Praha – 2. srpna
Pavol Pučko stále tvrdí, že motokros dohromady s plochou dráhou jsou pro flat track nejlepší průpravou. Jako důkaz vedle něho samotného může posloužit příklad Jana Jaroše, který ho na poslední chvíli zastoupil za řidítky tovární VM 610 v Kopřivnici. Soupeři, které ve finálové jízdě nepředjel o kolo, by šli spočítat na prstech jedné ruky. Pardubické mistrovské flat trackové kolo ukázalo, že terénní průprava nemusí být pro dobrého plochodrážníka nezbytnou podmínkou. Martin Málek totiž přivedl vítězně do cíle flat trackový speciál z dílny Františka Přehnálka hned při jeho prvním ostrém závodním nasazení.
Již loni v červenci lákal motocykl s ocelovým srdcem z plochodrážní Jawy po Antonínu Klatovském pozornost diváků, kteří dorazili do Březolup na první ligu. Neodolal ani Martin Málek a po plochodrážním závodě ho otestoval v ostrém tempu. Po zářijovém Slováckém ovále se v jeho sedle honil s Pavlem Pučkem a Janem Vondráškem.
„O flat tracku jsem nikdy neuvažoval, nebo se mi tento sport moc nelíbil,“ uvažuje. „Ale zaujala mě konstrukce motorky pana Frankieho Přehnálka. Nejenom designově je to krásná motorka, teda aspoň podle mě. Ale nejvíc se mi líbí, že jejím základem je plochodrážní motor a použité jsou také další plochodrážní věci. Dostal jsem nabídku, jestli bych se nechtěl svézt a odzkoušet ji. Nadchla mě taky proto, že jeden nejmenovaný jezdec prohlásil, že je špatná a nedá se na ní jezdit. Navíc Frankie je můj dobrý kamarád, tak nebylo o čem diskutovat.“
Ostrý závodní debut měl proběhnout už v říjnu ve Svitavách, ovšem mítink spláchly přívaly deště. „Loni závody bohužel uplavaly,“ říká Martin Málek. „A předtím se mi závody flat tracku překrývaly s plochou dráhou. No, a jelikož jsem si chtěl potvrdit, že motorka je konkurenceschopná, a že by mohla i vyhrát, souhlasil jsem s přihlášením na závody. Letos jsem si pomalu ještě před sezónou zlomil nohu a byl dva měsíce mimo závodění. Nejbližší termín flat trackových závodů byl až teď v pátek, tak jsem přijel.“
Přijel, viděl a v prestižní kategorii FT1 i zvítězil. „Nakonec dobře,“ odpovídá na otázku, jak se mu ve Svítkově s flat trackovým motocyklem jelo. „Ale na téhle motorce jsem seděl skoro po roce. Naposledy jsem se na ní svezl loni v Březolupech. Přes zimu musel ale Frankie 
spoustu věcí předělávat. Bylo to pomalu dvouleté montování, předělávání a rozdělávání, protože od začátku bylo všechno na motorce špatně. Ale shodli jsme se, že za to snažení za to stálo a jsem moc rád, že jsem Frankiemu mohl pomoct veškerou práci zúročit.“
Pokud ho nezastavily technické problémy, jezdil Martin Málek v pátek daleko vpředu. Soudě dle jeho bezkonkurenčního počínání, musí být zkušenosti z ploché dráhy obrovskou výhodou.
„Asi ano,“ přikyvuje. „Umět jezdit na plochodrážní motorce je hodně velkou výhodou. To jde vidět na Pavlu Pučkovi, Honzovi Jarošovi a taky na mně. Základem je překonat strach a nebát se smyku. Ale taky dost velký podíl na úspěchu ve flat tracku je mít motorku dobře přizpůsobenou.“
Ještě loni si přitom Martin Málek posteskl, že si nemůže zvyknout na přední brzdu, ovšem v pátek ho dvakrát zastavily technické patálie… „Jak jsem řekl, na motorce jsem seděl naposledy loni a přes zimu bylo nutné spousta věcí předělat,“ zdůrazňuje. „Nejprve se chlapcům nelíbila nádrž, že nevyhovuje technickým řádům. Potom se předělával motor z metylu na benzín. Motor se musel usadit výš o sedm centimetrů. Kola byla špatná a tak dále. V pátek byly technické problémy spíše kvůli nepozornosti a bylo to taky způsobeno tím, že jsme motorku nestihli odzkoušet před závody. Ale mně se to nakonec líbilo, dodalo to závodům trošku dramatičnosti.“
A konec konců plochodrážní optikou je bodování v mistrovství republiky ve flat tracku přinejmenším prapodivné. Pokud projde technickou přejímkou, dostane závodník pět bodů. Přitom za každou dokončenou rozjížďku berou všichni jen po dvou bodech a to nezávisle na pořadí. Neboduje jen ten, kdo nedokončí nebo je diskvalifikován. Všechny body se sčítají s tabulkovými body, které borci dostanou za umístění ve finálové jízdě.
Za těchto okolností stály Martina Málka dva defekty pouze čtyři body, ovšem za triumf ve finále jich inkasoval dvacet plus dva z první jízdy a pět za přejímku. To rozhodně nemusí být špatná výchozí pozice pro útok na celkové stupně vítězů nebo dokonce mistrovský titul.
„To je těžká otázka,“ přemýšlí Martin Málek nad svou flat trackovou budoucností. „Zatím mým cílem bylo předvést konstrukci motorky v tom nejlepším světle. To se snad povedlo. Ale já jsem jen jezdec, co přijel odkroužit pár kol na závodech. Ten velký díl na úspěchu patří hlavně konstruktérům Frankiemu a Rosovi. O dalším působení ve flat tracku zatím moc neuvažuju, mám teď jinou pracovní náplň a o závodech teď taky moc nepřemýšlím. Možná mě teď někteří lidé neradi uvidí na závodech, ale proč ne, třeba se ještě párkrát obleču do kombinézy.“
Foto: Wojta Zavřel
