AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Divišov – 23. června
Po tréninku se do českých boxů připlížila chiméra o skvěle jedoucích Němcích. Nicméně byl to právě náš kvintet, jenž se záhy ujal vedení v semifinále evropského šampionátu juniorských družstev. Německý tým nehrál vůbec hlavní roli a mladí Lotyši bez Andrzeje Lebeděvse, jenž musel zůstat na odloženém race-off v Esbjergu na tom byl ještě hůř. Český náskok před Švédy vzrostl do půlky mítinku až na šest bodů. Nicméně Seveřené ho dokázali zlikvidovat. V rozjížďce s číslem šestnáct upadl Jacob Thorssel, avšak vyloučením pykal Václav Milík, jehož zavinění bylo hodně diskutabilní. Zatímco švédský sudí Krister Gardell, jenž během závodu prokazoval místy skutečně silná národní cítění, dokonce strachy před pískotem z ochozů zvažoval přivolání policie, Milan Špinka se svým týmem pracoval na strategii v závěrečné sérii. V ní se už musel obejít bez Václava Milíka, jelikož řády limitují užití náhradníka šestnáctou jízdou. Po diskvalifikaci Olivera Berntzona za sražení Zdeňka Holuba, Češi opět dýchali Švédům na záda. A v dramatické koncovce nezaváhali. Eduard Krčmář v rozjížďce s číslem devatenáct odvedl Mathiase Thörnbloma a stav byl vyrovnán. Nakonec Roman Čejka odstartoval jako pánbůh. By sám připouštěl drobnou chybičku v poslední zatáčce před cílem, mířil za postupem jako rozjetý expres. Fredrik Engman zaostal vzadu, navíc měl lehký pád a skvělé divišovské publikum aplaudovalo vítězným Čechům.
Do maxima zatím chybí jenom dva body
Zatímco v sobotu v Divišově finišovaly přípravy závodu, reprezentanti ještě závodili. Michal Škurla se po explozi motoru své dodávky nedaleko Devíti křížů vracel za pomoci svého staršího bratra. Václav Milík ovšem z italského Loniga dorazil v pořádku. Milan Špinka mohl jenom chválit osud, který kapitána národního týmu poslal italského race-off. Jeho protějšek v dánském Esbjergu byl totiž přeložen na dnešek. Lotyši tím pádem škrtali nejen Andrzeje Lebeděvse, ale zároveň podstatnou porci svých ambicí.
Z rychlosti Němců šla českou části depa obava, avšak kupříkladu Roman Čejka zachovával klidnou hlavu. „Sedlo mi to, měl jsem docela hezký starty,“ nezastíral. Nakonec naším největším problémem zůstali Švédové. Fredrik Engman je skutečně v rozjížďce s číslem jedna dostal na čelo průběžné klasifikace. Zdeněk Holub odrazil Valentina Grobauera, jenž pod něho ve druhé zatáčce třetího kola sunul svůj motocykl.
Eduard Krčmář ovšem vzápětí triumfoval stylem start – cíl. Oliver Berntzon si na skalp Marka Risse musel počkat až do druhé zatáčky. „Bacha na ten nájezd do první zatáčky,“ varoval slánský závodník Romana Čejku, sotva se míjeli za vraty depa. „Je tam díra jako prase!“
Danny Maassen se ocitl na zemi hned v prvním oblouku. Roman Čejka se mezitím dostal před Andrejse Kovalčukse, avšak vedoucí Jakob Thorssel ho na první pozici pozval sám. V nájezdu do druhé zatáčky mířil rovnou do nafukovací bariéry, jakoby to k ní táhnul obrovský magnet. Repete jenom ve společnosti Lotyše nepředstavovalo pro Romana Čejku sebemenší problém. A český tým byl v čele.
Ve čtvrté jízdě upadl Ivan Plešakovs, avšak ke svému štěstí ve chvíli, kdy už blikala červená světla. Krister Gardell stisknul jejich knoflík kvůli letmému startu Rene Deddense. Napodruhé si dal Němec větší pozor, přesto švédský arbitr jeho start vyhodnotil jako ulitý.
