno, aby startovní listinou otřásla ještě více. Josef Franc v první jízdě lehce zaváhal na startu. Avšak šok v podobě jeho porážky od Michala Škurly, jenž perfektně odstartoval, se nekonal. Josef Franc se ujal vedení hned v první zatáčce a při svém předjížděcím manévru za sebou táhl Hynka Štichauera.

Josef Franc byl prakticky jistou divokou kartou bez ohledu na dnešní výsledek, avšak zbývající místa byla ve hře. V kuloárech se přetřásalo jméno Zdeňka Holuba. Nejenže by pražský klub jeho nominací zapadl do současného trendu umožnit talentovaným mladíkům vstup mezi jezdeckou smetánku z pozice náhradníka. Avšak ústecký rodák by si vestu náhradníka dozajista zasloužil.

Také tentokrát v rozjížďce s číslem dvě vystřelil dopředu. Jenže vnějškem první zatáčky přijel Daniel Hádek a sebral mu vedení. Ani tentokrát se však senzace na úkor favorita nekonala. Ve druhém kole se plzeňský závodník ocitnul na zemi v prvním oblouku. Zdeněk Holub a Ondřej Smetana volili dobrovolný pád také.

Daniel Hádek byl vyloučen, avšak mnohem horší se ukázalo jeho odstoupení ze závodu. „Nepostavím se na nohu,“ stěžoval si na bolesti v kotníku. Kromě toho dostal pořádnou ránu do hlavy, o čemž svědčila i díra v jeho přilbě.

Repete se stalo jednoznačnou kořistí Zdeňka Holuba. Rovněž třetí jízda skončila triumfem favorita, který však i v tomto případě musel o tři body bojovat. Ochozy jen zašumělo, když se Václav Milík ocitnul v pásce. „Odstartoval jsem Čejkina, ale vyloučili mě,“ popisoval pardubický závodník, jehož jméno se také v pořádajícím klubu skloňovalo mezi kandidáty na jeden z náhradnických postů.

Neměl však pravdu o své vyloučení. Jakožto volný závod a navíc bez náhradníků mělo Markéta Open výhodu trestné čáry. S letem pásky vystřelil Tomáš Suchánek sledovaný Romanem Čejkou, který dnešní podnik pojal spíše jako testování motocyklů. Václav Milík ve druhé zatáčce minul Michala Kleina a hned se jal stíhat slánského borce.

Jenže co se nestalo. Na konci třetího kola zastavil vedoucí Tomáš Suchánek. „Utrh‘ se mi ventilek ze zadního kola,“ objasňoval Pardubičan příčinu. „Tak moh‘ ještě to kolo a půl vydržet.“ Zatímco odstavoval svůj motocykl na trávník, Václav Milík rázem bojoval o triumf.

V předposlední zatáčce skutečně dokázal objet Romana Čejku, aby projel pod šachovnicovou vlajkou Stanislava Klenovce jako vítěz. „Už jsem jednou vyhrál ve Mšeně z handicapu, ale to byly juniorský družstva,“ zářil ve svém depu. „Po tom venku to bylo rychlý, ale hlavně rozhodlo, že se Tomášovi stal ten defekt.“

I čtvrtá jízda byla hodně osudová pro další vývoj závodu. Nejprve ještě před koncem úvodního kola odstoupil Jan Jaroš. Prsty sedřené i s nehty během extraligy z minulého týdne mu nedovolily bezpečně ovládat závodní stroj. Mnohem horší incident přišel ve druhé zatáčce druhého kola.

Martin Málek upadl a Jan Holub také. „Přetočil jsem se,“ říkal březolupský závodník později ve svém depu. Kulhal na levou nohu a na základě barvy jejího kotníku pojal lékař závodu podezření na zlomeninu. Vyšetření v nemocnici skutečně potvrdilo dvě zlomené kůstky.

Rus je prozatímním gubernátorem Markéty
Počínaje druhou sérií tedy o účast při pražské velké ceně bojovala jen třináctka závodníků, nicméně mítink byl stále bohatý na dramatické momenty. Svědectví by o tom mohl podat především Josef Franc. Vítězství v rozjížďce s číslem osm už třímal ve svých rukou, když mu v poslední zatáčce přestal jet motocykl.

„Od třetího kola to zdechávalo,“ líčil později. „Až to třicet metrů před cílem zdechlo.“ Potíže svého klubového kolegy zúročil Ondřej Smetana, zatímco Michal Klein zvýšil drama poslední zatáčky svým pádem. Naštěstí šlo o lehké sklouznutí, takže metu o chvíli později protnul i on.

