Archiv autora: Antonín Škach

Do Žarnovice míří zástupci osmi států

Žarnovica – 23. srpna
Celkem čtyři borci, kteří si už vychutnali pocit stát před žarnovickou tribunou s nasazenou zlatou přilbou na hlavě, figurují v aktuální verzi jubilejního padesátého ročníku legendárního závodu. Pořadatelům se doposud neomluvil Norbert Magosi, který kvůli pádu nedokončil úterní Velkou cenu Debrecenu. Kromě toho jsou na seznamu startujících vítězů již jen samí Češi – Tomáš Suchánek, Filip Šitera a Matěj Kůs, který nakonec nahradí Hynka Štichauera vázaného v Premier League. K lítosti domácího publika bude chybět Martin Vaculík, jenž se omluvil kvůli cestě do Švédska. Poslední novinkou je účast Ukrajince Andreje Kobrina, díky němuž nad stadiónem zavlají vlajky osmi států.

Česká republika: Josef Franc, Martin Gavenda, Jan Holub, Matěj Kůs, Martin Málek, Tomáš Suchánek, Filip Šitera, náhradník Jaromír Otruba
Itálie: Nicolas Vicentin, Jonatha Seren
Maďarsko: Roland Benkö, Norbet Magosi, Patrik Nagy
Německo: Erik Pudel, Ronny Weis
Polsko: Karol Zabik, Emil Pulczynski
Rakousko: Fritz Wallner (SMF)
Slovinsko: Matič Ivačič, Denis Štojs
Ukrajina: Andrej Kobrin

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Flat track doplní zítřejší závod šesti jízdami

Mariánské Lázně – 23. srpna
V rámci zítřejšího kvalifikačního kola mistrovství světa na dlouhé dráze v Mariánských Lázních bude pokračovat rovněž pohár FIM ve flat tracku. Startovní listinu tvoří deset jmen, mezi nimiž nechybí ani Češi Roman Janošák a Jan Vondrášek. Celá desítka bude závodit najednou v pěti rozjížďkách, po nichž bude následovat finále. Plochodrážní závod přišel zatím oficiálně o jedno jméno, když se omluvil Erik Eijbergen.

FIM Flat Track Cup:

1 Fabrizio Vesprini, I – Vesprini
2 Philippe Stella, F – Honda
21 Rob Sijbring, NL – Honda
22 Damien Bomais, F – Yamaha
44 Roman Janošák, CZ – Honda
48 Emanuele Marzotto, I – KTM
60 Andreas Kehr, A – KTM
93 Yasmine Poppenreiter, A – Husaberg
112 Hanson Schruf, A – Husaberg
298 Jan Vondrášek, CZ – KTM

Foto: Wojta Zavřel

Slaný a Mšeno startují svou vlastní soukromou extraligu

Slaný – 23. srpna
Změny, jimiž byla poněkud liberální extraligová pravidla během zimní přestávky utažena, se projevují přece jenom jako příliš tvrdá. Loni část diváků brblala na neustálé přepisování jmen v programech, avšak letos si v řadě případů mohou výsledek psát již předem. Po třech čtvrtinách základní části je již rozhodnuto o osudu Prahy a Pardubic, zatímco pozornost se upírá ke svým způsobem soukromé extralize Slaného a Mšena, která startuje ve středu ve středočeském královském městě. Nový styl závodu, v němž na kouče zbyla prakticky jen role vyháněčů vlastních závodníků z depa, se nelíbí ani Milanu Machovi.

„Tamten rozpis byl i pro nás manažery,“ říká Milan Mach. „Dalo se s ním pracovat. Tady máš nadiktovanou sestavu předem.“ Přitom právě slánský kouč v minulosti dokázal prakticky na koleně vymyslet novou strategickou variantu, která vývoj utkání dokázala řádně zamotat.