Němec už vařil jako rychlovarná konvice a menší konfrontace s ředitelem závodu Pavlem Kubešem v depu ho evidentně nabudila. Napotřetí dal jasně najevo, že jeho starty jsou doopravdy rychlé. Po vylétnutí pásky nikoho před sebe nepustil. Pro české aspirace se ovšem jako mnohem klíčovější ukázalo, že Michal Škurla směřoval v Němcových stopách a ohlídal Mathias Thörnbloma.
V páté jízdě tahal Milan Špinka poprvé své eso z rukávu. Evropské řády poněkud nešastně limitují použití náhradníka mezi pátou a šestnáctou jízdu. Český kouč tudíž přizpůsobil strategii, že Václav Milík bude své kolegy rytmicky střídat.
Po raketovém startu neměl sobě rovného. „Přišel jsem na to, jak startovat,“ smál se vzápětí od ucha k uchu. Jacob Thorssel byl v ten moment bezmocný. A to tím spíše, vyšlápl-li si na něho Jevgenijs Kostigovs v prvním výjezdu. Švéd ho podjel ještě před cílem úvodního okruhu, avšak náskok českých borců vzrostl již na pět bodů.
Bez taktických možností muselo lotyšské trio v každé sérii vynechat jednu rozjížďku, což byl případ i rozjížďky s číslem šest. Pád Erika Risse v první zatáčce zůstal ze strany arbitra nepovšimnutý. Roman Čejka však preventivně zpomaloval a Mathias Thörnblom za jeho zády ho poslušně kopíroval. Bouřlivá gesta osazenstva depa dala oběma jasně najevo, že Švéd na věži na stop knoflík nesáhl.
Roman Čejka byl naštěstí pohotový, udržel si vedení a již podruhé dojel do cíle jako vítěz. Stejnou bilancí se mohl po sedmi jízdách pochlubit již jenom Fredrik Engman. Vystřelil rychle do vedení, zatímco Eduard Krčmář dojel do první zatáčky přece jen o chloupek později. Ani v prvním oblouku se Slaňák nedostal dopředu. Ale ani nápad, že by předčasně skládal zbraně!
Ve třetím kole užuž ochozy otevíraly svá hrdla. Eduard Krčmář vnějškem první zatáčky pronikl na první příčku. Fredrik Engman ale zůstal pánem situace i nadále. Ztráta jediného bodu, konec konců teprve druhá, neznamenala žádnou pohromu. V osmé jízdě zůstal Zdeněk Holub ve svém boxu, aby ho zastoupil Václav Milík.
Pardubičan opět nepřipustil sebemenší diskuse o dělbě bodů. Před Olivera Berntzona pronikl Rene Deddens, jenže houževnatý Švéd se s ním během dvou kol vypořádal. V útoku na českého kapitána mu ale zabránil pád Andrejse Kovalčukse ve druhé zatáčce třetího okruhu. Krister Gardell tentokrát se zastavením neváhal. Avšak i v repete Václav Milík zmizel ze startovního roštu se stejnou rychlostí jako peníze z investičních fondů české kupónové privatizace počátku devadesátých let.
Česká převaha je fuč
I když se základní část přehoupla do své druhé půle s českou šestibodovou převahou, v žádném případě náš tým nebyl ve finále. A to ani jednou nohou, jelikož Švédové vychytali nastavení svých motocyklů a začali mnohdy až nepříjemně kousat. Všechno odstartoval Mathias Thörnblom.
V úvodní zatáčce rozjížďky s číslem devět se sice vedení ujal Valentin Grobauer následovaný Eduardem Krčmářem. Jenže Švéd si načasoval svůj útok na druhé zatáčky, aby po vnější straně minul slánského borce při vjezdu do druhého kola. Počátkem čtvrtého okruhu se vypořádal i s Valentinem Grobauerem.