Josef Franc byl jediným vítězem první série, který se nedočkal tříbodového repete. Zdeněk Holub v první zatáčce páté jízdy objel svého jmenovce Jana a Václav Milík vzápětí naměřil Hynku Štichauerovi i exotickému Santiago Martinezovi na pořádně dlouhý frak. Andrej Kudrjašov prve vyhrál opakovanou čtvrtou jízdu stylem start – cíl, ale po vylétnutí pásky rozjížďky s číslem osm se mu postavil do čela Roman Čejka. S ním si ovšem poradil hned v úvodní zatáčce.

Avšak slánský junior se začal přibližovat vedoucím příčkám. Vedení Santiago Martineze v rozjížďce s číslem devět učinil přítrž vnějškem prvního oblouku. Podobný kousek provedl ve čtrnácté jízdě Jana Holuba. Ten posléze svedl skvělý duel s Hynkem Štichauerem, s nímž si několikrát prohodil pořadí, aby nakonec skončil třetí.

Romanu Čejkovi pomohly také bodové ztráty dalších závodníků. Zdeněk Holub sice předvedl nejlepší startovní manévr desáté jízdy, leč Hynek Štichauer se po něm v první zatáčce sápal vnější stopou. Sotva se posunul dopředu, podjel je oba Andrej Kudrjašov. Ještě na protilehlé rovince byl Zdeněk Holub zpátky před Pardubičanem, jenže to si už Rus dláždil cestičku ke třetímu triumfu.

Sotva projel vítězně cílem, nemohl tušit, že ve vedení průběžné klasifikace zůstane sám. Dvanáctá jízda svedla na roštu Václava Milíka a Josefa France. Jejich kočkování u pásky skončilo blikáním červených světel, čímž dal Tomáš Topinka jasně najevo letmý start. Napodruhé vše klaplo. Pražan letěl dopředu, a by ho Pardubičan proháněl až do cíle, předvídal jeho manévry s rutinou ostříleného věštce.

Václav Milík sice zaknihoval první porážku, avšak v patnácté jízdě jako druhý přistřihnul křidélka Zdeňka Holuby. V patnácté jízdě mu na to stačil prakticky start, protože Pražan musel usilovně zápolit s Michalem Škurlou. Že povedený startovní manévr není sám o sobě zárukou úspěchu, se hned vzápětí přesvědčil Tomáš Suchánek.

„Materiál byl daleko a jak jsem tam z jedničky najížděl, oni si to zkrátili a vychcali se mnou,“ kroutil hlavou, jak rychle v rozjížďce s číslem šestnáct klesl z první na třetí příčku. Andrej Kudrjašov byl rychlejší, na Josefa France si však Tomáš Suchánek ještě vyšlápl. V předposlední zatáčce to vypadalo, že se ve výjezdu přece jen spodem posune na druhé místo, ale Josef Franc se záhy stal pánem situace.

Ani tygr neodmítá nabídnutou šanci
Andrej Kudrjašov zůstával neporažený na čele průběžné klasifikace, avšak zatím nemohl křičet hop, protože ani zdaleka ještě nepřeskočil. Sice se už mohl počítat mezi finalisty, ale u pásky rozjížďky s číslem sedmnáct ho očekával Václav Milík. Ten si evidentně začal libovat v předstartovních psychologických hrátkách.

„Odstartoval jsem ho fest,“ usmíval se při pohledu na Andreje Kudrjašova, jenž se předčasně lapil do pásky a musel o patnáct metrů zpátky. „Naštěstí jsem stál u mantinelu a rozhodčí na mě neviděl.“ Každopádně Pardubičan měl po odstartování ring volný jen sám pro sebe, jelikož na stranu jeho pomyslných spojenců se přidal Ondřej Smetana.

Pražský junior konečně indikoval, že slabší počátek sezóny s bolestmi rukou a problematickými spojkami zanechal na smetišti dějin. Andrej Kudrjašov ho sice dojel, ale dostat se na druhou příčku byl už tvrdší oříšek. Ve druhé zatáčce mu to spodem nevyšlo. Vnějškem té následující také ne.

Až když ve druhém okruhu udeřil v zatáčce u depa z levé strany, kýžené druhé místo bylo jeho. Jenže to už byl Václav Milík dávno v trapu a ruskému borci nezbylo než osnovat odvetné plány na finále. Zatímco oni dva měli postup jasný, o jejich soupeřích měla rozhodnout dvacátá jízda za účasti desetibodových Romana Čejky, Josefa France a Zdeňka Holuba.

Předehru jejího dramatu vyplnil duel osamocených Tomáše Suchánka a Hynka Štichauera, v němž končené slovo řekl vzduch unikající z pneumatiky druhého jmenovaného. „Asi budu muset koupit nový haltry,“ prolétlo mu hlavou při vzpomínce na stejný defekt před čtyřmi dny v Březolupech. Vzápětí zahrál velké sólo Jan Holub, avšak to už se konečně chystala dvacátá jízda večera!