„Nelíbí se mi ani posunutí žolíka na deset bodů,“ pokračuje Milan Mach a dodává, že zvýšení hranice o dva body, má fatální dopad na ambice družstev. „Znevýhodňuje týmy, které ho používají, tedy teoreticky slabší týmy. Nedává to takovou možnost návratu do závodu jako dřív.“

Milan Mach má vůči současnému modelu ještě jednu výtku. „Přestože byl tento systém prosazován, aby jezdili junioři, většinou je v sestavě jenom jeden,“ argumentuje. „Mimo Prahy a nás se tak děje a to se mi nelíbí.“

Před středečním duelem se Mšenem, během něhož začíná souboj minimálně o bronzovou medaili, bude muset improvizovat se svou sestavou. Sebastian Ulamek si totiž před dvěma týdny v britské Elite League přivodil frakturu klíční kosti a třech žeber na vrch. Vrásky z čela mu lehce vyhladilo alespoň prohlášení Eduarda Krčmáře, že už zítra chce být v Güstrowě při evropském finále juniorů.

Milan Mach prozatím nechce uvádět konkrétní jména svých posil, ale v jednom má jednoznačně jasno. „Chtěl bych vyhrát aspoň jeden závod ve Slaným před domácím publikem,“ uvědomuje si svou poslední letošní možnost v tomto směru.

Na cestě do play-off:
Nehomogenní program jednotlivých družstev ruku v ruce s odloženým slánským výjezdem do Mšena způsobil, že již čtyři závody před koncem základní části nikdo nesebere Praze první a Pardubicím druhé místo.

Tím pádem je Praha ve finále a Pardubice pořádají semifinále. Zato Slaný a Mšeno nemají jisté vůbec nic. A to tím spíše, pokud před středečním kláním jsou na tom absolutně stejně. V tabulce mají v polovině své kampaně nulu a do konce základní části aspirují na osm bodů.

Přitom kromě svých vzájemných střetnutí ve Slaném a v září ve Mšeně je čeká ještě zářijový výjezd na ovál výše umístěného rivala. Petr Vandírek se v roli kouče objeví ve Svítkově a Milan Mach na Markétě.

Závěrečná čtyři utkání lze tedy označit jako soukromou extraligu Slaného a Mšena. Jak Praha, tak Pardubice totiž nemají co ztratit. A konec konců ani získat, odhlédneme-li samozřejmě od sportovní prestiže. Zato oba středočeské kluby jedou o všechno. A to nejen doslova, ale i do písmene, jelikož pouze pro jednoho z nich se otevře cesta do semifinále, odkud se dá teoreticky probít až na trůn.

Možnosti extraligových družstev v dalším průběhu soutěže:

  zbývající závody: z toho odvety: možný bodový zisk:
Praha 1 1 11+2+1=14
Pardubice 1 1 8+2+1=11
Slaný 3 2 0+6+2=8
Mšeno 3 2 0+6+2=8

Poznámka: poslední sloupec tabulky vyjadřuje součet doposud získaných bodů s body včetně bonusů, které může celek získat do konce soutěže.

Rýsující se podoba extraligového play-off:

semifinále: Pardubice, 2. října: Pardubice vs.
    lepší z dvojice Slaný – Mšeno
 
finále: Praha a dráha vítěze semifinále, říjen: Praha vs.
    vítěz semifinále

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Mariánské Lázně jsou konečně na programu už zítra

Mariánské Lázně – 23. srpna
Odložený závod kvalifikace Mistrovství světa na dlouhé ploché dráze, který v červnu spláchl vytrvalý d隝, se po dlouhém očekávání uskuteční už tuto sobotu 24. srpna. Po diváckém fiasku na krátké dlouhé dráze v polském Rzeszowě se tak může pravověrný dlouhodrážní fanoušek těšit na pořádnou pískovou tisícovku, jaká je právě v Mariánských Lázních.

K vidění bude celá současná česká dlouhodrážní reprezentace. Po rezignaci Michaela Hádka i loňského mistra republiky Aleše Drymla ponesou břímě reprezentačních povinností na svých bedrech Josef Franc s Richardem Wolffem, nestárnoucí Karel Kadlec a letošní dlouhodrážní debutant Jan Boháč.

Josef Franc je zároveň jedním z největších favoritů závodu. Spolu s ním se o stupně vítězů poperou bývalý světový finalista a mistr Evropy na trávě Brit Andrew Appleton a nová německá dlouhodrážní superstar Erik Riss. Syn osminásobného mistra světa Gerda Risse vloni šokoval plochodrážní veřejnost získáním stříbrné medaile v prestižním německém šampionátu na dlouhé ploché dráze ve Pfarrkirchenu.

