Praha – 15. června
Sotva se ve středu v podvečer ocitnul v sanitce, hlavou se mu mihla myšlenka na předčasný konec sezóny. Jenže tu rázně zaplašil, v čemž mu pomohla diagnóza, že z hrozivé kolize s Adrianem Miedzinskim vyvázl bez zlomenin. Jenže bolest v rameni neustávala a lékaři ho včera vyšetřili raději ještě jednou. Verdikt byl nemilosrdný. Prasklá lopatka. Světový šampionát v Debrecenu, na nějž se tolik připravoval, musel škrtnout tak či onak. Matěj Kůs však magazínu speedwayA-Z prozradil, že ze svých dalších cílů včetně účasti ve světovém poháru družstev a útoku na český mistrovský trůn nechce už slevovat ani v nejmenším.

„Mám největší radost, že vydržela krční páteř,“ svěřuje se Matěj Kůs z lůžka střešovické nemocnice. „Bolela mě ze všeho nejvíc. Nemohl jsem vůbec hnout hlavou a další den jsem vypadal jak po pořádný nakládačce. Krk je ale v pořádku, stehenní kost taky vydržela. Tam už ledují jen čtyřcentimetrovej‘ hematom.“

A potom příval pozitivních zpráv ustal. „Rozbolelo mě rameno,“ vysvětluje pražský závodník obrat k mnohem nepříjemnější diagnóze. „Doktoři si toho nevšímali. Začlo to bolet postupně s tím, jak odcházela bolest z jiných míst. Vnímal jsem ji stále víc a tak mi včera odpoledne udělali znovu rentgen. A lopatka je prasklá.“

Nicméně Matěj Kůs v sobě nezapře odhodlaného bojovníka. „Po pádu mě bolely žebra, pánev, páteř, noha, ruka, rameno,“ vypočítává. „Celá pravá strana těla, úplně vše. Teď už zkouším chodit. Ještě bolí, když se směju a kašlu. Mám ruku v gypsu, vždy jsem se ale hojil velmi rychle a budu na dráze dříve, než jsem čekal. Po pádu jsem toho moc nevnímal. Chvilkově jsem padal do bezvědomí, ale vím, že jsem byl smířený, že mám po sezóně. Jsem rád, jak to dopadlo. Můžu jen litovat škody, které budou v šestimístných číslech, a mistrovství světa, na které jsem se od začátku sezóny připravoval.“

Dnešní kvalifikační závod v Debrecenu pro seriál velkých cen na příští rok měl v hledáčku už dlouho. „Proto jsem si vybral mistrovství Evropy v Debrecenu, i proto jsem tam pak jel volnej‘ závod,“ připomíná, kolikrát se na maďarském ovále už letos objevil. „Vyzkoušel jsem si vše, co jsem potřeboval. I přes všechny pády a vzlety jsem se do tohoto závodu připravoval velmi sebevědomě a opravdu věřil v postup.“

Pražský závodník rozhodně nikdy nemluví jen tak do větru. „Věděl jsem, jaký závod mi čeká,“ říká. „V Anglii poslední dobou nebylo vůbec počasí a dráhy v příznivých stavech. Proto jsem pár závodů nechtěl riskovat. Když jsem odstartoval, jel jsem, když ne, nedělal jsem kraviny. Mistrovství světa bylo pro mě tento rok opravdu důležité.“

Nezaviněný pád během rozjížďky s číslem třináct středečního test matche proti Polákům však všechny ambice roztrhal na cáry jako papír. Matěj Kůs ovšem není zvyklý plakat nad rozlitým mlékem. „Teď dělám vše, abych se dal do pořádku na světový pohár,“ tvrdí odhodlaně. „A rozhodně budu bojovat o český titul.“

Foto: Wojta Zavřel

Praha – 15. června
Vedle závodění s pětistovkou rozhodně neplánoval odložit stopětadvacítku, kde přece jenom věřil větší šanci na úspěch. A vskutku. Jeho předpoklady se začaly zjara naplňovat. Po vítězství ve Slaném se ujal vedení v průběžné klasifikaci kolibřího šampionátu na klasických drahách. Vypustil juniorku v Divišově kvůli evropskému poháru 125 ccm v Pardubicích. Finále A mu uniklo o pověstný vlásek. V béčku upadl a od té doby ho potkáte v depu se sádrou na pravé ruce. Filip Hájek se ale magazínu speedwayA-Z svěřil, že by už v červenci mohl opět usednout za řidítka svých kanárkově žlutých motocyklů.