Připomínka, že se dnes jede o místo ve velké ceně, evidentně působila na Romana Čejku jako viagra na stařečkovy pohlavní touhy. Po vylétnutí pásky to bylo právě on, kdo vystřelil dopředu. Josef Franc setrvával v těsném závěsu, aby se ve výjezdu z druhé zatáčky vrhnul vpřed úzkou skulinkou mezi slánským závodníkem a mantinelem.

Dech beroucí manévr Pražanovi vyšel, takže projížděl cílem jako vítěz. Roman Čejka udržel druhé místo, zatímco pěst Zdeňka Holuba nedosáhla dostatečně daleko, aby zabušila na finálová vrata.

Hluboká dráha motivovala Václava Milíka k výběru vnitřní pozice na finálovém roštu. Sázka na červenou vyšla dokonale. Vypálil dopředu. Josef Franc a Andrej Kudrjašov spěchali v jejich patách, až to odskákal Roman Čejka, jenž také nemusel na svůj startovní manévr plivat hanbou.

„Říkal jsem si, jakej‘ mám dobrej‘ start,“ svěřoval se Roman Čejka. „A najednou tam všichni byli, tlačili se na mě a Pepa mě trošku poslal.“ Tomáš Topinka na věži reagoval bleskurychle a blikání červených světel se stalo dílem okamžiku. Roman Čejka utrpěl při pádu pouze díru v kombinéze, avšak jeho doprovod na tom byl mnohem hůře.

Otec Roman přeběhl přes trávník v neuvěřitelném tempu. Díky svému těžkému oddychování v depu by mohl ministerstvu zdravotnictví posloužit jako živý billboard v protikuřácké kampani. Roztlačení Romana Čejky se raději ujal mechanik Antonín Polák. Jenže Slaňák spěchal na dráhu tak vehementně, že důstojný muž v červenobílé pracovní kombinéze ztratil veškerou oporu. Samozřejmě byl bez klobouku, ale ne bos, přesto si bolestivě natloukl nejen nos jako čert vystupující z tramvaje v dětském rozpočítávadle, avšak také žebra na levé straně hrudníku.

Opakovaný start se stal kořistí Josefa France. Jenže Andreje Kudrjašova musel vyvážet tak vehementně, že se Václav Milík nebojácně protáhl do čela spodní stranou prvního výjezdu. Josef Franc však nabral zrychlení z kategorie kosmických rychlostí.

Do druhé zatáčky přiletěl zleva, vytlačil Pardubičana na mantinel a od té doby jen počítal kola do cíle. „Nebyl to žádné prasárny,“ vyjádřil se na téma svých útoků. „Bylo to závodní. Kdybych nevyužil šanci, nikdy bych se přes ně nedostal.“

Václav Milík jistil druhou příčku před Andrejem Kudrjašovem, zatímco Roman Čejka uzavíral řadu. A zatímco po celé zemi hořely čarodějnické ohně, zasedalo vedení klubu, aby jednalo o svém návrhu na podobu startovní listiny SGP České republiky.

Hlasy z depa
„Dneska mi dráhu udělali snad schválně,“ vyprávěl Josef Franc. „Mám tu hlubinu rád. Dneska byl hlubší spíš střed a vnitřek. Jsem rád, že jsem na Grand Prix podruhý za sebou. Šel jsem do toho, že tady budu úplně suverénní. Bohužel se to nepovedlo. Na finále byly nejlepší jednička, dvojka a čtyřka. Modrá je dobrá, vzal jsem si dvojku. Můj manévr nebyl prasáckej‘, bylo to závodní, měl jsem nabranou rychlost. Chtěl bych to finále vidět natočený. Tři tygři v akci. Kdybych ale nevyužil šanci v té chvíli, nikdy bych se přes ně nedostal.“

„Mně se hluboký dráhy líběj‘,“ přiznával Václav Milík. „Mám rád hlubší starty, jsem spokojenej‘. První jízda byla nejlepší, z handicapu jsem vyhrál už ve Mšeně. Ale to byly juniorský družstva, tady měl Tomáš defekt. Pak musím říct, že jsem odstartoval Čejkina, ale vyloučili mě. Andreje Kudrjašova jsem pak odstartoval fest. Rozhodčí mě neviděl, stál jsem za mantinelem. Ve finále jsem doufal, že vyhraju. Vybral jsem si jedničku, byla nejhlubší. Ale Pepča je zkušenej‘ pán a vymyslel to na mě. Odstartoval jsem a od lajny je zavřel. Pepa mě stíhal po lajně, byli jsme stejně rychlí. Takže jsem v Grand Prix zase jako náhradník. Taky bych už chtěl divočáka. Doufám, že se svezu, chtěl bych ty paliče změřit.“