Lepší byl už jen úřadující vicemistr světa Martin Smolinski. Nutno dodat, že do hlavního závodu mistrovství Německa se Riss kvalifikoval až dodatečně na základě svého výkonu v závodě B-licence. Letos jede opět ve skvělé formě. V domácím závodě o Zlatou přilbu na dráze v Herxheimu obsadil třetí příčku.

Z kvalifikačního kola v Mariánských Lázních si první šestice jezdců zajistí postup do závěrečného dílu kvalifikace – závodu Challenge, který je na programu koncem září v bavorském Mühldorfu. Tam narazí na další šestku postoupivších z druhé kvalifikace ve francouzském St. Macaire a osmičku závodníků, kteří nebudou mít to štěstí a v letošním seriálu Grand Prix skončí na nepostupových pozicích jedenáct až osmnáct.

Startovní listina:

1 Richard Wolff, CZ
2 Charlie Saunders, GB
3 Erik Riss, D
4 Guillaume Comblon, F
5 Theo di Palma, F
6 Cory Gathercole, AUS
7 Josef Franc, CZ
8 Inge Bjerk, N
9 Sjoerd Rozenberg, NL
10 Rene Lehtinen, FIN
11 Jan Boháč, CZ
12 Marcel Dachs, D
13 Joel Nyström, S
14 Andy Appleton, GB
15 Raymond Woortman, NL
16 Karel Kadlec, CZ
17 Simo Pulli, FIN
18 Markus Eibl, D
19 Erik Eijbergen, NL
20 Nadine Frenk, D

Foto: Jiří Bayer

Martin Gavenda vnímá postup do finálové rozjížďky jako nejtěžší

Březolupy – 22. srpna
AMK Žarnovica tradičně pořádá soutěž, jejíž vítěz obdrží vstupenky na Zlatou přilbu SNP. Z bohaté padesátileté historie klenotu slovenského termínového kalendáře se nabízí přehršel témat. Jedno z letošních zadání bylo vyjmenovat dvojice otec – syn, jimž se podařilo stanout na nejvyšším stupínku. Správná odpověď samozřejmě zněla Antonín Kasper starší a mladší a Jiří a Marián Jiroutovi. Přitom před pěti lety chybělo jen málo, aby se výčet rozšířil ještě na Jaroslava a Martina Gavendovy.

V jubilejním pětačtyřicátém ročníku Zlaté přilby SNP Martin Gavenda vlastně prošel svým debutem. Sice o rok dříve statečně hájil barvy žarnovického klubu v českém šampionátu juniorských družstev, nicméně při Zlaté přilbě na něho zbyla jen nevděčná úloha náhradníka.

A tak se dostal na ovál až o rok později. Exkluzivita jeho premiéry se nezastavila jen postupem do finále. Z prvního oblouku vyjel na čela. Sice ho dvakrát přepustil útočícímu Martinu Vaculíkovi, avšak pokaždé se do postavení leadera vrátil. Vjel na něm i do posledního kola, když zničehonic zůstal stát s přetrženým primárním řetězem.

Jeho otec Jaroslav, vítěz ročníku 1996, a mechanik Martin Šerý, kteří užuž chtěli zvednout své ruce k triumfálnímu gestu, oněměli. Jejich svědomí přitom bylo jasné jako čerstvě padlý sníh. Před rozhodující jízdou totiž svému závodníkovi namontovali úplně nový řetěz.

Od té doby se Martin Gavenda dostal na pódium jednou, když v loňském ročníku skončil druhý za Mariuszem Puzsakowskim. „S primárem problémy nejsou,“ odráží narážku na defekt, který ho před pěti lety stál vítězství, a pouští se do komentářů na téma vyhlídek na nedělní závod. „Hlavně aby to fungovalo jako při mistráku a dostal jsem se do finále. To je to nejtěžší, dostat se do finále.“

Problém ovšem může znamenat, že o jeho služby projevil zájem rovněž polský Lublin, jehož čeká ve stejný den výjezd do lotyšského Daugavpilsu. „Radši bych dal přednost Žarnovici,“ uvažuje. „To bude lepší. V pondělí musím do práce a v úterý jedeme první ligu v Praze. Uvidím, jak to všechno bude.“

O vyhlídkách Martina Gavendy na žarnovickém ovále může ledacos napovědět i výsledek slovenského šampionátu, kde skončil třetí. Finálová jízda byla poznamenána jeho pádem, za nějž diskvalifikací pykal Tomáš Suchánek.

„Nevím, nemám k tomu co říct,“ nechce se pouštět do spekulací ve spojení s mírou zavinění incidentu, který rozvířil hladinu mínění nejen na Slovensku. „V ten moment jsem neměl jinou cestu, než jít na zem. Neměl jsem tam místo. Viděl jsem, že se tam nevlezu. Zprava nebylo místo, jak se tam Martin Málek zamotal. Bolela mě pata, kulhal jsem na nohu, ale jinak jsem v pořádku.“

Účast Martina Gavendy na ZP SNP:

26.8.2007 DNR
24.8.2008 6.
29.8.2010 13.
28.8.2011 10.
26.8.2012 2.

Foto: Pavel Fišer a Martin Synek

Richard Wolff napjatě vyhlíží pátek

Praha – 21. srpna
Po čtvrtém finále dlouhodrážního mistrovství světa v polském Rzeszowě vyrazil do francouzského Miramontu. Přivítal ho poněkud těžší ovál a soudě dle pěti bodů a celkového třináctého místa příliš neriskoval, protože se už viděl v sestavě národního týmu v britském Swingfieldu. Leč pád ho vyřadil už v jeho třetí rozjížďce. A tak zatímco většina zaměstnanců očekává pátek s vidinou dvoudenního volna, Richard Wolff se právě den před kvalifikací v Mariánských Lázních dozví verdikt nad kolenem své levé nohy.

„Zatím není nic jistýho,“ říká Richard Wolff na téma svého zdravotního stavu. „Chodím, pajdám, ale mám něco s kolenem. Připadá mi to jako retro, když jsem si udělal koleno ještě v anglický lize a ještě s tím měsíc závodil.“

A cože se to vlastně v rozjížďce sedm světového finále družstev ve Swingfieldu přihodilo? „Těsně před tím to nakropili a všichni řvali, že to bude klouzat,“ popisuje pražský závodník. „Dobře jsem odstartoval. Najednou mi to ustřelilo a už jsem se válel.“

První myšlenky Richarda Wolffa se po pádu točily kolem rychlého návratu do sedla svého motocyklu. „Zved‘ jsem se, skočil na motorku a jau!“ pokračuje. „Rozhodčí to zastavil divně, Pepa a Káča už jeli pomalu. Jel jsem do depa a už jsem cejtil, že je něco špatně. Zkoušel jsem se postavit a viděl, že je to koleno.“

V té chvíli si Milan Špinka mohl ve svém programu jeho kolonky pro body z dalších rozjížděk proškrtnout tlustou čárou. „V tom závodě jsem nemoh‘ pokračovat, nešlo to,“ svěřuje se Richard Wolff, avšak že bychom si jeho jméno měli gumovat i v sobotu v Mariánských Lázních prozatím rázně odmítá. „Jedu na sto procent. Připravuju se, ale vyvíjí se to různě.“

Vítr jeho pochybností vane ze skutečnosti, že lékaři prozatím nemohli stanovit přesnou diagnózu. „Myslel jsem, jestli to není vykloubený,“ popisuje Richard Wolff. „Ale dneska na kontrole diagnózu ještě nestanovili, protože je to napuchlý.“

Zkušenosti z dvaceti let závodění mu ovšem dodávají poměrně široký přehled z medicínské branže. „Soukromou diagnózu jsem si už stanovil,“ tvrdí přesvědčivým tónem v hlase. „Potvrdil mi to i doktor. Postranní vazy jsou stoprocentně OK, křížovej‘ by měl bejt‘ taky. Otázkou ale zůstává meniskus.“

V pátek však bude mít dokonale jasno. „Uvidíme, závodil jsem už s horším, ale nechci dávat verdikt,“ může do té doby pouze krčit rameny. „Je to levá noha. Kopneš si a může to bejt‘ v prdeli. Těšil jsem se na závodění na dobrejch‘ drahách. Neměl jsem žádný trávy, z Mariánek jsem chtěl postoupit do Mühldorfu a soustředit se na challenge. Čekala mě Vechta a Morizes a pouák v Scheesselu.“

Foto: Jiří Bayer