„Naštíplá kost,“ ukazuje Filip Hájek na svou pravačku a dodává, že takovou trofej si z Pardubic rozhodně neplánoval přivézt. „Škrtnul jsem si o zadní kolo Adama Fencla a šel přes hák.“

Přitom chybělo málo a v osudnou dobu by na dráze vůbec nebyl. Mika Meijer ho totiž bodově předstihl až v poslední rozjížďce základní části. A právě on při rovnosti bodů vystřídal pražského borce na startovním roštu finále A.

„Co se dá dělat?!“ vnímá Filip Hájek svou smůlu poněkud pragmaticky. „Bylo by lepší, kdyby se to nestalo, a dojel bych. Je to zklamání, aspoň nějakej‘ výsledek by byl.“

V Žarnovici i v Praze už pošilhával po soupeřích. „Stalo se to pětadvacátýho,“ uvažuje nad časovým horizontem, kdy se sám vrátí do závodního kolotoče. „Po měsíci mi pětadvacátýho sundaj‘ sádru. Pak budu mít dlahu. Dva mistráky jsou v prdeli, budu mít co dohánět. Je dobrý, že se posunula ta Plzeň. Budu rád, když stihnu desátýho ty Pardubice.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Praha – 14. června
Jeho pád při Markéta Open během večera pálení čarodějnic mátl svou nevinností. Stejně tak první verdikty, že z něho vyšel bez následků, by kulhal na levou nohu. Teprve na základě barvy jejího kotníku se vynořilo podezření na frakturu kůstek v kotníku, které se o pár hodin později naneštěstí potvrdilo. Původní prognózy o závodnickém šestinedělí však nyní berou za své. Když se ho zeptáte na možnost účasti v extraligovém klání svého Slaného proti pražskému Olympu, kroutí hlavou. Na dotaz po startu v důležitém semifinále mistrovství Evropy jednotlivců v Murecku příští týden, reaguje Martin Málek mnohoznačným pohledem. Přesně takovým, který u plochodrážních závodníků může znamenat zároveň ne, ale i ano.

„Po pěti týdnech mi konečně sundali sádru,“ pochlubil se Martin Málek minulou sobotu ve slovenské Žarnovici. Ještě se opíral o berli, kterou ovšem už během obou podniků na pražské Markétě nechal doma. Jenže konec rekonvalescence ještě není v časovém horizontu nejbližších dnů.

„Není to taková pohádka, jak jsem si myslel,“ říká březolupský závodník. „Jak jsem minulou středu odcházel zase se sádrou, bylo jasné, že takový rychlý comeback to nebude. Ptal jsem se doktora na ježdění a padly termíny v řádu měsíců. Takže těžko říct.“

Přitom léčba zraněné nohy probíhá bez komplikací. „Týden jsem na to nesměl došlapovat,“ svěřuje se Martin Málek. „Nepohlo se to, nemuseli mě operovat a rovnat. Lýtková kost by nevadila, ale zlomenina kotníku je špatná. Měl jsem to prasklé přímo v kotníkovém kloubu. Teď mi to docela natéká. Zkouším se o to opírat, ale bolí to.“

Takže otázka závodního comebacku není skutečně na pořadu dne? „Uvidím,“ krčí rameny. „Dali mně ortézu, mohl bych začít vyšlapovat. Jedna extraliga mi vyšla s přehozením. Že bych stihnul tu druhou, jsem spíš skeptický. Je to slabé a ztuhlé, čekal jsem, že to bude daleko v lepším stavu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)