„Ty vole, to jsem nečekal, že se dostanu tak vysoko,“ překvapil Roman Čejka dokonce i sám sebe. „Super hezky jsem se svez‘. Udělal jsem vše, co bylo v mejch‘ silách. Bomba. Na to, že jsme sem jeli zkoušet motorky, je to super. Ve finále si říkám, jakej‘ mám dobrej‘ start. A najednou tam byli všichni a tlačili se ke mně. Pepe mě trošku poslal a já si udělal díru do kombinézy pod kolenem. Osmnáctka na Grand Prix by byla hezká. To bych si nechal líbit mít doma takovou vestu!“

„Jsem o bod pod finále,“ smutnil Zdeněk Holub. „Nevím, co se dělo. Dráha se změnila, nebyl jsem dopasovanej‘. Škoda tý poslední jízdy. Ta byla na prd. Blbej‘ start a ještě jsem jel docela pomalu.“

„Asi budu muset koupit nový haltry,“ přemítal Hynek Štichauer na druhou píchlou pneumatikou ve dvou po sobě jdoucích závodech. „Dneska to bylo prima svezení. Zkoušeli jsme, ale nejsem ze sebe nadšenej‘. Byl to průměr, ale dobrý svezení. Dráha byla zezačátku divoká, koukal jsem, abych se nezranil. Závod od závodu se snažím to dostávat do sebe. Občas jedu skvěle, občas se trápím.“

„Ventilek a pak ta jízda, co jsem dojel třetí,“ citoval Tomáš Suchánek z pomyslného seznamu svých ztrát. „Materiál byl daleko. Jak jsem tam najížděl z jedničky, oni si to zkrátili a vychcali se mnou. To jsou chyby, ale chybama se člověk učí. Nebylo dneska stoprocentní štěstíčko, i když ke konci to hezky jelo i startovalo.“

      FIN
1. Josef Franc, Praha 3 2 3 2 3 13 1.
2. Václav Milík, Pardubice 3 3 2 3 3 14 2.
3. Andrej Kudrjašov, RUS 3 3 3 3 2 14 3.
4. Roman Čejka, Slaný 2 2 3 3 2 12 4.
5. Zdeněk Holub, Praha 3 3 2 2 1 11  
6. Jan Holub, Mšeno 2 2 1 1 3 9  
7. Hynek Štichauer, Pardubice 2 2 1 2 2 9  
8. Tomáš Suchánek, Pardubice E 1 3 1 3 8  
9. Ondřej Smetana, Praha 2 3 2 0 1 8  
10. Michal Škurla, Praha 1 1 1 1 2 6  
11. Michal Klein, Mšeno 1 1 0 3 0 5  
12. Santiago Martinez, RA 1 1 2 0 1 5  
13. Filip Hájek, Praha 0 0 1 2 0 3  
14. Daniel Hádek, Mšeno X – – – – 0 (los)  
15. Martin Málek, Březolupy X – – – – 0 (los)  
16. Jan Jaroš, Mšeno R – – – – 0 (los)  

Foto: Michal Kohout a Miroslav Horáček

O sedmnáctku jich nakonec pojede šestnáct

Praha – 30. dubna
Omluva dvou německých závodníků donutila Tomáše Topinku, aby modifikoval startovní listinu večerního Markéta Open. Bohužel většina potenciálních účastníků má v mysli jiné závody v nejbližším časovém horizontu. Na nabídku zapojit se do boje, který vítězi vynese minimálně startovní číslo sedmnáct při české velké ceně, řekla ne.

„Naši závodníci nechtějí závodit,“ povzdechl si Tomáš Topinka dnes dopoledne. Omluvené Stevena Mauera a Danny Maassena se pokusil nahradit českými borci, ale ani jeden z oslovených neprojevil zájem na rychlo do večerního závodu naskočit.

Za těchto okolností nebylo možné udržet rozpis závodu pro dvacet závodníků. Tomáš Topinka proto operativně odvolal Ronnyho Weise a Richarda Geyera a přepracoval startovní čísla do klasického modelu od jedničky do šestnáctky.

Změna klíče rozjížděk však přinesla verdikt, že se o stupních vítězů rozhodne v závěrečném finále čtveřice nejlepších.

Definitivní podoba startovní listiny:

1 Michal Průcha, Slaný
2 Hynek Štichauer, Pardubice
3 Michal Škurla, Praha
4 Josef Franc, Praha
5 Zdeněk Holub, Praha
6 Santiago Martinez, RA
7 Daniel Hádek, Mšeno
8 Ondřej Smetana, Praha
9 Tomáš Suchánek, Pardubice
10 Václav Milík, Pardubice
11 Roman Čejka, Slaný
12 Michal Klein, Mšeno
13 Jan Holub, Mšeno
14 Jan Jaroš, Mšeno
15 Andrej Kudrjašov, RUS
16 Martin Málek, Březolupy
17 Filip Hájek, Praha

Foto: Wojta Zavřel