Z oblohy se snášely miniaturní kapičky osvěžujícího mžení, avšak Seveřané působili, jako kdyby se koupali v obřím bazénu plném živé vody. Jacob Thorsell triumfoval v rozjížďce s číslem deset ve stylu start – cíl. Zdeněk Holub nestihnul nestihl Erika Risse v první zatáčce. A Němec ho posléze zdržoval natolik, až se vítězný Švéd prohnal pod šachovnicovou vlajkou s náskokem celé roviny.
Mžení přešlo do regulérního deštíku a se stejnou intenzitou sílil i nordický nápor. Oliver Berntzon si vychutnal Michala Škurlu, který ovšem držel v šechu Marka Risse. Rezervista německého celku skončil svůj jediný výjezd na divišovský ovál už ve třetím okruhu, v němž skončil v nafukovací bariéře druhé zatáčky.
Krister Gardell nechal jízdu dojet, aby se ovšem hned vzápětí dostal do ostré konfrontace se svými vlastními postoji. Když v úvodní zatáčce třetího kola dvanácté jízdy upadl Rene Deddens, neváhal s rozsvícením červených světel ani na okamžik. Pravda, postižený borec se zvedal poměrně ztěžka, avšak na pozadí dalších událostí se objektivně nelze zbavit dojmu, že největším motivačním faktorem švédského arbitra bylo desetimetrové vedení Václava Mlíka před Oliverem Berntzonem.
Co čert nechtěl, při repete Václav Milík sice zopakoval excelentní start, avšak už v nájezdu říkalo vedení pane Oliveru Berntzonovi. Pardubičan nechal při útocích na ovále doslova a do písmene celou duši. Zbavil se dotěrného Jevgenijse Kostigovse, proháněl vedoucího Švéda až na samotnou metu, ovšem dva body se staly přece jenom maximem.
Lotyši měli po třetí sérii šest bodů, Němci devět, což ale drtivé části na stadiónu bylo z celého srdce ukradené. Švédové právě dorovnali českých sedmadvacet bodů. Přestávka na úpravu dráhy se zdála nekonečná. Konečně vyrazil z vrat depa Václav Milík.
Po startu byl v čele, avšak kvůli kolizi Erika Risse a Fredrika Engmana se jelo znovu ve čtyřech. Ani při repete nebylo Václavu Milíkovi souzeno dojet si pro tři body. Červená světla svítila vinou Andrejse Kovalčukse, jenž upadl ve druhém oblouku. Až napotřetí zahrál pardubický závodník halasné sólo. Fredrik Engman zaostal vzadu, avšak v první zatáčce podjel Erika Risse a ohrožoval vedoucího Čecha.
Trojitý vykřičník Romana Čejky na závěr
Triumf Václava Mlíka vrátil náš tým zase na čelo průběžné klasifikace. Roman Čejka ho vzápětí upevnil hladkým triumfem v rozjížďce s číslem čtrnáct. Vrcholem snahy Olivera Berntzona se stalo překonání Valentina Grobauera v první zatáčce. Rozjížďka s číslem patnáct vynesla do čela Mathese Thörnbloma.
Avšak Zdeněk Holub mu byl v patách. Nejprve odrazil útok Danny Maassena, aby ve výjezdu podjel vedoucího Švéda. Neměl zdaleka vyhráno, přesto hájil vedení až do třetího okruhu. V jeho úvodní zatáčce se však Mathias Thörnblom prohnal vnějškem dopředu. S jedním bodem náskoku nebylo rozhodně třeba plakat nad hračkami spadlými do kanálu, by samozřejmě ani Švédové sami nad sebou lámali hůl.
Milan Špinka si poslední nasazení Václava Milíka načasoval právě do šestnácté jízdy. Náhradník našeho nároďáku opět pronikl do čela. Jenže Jacob Thorssel ještě v úvodním nájezdu za sebou nechal Rene Deddense. A o kolo později v prvním oblouku podjel Václava Milíka.
Ten se ve druhé zatáčce dostal na venek. Nabral rychlost a bleskurychle udeřil středem mezi Rene Deddensem, jehož kratší trajektorie dostala na chvilku dopředu, a Jacobem Thorsselem. Na rovince pod věží už vedl, když se ovšem Švéd poroučel k zemi. Krister Gardell zastavil jízdu. V okamžiku, kdy rozsvítil žluté vylučovací světlo odpovídající českým barvám povlakům, rozpoutalo se pravé peklo na zemi.
Pořadatelé jej slibovali v reklamní kampani už na jeden z finálové série evropského šampionátu jednotlivců. Na něj museli rezignovat, takže slogan zůstal dnešnímu závodu. Samozřejmě měl symbolizovat boje na ovále, ale nyní se švédský arbitr sám posadil rovnou do pekelného kotle s vroucí vodou.
„Ani jsem se ho nedotk‘,“ zapřísahal se Václav Milík. „Dal jsem to pod něj, on najednou zmizel, ale já jsem do něj nevrazil.“ Pokud někdo ještě nestál na nohou z předcházejícího boje Zdeňka Holuba, nyní promptně vyskočil na nohy. Les vztyčených rukou dával sudímu znát, co si publikum o jeho verdiktu myslí. Objekt jejich zájmu mezitím zvažoval přivolání policie na svou záchranu, nakonec však vydal pokyn, a spíkr Roman Hájek uklidňuje diváky.
Jacob Thorssel se mezitím nechával dlouho ošetřovat, dokud neměl připravený motocykl. Bez větších potíží v jeho sedle přivezl tři body a zvýšil švédské vedení o dva body. Český tým však držel pohromadě jako jeden muž a fungoval jako pečlivě promazané soukolí.
V rozjížďce s číslem sedmnáct triumfoval Jacob Thorssel. Michal Škurla objel Danny Maassena v první zatáčce a udržel českou ztrátu na přijatelné třibodové hranici. Že rozhodně není nepřekonatelná, podal pádný důkaz Zdeněk Holub. V rozjížďce s číslem osmnáct vystřelil dopředu. V úvodním oblouku jen zprava překonal Erik Riss, avšak Oliver Berntzon zůstával za jeho zády.
Až v nájezdu do poslední zatáčky vsadil Švéd na jednu kartu. Při svém útoku ovšem podsekl pražského juniora, který se ocitl na zemi. Vzduch voněl po střelném prachu, naštěstí nikdo neškrtl fatální sirkou emocí. Erik Riss už projel vítězně cílem, takže sudí přidělil technické body a svého krajana diskvalifikoval. Kdoví, možná mu právě předchozí reakce publika zabránila v nesportovní špinavosti.
„Sebral mi přední kolo,“ líčil incident Zdeněk Holub, jehož největší zdravotní újmou byl chrapot, který si přivodil povzbuzováním svých kolegů v posledních dvou jízdách. „ Asi si myslel, že švédskýmu rozhodčímu to nebude divný, ale naštěstí vyloučil jeho.“ Důležité ovšem bylo sebrat Švédům bod, který na nás měli k dobru.
Všem zatrnulo, když se devatenáctá jízda zastavila. Nejvíc Eduardu Krčmářovi, jenž neměl jistotu, zda si předním kolem neškrtnul do pásky. Krister Gardell ovšem jeho manévr vyhodnotil jako letmý start. A slánský závodník si posléze počínal na ovále způsobem, jenž nelépe ilustruje plochodrážní slangem, že si se svým švédským soupeřem vytřel zadek.
„Měl jsem nervy a udělal letmák,“ popisoval v depu, zatímco Milan Špinka mohl škrtnout možnost, že by do případného rozjezdu nasadil Václava Milíka. Za vyrovnaného stavu se poslední jízda změnila v nervy drásající kdo s koho. Snad aby se české nervy neuklidnily tak rychle, červená světla blikala tentokrát kvůli letmému startu Romana Čejky.
A byl to právě on, kdo úspěšnému účinkování českého nároďáku dodal zlaté vykřičníky na závěr. Po skvělém startu už neměl sobě rovného. Do cíle ho hnal celý stadión, i když Fredrik Engman dlouho trčel na posledním místě. Z něho ho dostal až pád ve třetím kole, po němž se do sedla vrátil, ale neprojel cílem.
Roman Čejka měl v posledním oblouku drobný krizový moment, který však ustál stejně excelentním způsobem, jímž pojal celé odpoledne. Krister Gardell sklidil pískot ještě jednou, když dekoroval své krajany stříbrem. Avšak záhy se nad stadiónem rozlehl mnohem hlučnější jásot, když Roman Hájek vyhlásil vítězné české hochy.
Hlasy z depa
„Super závod,“ liboval si neporazitelný Roman Čejka. „Doma jsme si s panem Kolegou (přezdívka mechanika Antonína Poláka – pozn. Redakce) dělali motor úplně sami. Vyšlo to. O tréninku mi to sedlo, měl jsem hezký starty. Poslední jízda byla nejhorší, protože celej‘ tým sázel na mě. Nervozita trošku byla. Vybral jsem si pěknou kolej. Říkali mi, že jsem pěkně odjel. Asi to bude pravda, protože jsem nikoho neviděl (smích). Až v poslední zatáčce jsem se málem přetočil. Asi jsem byl vyplašenej‘, ale stejně jsem naštěstí dojel pro první místo. Je to bomba, máme postup!“
„Úspěšnej‘ víkend,“ připomínal Václav Milík svůj včerejší postup do challenge kvalifikace o SGP 2014. „Takže super. Přišel jsem na to, jak startovat. Budu se toho držet. Jednou jsem neodstartoval a nestih‘ jsem ho. Především jsme měli super tým. Zatáhli všichni, když bylo nejvíc potřeba.“
„Dobrý, hlavně že jsme vyhráli,“ přidal se ke svým kolegům rovněž Eduard Krčmář. „Doufám, že nám to vyjde v Polsku. Tam to bude těžší než v Divišově. Druhý nebo třetí místo by bylo krásný. V poslední jízdě byly nervy, málem jsem seknul do pásky. Potom to ale vyšlo. Taky byl problém, že nás ten Švéďák dvakrát potopil!“
„Nemůžu moc mluvit,“ chraptěl Zdeněk Holub, který fandil se stejnou intenzitou, s níž se prve pral o český postup. „Zezačátku to vypadalo pěkně. Pak se to převrátilo a já byl nervózní. Naštěstí to dopadlo dobře. Máme zlatou medaili a postupujeme, to je důležitý.“
„Super,“ radoval se Michal Škurla. „Celej‘ tým zabojoval. A to nás rozhodčí potopil, ale jinak suprový. V poslední jízdě jsem měl brutálně ulitej‘ start. Nakonec jsem odjel dost dobře na to, co to bylo.“
| 1. Česká republika |
|
45 |
| Eduard Krčmář |
3 2 1 – 3 |
9 |
| Zdeněk Holub |
2 – 1 2 2 |
7 |
| Roman Čejka |
3 3 – 3 3 |
12 |
| Michal Škurla |
2 – 2 – 2 |
6 |
| Václav Milík |
3 3 2 3 U |
11 |
| |
| 2. Švédsko |
|
42 |
| Jacob Thorssel |
X 2 3 3 3 |
11 |
| Mathias Thörnblom |
1 2 3 3 2 |
11 |
| Oliver Barntzon |
2 2 3 2 U |
9 |
| Fredrik Engman |
3 3 3 2 E |
11 |
| |
| 3. Německo |
|
20 |
| Rene Deddens |
3 1 X 2 2 |
8 |
| Danny Maassen |
F 0 – 0 1 |
1 |
| Erik Riss |
0 F 2 1 3 |
6 |
| Valentin Grobauer |
1 0 2 1 1 |
5 |
| Mark Riss |
F |
0 |
| |
| 4. Lotyšsko |
|
9 |
| Andrzejs Lebeděvs |
|
|
| Jevgenijs Kostigovs |
1 1 1 1 1 |
5 |
| Ivan Plešakovs |
0 1 0 0 1 |
2 |
| Andrejs Kovalčuks |
2 X 0 X – |
2 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel
